{"numero_id": "bm-bmtnabk-1913-01", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_sha256": "73c2a813cf1149bf91dd0ecc80c8f3b418ef7e0d828af5ca9bd0387d1d7eed07", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1913_01/bmtnabk_1913_01.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1913_01/bmtnabk_1913_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c001", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "titre_corps": "Obsah", "titre_sommaire": "Obsah", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 681, "texte": "Obsah\nText: /\nRudolf Procházka: O podstatné proméné ducho-\nvé povahy naší doby 80\nPavel Janák: Obnova průčelí 85\nKronika:\nK technice verše 98\n•v\nŠibalství Skapinova v Divadle Umění 99\nMaillolův vliv 100\nJaponský dřevoryt 101\nVyobrazení:\nFrant. Kysela, dřevoryt 69\nMadonna, tab. obraz byz.-ital 71\nSkalní hrob, Petra 72\nPrůčelí Badie, Fiesole 73\nS. Michele, Lucca 74\nS. Marco, Benátky 75\nDěkanství, Sušice . . 76\nMichelangelo, Porta Pia 77\nVincenc Beneš, oleje 78, 79\nBorromini, S. Carlino 84\nRainaldi, S. Maria in Campitelli ....... 84\nHlavice, Ravenna 85\nHlavice, Luxor 85\nSkalní chrám, Karli 92\nFischer z Erlachu, Sv. Karel Bor 93\nPavel Janák, náčrty, návrh 94, 95\nnábytek 96, 97"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c002", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "titre_corps": "Sommaire", "titre_sommaire": "Sommaire", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "debut_caractere": 751, "fin_caractere_exclue": 1545, "texte": "Sommaire\nTexte:\nRudolf Procházka: Le changement essentiel de la\nbase intellectuelle de notre temps ... 80\nPavel Janák: La rénaissance de la fagade ... 85\nChronique:\nDe la versification 98\nFourberies de Scapin au Théátre ďart 99\nL'influence du Maillol 100\nGravure sur bois japonaise 101\nllluslrations:\nF. Kysela, Gravure sur bois 69\nMadonna, tableau byz.-ital 71\nTombeau de roche á Petra 72\nLa fagade de Badia á Fiesole 73\nS. Michele á Lucca 74\nS. Marco á Venise 75\nLe doyenné á Sušice (Bohéme) 76\nMichelangelo, Porta Pia . 77\nV. Beneš, huiles 78, 79\nBorromini, S. Carlino 84\nRainaldi, S. Maria in Campitelli 84\nChapiteau de Ravenna 85\nChapiteau de Luxore 85\nUn temple dans les roches á Karli 92\nFischer de Erlach, S. Charles Borromée .... 93\nPavel Janák, Esquisses, projet 94, 95\nmeubles 96, 97"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c003", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.5", "titre_corps": "František Kysela: Podzim. Původní dřevoryt.", "titre_sommaire": "František Kysela: Podzim. Původní dřevoryt.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "František Kysela:\nPodzim.\nPůvodní dřevoryt."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c004", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.6", "titre_corps": "Madonna. Škola byzantsko-italská. XIII. st. Sienna, Gal. Serracini.", "titre_sommaire": "Madonna. Škola byzantsko-italská. XIII. st. Sienna, Gal. Serracini.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "Madonna.\nŠkola byzantsko-italská. XIII. st.\nSienna, Gal. Serracini."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c005", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.7", "titre_corps": "Skalní chrám Hazne v Petře (Arábie). III.—IV. st. po Kr.", "titre_sommaire": "Skalní chrám Hazne v Petře (Arábie). III.—IV. st. po Kr.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 56, "texte": "Skalní chrám Hazne v Petře (Arábie).\nIII.—IV. st. po Kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c006", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.8", "titre_corps": "Průčelí Badie ve Fiesole u Florencie. XIII. století.", "titre_sommaire": "Průčelí Badie ve Fiesole u Florencie. XIII. století.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "Průčelí Badie ve Fiesole u Florencie.\nXIII. století."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c007", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.9", "titre_corps": "Chrám S. Michele v Lucce.", "titre_sommaire": "Chrám S. Michele v Lucce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "Chrám S. Michele v Lucce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c008", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.10", "titre_corps": "S. Marco v Benátkách. Severní průčelí.", "titre_sommaire": "S. Marco v Benátkách. Severní průčelí.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 38, "texte": "S. Marco v Benátkách.\nSeverní průčelí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c009", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.11", "titre_corps": "Děkanství v Sušici. 2. pol. XVI. st.", "titre_sommaire": "Děkanství v Sušici. 2. pol. XVI. st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "Děkanství v Sušici.\n2. pol. XVI. st."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c010", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.12", "titre_corps": "Michelangelo Buonarotti: Porta Pia v Římĕ.", "titre_sommaire": "Michelangelo Buonarotti: Porta Pia v Římĕ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "Michelangelo Buonarotti:\nPorta Pia v Římĕ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c011", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.13", "titre_corps": "Vincenc Beneš: Nábřeží. Olej.", "titre_sommaire": "Vincenc Beneš: Nábřeží. Olej.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "Vincenc Beneš:\nNábřeží.\nOlej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c012", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.14", "titre_corps": "Vincenc Beneš: Tanečnice. Olej.", "titre_sommaire": "Vincenc Beneš: Tanečnice. Olej.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "Vincenc Beneš:\nTanečnice.\nOlej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c013", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 15, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.15", "titre_corps": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "titre_sommaire": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "signature_source": "Rudolf Procházka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3245, "texte": "O podstatné proměně duchové\npovahy naší doby.\nRudolf Procházka:\nNeobyčejné přepjetí sebedůvěry a pýchy ducha v německém spekulativním idealismu,\njež počalo se r. 1794 teleologií Fichteových „Základů veškeré theorie vědy\" (Grund-\nlage der gesamten Wissenschaftslehre) a zachvátivši Evropu skončilo přírodní filosofií\nSchellingovoua dialektickou logikou Hegelovou, přivodilo nezbytnou katastrofu\nkulturní v polovici století, jež Sch i 11 e r kdysi viděl jako triumfální. Zkušenosti let čtyři-\ncátých rozptýlily optimism neomezených nadějí, jemuž idea pronikala a nesla všechno.\nAbsolutní racionalism nepřipouštěl odporu logické nutnosti triadického rythmu - z kladu\nprotikladem k synthese a výš. Pohyb vzhůru byl nepřetržitý a v hegelovské nenávisti ne-\nkonečna viděla se doba již již na vrcholu, u konce, kde všechen pohyb přechází v kruh,\nkde není již nic než Rozum, jas a klid věčného myšlení vořjtfu; vorjtfécoc;. Vše mělo\nbýt pohlceno filosofií, jedinou vědou, čirým rozumem; specielní vědy, umění, náboženství,\npolitika, všecka sféra cítění i vůle. Večer kulturní se nížil, kdy sova Athenina mohla po-\nv/i* o • i i\nciti svůj let.\nZatím však vše to, co se nového rodilo a rostlo v plodném temnu života, pronikalo\nznenáhla i do vědomí a kvalifikovalo illusí a lží logicky konstruovanou rozumnost a ko-\nnečnost skutečného. Nové mládí národů, nové ideje společenské z Francie, nové formy\nhospodářství z Anglie, nové obory a nové methody badání přírodního, nová studia histo-\nrická a literární, to vše bylo v rozporu, cítilo těsnou, tíživou a záhy nesnesitelnou tu formu\nkulturní, jíž svíral je duch a stát Restaurace a již svou samolibostí zkonservativnělý raciona-\nlistický idealism považoval za zcela adekvátní a definitivní. Proto revoluce, jež stala se\nnezbytností a rozbila absolutism a svrhla poručnictví státu politicky i hospodářsky, roz-\nbila a svrhla i absolutism a poručnictví rozumu nad všemi živly kultury; jen anarchická ná-\nlada a ironie mladší romantiky zbyla ze všeho a sama methoda, jíž logika měla kdysi ovlád-\nnoutí přírodu i život, použita nyní ku zotročení ducha. (Paradox historického materialismu\nMarxova.) Neboť identifikace rozumu a ducha vžila se tak, že zklamáni rozumem, který\nsliboval příliš, ztratili důvěru ve vše, co nebylo ověřeno důtklivým svědectvím smyslů, za-\nloženo na bezpečné basi hmotného. A tak pessimistně naladěný irracionalism, který\novládl po roce zkoušky, osmačtyřicátém, naprosto, znamenal i pád všeho idealismu a\nzvrat v čirý materialism. Cítila se příliš bezprostředně beznaděj a bída skutečnosti nepro-\nniknutelné a neospravedlnitelné žádnou racionelní instancí, idea i nejkrásnější a nejpo-\nvýšenější ukázala se poníženou hrubým faktem, mechanism přírodních, hmotných sil byl\ntedy spíše motorem dění, nežli dialektický a nutnost jeho zákonů pevnější, „železná\", jak zněl\ntermin, než ona logická. Vláda materialistické metafysiky samé byla ovšem jen krátká.\nJakmile přešla první vlna rozčarování, vášně ulehly a vědecké myšlení nabylo opět svého\ncentrálního místa, byl to Kant, který přišed díly Fischerovým, Li ebman novým\na Langovým znovu ku cti, osvobodil od ní aspoň vrstvy kulturní již na vždy. Leč pře-\nvrat, který ve všem duchovém životě Evropy způsoben byl katastrofou idealismu, nebyl"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3499, "texte": "tím odčiněn a sama kantovská renaissance nepopře svým rázem jeho důsledky. Neboť\njejí „zpět ku Kantovi\" neznamená jen od Zuhnera a Moleschotta, nýbrž i přes He-\ngela a Fichtea. Kant sám jest jí pak především zhoubcem v š í metafysiky, pojem ne-\npoznatelna „věci o sobě\" je osou pochopení kriticismu uKunoFischera, Liebmann\ni Lange vykládají „apriori\" psychologicky a anthropologicky, chápou formy nazírací a\nkategorie jako vlastnosti a výsledky naší psychofysické organisace, omezenost a podmí-\nněnost poznání jest tu akcentována proti ostatním jinam ukazujícím prvkům transcenden-\ntalismu, a dokonalá protilehlost niterného vnějšímu, duchového přírodnímu ve vědomí\ncelé epochy jest pak nezbytným důsledkem všech motivů, které změněná kulturní situace\nv ně přináší. Neboť jako onen rozhodný a naprostý obrat ku konkrétnímu, časnému a\npozemskému v celé sféře lidského úsilí, ten výlučný téměř zájem o přírodu a práci\nvšedních dnů byl pochopitelný právě tím střízlivým probuzením z lyrického opojení ro-\nmantismem, tak opět sama povaha této práce, zaměstnávající všechny mozky, působila\nzpětným vlivem na utváření celkového chápání a žití života, hnala neodvratně ku vytvoření\n„přírodovědeckého světového názoru\", naturalismu, vlastní filosofie realistického století de-\nvatenáctého. Intensivní a všeobecné obírání se bezprostřední skutečností, množství drobné,\navšak vyčerpávající práce o specielních úkolech jednotlivých odborných věd, jmenovitě\npřekotně vzrostších věd přírodních, spousta otázek a starostí, jež přinášely nové formy\npolitického a hospodářsko-sociálního soužití, to vše nenalézalo protiváhy ve sféře čistě\nduchové, tolik zdiskreditované a tolik ve svém sebevědomí seslabené, nýbrž naopak vlastní\nmethody přírodovědeckého myšlení pronikají i tuto a naturalisují ji. Každý z obou ideo-\nvých živlů filosofie a všeho duchového života, příroda a kultura má tendenci proměnit\nsvou logickou praevalenci v absolutní vládu vědomím i hodnocením té které doby a\nsměřuje tudíž neodvratně k methodickému monismu a tím i monismu metafysickému.\nIdealism snažil se podrobit všechny irracionální moci života logice svých ideí a teleogi-\nsoval tak přírodu, naturalism nyní naopak stotožňuje pojem vědy s pojmem vědy pří-\nrodní, mechanisuje ducha. Methody, jež skvěle se osvědčily v přírodovědě, přenášeny jsou\nnekriticky i na toto genere se lišící, oblast kulturní a mechanism a genetické hledisko, jež\ntou dobou uplatňují se Darwinovou theorií a biologií, považovány jsou za stejně\nshodné principy psychologické, logické, ethické i esthetické. Tak naturalistická psycho-\nlogie, založená na mathematice a operující indirektními methodami, osvědčenými ve zcela\ndisparátní sféře „jevů světa vnějšího\", ztrácí se stále více v pouhé fysiologii smyslových\norgánů, a upírajíc zřetel výhradně na vnější stránku duševního dění, její fysickou podmí-\nněnost, zneuznává specifický charakter „jevů světa vnitřního\" jako subjektivních, indivi-\nduelních zážitků ve zvláštní nemechanické souvislosti. A tato psychologie, proměněná\nv jednu z věd přírodních, stává se pak východiskem všeho pochopení života duchového, zá-\nkladnou věd kulturních. Ovládne logiku a promění ji z nauky o pravidlech a for-\nmách správného myšlení ve vědu ozákonechlidského myšlení, noétika nepo-\nučuje již o předpokladech a zárukách bezpečnosti, o povaze poznání, nýbrž o původu\na podmínkách našeho poznání; ethika přestává vůbec býti vědou, nedovede postaviti\nobjektivní normy správného jednání a stává se uměním zcela subjektivní a indi-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3461, "texte": "viduelní hry s city a afekty, nebo pouhým archivem historické, nutné moudrosti osobností,\ndob a národů; právo a státověda, nenalézajíc opory v ethice, stává se buď čiře formalistní\nnaukou o historických útvarech společenského řádu, nebo přechází i s touto v bio lo-\ngickou sociologii, novou vědu, stvořenou na místo někdejší filosofie dějin, vykládající\nvznik a vývoj společnosti a sociální struktury dle analogie života organického; v národním\nhospodářství ocitá se v popředí zájmu a ovládá diskussi marxism, v politice hospodářský proti-\nklad socialismu a kapitalismu a jím moment materieiní proti ideálnímu dob starých, ústav-\nních zápasů; - esthetika zabývá se nyní studiem psychickýchprocessů uměleckého\ntvoření a cítění, nikoliv problémem formy jako problémem krásy. Kritik jest pak\npřírodopiscem umění, studuje kausální podmíněnost díla prostředím, historickou sou-\nvislostí, temperamentem i osudem autorovým, stává se sociologem i psychopathologem,\nvše chápe a vyloží hodnotit však nedovede, vysleduje precisně mozkový po-\nchod, rozloží všecky motivy, určující ten který stav citový, náladu, dojem a v jeho dů-\nsledku umělecký produkt; immanentního, objektivního měřítka však nemá, zbývá\njen subjektivní osobní zážitek, nebo měřítko cizí, různorodé - pravda, pravděpodobnost,\npo případě určitá tendence, užitečnost; umělec sám cítí se bezmocným, passivním v po-\nměru ku světu, k látce, cítí se podmíněným, určovaným okolím, stává se otrokem svého\npoznání, jež neponechává místa tvůrčí svobodě; umění jest tak buď marným opisem vněj-\nší skutečnosti nebo prostou reprodukcí nálad a impressí toho kterého individua; nábo-\nženství pojímáno je současným badáním jako citový afekt, naivní představa, daná primi-\ntivním poměrem člověka na nižším stadiu vývoje ku záhadným mu jevům přírodním;\nvšechno historické vědomí jest porušeno tímto genetickým hlediskem psychologie, jež\nneutralisuje a relativisuje každý dějinný akt, spínajíc jej lhostejně v nepřetržitou řadu pří-\nčinného dění a chápajíc každý stejně jako nutný. Veškero objektivní hodnocení jest zne-\nmožněno pod tímto zorným úhlem mathematické přírodovědy, jež zná jen otázku po pů-\nvodu a podmínce, usiluje jen o zákonný výraz toho co jest a jak se děje, quaestio\nfacti, nikoliv quaestio iuris otázka vnitřního důvodu, podstaty a hodnoty, toho,\ncobýti má a co jest platné. Vědomí hodnoty, ideje, normy, na němž samostatný\nsystém kulturního vědění jediné může býti založen, jest zničeno tímto relativismem pouhé\nfakticity determinovaného dění, vědomí osobnosti, charakteru, duševní spontánnosti, akti-\nvity a tím i mravní zodpovědnosti a tvůrčí potence kulturní jest ztraceno, jakmile subjekt\nlze pojati jen jako svazek jednotlivých stavů vědomí a vůli jako pouhou abstrakci. Dějiny\nmění se takto ve vlnění a víření prosté smyslu, dějiny filosofie specielně v řadu osobních\nomylů.\nZatím však stále bohatší a stále překotněji se rozvíjející sféra života praktického ab-\nsorbuje přemíru intelligencí a energií doby a zaměstnává nejlepší její talenty. Hledisko\nsociálního užitku, jež svou nadřazeností individuu jediné zdá se poskytovali jistou objekti-\nvitu a kategoričnost soudu, aplikuje se iv oblasti theoretické, ve vědě, umění, morálce\ni náboženství, a stlačuje význam přímo nezužitkovatelných kulturních statků a niterných\nhodnot osobnosti, mysli a srdce. Odtud převaha přírodních věd, studia jazykového a nauk\ntechnických v řádech vyučovacích, rozmach školství reálného a odborného, odtud i vůdčí"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3156, "texte": "princip paedagogický: vychovávat platné členy lidské společnosti a dobré občany státu.\nVšechny poklady kultury, všechna síla celých osobností strženy jsou do víru vnějších věcí,\ndo chaotického proudu protikladných tendencí a sil, jehož vlastního smyslu a konečného\ncíle nelze postřehnouti. Ba samu otázku po něm nutno odmítnouti jako naivní anthro-\npomorfism. Současná filosofie, spokojující se s rolí pořadatele a přehlížitele přírodově-\ndeckého poznání vykazuje člověku a jeho rozumu jen to místo, které v celku přírody mu\npřísluší. Herbert Spencer domnívá se, že objevil pravý a jediné pochopitelný smysl\n„apriori\", klade-li je jako vědomí druhu, dlouhou zkušeností a vývojem nabyté proti vlast-\nnímu empirickému vědomí individua. Obraz světa jeví se pak nenapravitelně rozlomen.\nNa jedné straně člověk, vlastně lidstvo jako druh, které nedovede viděti skutečnost než\nzkaleným sklem svého rozumu, na druhé straně příroda, vnější svět složený neúchylnými\nzákony, hotový, věčně týž, jemuž člověk jest jen lhostejnou, nepatrnou částí, určovanou\nive svém nitru ave svém díle jeho němým pohybem. As touto passivitou poznání, tím-\nto duchem malomyslnosti a resignace, který ovládá myšlení doby a všecku její kulturní\nčinnost odsuzuje ku prázdnému epigonství, historismu nebo povrchní technice, bezduché\npraksi, kontrastuje prudce mocné vzkypění energie v celé oblasti vnějšího žití politického\na hospodářského, všechen ten bohatý rozvoj civilisační, pokrok vzdělanostní, šíření obec-\nného vědění do všech vrstev společenských a v souvislosti s tím vším nové srážky a nové\ntěžké otázky života a jeho řádu, problém sociální, jenž ukazuje znovu ze sféry hospo-\ndářsko-právní do sféry efhické. Těm, kdož chtějí se udržeti v řadě za všeobecného zá-\npasu o „místo na slunci\", intensivní zaujetí konkrétní otázkou ať theoretickou, u vědce,\nnebo praktickou, u politika nebo hospodářského činitele, nedovoluje vůbec rozpomenouti\nse na „poslední věci člověka\", za to těm, kteří octli se nebo dovedli se postaviti mimo\nproud, objevuje se tím patrněji otrocký a člověka nedůstojný ráz moderní práce, snižující\nho na osobně lhostejnou jednotku, na prostého oekonomického činitele v nepřehledném\na neproniknutelném mechanismu světového dění, vtírá se do mysli tím rozhodněji vědomí\nmarnosti a pustoty všeho kulturního i sociálního snažení lidského. Proto dochází tou do-\nbou, vrstevníky nedoceněná, pessimistní filosofie Schoppenhauerova (hlavně vlivem\nWagnerovým, jehož dílo jest rovněž symptomatické svým motivem vykoupení) ta-\nkového pochopení, proto i úspěch Hartmanovy filosofie nevědomá. Všecka literatura,\nvšechno umění naplněno jest intensivním vědomím lidské bídy materielní i mravní, indi-\nviduelní i sociální, zaviněné i osudové. Zamyšlení a ponuří Skandinávci, hluboko proni-\nkající, kající se Rusové vyslovují zřetelně tu intellektuelní i citovou obtíž doby, která stup-\nňuje se ku sklonku století až v úpadkovou náladu kulturního nihilismu, kdy celá generace\nprociťuje nebo domnívá se prociťovati znovu všechna kouzla mythů a pověr všech pře-\nchodných epoch východu i západu, za neobyčejně zmocněné potřeby víry a náboženské\nopory o transcendentní moci vůbec."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c014", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 20, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "titre_corps": "Obnova průčelí.", "titre_sommaire": "Obnova průčelí.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "debut_caractere": 69, "fin_caractere_exclue": 1392, "texte": "Obnova průčelí.\nPavel Janák:\n\nJedním z nejzajímavějších zjevů a otázek v architektuře je stálá existence dvou staveb-\nních typů prostoru a objemu: soustředného, jenž je zastoupen nejlépe na př. stavbou\ncentrální a sloupem, a průčelného či podélného, jenž je na př. vyjádřen nejlépe\nbasilikou a protějškem sloupu, pilířem. Připojuje se k nim mnoho neobyčejných úkazů.\nPředevším je nápadno, že oba typy nejsou omezeny na určitá slohová období, ale že se\nobjevují (a zase mizí) v celé historii architektury. Tak soustředná jest na př. (ovšem\nvždy slohem zpracována) v orientě, v antice řecké i pozdní římské, v prvním středověku,\nv renaissanci, v baroku, klassicismu ai v nejposlednějších snahách v moderní architek-\ntuře, tedy s výjimkou goíiky v celém vývoji architektury našeho okruhu. Stejně zase prů-\nčelný typ je velmi významným v Egyptě, římské antice, celém středověku (s jistou vý-\nhradou) v prvé renaissanci, pak opět silně v baroku. Příčinou tohoto, tak rozsáhlého a\nna změně slohů nezávislého přicházení obou typů patrně jest, že jsou asi o sobě základ-\nnějšími a obecnějšími principy architektonickými, než jaké s dočasnou platností při-\nnášejí jednotlivé slohy. Dále lze pozorovati, že v jednotlivých slozích a jich obdobích vý-\nvojových obyčejně vždy jed e n z obou typů je vedoucím a že k němu se vše úsilí tak"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3177, "texte": "soustřeďuje, že se i vývoj slohu na něm uskutečňuje; patrně proto, že povaha tohoto\ntypu nejvíce odpovídá ideálu doby. Soustředně připadá tato vedoucí úloha v renaissanci,\npodélnému typu zase v gotice. To značí tedy, že oba typy představují dva samostatné\na rozdílné principy tvoření. Konečně lze pozorovali, že, je-li každá změna slohová, každý\nvývoj slohu nikoli vývojem jedné hodnoty, ale jakýmsi bojem dvou hodnot, staré a nové,\nže objevování se jednoho typu na př. soustředný, není nikdy jednoduchým vývojem to-\nhoto typu, ale že je to vždy zápasem a překonáváním typu druhého, který až dosud pro\ndobu platil. Skutečně vítězství a ovládnutí jednoho značí zároveň největší potlačení a\nústup druhého; třeba si vzpomenout jak protichůdnost obou typů je dosvědčována\núsilím na př. baroku spojit, sjednotit oba typy v jeden (zdaž není to strachem z dua-\nlismu?) a že tylo pokusy neskončily nikdy smírně a zdarem. Patrně tedy oba typy za-\nstupují dva názorové svěly nejen různé, ale i povahově neslučitelné a diametrální, mezi\nnimiž se sm!r každé doby dle svého ducha rozhoduje a zaujímá k nim poměr.\nMusila tedy i naše doba a naše architektura stanouli před nimi jako před životní\notázkou; až doposud nebylo ale přemýšleno o tom, jaká forma prostoru, zda soustředná\nči prostor podélný je našimu ideálu bližší a tato nejistota (a víc než nejistota: nevíme\nani, že jsme si nejisii prostorem) zúplna charakterisuje, jak pomalý je vývoj a pokrok\nsoučasné architektury. Bývá totiž často s údivem konstatován veliký pokrok, který archi-\ntektura za svých 15 let učinila ale ve skutečnosti byl absolvován dosud pouze boj za\npravdu, že nová doba musí mít svou novou architekluru, a dále, že architektura je věcí\nformy, nikoli účelu, materiálu atd. Teď třeba dalšího kroku: co ío je prostor a ob-\njem v architektuře dle názoru naší doby.\nJak nejistá je zde současná architektura, je patrno ze všech těch nejrozdílnějších zma-\nteností, jež jako na př. národní pomníky, kostely, koncertní síně atd. v poslední době\nv Německu a Vídni vznikly a byly myšleny; vše se blíží z daleka (a to je zajímavo)\ni přes mnohé pošetilosti v celku typu soustřědnému; naopak typ podélný téměř nepři-\nchází (a je zase zajímavo, že jediný Plečnik se k němu obrátil).\nZde je tedy další práce architektuře nastávající. Kam je určeno, aby se názor a úsilí\ndoby obracelo?\n*\nObecně ovšem architektura dříve ješ ě než stane se některým z obou těchto typů\n(a myslíme-li architekturou vůbec veškeru úmyslnou formaci hmoty duchem), nemá -\npokud je ještě myšlenkouv duchu a nestělesněnou v hmotu žádných hranic; může\nbýt bez konce, vznášet se bez tíže a základů v nekonečnu, naplňovat prostor a vesmír,\npočínat, přestávat a opakovat se asi tak jako formace skal a zemin uvnitř země nebo\nkrystaly rostoucí v roztoku. V tomto okamžiku, kdy je jen citem myšlena, existuje jen\npro představu subjektu jednotlivcova a je něčím podobným, jako je svět mythů, ideálů,\npohádek.\nJakmile však architektura má být uskutečněna, jakmile z cítění stává se tvořením, děje\nse to nutně jižvesvětěhmotyavidění a tu vlastnosti tohoto světa a materie, v níž\nmůže být uskutečněna (váha, možnosti materiálů, neprůhlednost, účel, optická fakta)"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2424, "texte": "představuji již řadu součinitelů a mezi, jež jakoby byly otvory, jimiž architektura z nádrže\nneomezených představ může do skutečnosti jedině přejiti a přetvářena jsouc zároveň již\njich vlivem, nabývá konkrétní formy, je připoutána k zemi, vyrovnává se s materiálem\na všemi ostatními okolnostmi, je výrazem logicky vyjádřeným a zase schopným býti vní-\nmánu. Tu však je otázkou, proč architektura tu jednou vtěiuje se v typ soustředný a j ndy\npodélný. Tíže, mater ál a účel kdysi by y pokládány za hlavní vlivné součinitele na cha-\nrakter architektury; staly se ta'é již vícekráte východisky kritiky architektury a ukázalo\nse, že nejen nemají ani toho podněcujícího významu, který jim byl připisován, ale že lze\ndokonce sledovali, že architektura snaží se je i překážky jimi kladené překonati. Bylo\nby tedy vděčno povšimnouti si i dalších činitelů, kteří na cestě tvoření, totiž mezi tvoří-\ncím subjektem a dílem, jsou neoddělitelně přítomni: oko a hmat. Jsou i svými vlast-\nnostmi jakýmisi pevnými body, jakoby znám ými ve liči na mi, jež trvají zajisté stejně\ni za změn uměleckých názorů; mohou tedy přinést také jakési osvětlení v otázkách archi-\ntektury\nZde třeba nyní věnovat snad suchou, ale užitečnou kapitolu oku a hmatu.\n*\nOko a hmat jsou považovány v novějších theoretických bádáních za těsně, nerozděli-\ntelně součinné při vnímání; skutečně jsou v činnosti člověka onou cestou, kterou dílo se\nuskutečňuje; jsou pokládány - ne-li za jeden vnímací orgán - tedy za dva různě uschop-\nněné a doplňující se údy téhož orgánu poznávacího. Nebof každý přináší z věcí vjemy\ndle své možnosti, jež potom skládají se ve společnou představu o věcech. Avšak již i dle\ntohoto předpokladu každý z obou typů architektonických, soustředný i průčelný, vyžaduje\nsi jiného vnímání a sice vždy s jiného stanoviska (vzdálenosti i názoru) a vždy hlavně\njedním (a vždy jiným) z obou smyslů, při čemž druhý vjemy prvého doplňuje. Architektu-\nra pak dle tohoto předpokladu je směsí obou útvarů. Z toho je již patrno, že oba smysly\nvnímají různým způsobem a mají tedy různé kvality; tomu zejména pak nasvědčuje\ni to, že i přírodou samou již jsou v uspořádání člověka rozděleny. Shrňme krátce jich po-\nvahy a seřaďme je:\nOko vnímá celek (alespoň v dosahu své-\nho zorného kužele) časově téměř sou-\nčasně,\nHmat vnímá řadou detailních poznatků\nčasově postupně za sebou a jen tak\nrychle, jak dovolí hmatající pohyby\nokem, rukou, chůzí a tělem vůbec,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2979, "texte": "oko podává tedy vjem téměř na ráz, asi\ntedy jako obrazověci,\noko vnímá iza passivity subjektu: vjemy\nvstupují samy do oka, je-li toto otevře-\nno; podstatná je zde neměnnost\nstanoviska subjektu; (tato neměn-\nnost je vůči objektu tedy i fysická\ni etická),\noko - následkem neprůhlednosti tě-\nles- nazírá ovšem jednostranně, t. j.\nobsáhá nejvýše tu část prostorů a ob-\njemů, jež jsou k němu obráceny; po-\ndává tedy subjektivní obraz z věci.\nhmat podává částečné vjemy, jež skládají se\nteprve v celek asi jako vědění o věci,\nhmat přináší vjemy jen po odhodlání se\nsubjektu učiniti hmalavý pohyb k ob-\njektu; toto odhodlání má opět fysický\na etický význam,\nhmat zpravuje o stavu věci i na stranách\noku nepřístupných podává tedy jakési\nobjektivní poznán íoskutečnosti\nvěcí.\nPředstava ovšem, která v duchu z věcí vzniká, je složena z poznatků a vjemů zraku\ni hmatu; nemá tedy kvalitu ani jen oka ani jen hmatu, ale je tato složena z kvalit obou\na sice tak, že vzniká jakýmsi překrýváním jich obou. Liší se tedy představa člověka\ni od obrazu, jaký podává mechanicky čočka i od formy, která by vznikla mechanickým\nodlitím věci (odlití je nejdokonalejší možnost ohmatání); čili to značí, že představa člo-\nvěka má i jinou kvalitu než pouhý, jakkoli mechanicky snad možný, převod přírody.\nZ konfrontace povah zraku i hmatu je také patrno, že oba smysly jsou přes všecku\nvzájemnou součinnost jistým způsobem přihroceny v určitém a oproti sobě rozdílném\nsmyslu: oko je obdobou k subjektivnímu a jednostrannému stanovisku, hmat, k objektiv-\nnímu a všestrannému.\n*\nTaké prostorové obvody a možnosti, jež mohou oba smysly obsáhnouti, se liší: Pro\noko, jak již bylo vytknuto, existuje prostor jaksi jen na straně věci, jež je k němu obrá-\ncena, a sice oko vidí z věcí jen tolik, pokud se jich jeho paprsky ještě dotýkají; uvnitř oka\nje známo promítají paprsky obraz přibližně do jakési plochy, která za normální\npolohy očí je asi rovnoběžná s naším čelem a svislá. Tato plocha je polem, v němž je\nshrnuto vše, co v okem viděném světě má jakékoliv umístění, hloubku, vzdálenosti, a je\ntedy i prostorem, v nějž viděný, skutečný a trojrozměrný svět se okem redukuje a žije.\nOko a jeho domysl promítá si tuto tuto plochu ovšem jako ideální zpět do světa; sku-\ntečný trojrozměrný svět vidíme proto jako plochu prostorově vyplněnou, k níž vše je vá-\nzáno jako k základu a v níž každá věc je zařazena a vyznačena její váze a posici v celku\npříslušným akcentem světla, barvy, plastiky.\nTak je tomu při vnímání se stanoviska oka. Jestliže přejdeme k tvoření dle oka, tu při-\nrozeně i tato plocha vidění je i pro nové výtvory světem, v němž se a v jeho zákonech\nuskutečňují. Kdyby tedy bylo - anebo když je oko a jeho nazírání hlavním východi-\nskem tvoření, vzniká umělecké dílo, jež je cele obráceno k oku člověka a určitým po-\nměrem vázáno k ploše (ať již tato dle zvláštních citových názorů je materielní, imaginár-\nní), to jest: stává se buď obrazem, reliefem anebo architekturou průčelného typu; všecky"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3467, "texte": "tyto druhy výtvorů maji společný podstatný znak: jsou vázány k člověku jako k tvůrci\na pozorovateli, jakousi imaginární osou, jež dílo a oko spojuje, a dále že existuji jaksi jen\nve vztahu k subjektu člověka.\nHmat má jiný svět vnímaní i tvoření. Jest totiž vnímací mocností, která není jen v urči-\ntém směru a jednostranně aktivní, ale je, i když člověk nemění svého stanoviska, neome-\nzena a vnímá a proniká, jaksi naplňuje veškeren trojrozměrný prostor. Je-li vidění okem\nhmatáním svazkem paprsků jednosměrně z oka vycházejících, hmatání hmatem, který vy-\nchází z celého tela, na všecky strany může obklopovati, jakoby zalévati věci svým doty-\nkem se všech stran. Proto představy, jež z vjemů hmatem vznikají, jsou (ideálně, kdyby\nbylo možno je očistit od vjemů zrakem) zase trojrozměrné, skutečně prostorové, svět\npak jeví se nám prostřednictvím hmatu jako neomezený prostor, v němž věci se vznášejí.\nBylo-li by pak možno tvoření ve světě hmatu (tedy odděleně od světa oka), bylo by\npole, v němž dílo může vznikat, stejně neomezený, trojrozměrný prostor, v němž se svět\nhmatu jeví. Protože pak hmat má k hmotě se všech stran stejné napjetí, stejnou aktivitu,\na stejný poměr, vzniklo by z hmoty dílo na všecky strany stejně aktivní nebo neutrální,\njaksi soustředné. Se všech stran účinkují na dílo stejné tlaky a požadavky, proto jeho cha-\nrakteristickým znakem je, že má jakousi vlastní imaginární osu (pro architekturu je tato\nosa svislá, neboť zde spolupůsobí tíže) nebo jádro, že není však dále k člověku nikterak\nvázáno, může existovat jako objekt, jako individuum zcela samo o sobě. Typem těchto\nvýtvorů dle hmatu je trojrozměrná (nereliefní) plastika, v architektuře typ soustředný\n(kuplové stavby, sloup), ze zvláštních příčin pak i podstatná část uměleckého průmyslu.\nJak bylo již vytknuto nejsou oko ani hmat, přes jich zcela rozdílnou funkční kvalitu,\norgány, jež by bylo možno v poznávání a tvoření člověka úplně rozdělili. Naopak jsou stále\nsoučinný vpoznávání věcí tím, jak společně seznamují člověka se světem a že mají již\nzde svůj vyhražený podíl, přechází odtud tento i do všech děl člověka. I když tedy v ději-\nnách umění střídavě člověk obrací se jednou více na stranu subjektivního (povšechně ře-\nčeno) nazírání, t. j. jaksi na stranu oka, jindy zase k subjektivnímu, t. j. k stanovisku hmatu,\nvždycky v dílech, jež takto hlavně v jednom z těchto světů vznikají, jest vždy více nebo\nméně účasten i názor druhý. Proto v obrazech, ač vycházejí od plochy, pokoušíme se podat\nplastickou a prostorovou povahu věcí, naopak soustředná díla, na př. architektonická, ne-\njsou nikdy prosta, jindy silně podrobena tentenci k plošnému reliéfnímu vytváření.\n*\nSoustředné je jaksi vrcholem a výkvětem objektivního bytí: je vytvářeno bez jedno-\nstranné závislosti na pozorujícím subjektu dle jakési vlastní osy či dle středu, bez vztahů\nk okolí (jsou-li jaké, je to osamostatnění oproti všemu), tedy dokonalá samobytnost. Vy-\ntváření je tak samostatné oproti subjektu, že je spíše organisací objektu a má obdoby\nv přírodním růstu vůbec a v přírodních individuích. S výhradou, že jde o přibližné srov-\nnání, možno nalézt k nim podobnosti v rostlinných útvarech, nejnižších živočiších (hvězdi-\ncích atd.) a buňkách; nelze tu přehlédnout, že přírodní organismy udržují tento tvar těla\n1. jen v nejnižším stavu (dle povýšeného nazírání člověkova, nebo: v největší koncentraci\nživotní dle věcného smyslu přírody) a že s rozvojem funkcí těla se stávají ihned jedno-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3442, "texte": "strannými, 2. pak, že tyto soustředné útvary možný jsou jen za ideálních pro objekt\npoměrů: když vznáší se, vyváženy jakoukoli energií, ve vodě atd., když tedy podmínky\njich růstu jsou se všech stran šťastně stejné. Třeba tu vzpomenout na rozdíl mezi řasami,\njež věčně plovou na dně moře a mezi květinami a květy, jež slunce vzbouzí, mocně k sobě\nobrací, tvarově a barevně vytváří. Úplně nejtypičtější obdobou jsou však krystaly. Jsou\nto útvary, při nichž výtvarná síla, t. j. kontrakční síla, je uvnitř hmoty, a větší nade všecky\nostatní cizí a překážející okolnosti, takže její cíl, výsledek (krystallisace) uskutečňuje se dle\nmožnosti ideálně soustředně. Krystallisace je však vnitřním pochodem, nikoli člověkovým\nvytvářením, jež vždy musí přicházeti z věnčí hmoty a jistým směrem od člověka k věci.\nZ lidských výtvorů nejtypičtějším pro soustředné jsou díla hrnčířství: to dává vzniknouti\nindividuím zcela samostatným, protože i nejvíce samoúčelným a nejméně zrakovým vzta-\nhům podrobeným. Představíme-li si hrnčíře formujícího nádobu rukou, mezi tím co se\ntato otáčí (tedy že nemá určité polohy k člověku), je to nejčistší příklad pro soustředné\nvytváření. A přece: jakmile nádoba má být člověkem používána, připojí se kní jedno-\nstranně ucha, jakoby na důkaz spojení s člověkem.\n*\nDruhá skupina poznání a tvoření, svět oka, jest pro naši dobu a její předpoklady vý-\nznamnější a její závěry jsou proto poutavější.\nPředevším: všecky věci, jež ve skutečnosti ve volném prostoru jsou jakkoli za sebou\na v různých vzdálenostech, jeví se zraku dle perspektivních zákonů zařazeny a rozloženy\nnad sebou, pod sebou nebo vedle sebe, asi tak, jakoby všechen obsah prostoru a všech-\nna jeho hloubka byly přerovnány se vším, co v nich je, do plochy; na př. dívám-li se alejí,\nna jejímž konci stojí dům, stojí alej a dům ve skutečnosti a vzhledem ke mně jaksi za se-\nbou, avšak oku jeví se mně vedle sebe: uprostřed mého zorného pole vidím dům a obě\nřady aleje jsou vedle něho v právo a vlevo. Tedy obecně: hloubkový (t. zv. třetí) rozměr\nskutečného, kubického prostoru, proměňuje se ve světě zraku a v jeho obrazně (zkratkou),\nv rozměr napříč směru dívání, t. j. v rozměr šířkový, čili v plošného činitele. Zde je tedy\nhlavní zákonný rozdíl mezi světem skutečnosti a tvořením ve světě zraku: Tělesné (kubické)\nvztahy skutečnosti jsou ve světě zraku vyjadřovány vesměs jen rozměry a vztahy plošnými.\nKdyby však i nebylo tohoto zákona, založeného na převodu světa paprsky zraku, do-\nšlo by se k němu stejně s jiné strany: Je-li představa a umělecké zobrazování jakousi lo-\ngickou, současnou a citem provedenou sestavou a konfrontací, jíž věci a formy uvádějí se\ndo vztahů nebo kontrastů, může se to státi jen vztahem k společné, vše měřící základně\na tou pro kubické obsahy je plocha (obrazna). Chci-li věci, jež jsou obecně rozptýleny,\nsrovnávat a jejich vztah zobrazit, učiním to tím, že uvažuji je a zobrazím vedle sebe a při-\npojím k nim všecky vlastnosti, jež jejich vzájemné vztahy charakterisují. Každý prostorový\nděj, na př. biblický zázrak, děl se (předpokládejme) ve skutečnosti ve shluku postav s andě-\nlem v daleku přiletujícím ai s čtvrtým rozměrem děje (časem), t. j. děl se za sebou: v před-\nstavě a v obraze zázraku však jeví se celý děj polohou rozložen do přehledu v ploše a jeho\nkubické a časové rozměry jsou proměněny rovněž jen v činitele plošné.\nJe přirozeno, že tato plošná základna, na níž vztahy těles si zobrazujeme, mohla by"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3530, "texte": "míti obecně všecky polohy (na př. mohla by být i vodorovná); ale protože vše se v ní\nstalo a děje z popudů zraku (zkráceně řečeno), dáváme jí i polohu odpovídající vztahu\nk normální poloze našich očí, t. j. polohu rovnoběžnou s naším čelem, aby se tedy oku\njevila a vše, co je v ní obsaženo ve skutečné velikosti. Proto obrazy, sochy stojí a visí svisle\na proto i architektuře dostává se polohy a stavby hlavně ve svislém směru. Toto jest\nskutečně hlavní důvod svislosti architektury a nikoli tíže.\nNa příkladech lze nejlépe osvětliti způsob skladby ve světě zraku:\nSkládá-li se průčelí zdánlivě, na př. z pater (italský středověk, S. Michele v Lucce) není\nto, že by z nich byla stavba vystavěna, ale je to architektura vysunutá, seřazená ve\nzrakové pole; obloučkové arkády, jež realistickému stanovisku zdají se být „falešnými\",\n„dekorativními\", vymezují -poměrem k základu plochy prostorovou výšku a hloubku\nprůčelí; stejně pak opakování a střídání travée po šířce má funkci tvořit prostor i ve smě-\nru šířky. Je to asi tak, jakoby veliké latentní bohatství forem, jež možno jen vymyslit, se\npřenášelo a rozkládalo v dosahu oka na průčelí v seřazenou jednotu. Krásným příkladem\nje průčelí S. Marco v Benátkách; zde je stavění nad sebe pro oko, uskutečněno zajisté\ns největším vzdorem požadavkům tektonickým; jak odvážně jsou sloupky vršeny nad\nsebe, jak málo vázány konstruktivně a jak silná naopak je tu vůle k posloupnosti\nvěcí za sebou! Také třeba si povšimnout, jak početně bohatě nadřazeny nad sebe oblouky\na oblouky štítů (4 násobně nad sebou) a jaké hloubky tím docíleno. Nejčistším typem to-\nhoto průčelného způsobu jsou skalní hroby v Egyptě, Malé Asii, Indii a archaickém Řecku;\njsou výslovně vůbec bez vnitřků, nebo prostor, který se za nimi nalézá, není vůbec s prů-\nčelím v souvislosti. Průčelí v Karli ukazuje takové pohádkové nenesoucí pořadí vznášejí-\ncích se forem, ještě bez součinnosti základní plochy. Pozdní římská architektura, jako t. zv.\nřímský barok, pokročila od hmotného soustředného principu, jak jej z řecké architektury\npřejala, k průčelnému nazírání a v prostorovém protváření plochy a stěny, dříve mrtvé,\nnikami, předloženými sloupy atd. poznala již mnoho pokročilých prostředků výtvarných.\nPrůčelí v Petře ukazuje dokonce, jak od kubické architektury přešlo se již čistě k archi-\ntektuře reliéfní, t. j. v níž veškeren děj forem je nadřazen a v poměru k ploše. Barok při-\nnesl úplně ve svém duchu zcela jiný posun: jestliže uvedené příklady řadí představy\nv patrech nad sebe, usiluje barok o výraz tím, že nechá představy překrývat se přes sebe\na prostupovat; tedy na př. myšlenkou hlavního pořadí sloupů proniká druhá, případně\ntřetí menší, uvnitř polí jsou ještě okenní architektury a niky což činí řadu plánů veliké\nplastické hloubky. Mimo to zužitkovává další prostředek, který do té doby nebyl znám:\nJestliže vždy ještě dosud používalo se třetího rozměru (vyložení řimsy atd.) ku gra-\ndaci, dociluje téže eminentně plošným prostředkem —sklopením plastického elementu\npřímo do plochy. Duchaplným dílem v tomto ohledu je Michelangelova brána Porta Pia\nv Římě: několik vrstev architektury je rozloženo vedle sebe a celá plastická stupnice řims\na oblouků, jež by měly trčet ven, rozkládají se do plochy, rozpírajíce a svírajíce vše k ve-\nliké hustotě. Tu docházíme také k významu a příčinám obrysu stavby, který právě\nv průčelně soustavě tak silně ožívá: obrys znamená v ploše vyjádřenou dramatičnost.\nStanovisko zraku stvořilo tedy v architektuře svůj zvláštní a vlastní útvar průčelí a slohy,"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.27", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 2562, "texte": "jež svým duchem z tohoto stanoviska vy-\ncházejí, obrací právě k průčelí svůj zájem\na energii. Ostatní stěny krychle a stavby\nse přirozeně zanedbávají, jakoby veške-\nren obsah budovy byl stažen do průčelí do\nštítu. Jestliže však přece výtvarně se po-\nstranní stěny protváří, děje se to opětně pro-\nstorovým protvářením plochy, takže zevněj-\nškem jeví se nám kubus složený ze dv o u\nploch. Krásnými protipříklady jsou hlavice\nze San Vitale z Ravenny, nazíraná nikoli\njako tělesný kubus, ale redukovaná, ba pří-\nmo zapřená raději do plošného elementu\nčtyřúhelníka (který dokonce žije tak samo-\nstatně, že má osu symetrie) a egyptská\nhlavice z Luxoru s objemem soustředně or-\nganisovaným a zevně vyjadřujícím vnitřní\npředpokládaný růst.\nZvláště významně rozlišují se soustavy a\nnázory průčelný a soustředný svými různý-\nmi důsledky v pojímání díla ve volném pro-\nstoru. Soustředný typ, jehož předpokladem\nje trojrozměrná prostorovost, umísťuje se\nv prostoru kdekoli a žádá si výslovně tělesného nazírání; na př.: řecký chrám v městě na-\nlézal se třeba v úplně nepravidelné poloze (na Akropoli na př.), stejně renaissanční palác\nnevyhledává zvláštní situace k divákovi, nejlepším jeho místem je nároží, odkud může se\njevit hmatavě kubicky. Naproti tomu průčelný typ, vázaný tak pevně a výslovně k oku di-\nvákovu, má smysl (a sice silný!) pro polohu budov a průčelí do přísných os. K egyptským\nchrámům, jež vyjádřeně mají také průčelí, stavěny byly, ač jsou položeny v nekonečně\nvolné rozloze, kilometrové cesty, kolmo k nim mířící alejemi sfing, jen aby jevily se prů-\nčelně. Podobně barok má logicky ku své průčelnosti nebývalý smysl pro osové pravi-\ndelné rozlohy (paláce, parky, města) s dalekými perspektivami. Smysl těchto osových po-\nhledů je jasný: Průčelí zastává pro pohled funkci prostorotvornou a pravidelně se k němu\nsbíhající postranní stěny a základna průhledu fungují rovněž (ve svých projekcích) jako\ndo plochy redukovaní činitelé; potvrzuje to i faktum (obyčejně jinak vysvětlované), že stěny\nprostoru a zejména základna byly barokem často zúmyslně přikláněny nebo odkláněny\nk průčelí, k obrazně, takže jsou méně třetím rozměrem, ale stávají se tím více jen vyso-\nkým reliefem průčelí (šikmé předložené schody a terasy sv. Petra v Římě).\nKonečně nemožno neuvésti pokusy o spojení soustředného s průčelným; děly se více-\nkráte, když doby přecházely od jednoho názoru k druhému. Již soustředný římské antiky\ndostávaly směr a průčelí, předložený portikus (na př. Pantheon). Klassickým a tragickým"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1475, "texte": "pokusem v tomto směru je pokus baroku spojit soustředný typ s podélným; byla to touha\nzbavit se rozporu mezi oběma tím, že do kuple, jež nemá nikdy vnitřního po-\nhledu pro subjekt, ale je čímsi nepojatelným, nepřehlédnutelným, měl být otevřen po-\nhled připojenou lodí. O rozdílnost obou principů věc musila ztroskotat. Typ basiliky je\ntak jednotný a ucelený již od počátku, že nemá zapotřebí a vylučuje dokonce toto zdo-\nkonalení. Zralý barok pokoušel se také o průčelí soustředný - totiž o vyjádření sou-\nstředné organisace vztažením jí k průčelí; učinil to právě silnými prostředky i obrysu\ni pohybem plánů, takže celek je jednostranným vysokým reliefem (sv. Karel ve Vídni,\nv Praze krásný příklad sv. Mikuláše na St. Městě).\n*\nPrůčelný princip a jeho důvody názoru zrakem odpovídají více vyvíjející se povaze\ni naší doby čím více blížíme se subjektivnímu a abstraktnímu.\nKaždá z příbuzných nám dob, ač vycházely v celku v tvoření od poměru k ploše, vyjádřila\njej vždy jiným zásadním způsobem (všecky ukázky starého umění jsou jen příklady, nikoli\nvzory!); i naše doba nalezne jej nutně také a jiný než všecky dosavadní. Víme zatím jen,\nže učiniti prostor kubickým, trojrozměrným není dle nás vytvářením prostoru, protože je\nto jen skutečnost, ale že vytvářiti znamená vytěžiti více než zde bylo, t.j. vytvořiti objem\na prostorlze především prostorovým protvářením jejich povrchových ploch,\nt. j. skláníme se k tomu, vyjadřovati|hmotu nikoli jako soustřednou, ale průčelně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c015", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.19", "titre_corps": "Francesco Borromini: S. Carlo alle Quattro Fontane v Římě. (1640)", "titre_sommaire": "Francesco Borromini: S. Carlo alle Quattro Fontane v Římě. (1640)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "Francesco Borromini:\nS. Carlo alle Quattro Fontane v Římě.\n(1640)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c016", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.19", "titre_corps": "Carlo Rainaldi: S. Maria in Campitelli. (1665)", "titre_sommaire": "Carlo Rainaldi: S. Maria in Campitelli. (1665)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.19", "debut_caractere": 67, "fin_caractere_exclue": 113, "texte": "Carlo Rainaldi:\nS. Maria in Campitelli.\n(1665)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c017", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "titre_corps": "Ravenna. San Vitale. Hlavice sloupu.", "titre_sommaire": "Ravenna. San Vitale. Hlavice sloupu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 36, "texte": "Ravenna. San Vitale.\nHlavice sloupu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c018", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "titre_corps": "Egypt. Luxor. Hlavice sloupů.", "titre_sommaire": "Egypt. Luxor. Hlavice sloupů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "debut_caractere": 38, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "Egypt. Luxor.\nHlavice sloupů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c021", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.27", "titre_corps": "Průčelí buddh. chrámu v Karli (Indie) II. stol. př. Kr.", "titre_sommaire": "Průčelí buddh. chrámu v Karli (Indie) II. stol. př. Kr.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "Průčelí buddh. chrámu v Karli (Indie)\nII. stol. př. Kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c022", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 28, "image_fin": 28, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.28", "titre_corps": "J. B. Fischer z Erlachu: Sv. Karel Boromejský ve Vídni (1716-1737) Dle rytiny.", "titre_sommaire": "J. B. Fischer z Erlachu: Sv. Karel Boromejský ve Vídni (1716-1737) Dle rytiny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.28", "debut_caractere": 1477, "fin_caractere_exclue": 1555, "texte": "J. B. Fischer z Erlachu:\nSv. Karel Boromejský ve Vídni (1716-1737)\nDle rytiny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c023", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.29", "titre_corps": "Pavel Janák: Štítový dům. Monumentální vnitřek. Náčrty.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Štítový dům. Monumentální vnitřek. Náčrty.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "Pavel Janák:\nŠtítový dům. Monumentální vnitřek.\nNáčrty."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c024", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 30, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.30", "titre_corps": "Pavel Janák: Přestavba radnice v Něm. Brodě. Průčelí a situace.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Přestavba radnice v Něm. Brodě. Průčelí a situace.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 30, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "Pavel Janák:\nPřestavba radnice v Něm. Brodě.\nPrůčelí a situace."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c025", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.31", "titre_corps": "Pavel Janák: Nábytek z ložnice a jídelny dra J. B. Provedly P. U. D.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Nábytek z ložnice a jídelny dra J. B. Provedly P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "Pavel Janák:\nNábytek z ložnice a jídelny dra J. B.\nProvedly P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c026", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.32", "titre_corps": "Pavel Janák: Psací stůl a knihovna dra J. B. Provedly P. U. D.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Psací stůl a knihovna dra J. B. Provedly P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 62, "texte": "Pavel Janák:\nPsací stůl a knihovna dra J. B.\nProvedly P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c027", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.33", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2974, "texte": "Kronika a poznámky\n\nK technice verše.\nV literárních kruzích francouzských dis-\nkutuje se poslední dobou se zvýšeným\nzájmem o některých problémech veršové\ntechniky, jež mají širší význam než lokálně\nfrancouzský. Chceme tu stručně pojednati\no meritu sporu.\nV prvé řadě jde opět o volný verš. Mezi\nmladými básníky francouzskými jeví se od\nněkolika let dosti zřetelný proud pro pravi-\ndelný verš. Příčinou toho je asi nový roz-\nmach klassicismu, jenž se s důsledností až\npřehnanou chce ve všem vraceti k starým\ntradicím literární Francie. Nejde dnes ovšem\no to, lze-li volným veršem psát dobré fran-\ncouzské básně; tuto otázku rozřešilo posled-\nních dvacet let via facti kladně. Spor se týká\nhlavně problému, která z obou metrických\nforem více svědčí duchu francouzštiny a\nkterou lze spíše vystihnouti subtilní sensace\nmoderní poesie. Proti volnému verši vy-\nstoupil, ne právě nejšťastněji, JeanThogorma\nv knížce „Lettres sur la poésie\" (édition de\nla revue „Le Feu\", Paris 1912). Snesl však\npro své mínění několik důvodů, o nichž je\ntřeba uvažovat. Rozebrav rytmiku pravidel-\nného verše, ukázal Thogorma, že není tak\núzká a ztrnulá, jak verlibristé tvrdí. Svůj dů-\nkaz opírá o t. zv. „moments rythmi-\nques\", totiž počet slabik ve verši, jež se\nmají vyslovili bez podstatného intervalu hla-\nsového. Na př. ve verši:\nCe soir - ce soir qui meuti dans\nmoělles\nmáme tři „moments\", ve verších\nDe partout les clameurs\ndes machines en marche\ndva momenty rytmické. Nejde tu sice o ob-\njev něčeho zcela nového, ale je dobře, že\nbyl k této věci obrácen zřetel. S této stránky\nvzato, poskytuje ovšem i pravidelný verš\nnesmírnou rozmanitost. Stinný rub tohoto\nstanoviska se objeví však při recitaci. Aby\nse akcentovala pružnost pravidelného verše,\nbudou se příliš zdůrazňovat rytmické mo-\nmenty, čímž však zmizí krása verše jako fo-\nnetického celku; citované zde dva verše,\nčteny podle Thogormy, působí bizarně, ne-\nboř se děíí na jeden moment o třech slabi-\nkách a druhý s jednadvaceti. Taková dis-\nproporce rytmická má pak ve zvýšené míře\nvšechny vlastnosti, jež se právě volnému\nverši vytýkají. Jinak jest plaqueta Thogor-\nmova svými metafysickými digressemi a\naffektovaným slohem pramálo sympatická.\nZ tábora verlibristů vyšla nedávno zají-\nmavá kniha o veršové technice, věnovaná\nrovněž hlavně rytmické stránce verše* Je to\nvlastně sbírka duchaplných dvou\npředních mladých lyriků, bergsonisiů, G. Du-\nhamela a Ch. Vildraca. Básník má spíše vě-\nřit svému sluchu než ústavu pro fonetiku, zní\njeden z aforismů zde obsažených. Ai když\nnejsme bezvýhradně přesvědčeni o pravdi-\nvosti této maximy, přiznáme oběma auto-\nrům, že pro fonetiku verše mají skutečně\njemný sluch a dovedou ze svých praktických\nzkušeností vytěžiti mnohou zajímavou, byť\nne nespornou abstraktní poučku. Oba jsou\nobhájci volného verše. Ale jest rozdíl mezi\ntaktikou dnešních verlibristů a oněch, kteří\nzdvihli před víc než dvaceti lety první odboj\n\n* Notes sur la technique poétique. E. Figuiěre, édi-\nteur. Paris 1910."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3443, "texte": "proti veršové tradici. Tehdy šlo o výboj, dnes\no defensivu. Duchamel a Vildrac dokazují\nna praxi volného verše, že není tak volný,\njak se myslí, a že se namnoze opírá o ur-\nčité pevné metrické jednotky. G.Winter. (Dok.)\n\nŠibalství Scapinova v Divadle Umění.\n(Provedeno 17. prosince 1912 v hôtelu Central.)\n\nVšecky dosavadní podniky Divadla U-\nmění, ač zřejmě rodily se z myšlenek za ob-\nrodu divadla, byly věnovány co do výběru\npředevším literárním pohnutkám a zámy-\nslům, nejvíce pak zřetele a práce v provádění\npřinášeno bylo snaze o reprodukci slova, či\nspíše přednesu; trochu byl zkoušen i jakýsi\nstyl úpravy a režie, avšak ve formě here-\nckého podání nebylo zaujato zvláštnějšího\nstanoviska. Tentokrát večer Molierův byl i\npokusem o volné jeviště a podal skutečně\nvděčnou a na fakta bohatou příležitost pře-\nhlédnout především váhu a dosah tohoto\nhesla, kterým volá se a věří, že jeviště bude\ndivákovi při bií žen o. Ač byla to do-\nmnívám se prvá zkušenost, jež v Praze\nbyla učiněna, vyčerpalo se z ní velmi málo\npositivního na všech těch místech referátů,\nkde jindy se mnoho volá, uvažuje a tolik\nví o reformě divadla. A přece byl to zají-\nmavý večer. Jeviště, hra a herci postaveni\nbyli na podiu, úplně volně ve středu mezi\ndiváky, bylo zde tedy odstraněno vše, co\nse myslívá, že diváka odděluje a vzdaluje\nod jeviště a hry: nebylo zde ani nepřekro-\nčitelné vzdálenosti k rampě, ani „malova-\nných\", skutečnost předstírajících kulis, ani\nrampového světla, jež prý skresluje, ale herci\nbyli zcela v dosahu a v témže světle jako my,\njakobychom to byli sami. Bylo tím docí-\nleno zvýšeného dojmu? Bylo skutečně zdá\nse mi mezi diváky větší napjetí než jindy\na jinde; neboť zde vedle hry, jak ji zamýšlel\nautor, jež na obyčejném jevišti je jediné, co\nse pozornosti nabízí, bylo vjemů více: sly-\nšeli jsme nad potřebu herce dupat (nemá\nto být výtkou, ale konstatováním!), udýchá-\nvatse, viděli jsme příliš, jak mezj dramatický\nspád někdy (nebylo to příliš!) mísí se menší\njiné drama: hercovy rozpaky, báli jsme se\nco chvíli, že dramatický a vervní dialog\nskončí skokem nebo pádem herce mezi di-\nváky, a vůbec viděli jsme chtě nechtě až pří-\nliš z blízkosti techniku, jak herec hru\ntvoří, tam, kde měli jsme vidět pouze vy-\ntvořenou formu hereckou. To vše byly ve-\nsměs skutečné, nedobrovolné a nezamýšlené\nvměsky, skutečné události a intermezza, jež\npásmo díla autorova a její duchovou stavbu\nmechanicky komplikovaly. Byli jsme stále\nz fiktivní vzdálenosti, do níž autor svým dí-\nlem diváka od předmětu díla staví, strho-\nváni do zcela reálních styků a vjemů, což\njest nejen psychicky únavné, ale hlavně\ndojmu díla škodlivé. Však závažnější ještě\npřeměňující vliv než na čistotu vnímání mělo\nuspořádání na formu hereckého podání.\nDrama zajisté není skutečným životem, je\nkvalitativně něco jiného, i kde jako reali-\nstické drama chce největší reálnost; je\nhrou, předem připravenou, organisova-\nnou, stupňovanou určitými úmysly; proto\nprostředky, jimiž má být reprodukována,\nmusí být o tolik vydatnější a o tolik výraz-\nnější než všední pohyby, oč je hra hustší\nnež život: pohyby na scéně musí být gesty,\nčili pohyby výtvarně zužitkovanými. A tyto,\nmají-li působit, musí být opětně vzájemně\nvázány rythmem, korespondencí dynami-\nkou, a záleží tu stupeň účin u v divákovi\nna tom, jak nejčistěji, nejúplněji po celé jich\npovaze a situaci jsou v obraze scény vidi-\ntelný. Čili pohyb rukou stává se gestem ur-\nčitého mimického výrazu dle místa, směru"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3267, "texte": "atd., v nichž byl učiněn, a dle intensity, v níž\nse mimo to divákovi jeví. ]ak mohu však\nz váhy a intensity gesta číst, když za hercem\nje pozadí diváků, také sebou hrajících, ať\nsvou pozorností, ať nešetrností, což vše je\npři gestu hercově součinno, nebo vidím-li\nv dialogu jen jediného herce ke mně obrá-\nceného, či vidím-li vůbec herce jen ze zadu?*\n(A přece i to je gesto, nikoli však tenkrát,\nnebylo-li takto zamýšleno!) A to vše ruší\nzevní viditelnou formu hry a činí ji méně\npochopitelnou a účinnou právě v tom pás-\nmu děje, který vlastně přece je předváděn.\nJak jinak rostou gesta, jsou-li opřena o po-\nzadí a dle situace usměrněna! Tedy to, co\nna podiu jsme viděli, nebyly jen drama-\ntické situace, ale skutečné rozho-\nvory a rvačky, nebo nejvýše nejasné\nsměsi obou těchto druhů a výsledkem je\nnutně poznaní, jak přirozené povaze dra-\nmatu, jako umělého díla, příčí se repro-\ndukce prostředkem skutečnosti. Drama\nnenáleží na volné podium do publika, neboť\npak by nebylo rozdílu mezi ním a jinými\nformami, jež však nejsou již divadlem (va-\nriétní produkce, athletika, kabaret neboť\ntyto všecky předvádějí živé, nikoli hrané\ndovednosti a síly člověka, se všemi nesná-\nzemi v přednesu, jež na př. kabaret přímo\natd. i vykořisťuje!). Rampa tedy neoddaluje\ndiváka od jeviště, ale je podmínkou pro illusi\nhry, stejně jako jiné světlo, než to, v němž\njsme my, jako pozadí a profil jeviště pro\norientaci diváka ve významu gest. Rampa\nnás oddaluje od hry o tolik, že nevidíme,\njak se hra dělá, že nevidíme do námahy,\nale vidíme jen hotové dílo a jeho stavbu.\nJednostranný vrh světlem (případně) i na-\npomáhá herci, protože zdůrazňuje hru jeho\nrysů, jako všem gestům je třeba pro jich\nvýznam zveličeni. Rampa a její systém je\ntedy nejen dobročinná, ale i výtvarným sou-\nčinitelem.\nO večeru bylo hráno s větší intensitou, než\nv Praze je zvykem hrát. To je také, co večer—\npřes zla uvedená a vnesená „reformou\"\nzachránilo a k čemu snahy účinkujících\nsprávně se obrátily a měly by se na dále\npředevším ještě více obracet. Nikoli tedy:\nreformy divadla, ale: nápravu divadla a ze-\njména herectví!\n* Je zajímavo, jak v tomto ohledu i herci mimoděk\nse cítili omezeni: nehráti nikdy do publika (a jak\nkrásný a důležitý je to prostředek), ale vždy jen sobě\ndo oči, jakoby byli sami ve skutečnosti bez publika.\n\nPavel Janák.\n\nMaillolův vliv.\n\nSledujeme-li výsledky nového hnutí v u-\nmění, musíme přiznali, že sochařství v něm\ndosud nehrálo žádnou roli. V době impres-\nsionismu stál Rodin jako rovnocenný vedle\nmalířů, kteří byli tvůrci onoho hnutí, a im-\npressionismus není bez něho myslitelný.\nSoučasné umění nemá dosud svého so-\nchaře.\nNechci se zatím zabývati kvalifikací so-\nchařů generace následující po Rodinovi a\nvolím pouze případ Maillolův, který uka-\nzuje směr a udává vývojovou linii současné\ngenerace a je proto jeho případ nejaktuel-\nnější. Není možno srovnávati současné\nmalířství a sochařství, protože malířství ab-\nsolvovalo několik etap, kterých v sochařství\npohřešujeme.\nÚsilí o výrazové hodnoty díla, které jest\nnejsilnější složkou moderního umění, jest\nprotichůdné Maillolově snaze po absolutní\nuzavřené formě. U většiny Francouzů jest\nzřejmé stálé kolísání mezi snahou o výra-\nzové hodnoty díla a snahou o harmonické\nuzavření jeho jako celku. U Maillola tato"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3275, "texte": "druhá převládá tak, že i užívá hotové a vy-\nzkoušené krásy je eklektikem.\nJeho forma nemá dramatické potence,\nprotože se abstrahuje od svého okolí, jest\nvůči němu indifferentní. Jediná síla, která o-\nživuje jeho sochy, je jen síla tělesa ponoře-\nného do vody, vytlačiti určité její množství.\nTuto sílu akcentuje ještě vypuklostí všech\nforem, takže někde dostává až charakter\nsíly centripetalní.\nAbych objasnil tuto tendenci „vytlačiti\nprostor\" tendenci, která je dána konečně\nkaždému mrtvému objektu a nemá proto\njako výrazový prostředek velké ceny, volím\nopačný příklad Donatella.\nJeho sochy, zejména poslední periody,\nvtahují okolí do sebe, forma se uhýbá do\nvnitř, aby jinde vyběhla, figura se stává cen-\ntrem, které v sobě poutá a váže okolní pro-\nstor znásilňuje jej. Má dramatický poměr\nk svému okolí. Při tom obě složky sil, centri-\nfugalní i centripetalní, jsou úplně vyváženy.\nMaillol je dobře myslitelný v prostorové\narchitektuře. Jeho socha snadno okem změ-\nřitelných forem stává se částí architektury\nbez specielních nároků na své výrazové hod-\nnoty.\nSocha jako umělecké dílo vyžaduje ale\núplnou poddanost svého okolí, stávajíc se\ntak jeho středem.\nTo pak, co zachraňuje Maillola: živost\na bohatost formy, docílená jemným zvlně-\nním kontury, schází většině jeho následníků.\nU Maillola je to vrozený Francouzům cit,\nu následníků mrtvé dekorativní schéma.\n\nO. Gutfreund.\n\nJaponský dřevoryt.\n(Výstava v Um. prům. museu v lednu 1913.)\nVýstava, kterou pořádá p. S. Bouška, je\ndosti úplná a přehledná, neb zastoupeni jsou\nvšichni hlavní umělci, representující vývoj\njaponského dřevorytu, a tedy názorným způ-\nsobem dokumentuje onen známý úpadek\numění tak kulturního národa. Celá kultura\na umění Japonska vzaly vznik svůj z mo-\nhutné, staré kultury čínské, takže Japan jeví\nse v tom smyslu jakoby čínskou provincií.\nUmění šířilo se s náboženstvím podobně ja-\nko u nás na západě. Nejprve to byl kolem\nr. 900 p. Kr. docela přejatý náboženský, hie-\nratický styl buddhistický, který později mize-\nním náboženského cítění značně zplošněl,\nale i potom v profánním malování, ve scé-\nnách a krajinách byl namnoze patrný vliv\nškol čínských. Vlna tohoto mohutného pů-\nsobení asi čtyřikráte zasáhla umění japon-\nské, takže maleb čistě domácího charakteru\nje valná menšina. Čínské malby vyznačují\nse silně malířskými vlastnostmi, často širo-\nkými tahy štětce, monumentálností, jedno-\nduchostí, málo detaily, které vyskytují-li se,\njsou podřízeny jednotnému celku, byla zde\nvíce snaha o pevné zachycení výrazu, cha-\nrakteru, než napodobení přírodní pravdy,\ntedy subjektivní podání objektů. V japon-\nském umění naproti tomu jeví se jistá su-\nchost v technice, sklon ku krásným motivům\njako jsou barevné květy, šaty, látky, různé\nnářadí, kterým věnována u nich obzvláštní\npéče, tedy více méně dekorativně viděné\npředměty; člověk používán též spíše jako\nsložka dekorativní. To vše v čínské malbě\nméně se vyskytuje a poukazuje na zvláštní\npovrchní charakter Japonců oproti Číňanům\na zračí se nejen v malířství, ale iv ostatních\numěních japonských, v literatuře a divadle.\nU těchto národů, jakož vůbec na východě\nbyl silně vyvinut a pěstován zájem o příro-\ndu, lidé žili s ní v intimním styku, pozorovali\ns vnitřním pochopením nejjemnější její zá-\nchvěvy, k čemuž je mimo přirozené sklony"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3479, "texte": "navádělo též jejich náboženství, nabádající\nk filosofickým rozjímáním o všem vesmíru\nuprostřed romantických krás přírody. Tento\nzpůsob života a jakýsi pantheistický názor\nskýtal silné umělecké podněty a tak vzni-\nkaly jednak již před buddhislickým nábožen-\nským stilem, ale hlavně po uvolnění reli-\ngiesního cítění, kdy spělo se ku větší lid-\nskosti, ony přejemnělé, nepřirovnatelné krá-\nsy čínské malby, hlavně krajinářství.\nIv tomto profánním malování byli Ja-\nponci odvislými na Číně. Ale kdežto v Čí-\nně jeví se stále hluboký smysl pro malířské\nvlastnosti a silné cítění prostorovosti, kde\nk původní linii přistupují často dramatické\nkontrasty černé a bílé a jakési abstraktní\nsvětlo, jemně odstínované nuance černé na-\nhražovaly působení barev, v Japonsku, hlav-\nně v pozdější době, dochází se ku povrchní\nlíbivosti, pestrosti a hlavně neplastické ploš-\nnosti. Dekorativní složky (ve špatném slova\nsmyslu) stále se u nich množí, myslí a vy-\njadřují se více materielně bez silného po-\nžadavku prostorovosti.\nTak jeví se Japan v celku jako umělecko-\nprůmyslová kategorie umění čínského. Roz-\ndíl ten jasně vysvitne a dovrší se hlavně po-\nslední etapou japonského umění, obdobím\ndřevorytu, který nám právě uvedená výsta-\nva předvádí.\nK uměleckému vyjadřování se technikou\ndřevorytu zavdalo přímý podnět v Japon-\nsku publikování knih. Ale mimo to brzy roz-\nšířil se tento způsob tou měrou i mimo kniž-\nní publikace, že zatlačil v době Utamarově\núplně veškeru malbu. Příčinou velkého\nrozšíření byla levnost, možnost rozmnožo-\nvání, kterou si vyžadovala stále více vzrůsta-\njící lidová demokraiisace. Tedy tendence\njednak praktičnosti, jednak řemeslnosti, pě-\nstování ruční techniky. Každá však tendence,\nležící stranou nejvlastnější podstaty umění,\njest umění nebezpečna, a převládne-li nad\nčistě uměleckou snahou, nastává úpadek,\ncož úplně osvědčilo se v tomto případě. Prv-\nní z umělců dřevorytu Moronobu a jeho žák\nMasanobu v 17. st. tiskli jen černě a zřídka\nručně tisky kolorovali; jejich práce jsou spíše\nreprodukcí maleb. V následujícím však sto-\nletí byl postupně zaveden dřevoryt více-\nbarevný a stále více vzmáhá se snaha větší\nřemeslné zručnosti. Tato řemeslná tendence\nzamezila další přirozený vývoj uměleckých\nprincipií a přístup nových vznětů, což se\nstupňovalo ještě úplným opuštěním malby.\nJiž Moronobu snažil se více o souznění krás-\nných linií, povrchní rytmus a dekoraci, než\no duchový výraz. Dekorativní tendence\nvzmáhala se ještě dále, tím, že obracel se\nzřetel jen k svižné linii (Utamaro), k pestré\nbarevnosti, forma rozrušována stále více\nmnožením dekorativních příměsků. Do to-\nho zasahuje ku konci 18. st. vliv Evropy svým\nrealismem. Hlavním představitelem tohoto\nobdobí je Hokusai, při němž vzrůstající na-\nturalismus projevuje se již motivy jeho, kte-\nré líčí nejvšednější scény života, plebejce,\nnálady, počasí (japonský impressionismus),\nkteréž však jsou spíše opisovány než vy-\njadřovány, tedy více illuslrace, materielnost\noproti starým, kde život byl docílen životem\nvýrazových prostředků; snažil se o anato-\nmickou přesnost a jakési žonglérství, když\nkreslil nejkomplikovanější posice figur a vy-\njadřoval virtuosně nejsmělejší zkratky. Často\nvyskytuje se tu též karikaturní zájem (Sha-\nraku) blížící se svou povrchní plošnou de-\nkorativností evropskému plakátu. U Hoku-\nsaiových žáků objevuje se již křiklavost a\nnevázaná pestrost barev, zvláště když za-\nčalo se používali anilinových barev (Hiroshi-\ngé, Kunisada a Kuniyoshi). v. Beneš. (Dok.)"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2352, "texte": "K reprodukovanému návrhu na přestavbu radnice\nv Něm. Brodě třeba připojiti, že bylo při ní úmyslem\npodrobili se celkovému rázu náměstí; celkový obrys\nštítů, měřítko forem, nutnost hlavní řimsy, jakož i hlad-\nký základ průěelí byl tím již předem dán. Rozdělení\na velikost všech otvorů byly přímo ze starého stavu\npřevzaty. #\nJan Preisler byl konečně jmenován profesorem na\nUmělecké akademii. Náležel na toto místo již dávno\njako umělec pevně v sebe se opírající a přece zase šíře\npříští vývoj vidící. Jeho úloha na akademii i význam\nvěci je však ztrpčen tím, že nedostalo se mu speciální\nškoly - ale že na přípravce bude učitelem těm, kteří\ndvě leta byli vychováváni Loukotou a Bukovacem.\n*\nBerlínská Stará Secesse zvolila si skutečně presi-\ndentem známého obchodníka Paula Cassirera, který\nvšak v porotě, již utvořiti má M. Slevogt, nemá míti\nhlasu. Bylo také usneseno, aby nadále pořádány byly\nročně 3 výstavy: v létě obvyklá členská, na podzim\nvýstava pro „mladší\" a v zimě grafická.\n*\nV Neumannově Grafickém kabinetě v Berlíně byla\nvýstava Munchových grafik (druhá část). Nakladatelství\ntéhož vydalo katalog německé současné grafiky (Mo-\ndeme Grafik, M 1*—) s 62 reprodukcemi velmi vol-\nného obchodnického výběru, z něhož patrny jsou\nrůzné a nestejné cesty německého umění. Neuman-\nnův kabinet jest přece však ještě mezi berlínskými sa-\nlony nejlepší a nejseriosněji postupující.\n*\nTaké salon Mietkeho ve Vídni odhodlal se a to\nje při jeho jinaké zdrželivosti příznačné pro postup\npoměrů k uspořádání výstavy nového umění (v led-\nnu—březnu), avšak v tak podivném výběru, že to uka-\nzuje zcela nedostatek rozhledu. V souboru zejména\njsou vedle sebe: Kars, Vlaminck, Kokoschka, Lhotě,\nTappert, Erbslóh, Friesz, Bató, Derain, VanGogh, Ma-\nnet, Cézanne, Renoir, Knapitsch, Matisse, Pechstein,\nBraque, Klosowski, Van Dongen, Pissaro (!), Picasso,\n(jen 2 kresby) Kandinsky; sochaři: Maillol (!), Despiau,\nNadelmann; z Čechů Filla. Také předmluva katalogu\n(od A. Baslera) stejně neorientovaná; usuzuje se v ní\nna př., že „tito umělci jsou více anebo méně spojeni\ntým i ž (!) názory, af již tyto pocházejí od impressioni-\nstů nebo od Cézanna\"; nebo „že Picasso, tento Španěl,\nmožná odvozuje přirozeným atavismem svůj názor na\numění od starých maurských architektů a keramistů,\nkteří v jeho zemi zanechali tak mnohou tradici zvýšené\nnáklonnosti k abstrakci/'"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c028", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 33, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.33", "titre_corps": "K technice verše.", "titre_sommaire": "K technice verše.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.33", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 2974, "texte": "K technice verše.\nV literárních kruzích francouzských dis-\nkutuje se poslední dobou se zvýšeným\nzájmem o některých problémech veršové\ntechniky, jež mají širší význam než lokálně\nfrancouzský. Chceme tu stručně pojednati\no meritu sporu.\nV prvé řadě jde opět o volný verš. Mezi\nmladými básníky francouzskými jeví se od\nněkolika let dosti zřetelný proud pro pravi-\ndelný verš. Příčinou toho je asi nový roz-\nmach klassicismu, jenž se s důsledností až\npřehnanou chce ve všem vraceti k starým\ntradicím literární Francie. Nejde dnes ovšem\no to, lze-li volným veršem psát dobré fran-\ncouzské básně; tuto otázku rozřešilo posled-\nních dvacet let via facti kladně. Spor se týká\nhlavně problému, která z obou metrických\nforem více svědčí duchu francouzštiny a\nkterou lze spíše vystihnouti subtilní sensace\nmoderní poesie. Proti volnému verši vy-\nstoupil, ne právě nejšťastněji, JeanThogorma\nv knížce „Lettres sur la poésie\" (édition de\nla revue „Le Feu\", Paris 1912). Snesl však\npro své mínění několik důvodů, o nichž je\ntřeba uvažovat. Rozebrav rytmiku pravidel-\nného verše, ukázal Thogorma, že není tak\núzká a ztrnulá, jak verlibristé tvrdí. Svůj dů-\nkaz opírá o t. zv. „moments rythmi-\nques\", totiž počet slabik ve verši, jež se\nmají vyslovili bez podstatného intervalu hla-\nsového. Na př. ve verši:\nCe soir - ce soir qui meuti dans\nmoělles\nmáme tři „moments\", ve verších\nDe partout les clameurs\ndes machines en marche\ndva momenty rytmické. Nejde tu sice o ob-\njev něčeho zcela nového, ale je dobře, že\nbyl k této věci obrácen zřetel. S této stránky\nvzato, poskytuje ovšem i pravidelný verš\nnesmírnou rozmanitost. Stinný rub tohoto\nstanoviska se objeví však při recitaci. Aby\nse akcentovala pružnost pravidelného verše,\nbudou se příliš zdůrazňovat rytmické mo-\nmenty, čímž však zmizí krása verše jako fo-\nnetického celku; citované zde dva verše,\nčteny podle Thogormy, působí bizarně, ne-\nboř se děíí na jeden moment o třech slabi-\nkách a druhý s jednadvaceti. Taková dis-\nproporce rytmická má pak ve zvýšené míře\nvšechny vlastnosti, jež se právě volnému\nverši vytýkají. Jinak jest plaqueta Thogor-\nmova svými metafysickými digressemi a\naffektovaným slohem pramálo sympatická.\nZ tábora verlibristů vyšla nedávno zají-\nmavá kniha o veršové technice, věnovaná\nrovněž hlavně rytmické stránce verše* Je to\nvlastně sbírka duchaplných dvou\npředních mladých lyriků, bergsonisiů, G. Du-\nhamela a Ch. Vildraca. Básník má spíše vě-\nřit svému sluchu než ústavu pro fonetiku, zní\njeden z aforismů zde obsažených. Ai když\nnejsme bezvýhradně přesvědčeni o pravdi-\nvosti této maximy, přiznáme oběma auto-\nrům, že pro fonetiku verše mají skutečně\njemný sluch a dovedou ze svých praktických\nzkušeností vytěžiti mnohou zajímavou, byť\nne nespornou abstraktní poučku. Oba jsou\nobhájci volného verše. Ale jest rozdíl mezi\ntaktikou dnešních verlibristů a oněch, kteří\nzdvihli před víc než dvaceti lety první odboj\n\n* Notes sur la technique poétique. E. Figuiěre, édi-\nteur. Paris 1910."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 219, "texte": "proti veršové tradici. Tehdy šlo o výboj, dnes\no defensivu. Duchamel a Vildrac dokazují\nna praxi volného verše, že není tak volný,\njak se myslí, a že se namnoze opírá o ur-\nčité pevné metrické jednotky. G.Winter. (Dok.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c029", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 34, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.34", "titre_corps": "Šibalství Scapinova v Divadle Umění.", "titre_sommaire": "Šibalství Scapinova v Divadle Umění.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.34", "debut_caractere": 221, "fin_caractere_exclue": 3443, "texte": "Šibalství Scapinova v Divadle Umění.\n(Provedeno 17. prosince 1912 v hôtelu Central.)\n\nVšecky dosavadní podniky Divadla U-\nmění, ač zřejmě rodily se z myšlenek za ob-\nrodu divadla, byly věnovány co do výběru\npředevším literárním pohnutkám a zámy-\nslům, nejvíce pak zřetele a práce v provádění\npřinášeno bylo snaze o reprodukci slova, či\nspíše přednesu; trochu byl zkoušen i jakýsi\nstyl úpravy a režie, avšak ve formě here-\nckého podání nebylo zaujato zvláštnějšího\nstanoviska. Tentokrát večer Molierův byl i\npokusem o volné jeviště a podal skutečně\nvděčnou a na fakta bohatou příležitost pře-\nhlédnout především váhu a dosah tohoto\nhesla, kterým volá se a věří, že jeviště bude\ndivákovi při bií žen o. Ač byla to do-\nmnívám se prvá zkušenost, jež v Praze\nbyla učiněna, vyčerpalo se z ní velmi málo\npositivního na všech těch místech referátů,\nkde jindy se mnoho volá, uvažuje a tolik\nví o reformě divadla. A přece byl to zají-\nmavý večer. Jeviště, hra a herci postaveni\nbyli na podiu, úplně volně ve středu mezi\ndiváky, bylo zde tedy odstraněno vše, co\nse myslívá, že diváka odděluje a vzdaluje\nod jeviště a hry: nebylo zde ani nepřekro-\nčitelné vzdálenosti k rampě, ani „malova-\nných\", skutečnost předstírajících kulis, ani\nrampového světla, jež prý skresluje, ale herci\nbyli zcela v dosahu a v témže světle jako my,\njakobychom to byli sami. Bylo tím docí-\nleno zvýšeného dojmu? Bylo skutečně zdá\nse mi mezi diváky větší napjetí než jindy\na jinde; neboť zde vedle hry, jak ji zamýšlel\nautor, jež na obyčejném jevišti je jediné, co\nse pozornosti nabízí, bylo vjemů více: sly-\nšeli jsme nad potřebu herce dupat (nemá\nto být výtkou, ale konstatováním!), udýchá-\nvatse, viděli jsme příliš, jak mezj dramatický\nspád někdy (nebylo to příliš!) mísí se menší\njiné drama: hercovy rozpaky, báli jsme se\nco chvíli, že dramatický a vervní dialog\nskončí skokem nebo pádem herce mezi di-\nváky, a vůbec viděli jsme chtě nechtě až pří-\nliš z blízkosti techniku, jak herec hru\ntvoří, tam, kde měli jsme vidět pouze vy-\ntvořenou formu hereckou. To vše byly ve-\nsměs skutečné, nedobrovolné a nezamýšlené\nvměsky, skutečné události a intermezza, jež\npásmo díla autorova a její duchovou stavbu\nmechanicky komplikovaly. Byli jsme stále\nz fiktivní vzdálenosti, do níž autor svým dí-\nlem diváka od předmětu díla staví, strho-\nváni do zcela reálních styků a vjemů, což\njest nejen psychicky únavné, ale hlavně\ndojmu díla škodlivé. Však závažnější ještě\npřeměňující vliv než na čistotu vnímání mělo\nuspořádání na formu hereckého podání.\nDrama zajisté není skutečným životem, je\nkvalitativně něco jiného, i kde jako reali-\nstické drama chce největší reálnost; je\nhrou, předem připravenou, organisova-\nnou, stupňovanou určitými úmysly; proto\nprostředky, jimiž má být reprodukována,\nmusí být o tolik vydatnější a o tolik výraz-\nnější než všední pohyby, oč je hra hustší\nnež život: pohyby na scéně musí být gesty,\nčili pohyby výtvarně zužitkovanými. A tyto,\nmají-li působit, musí být opětně vzájemně\nvázány rythmem, korespondencí dynami-\nkou, a záleží tu stupeň účin u v divákovi\nna tom, jak nejčistěji, nejúplněji po celé jich\npovaze a situaci jsou v obraze scény vidi-\ntelný. Čili pohyb rukou stává se gestem ur-\nčitého mimického výrazu dle místa, směru"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2312, "texte": "atd., v nichž byl učiněn, a dle intensity, v níž\nse mimo to divákovi jeví. ]ak mohu však\nz váhy a intensity gesta číst, když za hercem\nje pozadí diváků, také sebou hrajících, ať\nsvou pozorností, ať nešetrností, což vše je\npři gestu hercově součinno, nebo vidím-li\nv dialogu jen jediného herce ke mně obrá-\nceného, či vidím-li vůbec herce jen ze zadu?*\n(A přece i to je gesto, nikoli však tenkrát,\nnebylo-li takto zamýšleno!) A to vše ruší\nzevní viditelnou formu hry a činí ji méně\npochopitelnou a účinnou právě v tom pás-\nmu děje, který vlastně přece je předváděn.\nJak jinak rostou gesta, jsou-li opřena o po-\nzadí a dle situace usměrněna! Tedy to, co\nna podiu jsme viděli, nebyly jen drama-\ntické situace, ale skutečné rozho-\nvory a rvačky, nebo nejvýše nejasné\nsměsi obou těchto druhů a výsledkem je\nnutně poznaní, jak přirozené povaze dra-\nmatu, jako umělého díla, příčí se repro-\ndukce prostředkem skutečnosti. Drama\nnenáleží na volné podium do publika, neboť\npak by nebylo rozdílu mezi ním a jinými\nformami, jež však nejsou již divadlem (va-\nriétní produkce, athletika, kabaret neboť\ntyto všecky předvádějí živé, nikoli hrané\ndovednosti a síly člověka, se všemi nesná-\nzemi v přednesu, jež na př. kabaret přímo\natd. i vykořisťuje!). Rampa tedy neoddaluje\ndiváka od jeviště, ale je podmínkou pro illusi\nhry, stejně jako jiné světlo, než to, v němž\njsme my, jako pozadí a profil jeviště pro\norientaci diváka ve významu gest. Rampa\nnás oddaluje od hry o tolik, že nevidíme,\njak se hra dělá, že nevidíme do námahy,\nale vidíme jen hotové dílo a jeho stavbu.\nJednostranný vrh světlem (případně) i na-\npomáhá herci, protože zdůrazňuje hru jeho\nrysů, jako všem gestům je třeba pro jich\nvýznam zveličeni. Rampa a její systém je\ntedy nejen dobročinná, ale i výtvarným sou-\nčinitelem.\nO večeru bylo hráno s větší intensitou, než\nv Praze je zvykem hrát. To je také, co večer—\npřes zla uvedená a vnesená „reformou\"\nzachránilo a k čemu snahy účinkujících\nsprávně se obrátily a měly by se na dále\npředevším ještě více obracet. Nikoli tedy:\nreformy divadla, ale: nápravu divadla a ze-\njména herectví!\n* Je zajímavo, jak v tomto ohledu i herci mimoděk\nse cítili omezeni: nehráti nikdy do publika (a jak\nkrásný a důležitý je to prostředek), ale vždy jen sobě\ndo oči, jakoby byli sami ve skutečnosti bez publika.\n\nPavel Janák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c030", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 35, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.35", "titre_corps": "Maillolův vliv.", "titre_sommaire": "Maillolův vliv.", "signature_source": "O. Gutfreund", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.35", "debut_caractere": 2314, "fin_caractere_exclue": 3267, "texte": "Maillolův vliv.\n\nSledujeme-li výsledky nového hnutí v u-\nmění, musíme přiznali, že sochařství v něm\ndosud nehrálo žádnou roli. V době impres-\nsionismu stál Rodin jako rovnocenný vedle\nmalířů, kteří byli tvůrci onoho hnutí, a im-\npressionismus není bez něho myslitelný.\nSoučasné umění nemá dosud svého so-\nchaře.\nNechci se zatím zabývati kvalifikací so-\nchařů generace následující po Rodinovi a\nvolím pouze případ Maillolův, který uka-\nzuje směr a udává vývojovou linii současné\ngenerace a je proto jeho případ nejaktuel-\nnější. Není možno srovnávati současné\nmalířství a sochařství, protože malířství ab-\nsolvovalo několik etap, kterých v sochařství\npohřešujeme.\nÚsilí o výrazové hodnoty díla, které jest\nnejsilnější složkou moderního umění, jest\nprotichůdné Maillolově snaze po absolutní\nuzavřené formě. U většiny Francouzů jest\nzřejmé stálé kolísání mezi snahou o výra-\nzové hodnoty díla a snahou o harmonické\nuzavření jeho jako celku. U Maillola tato"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1380, "texte": "druhá převládá tak, že i užívá hotové a vy-\nzkoušené krásy je eklektikem.\nJeho forma nemá dramatické potence,\nprotože se abstrahuje od svého okolí, jest\nvůči němu indifferentní. Jediná síla, která o-\nživuje jeho sochy, je jen síla tělesa ponoře-\nného do vody, vytlačiti určité její množství.\nTuto sílu akcentuje ještě vypuklostí všech\nforem, takže někde dostává až charakter\nsíly centripetalní.\nAbych objasnil tuto tendenci „vytlačiti\nprostor\" tendenci, která je dána konečně\nkaždému mrtvému objektu a nemá proto\njako výrazový prostředek velké ceny, volím\nopačný příklad Donatella.\nJeho sochy, zejména poslední periody,\nvtahují okolí do sebe, forma se uhýbá do\nvnitř, aby jinde vyběhla, figura se stává cen-\ntrem, které v sobě poutá a váže okolní pro-\nstor znásilňuje jej. Má dramatický poměr\nk svému okolí. Při tom obě složky sil, centri-\nfugalní i centripetalní, jsou úplně vyváženy.\nMaillol je dobře myslitelný v prostorové\narchitektuře. Jeho socha snadno okem změ-\nřitelných forem stává se částí architektury\nbez specielních nároků na své výrazové hod-\nnoty.\nSocha jako umělecké dílo vyžaduje ale\núplnou poddanost svého okolí, stávajíc se\ntak jeho středem.\nTo pak, co zachraňuje Maillola: živost\na bohatost formy, docílená jemným zvlně-\nním kontury, schází většině jeho následníků.\nU Maillola je to vrozený Francouzům cit,\nu následníků mrtvé dekorativní schéma.\n\nO. Gutfreund."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c031", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 36, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.36", "titre_corps": "Japonský dřevoryt.", "titre_sommaire": "Japonský dřevoryt.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.36", "debut_caractere": 1382, "fin_caractere_exclue": 3275, "texte": "Japonský dřevoryt.\n(Výstava v Um. prům. museu v lednu 1913.)\nVýstava, kterou pořádá p. S. Bouška, je\ndosti úplná a přehledná, neb zastoupeni jsou\nvšichni hlavní umělci, representující vývoj\njaponského dřevorytu, a tedy názorným způ-\nsobem dokumentuje onen známý úpadek\numění tak kulturního národa. Celá kultura\na umění Japonska vzaly vznik svůj z mo-\nhutné, staré kultury čínské, takže Japan jeví\nse v tom smyslu jakoby čínskou provincií.\nUmění šířilo se s náboženstvím podobně ja-\nko u nás na západě. Nejprve to byl kolem\nr. 900 p. Kr. docela přejatý náboženský, hie-\nratický styl buddhistický, který později mize-\nním náboženského cítění značně zplošněl,\nale i potom v profánním malování, ve scé-\nnách a krajinách byl namnoze patrný vliv\nškol čínských. Vlna tohoto mohutného pů-\nsobení asi čtyřikráte zasáhla umění japon-\nské, takže maleb čistě domácího charakteru\nje valná menšina. Čínské malby vyznačují\nse silně malířskými vlastnostmi, často širo-\nkými tahy štětce, monumentálností, jedno-\nduchostí, málo detaily, které vyskytují-li se,\njsou podřízeny jednotnému celku, byla zde\nvíce snaha o pevné zachycení výrazu, cha-\nrakteru, než napodobení přírodní pravdy,\ntedy subjektivní podání objektů. V japon-\nském umění naproti tomu jeví se jistá su-\nchost v technice, sklon ku krásným motivům\njako jsou barevné květy, šaty, látky, různé\nnářadí, kterým věnována u nich obzvláštní\npéče, tedy více méně dekorativně viděné\npředměty; člověk používán též spíše jako\nsložka dekorativní. To vše v čínské malbě\nméně se vyskytuje a poukazuje na zvláštní\npovrchní charakter Japonců oproti Číňanům\na zračí se nejen v malířství, ale iv ostatních\numěních japonských, v literatuře a divadle.\nU těchto národů, jakož vůbec na východě\nbyl silně vyvinut a pěstován zájem o příro-\ndu, lidé žili s ní v intimním styku, pozorovali\ns vnitřním pochopením nejjemnější její zá-\nchvěvy, k čemuž je mimo přirozené sklony"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3479, "texte": "navádělo též jejich náboženství, nabádající\nk filosofickým rozjímáním o všem vesmíru\nuprostřed romantických krás přírody. Tento\nzpůsob života a jakýsi pantheistický názor\nskýtal silné umělecké podněty a tak vzni-\nkaly jednak již před buddhislickým nábožen-\nským stilem, ale hlavně po uvolnění reli-\ngiesního cítění, kdy spělo se ku větší lid-\nskosti, ony přejemnělé, nepřirovnatelné krá-\nsy čínské malby, hlavně krajinářství.\nIv tomto profánním malování byli Ja-\nponci odvislými na Číně. Ale kdežto v Čí-\nně jeví se stále hluboký smysl pro malířské\nvlastnosti a silné cítění prostorovosti, kde\nk původní linii přistupují často dramatické\nkontrasty černé a bílé a jakési abstraktní\nsvětlo, jemně odstínované nuance černé na-\nhražovaly působení barev, v Japonsku, hlav-\nně v pozdější době, dochází se ku povrchní\nlíbivosti, pestrosti a hlavně neplastické ploš-\nnosti. Dekorativní složky (ve špatném slova\nsmyslu) stále se u nich množí, myslí a vy-\njadřují se více materielně bez silného po-\nžadavku prostorovosti.\nTak jeví se Japan v celku jako umělecko-\nprůmyslová kategorie umění čínského. Roz-\ndíl ten jasně vysvitne a dovrší se hlavně po-\nslední etapou japonského umění, obdobím\ndřevorytu, který nám právě uvedená výsta-\nva předvádí.\nK uměleckému vyjadřování se technikou\ndřevorytu zavdalo přímý podnět v Japon-\nsku publikování knih. Ale mimo to brzy roz-\nšířil se tento způsob tou měrou i mimo kniž-\nní publikace, že zatlačil v době Utamarově\núplně veškeru malbu. Příčinou velkého\nrozšíření byla levnost, možnost rozmnožo-\nvání, kterou si vyžadovala stále více vzrůsta-\njící lidová demokraiisace. Tedy tendence\njednak praktičnosti, jednak řemeslnosti, pě-\nstování ruční techniky. Každá však tendence,\nležící stranou nejvlastnější podstaty umění,\njest umění nebezpečna, a převládne-li nad\nčistě uměleckou snahou, nastává úpadek,\ncož úplně osvědčilo se v tomto případě. Prv-\nní z umělců dřevorytu Moronobu a jeho žák\nMasanobu v 17. st. tiskli jen černě a zřídka\nručně tisky kolorovali; jejich práce jsou spíše\nreprodukcí maleb. V následujícím však sto-\nletí byl postupně zaveden dřevoryt více-\nbarevný a stále více vzmáhá se snaha větší\nřemeslné zručnosti. Tato řemeslná tendence\nzamezila další přirozený vývoj uměleckých\nprincipií a přístup nových vznětů, což se\nstupňovalo ještě úplným opuštěním malby.\nJiž Moronobu snažil se více o souznění krás-\nných linií, povrchní rytmus a dekoraci, než\no duchový výraz. Dekorativní tendence\nvzmáhala se ještě dále, tím, že obracel se\nzřetel jen k svižné linii (Utamaro), k pestré\nbarevnosti, forma rozrušována stále více\nmnožením dekorativních příměsků. Do to-\nho zasahuje ku konci 18. st. vliv Evropy svým\nrealismem. Hlavním představitelem tohoto\nobdobí je Hokusai, při němž vzrůstající na-\nturalismus projevuje se již motivy jeho, kte-\nré líčí nejvšednější scény života, plebejce,\nnálady, počasí (japonský impressionismus),\nkteréž však jsou spíše opisovány než vy-\njadřovány, tedy více illuslrace, materielnost\noproti starým, kde život byl docílen životem\nvýrazových prostředků; snažil se o anato-\nmickou přesnost a jakési žonglérství, když\nkreslil nejkomplikovanější posice figur a vy-\njadřoval virtuosně nejsmělejší zkratky. Často\nvyskytuje se tu též karikaturní zájem (Sha-\nraku) blížící se svou povrchní plošnou de-\nkorativností evropskému plakátu. U Hoku-\nsaiových žáků objevuje se již křiklavost a\nnevázaná pestrost barev, zvláště když za-\nčalo se používali anilinových barev (Hiroshi-\ngé, Kunisada a Kuniyoshi). v. Beneš. (Dok.)"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2352, "texte": "K reprodukovanému návrhu na přestavbu radnice\nv Něm. Brodě třeba připojiti, že bylo při ní úmyslem\npodrobili se celkovému rázu náměstí; celkový obrys\nštítů, měřítko forem, nutnost hlavní řimsy, jakož i hlad-\nký základ průěelí byl tím již předem dán. Rozdělení\na velikost všech otvorů byly přímo ze starého stavu\npřevzaty. #\nJan Preisler byl konečně jmenován profesorem na\nUmělecké akademii. Náležel na toto místo již dávno\njako umělec pevně v sebe se opírající a přece zase šíře\npříští vývoj vidící. Jeho úloha na akademii i význam\nvěci je však ztrpčen tím, že nedostalo se mu speciální\nškoly - ale že na přípravce bude učitelem těm, kteří\ndvě leta byli vychováváni Loukotou a Bukovacem.\n*\nBerlínská Stará Secesse zvolila si skutečně presi-\ndentem známého obchodníka Paula Cassirera, který\nvšak v porotě, již utvořiti má M. Slevogt, nemá míti\nhlasu. Bylo také usneseno, aby nadále pořádány byly\nročně 3 výstavy: v létě obvyklá členská, na podzim\nvýstava pro „mladší\" a v zimě grafická.\n*\nV Neumannově Grafickém kabinetě v Berlíně byla\nvýstava Munchových grafik (druhá část). Nakladatelství\ntéhož vydalo katalog německé současné grafiky (Mo-\ndeme Grafik, M 1*—) s 62 reprodukcemi velmi vol-\nného obchodnického výběru, z něhož patrny jsou\nrůzné a nestejné cesty německého umění. Neuman-\nnův kabinet jest přece však ještě mezi berlínskými sa-\nlony nejlepší a nejseriosněji postupující.\n*\nTaké salon Mietkeho ve Vídni odhodlal se a to\nje při jeho jinaké zdrželivosti příznačné pro postup\npoměrů k uspořádání výstavy nového umění (v led-\nnu—březnu), avšak v tak podivném výběru, že to uka-\nzuje zcela nedostatek rozhledu. V souboru zejména\njsou vedle sebe: Kars, Vlaminck, Kokoschka, Lhotě,\nTappert, Erbslóh, Friesz, Bató, Derain, VanGogh, Ma-\nnet, Cézanne, Renoir, Knapitsch, Matisse, Pechstein,\nBraque, Klosowski, Van Dongen, Pissaro (!), Picasso,\n(jen 2 kresby) Kandinsky; sochaři: Maillol (!), Despiau,\nNadelmann; z Čechů Filla. Také předmluva katalogu\n(od A. Baslera) stejně neorientovaná; usuzuje se v ní\nna př., že „tito umělci jsou více anebo méně spojeni\ntým i ž (!) názory, af již tyto pocházejí od impressioni-\nstů nebo od Cézanna\"; nebo „že Picasso, tento Španěl,\nmožná odvozuje přirozeným atavismem svůj názor na\numění od starých maurských architektů a keramistů,\nkteří v jeho zemi zanechali tak mnohou tradici zvýšené\nnáklonnosti k abstrakci/'"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c032", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.1", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.1", "debut_caractere": 1234, "fin_caractere_exclue": 1517, "texte": "GRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNí\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGR AFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um -prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c033", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "debut_caractere": 1547, "fin_caractere_exclue": 1804, "texte": "DĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, lIYSLÍKOVA ULICE 1959\nJ\noporucuje se\nku provedení veškerých obchodních i\n.kýcln tisL\n:u provedeni veškerých obchodních i společenských tiskopisu v úpravě vzorné\ni?ud možno nejhratším.\na v case po\nTELEFON 2134."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c034", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 234, "texte": "MOREL A SPOL.\nPRAHA, HAVÍŘSKÁ UL. 1\nminim\"\" .iniiiiiiinninniin»i,,^'llfc|t[^\nJI\n!KlI\nékj\nv +r\nV\nUMU\n'MI\nA\nTovárna\npro výrobu lustrů\na bronzového zbo-\nží pro elektrické\nsvětlo, plyn, líh,\npetrolej, gasolin.\nÍÁ\nty\nM\nw\ní?\nOBROVSKÝ SKLAD."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c035", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "debut_caractere": 236, "fin_caractere_exclue": 810, "texte": "TESARSKA DÍLNA\nANT. KUBEŠE\nV PRAZE VIL,\nLIBEŇSKÁ TŘÍDA,\nZALOŽ. R. 1860,\ndoporučuje se kromě veškerých prací tesařských\npři stavbách pozemních a vodních, ku prová-\ndění architektonických konstrukcí dřevěných,\njako besídek zahradních, arkýřů, pergol, dře-\nvěných schodišť, kassetových stropů, obkládání\nstěn, výstavních interieurů a pavillonů a vůbec\npro veškeré jemnější práce tesařské.\nRozsáhlé a kryté dílny se strojním zařízením a\nsušírnami ve vlastním domě. Zaručuje bezvadné\na rychlé provedení.\nVyznamenán na lovecké výstavě 1910\nve Vídni za český pavillon.\nTelefon 866."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c036", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "debut_caractere": 812, "fin_caractere_exclue": 1007, "texte": "FILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOBERCŮ, ZÁCLON, LÁTEK NÁByTKOVýCH, CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKy, VEŠKE-\nRÝCH PŘEDMĚTŮ A POTŘEB PRO ČALOUNÍKy A TOVÁRNy NAByTKU\nPRAHA 11, JINDŘIŠSKÁ 3, PALÁC GENERALI TEL2FSON"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c037", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "debut_caractere": 1009, "fin_caractere_exclue": 1164, "texte": "Kancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Bulo\nblice. - Nejtvrdší materiál nejlepsí jakosti\npro stavby betonové\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha, , VII Bělského"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c038", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "debut_caractere": 1166, "fin_caractere_exclue": 1385, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský, provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c039", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 76, "texte": "Hotel\nArcivévoda\nŠtěpán\nPRAHA,\nVáclavské nám.,\nvelkokavárna.\n| Haunera nást."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c040", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "debut_caractere": 78, "fin_caractere_exclue": 418, "texte": "Založeno r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejstarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož i ústřední topení a ventilace všech\nsoustav\nHorák r&L> lillmann,\nV PRAZE V., MAISELOVA UL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c041", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "debut_caractere": 420, "fin_caractere_exclue": 534, "texte": "Petříkova\nvinárna\nv P r a ze 1.,\nPerštýn, č. 5.\nVýběr dobrých pří-\nrodních vín. Dosta-\nveníčko umělcův a\nliterátů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c042", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "debut_caractere": 536, "fin_caractere_exclue": 726, "texte": "T. SRPEK\nV BRANDÝSE NAD LABEM\n*\nspecielní umělecká slévárna\numěleckých dél všech velikostí, ze všech druhů cenných\nkovů a jich sloučenin.\nZVĚTŠOVÁNÍ 3L ZMENŠOVÁNÍ\nMODELŮ c% UMĚLECKÁ RA ŽEBNA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c043", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "debut_caractere": 728, "fin_caractere_exclue": 797, "texte": "ZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c044", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "debut_caractere": 799, "fin_caractere_exclue": 908, "texte": "ZAŘIZOVÁNÍ\nBYTŮ\ni\nPRAHA 11.,\nJINDŘIŠSKÁ UL. 1\nSTOUPA\nKOBERCE\nZÁCLONY\nSTORY\nPŘIKRÝVKY\nLINOLEUM\nMOSAZNÝ\nNÁBYTEK"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c045", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 2354, "fin_caractere_exclue": 2436, "texte": "VAC L A V\nKRYCNER\nelektrotechnická továrna\nPRAHA VIL, DĚLNICKÁ 1065\nTelefon 5258a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c046", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 2438, "fin_caractere_exclue": 2638, "texte": "Ústřední topení\n-v\nMi\nsp\n&\nV\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c047", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 2640, "fin_caractere_exclue": 2664, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c048", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 2666, "fin_caractere_exclue": 2749, "texte": "I\nZÁVODY PRO UMĚL.-PRŮ-\nMYSLOVĚ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VIL, 1079.\nU PRŮHONU"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c049", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "debut_caractere": 2751, "fin_caractere_exclue": 2833, "texte": "JOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c050", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 114, "texte": "KABARET MONTWALTNER\nPRAHA* 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\nDENNĚ PŘEDSTAVENÍ\nKONFERENCIER J. WALTNER. ZAČÁTEK V 9 HODIN VEČER."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c051", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "debut_caractere": 116, "fin_caractere_exclue": 343, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhíářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c052", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "debut_caractere": 345, "fin_caractere_exclue": 511, "texte": "v/ v /\nparní pradelna zini\nROUBICZEK A\nFISCHER\n//v/ v / v\nVyRABI PREDENE ZINE I. JAK. PRO SED-\nLÁŘE, ČALOUNÍKY, KOČÁRNÍKY ATD.\nVZORKy ZDARMA\nPRAHA 11., JUNGMANNOVA 41"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c053", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "debut_caractere": 513, "fin_caractere_exclue": 576, "texte": "v\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c054", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "debut_caractere": 578, "fin_caractere_exclue": 1028, "texte": "UZZ\nZCQ\ntu pj >-\nQ£ >H\nU3 <»U\nh E-\nW C/) pL fe\nĎá fco2\n;£<og\nwg í\nc/2\n9*2 >\" Z\n5^13\no^<>\nuJ Z O\npjE I Di\n>co>=; I CL\nD2-<\nNDO?\nH>S^\nloj o P\nO cu~\n:5v<!\n3zo\nO T~* fV\nJtí H\nQ>U co\n>\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\n*V > *V\n*-0\n>\nO?\no\npí<2\nm ?5\n>\nZ\nr*\nH\nin -<\npi\nN\nco\nn\nO\nH CO\n00\n> H\nH<<\nPÍ\nO\nDO RO\nZ\n2\npi\nO\nH\nO\n<\nO\ntrlv J-\n■%\n«\nZ\n> <\nO\nco -<\n<\npl PO\nwÉMr\n«KS\nO 00 H\n- •\n7; >\nz\n»f<'■■ v-:- &%s&>: M&ffi&jK- \"Wž'' X'i Jí*\nc\no\n<\n<\npl\nPl\n□0\n<MŘ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c055", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 270, "texte": "Kostelní\na salonní okna\n3\nm\ni\n£\nfcs\nJ.Vlasák, Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c056", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "debut_caractere": 272, "fin_caractere_exclue": 391, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE í. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c057", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "debut_caractere": 393, "fin_caractere_exclue": 793, "texte": "Barevné umělecké re-\nprodukce\nmoderních i starých mistrů do mapy,\nza rám, za předlohy k malování\nod 30 hal é ř ů výše\nPoklady světových\ngalerií\nv uměleckém provedení na pohled-\nnicích\nod 12 haléřů výše\nBohatý sklad leptů\nJ. F. Šimona, Stretti-Zamponih o, Ferd.\nEngelmúllera, V. Kašpara, V. Jansy,\nF. Horkého, Housy, Malého, Vlacha\na j. nabízí\nod korun B' výše\num. na kl. J. Pel cl, Praha,\nJečná č. 8."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c058", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "debut_caractere": 795, "fin_caractere_exclue": 925, "texte": "TRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE IL LUSTR OVÁNÝ CENNÍK"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c059", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 619, "texte": "Ze 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modeíy pro bronz, dřevo, kámen.\nFRANTIŠEK KRÚKL\nPRAHA A SPOL. VÍDEŇ\nPRAHA V., Mikulášská tř. č. 3. • Tel. 2890\nSpecielní dílna na svařováni.\n%\nr\n; /ML\njemné bezpečné autogenní svařování a\nřezání kovu pomocí nevýbušného Di s-\nsousplynu. Autoplyn, jediný plyn ku\nosvětlování automobilů.\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-01-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_01#c060", "volume": "bmtnabk_1913_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "", "page_fin": "", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.41", "debut_caractere": 621, "fin_caractere_exclue": 1406, "texte": "VACLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský sta=\nvebních a* vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě=\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68.\nLAKýRNICTVÍ, MALÍŘSTVÍ\nPÍSMA, DŘEV A ŠTÍTŮ\nJAN\nSCHUBERT\nV PRAZE 1.,\nHUSOVA TŘÍDA ČÍSLO z42, 9 NOVÉ\nMALBy, NÁPIS V A ZLACENÍ NA SKLE,\nDŘEVĚ, PLECHU, ZDI I PLÁTNĚ VE\nVZORNÉ SLOHOVÉ ÚPRAVĚ\nSTAVE BN í I NÁByTKOVÉ NÁTĚRy\nV NEJLEPŠÍM PROVEDENÍ\nMODERNÍ PLASTICKÁ PÍSMENA\nZLACENÁ I V EMAILU\nSKLENĚNÉ FIRMy\nTRANSPARENTNÍ FIRMy\nUmělý kámen\npro celé fagady i detaily iěchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.1", "texte": "UMĚLE CKÝ MĚSÍČNÍ lí\nv\nČasopis Skupiny Výtvarných Umělců.\nŘidl Pavel Janák a Fr. Langer s redakčním kruhem:\nEmil Filla, František Kysela, V. V. Stech, V. Štěpán.\nRedakce a administrace Uměleckého Měsíčníku a kan-\ncelář Skupiny Výtvarných Umělců v Praze 1., Franti-\nškovo nábřeží 20, 11. patro, denně od 9—l, 3—7 hod.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla\nIK7O h. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci\nKrál., filiálka v Praze,\nRevue mensuelle des arts, orgáne de Skupina Výtvar-\nnýCh UmékŮ (Gr°Upe deS ar\"S,es)' PraB,,e'\nRédaction et administration: Prague 1., Františkovo\nnáhře?í 90\nDirecteurs en chef: Pavel Janák et František Langer,\nRédacteurs: Emil Filla, František Kysela, V. V, Stech,\nAbonnement frs. 15.- pour an; un numéro fr. I*Bo.\nZa náklad a vydávání odpovídá zodpovědný redaktor Pavel Janák, Praha 51-1. - Reprodukce grafického\nústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. Tiskem „Grafie\", dělnické knihtiskárny v Praze 11., Myslí-\nkova ulice 1959.\nPojistěte se na život!\nOsoby od jiných ústavů pojišťovacích zamítnuté nebo s pojištěním odročeným pojištěny\nbudou za velmi příznivých podmínek u ústavu prvního řádu. Nab. od samotných ucha-\nzečů vyprošují se pod zn. „Risiko 99\" na kancelář 1.1.\n\nGRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNí\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGR AFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um -prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.2", "texte": "Obsah\nText: /\nRudolf Procházka: O podstatné proméné ducho-\nvé povahy naší doby 80\nPavel Janák: Obnova průčelí 85\nKronika:\nK technice verše 98\n•v\nŠibalství Skapinova v Divadle Umění 99\nMaillolův vliv 100\nJaponský dřevoryt 101\nVyobrazení:\nFrant. Kysela, dřevoryt 69\nMadonna, tab. obraz byz.-ital 71\nSkalní hrob, Petra 72\nPrůčelí Badie, Fiesole 73\nS. Michele, Lucca 74\nS. Marco, Benátky 75\nDěkanství, Sušice . . 76\nMichelangelo, Porta Pia 77\nVincenc Beneš, oleje 78, 79\nBorromini, S. Carlino 84\nRainaldi, S. Maria in Campitelli ....... 84\nHlavice, Ravenna 85\nHlavice, Luxor 85\nSkalní chrám, Karli 92\nFischer z Erlachu, Sv. Karel Bor 93\nPavel Janák, náčrty, návrh 94, 95\nnábytek 96, 97\n\nčís. 3.(L e den.) Ročník 11. (1913)\nNo. 3. Ile a n n é e (1 9 1 3)\n\nSommaire\nTexte:\nRudolf Procházka: Le changement essentiel de la\nbase intellectuelle de notre temps ... 80\nPavel Janák: La rénaissance de la fagade ... 85\nChronique:\nDe la versification 98\nFourberies de Scapin au Théátre ďart 99\nL'influence du Maillol 100\nGravure sur bois japonaise 101\nllluslrations:\nF. Kysela, Gravure sur bois 69\nMadonna, tableau byz.-ital 71\nTombeau de roche á Petra 72\nLa fagade de Badia á Fiesole 73\nS. Michele á Lucca 74\nS. Marco á Venise 75\nLe doyenné á Sušice (Bohéme) 76\nMichelangelo, Porta Pia . 77\nV. Beneš, huiles 78, 79\nBorromini, S. Carlino 84\nRainaldi, S. Maria in Campitelli 84\nChapiteau de Ravenna 85\nChapiteau de Luxore 85\nUn temple dans les roches á Karli 92\nFischer de Erlach, S. Charles Borromée .... 93\nPavel Janák, Esquisses, projet 94, 95\nmeubles 96, 97\n\nDĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, lIYSLÍKOVA ULICE 1959\nJ\noporucuje se\nku provedení veškerých obchodních i\n.kýcln tisL\n:u provedeni veškerých obchodních i společenských tiskopisu v úpravě vzorné\ni?ud možno nejhratším.\na v case po\nTELEFON 2134."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.3", "texte": "MOREL A SPOL.\nPRAHA, HAVÍŘSKÁ UL. 1\nminim\"\" .iniiiiiiinninniin»i,,^'llfc|t[^\nJI\n!KlI\nékj\nv +r\nV\nUMU\n'MI\nA\nTovárna\npro výrobu lustrů\na bronzového zbo-\nží pro elektrické\nsvětlo, plyn, líh,\npetrolej, gasolin.\nÍÁ\nty\nM\nw\ní?\nOBROVSKÝ SKLAD.\n\nTESARSKA DÍLNA\nANT. KUBEŠE\nV PRAZE VIL,\nLIBEŇSKÁ TŘÍDA,\nZALOŽ. R. 1860,\ndoporučuje se kromě veškerých prací tesařských\npři stavbách pozemních a vodních, ku prová-\ndění architektonických konstrukcí dřevěných,\njako besídek zahradních, arkýřů, pergol, dře-\nvěných schodišť, kassetových stropů, obkládání\nstěn, výstavních interieurů a pavillonů a vůbec\npro veškeré jemnější práce tesařské.\nRozsáhlé a kryté dílny se strojním zařízením a\nsušírnami ve vlastním domě. Zaručuje bezvadné\na rychlé provedení.\nVyznamenán na lovecké výstavě 1910\nve Vídni za český pavillon.\nTelefon 866.\n\nFILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOBERCŮ, ZÁCLON, LÁTEK NÁByTKOVýCH, CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKy, VEŠKE-\nRÝCH PŘEDMĚTŮ A POTŘEB PRO ČALOUNÍKy A TOVÁRNy NAByTKU\nPRAHA 11, JINDŘIŠSKÁ 3, PALÁC GENERALI TEL2FSON\n\nKancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Bulo\nblice. - Nejtvrdší materiál nejlepsí jakosti\npro stavby betonové\nSchneiderová-Polnerová,\nPraha, , VII Bělského\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský, provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.4", "texte": "Hotel\nArcivévoda\nŠtěpán\nPRAHA,\nVáclavské nám.,\nvelkokavárna.\n| Haunera nást.\n\nZaloženo r. 1885. Telefon č. 1994.\nNejstarší česká továrna na železná kamna a stolové\nsporáky, jakož i ústřední topení a ventilace všech\nsoustav\nHorák r&L> lillmann,\nV PRAZE V., MAISELOVA UL. 42.\nJako specialitu vyrábí krby přesně dle slohu od jed-\nnoduchého do nejnádhernějšího provedení. Roz-\npočty a illustrované cenníky zdarma a franko.\n\nPetříkova\nvinárna\nv P r a ze 1.,\nPerštýn, č. 5.\nVýběr dobrých pří-\nrodních vín. Dosta-\nveníčko umělcův a\nliterátů.\n\nT. SRPEK\nV BRANDÝSE NAD LABEM\n*\nspecielní umělecká slévárna\numěleckých dél všech velikostí, ze všech druhů cenných\nkovů a jich sloučenin.\nZVĚTŠOVÁNÍ 3L ZMENŠOVÁNÍ\nMODELŮ c% UMĚLECKÁ RA ŽEBNA\n\nZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY\n\nZAŘIZOVÁNÍ\nBYTŮ\ni\nPRAHA 11.,\nJINDŘIŠSKÁ UL. 1\nSTOUPA\nKOBERCE\nZÁCLONY\nSTORY\nPŘIKRÝVKY\nLINOLEUM\nMOSAZNÝ\nNÁBYTEK"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.5", "texte": "František Kysela:\nPodzim.\nPůvodní dřevoryt."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.6", "texte": "Madonna.\nŠkola byzantsko-italská. XIII. st.\nSienna, Gal. Serracini."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.7", "texte": "Skalní chrám Hazne v Petře (Arábie).\nIII.—IV. st. po Kr."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.8", "texte": "Průčelí Badie ve Fiesole u Florencie.\nXIII. století."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.9", "texte": "Chrám S. Michele v Lucce."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.10", "texte": "S. Marco v Benátkách.\nSeverní průčelí."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.11", "texte": "Děkanství v Sušici.\n2. pol. XVI. st."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.12", "texte": "Michelangelo Buonarotti:\nPorta Pia v Římĕ."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.13", "texte": "Vincenc Beneš:\nNábřeží.\nOlej."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.14", "texte": "Vincenc Beneš:\nTanečnice.\nOlej."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.15", "texte": "O podstatné proměně duchové\npovahy naší doby.\nRudolf Procházka:\nNeobyčejné přepjetí sebedůvěry a pýchy ducha v německém spekulativním idealismu,\njež počalo se r. 1794 teleologií Fichteových „Základů veškeré theorie vědy\" (Grund-\nlage der gesamten Wissenschaftslehre) a zachvátivši Evropu skončilo přírodní filosofií\nSchellingovoua dialektickou logikou Hegelovou, přivodilo nezbytnou katastrofu\nkulturní v polovici století, jež Sch i 11 e r kdysi viděl jako triumfální. Zkušenosti let čtyři-\ncátých rozptýlily optimism neomezených nadějí, jemuž idea pronikala a nesla všechno.\nAbsolutní racionalism nepřipouštěl odporu logické nutnosti triadického rythmu - z kladu\nprotikladem k synthese a výš. Pohyb vzhůru byl nepřetržitý a v hegelovské nenávisti ne-\nkonečna viděla se doba již již na vrcholu, u konce, kde všechen pohyb přechází v kruh,\nkde není již nic než Rozum, jas a klid věčného myšlení vořjtfu; vorjtfécoc;. Vše mělo\nbýt pohlceno filosofií, jedinou vědou, čirým rozumem; specielní vědy, umění, náboženství,\npolitika, všecka sféra cítění i vůle. Večer kulturní se nížil, kdy sova Athenina mohla po-\nv/i* o • i i\nciti svůj let.\nZatím však vše to, co se nového rodilo a rostlo v plodném temnu života, pronikalo\nznenáhla i do vědomí a kvalifikovalo illusí a lží logicky konstruovanou rozumnost a ko-\nnečnost skutečného. Nové mládí národů, nové ideje společenské z Francie, nové formy\nhospodářství z Anglie, nové obory a nové methody badání přírodního, nová studia histo-\nrická a literární, to vše bylo v rozporu, cítilo těsnou, tíživou a záhy nesnesitelnou tu formu\nkulturní, jíž svíral je duch a stát Restaurace a již svou samolibostí zkonservativnělý raciona-\nlistický idealism považoval za zcela adekvátní a definitivní. Proto revoluce, jež stala se\nnezbytností a rozbila absolutism a svrhla poručnictví státu politicky i hospodářsky, roz-\nbila a svrhla i absolutism a poručnictví rozumu nad všemi živly kultury; jen anarchická ná-\nlada a ironie mladší romantiky zbyla ze všeho a sama methoda, jíž logika měla kdysi ovlád-\nnoutí přírodu i život, použita nyní ku zotročení ducha. (Paradox historického materialismu\nMarxova.) Neboť identifikace rozumu a ducha vžila se tak, že zklamáni rozumem, který\nsliboval příliš, ztratili důvěru ve vše, co nebylo ověřeno důtklivým svědectvím smyslů, za-\nloženo na bezpečné basi hmotného. A tak pessimistně naladěný irracionalism, který\novládl po roce zkoušky, osmačtyřicátém, naprosto, znamenal i pád všeho idealismu a\nzvrat v čirý materialism. Cítila se příliš bezprostředně beznaděj a bída skutečnosti nepro-\nniknutelné a neospravedlnitelné žádnou racionelní instancí, idea i nejkrásnější a nejpo-\nvýšenější ukázala se poníženou hrubým faktem, mechanism přírodních, hmotných sil byl\ntedy spíše motorem dění, nežli dialektický a nutnost jeho zákonů pevnější, „železná\", jak zněl\ntermin, než ona logická. Vláda materialistické metafysiky samé byla ovšem jen krátká.\nJakmile přešla první vlna rozčarování, vášně ulehly a vědecké myšlení nabylo opět svého\ncentrálního místa, byl to Kant, který přišed díly Fischerovým, Li ebman novým\na Langovým znovu ku cti, osvobodil od ní aspoň vrstvy kulturní již na vždy. Leč pře-\nvrat, který ve všem duchovém životě Evropy způsoben byl katastrofou idealismu, nebyl"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.16", "texte": "tím odčiněn a sama kantovská renaissance nepopře svým rázem jeho důsledky. Neboť\njejí „zpět ku Kantovi\" neznamená jen od Zuhnera a Moleschotta, nýbrž i přes He-\ngela a Fichtea. Kant sám jest jí pak především zhoubcem v š í metafysiky, pojem ne-\npoznatelna „věci o sobě\" je osou pochopení kriticismu uKunoFischera, Liebmann\ni Lange vykládají „apriori\" psychologicky a anthropologicky, chápou formy nazírací a\nkategorie jako vlastnosti a výsledky naší psychofysické organisace, omezenost a podmí-\nněnost poznání jest tu akcentována proti ostatním jinam ukazujícím prvkům transcenden-\ntalismu, a dokonalá protilehlost niterného vnějšímu, duchového přírodnímu ve vědomí\ncelé epochy jest pak nezbytným důsledkem všech motivů, které změněná kulturní situace\nv ně přináší. Neboť jako onen rozhodný a naprostý obrat ku konkrétnímu, časnému a\npozemskému v celé sféře lidského úsilí, ten výlučný téměř zájem o přírodu a práci\nvšedních dnů byl pochopitelný právě tím střízlivým probuzením z lyrického opojení ro-\nmantismem, tak opět sama povaha této práce, zaměstnávající všechny mozky, působila\nzpětným vlivem na utváření celkového chápání a žití života, hnala neodvratně ku vytvoření\n„přírodovědeckého světového názoru\", naturalismu, vlastní filosofie realistického století de-\nvatenáctého. Intensivní a všeobecné obírání se bezprostřední skutečností, množství drobné,\navšak vyčerpávající práce o specielních úkolech jednotlivých odborných věd, jmenovitě\npřekotně vzrostších věd přírodních, spousta otázek a starostí, jež přinášely nové formy\npolitického a hospodářsko-sociálního soužití, to vše nenalézalo protiváhy ve sféře čistě\nduchové, tolik zdiskreditované a tolik ve svém sebevědomí seslabené, nýbrž naopak vlastní\nmethody přírodovědeckého myšlení pronikají i tuto a naturalisují ji. Každý z obou ideo-\nvých živlů filosofie a všeho duchového života, příroda a kultura má tendenci proměnit\nsvou logickou praevalenci v absolutní vládu vědomím i hodnocením té které doby a\nsměřuje tudíž neodvratně k methodickému monismu a tím i monismu metafysickému.\nIdealism snažil se podrobit všechny irracionální moci života logice svých ideí a teleogi-\nsoval tak přírodu, naturalism nyní naopak stotožňuje pojem vědy s pojmem vědy pří-\nrodní, mechanisuje ducha. Methody, jež skvěle se osvědčily v přírodovědě, přenášeny jsou\nnekriticky i na toto genere se lišící, oblast kulturní a mechanism a genetické hledisko, jež\ntou dobou uplatňují se Darwinovou theorií a biologií, považovány jsou za stejně\nshodné principy psychologické, logické, ethické i esthetické. Tak naturalistická psycho-\nlogie, založená na mathematice a operující indirektními methodami, osvědčenými ve zcela\ndisparátní sféře „jevů světa vnějšího\", ztrácí se stále více v pouhé fysiologii smyslových\norgánů, a upírajíc zřetel výhradně na vnější stránku duševního dění, její fysickou podmí-\nněnost, zneuznává specifický charakter „jevů světa vnitřního\" jako subjektivních, indivi-\nduelních zážitků ve zvláštní nemechanické souvislosti. A tato psychologie, proměněná\nv jednu z věd přírodních, stává se pak východiskem všeho pochopení života duchového, zá-\nkladnou věd kulturních. Ovládne logiku a promění ji z nauky o pravidlech a for-\nmách správného myšlení ve vědu ozákonechlidského myšlení, noétika nepo-\nučuje již o předpokladech a zárukách bezpečnosti, o povaze poznání, nýbrž o původu\na podmínkách našeho poznání; ethika přestává vůbec býti vědou, nedovede postaviti\nobjektivní normy správného jednání a stává se uměním zcela subjektivní a indi-"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.17", "texte": "viduelní hry s city a afekty, nebo pouhým archivem historické, nutné moudrosti osobností,\ndob a národů; právo a státověda, nenalézajíc opory v ethice, stává se buď čiře formalistní\nnaukou o historických útvarech společenského řádu, nebo přechází i s touto v bio lo-\ngickou sociologii, novou vědu, stvořenou na místo někdejší filosofie dějin, vykládající\nvznik a vývoj společnosti a sociální struktury dle analogie života organického; v národním\nhospodářství ocitá se v popředí zájmu a ovládá diskussi marxism, v politice hospodářský proti-\nklad socialismu a kapitalismu a jím moment materieiní proti ideálnímu dob starých, ústav-\nních zápasů; - esthetika zabývá se nyní studiem psychickýchprocessů uměleckého\ntvoření a cítění, nikoliv problémem formy jako problémem krásy. Kritik jest pak\npřírodopiscem umění, studuje kausální podmíněnost díla prostředím, historickou sou-\nvislostí, temperamentem i osudem autorovým, stává se sociologem i psychopathologem,\nvše chápe a vyloží hodnotit však nedovede, vysleduje precisně mozkový po-\nchod, rozloží všecky motivy, určující ten který stav citový, náladu, dojem a v jeho dů-\nsledku umělecký produkt; immanentního, objektivního měřítka však nemá, zbývá\njen subjektivní osobní zážitek, nebo měřítko cizí, různorodé - pravda, pravděpodobnost,\npo případě určitá tendence, užitečnost; umělec sám cítí se bezmocným, passivním v po-\nměru ku světu, k látce, cítí se podmíněným, určovaným okolím, stává se otrokem svého\npoznání, jež neponechává místa tvůrčí svobodě; umění jest tak buď marným opisem vněj-\nší skutečnosti nebo prostou reprodukcí nálad a impressí toho kterého individua; nábo-\nženství pojímáno je současným badáním jako citový afekt, naivní představa, daná primi-\ntivním poměrem člověka na nižším stadiu vývoje ku záhadným mu jevům přírodním;\nvšechno historické vědomí jest porušeno tímto genetickým hlediskem psychologie, jež\nneutralisuje a relativisuje každý dějinný akt, spínajíc jej lhostejně v nepřetržitou řadu pří-\nčinného dění a chápajíc každý stejně jako nutný. Veškero objektivní hodnocení jest zne-\nmožněno pod tímto zorným úhlem mathematické přírodovědy, jež zná jen otázku po pů-\nvodu a podmínce, usiluje jen o zákonný výraz toho co jest a jak se děje, quaestio\nfacti, nikoliv quaestio iuris otázka vnitřního důvodu, podstaty a hodnoty, toho,\ncobýti má a co jest platné. Vědomí hodnoty, ideje, normy, na němž samostatný\nsystém kulturního vědění jediné může býti založen, jest zničeno tímto relativismem pouhé\nfakticity determinovaného dění, vědomí osobnosti, charakteru, duševní spontánnosti, akti-\nvity a tím i mravní zodpovědnosti a tvůrčí potence kulturní jest ztraceno, jakmile subjekt\nlze pojati jen jako svazek jednotlivých stavů vědomí a vůli jako pouhou abstrakci. Dějiny\nmění se takto ve vlnění a víření prosté smyslu, dějiny filosofie specielně v řadu osobních\nomylů.\nZatím však stále bohatší a stále překotněji se rozvíjející sféra života praktického ab-\nsorbuje přemíru intelligencí a energií doby a zaměstnává nejlepší její talenty. Hledisko\nsociálního užitku, jež svou nadřazeností individuu jediné zdá se poskytovali jistou objekti-\nvitu a kategoričnost soudu, aplikuje se iv oblasti theoretické, ve vědě, umění, morálce\ni náboženství, a stlačuje význam přímo nezužitkovatelných kulturních statků a niterných\nhodnot osobnosti, mysli a srdce. Odtud převaha přírodních věd, studia jazykového a nauk\ntechnických v řádech vyučovacích, rozmach školství reálného a odborného, odtud i vůdčí"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.18", "texte": "princip paedagogický: vychovávat platné členy lidské společnosti a dobré občany státu.\nVšechny poklady kultury, všechna síla celých osobností strženy jsou do víru vnějších věcí,\ndo chaotického proudu protikladných tendencí a sil, jehož vlastního smyslu a konečného\ncíle nelze postřehnouti. Ba samu otázku po něm nutno odmítnouti jako naivní anthro-\npomorfism. Současná filosofie, spokojující se s rolí pořadatele a přehlížitele přírodově-\ndeckého poznání vykazuje člověku a jeho rozumu jen to místo, které v celku přírody mu\npřísluší. Herbert Spencer domnívá se, že objevil pravý a jediné pochopitelný smysl\n„apriori\", klade-li je jako vědomí druhu, dlouhou zkušeností a vývojem nabyté proti vlast-\nnímu empirickému vědomí individua. Obraz světa jeví se pak nenapravitelně rozlomen.\nNa jedné straně člověk, vlastně lidstvo jako druh, které nedovede viděti skutečnost než\nzkaleným sklem svého rozumu, na druhé straně příroda, vnější svět složený neúchylnými\nzákony, hotový, věčně týž, jemuž člověk jest jen lhostejnou, nepatrnou částí, určovanou\nive svém nitru ave svém díle jeho němým pohybem. As touto passivitou poznání, tím-\nto duchem malomyslnosti a resignace, který ovládá myšlení doby a všecku její kulturní\nčinnost odsuzuje ku prázdnému epigonství, historismu nebo povrchní technice, bezduché\npraksi, kontrastuje prudce mocné vzkypění energie v celé oblasti vnějšího žití politického\na hospodářského, všechen ten bohatý rozvoj civilisační, pokrok vzdělanostní, šíření obec-\nného vědění do všech vrstev společenských a v souvislosti s tím vším nové srážky a nové\ntěžké otázky života a jeho řádu, problém sociální, jenž ukazuje znovu ze sféry hospo-\ndářsko-právní do sféry efhické. Těm, kdož chtějí se udržeti v řadě za všeobecného zá-\npasu o „místo na slunci\", intensivní zaujetí konkrétní otázkou ať theoretickou, u vědce,\nnebo praktickou, u politika nebo hospodářského činitele, nedovoluje vůbec rozpomenouti\nse na „poslední věci člověka\", za to těm, kteří octli se nebo dovedli se postaviti mimo\nproud, objevuje se tím patrněji otrocký a člověka nedůstojný ráz moderní práce, snižující\nho na osobně lhostejnou jednotku, na prostého oekonomického činitele v nepřehledném\na neproniknutelném mechanismu světového dění, vtírá se do mysli tím rozhodněji vědomí\nmarnosti a pustoty všeho kulturního i sociálního snažení lidského. Proto dochází tou do-\nbou, vrstevníky nedoceněná, pessimistní filosofie Schoppenhauerova (hlavně vlivem\nWagnerovým, jehož dílo jest rovněž symptomatické svým motivem vykoupení) ta-\nkového pochopení, proto i úspěch Hartmanovy filosofie nevědomá. Všecka literatura,\nvšechno umění naplněno jest intensivním vědomím lidské bídy materielní i mravní, indi-\nviduelní i sociální, zaviněné i osudové. Zamyšlení a ponuří Skandinávci, hluboko proni-\nkající, kající se Rusové vyslovují zřetelně tu intellektuelní i citovou obtíž doby, která stup-\nňuje se ku sklonku století až v úpadkovou náladu kulturního nihilismu, kdy celá generace\nprociťuje nebo domnívá se prociťovati znovu všechna kouzla mythů a pověr všech pře-\nchodných epoch východu i západu, za neobyčejně zmocněné potřeby víry a náboženské\nopory o transcendentní moci vůbec.\n\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.19", "texte": "Francesco Borromini:\nS. Carlo alle Quattro Fontane v Římě.\n(1640)\n\nCarlo Rainaldi:\nS. Maria in Campitelli.\n(1665)"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.20", "texte": "Ravenna. San Vitale.\nHlavice sloupu.\n\nEgypt. Luxor.\nHlavice sloupů.\n\nObnova průčelí.\nPavel Janák:\n\nJedním z nejzajímavějších zjevů a otázek v architektuře je stálá existence dvou staveb-\nních typů prostoru a objemu: soustředného, jenž je zastoupen nejlépe na př. stavbou\ncentrální a sloupem, a průčelného či podélného, jenž je na př. vyjádřen nejlépe\nbasilikou a protějškem sloupu, pilířem. Připojuje se k nim mnoho neobyčejných úkazů.\nPředevším je nápadno, že oba typy nejsou omezeny na určitá slohová období, ale že se\nobjevují (a zase mizí) v celé historii architektury. Tak soustředná jest na př. (ovšem\nvždy slohem zpracována) v orientě, v antice řecké i pozdní římské, v prvním středověku,\nv renaissanci, v baroku, klassicismu ai v nejposlednějších snahách v moderní architek-\ntuře, tedy s výjimkou goíiky v celém vývoji architektury našeho okruhu. Stejně zase prů-\nčelný typ je velmi významným v Egyptě, římské antice, celém středověku (s jistou vý-\nhradou) v prvé renaissanci, pak opět silně v baroku. Příčinou tohoto, tak rozsáhlého a\nna změně slohů nezávislého přicházení obou typů patrně jest, že jsou asi o sobě základ-\nnějšími a obecnějšími principy architektonickými, než jaké s dočasnou platností při-\nnášejí jednotlivé slohy. Dále lze pozorovati, že v jednotlivých slozích a jich obdobích vý-\nvojových obyčejně vždy jed e n z obou typů je vedoucím a že k němu se vše úsilí tak"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.21", "texte": "soustřeďuje, že se i vývoj slohu na něm uskutečňuje; patrně proto, že povaha tohoto\ntypu nejvíce odpovídá ideálu doby. Soustředně připadá tato vedoucí úloha v renaissanci,\npodélnému typu zase v gotice. To značí tedy, že oba typy představují dva samostatné\na rozdílné principy tvoření. Konečně lze pozorovali, že, je-li každá změna slohová, každý\nvývoj slohu nikoli vývojem jedné hodnoty, ale jakýmsi bojem dvou hodnot, staré a nové,\nže objevování se jednoho typu na př. soustředný, není nikdy jednoduchým vývojem to-\nhoto typu, ale že je to vždy zápasem a překonáváním typu druhého, který až dosud pro\ndobu platil. Skutečně vítězství a ovládnutí jednoho značí zároveň největší potlačení a\nústup druhého; třeba si vzpomenout jak protichůdnost obou typů je dosvědčována\núsilím na př. baroku spojit, sjednotit oba typy v jeden (zdaž není to strachem z dua-\nlismu?) a že tylo pokusy neskončily nikdy smírně a zdarem. Patrně tedy oba typy za-\nstupují dva názorové svěly nejen různé, ale i povahově neslučitelné a diametrální, mezi\nnimiž se sm!r každé doby dle svého ducha rozhoduje a zaujímá k nim poměr.\nMusila tedy i naše doba a naše architektura stanouli před nimi jako před životní\notázkou; až doposud nebylo ale přemýšleno o tom, jaká forma prostoru, zda soustředná\nči prostor podélný je našimu ideálu bližší a tato nejistota (a víc než nejistota: nevíme\nani, že jsme si nejisii prostorem) zúplna charakterisuje, jak pomalý je vývoj a pokrok\nsoučasné architektury. Bývá totiž často s údivem konstatován veliký pokrok, který archi-\ntektura za svých 15 let učinila ale ve skutečnosti byl absolvován dosud pouze boj za\npravdu, že nová doba musí mít svou novou architekluru, a dále, že architektura je věcí\nformy, nikoli účelu, materiálu atd. Teď třeba dalšího kroku: co ío je prostor a ob-\njem v architektuře dle názoru naší doby.\nJak nejistá je zde současná architektura, je patrno ze všech těch nejrozdílnějších zma-\nteností, jež jako na př. národní pomníky, kostely, koncertní síně atd. v poslední době\nv Německu a Vídni vznikly a byly myšleny; vše se blíží z daleka (a to je zajímavo)\ni přes mnohé pošetilosti v celku typu soustřědnému; naopak typ podélný téměř nepři-\nchází (a je zase zajímavo, že jediný Plečnik se k němu obrátil).\nZde je tedy další práce architektuře nastávající. Kam je určeno, aby se názor a úsilí\ndoby obracelo?\n*\nObecně ovšem architektura dříve ješ ě než stane se některým z obou těchto typů\n(a myslíme-li architekturou vůbec veškeru úmyslnou formaci hmoty duchem), nemá -\npokud je ještě myšlenkouv duchu a nestělesněnou v hmotu žádných hranic; může\nbýt bez konce, vznášet se bez tíže a základů v nekonečnu, naplňovat prostor a vesmír,\npočínat, přestávat a opakovat se asi tak jako formace skal a zemin uvnitř země nebo\nkrystaly rostoucí v roztoku. V tomto okamžiku, kdy je jen citem myšlena, existuje jen\npro představu subjektu jednotlivcova a je něčím podobným, jako je svět mythů, ideálů,\npohádek.\nJakmile však architektura má být uskutečněna, jakmile z cítění stává se tvořením, děje\nse to nutně jižvesvětěhmotyavidění a tu vlastnosti tohoto světa a materie, v níž\nmůže být uskutečněna (váha, možnosti materiálů, neprůhlednost, účel, optická fakta)"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.22", "texte": "představuji již řadu součinitelů a mezi, jež jakoby byly otvory, jimiž architektura z nádrže\nneomezených představ může do skutečnosti jedině přejiti a přetvářena jsouc zároveň již\njich vlivem, nabývá konkrétní formy, je připoutána k zemi, vyrovnává se s materiálem\na všemi ostatními okolnostmi, je výrazem logicky vyjádřeným a zase schopným býti vní-\nmánu. Tu však je otázkou, proč architektura tu jednou vtěiuje se v typ soustředný a j ndy\npodélný. Tíže, mater ál a účel kdysi by y pokládány za hlavní vlivné součinitele na cha-\nrakter architektury; staly se ta'é již vícekráte východisky kritiky architektury a ukázalo\nse, že nejen nemají ani toho podněcujícího významu, který jim byl připisován, ale že lze\ndokonce sledovali, že architektura snaží se je i překážky jimi kladené překonati. Bylo\nby tedy vděčno povšimnouti si i dalších činitelů, kteří na cestě tvoření, totiž mezi tvoří-\ncím subjektem a dílem, jsou neoddělitelně přítomni: oko a hmat. Jsou i svými vlast-\nnostmi jakýmisi pevnými body, jakoby znám ými ve liči na mi, jež trvají zajisté stejně\ni za změn uměleckých názorů; mohou tedy přinést také jakési osvětlení v otázkách archi-\ntektury\nZde třeba nyní věnovat snad suchou, ale užitečnou kapitolu oku a hmatu.\n*\nOko a hmat jsou považovány v novějších theoretických bádáních za těsně, nerozděli-\ntelně součinné při vnímání; skutečně jsou v činnosti člověka onou cestou, kterou dílo se\nuskutečňuje; jsou pokládány - ne-li za jeden vnímací orgán - tedy za dva různě uschop-\nněné a doplňující se údy téhož orgánu poznávacího. Nebof každý přináší z věcí vjemy\ndle své možnosti, jež potom skládají se ve společnou představu o věcech. Avšak již i dle\ntohoto předpokladu každý z obou typů architektonických, soustředný i průčelný, vyžaduje\nsi jiného vnímání a sice vždy s jiného stanoviska (vzdálenosti i názoru) a vždy hlavně\njedním (a vždy jiným) z obou smyslů, při čemž druhý vjemy prvého doplňuje. Architektu-\nra pak dle tohoto předpokladu je směsí obou útvarů. Z toho je již patrno, že oba smysly\nvnímají různým způsobem a mají tedy různé kvality; tomu zejména pak nasvědčuje\ni to, že i přírodou samou již jsou v uspořádání člověka rozděleny. Shrňme krátce jich po-\nvahy a seřaďme je:\nOko vnímá celek (alespoň v dosahu své-\nho zorného kužele) časově téměř sou-\nčasně,\nHmat vnímá řadou detailních poznatků\nčasově postupně za sebou a jen tak\nrychle, jak dovolí hmatající pohyby\nokem, rukou, chůzí a tělem vůbec,"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.23", "texte": "oko podává tedy vjem téměř na ráz, asi\ntedy jako obrazověci,\noko vnímá iza passivity subjektu: vjemy\nvstupují samy do oka, je-li toto otevře-\nno; podstatná je zde neměnnost\nstanoviska subjektu; (tato neměn-\nnost je vůči objektu tedy i fysická\ni etická),\noko - následkem neprůhlednosti tě-\nles- nazírá ovšem jednostranně, t. j.\nobsáhá nejvýše tu část prostorů a ob-\njemů, jež jsou k němu obráceny; po-\ndává tedy subjektivní obraz z věci.\nhmat podává částečné vjemy, jež skládají se\nteprve v celek asi jako vědění o věci,\nhmat přináší vjemy jen po odhodlání se\nsubjektu učiniti hmalavý pohyb k ob-\njektu; toto odhodlání má opět fysický\na etický význam,\nhmat zpravuje o stavu věci i na stranách\noku nepřístupných podává tedy jakési\nobjektivní poznán íoskutečnosti\nvěcí.\nPředstava ovšem, která v duchu z věcí vzniká, je složena z poznatků a vjemů zraku\ni hmatu; nemá tedy kvalitu ani jen oka ani jen hmatu, ale je tato složena z kvalit obou\na sice tak, že vzniká jakýmsi překrýváním jich obou. Liší se tedy představa člověka\ni od obrazu, jaký podává mechanicky čočka i od formy, která by vznikla mechanickým\nodlitím věci (odlití je nejdokonalejší možnost ohmatání); čili to značí, že představa člo-\nvěka má i jinou kvalitu než pouhý, jakkoli mechanicky snad možný, převod přírody.\nZ konfrontace povah zraku i hmatu je také patrno, že oba smysly jsou přes všecku\nvzájemnou součinnost jistým způsobem přihroceny v určitém a oproti sobě rozdílném\nsmyslu: oko je obdobou k subjektivnímu a jednostrannému stanovisku, hmat, k objektiv-\nnímu a všestrannému.\n*\nTaké prostorové obvody a možnosti, jež mohou oba smysly obsáhnouti, se liší: Pro\noko, jak již bylo vytknuto, existuje prostor jaksi jen na straně věci, jež je k němu obrá-\ncena, a sice oko vidí z věcí jen tolik, pokud se jich jeho paprsky ještě dotýkají; uvnitř oka\nje známo promítají paprsky obraz přibližně do jakési plochy, která za normální\npolohy očí je asi rovnoběžná s naším čelem a svislá. Tato plocha je polem, v němž je\nshrnuto vše, co v okem viděném světě má jakékoliv umístění, hloubku, vzdálenosti, a je\ntedy i prostorem, v nějž viděný, skutečný a trojrozměrný svět se okem redukuje a žije.\nOko a jeho domysl promítá si tuto tuto plochu ovšem jako ideální zpět do světa; sku-\ntečný trojrozměrný svět vidíme proto jako plochu prostorově vyplněnou, k níž vše je vá-\nzáno jako k základu a v níž každá věc je zařazena a vyznačena její váze a posici v celku\npříslušným akcentem světla, barvy, plastiky.\nTak je tomu při vnímání se stanoviska oka. Jestliže přejdeme k tvoření dle oka, tu při-\nrozeně i tato plocha vidění je i pro nové výtvory světem, v němž se a v jeho zákonech\nuskutečňují. Kdyby tedy bylo - anebo když je oko a jeho nazírání hlavním východi-\nskem tvoření, vzniká umělecké dílo, jež je cele obráceno k oku člověka a určitým po-\nměrem vázáno k ploše (ať již tato dle zvláštních citových názorů je materielní, imaginár-\nní), to jest: stává se buď obrazem, reliefem anebo architekturou průčelného typu; všecky"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.24", "texte": "tyto druhy výtvorů maji společný podstatný znak: jsou vázány k člověku jako k tvůrci\na pozorovateli, jakousi imaginární osou, jež dílo a oko spojuje, a dále že existuji jaksi jen\nve vztahu k subjektu člověka.\nHmat má jiný svět vnímaní i tvoření. Jest totiž vnímací mocností, která není jen v urči-\ntém směru a jednostranně aktivní, ale je, i když člověk nemění svého stanoviska, neome-\nzena a vnímá a proniká, jaksi naplňuje veškeren trojrozměrný prostor. Je-li vidění okem\nhmatáním svazkem paprsků jednosměrně z oka vycházejících, hmatání hmatem, který vy-\nchází z celého tela, na všecky strany může obklopovati, jakoby zalévati věci svým doty-\nkem se všech stran. Proto představy, jež z vjemů hmatem vznikají, jsou (ideálně, kdyby\nbylo možno je očistit od vjemů zrakem) zase trojrozměrné, skutečně prostorové, svět\npak jeví se nám prostřednictvím hmatu jako neomezený prostor, v němž věci se vznášejí.\nBylo-li by pak možno tvoření ve světě hmatu (tedy odděleně od světa oka), bylo by\npole, v němž dílo může vznikat, stejně neomezený, trojrozměrný prostor, v němž se svět\nhmatu jeví. Protože pak hmat má k hmotě se všech stran stejné napjetí, stejnou aktivitu,\na stejný poměr, vzniklo by z hmoty dílo na všecky strany stejně aktivní nebo neutrální,\njaksi soustředné. Se všech stran účinkují na dílo stejné tlaky a požadavky, proto jeho cha-\nrakteristickým znakem je, že má jakousi vlastní imaginární osu (pro architekturu je tato\nosa svislá, neboť zde spolupůsobí tíže) nebo jádro, že není však dále k člověku nikterak\nvázáno, může existovat jako objekt, jako individuum zcela samo o sobě. Typem těchto\nvýtvorů dle hmatu je trojrozměrná (nereliefní) plastika, v architektuře typ soustředný\n(kuplové stavby, sloup), ze zvláštních příčin pak i podstatná část uměleckého průmyslu.\nJak bylo již vytknuto nejsou oko ani hmat, přes jich zcela rozdílnou funkční kvalitu,\norgány, jež by bylo možno v poznávání a tvoření člověka úplně rozdělili. Naopak jsou stále\nsoučinný vpoznávání věcí tím, jak společně seznamují člověka se světem a že mají již\nzde svůj vyhražený podíl, přechází odtud tento i do všech děl člověka. I když tedy v ději-\nnách umění střídavě člověk obrací se jednou více na stranu subjektivního (povšechně ře-\nčeno) nazírání, t. j. jaksi na stranu oka, jindy zase k subjektivnímu, t. j. k stanovisku hmatu,\nvždycky v dílech, jež takto hlavně v jednom z těchto světů vznikají, jest vždy více nebo\nméně účasten i názor druhý. Proto v obrazech, ač vycházejí od plochy, pokoušíme se podat\nplastickou a prostorovou povahu věcí, naopak soustředná díla, na př. architektonická, ne-\njsou nikdy prosta, jindy silně podrobena tentenci k plošnému reliéfnímu vytváření.\n*\nSoustředné je jaksi vrcholem a výkvětem objektivního bytí: je vytvářeno bez jedno-\nstranné závislosti na pozorujícím subjektu dle jakési vlastní osy či dle středu, bez vztahů\nk okolí (jsou-li jaké, je to osamostatnění oproti všemu), tedy dokonalá samobytnost. Vy-\ntváření je tak samostatné oproti subjektu, že je spíše organisací objektu a má obdoby\nv přírodním růstu vůbec a v přírodních individuích. S výhradou, že jde o přibližné srov-\nnání, možno nalézt k nim podobnosti v rostlinných útvarech, nejnižších živočiších (hvězdi-\ncích atd.) a buňkách; nelze tu přehlédnout, že přírodní organismy udržují tento tvar těla\n1. jen v nejnižším stavu (dle povýšeného nazírání člověkova, nebo: v největší koncentraci\nživotní dle věcného smyslu přírody) a že s rozvojem funkcí těla se stávají ihned jedno-"}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.25", "texte": "strannými, 2. pak, že tyto soustředné útvary možný jsou jen za ideálních pro objekt\npoměrů: když vznáší se, vyváženy jakoukoli energií, ve vodě atd., když tedy podmínky\njich růstu jsou se všech stran šťastně stejné. Třeba tu vzpomenout na rozdíl mezi řasami,\njež věčně plovou na dně moře a mezi květinami a květy, jež slunce vzbouzí, mocně k sobě\nobrací, tvarově a barevně vytváří. Úplně nejtypičtější obdobou jsou však krystaly. Jsou\nto útvary, při nichž výtvarná síla, t. j. kontrakční síla, je uvnitř hmoty, a větší nade všecky\nostatní cizí a překážející okolnosti, takže její cíl, výsledek (krystallisace) uskutečňuje se dle\nmožnosti ideálně soustředně. Krystallisace je však vnitřním pochodem, nikoli člověkovým\nvytvářením, jež vždy musí přicházeti z věnčí hmoty a jistým směrem od člověka k věci.\nZ lidských výtvorů nejtypičtějším pro soustředné jsou díla hrnčířství: to dává vzniknouti\nindividuím zcela samostatným, protože i nejvíce samoúčelným a nejméně zrakovým vzta-\nhům podrobeným. Představíme-li si hrnčíře formujícího nádobu rukou, mezi tím co se\ntato otáčí (tedy že nemá určité polohy k člověku), je to nejčistší příklad pro soustředné\nvytváření. A přece: jakmile nádoba má být člověkem používána, připojí se kní jedno-\nstranně ucha, jakoby na důkaz spojení s člověkem.\n*\nDruhá skupina poznání a tvoření, svět oka, jest pro naši dobu a její předpoklady vý-\nznamnější a její závěry jsou proto poutavější.\nPředevším: všecky věci, jež ve skutečnosti ve volném prostoru jsou jakkoli za sebou\na v různých vzdálenostech, jeví se zraku dle perspektivních zákonů zařazeny a rozloženy\nnad sebou, pod sebou nebo vedle sebe, asi tak, jakoby všechen obsah prostoru a všech-\nna jeho hloubka byly přerovnány se vším, co v nich je, do plochy; na př. dívám-li se alejí,\nna jejímž konci stojí dům, stojí alej a dům ve skutečnosti a vzhledem ke mně jaksi za se-\nbou, avšak oku jeví se mně vedle sebe: uprostřed mého zorného pole vidím dům a obě\nřady aleje jsou vedle něho v právo a vlevo. Tedy obecně: hloubkový (t. zv. třetí) rozměr\nskutečného, kubického prostoru, proměňuje se ve světě zraku a v jeho obrazně (zkratkou),\nv rozměr napříč směru dívání, t. j. v rozměr šířkový, čili v plošného činitele. Zde je tedy\nhlavní zákonný rozdíl mezi světem skutečnosti a tvořením ve světě zraku: Tělesné (kubické)\nvztahy skutečnosti jsou ve světě zraku vyjadřovány vesměs jen rozměry a vztahy plošnými.\nKdyby však i nebylo tohoto zákona, založeného na převodu světa paprsky zraku, do-\nšlo by se k němu stejně s jiné strany: Je-li představa a umělecké zobrazování jakousi lo-\ngickou, současnou a citem provedenou sestavou a konfrontací, jíž věci a formy uvádějí se\ndo vztahů nebo kontrastů, může se to státi jen vztahem k společné, vše měřící základně\na tou pro kubické obsahy je plocha (obrazna). Chci-li věci, jež jsou obecně rozptýleny,\nsrovnávat a jejich vztah zobrazit, učiním to tím, že uvažuji je a zobrazím vedle sebe a při-\npojím k nim všecky vlastnosti, jež jejich vzájemné vztahy charakterisují. Každý prostorový\nděj, na př. biblický zázrak, děl se (předpokládejme) ve skutečnosti ve shluku postav s andě-\nlem v daleku přiletujícím ai s čtvrtým rozměrem děje (časem), t. j. děl se za sebou: v před-\nstavě a v obraze zázraku však jeví se celý děj polohou rozložen do přehledu v ploše a jeho\nkubické a časové rozměry jsou proměněny rovněž jen v činitele plošné.\nJe přirozeno, že tato plošná základna, na níž vztahy těles si zobrazujeme, mohla by"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.26", "texte": "míti obecně všecky polohy (na př. mohla by být i vodorovná); ale protože vše se v ní\nstalo a děje z popudů zraku (zkráceně řečeno), dáváme jí i polohu odpovídající vztahu\nk normální poloze našich očí, t. j. polohu rovnoběžnou s naším čelem, aby se tedy oku\njevila a vše, co je v ní obsaženo ve skutečné velikosti. Proto obrazy, sochy stojí a visí svisle\na proto i architektuře dostává se polohy a stavby hlavně ve svislém směru. Toto jest\nskutečně hlavní důvod svislosti architektury a nikoli tíže.\nNa příkladech lze nejlépe osvětliti způsob skladby ve světě zraku:\nSkládá-li se průčelí zdánlivě, na př. z pater (italský středověk, S. Michele v Lucce) není\nto, že by z nich byla stavba vystavěna, ale je to architektura vysunutá, seřazená ve\nzrakové pole; obloučkové arkády, jež realistickému stanovisku zdají se být „falešnými\",\n„dekorativními\", vymezují -poměrem k základu plochy prostorovou výšku a hloubku\nprůčelí; stejně pak opakování a střídání travée po šířce má funkci tvořit prostor i ve smě-\nru šířky. Je to asi tak, jakoby veliké latentní bohatství forem, jež možno jen vymyslit, se\npřenášelo a rozkládalo v dosahu oka na průčelí v seřazenou jednotu. Krásným příkladem\nje průčelí S. Marco v Benátkách; zde je stavění nad sebe pro oko, uskutečněno zajisté\ns největším vzdorem požadavkům tektonickým; jak odvážně jsou sloupky vršeny nad\nsebe, jak málo vázány konstruktivně a jak silná naopak je tu vůle k posloupnosti\nvěcí za sebou! Také třeba si povšimnout, jak početně bohatě nadřazeny nad sebe oblouky\na oblouky štítů (4 násobně nad sebou) a jaké hloubky tím docíleno. Nejčistším typem to-\nhoto průčelného způsobu jsou skalní hroby v Egyptě, Malé Asii, Indii a archaickém Řecku;\njsou výslovně vůbec bez vnitřků, nebo prostor, který se za nimi nalézá, není vůbec s prů-\nčelím v souvislosti. Průčelí v Karli ukazuje takové pohádkové nenesoucí pořadí vznášejí-\ncích se forem, ještě bez součinnosti základní plochy. Pozdní římská architektura, jako t. zv.\nřímský barok, pokročila od hmotného soustředného principu, jak jej z řecké architektury\npřejala, k průčelnému nazírání a v prostorovém protváření plochy a stěny, dříve mrtvé,\nnikami, předloženými sloupy atd. poznala již mnoho pokročilých prostředků výtvarných.\nPrůčelí v Petře ukazuje dokonce, jak od kubické architektury přešlo se již čistě k archi-\ntektuře reliéfní, t. j. v níž veškeren děj forem je nadřazen a v poměru k ploše. Barok při-\nnesl úplně ve svém duchu zcela jiný posun: jestliže uvedené příklady řadí představy\nv patrech nad sebe, usiluje barok o výraz tím, že nechá představy překrývat se přes sebe\na prostupovat; tedy na př. myšlenkou hlavního pořadí sloupů proniká druhá, případně\ntřetí menší, uvnitř polí jsou ještě okenní architektury a niky což činí řadu plánů veliké\nplastické hloubky. Mimo to zužitkovává další prostředek, který do té doby nebyl znám:\nJestliže vždy ještě dosud používalo se třetího rozměru (vyložení řimsy atd.) ku gra-\ndaci, dociluje téže eminentně plošným prostředkem —sklopením plastického elementu\npřímo do plochy. Duchaplným dílem v tomto ohledu je Michelangelova brána Porta Pia\nv Římě: několik vrstev architektury je rozloženo vedle sebe a celá plastická stupnice řims\na oblouků, jež by měly trčet ven, rozkládají se do plochy, rozpírajíce a svírajíce vše k ve-\nliké hustotě. Tu docházíme také k významu a příčinám obrysu stavby, který právě\nv průčelně soustavě tak silně ožívá: obrys znamená v ploše vyjádřenou dramatičnost.\nStanovisko zraku stvořilo tedy v architektuře svůj zvláštní a vlastní útvar průčelí a slohy,"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.27", "texte": "Průčelí buddh. chrámu v Karli (Indie)\nII. stol. př. Kr.\n\njež svým duchem z tohoto stanoviska vy-\ncházejí, obrací právě k průčelí svůj zájem\na energii. Ostatní stěny krychle a stavby\nse přirozeně zanedbávají, jakoby veške-\nren obsah budovy byl stažen do průčelí do\nštítu. Jestliže však přece výtvarně se po-\nstranní stěny protváří, děje se to opětně pro-\nstorovým protvářením plochy, takže zevněj-\nškem jeví se nám kubus složený ze dv o u\nploch. Krásnými protipříklady jsou hlavice\nze San Vitale z Ravenny, nazíraná nikoli\njako tělesný kubus, ale redukovaná, ba pří-\nmo zapřená raději do plošného elementu\nčtyřúhelníka (který dokonce žije tak samo-\nstatně, že má osu symetrie) a egyptská\nhlavice z Luxoru s objemem soustředně or-\nganisovaným a zevně vyjadřujícím vnitřní\npředpokládaný růst.\nZvláště významně rozlišují se soustavy a\nnázory průčelný a soustředný svými různý-\nmi důsledky v pojímání díla ve volném pro-\nstoru. Soustředný typ, jehož předpokladem\nje trojrozměrná prostorovost, umísťuje se\nv prostoru kdekoli a žádá si výslovně tělesného nazírání; na př.: řecký chrám v městě na-\nlézal se třeba v úplně nepravidelné poloze (na Akropoli na př.), stejně renaissanční palác\nnevyhledává zvláštní situace k divákovi, nejlepším jeho místem je nároží, odkud může se\njevit hmatavě kubicky. Naproti tomu průčelný typ, vázaný tak pevně a výslovně k oku di-\nvákovu, má smysl (a sice silný!) pro polohu budov a průčelí do přísných os. K egyptským\nchrámům, jež vyjádřeně mají také průčelí, stavěny byly, ač jsou položeny v nekonečně\nvolné rozloze, kilometrové cesty, kolmo k nim mířící alejemi sfing, jen aby jevily se prů-\nčelně. Podobně barok má logicky ku své průčelnosti nebývalý smysl pro osové pravi-\ndelné rozlohy (paláce, parky, města) s dalekými perspektivami. Smysl těchto osových po-\nhledů je jasný: Průčelí zastává pro pohled funkci prostorotvornou a pravidelně se k němu\nsbíhající postranní stěny a základna průhledu fungují rovněž (ve svých projekcích) jako\ndo plochy redukovaní činitelé; potvrzuje to i faktum (obyčejně jinak vysvětlované), že stěny\nprostoru a zejména základna byly barokem často zúmyslně přikláněny nebo odkláněny\nk průčelí, k obrazně, takže jsou méně třetím rozměrem, ale stávají se tím více jen vyso-\nkým reliefem průčelí (šikmé předložené schody a terasy sv. Petra v Římě).\nKonečně nemožno neuvésti pokusy o spojení soustředného s průčelným; děly se více-\nkráte, když doby přecházely od jednoho názoru k druhému. Již soustředný římské antiky\ndostávaly směr a průčelí, předložený portikus (na př. Pantheon). Klassickým a tragickým"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.28", "texte": "pokusem v tomto směru je pokus baroku spojit soustředný typ s podélným; byla to touha\nzbavit se rozporu mezi oběma tím, že do kuple, jež nemá nikdy vnitřního po-\nhledu pro subjekt, ale je čímsi nepojatelným, nepřehlédnutelným, měl být otevřen po-\nhled připojenou lodí. O rozdílnost obou principů věc musila ztroskotat. Typ basiliky je\ntak jednotný a ucelený již od počátku, že nemá zapotřebí a vylučuje dokonce toto zdo-\nkonalení. Zralý barok pokoušel se také o průčelí soustředný - totiž o vyjádření sou-\nstředné organisace vztažením jí k průčelí; učinil to právě silnými prostředky i obrysu\ni pohybem plánů, takže celek je jednostranným vysokým reliefem (sv. Karel ve Vídni,\nv Praze krásný příklad sv. Mikuláše na St. Městě).\n*\nPrůčelný princip a jeho důvody názoru zrakem odpovídají více vyvíjející se povaze\ni naší doby čím více blížíme se subjektivnímu a abstraktnímu.\nKaždá z příbuzných nám dob, ač vycházely v celku v tvoření od poměru k ploše, vyjádřila\njej vždy jiným zásadním způsobem (všecky ukázky starého umění jsou jen příklady, nikoli\nvzory!); i naše doba nalezne jej nutně také a jiný než všecky dosavadní. Víme zatím jen,\nže učiniti prostor kubickým, trojrozměrným není dle nás vytvářením prostoru, protože je\nto jen skutečnost, ale že vytvářiti znamená vytěžiti více než zde bylo, t.j. vytvořiti objem\na prostorlze především prostorovým protvářením jejich povrchových ploch,\nt. j. skláníme se k tomu, vyjadřovati|hmotu nikoli jako soustřednou, ale průčelně.\n\nJ. B. Fischer z Erlachu:\nSv. Karel Boromejský ve Vídni (1716-1737)\nDle rytiny."}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.29", "texte": "Pavel Janák:\nŠtítový dům. Monumentální vnitřek.\nNáčrty."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.30", "texte": "Pavel Janák:\nPřestavba radnice v Něm. Brodě.\nPrůčelí a situace."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.31", "texte": "Pavel Janák:\nNábytek z ložnice a jídelny dra J. B.\nProvedly P. U. D."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.32", "texte": "Pavel Janák:\nPsací stůl a knihovna dra J. B.\nProvedly P. U. D."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.33", "texte": "Kronika a poznámky\n\nK technice verše.\nV literárních kruzích francouzských dis-\nkutuje se poslední dobou se zvýšeným\nzájmem o některých problémech veršové\ntechniky, jež mají širší význam než lokálně\nfrancouzský. Chceme tu stručně pojednati\no meritu sporu.\nV prvé řadě jde opět o volný verš. Mezi\nmladými básníky francouzskými jeví se od\nněkolika let dosti zřetelný proud pro pravi-\ndelný verš. Příčinou toho je asi nový roz-\nmach klassicismu, jenž se s důsledností až\npřehnanou chce ve všem vraceti k starým\ntradicím literární Francie. Nejde dnes ovšem\no to, lze-li volným veršem psát dobré fran-\ncouzské básně; tuto otázku rozřešilo posled-\nních dvacet let via facti kladně. Spor se týká\nhlavně problému, která z obou metrických\nforem více svědčí duchu francouzštiny a\nkterou lze spíše vystihnouti subtilní sensace\nmoderní poesie. Proti volnému verši vy-\nstoupil, ne právě nejšťastněji, JeanThogorma\nv knížce „Lettres sur la poésie\" (édition de\nla revue „Le Feu\", Paris 1912). Snesl však\npro své mínění několik důvodů, o nichž je\ntřeba uvažovat. Rozebrav rytmiku pravidel-\nného verše, ukázal Thogorma, že není tak\núzká a ztrnulá, jak verlibristé tvrdí. Svůj dů-\nkaz opírá o t. zv. „moments rythmi-\nques\", totiž počet slabik ve verši, jež se\nmají vyslovili bez podstatného intervalu hla-\nsového. Na př. ve verši:\nCe soir - ce soir qui meuti dans\nmoělles\nmáme tři „moments\", ve verších\nDe partout les clameurs\ndes machines en marche\ndva momenty rytmické. Nejde tu sice o ob-\njev něčeho zcela nového, ale je dobře, že\nbyl k této věci obrácen zřetel. S této stránky\nvzato, poskytuje ovšem i pravidelný verš\nnesmírnou rozmanitost. Stinný rub tohoto\nstanoviska se objeví však při recitaci. Aby\nse akcentovala pružnost pravidelného verše,\nbudou se příliš zdůrazňovat rytmické mo-\nmenty, čímž však zmizí krása verše jako fo-\nnetického celku; citované zde dva verše,\nčteny podle Thogormy, působí bizarně, ne-\nboř se děíí na jeden moment o třech slabi-\nkách a druhý s jednadvaceti. Taková dis-\nproporce rytmická má pak ve zvýšené míře\nvšechny vlastnosti, jež se právě volnému\nverši vytýkají. Jinak jest plaqueta Thogor-\nmova svými metafysickými digressemi a\naffektovaným slohem pramálo sympatická.\nZ tábora verlibristů vyšla nedávno zají-\nmavá kniha o veršové technice, věnovaná\nrovněž hlavně rytmické stránce verše* Je to\nvlastně sbírka duchaplných dvou\npředních mladých lyriků, bergsonisiů, G. Du-\nhamela a Ch. Vildraca. Básník má spíše vě-\nřit svému sluchu než ústavu pro fonetiku, zní\njeden z aforismů zde obsažených. Ai když\nnejsme bezvýhradně přesvědčeni o pravdi-\nvosti této maximy, přiznáme oběma auto-\nrům, že pro fonetiku verše mají skutečně\njemný sluch a dovedou ze svých praktických\nzkušeností vytěžiti mnohou zajímavou, byť\nne nespornou abstraktní poučku. Oba jsou\nobhájci volného verše. Ale jest rozdíl mezi\ntaktikou dnešních verlibristů a oněch, kteří\nzdvihli před víc než dvaceti lety první odboj\n\n* Notes sur la technique poétique. E. Figuiěre, édi-\nteur. Paris 1910."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.34", "texte": "proti veršové tradici. Tehdy šlo o výboj, dnes\no defensivu. Duchamel a Vildrac dokazují\nna praxi volného verše, že není tak volný,\njak se myslí, a že se namnoze opírá o ur-\nčité pevné metrické jednotky. G.Winter. (Dok.)\n\nŠibalství Scapinova v Divadle Umění.\n(Provedeno 17. prosince 1912 v hôtelu Central.)\n\nVšecky dosavadní podniky Divadla U-\nmění, ač zřejmě rodily se z myšlenek za ob-\nrodu divadla, byly věnovány co do výběru\npředevším literárním pohnutkám a zámy-\nslům, nejvíce pak zřetele a práce v provádění\npřinášeno bylo snaze o reprodukci slova, či\nspíše přednesu; trochu byl zkoušen i jakýsi\nstyl úpravy a režie, avšak ve formě here-\nckého podání nebylo zaujato zvláštnějšího\nstanoviska. Tentokrát večer Molierův byl i\npokusem o volné jeviště a podal skutečně\nvděčnou a na fakta bohatou příležitost pře-\nhlédnout především váhu a dosah tohoto\nhesla, kterým volá se a věří, že jeviště bude\ndivákovi při bií žen o. Ač byla to do-\nmnívám se prvá zkušenost, jež v Praze\nbyla učiněna, vyčerpalo se z ní velmi málo\npositivního na všech těch místech referátů,\nkde jindy se mnoho volá, uvažuje a tolik\nví o reformě divadla. A přece byl to zají-\nmavý večer. Jeviště, hra a herci postaveni\nbyli na podiu, úplně volně ve středu mezi\ndiváky, bylo zde tedy odstraněno vše, co\nse myslívá, že diváka odděluje a vzdaluje\nod jeviště a hry: nebylo zde ani nepřekro-\nčitelné vzdálenosti k rampě, ani „malova-\nných\", skutečnost předstírajících kulis, ani\nrampového světla, jež prý skresluje, ale herci\nbyli zcela v dosahu a v témže světle jako my,\njakobychom to byli sami. Bylo tím docí-\nleno zvýšeného dojmu? Bylo skutečně zdá\nse mi mezi diváky větší napjetí než jindy\na jinde; neboť zde vedle hry, jak ji zamýšlel\nautor, jež na obyčejném jevišti je jediné, co\nse pozornosti nabízí, bylo vjemů více: sly-\nšeli jsme nad potřebu herce dupat (nemá\nto být výtkou, ale konstatováním!), udýchá-\nvatse, viděli jsme příliš, jak mezj dramatický\nspád někdy (nebylo to příliš!) mísí se menší\njiné drama: hercovy rozpaky, báli jsme se\nco chvíli, že dramatický a vervní dialog\nskončí skokem nebo pádem herce mezi di-\nváky, a vůbec viděli jsme chtě nechtě až pří-\nliš z blízkosti techniku, jak herec hru\ntvoří, tam, kde měli jsme vidět pouze vy-\ntvořenou formu hereckou. To vše byly ve-\nsměs skutečné, nedobrovolné a nezamýšlené\nvměsky, skutečné události a intermezza, jež\npásmo díla autorova a její duchovou stavbu\nmechanicky komplikovaly. Byli jsme stále\nz fiktivní vzdálenosti, do níž autor svým dí-\nlem diváka od předmětu díla staví, strho-\nváni do zcela reálních styků a vjemů, což\njest nejen psychicky únavné, ale hlavně\ndojmu díla škodlivé. Však závažnější ještě\npřeměňující vliv než na čistotu vnímání mělo\nuspořádání na formu hereckého podání.\nDrama zajisté není skutečným životem, je\nkvalitativně něco jiného, i kde jako reali-\nstické drama chce největší reálnost; je\nhrou, předem připravenou, organisova-\nnou, stupňovanou určitými úmysly; proto\nprostředky, jimiž má být reprodukována,\nmusí být o tolik vydatnější a o tolik výraz-\nnější než všední pohyby, oč je hra hustší\nnež život: pohyby na scéně musí být gesty,\nčili pohyby výtvarně zužitkovanými. A tyto,\nmají-li působit, musí být opětně vzájemně\nvázány rythmem, korespondencí dynami-\nkou, a záleží tu stupeň účin u v divákovi\nna tom, jak nejčistěji, nejúplněji po celé jich\npovaze a situaci jsou v obraze scény vidi-\ntelný. Čili pohyb rukou stává se gestem ur-\nčitého mimického výrazu dle místa, směru"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.35", "texte": "atd., v nichž byl učiněn, a dle intensity, v níž\nse mimo to divákovi jeví. ]ak mohu však\nz váhy a intensity gesta číst, když za hercem\nje pozadí diváků, také sebou hrajících, ať\nsvou pozorností, ať nešetrností, což vše je\npři gestu hercově součinno, nebo vidím-li\nv dialogu jen jediného herce ke mně obrá-\nceného, či vidím-li vůbec herce jen ze zadu?*\n(A přece i to je gesto, nikoli však tenkrát,\nnebylo-li takto zamýšleno!) A to vše ruší\nzevní viditelnou formu hry a činí ji méně\npochopitelnou a účinnou právě v tom pás-\nmu děje, který vlastně přece je předváděn.\nJak jinak rostou gesta, jsou-li opřena o po-\nzadí a dle situace usměrněna! Tedy to, co\nna podiu jsme viděli, nebyly jen drama-\ntické situace, ale skutečné rozho-\nvory a rvačky, nebo nejvýše nejasné\nsměsi obou těchto druhů a výsledkem je\nnutně poznaní, jak přirozené povaze dra-\nmatu, jako umělého díla, příčí se repro-\ndukce prostředkem skutečnosti. Drama\nnenáleží na volné podium do publika, neboť\npak by nebylo rozdílu mezi ním a jinými\nformami, jež však nejsou již divadlem (va-\nriétní produkce, athletika, kabaret neboť\ntyto všecky předvádějí živé, nikoli hrané\ndovednosti a síly člověka, se všemi nesná-\nzemi v přednesu, jež na př. kabaret přímo\natd. i vykořisťuje!). Rampa tedy neoddaluje\ndiváka od jeviště, ale je podmínkou pro illusi\nhry, stejně jako jiné světlo, než to, v němž\njsme my, jako pozadí a profil jeviště pro\norientaci diváka ve významu gest. Rampa\nnás oddaluje od hry o tolik, že nevidíme,\njak se hra dělá, že nevidíme do námahy,\nale vidíme jen hotové dílo a jeho stavbu.\nJednostranný vrh světlem (případně) i na-\npomáhá herci, protože zdůrazňuje hru jeho\nrysů, jako všem gestům je třeba pro jich\nvýznam zveličeni. Rampa a její systém je\ntedy nejen dobročinná, ale i výtvarným sou-\nčinitelem.\nO večeru bylo hráno s větší intensitou, než\nv Praze je zvykem hrát. To je také, co večer—\npřes zla uvedená a vnesená „reformou\"\nzachránilo a k čemu snahy účinkujících\nsprávně se obrátily a měly by se na dále\npředevším ještě více obracet. Nikoli tedy:\nreformy divadla, ale: nápravu divadla a ze-\njména herectví!\n* Je zajímavo, jak v tomto ohledu i herci mimoděk\nse cítili omezeni: nehráti nikdy do publika (a jak\nkrásný a důležitý je to prostředek), ale vždy jen sobě\ndo oči, jakoby byli sami ve skutečnosti bez publika.\n\nPavel Janák.\n\nMaillolův vliv.\n\nSledujeme-li výsledky nového hnutí v u-\nmění, musíme přiznali, že sochařství v něm\ndosud nehrálo žádnou roli. V době impres-\nsionismu stál Rodin jako rovnocenný vedle\nmalířů, kteří byli tvůrci onoho hnutí, a im-\npressionismus není bez něho myslitelný.\nSoučasné umění nemá dosud svého so-\nchaře.\nNechci se zatím zabývati kvalifikací so-\nchařů generace následující po Rodinovi a\nvolím pouze případ Maillolův, který uka-\nzuje směr a udává vývojovou linii současné\ngenerace a je proto jeho případ nejaktuel-\nnější. Není možno srovnávati současné\nmalířství a sochařství, protože malířství ab-\nsolvovalo několik etap, kterých v sochařství\npohřešujeme.\nÚsilí o výrazové hodnoty díla, které jest\nnejsilnější složkou moderního umění, jest\nprotichůdné Maillolově snaze po absolutní\nuzavřené formě. U většiny Francouzů jest\nzřejmé stálé kolísání mezi snahou o výra-\nzové hodnoty díla a snahou o harmonické\nuzavření jeho jako celku. U Maillola tato"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.36", "texte": "druhá převládá tak, že i užívá hotové a vy-\nzkoušené krásy je eklektikem.\nJeho forma nemá dramatické potence,\nprotože se abstrahuje od svého okolí, jest\nvůči němu indifferentní. Jediná síla, která o-\nživuje jeho sochy, je jen síla tělesa ponoře-\nného do vody, vytlačiti určité její množství.\nTuto sílu akcentuje ještě vypuklostí všech\nforem, takže někde dostává až charakter\nsíly centripetalní.\nAbych objasnil tuto tendenci „vytlačiti\nprostor\" tendenci, která je dána konečně\nkaždému mrtvému objektu a nemá proto\njako výrazový prostředek velké ceny, volím\nopačný příklad Donatella.\nJeho sochy, zejména poslední periody,\nvtahují okolí do sebe, forma se uhýbá do\nvnitř, aby jinde vyběhla, figura se stává cen-\ntrem, které v sobě poutá a váže okolní pro-\nstor znásilňuje jej. Má dramatický poměr\nk svému okolí. Při tom obě složky sil, centri-\nfugalní i centripetalní, jsou úplně vyváženy.\nMaillol je dobře myslitelný v prostorové\narchitektuře. Jeho socha snadno okem změ-\nřitelných forem stává se částí architektury\nbez specielních nároků na své výrazové hod-\nnoty.\nSocha jako umělecké dílo vyžaduje ale\núplnou poddanost svého okolí, stávajíc se\ntak jeho středem.\nTo pak, co zachraňuje Maillola: živost\na bohatost formy, docílená jemným zvlně-\nním kontury, schází většině jeho následníků.\nU Maillola je to vrozený Francouzům cit,\nu následníků mrtvé dekorativní schéma.\n\nO. Gutfreund.\n\nJaponský dřevoryt.\n(Výstava v Um. prům. museu v lednu 1913.)\nVýstava, kterou pořádá p. S. Bouška, je\ndosti úplná a přehledná, neb zastoupeni jsou\nvšichni hlavní umělci, representující vývoj\njaponského dřevorytu, a tedy názorným způ-\nsobem dokumentuje onen známý úpadek\numění tak kulturního národa. Celá kultura\na umění Japonska vzaly vznik svůj z mo-\nhutné, staré kultury čínské, takže Japan jeví\nse v tom smyslu jakoby čínskou provincií.\nUmění šířilo se s náboženstvím podobně ja-\nko u nás na západě. Nejprve to byl kolem\nr. 900 p. Kr. docela přejatý náboženský, hie-\nratický styl buddhistický, který později mize-\nním náboženského cítění značně zplošněl,\nale i potom v profánním malování, ve scé-\nnách a krajinách byl namnoze patrný vliv\nškol čínských. Vlna tohoto mohutného pů-\nsobení asi čtyřikráte zasáhla umění japon-\nské, takže maleb čistě domácího charakteru\nje valná menšina. Čínské malby vyznačují\nse silně malířskými vlastnostmi, často širo-\nkými tahy štětce, monumentálností, jedno-\nduchostí, málo detaily, které vyskytují-li se,\njsou podřízeny jednotnému celku, byla zde\nvíce snaha o pevné zachycení výrazu, cha-\nrakteru, než napodobení přírodní pravdy,\ntedy subjektivní podání objektů. V japon-\nském umění naproti tomu jeví se jistá su-\nchost v technice, sklon ku krásným motivům\njako jsou barevné květy, šaty, látky, různé\nnářadí, kterým věnována u nich obzvláštní\npéče, tedy více méně dekorativně viděné\npředměty; člověk používán též spíše jako\nsložka dekorativní. To vše v čínské malbě\nméně se vyskytuje a poukazuje na zvláštní\npovrchní charakter Japonců oproti Číňanům\na zračí se nejen v malířství, ale iv ostatních\numěních japonských, v literatuře a divadle.\nU těchto národů, jakož vůbec na východě\nbyl silně vyvinut a pěstován zájem o příro-\ndu, lidé žili s ní v intimním styku, pozorovali\ns vnitřním pochopením nejjemnější její zá-\nchvěvy, k čemuž je mimo přirozené sklony"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.37", "texte": "navádělo též jejich náboženství, nabádající\nk filosofickým rozjímáním o všem vesmíru\nuprostřed romantických krás přírody. Tento\nzpůsob života a jakýsi pantheistický názor\nskýtal silné umělecké podněty a tak vzni-\nkaly jednak již před buddhislickým nábožen-\nským stilem, ale hlavně po uvolnění reli-\ngiesního cítění, kdy spělo se ku větší lid-\nskosti, ony přejemnělé, nepřirovnatelné krá-\nsy čínské malby, hlavně krajinářství.\nIv tomto profánním malování byli Ja-\nponci odvislými na Číně. Ale kdežto v Čí-\nně jeví se stále hluboký smysl pro malířské\nvlastnosti a silné cítění prostorovosti, kde\nk původní linii přistupují často dramatické\nkontrasty černé a bílé a jakési abstraktní\nsvětlo, jemně odstínované nuance černé na-\nhražovaly působení barev, v Japonsku, hlav-\nně v pozdější době, dochází se ku povrchní\nlíbivosti, pestrosti a hlavně neplastické ploš-\nnosti. Dekorativní složky (ve špatném slova\nsmyslu) stále se u nich množí, myslí a vy-\njadřují se více materielně bez silného po-\nžadavku prostorovosti.\nTak jeví se Japan v celku jako umělecko-\nprůmyslová kategorie umění čínského. Roz-\ndíl ten jasně vysvitne a dovrší se hlavně po-\nslední etapou japonského umění, obdobím\ndřevorytu, který nám právě uvedená výsta-\nva předvádí.\nK uměleckému vyjadřování se technikou\ndřevorytu zavdalo přímý podnět v Japon-\nsku publikování knih. Ale mimo to brzy roz-\nšířil se tento způsob tou měrou i mimo kniž-\nní publikace, že zatlačil v době Utamarově\núplně veškeru malbu. Příčinou velkého\nrozšíření byla levnost, možnost rozmnožo-\nvání, kterou si vyžadovala stále více vzrůsta-\njící lidová demokraiisace. Tedy tendence\njednak praktičnosti, jednak řemeslnosti, pě-\nstování ruční techniky. Každá však tendence,\nležící stranou nejvlastnější podstaty umění,\njest umění nebezpečna, a převládne-li nad\nčistě uměleckou snahou, nastává úpadek,\ncož úplně osvědčilo se v tomto případě. Prv-\nní z umělců dřevorytu Moronobu a jeho žák\nMasanobu v 17. st. tiskli jen černě a zřídka\nručně tisky kolorovali; jejich práce jsou spíše\nreprodukcí maleb. V následujícím však sto-\nletí byl postupně zaveden dřevoryt více-\nbarevný a stále více vzmáhá se snaha větší\nřemeslné zručnosti. Tato řemeslná tendence\nzamezila další přirozený vývoj uměleckých\nprincipií a přístup nových vznětů, což se\nstupňovalo ještě úplným opuštěním malby.\nJiž Moronobu snažil se více o souznění krás-\nných linií, povrchní rytmus a dekoraci, než\no duchový výraz. Dekorativní tendence\nvzmáhala se ještě dále, tím, že obracel se\nzřetel jen k svižné linii (Utamaro), k pestré\nbarevnosti, forma rozrušována stále více\nmnožením dekorativních příměsků. Do to-\nho zasahuje ku konci 18. st. vliv Evropy svým\nrealismem. Hlavním představitelem tohoto\nobdobí je Hokusai, při němž vzrůstající na-\nturalismus projevuje se již motivy jeho, kte-\nré líčí nejvšednější scény života, plebejce,\nnálady, počasí (japonský impressionismus),\nkteréž však jsou spíše opisovány než vy-\njadřovány, tedy více illuslrace, materielnost\noproti starým, kde život byl docílen životem\nvýrazových prostředků; snažil se o anato-\nmickou přesnost a jakési žonglérství, když\nkreslil nejkomplikovanější posice figur a vy-\njadřoval virtuosně nejsmělejší zkratky. Často\nvyskytuje se tu též karikaturní zájem (Sha-\nraku) blížící se svou povrchní plošnou de-\nkorativností evropskému plakátu. U Hoku-\nsaiových žáků objevuje se již křiklavost a\nnevázaná pestrost barev, zvláště když za-\nčalo se používali anilinových barev (Hiroshi-\ngé, Kunisada a Kuniyoshi). v. Beneš. (Dok.)"}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.38", "texte": "K reprodukovanému návrhu na přestavbu radnice\nv Něm. Brodě třeba připojiti, že bylo při ní úmyslem\npodrobili se celkovému rázu náměstí; celkový obrys\nštítů, měřítko forem, nutnost hlavní řimsy, jakož i hlad-\nký základ průěelí byl tím již předem dán. Rozdělení\na velikost všech otvorů byly přímo ze starého stavu\npřevzaty. #\nJan Preisler byl konečně jmenován profesorem na\nUmělecké akademii. Náležel na toto místo již dávno\njako umělec pevně v sebe se opírající a přece zase šíře\npříští vývoj vidící. Jeho úloha na akademii i význam\nvěci je však ztrpčen tím, že nedostalo se mu speciální\nškoly - ale že na přípravce bude učitelem těm, kteří\ndvě leta byli vychováváni Loukotou a Bukovacem.\n*\nBerlínská Stará Secesse zvolila si skutečně presi-\ndentem známého obchodníka Paula Cassirera, který\nvšak v porotě, již utvořiti má M. Slevogt, nemá míti\nhlasu. Bylo také usneseno, aby nadále pořádány byly\nročně 3 výstavy: v létě obvyklá členská, na podzim\nvýstava pro „mladší\" a v zimě grafická.\n*\nV Neumannově Grafickém kabinetě v Berlíně byla\nvýstava Munchových grafik (druhá část). Nakladatelství\ntéhož vydalo katalog německé současné grafiky (Mo-\ndeme Grafik, M 1*—) s 62 reprodukcemi velmi vol-\nného obchodnického výběru, z něhož patrny jsou\nrůzné a nestejné cesty německého umění. Neuman-\nnův kabinet jest přece však ještě mezi berlínskými sa-\nlony nejlepší a nejseriosněji postupující.\n*\nTaké salon Mietkeho ve Vídni odhodlal se a to\nje při jeho jinaké zdrželivosti příznačné pro postup\npoměrů k uspořádání výstavy nového umění (v led-\nnu—březnu), avšak v tak podivném výběru, že to uka-\nzuje zcela nedostatek rozhledu. V souboru zejména\njsou vedle sebe: Kars, Vlaminck, Kokoschka, Lhotě,\nTappert, Erbslóh, Friesz, Bató, Derain, VanGogh, Ma-\nnet, Cézanne, Renoir, Knapitsch, Matisse, Pechstein,\nBraque, Klosowski, Van Dongen, Pissaro (!), Picasso,\n(jen 2 kresby) Kandinsky; sochaři: Maillol (!), Despiau,\nNadelmann; z Čechů Filla. Také předmluva katalogu\n(od A. Baslera) stejně neorientovaná; usuzuje se v ní\nna př., že „tito umělci jsou více anebo méně spojeni\ntým i ž (!) názory, af již tyto pocházejí od impressioni-\nstů nebo od Cézanna\"; nebo „že Picasso, tento Španěl,\nmožná odvozuje přirozeným atavismem svůj názor na\numění od starých maurských architektů a keramistů,\nkteří v jeho zemi zanechali tak mnohou tradici zvýšené\nnáklonnosti k abstrakci/'\n\nVAC L A V\nKRYCNER\nelektrotechnická továrna\nPRAHA VIL, DĚLNICKÁ 1065\nTelefon 5258a.\n\nÚstřední topení\n-v\nMi\nsp\n&\nV\na větrání všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n\nI\nZÁVODY PRO UMĚL.-PRŮ-\nMYSLOVĚ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VIL, 1079.\nU PRŮHONU\n\nJOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.39", "texte": "KABARET MONTWALTNER\nPRAHA* 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\nDENNĚ PŘEDSTAVENÍ\nKONFERENCIER J. WALTNER. ZAČÁTEK V 9 HODIN VEČER.\n\nStavební a nábytkové\ntruhíářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\n\nv/ v /\nparní pradelna zini\nROUBICZEK A\nFISCHER\n//v/ v / v\nVyRABI PREDENE ZINE I. JAK. PRO SED-\nLÁŘE, ČALOUNÍKY, KOČÁRNÍKY ATD.\nVZORKy ZDARMA\nPRAHA 11., JUNGMANNOVA 41\n\nv\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172\n\nUZZ\nZCQ\ntu pj >-\nQ£ >H\nU3 <»U\nh E-\nW C/) pL fe\nĎá fco2\n;£<og\nwg í\nc/2\n9*2 >\" Z\n5^13\no^<>\nuJ Z O\npjE I Di\n>co>=; I CL\nD2-<\nNDO?\nH>S^\nloj o P\nO cu~\n:5v<!\n3zo\nO T~* fV\nJtí H\nQ>U co\n>\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\n*V > *V\n*-0\n>\nO?\no\npí<2\nm ?5\n>\nZ\nr*\nH\nin -<\npi\nN\nco\nn\nO\nH CO\n00\n> H\nH<<\nPÍ\nO\nDO RO\nZ\n2\npi\nO\nH\nO\n<\nO\ntrlv J-\n■%\n«\nZ\n> <\nO\nco -<\n<\npl PO\nwÉMr\n«KS\nO 00 H\n- •\n7; >\nz\n»f<'■■ v-:- &%s&>: M&ffi&jK- \"Wž'' X'i Jí*\nc\no\n<\n<\npl\nPl\n□0\n<MŘ"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.40", "texte": "Kostelní\na salonní okna\n3\nm\ni\n£\nfcs\nJ.Vlasák, Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\".\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE í. ČÍSLO 867\nTELEFON 561-11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nBarevné umělecké re-\nprodukce\nmoderních i starých mistrů do mapy,\nza rám, za předlohy k malování\nod 30 hal é ř ů výše\nPoklady světových\ngalerií\nv uměleckém provedení na pohled-\nnicích\nod 12 haléřů výše\nBohatý sklad leptů\nJ. F. Šimona, Stretti-Zamponih o, Ferd.\nEngelmúllera, V. Kašpara, V. Jansy,\nF. Horkého, Housy, Malého, Vlacha\na j. nabízí\nod korun B' výše\num. na kl. J. Pel cl, Praha,\nJečná č. 8.\n\nTRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE IL LUSTR OVÁNÝ CENNÍK"}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-01.1.41", "texte": "Ze 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modeíy pro bronz, dřevo, kámen.\nFRANTIŠEK KRÚKL\nPRAHA A SPOL. VÍDEŇ\nPRAHA V., Mikulášská tř. č. 3. • Tel. 2890\nSpecielní dílna na svařováni.\n%\nr\n; /ML\njemné bezpečné autogenní svařování a\nřezání kovu pomocí nevýbušného Di s-\nsousplynu. Autoplyn, jediný plyn ku\nosvětlování automobilů.\nTovárny koberců a látek nábytkových\nFilip\nHaas a synové\nPRAHA, NA PŘÍKOPĚ ČÍSLO 4\nModerní koberce,\nnábytkové látky, čalouny, linkrusta.\n\nVACLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský sta=\nvebních a* vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě=\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68.\nLAKýRNICTVÍ, MALÍŘSTVÍ\nPÍSMA, DŘEV A ŠTÍTŮ\nJAN\nSCHUBERT\nV PRAZE 1.,\nHUSOVA TŘÍDA ČÍSLO z42, 9 NOVÉ\nMALBy, NÁPIS V A ZLACENÍ NA SKLE,\nDŘEVĚ, PLECHU, ZDI I PLÁTNĚ VE\nVZORNÉ SLOHOVÉ ÚPRAVĚ\nSTAVE BN í I NÁByTKOVÉ NÁTĚRy\nV NEJLEPŠÍM PROVEDENÍ\nMODERNÍ PLASTICKÁ PÍSMENA\nZLACENÁ I V EMAILU\nSKLENĚNÉ FIRMy\nTRANSPARENTNÍ FIRMy\nUmělý kámen\npro celé fagady i detaily iěchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}