{"numero_id": "bm-bmtnabk-1913-02", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_sha256": "412d9a90bacf7eb6ab37eb928dffa7b6e7ff77b523a4be8ee8eb783d90b05628", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1913_02/bmtnabk_1913_02.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1913_02/bmtnabk_1913_02.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c001", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.1", "titre_corps": "Obsah", "titre_sommaire": "Obsah", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.2", "debut_caractere": 46, "fin_caractere_exclue": 981, "texte": "Obsah\nText:\nVincenc Kramář: Kapitola o —ismech . . . . 115\nRudolf Procházka: O podstatné proměně du-\nchové povahy naší doby 131\nOtto Gutfreund, V. V. Stech: Dvě poznámky\no Donatellovi 136\nKronika:\nDvě francouzská dramata 139\nK technice verše 140\nPicassovy výstavy v r. 1913 142\nClovis Sagot 143\nJaponský dřevoryt 146\nJubilejní výstava Umělecké Besedy 147\nUdálosti 149\nVyobrazení:\nDonatello: Sv. Jan Křtitel, detail 103, 104\nKrál David 105\nŘezba ze slonoviny 106\nDvéře San Zeno ve Veroně, detail ...... 107\nNáčrt průčelí . 108\nVnitřek chrámu v Karli 109\nE. Filla: Žena s květinami, Ryba na talíři . . . 112\nA. Procházka: Vása s květinami 114\nO. Gutfreund: Koncert, Don Quijote . . . 110, 111\nE. L. Kirchner: Zátiší 113\nE. Filla: Kávový příbor, Kytice ....... 130\nO. Gutfreund: Hamlet, Don Quijote ..... 131\nH. Rousseau: Most . 135\nJ. Gočár: Toiletní stolek, lustr 136, 141\nP. Janák: Lustr 141\nFr. Kysela: Nábytkové látky ...... 144, 145"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c002", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.2", "titre_corps": "Sommaire", "titre_sommaire": "Sommaire", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.2", "debut_caractere": 983, "fin_caractere_exclue": 2018, "texte": "Sommaire\nTexte:\nV. Kramář: Un chapítre sur les —lsmes .... 115\nR. Procházka: Le changement essentiel de la base\nintellectuelle de nofre íemps 131\nO. Gutfreund, V. V. Stech: Deux notices sur Do\nnatello 136\nChronique:\nDeux drames frangais 139\nDe la versification 140\nLes expositions de Picasso en 1913 142\nClovis Sagoí 143\nGravure sur bois japonaise 146\nťexposition jubilaire de „Umělecká Beseda\" . 147\nLes évenements 149\nlllustralions:\nDonatello: S. Jean Babtiste 103, 104\nLe roi David . 105\nSculpture en ivoire 106\nLa porte de San Zeno, Verone 107\nUne ésquisse de fagade *. 108\nL intérieur du temple de Karli 109\nE.Filla: La femme aux fleures, Lepoisson au plat 112\nA. Procházka: La vaše de fleurs 114\nO. Gutfreund: Le Concert, Don Quijote . 110, 111\nE. L. Kirchner: La nature mořte 113\nE. Filla: Le service á café, Un bouquet .... 130\nO. Gutfreund: Hamlet, Don Quijote . . . . . 131\nH. Rousseau: Le pont ... 135\nJ. Gočár: Une table de toilette, un lustre 136, 141\nP. Janák: Un lustre 141\nFr. Kysela: Les étoffes de meuble ... 144, 145"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c003", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "103", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.3", "titre_corps": "Donatello: Sv. Jan Křtitel. Detail. Berlín.", "titre_sommaire": "Donatello: Sv. Jan Křtitel. Detail. Berlín.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "Donatello:\nSv. Jan Křtitel.\nDetail.\nBerlín."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c004", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.4", "titre_corps": "Donatello: Sv. Jan Křtitel. Berlín.", "titre_sommaire": "Donatello: Sv. Jan Křtitel. Berlín.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "Donatello:\nSv. Jan Křtitel.\nBerlín."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c005", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "105", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.5", "titre_corps": "Donatello: Král David (II Zuccone). Florencie, Kampanila.", "titre_sommaire": "Donatello: Král David (II Zuccone). Florencie, Kampanila.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "Donatello:\nKrál David (II Zuccone).\nFlorencie, Kampanila."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c006", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "106", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.6", "titre_corps": "Mojžíš. Řezba ze slonové kosti. XI. stol. Ze sbírek dra A. Figdora ve Vídni.", "titre_sommaire": "Mojžíš. Řezba ze slonové kosti. XI. stol. Ze sbírek dra A. Figdora ve Vídni.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 76, "texte": "Mojžíš.\nŘezba ze slonové kosti. XI. stol.\nZe sbírek dra A. Figdora ve Vídni."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c007", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.7", "titre_corps": "Vyhnání z ráje. Část dveří chrámu S. Zeno ve Veroně. XI. stol.", "titre_sommaire": "Vyhnání z ráje. Část dveří chrámu S. Zeno ve Veroně. XI. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 62, "texte": "Vyhnání z ráje.\nČást dveří chrámu S. Zeno ve Veroně.\nXI. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c008", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.8", "titre_corps": "Neznámý: Náčrt architektury. XVIII. stol.", "titre_sommaire": "Neznámý: Náčrt architektury. XVIII. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "Neznámý:\nNáčrt architektury.\nXVIII. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c009", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "109", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.9", "titre_corps": "Vnitřek buddhist. skalního chrámu v Karli (Indie). II. stol. př. Kr.", "titre_sommaire": "Vnitřek buddhist. skalního chrámu v Karli (Indie). II. stol. př. Kr.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "Vnitřek buddhist. skalního chrámu v Karli (Indie).\nII. stol. př. Kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c010", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "110", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.10", "titre_corps": "O. Gutfreund: Koncert. Sádra.", "titre_sommaire": "O. Gutfreund: Koncert. Sádra.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "O. Gutfreund:\nKoncert.\nSádra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c011", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "111", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.11", "titre_corps": "O. Gutfreund: Don Quichote. Detail. Sádra.", "titre_sommaire": "O. Gutfreund: Don Quichote. Detail. Sádra.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 42, "texte": "O. Gutfreund:\nDon Quichote.\nDetail. Sádra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c012", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.12", "titre_corps": "Emil Filla: Ryba na talíři. –Děvče s květinou. Oleje.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Ryba na talíři. –Děvče s květinou. Oleje.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "Emil Filla:\nRyba na talíři. –Děvče s květinou.\nOleje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c013", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "113", "page_fin": "113", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.13", "titre_corps": "E. L. Kirchner: Zátiší. Olej.", "titre_sommaire": "E. L. Kirchner: Zátiší. Olej.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "E. L. Kirchner:\nZátiší.\nOlej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c014", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "114", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.14", "titre_corps": "A. Procházka: Kytice. Olej.", "titre_sommaire": "A. Procházka: Kytice. Olej.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 27, "texte": "A. Procházka:\nKytice.\nOlej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c015", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "130", "image_debut": 17, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.15", "titre_corps": "Kapitola o -ismech.", "titre_sommaire": "Kapitola o -ismech.", "signature_source": "Vincenc Kramář", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3379, "texte": "Kapitola o -ismech.\nK výstavě Le Fauconnierově v Mnichově.\nVincenc Kramář:\n\nKdyž chtěli futuristé loňského roku v únoru dobyti útokem staré metropole umění, Pa-\nříže, dožili se velikého sklamání. Chtěli namluvili, že rozhodují o osudech evropské malby,\nnež nikdo nemínil je bráti vážně, což bylo velmi mrzuté. Qualita vystavených produktů\nmluvila příliš jasnou řečí, a jestliže přece někdo ještě pochyboval, toho poučila re-\nklamní a nabubřelá předmluva katalogu důkladně o vnitřní ceně nových uměleckých bo-\njovníků. Připojený manifest jakož i zmínka turínské bitvy, jíž v r. 1910 „slavně\" zahájeno\nfuturistické hnutí v malířství - literární futurism je o jeden rok starší a datuje se od článků\nMarinettiho uveřejněných ve „Figaro\" - doplňovala vhodně jejich charakteristiku. „Tu-\nrínská bitva stala se legendární. Vyměnili jsme tam téměř tolik ran pěstí jako ideemi, aby-\nchom zachránili genia italského umění od fatální smrti.\" Toto líčení potřebuje výkladu,\naby nikdo nemyslil, že ona legendární „bitva\" byla jen něco náhodného a ojedině-\nlého. Ve skutečnosti ztratila již, díky další praksi futuristů, půvab legendy. Futuristé opě-\nvají totiž válku co „hygienu světa a jedinou výchovnou morálku.\" V drobném životě spo-\nkojují se se skrovnějšími projevy tohoto názoru as opravdovou rozkoší poznamenávají\nsvé soupeře, jimž vybraně říkají „podagristé, paralytici, šovinisté, italofobové\", dle toho,\noč se jedná, v obličeji a jinde. Jejich vůdce, básník Marinetti, přivedl to k také dokona-\nlosti, takže lze o něm říci, že básní volný verš mávnutím své ruky. Také v Paříži podal\nukázku několika veršů.\nLidem podobných elementárních, či, jak oni říkají, „heroických\" vznětů je politika ne-\nznámý pojem. Futurista kráčí s otevřeným hledím a uplatňuje se bezohledně a bez kom-\npromisu. Tak to bylo také s jejich vystoupením v Paříži. Mohli zde dojiti ohlasu v řadách\npříbuzných jim kubistů, syntetistů a j., než úvod katalogu hlásal nesmiřitelnou pýchu vý-\nbojníků. Byla v tom však také obratnost routinovaného commis-voyageur. „Zde vám\npodáváme umění, jakého tu ještě nebylo, proti němuž všechny pokusy francouzských\nmladých malířů jsou čirý akademismus\". Mezi těmito francouzskými kolegy uváděli též\nPicassa, Braqua, Deraina, což tito klidně snesli, zrovna tak jako výtku akademismu. Tím\nvíce se to však dotklo kubistů, jako lidí, kteří o sobě slyšeli nepříjemnou pravdu. Jak trpký\nosud, v 25 létech vystavovat v Salon des pompiers*! Bylo třeba odvety, a futuristé ztra-\ntili vše na celé čáře. Vyvstal Guillaume Apollinaire, věrný průbojník kubistických a jiných\nideálů připomíná nyní, kde může, že byl prvním mezi prvními, již lámali oštěp za věc\nkubismu, a nikdo mu, doufám, nebude závidět tu slávu a napsal kritiku o futuristech,\njež vyzněla v ten smysl, že jsou pouhými imitátory francouzských novotám a v podstatě\nvelmi blízci „pompiers\". Kubisté s futuristy byli vyrovnáni a mohli si podat ruku. Sku-\ntečně říjnový článek páně Apollinairův nezní již tak nepřátelsky, nýbrž obírá se vážně sna-\nhami futurismu a vlídně vytýká jeho vady, t. j. odchylky od kubismu. Slovo „pompiers\"\nzde nepřichází. Za to nemohl autor potlačili vzdech nad existencí futuristického fondu\n\n* „Pompiers\" t. j. hasiči říká se v Paříži výtvarníkům akademického rázu. Ostentativně vystoupili pod tím\njménem v r. 1911 v Salonu G. Petit. Byla prý to demonstrace proti kubistům rozhodně veselá podívaná!"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3493, "texte": "v Miláně. Futuristé prosperují, kdežto Kubisté, „jejichž umění je nejušlechtilejší a nejvzne-\nšenější naší doby\", jsou opuštěni všemi, vysmíváni téměř celým tiskem a trpí takřka u-\nplnou bídu ... O něco později, snad na počátku tohoto roku, zdá se, došlo ještě k plnější\ndohodě, nebof pan Apollinaire čítá futuristy, třebaže s jistými ohradami, mezi „orfisty\",\ntedy mezi výtvarníky, již činí dle něho pendant k t. zv. poetickému dramatismu, který\nzastupují na př. pan Mercereau a sám pan G. Apollinaire. Kdo se domníval, že s kubis-\nmem a futurismem vystačíme alespoň několik měsíců, velice se mýlil. Mimo tento „or-\nfismus\" dostalo se nám letos v zimě ještě několika —ismů, na př. penetrismu. Sám or-\nfista Delaunay zkonstatoval z vývoje kubismu praekubismus a neokubismus. To už je\novšem výsledek historické analysy, a dle toho je se nadíti, že při methodickém jejím užití\nbude objeveno ještě více vývojových stupňů kubismu, pro něž nebude nouze o jméno.\nTotéž platí o orfismu etc. Také bude časem patrně přihlíženo k vývoji jednotlivých\nkubistů a orfistů, a tu otevírá se perspektiva na nevyčerpatelný materiál. Počet -ismů\ntedy není ještě ani zdaleka u konce. Zde je třeba také podotknouti, že od posledního\npodzimu někteří kubisté neshledávají případným název kubismu, a přejí si, aby se jim\nříkalo ~realisté\". Skromnější z nich spokojí se s titulem „naturistů\". Zaznamenávám to\nz ohledů společenských. Vůbec pojem kubismu shledán byl příliš úzký, a vidí se, že není\nmožno vtěsnati do jeho hranic všechny ty tak bohatě nuancované zjevy, jimž se dosavad\nříkalo prostě „kubisté\". Hledají se úporně nové —ismy a není pochyby, že po krátké době\nkaždý z těch mladých lidí bude representovat určitý —ismus. Prozatím se spokojují pa-\nřížští tvůrci —ismů umělci s jejich literáty s rozlišováním kubismu v užším slova\nsmyslu a orfismu, či statismu a dynamismu, což se napodobí s úspěchem také jinde. To-\nmuto aktu následoval ihned nový rozkvět umění. Jakému však bohatství uměleckých vý-\nrazů budeme se těšiti, až každý z těch lidí bude míli svůj —ismus! Než vraťme se k pa-\nřížské výstavě futuristů!\nBylo by omylem domnívati se, že snad byli futuristé sklíčeni svým neúspěchem. Nikoli,\njako futurista umí rozdávati rány, tak je také snáší. A konečně dovídáme se z jedné je-\njich loňské publikace, že měli v Paříži vlastně veliký úspěch. Míním sbírku I poeti fu-\ntur ist i, objemný svazek o 430 stránkách s červenou revoluční obálkou, a to vše za\n2 liry. Kniha tato, rozšířená v mnoha tisících svazků, dělá futuristickému umění reklamy\nvšechnu čest. Dovídáme se zde také mnoho zajímavého z dějin futurismu a o jeho úspě-\nších. Hned na prvním listu je seznam sekcí tohoto hnutí, jehož direkce, řekli bychom cen-\ntrální bureau - futuristé jsou skutečně moderní - nalézá se v Miláně. Jsou tu sekce poe-\nsie, malby, hudby, plastiky a ženského hnutí, ana konci tučným tiskem zmíněno, že mají\n120.000 adesioni t. j. platících členů. (Vzdech páně Apollinairův je zcela oprávněný.) Pak\nnásledují obvyklé proklamace, manifesty a úvodní články. Pod nadpisem „Námi stvo-\nřená futuristická atmosféra\" dovídáme se, že celý svět, který ještě před dvěma lety se vy-\nsmíval futuristům, stal se futuristickým. Doklady: Italská vláda usurpuje Tripolis, d'An-\nnunzio, básník passatista, radí studentům, aby se co možno brzy vybavili ze školských\npout, direktor Temps-u Hebrard bojuje proti tradicionelnímu uměleckému průmyslu,\npan Balfour řekl, že se zajímá o futuristické malby, a jakýsi p. Clement Vautel ujišťoval"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3421, "texte": "v jednom čísle „Matinu\" své čtenáře, že nechodí do museí. Než ten úspěch pařížské vý-\nstavy! Zvědavost publika byla tak veliká, že nebylo možno v Bernheimově galerii kolovat.\n40.000 návštěvníků (čísla u futuristů působí téměř dramatickým spádem.) Přednáška Ma-\nrinetti-ho musila býti opakována, tentokráte s velkým nebezpečím pro obrazy. Nějaká sku-\npina polských malířů, zdá se mimo to, že neměla dosti vážnosti k p. Marinettimu, a tento\nbyl nucen v zájmu futuristické kultury zkrotit nejodvážlivějšího z nich, což provedl s ob-\nvyklou bravurou. Třeba to čisti v krásné italštině, řeči starých kultur: „il poeta Marinetti\nsi scaglió contro il piú focoso die loro, elo schiaffeggió ripetutamente.\" Nesčetné sice\nšovinistické články, kontroverse vyplnily denníky, a pan Gustav Kahn „illustre poeta\ne critico ďarte\" proklamoval, že od dob pointillistů nebylo důležitější výstavy, jaký rekord!\nV Paříži byl tedy veliký úspěch, tak to stojí tištěno; než nebyl prodán ani jediný\nobraz! Futuristé nejsou však materialisty, s pohrdáním odmítají pařížský šovinism a úplné\nuspokojení nalézají ve svém velkém gestu. Několik mladíčků, kteří nevěděli, jak dále\nsunout káru života, přece jen se přiznalo k futurismu ovšem pod novým jménem.\nVýstava přestěhovala se v březnu do druhé evropské metropole, do Londýna. Anglické\nčasopisy jevily už dříve veliký zájem, snad to tam půjde lépe. A skutečně. Marinetti ovšem\npřipravil půdu přednáškou a vyprovokoval italofoba Mac Cullagh-a, „krvavě mu nadav\"\n(chtěl napodobiti patrně Homerovy hrdiny), čímž stvořena potřebná futuristická atmo-\nsféra. Přes to, že byl Londýn ve znamení hornické stávky, po celý měsíc o ničem jiném\nse nemluvilo než o futurismu. Vyšlo přes 350 kritických studií, a dokonce se prodávalo.\nSlavný pianista Busoni koupil „Mrtvé město\" od Boccioniho za 4000 lir.\nZ Londýna šla triumfální cesta do Berlína. Jeden pařížský obchodník obrazy vyprávěl\nmi s významným úsměvem; „A v Berlíně doprodali zbytek.\" Našel se skutečně i sběratel,\njenž koupil najednou 24 obrazy. Summa všech prodejů 40.000 lir („materielním vítěz-\nstvím nepřikládají futuristé žádného významu\" ... Pane Apollinaire, jaký jste materia-\nlista!) Opět jednou se potvrdila Cézannova slova o Němcích, že se dají napáliti každým\nhumbugem vydávajícím se za nové umění.\nPo Berlíně následoval hlučný úspěch v Brusselu, výstavy v Mnichově, Vídni, New\nYorku, a v programu byly další výstavy v Římě, Haagu, Marseilles, Barceloně a Rotter-\ndamu.\nKubistům, kteří napjatě sledovali toto divadlo, přecházely oči. Cítili snad dokonce ja-\nkési zahanbení. Vždyť přece oni také uměli žiti z cizí práce a uměli beze studu as ve-\nlikou okázalostí vydávati jakousi kříženinu běžného dekorativního malování s těmito vy-\npůjčenými a neporozuměnými prvky za nové velké umění, znali také tajemství reklamy,\nvěděli, že nejdůležitější je strhnouti na sebe pozornost, a dovedli najiti vhodné prostředky\nzískali řadu literátů a listů, pořádali souborné výstavy a konference, dobyli podzimního\nsalonu a sami hojně psali a to hlavně vzájemné chvalozpěvy! - a také neopomenuli zne-\nhodnocovali v očích obecenstva ty, z nichž žili, a kteří zatím v ústraní a tichu pracovali\nna základech nové umělecké kultury než všechno to bylo proti futuristickému podniku\nčirý diletantism. Kubisté viděli, že jsou vedle futuristů co do životního umění pouhými\nzelenými hochy, žáčky, a že možno, ba že je třeba se od futuristů mnohému přiučit, mají-li"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3447, "texte": "dosáhnouti kýžených cílů. Neboť kubisté musili si doznali, že zvířili sice mnoho prachu,\nže siávající zmatek vystupňovali do všeobecné konfuse, než že celkem měli málo reelního\nzisku z celé té akce. Řady peintres-cubes sice rostly každým měsícem, někteří z nich do-\nkonce dosáhli profesorské hodnosti ve svých 25-30 letech, ale počet příznivců a přátel\nomezoval se stále na malý počet literátů a amateurů. Vážní lidé dívali se na ně jen s ú-\nsměvem, a dokonce nebylo možno mluvili o nějakém fondu neb alespoň o ca. 50.000\n„adesioni\". Při tom pozorovali s úžasem, že počet nadšenců pro umění těch, jež kubisté\nvyužitkovali a od nichž hleděli hřmotem odvrátiti pozornost, sice pomalu, ale přece jen,\nrostl, a že dokonce stoupaly jejich obrazy v ceně. Snad by bylo prospěšno, kdyby se Pi-\ncasso přiznal ke kubistům, jako k svým dětem? Než on toho neučinil, naopak jim kazil\nrenommée. Kdysi řekl svým aforistickým způsobem: „Kubisté jsou večerní kurs „école des\nbeaux-arts\", a toto bon mot, jako všechna Picassova, kolovalo ihned po celé Paříži. Si-\ntuace kubistů stávala se povážlivou, a nic nepomáhalo, jestliže přátelé kubistů předváděli\nobecenstvu před oči, že sláva Hugova není o nic menší, poněvadž se na něho střílelo,\na že Mallarmé nebyl také dlouho uznán ...\nTu jim futuristé otevřeli oči, a kubisté se zároveň rozpomněli na starou přípověď: Ni-\nkdo není doma prorokem. (Škoda, že futuristé neudávají, za kolik tisíc prodali obrazů\nve své futuristicky naladěné domovině. Než můžeme předpokládali, že v domácnosti ka-\nždého nadšence pro tripolský zájezd visí alespoň jedno dynamické futuristické plátno.\nJe to jejich vlastenecká povinnost, neboť futuristé to byli, kteří, jak tvrdí, rozdmychali vá-\nlečné nadšení. Přes to mlčenlivost futuristů, kteří rádi mluví, je podezřelá. Také zprávy\no nedávné bitvě v kterémsi římském futuristickém koncertě, v níž se vyznamenali Mari-\nnetti a Boccioni, nezdají se svědčiti pro to, že by italský lid byl tak zúplna futuristicky na-\nladěn, jak chtějí namluvili apoštolé tohoto nového evangelia.)\nTřeba ven za hranice, třeba poslati emisary, zkoušeti terrain a pořádati souborné vý-\nstavy v hlavních evropských centrech nového uměleckého hnutí! A hlavně třeba jiti do\ngermánských zemí a především do Německa! Na toto odbytiště poukázal už Cézanne,\na futuristé pochodili tam skutečně skvěle. V Německu jsou lidé přesvědčeni, že všechno\numění přichází z Paříže, a důsledně berou vše za umění, co má pařížskou pečeť. Mimo\nto je tam půda dobře připravena. Nespočetná řada mladých malířů od let už nehorázně\nkopíruje denní pařížské novotiny, vydávajíc to za nové německé umění mnozí z nich\njsou již kubisty nebo futuristy a zmatené umělecké publikace, vyplněné hlavně články\nod samých umělců-novotářů, kteří na prospěch umění ujali se sami psaní a nešťastné pů-\nvodce všeho zla, laické kritiky, vyhodili se sedla, matou dost tak již bezradné obecenstvo.\nV Německu se může prostě stát, že někdo, kdo kupuje Cézanny a Renoiry, koupí také\nFauconniera nebo jiného z kubistů.\nAbychom byli objektivní, třeba doznati, že vystavovali kubisté mimo Francii již v roce\n1911 a to v Brusselu. Byla to prvá výstava zahraniční, a úvod katalogu napsal věčně\nstarostlivý G. Apollinaire. Výstavou stvořená kubistická atmosféra připravila půdu pro\nfuturistickou, jež zahalila Brussel v následujícím roce, a tak se alespoň něčím předem od-\nvděčili kubisté za roznícení životní energie, jíž se jim dostalo od futuristů. Vlastně když"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3392, "texte": "uvažovali o celém úspěchu futuristů, musili si doznat, že tito v podstatě klidili ovoce\ndvouleté kubistické agitace, a že vlastně nebylo od nich pěkné, jestliže v očích publika\nvynášeli svoje produkty na úkor kubistických. A přece mohli si mezi čtyrma očima říci,\nže žijí oba z téhož pramene a že mají tytéž zájmy. Prostě nečistá konkurence! Než jaké\núvahy, především jest se uplatnit!\nHned v květnu 1912 uspořádána veliká výstava v Barceloně. Spaněly jsou vedle Cech\na ovšem Francie, jak praví pan Apollinaire, hlavní země kubismu. Tam a u nás je prý\nvšechen malířský dorost kubistický, a uvádí p. Kubištu. Také prý náš moderní nábytek\nnení nezajímavý. Než v Barceloně mohla se přihoditi kubistům nemilá věc. Básník Max\njacob napsal úvod do katalogu, v němž prý chválil nepřítomné a neměl citu pro vysta-\nvující. Na štěstí to bylo zpozorováno, a rukopis byl s díkem vrácen autorovi. (Neručím za\nspolehlivost této novinářské noticky. Možno, že je to jeden z nepodařených vtipů, které\nstihají kubisty.)\nNa podzim toho roku nastoupila cestu germánskou Europou souborná výstava malíře\nLe Fauconnier, jež se stěhovala z města do města. Tu se tedy nejednalo o přehlednou\nrevue současné kubistické tvorby, nýbrž jen o dílo jednoho z těchto malířů, než co padá\nna váhu, jednoho z jejích t. zv. šéfů. Pan Fauconnier mimo to sestavil výběr 35 děl chrono-\nlogicky spořádaných, takže bylo možno se poučit o jeho vývoji, a poněvadž pan Faucon-\nnier představuje jednu z kubistických koryfejí, zároveň o genesi a podstatě kubismu vůbec.\nTedy výstava rozhodně při nejmenším poučná. Soubor těchto obrazů byl vystaven nej-\nprve v Amsterodamě v městském museu (v říjnu) a tvořil clou výstavy pořádané krouž-\nkem přátel moderního umění, jíž se súčastnili také Metzinger, Leger a j. Úvod katalogu\nnapsal sám pan Fauconnier. Úspěch byl rozhodně uspokojivý: 13 obrazů kubistického\nšéfa zůstalo v Holandsku. Odtud cestovalo oněch 35 obrazů do Hagenu: Folkwang Mu-\nseum získalo jeden obraz, a pí. Gertrud Osthaus opatřila německý překlad úvodního\nslova páně Fauconnierova. Výhra byla tedy už zajištěna na celé čáře, a z dalších stanic\nMnichov (v únoru t. r. u Goltze) byl předem spolehlivý. Tam byl Fauconnier už znám,\nneboť od r. 1910 byl zároveň s Girieud členem Neue Kúnstlervereinigung, od 1911 sdru-\nžení „Blauer Reiter\", častěji tam dojížděl a účastnil se výstav. K druhé spolkové výstavě\nr. 1910 dodal dokonce krátký lapidární úvod katalogu zároveň s Redonem, Burljukem a\nKandinským. Krátce v Mnichově mohl se cítiti pan Fauconnier jako doma. Také se pro-\ndávalo. Odtud cestovala výstava do B»erlína, a říkalo se, že se o ni ucházela i rakouská\nměsta. Bylo prostě tolik nabídek, že jim pan Fauconnier nemohl vyhovět.\nV únoru následoval příklad Fauconnierův orfista Delaunay a vystavoval v Berlíně, a\nnyní se už mluví o jiných kubistických výstavách, jež prozatím jsou v budoucnosti. Zatím\nse otiskují v uměleckých revuích literární produkty francouzských kubistů a připravuje\nse atmosféra*\n\n* Při ukončení rukopisu dostává se mi do rukou nový časopis kubistů, orfistů etc. a příbuzných jim lite-\nrátů, který jen potvrzuje správnost mého líčení. Přichází zde však také jedno slovo, jehož jsem neužil, a které\nna první pohled výborně vystihuje snahy těchto mladých lidí. Časopis, jakási napodobenina berlínského\nSturmu, jmenuje se „Montjoie\" a je redigován Canudo-em. Zajímavý a výmluvný je podtitul: „Orgáne de"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3634, "texte": "Podniku prozatím ještě koalovaných kubistu a orfistů se tedy daří. Než Mnichov mohl\nse stati panu Fauconnierovi proti všemu očekávání osudným a pokaziti jeho triumfální\ncestu Evropou. Hříčka osudu tomu chtěla, že v téže době byla otevřena v moderní ga-\nlerii (Thanhauser) veliká Picassova výstava, která rovněž byla vývojově uspořádána jako\npáně Fauconnierova. Bylo na snadě srovnávati dílo a vývoj obou malířů, a mohlo se\nlehko stát, že by mnozí, kteří se dosavad z nedostatku příležitosti důkladnější informace\nspokojovali se stanoviskem Sturmu a Blauer Reiter, prohlédli hlouběji vlastní pod-\nstatu páně Fauconnierovu. A toto nebezpečí zde skutečně bylo. U Mnichováků nemusil se\novšem obávati podobné nediskretnosti. Umění, jako je Picassovo, není mnichovské umění\na nemůže hlouběji zaujmouti hmotného Mnichováka — také nezůstal, pokud vím, ani\njeden z vystavených prodejných obrazů v tamějším soukromém majetku — kdežto pan\nFauconnier je svou nehoráznou malbou jako stvořen pro bodré muže nad Isarou. I po\nté stránce může se cítiti v Mnichově jako doma a v úplném bezpečí. Než přijdou porýnští\na severní sběratelé, ti, kteří kupují moderní umění, a u těch bylo nebezpečí! Přes to mohl\npan Fauconnier s uspokojením konstatovali, že se najdou mezi nimi lidé, kteří současně\nkupují Picassovy i jeho malby. Cézanne měl pravdu.*\nAle právě od pana Fauconniera bylo rozhodně neprozřetelné, že dal nahlédnouti do\nsvého celkového vývoje. Toho nesnese každý, a kubisté et consortes obzvláště měli by se\nvždy omeziti na vystavení nejnovějších děl. Jejich údělem jest překvapovali, a každý po-\nhled do jejich kuchyně může ohroziti effekt. Ovšem pan Fauconnier nebyl zase tak po-\nšetilý, aby šel v retrospektivě až k svým počátkům, a spokojil se s rokem 1908. Minulost\nkubistů je něco, k čemu se neradi přiznávají, a myslím, že je to zcela neoprávněné. Zrovna\n\n\"'imperialisme artistique Skutečně, kubisté etc. jsou vyslovení imperialisté, zrovna tak jako futuristé\nkteří je časově předešli ve snaze směřující k dobytí světa. Obě skupiny usilují o rozšíření oblastí svých vlivů\na líší se od sebe jen různou volbou prostředků. Mnoho časopisů poukazuje samo na tento rozdíl, třebaže\nne výslovně:\nCe n'est pas un baton qu il faut pour telle bataille,\nMais le fer et Tacier doivent y étre bons.\nDe toutes parts on entend crier: Montjoie!\nChanson de Roland.\nSkupina literátů, hudebníků a výtvarných umělců soustředěných v „Montjoie\" je nesena „ragovou ctižá-\ndost í\", „qui veut imposer au monde un type essentiel de culture\". Kubisté etc. rozpomněli se asi na slavnou\ndobu 18. století, kdy „la Grande Nation\" ovládala, ne-li více, alespoň vkus Evropy, a chtějí zajistiti své vlasti\nnovou kulturní hegemonii — ovšem nejen v Evropě, nýbrž v celém světě. Především to má býti jakési „impé-\nrium artis\". Páni Metzingerové, Gleizesové, Apollinaireové chtějí nám tedy vnutiti se železem v ruce jejich\n„kulturu\", t. j. artikl, který nemohou odbýti ve své domovině. Víme dokonce, že je v Paříži velmi silný vlaste-\nnecký proud, směřující k ochraně francouzské tradice, a odmítající kubismus etc. jako produkt barbarského ně-\nmeckého nebo ruského ducha. Snad dojde i k povinnému „made in Germany\". Jak to však pak dopadne\ns vývozem do Německa a jinam? Je to vlastně podivný imperialismus. Snad by byl případnější název: „Spo-\nlečnost s obmezeným ručením\".\n♦ V v\nZe poměry v Rusku nejsou o mnoho lepší než v Německu a všelikdes ještě, ukazuje kniha Ilia Sčerněva\no uměleckém životě v Rusku od Rěpina po Burljaka. Znám jen obšírný referát od Soffici-ho v La Voce (26./IX.\n1912). Překlad knihy nebo obsáhlejší výtah nebyl by bez významu pro naše obdobné poměry."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3531, "texte": "jako Picasso hned svými časnými pracemi, a řekl bych, hned nejstarším známým obrazem,\nmalovaným ve 14. roce, prozradil již zcela určité rysy a tendence, jež možno v jiném\nrouše nalézti v pozdějších pracích, tak také kubisté, a dokonce v mnohem větší míře než\nPicasso, zůstali si věrni. Jejich vystoupení bylo náhlé, a nyní asi málo kdo zná jejich dáv-\nnější minulost, a je to přece důležité k hlubšímu poznání těchto revolucionářů. Příčinou\ntoho je ta okolnost, že si jich dříve nikdo nevšiml, a jak by také to bylo možno, když\njejich obrazy nebyly k rozeznání od set jiných tehdy produkovaných pláten. Malovali\nběžným akademickým impressionistickým nebo neoimpressionistickým způsobem, nebo\ndokonce i starší manýrou, a byli v plném slova smyslu hodni velkého salonu. Fama vy-\npravuje, že pan Fauconnier dostal dokonce medaili, a je to zbytečná skromnost nepo-\nchlubiti se tím, neboť tu medaili zasloužil by si i za novější práce. A také ostatní kubisté\nji zasloužili a stejně zůstali si věrni. Co na lom záleží, jestliže vypůjčené výrazové pro-\nstředky nejsou ze starších dob, ale z posledních let uměleckého vývoje. Obrazy ovládá týž\nduch jako za let, k nimž se neradi vracejí ve svých vzpomínkách. Pan Fauconnier mohl by\nuvésti, že také Picasso dostal medaili v madridském salonu, který není o nic lepší paříž-\nského. Ovšem že dostal, ale tenkrát mu bylo 14 let, a medaile platila zázračnému dítěti.\nV zralém věku si však už tu medaili nezasloužil a nyní by se o ni také marně ucházel.\nČi udělili by mu ji kubisté? Pochybuji.\nJak jsem řekl, kubisté etc. zaměnili starší vypůjčené výrazové prostředky za novější,\njinak zůstali v podstatě týmiž co dříve. Monet, Seurat, Signac ustoupil Cézannovi, Picas-\nsovi, Derainovi. Jen Bouguerreau zůstal. Velmi důležitá je pro ně idea obrazu co orga-\nnismu vyšší zákonitosti. Přijali ji od svého okolí, které zase ji zdědilo po určitých kruzích\ngenerace 90. let. Tyto pak kruhy, pozůstávající z malých epigonských lidí, dospěly k ní,\nšpatně si vykládajíce Cézanna, z reakce proti podřadným lidem t. zv. impressionistické\ngenerace. Je to, mimochodem řečeno, vesměs právě ona třída lidí, která tvoří ty rozma-\nnité —ismy, a k nimž duchově patří i kubisté etc., třída lidí, která dá o sobě nejvíce mluvit,\nneboť jest hlučná a domýšlivá. Ona generace 90. let, jež neměla žádného vlastního svě-\ntového názoru a vnitřně byla rozdvojena, chápala Cézanna zcela vnějšně a jeho syntesi\na zákonitost vykládala jako pouhé uspořádání barev a forem. V nejlepším případě tvořila\njen dekoraci, neboť neměla ničeho k sdělení, a tytéž poměry byly na počátku tohoto sto-\nletí, když pojednou se objevil Picasso s novým názorem, jenž organicky se pojil k Cé-\nzannovu. Zase tu byl skutečný umělec-tvůrce, jenž vycházel od originelních tvárných\npředstav a ve svých obrazech vyprávěl o krásném novém světě, jenž se měl státi světem\nvšech nás, kteří jsme naplněni novými touhami. Picasso stvořil nové vývojové možnosti\nmalby a výtvarného umění vůbec, a v tom spočívá jeho časový význam. Jeho umění bylo\nvelikým překvapením. Ve všeobecné bídě málokdo již věřil v možnost malby v plném\nslova smyslu, zdálo se, že obraz dohrál svoji úlohu; s druhé strany převážná většina lidí\nztratila přímo smysl pro jeho podstatu a stála proto bezradně před Picassovými plátny.\nPro ně byl obraz a mluvilo se o něm v naší době více než kdy jindy barevnou a\nformovou hrou, a nalézali tak jakési uspokojení jen na vnějším dojmu Picassových pláten.\nNikdo zajisté nemohl popříti jejich krásnou materii a nové překvapující harmonie. Co je"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3525, "texte": "však skutečné zdravé umění z prvé ruky, přišlo v zapomenuti, a epigonští formalisté ne-\nviděli v novém umění než jakousi nevýtvarnickou geometrii nebo filosofii. Než af už se\nrozumělo Picassovu umění čili nic, jisto je, že vneslo toto do pařížského uměleckého ži-\nvota neklid a zmatek, jakoby se otřásla stavba stojící na špatných základech. Než Pi-\ncasso, který nevystavoval, tvořil v ústraní dále na své visi a nestaral se o vnější ruch. Ši-\nrokému obecenstvu zůstal takřka neznám. Za to malíři jej znali, a byla tu dokonce řada\nlidí, kteří malujíce právě pod dojmem Matissových obrazů, déle se zadívali na Picassova\nplátna a také na plátna jeho druhů Deraina a Braqua. Doba zmatků a temných nadějí\nbyla příhodná jejich vystoupení. Metamorfosa byla dílem několika dní - telegrafická\nrychlost proti Picassovu a Derainovu organickému vývoji a hle, na jaře 1910, tedy po\ntřech letech od počátků nové vývojové periody Picassovy, vystoupil pan Metzinger, pan\nDelaunay a brzy na to Fauconnier a j. se zcela novým uměním, pro něž přijali hrdě název\nkubismu, který vlastně byl r. 1908 Matissem stvořen pro Picassa a Braquea jako přezdívka.\nNaznačil jsem zpředu, jak uměli se nyní kubisté uplatnit, a jak rostly jejich řady.\nNení pochybno, že by bylo nespravedlivé a reakcionářské odmítati snahu mladých lidí,\ndojiti dále, než kam došel Picasso, a jistě tento malíř neznamená konec ve vývoji výtvar-\nného umění, než přesvědčiti mohou jen skutečné realisace a ne pouhá slova. A totéž platí\no možnosti a oprávněnosti jiných uměleckých názorů než je Picassův. Také chci připustiti,\nže nejsou mezi těmito mladými lidmi samí spekulanti, kteří chápou se kubismu etc., po-\nněvadž se zdá býti ala mode a slibuje do budoucnosti úspěch, nýbrž že někteří z nich\nmyslí to zcela vážně, stavše se obětí Picassova zjevu není to poprvé, co veliká osobnost\npřináší zmatek v řady uměleckých adeptů nebo nehorázného vystoupení prvých ku-\nbistů, než to nemění nic na kvalitě jejich produktů, které se nestaly horšími ani lepšími\nnež byly jejich předkubistické malby. Možno-li jim přinésti politování, pak jen vzhledem\nk hříčce osudu, která je přiměla k volbě malířského povolání a ne jiného, v kterém by\nse snad mohli užitečněji uplatnit. Poukázal jsem již na některé talenty kubistů etc. Snad\nby byl ještě čas obrátit. Sám Picasso jednou radil panu Metzingerovi, aby přijal profesuru\nna jedné umělecké škole, kterou chtěli míti pařížští Amerikáni obsazenu samým Picassem\nskutečně myšlenka hodná Ameriky a zároveň mu doporučoval jako vedlejší zaměst-\nnání obchod uhlím, což měl pan Metzinger za žert. Než dá se připustit, že jsou mezi ku-\nbisty etc. dokonce jisté talenty, které by se snad mohly uplatnit v drobném dekorativním\numěleckém průmyslu, a které jen z nedostatku sebepoznání nebo pod dojmem iradicio-\nnelních předsudků vrhají se na produkování obrazů, pro něž nemají přirozeného určení\nani porozumění, jejich t. zv. obrazy mají v nejlepším případě dekorativní prvky, a od těch\nby snad měli vycházet. Fauve Dufy prý skutečně už zanechal malby.* Než kubisté etc.\npůjdou za svým povoláním dále, as jakým sebevědomím! To je vlastnost, která je všem\nvlastní. Či je snad jeden mezi nimi, který si je vědom poměru kubistů k Picassovi a\nskromně vykonává denní svoji práci? A to je právě bod, na který třeba poukázati v sou-\nvislosti s kvalitou jejich produktů. Nikdo by si zajisté nevšiml kubistů etc. a nikdo by\njim nevykládal ve zlé neporozumění Picassova umění vždyť maluje se tolik špatných\n\n* V letošním salonu neodvislých vystavuje opět obrazy."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3510, "texte": "obrazů, na něž nikdo nereaguje, a našla by se dokonce i shovívavá účast na jejich poku-\nsech, kdyby nevystupovali tito lidé s tou okázalostí a řekněmé přímo nemorálností, s jakou\nse jim podařilo rozmnožili trvající zmatek v naší umělecké kultuře, v němž loví. Nad jejich\ndomýšlivostí mohli bychom se usmívat, než v tom okamžiku, kdy jejich pompésní vystupo-\nvání zdá se imponovali širším kruhům a udušovat i ten skrovný zbytek existujícího zdravé-\nho smyslu pro skutečné diskrétní umělecké kvality, třeba je odhalili v pravé jejich podstatě.\nTito lidé žijí z Picassa a současně chtějí svojí literární činností dokázat, že Picassovo\numění je jen jakýmsi pokusem, a to dost pochybným, něčeho nového, co oni kubisté etc.\nplně realisují. Krátce oni jsou tvůrci nového uměleckého názoru (nevzpomínáte na poměr\nBernardův k Cézannovi?). V roce 1911 uznal jeden z nich, Gleizes, v článku oslavujícím\nMetzingera jako jednoho z tvůrčích geniů naší doby, Picassovy, Braquovy a Derainovy\nsnahy sice za cenné, ale „discutables\"! (Revue indépendants, září.) Znáte malby páně\nGleizovy? Metzinger, který patří k inteligentnějším členům kubistické obce, psal o rok\ndříve o Picassovi a Braquovi s větším porozuměním, ba i nadšením, současně ovšem\nvelebil své druhy Fauconnier a Delaunay. (Pan 111., září.) Nemohu si odepříti otisknouti\nkonec tohoto článku (pan Metzinger píše také verše): Naguěre on disait ďune femme:\ncest une infante de Velasquez! maintenant on dit: cest une blonde de Renoir! Je ne\ndoute pas que dernain l'on proclame: elle est exubérante comme un Delaunay, noble\ncomme un Le-Fauconnier, belle comme un Braque ou comme un Picasso.\nNyní se spokojují kubisté tím, že chtějí namluvili, jakoby Picasso byl jen jedním z druhů\nmajících společné snahy. Tedy égalité, fraternitě. V nejnovější publikaci „Du cubisme\"\nod Gleizes a Metzingera (v několika měsících mnoho vydání!) je vybudován celý kubi-\nstický rodokmen nový taktický prostředek k vyzdvižení jeho významu a uvedena\ntu řada malířů od Courbeta až po Cézanna. O Picassovi ani slova. Nadšení páně Metzin-\ngerovo patrně už také vyprchalo. Za to mezi reprodukcemi najdete vedle četných ukázek\nMetzingera, Gleizesa, Legera a j. po jednom obraze Picassově, Braquově a Derainově.\nDaleko by vedlo, kdybych měl poukázat také na to, jak obratně píší literáti jdoucí s ku-\nbisty. Zvláště pan G. Apollinaire je v tom ohledu zajímavý. Jeho minulost je pestrá. Psal\nprvní články o Picassovi (1905) a Braquovi (1908), a existuje krásný gouache od Picassa\ns nápisem: „A mon cher ami G. Apollinaire etc.\" Od té doby se mnoho změnilo, a pan\nApollinaire stal se obdivovatelem pana Metzingera etc. a hledí svým starým a novějším\nzálibám dáti nějakou kompromisní formu. Výborné je, když píše, že kubisté podstoupili\nPicassův vliv „avec amour et avec douleur!\" Zmíněná taktická égalité přichází k platnosti\ntaké ve výstavním listu „La section ďor\" (9. X. 1912). Zde propustil jeden z kubistických\nliterátů, ovšem pod patronancí svých mistrů, následující perlu: „La différence entre Met-\nzinger et Picasso est aussi nette que celle qui séparé Renoir de Cézanne, auxquels ils sont\nďailleurs comparables par les tempéraments et certains dons\". Co tomu řekne Renoir?\nÚtěchou mu může býti, že se na jiném místě téhož listu vyhlašuje pan Metzinger za nej-\nvětšího malíře naší doby*\n\n* Poněkud složitější je případ André Salmonův. Nemožno říci, že by byl tento básník a umělecký\nkritik vysloveným stoupencem kubistů, ale přece žene postranními koryty vodu na jejich mlýn. Loňského roku"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4968, "texte": "V starší době, zdá se, že se kubisté obraceli občas k Picassovi s prosbou o radu, neboť\nbylo třeba nějakým způsobem vniknout ve význam nových „deformací\", dříve než by je\nsami produkovali. Jednou však odpověděl Picasso takovým způsobem, že se vícekráte\n\nvydal knihu „La jeune peinture která je v podstatě konglomerát malých uměleckých por-\ntretů, jaké uveřejňoval po leta v „Paris Journal\" pod značkou „La Palette\". Mimo některé z téchto skic je to\nkniha špatná a také nemorální. Pan Salmon účastnil se sice ve funkci kritika celého moderního hnutí a býval\nčastým hostem v atelierech, ale jeho údaje jsou nedostatečné a nespolehlivé. Zdá se mnohdy, že mu nezáleží\nna historické pravdě. Vyznáním je konservativec, přívrženec tradičního umění, jež v Poussinu vidí vrchol fran-\ncouzské tvorby a také vzor. Je proti „pompierismu\", ale v podstatě je sám pompier. Jeho umělecký smysl je\nvelmi omezený, a přímo urážlivý je cynismus, s jakým líčí bolestné chvíle, kterými zaplatilo několik vynika-\njících malířů naší doby zrození nového umění. K novému hnutí nemá důvěry „osudem mi bylo dáno, že\njsem musil jako kritik hájiti malíře, jichž jsem nemiloval\" a píše o něm tak, aby si z toho nemohl nikdo nic\nvybrati. Přes to nalézá slova otevřeného obdivu snáze pro nějakého Fauconniera, Gleizesa, neb pro „kubistickou\nmusu\" Laurencin, než pro trojici Picasso-Derain-Braque. Pan Salmon ovšem nestačí se svou výtvarnou inteligencí\nna umění těchto malířů a nerozumí mu prostě, ale způsob, jakým o nich píše tento žurnalista, prozrazuje více\nnež pouhé neporozumění. Z Braquea by rád udělal podřadného kubistu a chce namluviti čtenářům, že ho\nčasově předešli Metzinger a Delaunay. Tito jsou vůbec závažnější umělci než Braque, který jen kopíruje Pi-\ncassa. A přece nikdo nemůže o tom pochybovat, a mohu to přímo dokázat, že pan Salmon dobře ví, kterak\nBraque vystavil plátna projevující plně jeho individualitu již v r. 1908, tedy v době, kdy pan Metzinger et con-\nsortes ještě ani netušili, že budou jednou kubisty. O Derainovi nedá se prý mnoho psát, neboť nevystavuje.\nPicasso také nevystavuje, ale o tom umí pan Salmon říci dosti mnoho a promyšleně! Je to vrcholný bod jeho\nliterárního produktu. Nebudu se zmiňovati o jeho názorech na Picassovo umění. Ty jsou docela bezcenné a\nnaivní. Za to uvedu zde způsob, kterým se Salmon snaží podrýti důvěru v Picassovo dílo a dokonce je se-\nsměšnit. Maje vylíčiti celou dlouhou dobu až po rok 1907, kdy se 26letý Picasso obrací na nové dráhy a za\nsebou má bohatou tvorbu, jež by mnohému umělci stačila k čestnému vyplnění celého života, omezuje se\npan Salmon na demonstraci „pracovní methody\" na Picassově autoportrétu z r. 1905. Obraz byl již měsíc\nhotov, vypráví kritik, když jedné noci umělec, vrátiv se ze společnosti do atelieru, znova jej vzal do práce a\nověnčil hlavu růžemi. „Sublimním rozmarem udělal z obrazu „un chef-ďouvre\". (Mohu zaručiti, že se celá\ntato povídačka nezakládá na pravdě.) A dále „Picasso mohl žiti a pracovati takto, šťastný, oprávněně spokojen\nsám se sebou\". Nic neslibovalo mu větších úspěchů, než on byl neklidný duch. Nastala krise, a další složitý\nvývoj vysvětluie pan Salmon stálým vynalézáním nových palet! V r. 1910 dokonce prý ztrácí Picasso důvěru\nv své nové „intellektuelní\" umění a vrací se stylově k starší umělecky cennější vývojové periodě! To byla ovšem\njen episoda. Přímo komické je však sentimentální líčení, kterak prý opouštěli přátelé Picassa od té doby, co\nzačal překvapovati svými podivnými plátny. Mohl bych naopak uvésti příklady „přátel\", již byli spíše jím opu-\nštěni a kteří činí nyní komické pokusy navázati staré styky. Picasso nemá potřebí dožebrávati se přízně růz-\nných literárních veličin, a líčení páně Salmonovo zdá se mi spíše vysvětlovat mnohé vlastnosti jeho knihy.\nKoncem r. 1911 psal o Picassovi ještě v jiném tonu.\nOslepující vliv reklamy skupiny Metzingerovy stvrzuje nejlépe kniha Španěla José Junoy „ Arte a Artistas\".\n(Barcelona 1912.) Je krajan, jistě i osobní známý Picassův, tohoto považuje za jediného geniálního malíře\nnaší doby, dokonce praví na jednom místě, že, zatím co kubisté zápasí o nové umění, on je připravuje v ti-\nchosti stvořitele, a přece konec konců vyslovuje jméno Picassovo a Metzingerovo jedním dechem. Ovšem\nJunoy nenalézá u Picassa konečných realisací, o kterémžto nedostatku nemluví v případě Metzingerově. Tento\ntedy patrně realisuje! Také Salmon píše podobně, ale ne tak otevřeně jako Junoy. O tomto autoru třeba ještě\ndodati, že rediguje jím založený španělský kubistický časopis „Correo de las letras et de las artes\". (Barcelona,\nod 1. list. 1912.)\nDodatkem uvádím jen o něco starší knížku, která však není v žádném spojení s kubistickým hnutím: Le\ndernier état de la peinture od Michel Puy. Jsou zde uvedeni krátkými charakteristikami Derain, Braque,\ndokonce i Laurencin a Metzinger Picasso však ani jedním slovem. Jako Spaněl nepatří patrně do francouz-\nské malby, než najdete v knížce Verhoevena a j., kteří nejsou též Francouzi!"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3537, "texte": "neptali. Snad ve všech pařížských listech a v mnoha zahraničních kolovala následující\nrozmarná historka, o níž mohu dosvědčili, že se skutečně udála: Jednoho dne dotazoval\nse kubista Metzinger, čili jak mu v Paříži říkají, „Metzi\", Picassa, zda třeba kreslili válco-\nvité či hranaté nohy, načež tento odpověděl: ~11 n'y a pas de pieds dans la nature\". Do-\ntazující, dodává lokálka, běhá ještě k veliké radosti svého mysiifikátora. Nadále, jak je\nmožno předpokládat, ušetřili kubisté Picassa podobných dotazů a omezovali se na ob-\nčasné návštěvy Kahnweilerovy galerie, v níž osvěžovali svoje tvůrčí energie. Stalo-li se\nnáhodou, že se lam setkali s Picassem, byl to pohled, který vám připomněl známé obrazy,\nna nichž jsou zobrazeni Manet a Cézanne uprostřed svých obcí. Skutečně týž poměr\nžáků k mistrovi!\nKonečně čemu je mohl naučit Picasso? Oni spěli k vysokému umění, k čisté malbě,\njaké tu dosud nebylo, či jak oni říkají, k „integrální realisaci malby\", a Picassovy pokusy\nnebyly přece jen nic jiného než jakýsi „impressionismus formový\". Tak se proslovil ducha-\nplný Gleizes*. Třeba prostě přes Picassa dále! A tito lidé chtějí namluviti a dokonce jsou i\npřesvědčeni, že skutečně překonali Picassa, když jeho plány zmaterialisovali, když aka-\ndemické akty sem tam přisekli nebo rozložili a když z těchto nových elementů zkon-\nstruovali plátna, jak říkají „vysoké zákonitosti\", v nichž všechny prvky (na příklad barva)\npodržely staré funkce! Jak je takový nepatrný kubista, který fádně načrtané studie dle\npřírody „odhmotňuje\" přenesením do pracně zkonstruované pomocné sítě, pyšný, že\ndošel dále než Picasso, jestliže některý jeho odpozorovaný detail rozvinul čistě inte-\nlektuelně, nevýtvarnicky v celý systém! Vůbec intelekt je bůh, k němuž se modlí kubisté,\na také vším právem. Jemu děkují poučení o nutném poměru obrazových složek a tak\nmnohé ucelené teorie a systémy, jimž oni rádi říkají světové názory. Inspirace, jež ne-\nbývá hostem u kubistů, je tak jako tak „ridicule\", jak se praví ve zmíněném listě „La Se-\nction ďor\". Také Picasso zná intelekt, ale ten je jiného rázu než kubistický. On také\nneužívá toho pojmu osamoceně a volí složitější výraz „I'inteligence du sentiment\", chce-li\nzdůraznili, že umělecké dílo není plodem pouhých neuvědomělých instinktů. Nad tím\nkrásným rčením měl by se mnohý zamyslili. Jestliže však sám Picasso znamená pro ku-\nbisty jen jakýsi začátek moderního umění, jejž není možno beze všeho schválili, tu Braque\nzachraňuje se před jejich kritickým zrakem pouze svými „bons sens\" a Derain ovšem je\núplně překonané stanovisko. Jak je jednoduchý proti nějaké vysoké inteligenci jako je\nna př. Metzinger, a jak skromná jsou jeho plátna ve svých cílech proti komposicím něja-\nkého integrálního kubisty! Čím více intelektu, čím více kubů, tím je hodnota díla vyšší!\nJestliže Picasso vyvedl malbu z dekorativní malomocnosti k jejímu vlastnímu vysokému\nurčení, kubisté starali se o to, aby se nedostala ani o krok dále. Rádi by nás sice pře-\nsvědčili, že mají svůj světový názor, a v nejnovější své publikaci bouří proti dekorativ-\nnímu malování, než to vše bohužel zůstává pouhými slovy, neboť jejich obrazy mluví\no zcela jiném. Ty jsou nanejvýše dekorativní plátna výmluvný je veliký formát jejich\n\n* Ironie osudu tomu chtěla, že v posledních dnech bylo také umění pana Gleizes-a definováno co for-\nmový impressionismus. Pan G. Apollinaire vykládá tak totiž podstatu kubismu, čítaje k tomuto stejně Picassa\njako Metzingera a jeho druhy. Je to patrně důsledek jeho nynějšího orfistického stanoviska."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3580, "texte": "chef-ďoevres - jež liší se od předpicassovských pouze jinými výrazovými prostředky. Pro\nskutečný obraz schází kubistům vše, totiž originelní tvárné představy, jež ve svém celku\ntvoří realitu umělcovu, t. j. právě jeho světový názor. Jejich umění nevzniklo z přímého\nintimního poměru k světu, není to umění z prvé ruky a není vůbec žádným výtvarným\numěním v plném slova toho smyslu, jak by nám chtěli namluviti. Oni netvoří, nýbrž jen\nabstrahují Picasso nemá od čeho abstrahovali to jest stylisují.\nKubisté etc. isou čistokrevní akademici a idealisté staršího rázu, a výmluvné jest, jestliže\nujišťují, že prozatím je nutná jistá míra naturalismu! Fakticky jsou kubisté rozdvojení lidé\njako generace 90. let a bojují proti naturalismu stylisujíce či deformujíce zcela všední pří-\nrodu. Jen prostředky se změnily. A hlavní jejich starosti jsou též obráceny k formální stránce\nobrazu jako v 90. letech, a to je zcela přirozené, neboť nemají ničeho k sdělení. Kubisté\nreklamují pro sebe všechny svobody a všecky výrazové prostředky, ale to je jen výraz\nbezradnosti a anarchie. Umění však není anarchie, nýbrž určitý klad, zcela určité svo-\nbody a zcela určité výrazové prostředky. Picasso na př. používá prostě třech výrazových pro-\nstředků, které momentanně odpovídají jeho názoru, a vůbec není možno rozlišovali\nmezi jeho názorem a výrazem. Ostatní výrazové prostředky jsou mu v tom okamžiku zcela\nlhostejný. Tak koncem r. 1910 omezoval se v barvě takřka na pouhou šeď, a jestliže nyní\njeho obrazy podávají největší plnost a bohatství, je to jen určitý stupeň ve vývoji jeho\nnázoru. Picasso tvoří zcela konkrétní „plénitude\" - kubisté, pro něž názor a výraz\njsou dvě věci zcela sobě cizí, mají jakousi abstraktní „plénitude\" v programu. Tito\nlidé, kteří jsou velicí jen svou domýšlivostí, jsou bohati jen na teorie. Oni sice protestují\nproti tomu, aby jejich hojné literární produkty kubisté etc. rádi píší a mnozí z nich\nvíce píší než malují - byly vykládány jak teorie, a pro dojem zavrhují všechny systémy.\nNež jejich protesty nás nepřesvědčují. Nejen že jejich výklady se nekryjí s jejich tvorbou -\numělecké názory se mění, ale podstata maleb zůstává táž, neboť kubismus etc. nemá žád-\nného skutečného vývoje ale ty výklady už předem určují budoucí tvorbě směr, a to\njsou přece teoretické konstrukce. Kubisté jsou teoretici a sysls matici, kteří neučiní a ne-\nsmějí učiniti nepromyšleného kroku vůle těší se u nich témuž zbožnění jak intelekt\na jejich uměníčka jsou systemky, jimž dá se snadno naučit. Odtud jejich množící se řady.\nPicasso, který řekl jednomu kritiku prosícímu o informace pro knihu o jeho umění: „Ma-\nlujte moje obrazy, a já Vám napíši Vaši knihu\", neumí se tak ovládat, neboť jest ovlá-\ndána jeho umění se nedá naučit. Pro ty však, kteří mají s Picassem příbuzné snahy,\npro ty je velikým ukazatelem a vůdcem. Kubisté etc. nemusí se obávati, že Picasso bude\nreklamovali pro sebe paternitu kubismu, futurismu etc. Ne, toho Picasso nikdy neučiní.\nTřebaže všechny tylo ismy nejsou myslitelný bez Picassa, přece nemají s ním nic spo-\nlečného. Kubismus patří kubistům, futurismus futuristům, orfismus orfistům etc. Aaž\njednou historie bude přehlíželi umělecké snahy naší doby, i la bude ohledná k těmto istům,\nneboť nebude je jmenovali, a bude uváděli několik málo umělců, kteří s božskou naivitou\nrealisovali své vise nového krásného harmonického světa, v němž jejich současníci nalézali\nsplnění svých nejasných tuh. A mezi těmi bude Picasso na prvém místě. Pro vývoj umění\nneznamenají ničeho různé ismy, ale vše znamenají realisace silných tvůrčích individualit.\n*"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3405, "texte": "Na výstavě Fauconnierově v Mnichově můžeme podrobně sledovat, co jsem zde na-\nznačil všeobecně vzhledem ke všem těm různým ismům naší doby. Pan Fauconnier,\nzdá se. nebývá v posledních měsících čítán k oficielním kubistům, někteří říkají mu\n„naturist\", než ještě před krátkou dobou platil spolu s Metzingerem za „chefa\"\nkubismu oba jsou také professory na jedné soukromé malířské škole —, a tak je jeho\nvýstava pro konkrétnější poučení se o vzniku a podstatě kubismu stejného významu,\njakoby byla souborná výstava Metzingerova. Všimněme si nejprve jeho literárních\nplodů! Znám jen ony zmíněné úvody výstavních katalogů a nevím, zdali psal více.\nV témž katalogu ke druhé výstavě „Neue Kunstlervereinigung\", kde vykládá Faucon-\nnier o podstatě uměleckého díla, je také několik úvodních slov od Redona, a je zají-\nmavo srovnati oba projevy. Redon mluví prostě o svém „nedefinovaném\" umění, Fau-\nconiner promulguje lapidárními slovy věčné zákony představte si jej s kovovými de-\nskami v ruce! —, Redon mluví o kráse přírody, o lásce umělce k věcem a jeho skrom-\nnosti před úžasným divadlem, jež skýtá svět, a druhý začíná svůj článek slovy: „Umělecké\ndílo je zákon, jejž lidský duch vnucuje (podtrženo mnou) přírodním elementům, je\nurčitý poměr k těmto stanovený osobní vůlí (dtto.). Krása je pocit tohoto poměru\na takřka numerickýprincip (nombre) jeho nejvšeobecnější výraz.\" A dále: Umě-\nlec tvoří abstrakcí, než určitá míra naturalismu je nutná. Redon apeluje na cit, Faucon-\nnier vidí všude čísla. Když napsal jednou Cézanne Bernardovi: „Jsem Vám povinován\nříci pravdu v malbě a řeknu Vám ji\", nebyl tak pevně přesvědčen o tom, že ji zná, jako\nFauconnier, v tomto úvodu, kde udává složky uměleckého díla s úsečností a střízli-\nvostí chemika analysujícího nějakou látku.\nKdyž psal Fauconnier předmluvu ke své výstavě v Amsterodamě, prodělal zatím školu\nfuturistů, a proto začíná effektněs „diletanty a parasity umění\". Článek je ostatně přeložen\ndo češtiny. Jestliže v prvém úvodu mluvil Fauconnier krátce a apodikticky jako zákono-\ndárce, zde se snižuje k jakémusi výkladu podstaty a vzniku moderní malby. Onde kryl\nsvou prázdnotu velikými slovy, zde, kde odložil skvělou řízu, prozrazuje svou übohost\nkaždým slovem. Tak, jak zde líčí vznik moderního uměleckého výrazu, dokazuje, že je\nobyčejný plochý materialista. Jeho názor na uměleckou tvorbu je tak omezený a naivní,\nže chápete, proč rád užívá oněch krátkých velkolepě znějících rčení. Nestačí citovati jak\nukázku jeho uměleckého vědomí a inteligence jeho výklad, dle něhož moderní zjedno-\ndušený názor přírody je důsledek cestování železnicí a automobilem ? V podstatě je p.\nFauconnier formalista. Výmluvné je tu zvláště tvrzení, že nyní více než kdy jindy je pro\nmalíře předmět pouhou záminkou k malování. Ovšem nikterak nesmí býti obraz pou-\nhou hrou forem a barevných skvrn, třeba se držeti do jisté míry reality. Je to známá\ndose naturalismu. Ke konci protestuje autor, jako činí rádi kubisté, proti tomu, aby\nněkdo považoval jeho slova za teorie, a končí se vztahem na zmatené poměry naší doby\nnásledujícími slovy: „Výše vyvinuté inteligence poznají brzy různou cenu děl, jež se zdají\nobyčejným duchům býti téhož původu. A to je nejlepší rozřešení pro ty, kteří se hrozí\nrostoucího počtu umělců, vstupujících bez s vědomí a talentu ve jménu moderního umění\nna cesty, kterých sami vlastní vážnou prací nenalezli. Snad se budou umělci, kteří ještě"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3476, "texte": "včera žili z pouhého hesla „plein-air\", zítra hnáti s novou vírou za stale novým uměním.\nMladí umělci, prožívající zdlouhavý a důsledný vývoj, nemusí se znepokojovali těmito polo-\nvičatými osobnostmi/' Naivní pan Fauconnier myslí, že zůstaneme vážni při těchto slo-\nvech. Ostatně napodobí zde posu futuristů, kteří hned při svém pařížském vystoupení\nstěžovali si do plagiátorů. Od nich přejal také požadavek, aby umění podávalo zhuštěný\nrytmus moderního života.\nPřistupme nyní k obrazům !* Je charakteristické, že nejstarší vystavený obraz, krajina\nz Ploumanach, je zároveň nejlepší z celé výstavy. Své quality děkuje Derainovi, který byl\nzde p. Fauconnierovi vzorem jako mnohým jiným fauvistům. Pan Fauconnier je v té\ndobě totiž skutečný „fauve\". Jeho obraz však není jednotný. Přední v plochách držené\nmassy moře a břehu, jejichž vážné barvy nejsou bez síly, neladí s naturalisticky pojatým\nšedavým a na obzoru od červánků ruměnným nebem. Celkový účin nepřesahuje deko-\nraci, a podezřelé je, že se nezbavíte dojmu, jakoby obraz děkoval svůj původ pouhé ná-\nhodě. Fauconnierova záliba v massách a jeho materielnost prozrazuje se již zde. Barvy\nneztrácejí úplně svou hmotnost. Následující dvě krajiny z téhož roku stojí qualitativně\nmnohem níže. Jsou to plošné dekorace z vlivů Derainových nebo Matissových, ale se sil-\nnějším zdůrazněním kontur. Barevné tóny jsou jasnější, veselejší, ale bez síly a ladu. Tři\ndívčí hlavy téhož roku jsou malovány rovněž pod vlivem Matissovým, ale je tu snaha po\nplastice, která dochází výrazu jen v jakési těžkopádnosti a hmotnosti. Jsou to hrubé ob-\nrazy, které patrně otevřely Fauconnierovi cestu do Mnichova, kde Javlensky a j. napo-\ndobí až dodnes tyto dívčí hlavy s červenými tvářemi. Jejich kolorit je temnější než po-\nsledních krajin. Tuto manýru podržel Fauconnier až do r. 1909, jen tvary staly se po-\nněkud hranatějšími. Obraz básníka Jouve z téhož roku je banalita, nad niž není si možno\npředstaviti horší. A nyní pozor! Z r. 1909 je vystavena hlava ženy malovaná těžkými lo-\nmenými barvami převzatými někde od skotských malířů, a tato hlava nese na čele bouli.\nJe to studie k velkému obrazu „Ženy s vějířem\", který byl dokončen až v roce následu-\njícím. Zcela akademický, sem tam přitesaný akt, co možná širokými údery malovaný -\njako z mnichovské Jugend morbidní skotské barvy ana čele ona boule. Patrně po-\nčátky kubismu! Fauconnier viděl cosi podobného u Picassa, a nový názor je zrozen.\nV téže době vystavuje Metzinger svůj prvý kubistický obraz, portrét G. Apollinaire, a De-\nlaunay maluje svou Eiffelovu věž. Také plastický vějíř viděl Fauconnier někde u Picassa,\na tento objevuje se pak u Mile Laurencin. Řečené platí též o „Ženě se zrcadlem\" (1909-10),\njen tvary jsou o něco hranatější, a nos není zcela normální. Za to ženský portrét z téže\ndoby jeví další a to zásadní pokrok: akademický, fádní akt hranatých, přisekaných tvarů -\nštětec nasazuje troj- a čtyřúhelníky —, než konec nosu tvoří krychličku. Tu jsme tedy již\nu vyvinutého kubismu. Té ženě se pozná kubismus skutečně na nose! (Název kubismu je\nzcela oprávněn.) Duševním nap jetím, jež stálo zrození těchto děl, byl patrně Fauconnier\nvyčerpán, a následuje letní doba oddechu. Malíř vynašel si pohodlnou manýru pérem\nostře načrtaných krajin, jež lehce lavíroval olejovými vybledlými barvami. U Bernheima\n\n* Některá díla Fauconnierova byla reprodukována v „Blauer Reiter\" v německém překladu jeho článku\no podstatě moderní malby a nyní také ve „Volných Směrech\"."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3553, "texte": "nebo Vollarda viděl asi kdysi Cézannovy akvarely, a jeho krajiny měly tvořit k nim jakýsi\nmoderní pendant. Jak zajímavé je spojení perokresby a oleje! A pak za těmi zdrželivými\nbarvami a za tou zdánlivou suchostí a primitivnoslí je patrně silné jádro, jež se nepodává\nna první pohled. Jaká diskrétnost! O kubismu ovšem nelze mluvit, než jak jsem řekl, byla\nto doba oddechu. Mimo to vývoj moderní malby, jak tvrdí tito lidé, odehrává se na figu-\nrálním poli. Návrat do Paříže znamenal nové napjetí sil a měl přinésti prvé úspěchy.\nPortrét pana Castiaux tvoří počátek této periody. Nos nenese sice tak jasnou krychličku,\njako dámský portrét z r. 1909—10, za to však celý muž, jinak bezkrevná akademická fi-\ngura, je přisekán v samé trojúhelníky. Také jeho pozadí a stínítko lampy trpí tou nemocí.\nJe vidět, že byl pan Fauconnier po návratu do Paříže na skok v Kahnweilerově galerii.\nDalší studium prozrazuje Abundantia, která je zároveň první jeho chef-ďoeuvre, jak říkají\nkubisté. Pan Fauconnier pracoval také asi s napjetím všech sil. Najdete zde mimo ko-\nnečnou realisaci, vystavenou u Neodvislých vr. 1911, dvě kresby a velikou skicu obrazu.\nHned ta kresba hlavy je zajímavá: Nos má nejen známou krychličku, ale i jeho chřípí\ntvoří destičky. Táž nemoc se rozšířila na bradu, která nese jinak pěkný hranolek. Docela\nhorším neduhem byly však stiženy oční partie, jinak zcela normálního obličeje, jakých\npotkáváte mnoho na ulici. Pod pravým okem utvořil se jakýsi malý kónus, od něhož\nběží směrem ke spánku pružné křivky, dosahující nad okem několika trojúhelníčků, jež\ntéto übohé ženě vyrostly místo obočí. A což teprve její lebka! Zdá se, že podstoupila ně-\njakou těžkou operaci, čemuž nasvědčuje obloukový zářez běžící s hora k levému oku.\nOperatér však nebyl bez dekoračních úmyslů. Konečný obraz obsahuje mimo nahou\nženu nesoucí na ošatce, umístěné na hlavě, jablka, nahé díte a hojnost jablek na zemi.\nVůbec Abundantia skutečně adaequatní thema pro překypujícího Fauconniera. Figury\njakobyste už znali ze Salonu des artistes krajina je také normální, vše je vůbec\nnormální, i perspektiva je zcela správná. Co na tom, že ty figury jsou vytesány jako ze\ndřeva, a že také jablka jsou jakési mnohostěny, ten obraz je hoden velkého salonu. Na\nrozdíl od dřívějších děl pozorujete, že Fauconnier úplně opustil kontury a že nyní pracuje\nčistými massami. Jednota koloritu je dosažena jakýmisi setlelými barvami. Po Abun-\ndantii následuje opět letní doba odpočinku, a shledáváme se zase s oněmi krajinami,\njejichž styl jsem již popsal. Jen barvy jsou živější. Koncem roku 1911 nové rozpjetí sil, a\njarní salon Neodvislých zdobí druhý chef-ďoeuvre „Myslivec\". Myslím, že je to jeho nej-\nvíce charakteristické dílo. Jaká robustnost, jaká abundantia! Také je toto dílo složitější\nnež dřívější a pracuje s kontrasty. Zdá se, že je úmyslem malířovým vzbuditi dojem, jako\nby obraz byl složen z dětských hraček ze dřeva řezaných myslivcův nos je pěkný hra-\nnolek - než kalhoty nimrodovy jsou jako ze skutečné větrem vzduté látky. Mimo to najdete\nzde duchaplný systém pomocných čar, do nichž jsou vkresleny formy. Není pochyby, že tu\nvládne vyšší zákonitost. Charakter hraček přichází k platnosti také v koloritu, který je\nmnohem živější než v Abundantii, a pěkně pestrý. Krátce účinná dekorace. Po tomto\nrozmachu, jímž stanul pan Fauconnier na vrcholi své slávy, následuje opět doba odpo-\nčinku, než zdá se, že poslední svůj chef-ďoeuvre zaplatil téměř úplným vyčerpáním sil,\nnebof krajiny z r. 1912 znamenají návrat k stanovisku asi z r. 1908. Jsou to úplně plošné"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 520, "texte": "dekorace živých, tvrdých barev. Kde je kubismus? Jmenuje se pan Fauconnier proto nyní\njen naturist?\nTo je tedy dílo jednoho z kubistických chefů, o němž napsal druhý chef Metzinger ná-\nsledující slova: „Le Fauconnier le surprenant, I'inquietant atteint au summum de\nla puissance évocatoire, le mode de beauté quil adopte est la grandeur\".\nDoufejme, že i druzí kubisté etc. dají nám vbrzku nahlédnouti tak hluboko ve svou\ntvorbu, jako učinil pan Fauconnier. Získali by si tím skutečnou zásluhu o naši umělec-\nkou kulturu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c016", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "130", "page_fin": "130", "image_debut": 32, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.15.1", "titre_corps": "Emil Filla: Květiny ve váze. –Kávový příbor. Oleje.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Květiny ve váze. –Kávový příbor. Oleje.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 32, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.32", "debut_caractere": 522, "fin_caractere_exclue": 573, "texte": "Emil Filla:\nKvětiny ve váze. –Kávový příbor.\nOleje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c017", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "135", "image_debut": 33, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.16", "titre_corps": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "titre_sommaire": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "signature_source": "Rud. Procházka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.33", "debut_caractere": 68, "fin_caractere_exclue": 131, "texte": "O podstatné proměně duchové po-\nvahy naší doby.\nRud. Procházka:"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.33", "debut_caractere": 149, "fin_caractere_exclue": 837, "texte": "Případ Nietzscheův jest typický pro situaci kulturního člověka v zenitu slávy na-\nturalistického realismu za posledních decennií minulého století. Na něm lze současně sle-\ndovati příliv nové duchové odvahy a naděje proti positivistnímu timidismu dotud obecné-\nmu, probouzení se vědomí lidského, osobního, hodnotného, ideálního uprostřed přírodní\nnivelisace, nové tendence normativní za úplné lhostejnosti k morálnímu, nový zájem\no otázku smyslu a účelu žití, kdy doba se zaměstnává ještě otázkami původu, vývoje a bez-\nprostředních potřeb života. Zároveň ukazuje ovšem i nesnáze a nebezpečí této situace,\nkdy rodí se problémy, pro něž není dosud vhodných method řešení, kdy na nové otázky"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3546, "texte": "dlužno po stáru odpovídali, kdy pro nové ideje schází ještě nový výraz. Tragika Nietzsche-\nova tkví právě v tomto sporu tvůrčí intuice jeho osobní geniality, naplněné již před-\ntuchou budoucích možností a jeho vlastního intelektuálního vědomí, určovaného pova-\nhou současné vědy, theoretickým názorem doby orientované ještě ku opačnému pólu.\nMladý Friedrich Nietzsche byl na počátku let sedmdesátých jedním z těch, kteří nej-\nhlouběji a nejintensivněji prociťovali prázdnotu tehdejší civilisace opojené úspěchy pří-\nrodovědy, techniky a tím všeho hospodářství, byl první mezi těmi, kteří poznali nebez-\npečí přemíry historického vzdělání pro kulturní zdraví a bezpečnost doby, jíž poznání,\nže vše už zde bylo a musilo tak býli, otravovalo veškeru odvahu k činu, přesahujícímu\nběžnou potřebu okamžiku, všechen krásný rozmach za duchovým cílem, všechnu schop-\nnost tvořiti, a byl nad to tím, který již pochopil protiklad žití a poznání, intuice a logiky,\npoesie a vědy. Tenkráte mladému filologovi, opojenému duchem Řecka, jest tragoedie vy-\nkoupením, jest kult umění repraesentovaný Schoppenhauerem a Wagnerem pravým lé-\nkem choré intellektuelní a filistrosní Evropě. Leč zkušenost s Wagnerem, jenž skončil de-\nkadentním katolicismem, a sblížení s moderní vědou poučily ho o bezcennosti „artistní\nmetafysiky\" marnosti léčiti illusí, krásným klamem, jenž nemůže býti než klamným krás-\nnem. Nepředpojatý pohled vědce do zákonných souvislostí všeho dění jeststo, aby pověděl\nvíce o smyslu života prostým poznáním skutečnosti, než všechen lidský výmysl a tradicí\nposvěcený klam. Staré hodnoty morální neobstojí konfrontaci s pravdou života, objevo-\nvanou psychologem a historikem; co však jest výsledkem přehodnocení hodnot, hod-\nnoty nové. Nietzsche nezměnil se přechodem od Schoppenhauera k Darwinovi, od umění\na metafysiky ku přírodovědě. Jako ona byla mu i tato pouhým materiálem, vlastně jen\npramenem inspirace jeho morální genialitě. Sám uvědomuje si v „Jitřních červáncích\",\nže nelze bráti z přírodních věd nové ideály samy. Na čem mu záleželo, byly však právě\nty: Zmocnění, povýšení života, vysvobození ho z nižiny reálného, bezduchého, všude stej-\nného, lhostejného, můžeme říci přírodního. To, co jest, mělo být překonáno tím, co býti\nmá. „Člověk jest cosi, co musí býti překonáno.\" Nietzsche rozbíjel staré jen, aby postavil\nnové desky hodnot, a tak vyrostl nový ideál, dána nová hodnota životu, objeven „smysl\nzemě\" nadčlověk. Jím uloženo cosi člověku, položen základ k nové morálce a ještě se\nNietzsche pokusil smířit tu staré s novým. Nadčlověk má míti velikost lásky Ježíšovy a síly\nCaesarovy. Niterné hodnoty srdce neměly být opuštěny pro nové žitého života. Intellek-\niuální poctivost Nietzscheova ovšem nestrpěla této nedůslednosti v biologickém hodnocení.\nHodnota lásky ukázala se nepřátelskou životu, změkčující, kde nutno býti tvrdý, tedy\núpadkovou, nehodnotou, neboť život sám, ne ovšem jako pouhá existence, nýbrž jako\nzdraví a síla, jest nejvyšším dobrem. Leč s tohoto přísně naturalistického hlediska objeví\nse nehodnotami, dekadentními živly nejen všechny hodnoty dotud pokládané za mravní,\nnýbrž všecky hodnoty kulturní vůbec, i náboženství, umění, věda sama. To znamená pří-\nchod nihilismu. Neboť tyto hodnoty ukazují se vítěznými nad životem. Vše nejlepší od\ndob Sokratových jim podléhalo, život sám osvědčoval se lhostejným k sobě, ba prostým\nvšeho hodnocení vůbec; zaklet v mechanism věčného koloběhu věcí, neznal qualitativních\nrozdílů. Tento poslední důsledek naturalismu, přivádějící vlastní ethiku ad absurdum, strhl"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3485, "texte": "filosofii i filosofa do katastrofy. Nezbývá než mysticism dionysského přitakání životu přese\nvšecko, kladu proti nebytí. Zoufalství naturalismem otráveného idealismu.\nOsud Nietzscheův přinesl v nejednom směru osvobodivé poučení soustřediv v pře-\nkotných peripetiích jediného života, co by jinak vyžadovalo v theorii dlouhého tříbení dia-\nlektikou kontrovers. Vědomí povrchnosti a plochosti současné civilisace, pouhé pakultury,\nnedostatečnosti romantické metafysiky a metafysického umění, nutnost získali mravní ideál\na plný názor světový na bezpečném podkladě moderní vědy. Nebylo jeho vinou, že pří-\nrodovědu pokládal za vědu vůbec a biologii vyhražoval úkol, s nějž nebyla. Tragická zku-\nšenost jeho života ukázala naivnost omylu a svými negativními výsledky upravila cestu\npositivní práci moderní logiky. Konec Nietzscheův, katastrofické důsledky jeho biologické\nethiky a důsledně myšleného naturalismu vůbec přinesly především jasno o dvojím: mrav-\nní a kulturní hodnoty není lze naturalisticky založiti ani pochopili (nemožnost přirozené,\nvědecké, sociologické ethiky); příroda jest absolutně amorální, nikoliv pouze immorální\n(nemožnost založiti přírodovědecky jakékoliv hodnocení vůbec). Prvé věděl Nietzsche sám\njasně, jak dokazuje jeho výsměch Guyauovi, druhé nepřivedl si k pojmové zřetelnosti ni-\nkdy, uvědomil si je však jasně v hrůze myšlenky věčného návratu. Ze svých naturarali-\nstických předpokladů, jež sám nedovedl, nemohl opustiti, dospěl Nietzsche k dilemmatu:\nnihilism - mysticism; doba však, jíž podal jich kritiku důsledky, chystala se již opustiti je\npo principielní kritice v základech.\nRozklad naturalismu byl v obecném vědomí přítomnosti dán v prvé řadě důslednou\napplikací jeho vlastního principu, počal domýšlením jeho vlastních předpokladů.\nNaturalism byl určitou formou víry, nejen chtěl se jí stáli; monism jest pouze vněj-\nším výrazem, organisovaným projevem tohoto naivního vědomí doby, opírající celý svůj\n„názor světový i životní\" stejně důvěřivě o mathematickou přírodovědu jako předešlé\no metafysickou spekulaci neb o náboženství. Poznání neviditelného jest diskreditováno,\npoznání přírodního jest však s to dáti patrné a bezpečné záruky správnosti svých soudů,\njak tedy nevěřiti, že zde jest cesta pravdy? Všechen postup technicko-hospodářský, všechna\nzkušenost civilisační práce svědčí pro ně. Leč oblast neviditelného nepřestávala klásti\nsvé otázky. Věda doby je zodpovídala, po svém, přírodovědecky, to jest negativně, neboť\nhrozily prolomili její tolik osvědčený systém a pravda přec nemůže být než\njedna. Zde počíná naturalism. Poznání přírodní jest poznání vůbec, přírodověda věda\nvůbec, methoda přírodovědeckého myšlení jest přenesena z oblasti fysikální, jí vlastní,\nna všechnu oblast zkušenosti iv obory badání o životě, organickém, duševním i ducho-\nvém, v biologii, psychologii i vědy kulturní, jest universální, vše jest přírodou. Nic neob-\nstojí mimo proud mechanického dění, vesmírného pohybu. Stejně jako dráha komety,\njest vývoj druhu nebo pokrok ideí výsledkem působení a přizpůsobování se v příčinném\nsřetězení. Proud však stane se vírem, }enž pozře dogma vlastního principu. Je-li myšlenka\npsychologicky dána nutným sledem představ fysicky podmíněných, intelekt biologicky\na historicky produktem svého okolí, jakým způsobem poznává tedy celou skutečnost,\njakým právem určitá forma vědní, názor určitého času a místa dekretuje pravdu? Jak\nřecká, euklidovská geometrie, fysika Galileiho, biologie Darwinova, možno se ptáti, mají"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3490, "texte": "otevírali pochopení světa a života. Jak rozum vůbec může pohltiti vesmír, jehož jest dílem\na z něhož vyrůstá. „Filosofie evolucionistická počala tím/' praví Bergson, „že nám uká-\nzala v intelektu lokální efekt vývoje, svit, snad náhodný, jenž osvětluje pohyb živočichů\nv úzkých mezích činnosti jich vyměřených; náhle však zapomínajíc, co nám právě zvě-\nstuje, proměňuje tuto lucernu, užívanou ve sklepě, v Slunce, jež má ozářiti vesmír\". (Evo-\nlution creatrice.)\nJest patrno, že moderní naturalism stanul v půli cesty, uplatňuje své zásady zkušenosti\na vývoje. Základy přírodovědy samé pojímal dále apriorně a absolutně. Proto v jeho\npojetí vývoje nic se neměnilo, nic se nedělo, rekonstruovala se jen minulost z přítomného\na budoucnost konstruovala se z daných prvků. Proto jeho zkušenost zahrnovala jen to,\nco leželo v rovině přírodního dle zákonů theorie. Rationalism, víra ve schopnost rozumu,\npoznati skutečnost a přesvědčení, v důsledku toho, o jednoznačnosti, jednoduchosti její,\nbyl zde týmž, jímž byl v romantismu, třeba tentokráte vycházel ze sféry přírodní, tehdá du-\nchové, af osobní, ať kulturní. Proti němu tedy v prvé řadě obrací se nová tendence kulturní.\nJeho oporou byla exaktnost fysiky. V ní příroda ukazovala se poslušnou mathematiky,\ndíla čirého rozumu a její deduktivní methody. Ale již noetická a methodologická kritika\nod novokantismu vycházející nebo mu blízká, Helmholtz, později Mach, počala ostře rý-\nsovati meze platnosti principů a method mathematické přírodovědy, novější práce z to-\nhoto oboru, zvláště Poincareovy a Duhemovy, podryly pak její logickou auto-\nnomii dokonale, ukazujíce celou spleť irracionálních motivů ve struktuře i exaktního vě-\ndeckého badání a objevujíce empirické prvky v samých základech mathematiky. Zároveň\nmnoží se hlasy odborníků z periferia přírodovědy, fysiologů a biologů, proti dosud su-\nverénním zásadám fysikálně chemického mechanismu, vitalism, domněle definitivně übitý,\nvztyčuje se znovu, Reinke a Driesch nelekají se nové metafysiky, neo-lamarkism\nvidí se nucen přiznat místo psychickým vlivům ve vývoji, současně psychologie počíná\nsi uvědomovali nedostatečnost dosavadních method, analogických fysikálnímu experi-\nmentu, i zásadní omyl celé tendence proměniti psychologii ve vědu přírodní, kdy oblast\nduševního vykazuje stále nové, proměňující se a rostoucí bohatství jevů naprosto nepře-\nveditelných na určitý počet neměnných, intersubjektivních prvků, z nichž konkrétní du-\nševní stavy by se skládaly, duchovědy pak snaží se Diltheyem o samostatné založení; tak\npokračujícím rozšiřováním a prohlubováním sféry poznání a stále pronikavějším sebe-\npoznáváním rozumu a vědy stávalo se jasnějším a jasnějším, že život a svět jsou moc-\nnějšími nás a naší představy o něm, že intellekt a skutečnost jsou veličiny inkommen-\nsurabilní, že předmět poznání je irracionální ve smyslu mnohem širším a hlubším nežli\nse domníval fenomenalism kantovský nebo spencerovský. Tentokrát nejsou to však city\na nálady pessimismu, zoufalství nebo resignace, jako po pádu rationalismu idealistického,\njež provázejí tento objev. Neboť tenkráte chladné doteky reality i rány osudu budily opo-\njení ideálem; dnes však příval nových energií a nadějí, nové vůle k životu plnému a stou-\npajícímu, život sám rozbíjí tuhé rámce, v něž sevřela ho forma hmoty. Tehdá všechny tí-\nživé a temné moci, vše neklidné, nehotové, věčně nespokojené a nevykoupené, vše to,\nco vnáší zmatek, boj a protiklady do života, shrnulo se, aby vyvrátilo předčasný triumf"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1864, "texte": "ducha objímajícího svět dynamikou logického processu. Dnes naopak vše naivně důvě-\nřivé, sebou jisté, bezpečné růstem a mohutněním v síle, cítící vesmírné příbuzenství a pře-\nsvědčené o nekonečných možnostech, protestuje proti malé víře doby zakleté v bludný\nkruh přírodovědeckého poznání, zazděné v těsný prostor intellektu. Jest to tedy opět\noptimism, jas a radost nového mládí, jež si svůj idealism dovede zachrániti třeba i zú-\nmyslným ignorováním pochybností a nebezpečí, nejčastěji však není vůbec sto jich zpo-\nzorovali. Nový názor jest bystře kritickým k minulému a dovede je potírati jeho vlast-\nními zbraněmi, sebe sama však kriiisovati nedovede, nemusí také, ba nemůže ani, neboť\nzde mu mocná tendence životní, jež ho nese, poskytuje bezpečnost pravdy mnohem bez-\nprostřednější a jasnější než jakýkoli logický důkaz. Proto cítě za sebou, v sobě mimoroz-\numovou a nadrozumovou jistotu, jest nakloněn soudit nevalně a těměř pohrdavě o funkci\nrozumu a povaze racionelního vůbec. Proto ta radikální revise pojmu pravdy, skuteč-\nnosti a poznání v celé moderní filosofii, otevírající ovšem i romantickému subjektivismu\na skeptickému probabilismu cestu dokořán. Rozum jest slabší nežli život a menší nežli\nsvět, nemůže mu tedy předpisovali zákony, třeba je shledával potvrzeny určitou partií\nzkušenosti, mathematika nemůže býti mírou všech věcí a privilegovali jevy sní se sho-\ndující proti jevům jí odporujícím. Poznání nemůže být adaequatní skutečnosti, proto\nmůže být jen nástrojem života, sloužili mu jako ruce a nástroje rukou našich, říká prag-\nmatism, pravda nemusí být jedna, vždyť život sám není jednoduchý, nýbrž mnohostranný\na bohatý tendencemi a problémy. Skutečnost nám daná jest pouhá ~surovina\" (F. C. 5.\nSchiller), čekající zpracování dle toho kterého z množství lidských účelů a teprve na této\ncestě vzniká věda a její „pravda\", její „pravdy\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c018", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "131", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.16.1", "titre_corps": "O. Gutfreund: Hamlet. –Sádra.", "titre_sommaire": "O. Gutfreund: Hamlet. –Sádra.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "O. Gutfreund:\nHamlet. –Sádra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c019", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "131", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.16.2", "titre_corps": "O. Gutfreund: Don Quichote. –Sádra.", "titre_sommaire": "O. Gutfreund: Don Quichote. –Sádra.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.33", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "O. Gutfreund:\nDon Quichote. –Sádra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c020", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "135", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.16.3", "titre_corps": "H. Rousseau: Most. Olej.", "titre_sommaire": "H. Rousseau: Most. Olej.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.37", "debut_caractere": 1882, "fin_caractere_exclue": 1906, "texte": "H. Rousseau:\nMost. Olej."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c021", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "139", "image_debut": 38, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.17", "titre_corps": "Dvě poznámky o Donatellovi.", "titre_sommaire": "Dvě poznámky o Donatellovi.", "signature_source": "Otto Gutfreund ; V. V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.38", "debut_caractere": 62, "fin_caractere_exclue": 647, "texte": "Dvě poznámky o Donatellovi.\n\nReprodukované ukázky Donatellových skulptur nejsou nijak charakteristikou celé Do-\nnatellovy tvorby. Jest úlohou historika nebo theoretika osvětliti celý fenomen Donatellův\nv poměru k současným snahám. Jako výtvarník obracím se jen k určitému směru jeho\ntvorby, ku směru, který odlišuje jej a Giovanni Pisana od ostatních sochařů renaissance\na určuje jeho místo v jakémsi ideálním slohu, za nímž si rádi představujeme gotiku.\nGiovanni Pisano byl v tomto určitém směru jednotným, Donatello představuje ji\ndualismus názorů, názoru gotického a renaissančního."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3150, "texte": "Renaissance (mluvím o sochařství) představuje pro nás naturalismus v nejlepším slova\nsmyslu. Naturalismus, který koncipoval umělecké dílo, jako výslednici lěchže sil, jaké\npůsobí k vytvoření přírodního zjevu. Přírodní zjev jest však výslednicí sil uvnitř působí-\ncích, pohybu atomů, a jen se přizpůsobuje silám působícím zvnějška. Strom má svoji\npevnou konstrukci, která jest zakryta listovím, a třebaže jsme ji neviděli, chápeme zku-\nšeností, že tato kostra existuje. U sochy však poznání empirické ničeho neznamená, pro-\ntože socha není výslednicí pohybu hmoty, který by určoval její vnější formu. Socha jest\ndílem tvůrčí vůle, která existuje mimo ni a staví ji dle svých zákonů, jež jsou jiné než\nzákony organismu.\nTento názor na sochařství přivádí nás k Donatellovi, tvůrci Jana Křtitele. Byť se jinde\nDonatello stával naturalistou, ve smyslu ostatních sochařů renaissančních, Jan Křtitel jest\ndokumentem reakce naturalismu. Postava tohoto fanatika ideje stává se stělesněním Do-\nnatellovy touhy vyjádřiti abstraktum, myšlenku —p oj em sochou, konkré-\ntem. Jest to problém čistě sochařský, opakem malířského. Na Janu Křtiteli můžeme de-\nmonstrovali, jak možno plastickou formou, tedy něčím hmatatelným, dosáhnouti ab-\nstraktní představy. Tvar v umění jest něco, čeho neměříme, musíme spoléhati pouze na\nsvůj smysl zrakový, který nám dává jen subjektivní představu. Můžeme mluviti tedy jen\no subjektivním dojmu, jaký na nás určité utváření hmoty činí, a nikoliv o skutečném\ntvaru.\nJakmile zbavím diváka možnosti kontrolovali hmatem a hmatavým pohybem oka\nhloubkové poměry sochy, ztrácí socha pro diváka opět svoji hmotnost a stává se jen\nsubjektivní představou. Diváka zbavím možnosti kontrolovali hmatem hloubkové po-\nměry, když na místo skutečné, hmatatelné formy dosadím zrakovou představu její, tedy\nrelief.\nDonatello tvoře, vyšel z myšlenkové představy Jana Křtitele jako fanatika ideje kře-\nsťanství, dal této představě konkrétní formu, která v diváku budí zas představu.\nNemohu popříli, že zde spolupůsobí i tělesná charakteristika Jana Křtitele jako askety,\ntedy něco, co nazýváme literárním. Nás ale především zajímá, jak dosáhl čistě formálními\nprostředky dojmu netělesnosti.\nPravil jsem, že diváka zbavím možnosti kontrolovali hmatem hloubkové poměry, když\nna místo skutečné hmatatelné formy dosadím zrakovou představu její, tedy relief.\nSlovem relief nemyslím redukování hloubkových relací, vzhledem k nějaké určité\nploše, nýbrž vytváření formy vzhledem k diváku.\nJan Křtitel nutí svou celkovou komposicí diváka, aby zaujal při pozorování určitá sta-\nnoviště, jest komponován na určité pohledy, z nichž pohled ze předu jest nejdůležitější.\nZ tohoto pohledu máme představu kulaté plastiky, protože vidíme současně nejvzdále-\nnější i nejbližší oku body, při tom však neztrácíme představu vzájemného poměru sochy\nk sobě. Socha nepůsobí jako strom vyrostlý nezávisle k diváku, ale rozvinuje se před\nnámi vzhledem k nám. Její působivost jest podmíněna divákem. Její dramatický výraz\njest dán tím, že se přímo obrací na pozorovatele, má k němu určité vztahy.\nZnemožňuje diváku měřiti ji nejobjektivnějším smyslem, hmatem, a zbavujíc se takto"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3405, "texte": "pout hmotnosti, stává se opět jen představou abstraktem, ato jest ideál sochaře: Ab-\nstraktum stělesněné v konkrétní formě, která pro diváka stává se opěí\nabstraktem.\nK vývodům výtvarníka připojuji několik slov historika, jemuž jeví se otázka jinak: Mimo\nGiovanni Pisana je Donatello nejvyším příkladem sochaře pracujícího k úplnému přemo-\nžení hmoty nejvetším proniknutím či stotožněním s předmětem, který má nésti výtvarný\nvýraz. Do téhož směru formového úsilí patří reprodukované románské reliefy z vrat S.\nZena ve Veroně a ze sbírky Figdorovy, a z moderního umění některé starší práce Rodi-\nnovy jako Muž s přeraženým nosem, Stará žena, Měšťané Calaisští. Tento pochod vý-\ntvarný, jejž nazývám individualisací, je na pohled totožný s realismem, ježto počíná u zjevů,\ntak jak je nalézáme v přírodě, a počíná vnitřní plastickou práci jejich popisem ale smě-\nřuje a dochází k dílům, jimž je vnější tvar pouhou schránkou nebo záminkou duchovního\nvýrazu. K takovému zduševnění směřuje celý vývoj Donatellův, jak vychází z bezpečných\na daných předpokladů slohu, architektonické komposice a řemeslné zručnosti v prvých\nsochách na Or. S. Michele a na dómu, k uzavřeným útvarům pevného fysického života\nu Gattamelaty až k vášnivému zdolání všech pout slohu a látky, účelu a krásy nejosob-\nnějším výrazem v sienském Janoviki florentinské Juditě, padovském kladení Krista do\nhrobu. Pracují-li téměř všichni sochaři (jako geniální vyvrcholení a typ možno uvésti Mi-\nchelangela pracujícího v mramoru již hotovém, kdežto Don. pracuje většinou s beztvarou\nhlínou) tak, že tvoří z látky věc nebo tvar, jako by se v ní tento již nalézal, nebo stavějí jej\ns vědomím a snahou dáti vzniknouti čemusi novému, ne lidskému, ideálnímu, hněte Do-\nnatello z látky, která mu slouží, úplně nový život vlastně skutečný, který je jenom pokra-\nčováním nebo rozšířením života jeho. Na poměrně ranním Janu Křtiteli berlínského musea\n(z r. 1423, původně na křtitelnici v Orvietu), vidíme jak úplně proniká tělesnost postavy,\nkterou tvoří, že modeluje podrobně látku, kůži, tělo s vráskami, šlachami, kostmi, v celé\njejich smyslné konkrétnosti a živosti. Ale nepopisuje tím přírodu, neboť realismus před-\npokládá vždy domyslitelný přírodní vzor a diváka, který porovnává, doplňuje a konečně\nspojí svým duchem mrtvé tahy na plátně, prázdné objemy a plochy v hlíně a oživí tak\ndílo teprve svojí představou. Zde však bylo sochaři tělo ve všech svých podrobnostech\njenom cestou, kudy šly jeho smysly, pomůckou, aby si přisvojil látku, která přestala být\nhlínou, mramorem, spěží a stala se zobjektivovaným duchem, který zde mluví řásněmi\npláště, energií hrbolů a vypuklin, kontrasty pláště a těla, pohybuje se úplně, udržován\njenom fysickými hranicemi látky. Pokud mu toho nedá sloh a vrozený architektonický\ncit, neohlíží se už vůbec po kráse tvaru, nechce tedy svád sti směry v ušlechtilou hru vzá-\njemně vyrovnaných prvků, ba nedbá ani tíhy a účinků látky, ani pomyslného diváka, na\nněhož bude dílo jednou působiti. Je to nejsobečtější a přece dokonale objektivní výraz\nducha formou, dítě přežívající otce a přejímající souhru jeho životní schopnosti, zvěč-\nněný boj o přemožení (nikoliv o vytváření nebo formování) látky. Proto nemá dílo tohoto\ndruhu dekorativních citů, nechce sloužiti jako ozdoba nebo článek jiného celku ale je na-\nprosto osobní, a chce-li je kdo pochopiti, tomu nepodá se jedním pohledem, neboť duch\n\nOtto Gutfreund."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 747, "texte": "a zrak musí vykonali aspoň část zpětného pochodu, kterým dílo vzniklo: ohmatati všechny\nvyčněliny, zaraziti se u vášně vypjatých rukou, odvážiti se do hloubek bolesti zakletých\ndo obličeje. Nalezne pak nikoliv přírodu, ale člověka Donatellova, a v něm van věč-\nného ducha, který se vtělil ve věc, věčnou neumírající ideu lidství, které se tu projevilo formou.\nV tomto konečném účinku zjevení Čisté ideje shoduje se Donatello pracující formou\núplně přesné tělesné konkrétnosti s velduchy tvořícími formu pochodem abstrakce, vol-\nného vybírání a přetváření, stavícími útvar z látky zachované v její přírodnosti, s Miche-\nlangelem nebo Grecem. Odhmotnění a oduševnění látky a tvaru je konečným a nutným\ndůsledkem každého velikého umění.\n\nV. V. Štech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c022", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "136", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.17.1", "titre_corps": "Josef Gočár: Toilettní stolek z moř. dubu. Provedly P. U. D.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Toilettní stolek z moř. dubu. Provedly P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "Josef Gočár:\nToilettní stolek z moř. dubu.\nProvedly P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c023", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "150", "image_debut": 41, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.41", "debut_caractere": 749, "fin_caractere_exclue": 2911, "texte": "Kronika a poznámky\n\nDvě francouzská dramata.\n\nV edici „Nouvelle Revue vyšly\nke konci loňského roku knihy Duhamelova\nDans I'ombre des statues, trojaktové drama,\na Vildracova kniha pros Découvertes s při-\npojenou aktovkou ťindigent. Obsahem Du-\nhamelovy práce jest drama mladého muže,\nkterý má snad svou osobitou povahu, svůj\ntalent, své umění, vše své ale ve všech\nvztazích na venek jest jednou pro vždy za-\nkryt osobností svého zemřelého otce, slav-\nného básníka. Tak mu nikdy není přáno,\naby mohl pracovat a žít od začátku, ztratit\nse někde, vystoupit z neznáma. Náhoda mu\nzjeví právě v předvečer veliké oslavy otcovy,\nže tento otec jest jím jenom dle jména. Ne-\nsplněná přání mohou býti uskutečněna, má\nnyní možnost odejiti, ví, že nevděčí jemu za\nsvůj talent, že má právo na svou cestu. Ale\npak přichází matka, představitelka tradice,\nvýchovy a všeho toho, co jej dosud živilo,\na zapřahuje ho i nadále do života jenom\nv pokračování a jenom ve stínu.\nObsahem L'indigent jest chvilka dvou\nmanželů, kdy si uvědomují, že jsou zcela\nosamoceni, bez přátel i schopností si je na-\nlézti chvilka trpkosti z tohoto vědomi a\nchvilka grotesky, když přijde navštíviti je\nčlověk docela všední, a tito dva hluboce\ncítící lidé jsou pokorni a vděčni za jeho\nprázdné společenské hovory.\nObě tato dramata liší se od ostatní u nás\nhrané francouzské produkce dramatické\ntím, že nemají naprosto žádných průmy-\nslových aspirací. Jsou tvořena jako upřímné\nbásnické dílo. Mají-li ony hry s francouz-\nskou literaturou společnou všechnu kon-\nvenci, tedy materielní spojitost, mají tato\ndvě dramata spojitost s tradicí, tedy spoji-\ntost ideovou. Zůstávají tak ovšem v celé\nsouvislosti s tradičním dramatem francouz-\nským, nicméně jsou určité známky jim zcela\nvlastní, které poukazují jednak na individua-\nlitu autorů, jednak na dobové disposice,\nv nichž vznikla.\nPozorujeme v nich soustředění látky a\nosob, pokud (pro jeviště) možno i vylou-\nčení charakteristik, episod, všeho, co nemá\npřesně vymezeného dramatického účelu.\nTaké jejich celkový plán odpovídá pro-\nstému schématu, jen aby drama bylo silně\nkoncentrováno. Tyto vlastnosti však nejsou\ntolik zdůrazňovány, aby v nich spočívaly"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1477, "texte": "jakosti těchto prací. Ty spíše nalezneme\nv tom, co do nich vložily osobní básnické\nkvality jejich autorů-lyriků, kteří dovedou\nz dialogů a monologů svých hrdin stvořiti\nteplé chvění jedné nebo dvou duší (u Du-\nhamela překrásný dialog Roberta s Alicí\nv prvním aktě, Robertovy hovory v aktě\ndruhém a řeči matčiny v aktě třetím) a\nuvésti v takovéto chvění celý děj jevištní\n(interieurová nahořklá nálada v počátku\nVildracovy aktovky). Naproti tomu podr-\nžují z tradice mnoho espritového, což jest\nsice vlastností francouzských her, ale nikte-\nrak kladnou. U Duhamela: karikování (offi-\ncielních lidí, slavnosti, řečníků) manželská\nnevěra. U Vildraca: ironisování dvou osa-\nmělých měšťáků. Leccos jest přikryto lehko-\nmyslnou ironií a úsměvem nad jejich exi-\nstencí.\nTak jest zřejmo, že celková formální no-\nvost těchto dramat jest nerozsáhlá, že to, co\njest v nich nového a krásného, vyplývá\nz uměleckých schopností autorů, kteří se\nprojevují daleko silněji a soustředěněji v ly-\nrice a drobných prosách, kde jejich indivi-\ndualita jako básníků a básníků moderních\nvystupuje se silou ničím neumenšovanou.\nTato neshoda vyplývá však spíše z celko-\nvého přítomného stavu, nikoliv z nějaké\nneschopnosti. Otázky, které lze luštiti v drob-\nných pracích, lyrice nebo prose, jsou dnes\npouze na takovém počátečním stavu, že\npřeneseny do díla tak souhrnného a kon-\nstantního, jako jest drama, mohou se jej\npouze tu a tam dotýkati, nikoliv je pře-\nvraceli.\n\nFrant. Langer.\n\nK technice verše."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.42", "debut_caractere": 1493, "fin_caractere_exclue": 3065, "texte": "Tak existuje v mnohých volných verších\ni zv. „constante rythmique\", určitý\nrytmický celek, jenž vystupuje v několika\nverších za sebou, af mají jinak rozdílný po-\nčet slabik. Příklad z Henri de Régnier:\nEn allant vers la Ville ou l'on chante aux íerrasses\nsous les arbres en fleurs comme des bouquets de\nfiancées,\nen allant vers la Ville ou le pavé des places\nVibre au soir rose et bleu ďun silence de danses\nlassées.\nRytmická konstanta je tu šestislabičná.\nPravidelný verš, jak samozřejmo, jest celý\nrytmickou konstantou; volný verš má vedle\nrytmické konstanty ještě „un élément nu-\nmériquement variable pour chaque vers,\nqui donne a celui-ci son individualitě étroi-\ntement adaptée au sens.\"\nJinde může onen živel různoslabičný být\nverš od verše v jistém matematickém po-\nměru. Příkladem následující verše Duha-\nmelovy, kde kromě pětislábičné konstanty\njde počet slabik v řadě arithmetické.\nMais je reviendrai puis cófe á cóíe\nnous proměnerons I'aimable désir\nde se réclamer á tout ce qui disperse,\nde nous amasser pour nous offrir mieux et lourd.\nMetrické schéma tohoto čtyřverší vyhlíží\ntakto:\n*\nPodobných rytmických pravidelností, ve-\nsměs zajímavých, našli Duhamel a Vildrac\nve volném verši ještě mnoho. Podařilo se\njim dokázat, že volným veršem lze vytvořiti\nrovněž jistou rytmickou zákonnost; nedo-\nkázali však, že se verš pravidelný vyžil a že\nse již nehodí k výrazové technice současné\nliteratury. Mluví o znásilňování, jemuž pod-\nléhá smysl a výraz při pravidelném verši.\nAle o znásilňování může jiti nanejvýš u pro-\nstředních lidí. Jaké vybroušenosti výrazu do-"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.43", "debut_caractere": 78, "fin_caractere_exclue": 589, "texte": "sáhne naopak skutečný mistr, je-li nucen\nsvésti zápas s koncisní, stabilní veršovou\nformou. Oba mladí básníci se vyjadřují s de-\nspektem o sonetu. „Co souditi o básníku,\njehož emoce se v sonetu spokojuje čtyřmi\nslovy těžko srovnatelnými, ale velitelsky ur-\nčenými, jako by to byly jediné rýmy, jimiž\nřeč disponuje?\" Právě básník by měl po-\nchopiti, co krásy chová tato uzavřená for-\nma, jež svou strukturou je schopna přivést\nmyšlenku i osobitý výraz k svrchované do-\nkonalosti! Musset, Heredia, Baudelaire jsou"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3234, "texte": "právě ve Francii nejlepšími příklady. Dis-\nkuse nyní vedená sotva dospěje k positiv-\nnímu resultátu. Volný verš nabyl již občan-\nského práva v literatuře a není moci, jež by\nho vytlačila. Starý verš pravidelný ukázal\npak přes námitky verlibristů novou vitální\nsílu a bude přicházeti znovu ke cti tím víc,\nčím víc bude vítěziti nad eruptivní spontán-\nností, jež si hledá nové formy, když starými\nnelze otřásti, ciselérsky pomalá tvůrčí práce,\njež dovede staré formy přizpůsobit novým\npotřebám.\nZabývajíce se veršovou fonetikou, zmínili\nse oba autoři v několika instruktivních li-\nryvcích také o alliteraci, plně vyciťujíce jem-\nný půvab této hláskové hry a její působi-\nvost. „Nous aimons un vers animé dun\nsouplejeu de voyellesoude consonnes, ten-\ndant a interpréter harmoniquement lesévo-\nlutions de la pensée.\" Uvádějí několik roz-\nkošných příkladů; zde aspoň jeden:\nCar I'heure est fréle et mouillée\ncomme un reflet de fleur au fleuve\n(F. Vielé-Griffin).\nNašlo by se jich mnoho krásných, jichž\nautoři necitují. Na př. z Baudelaireových\n„Fleurs dumal\" celý sonet „Remords post-\nhume\", kde infernální zvuk opakovaného\n„r\" tak úžasně přiléhá k myšlence, na př.\nv posledním trojverší:\n. Que vous sert, courtisane imparfaite,\nde navoir pas connu ce que pleurent les morts?\nEt le ver rongera ta peau comme un remords.\nNebo z Moréasova „Pělerin passionnée\"\nrozkošné verše:\n„Voeux liés, déliés, lien\nloyal qu'il soit, qu'il mente,\nah! maille, maille! au mal, au bien,\nquand vient la mort charmante,\nla souvenance va mousant.\"\nStálo by za práci, zabývat se trochu alli-\nteraci v českých básních. Jest jí více než jak\nby se zdálo z tradičních příkladů školské\nslovesnosti. Několik krásných příkladů je\nu Vrchlického, na př. ve verši:\nVlál její vlas a plál její pas,\nkde dvojí alliterace, vnitřní rým a metrům\nspojují se ke skvělé výstižnosti. Jiný příklad\nzßřezinovy básně „ Na motiv z Beethovena \":\nŽe pigment zřítelnic ti vnitřní požár prožíh .. .\nAž se u nás ujme recitace lyriky, dojdou\nsnad po francouzském příkladě tyto otázky\nvětší pozornosti a bude se v nich konečně\nviděti více než prázdné hříčky. Vychovaný\nsluch přinese sám nápravu.\n\nG. Winter.\n\nPicassovy výstavy v r. 1913.\n\nVýznam kolínské výstavy „Sonderbundu\"\nz předešlého roku spočívá mimo jiné v tom,\nže zde byla dána širší veřejnosti poprvé pří-\nležitost seznámili se s novější tvorbou Pi-\ncassovou, tedy s díly, pod jejichž vlivem\nnalézá se nyní všecko skutečně pokrokové\numění naší doby. Jak známo, Picasso se\nnikdy neúčastnil veřejných salonů, a sotva\ndal popud k těm několika souborným vý-\nstavám, jež byly uspořádány v pařížských\numěleckých závodech. Tyto výstavy však,\nz nichž poslední byla v létě 1910 u Vollarda,\nomezovaly se jen na starší materiál, a tak,\nkdo chtěl seznali pozdější jeho díla (od r.\n1907), byl odkázán na ochotu obchodníků\nobrazy a soukromých sběratelů. V téže době,\nkdy kubisté s velikým hlukem snažili se na\nsebe upoutali pozornost, zůstal Picasso širší\nveřejnosti téměř úplně neznámý. V týchž\nlétech (1911-12) objevují se sice na něko-\nlika zahraničních výstavách moderního\numění jednotlivé Picassovy obrazy nověj-\nšího data, ale podobné útržky z jeho veli-\nkého díla byly zcela neúčelné. Oasová po-\ntřeba volala po veliké výstavě, v níž by zá~"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3274, "texte": "roven bylo možno sledovali vývoj tohoto\nvůdce moderního hnutí. Platí-li o každém\numělci, že možno plně vniknouti v jeho\npodstatu jen na základě rozsáhlého pře-\nhledu jeho díla, platí to především o Picas-\nsovi. Jednalo se zde však ještě o něco jiného.\nPro ty, kteří sice znali novější Picassovu\ntvorbu, ale nemohli jí přiznat plnou oprav-\ndovost, měl historický přehled, dovozující\npřesný organický vývoj od díla k dílu, býti\npopudem k posílení důvěry, a těm, kteří\ndosaváde stáli na stanovisku úplně odmíta-\nvém, měla starší jim přístupná vývojová\nperioda býti povzbuzením, aby se obírali\ntaké pozdějším dílem Picassovým. Neboť\nkdo viděl a byl s to oceniti vynikající díla\ni zv. modré a růžové periody, nemohl na-\ndále posuzovali novější jeho umění co systé-\nmek zakrývající nedostatek individuelních\ntvořivých sil, nebo dokonce co nějaký vtip\npočítající s omezeností publika. Podobná\nsouborná Picassova výstava slibovala zá-\nroveň posílení smyslu pro umělecké kvality\na tím také orientaci ve zmatených dneš-\nních poměrech, a v tom spočíval vlastně\nhlavní její význam. První pokus podobné\nrevue podal, jak zmíněno, Sonderbund na\nsvé kolínské výstavě předešlého podzimu,\nnež 17 vystavenými obrazy zůstal tento\npokus nutně fragmentárním. Za to rok 1913\nslibuje státi se rokem velikých Picassových\nvýstav. Hned v únoru byla uspořádána\nv mnichovské moderní galerii (Thanhauser)\nveliká výstava obsahující 76 maleb a asi\n50 kreseb, akvarellů a leptů. Obeslali ji\nhlavně pařížští a němečtí obchodníci, ale\ntaké němečtí sběratelé. Mnoho vynikajících\nděl zde sice scházelo, ale přece byla všechna\nobdobí zastoupena vesměs cennými ukáz-\nkami, a povšechný přehled byl bohatý a\norganicky ucelený.\nTato výstava byla pak přestěhována, ne\nvšak v zcela témž složení, do Kolína n. R.\nMnohem však důležitější, jak se zda, bude\nPicassova výstava, kterou má v programu\nberlínská secesse. Asi 60—70 Picassových\nmaleb má tvořiti clou jejího podzimního\nsalonu. Výstavu pořádá sám Kahnweiler,\na bude počítáno se soukromými sbírkami\nv daleko větší míře, než jak tomu bylo v\nMnichově. Upozorniti na její význam, bylo\núčelem těchto řádků.\n\nVincenc Kramář.\n\nClovis Sagot.\n\nV únoru t. r. zemřel v Paříži Clovis Sa-\ngot, jeden z oněch pařížských obchodníků\nobrazy, kteří jsou něčím více než pouhými\nobratnými kupci a prodavači vykořisťují-\ncími rozmary mody, tak jak jest tomu u nás,\na myslím tím hlavně německé poměry. 11\nnás v užším slova smyslu máme prozatím\njen jakési sklady obrazů, malovaných před\ndesíti a více lety, tedy zboží, které dosáhlo\njiž sankce publika a kterým obchodník nic\nneriskuje. Mezi těmito závody a současnou\ntvorbou není žádných vztahů, a pro náš\numělecký život jsou zcela bez významu.\nJinak tomu je v Paříži, kde působí celá řada\nobchodníků v nejužším styku se současným\numěním a tvoří skutečnou složku všeobec-\nného uměleckého ruchu. Jsou mezi nimi lidé\nbezpečných instinktů, kteří umějí v pestrém\nmnožství nových zjevů rozpoznali skutečné\ntalenty, a to v době, kdy tyto ještě nedo-\nsáhly plného svého rozvoje a velkému\nmnožství jsou neznámy. A naleznete zde\ntaké takové obchodníky, kterým není jedno,\nco prodávají, kteří mají skutečné umělecké\npotřeby a kteří svoje záliby propagují, od-\nvažujíce se spojití svůj osud s osudem svých\nvyvolených, veřejností odmítaných umělců."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.46", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 650, "texte": "Význam takových cílevědomých a vnitřně\npravdivých obchodníků pro umělecký život\nnedá se dosti oceniti. Všimněme si jen, jakou\nvýhodou je pro mladého umělce, může-li si\nv nejtěžší a zároveň nejdůležitější době svého\nživota pomocí inteligentního obchodníka\nzajistiti klid nerušený materielními nedo-\nstatky, a srovnejme s těmito životními pod-\nmínkami osud našich mladých lidí, kteří\nv téže době jsou téměř bez výjimky jen na\nsebe samy odkázáni! Podobní cílevědomí\nobchodníci zanechávají po sobě stopu v kul-\nturním životě, nebof dávají často směr vku-\nsu širšího obecenstva, obeznamujíce je s no-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.47", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 1029, "texte": "vými závažnými zjevy uměleckého života.\nClovis Sagot byl také jedním z těch in-\ntuitivních uměnímilovných obchodníků a\nvždy byl po boku mladým lidem. Jeho čin-\nnost neměla sice velikých rysů nějakého\nDurand-Ruela, Vollarda, a nedosáhl také\nvýše jejich majetku, ale jeho pýchou bylo,\nže v jeho krámku visívaly obrazy mnohých\nnyní slavných malířů v době, kdy jejich\nznámost byla jest! velmi omezená. Rád\npřipomínal Gauguina. Z novějších pak byl\nto Picasso, který brzo po příchodu do Pa-\nříže upoutal na sebe pozornost Sagotovu.\nV pozůstalosti Sagotově nalézá se také krás-\nný jeho portrét malovaný Picassem. O jeho\nvývoj posledních let se však už nezajímal\nčástečně neměl také k tomu příležitost\na nerozuměl mu. Vůbec co se týče moder-\nního hnutí, ztratil jistotu úsudku jako mnozí\njiní ze starších obchodníků. V poslední době\nzastupoval jen některé málo významné mla-\ndé lidi, jako Herbina, Chabaud, Boussin-\ngault a j. Přes to nedá se popříti, že se sna-\nžil jiti s vývojem."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 683, "texte": "Je přirozené, že ve styku umělců (i kteří\ntaké ve mnohém liší se od našich) s po-\ndobnými obchodníky, jak jsem je vylíčil,\nje možný zcela jiný a to lidštější a intim-\nnější poměr než u nás, kde vládne vzá-\njemná nedůvěra. Náš umělec vidí v obchod-\nníku pouhého vykořisťovatele, a tento vy-\ncifuje dobře distanci, již umělec chce na-\nproti němu zachovali v každém případě.\nPříčiny tohoto zjevu třeba ovšem hledati ve\nvšeobecných základech naší kultury.\nKdyž zemřel Sagot, jeho úmrtní lístky\nnesly podpisy truchlících umělců, kterým\nstával po boku, a mezi nimi je jméno Pi-\ncassovo. Není třeba zmínky, že něco po-\ndobného je u nás naprosto vyloučeno.\n\nVinc. Kramář.\n\nJaponský dřevoryt."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.48", "debut_caractere": 699, "fin_caractere_exclue": 3297, "texte": "V Evropě projevil se současně úpadek,\nzpůsobený naturalismem, tím, že co možno\ndoslovně byla příroda kopírována. U Ja-\nponců, kteří vždy byli omezeni ve výtvar-\nnictví přejatou konvencí, tradiční linií a\nplošnou barvou, jeví se naturalismus jen\nrelativně v mezích jejich vyjadřovacích pro-\nstředků. Místo vyjadřování dospělo se k po-\npisnému líčení přírody, k illustraci, k mate-\nrialisování výrazových prostředků, linie se\nstává popisnou, obrysovou na újmu pla-\nstičnosti a prostoru, takže z velkého, kdysi\ntak výlučného stylu, zůstalo jen pouhé sty-\nlisování.\nUmění Číny, jakož vůbec celého orientu\nje velmi abstraktní, snaží se především o\nskutečnost vnitřní a odtud jeho výlučnost\na exotičnost, kterou působí na Evropana.\nVyjadřovací prostředky odpovídají chtě-\nnému výrazu. Používá se vždy linie, pro-\nstor při zdánlivé naprosté plošnosti prohlu-\nbuje se do nekonečna, plastika je silně a vý-\nrazně opisována, užívá se obrácené per-\nspektivy, figury v zadu bývají větší než\nv předu (což by mnozí historikové rádi vy-\nložili položením diváka za scénu), schází\nčasto horizont, obraz bývá protkán hori-\nzontálními pásy, o nichž je u nás domnění,\nže jsou to dekorativní motivy, nikdy nevy-\nskytuje se světlo a stín, ani vlastní, ani vr-\nžený, a celá scenerie vznáší se často v ne~\nohraničeném prostoru. Tyto výrazové pro-\nstředky byly v době úpadku značně zne-\nhodnoceny. P>yla přejímána evropská per-\nspektiva, ony jemné horizontální pásy staly\nse zcela hmotnými mraky, líčeny odlesky\npředmětů ve vodě, což ve starším umění\nnikdy se nevyskytuje, ideální plošnost obra-\nzu porušena, celek roztříštěn a obrázek je\njen chaosem rozházených, pestrých poma-\nlovaných objektů.\nEvropa počala si všímati umění orientu\nve druhé polovici 19. století a je příznačno,\nže první celý zájem byl výhradně věnován\njaponskému dřevorytu posledního úpadko-\nvého období. První byli to impressionisté,\nkteří projevují vlivy japanismu. Jejich zájem\nbyl upoután asi jednak vývojovou obdob-\nností, projevující se sklony naturalistickými,\njednak formovou příbuzností, když impres-\nsionismus odkládal se pout a tradice v ohle-\ndu plastické formy, rozrušením komposice,\na hlavně to byl nový zájem o barvu, který\nsebou impressionismus přinášel, zbavoval\nse konvenční barevnosti, obestírané dopo-\nsud všemi příznaky temnosvitu, a obracel\nse k Japanu, kde barva vždy používána\nprostá, o sobě. To vše byl však jen zájem\ncelkem povrchní, nedotýkající se ani zda-\nleka základů uměleckého nazírání. Byli to\nhlavně Manet a Degas, kteří se naučili ne-\nsymetričnosti komposice, vyšinování, pře-\nřezávání objektů rámem obrazu. Dále pla_"}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3250, "texte": "katisté a karikaturisté novější doby, Chéret,\nLaulrec, Heine, kteří byli zvábeni plošností,\nlinií, stilisací a barvou. Povrchnost celého\nvlivu je patrna hlavně u Whistlera, který\ndodává podobný ráz svým obrazům uží-\nváním stejných motivů, značek japonských\ndřevorytů, jako jsou motýli, podélné pla-\nketky, květiny a j.\nV umění doby poimpressionistické sahá se\ndále do lepších dob umění orientu. Vztahy\nty jsou mnohem niternější než v době před-\nchozí. Příčinou je obdobné vyjadřování se\nabstraktní formou, rušení objektivního sta-\nnoviska divákova, přeložení jeho do středu\nakce, často způsob používání abstraktního\nsvětla a hlavně charakter pohyblivosti a ne-\nhmotné lehkosti, tak příznačné duchu ori-\nentu.\n\nV. Beneš.\n\nJubilejní výstava Umělecké Besedy\n1863-1913.\n(Březen-duben v Obecním domě.)\n\nJe téměř nemožno sestaviti u nás jen po-\nněkud souvislý přehled kteréhokoliv období\nnašeho umění z oněch roztroušených zlom-\nků, náčrtů, nápovědí a několika málo ce-\nlých děl, a proto také tato výstava je ve své\nretrospektivní části jenom příspěvkem ma-\nteriálovým, obohacením naší představy o\nněkolik významných prací. Nad obě pře-\ndešlé (r. 1891 a 1908) vyniká tím, že v ní\npoprvé vystupuje se zjistitelnou určitostí\ndruhý proud z oněch, které určovaly a tvo-\nřily umění naší poslední minulosti, směr vě-\ndomého, a jak vidíme, celkem nepřetržitého\nvlivu francouzského, který byl protikladem\na reakcí mocnějšího vlivu německého, z ně-\nhož vyrostly a žily téměř všechny definitivní\nhodnoty našeho umění. Znamenají-li dnes\nMánesové, Aleš pro českou kulturu více než\nPurkyně a Pinkas, je to jednak proto, že\nněmecké umění obsahovalo prvky bližíií\nnašemu naturelu a proto života schopnější,\njednak proto, že německá forma byla o-\nněmi umělci proměněna a přivedena dále\nve směru, jejž zatím nehodlám zde rozebn-\nrati. Proti tomu dílo Purkyňovo a Pinkasovo,\npři vší úctyhodné (a místy snad i vyšší Cí-\nnech) formální kvalitě zůstává vždy v me-\nzích určených francouzským vzorem, teďy\nCourbetem, Milletem, a je vždy stále ješlě\ntrochu studií s přejatým obsahem. Bylo\ntomu tak i později u Čermáka, který opírá\nse iv citovém ladění celý o Gallaita a De-\ncampse, u Brožíka, který je epigonem J.\nBretona a Bonnata (ovšem také Munka-\nczyho), u Hynajse, který je parafrází Bau-\ndryho, u Chittussiho, který tvoří z Daubi-\ngnyho, Marolda, kterému téměř vše dali\nGalland a Vierge, Sochora, nemyslitelného\nbez Detailla a Rolla, Radimského, který ne-\nšel ani o krok dále než kam došel Monet. Je-\nnom Myslbek a jeho dílo stojí stranou.\nProto zůstala práce příslušníků tohoto smě-\nru většinou nespojenými pokusy a indivi-\nduelním úsilím, z něhož těžila v nejlepším\npřípadě (u Chittussiho) teprve druhá, ná-\nsledující generace (Slavíček). Ostatně po-\ndobný zjev potkáváme také v Německu, kde\nrovněž zanikl bez ohlasu vliv francouzský,\njmenovitě Courbetův u Leibla, Trúbnera a\nj. proti vlivu italskému.\nSpojení obou směrů dokonala u nás te-\nprve generace Manesa, která již na výstavě\nschází a jenom jeden její člen, Bílek, má\ntvořiti konstruovaný a nepřesvědčující pře-\nchod k nynější přítomnosti výtvarného od-\nboru Umělecké Besedy. Kruh výtvarných\numělců staví Bílka vedle Alše jako úhelník\na východisko nového českého umění a to\nje jeden z četných zásadních omylů tohoto"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3162, "texte": "výtvarnického sdružení, neboť zajímavé, ale\nnestejnocenné dílo Bílkovo je osamělou\nodbočkou, nikoli tvárnou a určující silou\npřítomného uměleckého výboje. Jeho vy-\nstoupení bylo významné jako první reakce\na ohlášení potřeby stylu v době úplného\nuvolnění výtvarných zákonů a vlády ná-\nlady v malířství, architektuře i sochařství.\nJeho nepopiratelný talent a síla sochařská\n(dokumentované na výstavě do bronzu od-\nlitou skizzou „Surovostí války\") je smísen\ns obdivuhodnou dovedností řemeslnou a\nzase kažen nesochařským, malířským a li-\nterárním pojímáním výtvarných problémů.\nCím Bílek působí nejdříve, je gesto a\ngesto je téměř vždy výtvarným klíčem ke\nkaždé jeho postavě, neboť ostatní forma je\nbuď nesouvisejícím šatem, přidaným to-\nmuto jádru nebo zajímavým výkonem tech-\nnickým. Tak v Úžasu je celek udržen jenom\nmechanickým vertikálním rozbrázděním\npovrchu, který nahrazuje modelaci a de-\ntaily třeba ruka s hlavou nebo nohy\npřímo ruší celkový pohyb gesta, které pů-\nsobí nad to jenom z některých pohledů.\nStejně je tomu i u ostatních jeho volných\nplastik, za to reliefy (Křížová cesta) jsou\nkresbami převádějícími bez sochařského\npřepracování úplně malířské řešení pro-\nstoru, plastiky osob, vzájemného členění do\nmateriálu nepříjemně řemeslnicky změkče-\nného. U Alše pak nemůže býti sporu\no jeho výtvarné nečasovosti, neboť je for-\nmálním dokončením jednou uzavřené pe-\nriody předchozí.\nDalším omylem je konečně sama výtvar-\nná produkce Kruhu. Ideově je to úplně ně-\nmecké literární malířství - i tam, kde pra-\ncuje s reminiscencemi z Preisslera, Greca\nnebo moderních Francouzů. Literární je to,\nco se stalo na jednom obraze z Prahy, která\npřekreslena v jakýsi Mout St. Michel a osvě-\ntlena zcela divadelně do čistě kulisové dra-\nmatiky, literární jsou pubertní Hodlerovští\njinoši v ideálních, malířsky nezmožených\nkrajinách, vybavení symboly a detaily jenom\nsujetové, nikoliv obsahové průkaznosti. Ko-\nnečně omylem je i dočasná anonymita\n(ostatně nezajímavá) vystavujících umělců.\nNeznáme-li dnes jmen umělců románských,\nnebo někde gotických, není to proto, že se\nskrývali v jakési evangelické pokoře před\nsvou dobou, ale že nebylo v té které době\nzvykem práce podpisovati, nebo že se umě-\nlec cítil řemeslníkem. Vystavené práce mají\nvšak mnohdy daleko do dobrého řemesla.\n\nV. V. Štech.\n\nUdálosti.\nStanislav Mráz: Čekání na štít\nP h o e b a, jest sešitek veršů, nikoli veršů, ale\nrozsekaných vět, většinou dislogických spo-\njení slov a zvuků, bezmyšlenkovitých, polo-\nšílených. Ale v této pološílenosti anebo prá-\nvě jako jejich následek vyskočí tu a tam verš\nnebo strofa čistého a něžného smyslu a\nněkdy i divoké fantasie. Cituji některé:\nMně bude smutno, až se setmí dol\na tis a němo bude v obzor kol.\nPřijď, přítelko! Přijď proto dřív a včas,\naf zvyknu na tvůj smích a hled a hlas,\npřítelko, přijď!\nNebo:\nZelený parasol stromu nad sebou\njsme barvu květů pili očima.\nMotýli písní volně polétali,\nsmála se louka, slunce šálilo.\nNebo:\nSsáli jsme erotiku jako bonbon svůdný\na každý z jiné strany. Rty se setkaly.\nAž přiblížily se, že roztál cukr\na znik', se teprv v pocelu srazily.\nA těsněji víc lpěly, pojily se.\n•v\nCím touhy bonbon byl, který jsme ssáli?"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3280, "texte": "Jakub Deml vydal v nákladné úpra-\nvě Horu proroků, knihu vidin Kateřiny\nEmerichové.Tylo vise jsou rázu úplně obra-\nzového. Prostá, ale nejpřiléhavěji volená\nslova vyličují a popisuji zrakové představy,\nkrajiny, věci v ní, tvary, světla a barvy co\nnejjednodušším způsobem, aniž při tom iyto\npředstavy ztrácejí co na své objemové i ba-\nrevné hutnosti. Malá a dětinná přirovnání\nstělesňují tyto vise skoro suggestivně. Sym-\nbolický význam prvé části knihy neboť\nčást druhá nemá pražádnou uměleckou\ncenu ztrácí se zúplna pod jejich množ-\nstvím,. a zbývá vám při jich čtení jen pocit\njednoduché a čisté, ale dokonale pozemské\noptické smyslnosti.\nZačátkem dubna přednášela v Praze ně-\nmecká básnířka Elsa Lasker-Schú-\n1e r: Její verše mají slovní melodikou a\nspolu fantastickou bohatostí podobu s verši\nbiblickými. Jsou smyslné ve svých vášnivých\nobrazech jako ony a mají stejnou kadenci.\nNěkde jejich konce náhle jakoby byly pře-\nťaty, zlomily se a vytryskly do vzduchu. Au-\ntorka je recitovala tak, že vytvořila z nich\nkrátké melodické celky a zpívala je spíše\nnežli četla. Souvislost těchto recitativů s verši\ntýkala se více dynamické jejich stránky (zdů-\nrazňování sesílením zpěvu až výkřiky, tlu-\nmení ztišením až šepotem atd.), kdežto vlast-\nní melodie nebyla zcela svázána s melodi-\nckým útvarem slov a veršů. Byl v tom snad\njakýsi paroxysmus, který nebyl zcela pocho-\npitelný, ale rozhodně strhoval v sebe i po-\nsluchače.\nV Miláně vyšla kniha „I poeti futuri-\nsti (cena 2 liry), obsahující díla futuristi-\nstických básníků, kteří se dosti podstatně\na ke svému dobru liší od svých soudruhů\nmalířů. Jejich základním poutem jest volný\nverš, jímž všichni píší. Nelze ovšem proti\nvolnému verši ničeho namítati, má stejnou\noprávněnost jako kterýkoli jiný a v moder-\nním básnictví via facti nabyl oprávněnosti\nnadřízené. Leč nutno vždy naň pohhzeti\njako na primitivní útvar a nové východisko,\njako na útvar snad již formový, který však\nstojí ještě u hranice amorfnosti. Přizná-\nme-li mu tuto skutečnou cenu, předem mu\nreservujeme možné schopnosti vývojové.\nJakmile však uznáme jeho volno st jakožto\nformální basi, jest nebezpečí cesty směrem\nk anarchii. Tohoto poblouznění dopustil se\nprávě Marinetti, vůdce italských verslibristů.\nAkcentoval volnost při ceně volného verše.\nAle poctivě vyvedl i důsledky: „Po volném\nverši volné slovo\", tak vznikla jeho známá\nBataglia. A jeden z jeho stoupenců, Aido\nPalazzeschi, prudký a nebojácný již v dří-\nvějších básních jde ještě dále a počíná jednu\nze svých básní pouhými volnými zvuky: Tri\ntri tri fru fru fru ihu ihu ihu uhi\nuhi uhi atd., které ovšem ihned ironisuje\nskoro kupletově, ale jež přece mají ráz ex-\nperimentu. Ovšem experiment jest očividně\nnezdařený a cesta od něho jde zpět a to\nnejméně zase až k volnému verši. Ale tato\ndůslednost jest aspoň absolutním důkazem,\nže akcentováním této volnosti na verši ne-\nlze dojiti k žádné formální hodnotě.\nJ. Obrovský byl (vedle prof. C. Kloučka)\njmenován nejnověji členem Kuratoria Mo-\nderní Galerie. Nestal se jím zajisté jen pro\nsvou osobu, i když toto bude případně tvrze-\nno, ale i jako zástupce jedné, konservativní\nčásti českého umělectva (Jednoty Výtvarných\nUmělců). Tato událost má dvojí význam.\nJednak ukazuje, že konciliantnost a trpná\nliberálnost majority kuratoria (složená nyní"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2560, "texte": "z předních členů „Manesa\") jde vůči kon-\nservativismu chybně daleko, nebof k žád-\nnému jmenování do kuratoria nemůže do-\njiti proti její vůli. Jmenování Obrovského\nznačí tedy, že je zde přání vycházeti hladce\nsilnější než opravdová vůle k lepšímu. Pak\nje zde druhá okolnost, také neradostná.\nObrovský byl vyměněn za dřívější, sice též\nkonservativní, ale téměř bezbarvé členy ku-\nratoria (Schikaneder) a nelze při jeho o-\nsobní slušnosti aby nezastupoval mimo-\nděk stranu svého spolku. Obrovským tedy\ndostává se Jednota k vlivu na Moderní Ga-\nlerii. Místo aby tedy okamžik doplnění Mo-\nderní Galerie byl využit ke kroku vpřed, u~\nhnulo se zpět. Zase ztracený čas a možnosti\na mezi tím cizí galerie a také knár o d -\nnímu blahu určené —se všude vzpamato-\nvávají a intensivně obracejí k opravdovo-\nsti a zlepšení.\n\nDrobné zprávy.\nOprava. V článku draß. Procházky „O podstatné\nproměně duchové povahy naší doby\" v čísle 3. třeba\nopraviti na str. 80. místo voíjcíc; má být\nna str. 81. místo Zííhnera má být Buchnera,\nmísto: protilehlost podlehlost, místo: a biologii v bio-\nlogii, místo: shodné vhodné, na str. 83. místo nutné\nmá býti nudné.\nPočaly vycházeli opět dva další nové časopisy vě-\nnované novému umění. Je to „Montjoie\", vycházející\nv Paříži (IX., Chaussée ďAntin 38) řízený Canudem\na náležející jaksi organisované „straně\" kubismu; zmi-\nňujeme se o něm na jiném místě tohoto čísla. Dále je\nto italský list „Lacerba\" ve Florencii (via Nazionale2s).\nFotografii k reprodukci řezby v slonovině na str\n106. zapůjčil nám ochotně její majitel, sběratel dr. A\nFigdor ve Vídni. Za fotografie předsíně (č. 3, str. 92)\na vnitřku (č. 4, str. 109) chrámu v Karli děkujeme la-\nskavosti pana docenta dra Pertolda.\nV Goltzově saloně ,Neue Kunsť v Mnichově, (Odeon-\nplatz 1) pořádána byla od 5. do 16. dubna zvláštní\nvýstava obsahující 40 čísel obrazů a plastik členů Sku-\npiny, a sice vystavovali: V. Beneš, E. Filla, A. Pro-\ncházka, O. Guttfreund, j. Gočár, P. Janák.\n„Styl\" přinesl (čís. 3-4) indické architektury dříve,\nnež jak bylo to již dávno v našem programu, mohli\njsme to učiniti. Přineseme toto umění s článkem, po-\nukazujícím, co současnému cítění poskytuje. V ně-\nkterém z příštích čísel přineseme ukázky umění di-\nvošského. Pro později připravujeme číslo orientální\na číslo románské a gotické architektury.\nKu zprávě o Picassových výstavách dodáváme, že\nkolínská výstava obsahuje 53 obrazy a 13 kreseb,\nznázorňujících umělcův vývoj od 1901 až do přede-\nšlého roku. Výstava, již uspořádal Otto Feldmann ve\nsvém salonu (Hansaring 20), potrvá až do konce\ndubna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c024", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "140", "image_debut": 41, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.1", "titre_corps": "Dvě francouzská dramata.", "titre_sommaire": "Dvě francouzská dramata.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.41", "debut_caractere": 769, "fin_caractere_exclue": 2911, "texte": "Dvě francouzská dramata.\n\nV edici „Nouvelle Revue vyšly\nke konci loňského roku knihy Duhamelova\nDans I'ombre des statues, trojaktové drama,\na Vildracova kniha pros Découvertes s při-\npojenou aktovkou ťindigent. Obsahem Du-\nhamelovy práce jest drama mladého muže,\nkterý má snad svou osobitou povahu, svůj\ntalent, své umění, vše své ale ve všech\nvztazích na venek jest jednou pro vždy za-\nkryt osobností svého zemřelého otce, slav-\nného básníka. Tak mu nikdy není přáno,\naby mohl pracovat a žít od začátku, ztratit\nse někde, vystoupit z neznáma. Náhoda mu\nzjeví právě v předvečer veliké oslavy otcovy,\nže tento otec jest jím jenom dle jména. Ne-\nsplněná přání mohou býti uskutečněna, má\nnyní možnost odejiti, ví, že nevděčí jemu za\nsvůj talent, že má právo na svou cestu. Ale\npak přichází matka, představitelka tradice,\nvýchovy a všeho toho, co jej dosud živilo,\na zapřahuje ho i nadále do života jenom\nv pokračování a jenom ve stínu.\nObsahem L'indigent jest chvilka dvou\nmanželů, kdy si uvědomují, že jsou zcela\nosamoceni, bez přátel i schopností si je na-\nlézti chvilka trpkosti z tohoto vědomi a\nchvilka grotesky, když přijde navštíviti je\nčlověk docela všední, a tito dva hluboce\ncítící lidé jsou pokorni a vděčni za jeho\nprázdné společenské hovory.\nObě tato dramata liší se od ostatní u nás\nhrané francouzské produkce dramatické\ntím, že nemají naprosto žádných průmy-\nslových aspirací. Jsou tvořena jako upřímné\nbásnické dílo. Mají-li ony hry s francouz-\nskou literaturou společnou všechnu kon-\nvenci, tedy materielní spojitost, mají tato\ndvě dramata spojitost s tradicí, tedy spoji-\ntost ideovou. Zůstávají tak ovšem v celé\nsouvislosti s tradičním dramatem francouz-\nským, nicméně jsou určité známky jim zcela\nvlastní, které poukazují jednak na individua-\nlitu autorů, jednak na dobové disposice,\nv nichž vznikla.\nPozorujeme v nich soustředění látky a\nosob, pokud (pro jeviště) možno i vylou-\nčení charakteristik, episod, všeho, co nemá\npřesně vymezeného dramatického účelu.\nTaké jejich celkový plán odpovídá pro-\nstému schématu, jen aby drama bylo silně\nkoncentrováno. Tyto vlastnosti však nejsou\ntolik zdůrazňovány, aby v nich spočívaly"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1458, "texte": "jakosti těchto prací. Ty spíše nalezneme\nv tom, co do nich vložily osobní básnické\nkvality jejich autorů-lyriků, kteří dovedou\nz dialogů a monologů svých hrdin stvořiti\nteplé chvění jedné nebo dvou duší (u Du-\nhamela překrásný dialog Roberta s Alicí\nv prvním aktě, Robertovy hovory v aktě\ndruhém a řeči matčiny v aktě třetím) a\nuvésti v takovéto chvění celý děj jevištní\n(interieurová nahořklá nálada v počátku\nVildracovy aktovky). Naproti tomu podr-\nžují z tradice mnoho espritového, což jest\nsice vlastností francouzských her, ale nikte-\nrak kladnou. U Duhamela: karikování (offi-\ncielních lidí, slavnosti, řečníků) manželská\nnevěra. U Vildraca: ironisování dvou osa-\nmělých měšťáků. Leccos jest přikryto lehko-\nmyslnou ironií a úsměvem nad jejich exi-\nstencí.\nTak jest zřejmo, že celková formální no-\nvost těchto dramat jest nerozsáhlá, že to, co\njest v nich nového a krásného, vyplývá\nz uměleckých schopností autorů, kteří se\nprojevují daleko silněji a soustředěněji v ly-\nrice a drobných prosách, kde jejich indivi-\ndualita jako básníků a básníků moderních\nvystupuje se silou ničím neumenšovanou.\nTato neshoda vyplývá však spíše z celko-\nvého přítomného stavu, nikoliv z nějaké\nneschopnosti. Otázky, které lze luštiti v drob-\nných pracích, lyrice nebo prose, jsou dnes\npouze na takovém počátečním stavu, že\npřeneseny do díla tak souhrnného a kon-\nstantního, jako jest drama, mohou se jej\npouze tu a tam dotýkati, nikoliv je pře-\nvraceli.\n\nFrant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c025", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "142", "image_debut": 42, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.2", "titre_corps": "K technice verše.", "titre_sommaire": "K technice verše.", "signature_source": "G. Winter", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.42", "debut_caractere": 1460, "fin_caractere_exclue": 1477, "texte": "K technice verše."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.42", "debut_caractere": 1493, "fin_caractere_exclue": 3065, "texte": "Tak existuje v mnohých volných verších\ni zv. „constante rythmique\", určitý\nrytmický celek, jenž vystupuje v několika\nverších za sebou, af mají jinak rozdílný po-\nčet slabik. Příklad z Henri de Régnier:\nEn allant vers la Ville ou l'on chante aux íerrasses\nsous les arbres en fleurs comme des bouquets de\nfiancées,\nen allant vers la Ville ou le pavé des places\nVibre au soir rose et bleu ďun silence de danses\nlassées.\nRytmická konstanta je tu šestislabičná.\nPravidelný verš, jak samozřejmo, jest celý\nrytmickou konstantou; volný verš má vedle\nrytmické konstanty ještě „un élément nu-\nmériquement variable pour chaque vers,\nqui donne a celui-ci son individualitě étroi-\ntement adaptée au sens.\"\nJinde může onen živel různoslabičný být\nverš od verše v jistém matematickém po-\nměru. Příkladem následující verše Duha-\nmelovy, kde kromě pětislábičné konstanty\njde počet slabik v řadě arithmetické.\nMais je reviendrai puis cófe á cóíe\nnous proměnerons I'aimable désir\nde se réclamer á tout ce qui disperse,\nde nous amasser pour nous offrir mieux et lourd.\nMetrické schéma tohoto čtyřverší vyhlíží\ntakto:\n*\nPodobných rytmických pravidelností, ve-\nsměs zajímavých, našli Duhamel a Vildrac\nve volném verši ještě mnoho. Podařilo se\njim dokázat, že volným veršem lze vytvořiti\nrovněž jistou rytmickou zákonnost; nedo-\nkázali však, že se verš pravidelný vyžil a že\nse již nehodí k výrazové technice současné\nliteratury. Mluví o znásilňování, jemuž pod-\nléhá smysl a výraz při pravidelném verši.\nAle o znásilňování může jiti nanejvýš u pro-\nstředních lidí. Jaké vybroušenosti výrazu do-"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.43", "debut_caractere": 78, "fin_caractere_exclue": 589, "texte": "sáhne naopak skutečný mistr, je-li nucen\nsvésti zápas s koncisní, stabilní veršovou\nformou. Oba mladí básníci se vyjadřují s de-\nspektem o sonetu. „Co souditi o básníku,\njehož emoce se v sonetu spokojuje čtyřmi\nslovy těžko srovnatelnými, ale velitelsky ur-\nčenými, jako by to byly jediné rýmy, jimiž\nřeč disponuje?\" Právě básník by měl po-\nchopiti, co krásy chová tato uzavřená for-\nma, jež svou strukturou je schopna přivést\nmyšlenku i osobitý výraz k svrchované do-\nkonalosti! Musset, Heredia, Baudelaire jsou"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2148, "texte": "právě ve Francii nejlepšími příklady. Dis-\nkuse nyní vedená sotva dospěje k positiv-\nnímu resultátu. Volný verš nabyl již občan-\nského práva v literatuře a není moci, jež by\nho vytlačila. Starý verš pravidelný ukázal\npak přes námitky verlibristů novou vitální\nsílu a bude přicházeti znovu ke cti tím víc,\nčím víc bude vítěziti nad eruptivní spontán-\nností, jež si hledá nové formy, když starými\nnelze otřásti, ciselérsky pomalá tvůrčí práce,\njež dovede staré formy přizpůsobit novým\npotřebám.\nZabývajíce se veršovou fonetikou, zmínili\nse oba autoři v několika instruktivních li-\nryvcích také o alliteraci, plně vyciťujíce jem-\nný půvab této hláskové hry a její působi-\nvost. „Nous aimons un vers animé dun\nsouplejeu de voyellesoude consonnes, ten-\ndant a interpréter harmoniquement lesévo-\nlutions de la pensée.\" Uvádějí několik roz-\nkošných příkladů; zde aspoň jeden:\nCar I'heure est fréle et mouillée\ncomme un reflet de fleur au fleuve\n(F. Vielé-Griffin).\nNašlo by se jich mnoho krásných, jichž\nautoři necitují. Na př. z Baudelaireových\n„Fleurs dumal\" celý sonet „Remords post-\nhume\", kde infernální zvuk opakovaného\n„r\" tak úžasně přiléhá k myšlence, na př.\nv posledním trojverší:\n. Que vous sert, courtisane imparfaite,\nde navoir pas connu ce que pleurent les morts?\nEt le ver rongera ta peau comme un remords.\nNebo z Moréasova „Pělerin passionnée\"\nrozkošné verše:\n„Voeux liés, déliés, lien\nloyal qu'il soit, qu'il mente,\nah! maille, maille! au mal, au bien,\nquand vient la mort charmante,\nla souvenance va mousant.\"\nStálo by za práci, zabývat se trochu alli-\nteraci v českých básních. Jest jí více než jak\nby se zdálo z tradičních příkladů školské\nslovesnosti. Několik krásných příkladů je\nu Vrchlického, na př. ve verši:\nVlál její vlas a plál její pas,\nkde dvojí alliterace, vnitřní rým a metrům\nspojují se ke skvělé výstižnosti. Jiný příklad\nzßřezinovy básně „ Na motiv z Beethovena \":\nŽe pigment zřítelnic ti vnitřní požár prožíh .. .\nAž se u nás ujme recitace lyriky, dojdou\nsnad po francouzském příkladě tyto otázky\nvětší pozornosti a bude se v nich konečně\nviděti více než prázdné hříčky. Vychovaný\nsluch přinese sám nápravu.\n\nG. Winter."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c026", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.2.1", "titre_corps": "Josef Gočár: Lustr. Provedly P. U. D.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Lustr. Provedly P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 37, "texte": "Josef Gočár:\nLustr.\nProvedly P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c027", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.2.2", "titre_corps": "Pavel Janák: Lustr. Provedly P. U. D.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Lustr. Provedly P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.43", "debut_caractere": 39, "fin_caractere_exclue": 76, "texte": "Pavel Janák:\nLustr.\nProvedly P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c028", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 44, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.3", "titre_corps": "Picassovy výstavy v r. 1913.", "titre_sommaire": "Picassovy výstavy v r. 1913.", "signature_source": "Vincenc Kramář", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.44", "debut_caractere": 2150, "fin_caractere_exclue": 3234, "texte": "Picassovy výstavy v r. 1913.\n\nVýznam kolínské výstavy „Sonderbundu\"\nz předešlého roku spočívá mimo jiné v tom,\nže zde byla dána širší veřejnosti poprvé pří-\nležitost seznámili se s novější tvorbou Pi-\ncassovou, tedy s díly, pod jejichž vlivem\nnalézá se nyní všecko skutečně pokrokové\numění naší doby. Jak známo, Picasso se\nnikdy neúčastnil veřejných salonů, a sotva\ndal popud k těm několika souborným vý-\nstavám, jež byly uspořádány v pařížských\numěleckých závodech. Tyto výstavy však,\nz nichž poslední byla v létě 1910 u Vollarda,\nomezovaly se jen na starší materiál, a tak,\nkdo chtěl seznali pozdější jeho díla (od r.\n1907), byl odkázán na ochotu obchodníků\nobrazy a soukromých sběratelů. V téže době,\nkdy kubisté s velikým hlukem snažili se na\nsebe upoutali pozornost, zůstal Picasso širší\nveřejnosti téměř úplně neznámý. V týchž\nlétech (1911-12) objevují se sice na něko-\nlika zahraničních výstavách moderního\numění jednotlivé Picassovy obrazy nověj-\nšího data, ale podobné útržky z jeho veli-\nkého díla byly zcela neúčelné. Oasová po-\ntřeba volala po veliké výstavě, v níž by zá~"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2129, "texte": "roven bylo možno sledovali vývoj tohoto\nvůdce moderního hnutí. Platí-li o každém\numělci, že možno plně vniknouti v jeho\npodstatu jen na základě rozsáhlého pře-\nhledu jeho díla, platí to především o Picas-\nsovi. Jednalo se zde však ještě o něco jiného.\nPro ty, kteří sice znali novější Picassovu\ntvorbu, ale nemohli jí přiznat plnou oprav-\ndovost, měl historický přehled, dovozující\npřesný organický vývoj od díla k dílu, býti\npopudem k posílení důvěry, a těm, kteří\ndosaváde stáli na stanovisku úplně odmíta-\nvém, měla starší jim přístupná vývojová\nperioda býti povzbuzením, aby se obírali\ntaké pozdějším dílem Picassovým. Neboť\nkdo viděl a byl s to oceniti vynikající díla\ni zv. modré a růžové periody, nemohl na-\ndále posuzovali novější jeho umění co systé-\nmek zakrývající nedostatek individuelních\ntvořivých sil, nebo dokonce co nějaký vtip\npočítající s omezeností publika. Podobná\nsouborná Picassova výstava slibovala zá-\nroveň posílení smyslu pro umělecké kvality\na tím také orientaci ve zmatených dneš-\nních poměrech, a v tom spočíval vlastně\nhlavní její význam. První pokus podobné\nrevue podal, jak zmíněno, Sonderbund na\nsvé kolínské výstavě předešlého podzimu,\nnež 17 vystavenými obrazy zůstal tento\npokus nutně fragmentárním. Za to rok 1913\nslibuje státi se rokem velikých Picassových\nvýstav. Hned v únoru byla uspořádána\nv mnichovské moderní galerii (Thanhauser)\nveliká výstava obsahující 76 maleb a asi\n50 kreseb, akvarellů a leptů. Obeslali ji\nhlavně pařížští a němečtí obchodníci, ale\ntaké němečtí sběratelé. Mnoho vynikajících\nděl zde sice scházelo, ale přece byla všechna\nobdobí zastoupena vesměs cennými ukáz-\nkami, a povšechný přehled byl bohatý a\norganicky ucelený.\nTato výstava byla pak přestěhována, ne\nvšak v zcela témž složení, do Kolína n. R.\nMnohem však důležitější, jak se zda, bude\nPicassova výstava, kterou má v programu\nberlínská secesse. Asi 60—70 Picassových\nmaleb má tvořiti clou jejího podzimního\nsalonu. Výstavu pořádá sám Kahnweiler,\na bude počítáno se soukromými sbírkami\nv daleko větší míře, než jak tomu bylo v\nMnichově. Upozorniti na její význam, bylo\núčelem těchto řádků.\n\nVincenc Kramář."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c029", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "146", "image_debut": 45, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.4", "titre_corps": "Clovis Sagot.", "titre_sommaire": "Clovis Sagot.", "signature_source": "Vinc. Kramář", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 45, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.45", "debut_caractere": 2131, "fin_caractere_exclue": 3274, "texte": "Clovis Sagot.\n\nV únoru t. r. zemřel v Paříži Clovis Sa-\ngot, jeden z oněch pařížských obchodníků\nobrazy, kteří jsou něčím více než pouhými\nobratnými kupci a prodavači vykořisťují-\ncími rozmary mody, tak jak jest tomu u nás,\na myslím tím hlavně německé poměry. 11\nnás v užším slova smyslu máme prozatím\njen jakési sklady obrazů, malovaných před\ndesíti a více lety, tedy zboží, které dosáhlo\njiž sankce publika a kterým obchodník nic\nneriskuje. Mezi těmito závody a současnou\ntvorbou není žádných vztahů, a pro náš\numělecký život jsou zcela bez významu.\nJinak tomu je v Paříži, kde působí celá řada\nobchodníků v nejužším styku se současným\numěním a tvoří skutečnou složku všeobec-\nného uměleckého ruchu. Jsou mezi nimi lidé\nbezpečných instinktů, kteří umějí v pestrém\nmnožství nových zjevů rozpoznali skutečné\ntalenty, a to v době, kdy tyto ještě nedo-\nsáhly plného svého rozvoje a velkému\nmnožství jsou neznámy. A naleznete zde\ntaké takové obchodníky, kterým není jedno,\nco prodávají, kteří mají skutečné umělecké\npotřeby a kteří svoje záliby propagují, od-\nvažujíce se spojití svůj osud s osudem svých\nvyvolených, veřejností odmítaných umělců."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.46", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 650, "texte": "Význam takových cílevědomých a vnitřně\npravdivých obchodníků pro umělecký život\nnedá se dosti oceniti. Všimněme si jen, jakou\nvýhodou je pro mladého umělce, může-li si\nv nejtěžší a zároveň nejdůležitější době svého\nživota pomocí inteligentního obchodníka\nzajistiti klid nerušený materielními nedo-\nstatky, a srovnejme s těmito životními pod-\nmínkami osud našich mladých lidí, kteří\nv téže době jsou téměř bez výjimky jen na\nsebe samy odkázáni! Podobní cílevědomí\nobchodníci zanechávají po sobě stopu v kul-\nturním životě, nebof dávají často směr vku-\nsu širšího obecenstva, obeznamujíce je s no-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.47", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 1029, "texte": "vými závažnými zjevy uměleckého života.\nClovis Sagot byl také jedním z těch in-\ntuitivních uměnímilovných obchodníků a\nvždy byl po boku mladým lidem. Jeho čin-\nnost neměla sice velikých rysů nějakého\nDurand-Ruela, Vollarda, a nedosáhl také\nvýše jejich majetku, ale jeho pýchou bylo,\nže v jeho krámku visívaly obrazy mnohých\nnyní slavných malířů v době, kdy jejich\nznámost byla jest! velmi omezená. Rád\npřipomínal Gauguina. Z novějších pak byl\nto Picasso, který brzo po příchodu do Pa-\nříže upoutal na sebe pozornost Sagotovu.\nV pozůstalosti Sagotově nalézá se také krás-\nný jeho portrét malovaný Picassem. O jeho\nvývoj posledních let se však už nezajímal\nčástečně neměl také k tomu příležitost\na nerozuměl mu. Vůbec co se týče moder-\nního hnutí, ztratil jistotu úsudku jako mnozí\njiní ze starších obchodníků. V poslední době\nzastupoval jen některé málo významné mla-\ndé lidi, jako Herbina, Chabaud, Boussin-\ngault a j. Přes to nedá se popříti, že se sna-\nžil jiti s vývojem."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 663, "texte": "Je přirozené, že ve styku umělců (i kteří\ntaké ve mnohém liší se od našich) s po-\ndobnými obchodníky, jak jsem je vylíčil,\nje možný zcela jiný a to lidštější a intim-\nnější poměr než u nás, kde vládne vzá-\njemná nedůvěra. Náš umělec vidí v obchod-\nníku pouhého vykořisťovatele, a tento vy-\ncifuje dobře distanci, již umělec chce na-\nproti němu zachovali v každém případě.\nPříčiny tohoto zjevu třeba ovšem hledati ve\nvšeobecných základech naší kultury.\nKdyž zemřel Sagot, jeho úmrtní lístky\nnesly podpisy truchlících umělců, kterým\nstával po boku, a mezi nimi je jméno Pi-\ncassovo. Není třeba zmínky, že něco po-\ndobného je u nás naprosto vyloučeno.\n\nVinc. Kramář."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c030", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 46, "image_fin": 46, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.4.1", "titre_corps": "František Kysela: Nábytková látka. Návrh pro P. U. D.", "titre_sommaire": "František Kysela: Nábytková látka. Návrh pro P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "František Kysela:\nNábytková látka.\nNávrh pro P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c031", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 47, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.4.2", "titre_corps": "František Kysela: Nábytková látka. Návrh pro P. U. D.", "titre_sommaire": "František Kysela: Nábytková látka. Návrh pro P. U. D.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "František Kysela:\nNábytková látka.\nNávrh pro P. U. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c032", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "147", "image_debut": 48, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.5", "titre_corps": "Japonský dřevoryt.", "titre_sommaire": "Japonský dřevoryt.", "signature_source": "V. Beneš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 48, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.48", "debut_caractere": 665, "fin_caractere_exclue": 683, "texte": "Japonský dřevoryt."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.48", "debut_caractere": 699, "fin_caractere_exclue": 3297, "texte": "V Evropě projevil se současně úpadek,\nzpůsobený naturalismem, tím, že co možno\ndoslovně byla příroda kopírována. U Ja-\nponců, kteří vždy byli omezeni ve výtvar-\nnictví přejatou konvencí, tradiční linií a\nplošnou barvou, jeví se naturalismus jen\nrelativně v mezích jejich vyjadřovacích pro-\nstředků. Místo vyjadřování dospělo se k po-\npisnému líčení přírody, k illustraci, k mate-\nrialisování výrazových prostředků, linie se\nstává popisnou, obrysovou na újmu pla-\nstičnosti a prostoru, takže z velkého, kdysi\ntak výlučného stylu, zůstalo jen pouhé sty-\nlisování.\nUmění Číny, jakož vůbec celého orientu\nje velmi abstraktní, snaží se především o\nskutečnost vnitřní a odtud jeho výlučnost\na exotičnost, kterou působí na Evropana.\nVyjadřovací prostředky odpovídají chtě-\nnému výrazu. Používá se vždy linie, pro-\nstor při zdánlivé naprosté plošnosti prohlu-\nbuje se do nekonečna, plastika je silně a vý-\nrazně opisována, užívá se obrácené per-\nspektivy, figury v zadu bývají větší než\nv předu (což by mnozí historikové rádi vy-\nložili položením diváka za scénu), schází\nčasto horizont, obraz bývá protkán hori-\nzontálními pásy, o nichž je u nás domnění,\nže jsou to dekorativní motivy, nikdy nevy-\nskytuje se světlo a stín, ani vlastní, ani vr-\nžený, a celá scenerie vznáší se často v ne~\nohraničeném prostoru. Tyto výrazové pro-\nstředky byly v době úpadku značně zne-\nhodnoceny. P>yla přejímána evropská per-\nspektiva, ony jemné horizontální pásy staly\nse zcela hmotnými mraky, líčeny odlesky\npředmětů ve vodě, což ve starším umění\nnikdy se nevyskytuje, ideální plošnost obra-\nzu porušena, celek roztříštěn a obrázek je\njen chaosem rozházených, pestrých poma-\nlovaných objektů.\nEvropa počala si všímati umění orientu\nve druhé polovici 19. století a je příznačno,\nže první celý zájem byl výhradně věnován\njaponskému dřevorytu posledního úpadko-\nvého období. První byli to impressionisté,\nkteří projevují vlivy japanismu. Jejich zájem\nbyl upoután asi jednak vývojovou obdob-\nností, projevující se sklony naturalistickými,\njednak formovou příbuzností, když impres-\nsionismus odkládal se pout a tradice v ohle-\ndu plastické formy, rozrušením komposice,\na hlavně to byl nový zájem o barvu, který\nsebou impressionismus přinášel, zbavoval\nse konvenční barevnosti, obestírané dopo-\nsud všemi příznaky temnosvitu, a obracel\nse k Japanu, kde barva vždy používána\nprostá, o sobě. To vše byl však jen zájem\ncelkem povrchní, nedotýkající se ani zda-\nleka základů uměleckého nazírání. Byli to\nhlavně Manet a Degas, kteří se naučili ne-\nsymetričnosti komposice, vyšinování, pře-\nřezávání objektů rámem obrazu. Dále pla_"}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 719, "texte": "katisté a karikaturisté novější doby, Chéret,\nLaulrec, Heine, kteří byli zvábeni plošností,\nlinií, stilisací a barvou. Povrchnost celého\nvlivu je patrna hlavně u Whistlera, který\ndodává podobný ráz svým obrazům uží-\nváním stejných motivů, značek japonských\ndřevorytů, jako jsou motýli, podélné pla-\nketky, květiny a j.\nV umění doby poimpressionistické sahá se\ndále do lepších dob umění orientu. Vztahy\nty jsou mnohem niternější než v době před-\nchozí. Příčinou je obdobné vyjadřování se\nabstraktní formou, rušení objektivního sta-\nnoviska divákova, přeložení jeho do středu\nakce, často způsob používání abstraktního\nsvětla a hlavně charakter pohyblivosti a ne-\nhmotné lehkosti, tak příznačné duchu ori-\nentu.\n\nV. Beneš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c033", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "148", "image_debut": 49, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.6", "titre_corps": "Jubilejní výstava Umělecké Besedy 1863-1913.", "titre_sommaire": "Jubilejní výstava Umělecké Besedy 1863-1913.", "signature_source": "V. V. Štech", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.49", "debut_caractere": 721, "fin_caractere_exclue": 3250, "texte": "Jubilejní výstava Umělecké Besedy\n1863-1913.\n(Březen-duben v Obecním domě.)\n\nJe téměř nemožno sestaviti u nás jen po-\nněkud souvislý přehled kteréhokoliv období\nnašeho umění z oněch roztroušených zlom-\nků, náčrtů, nápovědí a několika málo ce-\nlých děl, a proto také tato výstava je ve své\nretrospektivní části jenom příspěvkem ma-\nteriálovým, obohacením naší představy o\nněkolik významných prací. Nad obě pře-\ndešlé (r. 1891 a 1908) vyniká tím, že v ní\npoprvé vystupuje se zjistitelnou určitostí\ndruhý proud z oněch, které určovaly a tvo-\nřily umění naší poslední minulosti, směr vě-\ndomého, a jak vidíme, celkem nepřetržitého\nvlivu francouzského, který byl protikladem\na reakcí mocnějšího vlivu německého, z ně-\nhož vyrostly a žily téměř všechny definitivní\nhodnoty našeho umění. Znamenají-li dnes\nMánesové, Aleš pro českou kulturu více než\nPurkyně a Pinkas, je to jednak proto, že\nněmecké umění obsahovalo prvky bližíií\nnašemu naturelu a proto života schopnější,\njednak proto, že německá forma byla o-\nněmi umělci proměněna a přivedena dále\nve směru, jejž zatím nehodlám zde rozebn-\nrati. Proti tomu dílo Purkyňovo a Pinkasovo,\npři vší úctyhodné (a místy snad i vyšší Cí-\nnech) formální kvalitě zůstává vždy v me-\nzích určených francouzským vzorem, teďy\nCourbetem, Milletem, a je vždy stále ješlě\ntrochu studií s přejatým obsahem. Bylo\ntomu tak i později u Čermáka, který opírá\nse iv citovém ladění celý o Gallaita a De-\ncampse, u Brožíka, který je epigonem J.\nBretona a Bonnata (ovšem také Munka-\nczyho), u Hynajse, který je parafrází Bau-\ndryho, u Chittussiho, který tvoří z Daubi-\ngnyho, Marolda, kterému téměř vše dali\nGalland a Vierge, Sochora, nemyslitelného\nbez Detailla a Rolla, Radimského, který ne-\nšel ani o krok dále než kam došel Monet. Je-\nnom Myslbek a jeho dílo stojí stranou.\nProto zůstala práce příslušníků tohoto smě-\nru většinou nespojenými pokusy a indivi-\nduelním úsilím, z něhož těžila v nejlepším\npřípadě (u Chittussiho) teprve druhá, ná-\nsledující generace (Slavíček). Ostatně po-\ndobný zjev potkáváme také v Německu, kde\nrovněž zanikl bez ohlasu vliv francouzský,\njmenovitě Courbetův u Leibla, Trúbnera a\nj. proti vlivu italskému.\nSpojení obou směrů dokonala u nás te-\nprve generace Manesa, která již na výstavě\nschází a jenom jeden její člen, Bílek, má\ntvořiti konstruovaný a nepřesvědčující pře-\nchod k nynější přítomnosti výtvarného od-\nboru Umělecké Besedy. Kruh výtvarných\numělců staví Bílka vedle Alše jako úhelník\na východisko nového českého umění a to\nje jeden z četných zásadních omylů tohoto"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2293, "texte": "výtvarnického sdružení, neboť zajímavé, ale\nnestejnocenné dílo Bílkovo je osamělou\nodbočkou, nikoli tvárnou a určující silou\npřítomného uměleckého výboje. Jeho vy-\nstoupení bylo významné jako první reakce\na ohlášení potřeby stylu v době úplného\nuvolnění výtvarných zákonů a vlády ná-\nlady v malířství, architektuře i sochařství.\nJeho nepopiratelný talent a síla sochařská\n(dokumentované na výstavě do bronzu od-\nlitou skizzou „Surovostí války\") je smísen\ns obdivuhodnou dovedností řemeslnou a\nzase kažen nesochařským, malířským a li-\nterárním pojímáním výtvarných problémů.\nCím Bílek působí nejdříve, je gesto a\ngesto je téměř vždy výtvarným klíčem ke\nkaždé jeho postavě, neboť ostatní forma je\nbuď nesouvisejícím šatem, přidaným to-\nmuto jádru nebo zajímavým výkonem tech-\nnickým. Tak v Úžasu je celek udržen jenom\nmechanickým vertikálním rozbrázděním\npovrchu, který nahrazuje modelaci a de-\ntaily třeba ruka s hlavou nebo nohy\npřímo ruší celkový pohyb gesta, které pů-\nsobí nad to jenom z některých pohledů.\nStejně je tomu i u ostatních jeho volných\nplastik, za to reliefy (Křížová cesta) jsou\nkresbami převádějícími bez sochařského\npřepracování úplně malířské řešení pro-\nstoru, plastiky osob, vzájemného členění do\nmateriálu nepříjemně řemeslnicky změkče-\nného. U Alše pak nemůže býti sporu\no jeho výtvarné nečasovosti, neboť je for-\nmálním dokončením jednou uzavřené pe-\nriody předchozí.\nDalším omylem je konečně sama výtvar-\nná produkce Kruhu. Ideově je to úplně ně-\nmecké literární malířství - i tam, kde pra-\ncuje s reminiscencemi z Preisslera, Greca\nnebo moderních Francouzů. Literární je to,\nco se stalo na jednom obraze z Prahy, která\npřekreslena v jakýsi Mout St. Michel a osvě-\ntlena zcela divadelně do čistě kulisové dra-\nmatiky, literární jsou pubertní Hodlerovští\njinoši v ideálních, malířsky nezmožených\nkrajinách, vybavení symboly a detaily jenom\nsujetové, nikoliv obsahové průkaznosti. Ko-\nnečně omylem je i dočasná anonymita\n(ostatně nezajímavá) vystavujících umělců.\nNeznáme-li dnes jmen umělců románských,\nnebo někde gotických, není to proto, že se\nskrývali v jakési evangelické pokoře před\nsvou dobou, ale že nebylo v té které době\nzvykem práce podpisovati, nebo že se umě-\nlec cítil řemeslníkem. Vystavené práce mají\nvšak mnohdy daleko do dobrého řemesla.\n\nV. V. Štech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c034", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "150", "image_debut": 50, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.7", "titre_corps": "Události.", "titre_sommaire": "Události.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.50", "debut_caractere": 2295, "fin_caractere_exclue": 3162, "texte": "Události.\nStanislav Mráz: Čekání na štít\nP h o e b a, jest sešitek veršů, nikoli veršů, ale\nrozsekaných vět, většinou dislogických spo-\njení slov a zvuků, bezmyšlenkovitých, polo-\nšílených. Ale v této pološílenosti anebo prá-\nvě jako jejich následek vyskočí tu a tam verš\nnebo strofa čistého a něžného smyslu a\nněkdy i divoké fantasie. Cituji některé:\nMně bude smutno, až se setmí dol\na tis a němo bude v obzor kol.\nPřijď, přítelko! Přijď proto dřív a včas,\naf zvyknu na tvůj smích a hled a hlas,\npřítelko, přijď!\nNebo:\nZelený parasol stromu nad sebou\njsme barvu květů pili očima.\nMotýli písní volně polétali,\nsmála se louka, slunce šálilo.\nNebo:\nSsáli jsme erotiku jako bonbon svůdný\na každý z jiné strany. Rty se setkaly.\nAž přiblížily se, že roztál cukr\na znik', se teprv v pocelu srazily.\nA těsněji víc lpěly, pojily se.\n•v\nCím touhy bonbon byl, který jsme ssáli?"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3280, "texte": "Jakub Deml vydal v nákladné úpra-\nvě Horu proroků, knihu vidin Kateřiny\nEmerichové.Tylo vise jsou rázu úplně obra-\nzového. Prostá, ale nejpřiléhavěji volená\nslova vyličují a popisuji zrakové představy,\nkrajiny, věci v ní, tvary, světla a barvy co\nnejjednodušším způsobem, aniž při tom iyto\npředstavy ztrácejí co na své objemové i ba-\nrevné hutnosti. Malá a dětinná přirovnání\nstělesňují tyto vise skoro suggestivně. Sym-\nbolický význam prvé části knihy neboť\nčást druhá nemá pražádnou uměleckou\ncenu ztrácí se zúplna pod jejich množ-\nstvím,. a zbývá vám při jich čtení jen pocit\njednoduché a čisté, ale dokonale pozemské\noptické smyslnosti.\nZačátkem dubna přednášela v Praze ně-\nmecká básnířka Elsa Lasker-Schú-\n1e r: Její verše mají slovní melodikou a\nspolu fantastickou bohatostí podobu s verši\nbiblickými. Jsou smyslné ve svých vášnivých\nobrazech jako ony a mají stejnou kadenci.\nNěkde jejich konce náhle jakoby byly pře-\nťaty, zlomily se a vytryskly do vzduchu. Au-\ntorka je recitovala tak, že vytvořila z nich\nkrátké melodické celky a zpívala je spíše\nnežli četla. Souvislost těchto recitativů s verši\ntýkala se více dynamické jejich stránky (zdů-\nrazňování sesílením zpěvu až výkřiky, tlu-\nmení ztišením až šepotem atd.), kdežto vlast-\nní melodie nebyla zcela svázána s melodi-\nckým útvarem slov a veršů. Byl v tom snad\njakýsi paroxysmus, který nebyl zcela pocho-\npitelný, ale rozhodně strhoval v sebe i po-\nsluchače.\nV Miláně vyšla kniha „I poeti futuri-\nsti (cena 2 liry), obsahující díla futuristi-\nstických básníků, kteří se dosti podstatně\na ke svému dobru liší od svých soudruhů\nmalířů. Jejich základním poutem jest volný\nverš, jímž všichni píší. Nelze ovšem proti\nvolnému verši ničeho namítati, má stejnou\noprávněnost jako kterýkoli jiný a v moder-\nním básnictví via facti nabyl oprávněnosti\nnadřízené. Leč nutno vždy naň pohhzeti\njako na primitivní útvar a nové východisko,\njako na útvar snad již formový, který však\nstojí ještě u hranice amorfnosti. Přizná-\nme-li mu tuto skutečnou cenu, předem mu\nreservujeme možné schopnosti vývojové.\nJakmile však uznáme jeho volno st jakožto\nformální basi, jest nebezpečí cesty směrem\nk anarchii. Tohoto poblouznění dopustil se\nprávě Marinetti, vůdce italských verslibristů.\nAkcentoval volnost při ceně volného verše.\nAle poctivě vyvedl i důsledky: „Po volném\nverši volné slovo\", tak vznikla jeho známá\nBataglia. A jeden z jeho stoupenců, Aido\nPalazzeschi, prudký a nebojácný již v dří-\nvějších básních jde ještě dále a počíná jednu\nze svých básní pouhými volnými zvuky: Tri\ntri tri fru fru fru ihu ihu ihu uhi\nuhi uhi atd., které ovšem ihned ironisuje\nskoro kupletově, ale jež přece mají ráz ex-\nperimentu. Ovšem experiment jest očividně\nnezdařený a cesta od něho jde zpět a to\nnejméně zase až k volnému verši. Ale tato\ndůslednost jest aspoň absolutním důkazem,\nže akcentováním této volnosti na verši ne-\nlze dojiti k žádné formální hodnotě.\nJ. Obrovský byl (vedle prof. C. Kloučka)\njmenován nejnověji členem Kuratoria Mo-\nderní Galerie. Nestal se jím zajisté jen pro\nsvou osobu, i když toto bude případně tvrze-\nno, ale i jako zástupce jedné, konservativní\nčásti českého umělectva (Jednoty Výtvarných\nUmělců). Tato událost má dvojí význam.\nJednak ukazuje, že konciliantnost a trpná\nliberálnost majority kuratoria (složená nyní"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 810, "texte": "z předních členů „Manesa\") jde vůči kon-\nservativismu chybně daleko, nebof k žád-\nnému jmenování do kuratoria nemůže do-\njiti proti její vůli. Jmenování Obrovského\nznačí tedy, že je zde přání vycházeti hladce\nsilnější než opravdová vůle k lepšímu. Pak\nje zde druhá okolnost, také neradostná.\nObrovský byl vyměněn za dřívější, sice též\nkonservativní, ale téměř bezbarvé členy ku-\nratoria (Schikaneder) a nelze při jeho o-\nsobní slušnosti aby nezastupoval mimo-\nděk stranu svého spolku. Obrovským tedy\ndostává se Jednota k vlivu na Moderní Ga-\nlerii. Místo aby tedy okamžik doplnění Mo-\nderní Galerie byl využit ke kroku vpřed, u~\nhnulo se zpět. Zase ztracený čas a možnosti\na mezi tím cizí galerie a také knár o d -\nnímu blahu určené —se všude vzpamato-\nvávají a intensivně obracejí k opravdovo-\nsti a zlepšení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c035", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "150", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.18.8", "titre_corps": "Drobné zprávy.", "titre_sommaire": "Drobné zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.52", "debut_caractere": 812, "fin_caractere_exclue": 2560, "texte": "Drobné zprávy.\nOprava. V článku draß. Procházky „O podstatné\nproměně duchové povahy naší doby\" v čísle 3. třeba\nopraviti na str. 80. místo voíjcíc; má být\nna str. 81. místo Zííhnera má být Buchnera,\nmísto: protilehlost podlehlost, místo: a biologii v bio-\nlogii, místo: shodné vhodné, na str. 83. místo nutné\nmá býti nudné.\nPočaly vycházeli opět dva další nové časopisy vě-\nnované novému umění. Je to „Montjoie\", vycházející\nv Paříži (IX., Chaussée ďAntin 38) řízený Canudem\na náležející jaksi organisované „straně\" kubismu; zmi-\nňujeme se o něm na jiném místě tohoto čísla. Dále je\nto italský list „Lacerba\" ve Florencii (via Nazionale2s).\nFotografii k reprodukci řezby v slonovině na str\n106. zapůjčil nám ochotně její majitel, sběratel dr. A\nFigdor ve Vídni. Za fotografie předsíně (č. 3, str. 92)\na vnitřku (č. 4, str. 109) chrámu v Karli děkujeme la-\nskavosti pana docenta dra Pertolda.\nV Goltzově saloně ,Neue Kunsť v Mnichově, (Odeon-\nplatz 1) pořádána byla od 5. do 16. dubna zvláštní\nvýstava obsahující 40 čísel obrazů a plastik členů Sku-\npiny, a sice vystavovali: V. Beneš, E. Filla, A. Pro-\ncházka, O. Guttfreund, j. Gočár, P. Janák.\n„Styl\" přinesl (čís. 3-4) indické architektury dříve,\nnež jak bylo to již dávno v našem programu, mohli\njsme to učiniti. Přineseme toto umění s článkem, po-\nukazujícím, co současnému cítění poskytuje. V ně-\nkterém z příštích čísel přineseme ukázky umění di-\nvošského. Pro později připravujeme číslo orientální\na číslo románské a gotické architektury.\nKu zprávě o Picassových výstavách dodáváme, že\nkolínská výstava obsahuje 53 obrazy a 13 kreseb,\nznázorňujících umělcův vývoj od 1901 až do přede-\nšlého roku. Výstava, již uspořádal Otto Feldmann ve\nsvém salonu (Hansaring 20), potrvá až do konce\ndubna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c036", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[151]", "page_fin": "[151]", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.19", "titre_corps": "Veselý koutek I. Scéna ze „Scény“ (Tagesbefehl). (Arno Dvořák volá: „Dosti Solnessovštiny“! (Ve „Scéně“ čís. 3.-4.)", "titre_sommaire": "Veselý koutek I. Scéna ze „Scény“ (Tagesbefehl). (Arno Dvořák volá: „Dosti Solnessovštiny“! (Ve „Scéně“ čís. 3.-4.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "[151]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.53", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 708, "texte": "Veselý koutek I.\nScéna ze „Scény“ (Tagesbefehl).\n(Arno Dvořák volá: „Dosti Solnessovštiny“! (Ve „Scéně“ čís. 3.-4.)\nSie Kvapil schauns an diesen Ibsen dal.Habť acht! Jak to vypadaj? Oni se stali dramatickým básníkem skrze\nněmecký jeviště! Durch deutsche Theater! Oni dědku! Jim chudne srdce! Jim prchá život! Vyvě-\ntrává lidská síla! Was machen Sie da? Mrtvěj fotografie nejvšednějších věcí! Sie Retoucher, Sie! Symbolist!\nWeiber gehn an - die Nora, Hedda, intressant, Sie Detektiv! Oni maj' studený oči! Studený ruce! Studený\nsrdce! Oni bědně živořej! Oni sou mrrtev! Verstanden? Oni zatopili i nás! Pane chéfe činohry! Morgen Ná-\npadníci trůnu in voliér Ausrustung! Abtreten! Werď mal selbst was schreiben."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c038", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.20", "titre_corps": "Veselý koutek II.", "titre_sommaire": "Veselý koutek II.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 989, "fin_caractere_exclue": 1006, "texte": "Veselý koutek II."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c039", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.20.1", "titre_corps": "„Kam dnes?“", "titre_sommaire": "„Kam dnes?“", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 976, "fin_caractere_exclue": 987, "texte": "„Kam dnes?“"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c040", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.21", "titre_corps": "Drobné zprávy.", "titre_sommaire": "Drobné zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 843, "texte": "Drobné zprávy.\n111. Výstava Skupiny V. U. bude pořá-\ndána v květnu a červnu opět ve výstavních\nsálech pravého křídla v Obecním Domě.\nBude obsahovati oddělení cizího umění,\npro nějž zapůjčila Galerie Kahnweilerova\nv Paříži kolekci tří předních umělců sou-\nčasné Francie: Picassa, Braqua a Deraina.\nDále bude výstava obsahovati oddělení\nmoderní (francouzské) a staré grafiky. Dvě\noddělení budou pak věnována primitiv-\nním uměním, jichž současné umění si hlu-\nboce váží: lidovému (velký soubor obrázků\nna skle, řezeb a keramiky) a exotickému\n(ukázky). Konečně bude výstava doplněna\ni několika starými plastikami.\n*\nValná hromada Skupiny Výtvarných U-\nmělců konala se dne 7. dubna. Do výboru\nzvoleni byli: předsedou Jos. Gočár, místo-\npředsedou Fr. Kysela, pokladníkem Zd. Kra-\ntochvíl, jednatelem E. Filla, dále O. Gut-\nfreund, J. Thon, P. Janák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c041", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.1", "debut_caractere": 1237, "fin_caractere_exclue": 1522, "texte": "GRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\njAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ.\nmm"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c042", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.2", "debut_caractere": 2020, "fin_caractere_exclue": 2229, "texte": "DĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, MYSLÍkDVA ULICE 1959\ndoporučuje se hu provedení vešherých obchodních i společenských\nhud\nCLS\nROpiSU\nv uprave vzorné a v case po\nmožno nej\nRra\n:sim.\nTELEFON 2134."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c043", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 287, "texte": "PAŘÍŽSKÁ\nVĚŠTKYNĚ\nvýtečná, vše uhodne v pří-\ntomnosti i do budoucno-\nsti. Kdo chce svůj osud\nzvědět, račte se jen na mne\nobrátit. Jsem k mluvení od\n8 hod. ráno do 8 hodin\nvečer, v neděli i ve svá-\ntek, a věštím na více roz-\nličných věcí. Každému\npřesně uhodnu.\nDITTRICHOVA UL. 5\nPRAHA H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c044", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 289, "fin_caractere_exclue": 928, "texte": "ZRCADLA! BROUŠENÉ SKLO! TELEFON 3618.\nPRVNÍ PRAŽSKÁ BRUSÍRNA SKLA A VÝROBA ZRCADEL\nJAN SKŘIVÁNEK,\nPRAHA I. 862, BÍLKOVA ULICE.\nDROBNÝ PRODEJ PRAHA, BÍLKOVA ULICE ČÍS. 862.\nFacetování a broušení skla a zrcadel. Zrcadlové sklo belgi-\ncké, 6—B cm silné pro stavby, portály, representační budovy,\nautomobily a kočáry. Zrcadla pro domácnosti, hotely, re-\nstaurace, obchody, módní závody, holiče, koupelny, pro vý-\nkladní skříně. Ohýbané zrcadlové a solínové sklo pro portály\natd. Výplně v různých kovech. Obyčejné, barevné, kathe-\ndrální, tlačené, ledované a j. sklo. Zasklívání budov atd.\nBarevné sklo na obkládání stěn. Ceny vlastní, výrobní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c045", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 930, "fin_caractere_exclue": 1006, "texte": "Hotel\nArcivévoda\nŠtěpán\nP R AHA,\nVáclavské nám.,\nvelkokavárna.\nHaunera nási."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c046", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1008, "fin_caractere_exclue": 1174, "texte": "Kancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Ďá-\nblice. - Nejtvrdší materiá\npro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Po Inerová,\nPraha VII., Bělského\ntelefon č. 5889-"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c047", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1176, "fin_caractere_exclue": 1395, "texte": "JOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský, provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c048", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1397, "fin_caractere_exclue": 1496, "texte": "Středisko umělců KAVÁRNA ORIENT\" Praha 1., Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c049", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1498, "fin_caractere_exclue": 1522, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c050", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1524, "fin_caractere_exclue": 1604, "texte": "ZÁVODY PRO UMĚL-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VIL, 1079.\nU PRŮHONU"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c051", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1606, "fin_caractere_exclue": 1683, "texte": "JOSEF\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c052", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[101]", "page_fin": "[101]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "debut_caractere": 1685, "fin_caractere_exclue": 1810, "texte": "Neuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund, ve Dvoře Králové n. L.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c053", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[102]", "page_fin": "[102]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[102]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 277, "texte": "Kostelní\na salonní okna\ns®\n$\nk\nM\nWi\nI\nň\n£S\nJ.Vlasák, Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c054", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[102]", "page_fin": "[102]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[102]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.4", "debut_caractere": 279, "fin_caractere_exclue": 394, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nVPRAZEI.ČISLOB67\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c055", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[102]", "page_fin": "[102]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[102]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.4", "debut_caractere": 396, "fin_caractere_exclue": 512, "texte": "KRESS A BERNARD\nPRAHA 111.\nHARRACHOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 4.\nSTAVBY ŽELEZNIC A MOSTŮ.\nREGULACE ŘEK A PNEUMATI-\nCKÉ ZAKLÁDÁM"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c056", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[102]", "page_fin": "[102]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[102]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.4", "debut_caractere": 514, "fin_caractere_exclue": 642, "texte": "TRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE ILLUSTROVANÝ CENNÍK"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c057", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[102]", "page_fin": "[102]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[102]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.4", "debut_caractere": 644, "fin_caractere_exclue": 935, "texte": "Tabulové sklo\nz jediné české sklárny v Trimcích, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c058", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[151]", "page_fin": "[151]", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "[151]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.53", "debut_caractere": 710, "fin_caractere_exclue": 779, "texte": "ZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c059", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[151]", "page_fin": "[151]", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "[151]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.53", "debut_caractere": 781, "fin_caractere_exclue": 887, "texte": "PETŘÍKOVA VINÁRNA\nV PRAZE 1., PERSTÝN 5.\nVýběr dobrých přírodních vín. Do-\nstaveníčko umělcův a literátův."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c060", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 1008, "fin_caractere_exclue": 1140, "texte": "KAVÁRNA\nUNION\nFerdinandova tř.,\nroh Perštýna.\nNejvětší počet ča-\nsopisů a denních\nlistů k disposici.\nStředisko umělců.\nTELEFON 2957."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c061", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 1142, "fin_caractere_exclue": 1328, "texte": "OBCHODNÍ JAN STOUPA\nPRAHA, JINDŘIŠSKÁ Č. 1\nKOBERCE, ZÁCLONY, PŘIKRÝVKY, NÁBYTKOVÉ\nLÁTKY, CESTOVNÍ POTŘEBY, ŽELEZNÝ NÁBY-\nTEK, DĚTSKÉ VOZÍKY, ZAHRADNÍ NÁBYTEK.\nSLUNNÍKY, ROZKLÁDACÍ ŽIDLE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c062", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 1330, "fin_caractere_exclue": 1421, "texte": "Práce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha~Kr Vinohrady,\nKotlářova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c063", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 1423, "fin_caractere_exclue": 1606, "texte": "m\nní topení\na větráni všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c064", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[152]", "page_fin": "[152]", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "debut_caractere": 1608, "fin_caractere_exclue": 1699, "texte": "VÁCLAV KRYCNER\nelektrotechnická továrna\nPRAHA-\nVIL,\nDělnická 1065\nI Telefon 5258a\nm\ngEPf*\"'"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c065", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c065", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 124, "texte": "p\nKABARET MONTWALTNER i\nPRAHA L, ŘETĚZOVÁ ULICE. j\nDENNĚ PŘEDSTAVENÍ N |\nKONFERENCIER J. WALTNER. ZAČÁTEK V 9 HODIN VEČER. ["}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c066", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c066", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 126, "fin_caractere_exclue": 353, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marian-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c067", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c067", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 355, "fin_caractere_exclue": 522, "texte": "| PARNÍ PRADELNA ZINI\nROUBICZEK A\nFISCHER\nv/ v /\n//V/ V / v\nVyRABI PREDENE ZINEI. JAK. PRO SED-\nLÁŘE, ČALOUNÍKY, KOČÁRNÍKY ATD.\nVZORKY ZDARMA\nPRAHA 11., JUNGMANNOVA 41"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c068", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c068", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 524, "fin_caractere_exclue": 587, "texte": "v\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c069", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c069", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 589, "fin_caractere_exclue": 736, "texte": "DLOUHOLETÉ ZKUŠENOSTI! NEJLEPŠÍ REFERENCE\nČETNÁ PROVEDENÍ! NEJKRATŠf DOBA STAVEBNÍ!\nSTROJNÍ POHON! NÁVRHY A ROZPOČTY NA\nVŠECHNA PROVEDENÍ STAVEBNÍ!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c070", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c070", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 738, "fin_caractere_exclue": 856, "texte": "HRŮZA A ROSENBERG\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\nWmm\n&\n■/' X..rf<y y ~p.\n»\"„JW \"\"V ,i n,*W^JřM\nBF,\nIL,. nj,-.j ,:iA\nRSY'\nr.-v..1"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c071", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c071", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.52", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "debut_caractere": 858, "fin_caractere_exclue": 950, "texte": "PODNIKATELSTVÍ BETONOV. STAVEB\nA TOVÁRNY STAVEBNÍCH VÝROBKŮ.\nPRÁCK ŽELEZOBETONOVÉ A BETONOVÉ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c072", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c072", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.53", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 230, "texte": "Ze 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modely pro bronz, dřevo, kámen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c073", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c073", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.54", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "debut_caractere": 232, "fin_caractere_exclue": 545, "texte": "LAKýRNICTVÍ, MALÍŘSTVÍ\nPÍSMA, DŘEV A ŠTÍTŮ\nJÁN\nSCHUBERT\nV PRAZE 1.,\nHUSOVA TŘÍDA ČÍSLO 242, 9 NOVÉ\nMALBy, NÁPISY A ZLACENÍ NASKLE,\nDŘEVĚ, PLECHU, ZDI I PLÁTNĚ VE\nVZORNÉ SLOHOVÉ ÚPRAVĚ\nSTAVEBNÍ I NÁByTKOVÉ NÁTĚRy\nV NEJLEPŠÍM PROVEDENÍ\nMODERNÍ PLASTICKÁ PÍSMENA\nZLACENÁ I V EMAILU\nSKLENĚNÉ FIRMy\nTRANSPARENTNÍ FIRMy"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c074", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c074", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.55", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "debut_caractere": 547, "fin_caractere_exclue": 686, "texte": "Arnošt Diepod I\nzvonař v Praze-L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c075", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c075", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.56", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "debut_caractere": 688, "fin_caractere_exclue": 885, "texte": "| VÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský sta-\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě=\ncech civilních i trestních\nPRAHA VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c076", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c076", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.57", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "debut_caractere": 887, "fin_caractere_exclue": 1264, "texte": "H. TAINE:\nFILOSOFIE\nUMĚNÍ\njeden z pilířů moderní kritiky a\ndějin umění, klasicky jasnou\nformou, přístupnou každému,\nkdo má zájem o umění.\nO povaze a tvorbě uměleckého díla.\nRenaissanční malířství v Itálii. Malíř-\nství v Nizozemí. Sochařství v Řecku.\nO ideálu v umění.\nVyšlo v Peklově Knihovně Roz-\nhled ů. Za K 6 —, váz. K 7*40.\nNAKLADATEL JOS. PELCL,\nPRAHA 11., JEČNÁ ULICE 8."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-02-c077", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_02#c077", "volume": "bmtnabk_1913_02", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.2.58", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "debut_caractere": 1266, "fin_caractere_exclue": 1536, "texte": "Umělý kámen\npro celé fa<;ady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukaíérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nČasopis Skupiny Výtvarných Umělců. Revue mensuelle des arts, orgáne de Skupina Výtvar-\nŘídí Pavel Janák a Fr. Langer s redakčním kruhem: n^°h Urnělců (GrouPe des artistes.í, Prague.\nEmil Filla, František Kysela, V. V. Stech, V. Štěpán. Rédaction et administration: Prague 1., Františkovo\nRedakce a administrace Uměleckého Měsíčníku a kan- nábřeží 20.\ncelář Skupiny Výtvarných Umělců v Praze 1., Franti- Directeurs en chef: Pavel Janák et František Langer.\nškovo nábřeží 20, 11. patro, denně od 9-1, 3-7 hod. Rédacteurs: Emil Filla, František Kysela, V. V. Stech,\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivé čísla Šfépán.\nIK7O h. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Abonnement frs. 15.- pour an; un numéro fr. I'Bo.\nKrál., filiálka v Praze.\nZa náklad a vydávání odpovídá zodpovědný redaktor Pavel Janák, Praha 51-1. - Reprodukce grafického\nústavu Jana Sience, Praha 1., Salvatorská čís. 8. Tiskem „Grafie\", dělnické knihtiskárny v Praze 11., Myslí-\nkova ulice 1959.\nPojistěte se na život!\nOsoby od jiných ústavů pojišťovacích zamítnuté nebo s pojištěním odročeným pojištěny\nbudou za velmi příznivých podmínek u ústavu prvního řádu. Nab. od samotných ucha-\nzečů vyprošují se pod zn. „Risiko na kancelář 1.1.\n\nGRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\njAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ.\nmm"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.2", "texte": "čís 4.-5. Ročník 11. 1913.\nNo 4—5. He année.\n\nObsah\nText:\nVincenc Kramář: Kapitola o —ismech . . . . 115\nRudolf Procházka: O podstatné proměně du-\nchové povahy naší doby 131\nOtto Gutfreund, V. V. Stech: Dvě poznámky\no Donatellovi 136\nKronika:\nDvě francouzská dramata 139\nK technice verše 140\nPicassovy výstavy v r. 1913 142\nClovis Sagot 143\nJaponský dřevoryt 146\nJubilejní výstava Umělecké Besedy 147\nUdálosti 149\nVyobrazení:\nDonatello: Sv. Jan Křtitel, detail 103, 104\nKrál David 105\nŘezba ze slonoviny 106\nDvéře San Zeno ve Veroně, detail ...... 107\nNáčrt průčelí . 108\nVnitřek chrámu v Karli 109\nE. Filla: Žena s květinami, Ryba na talíři . . . 112\nA. Procházka: Vása s květinami 114\nO. Gutfreund: Koncert, Don Quijote . . . 110, 111\nE. L. Kirchner: Zátiší 113\nE. Filla: Kávový příbor, Kytice ....... 130\nO. Gutfreund: Hamlet, Don Quijote ..... 131\nH. Rousseau: Most . 135\nJ. Gočár: Toiletní stolek, lustr 136, 141\nP. Janák: Lustr 141\nFr. Kysela: Nábytkové látky ...... 144, 145\n\nSommaire\nTexte:\nV. Kramář: Un chapítre sur les —lsmes .... 115\nR. Procházka: Le changement essentiel de la base\nintellectuelle de nofre íemps 131\nO. Gutfreund, V. V. Stech: Deux notices sur Do\nnatello 136\nChronique:\nDeux drames frangais 139\nDe la versification 140\nLes expositions de Picasso en 1913 142\nClovis Sagoí 143\nGravure sur bois japonaise 146\nťexposition jubilaire de „Umělecká Beseda\" . 147\nLes évenements 149\nlllustralions:\nDonatello: S. Jean Babtiste 103, 104\nLe roi David . 105\nSculpture en ivoire 106\nLa porte de San Zeno, Verone 107\nUne ésquisse de fagade *. 108\nL intérieur du temple de Karli 109\nE.Filla: La femme aux fleures, Lepoisson au plat 112\nA. Procházka: La vaše de fleurs 114\nO. Gutfreund: Le Concert, Don Quijote . 110, 111\nE. L. Kirchner: La nature mořte 113\nE. Filla: Le service á café, Un bouquet .... 130\nO. Gutfreund: Hamlet, Don Quijote . . . . . 131\nH. Rousseau: Le pont ... 135\nJ. Gočár: Une table de toilette, un lustre 136, 141\nP. Janák: Un lustre 141\nFr. Kysela: Les étoffes de meuble ... 144, 145\n\nDĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, MYSLÍkDVA ULICE 1959\ndoporučuje se hu provedení vešherých obchodních i společenských\nhud\nCLS\nROpiSU\nv uprave vzorné a v case po\nmožno nej\nRra\n:sim.\nTELEFON 2134."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[101]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.3", "texte": "PAŘÍŽSKÁ\nVĚŠTKYNĚ\nvýtečná, vše uhodne v pří-\ntomnosti i do budoucno-\nsti. Kdo chce svůj osud\nzvědět, račte se jen na mne\nobrátit. Jsem k mluvení od\n8 hod. ráno do 8 hodin\nvečer, v neděli i ve svá-\ntek, a věštím na více roz-\nličných věcí. Každému\npřesně uhodnu.\nDITTRICHOVA UL. 5\nPRAHA H.\n\nZRCADLA! BROUŠENÉ SKLO! TELEFON 3618.\nPRVNÍ PRAŽSKÁ BRUSÍRNA SKLA A VÝROBA ZRCADEL\nJAN SKŘIVÁNEK,\nPRAHA I. 862, BÍLKOVA ULICE.\nDROBNÝ PRODEJ PRAHA, BÍLKOVA ULICE ČÍS. 862.\nFacetování a broušení skla a zrcadel. Zrcadlové sklo belgi-\ncké, 6—B cm silné pro stavby, portály, representační budovy,\nautomobily a kočáry. Zrcadla pro domácnosti, hotely, re-\nstaurace, obchody, módní závody, holiče, koupelny, pro vý-\nkladní skříně. Ohýbané zrcadlové a solínové sklo pro portály\natd. Výplně v různých kovech. Obyčejné, barevné, kathe-\ndrální, tlačené, ledované a j. sklo. Zasklívání budov atd.\nBarevné sklo na obkládání stěn. Ceny vlastní, výrobní.\n\nHotel\nArcivévoda\nŠtěpán\nP R AHA,\nVáclavské nám.,\nvelkokavárna.\nHaunera nási.\n\nKancelář kamenných lomů\nDžbán, Podbaba, Ďá-\nblice. - Nejtvrdší materiá\npro stavby betonové a štěrkování\nSchneiderová-Po Inerová,\nPraha VII., Bělského\ntelefon č. 5889-\n\nJOSEF CHROUST\nměstský mistr tesařský, provádí veškeré\npráce stavební. Specialita: Zahradní per-\ngoly, altány, laťové zahradní stěny, la-\nvičky, stavby věží atd.\nPRAHA I. ČÍS. 885.\nTelefon č. 62. Plány a rozpočty zdarma.\n\nStředisko umělců KAVÁRNA ORIENT\" Praha 1., Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n\nZÁVODY PRO UMĚL-PRŮ-\nMYSLOVÉ PRÁCE KOVOVÉ\nFRANTA ANÝŽ\nPRAHA VIL, 1079.\nU PRŮHONU\n\nJOSEF\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815.\n\nNeuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund, ve Dvoře Králové n. L.\""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[102]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.4", "texte": "Kostelní\na salonní okna\ns®\n$\nk\nM\nWi\nI\nň\n£S\nJ.Vlasák, Praha\n1., Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\".\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKÝ, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nVPRAZEI.ČISLOB67\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nKRESS A BERNARD\nPRAHA 111.\nHARRACHOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 4.\nSTAVBY ŽELEZNIC A MOSTŮ.\nREGULACE ŘEK A PNEUMATI-\nCKÉ ZAKLÁDÁM\n\nTRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE ILLUSTROVANÝ CENNÍK\n\nTabulové sklo\nz jediné české sklárny v Trimcích, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.5", "texte": "Donatello:\nSv. Jan Křtitel.\nDetail.\nBerlín."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.6", "texte": "Donatello:\nSv. Jan Křtitel.\nBerlín."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.7", "texte": "Donatello:\nKrál David (II Zuccone).\nFlorencie, Kampanila."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.8", "texte": "Mojžíš.\nŘezba ze slonové kosti. XI. stol.\nZe sbírek dra A. Figdora ve Vídni."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.9", "texte": "Vyhnání z ráje.\nČást dveří chrámu S. Zeno ve Veroně.\nXI. stol."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.10", "texte": "Neznámý:\nNáčrt architektury.\nXVIII. stol."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.11", "texte": "Vnitřek buddhist. skalního chrámu v Karli (Indie).\nII. stol. př. Kr."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.12", "texte": "O. Gutfreund:\nKoncert.\nSádra."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.13", "texte": "O. Gutfreund:\nDon Quichote.\nDetail. Sádra."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.14", "texte": "Emil Filla:\nRyba na talíři. –Děvče s květinou.\nOleje."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.15", "texte": "E. L. Kirchner:\nZátiší.\nOlej."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.16", "texte": "A. Procházka:\nKytice.\nOlej."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.17", "texte": "Kapitola o -ismech.\nK výstavě Le Fauconnierově v Mnichově.\nVincenc Kramář:\n\nKdyž chtěli futuristé loňského roku v únoru dobyti útokem staré metropole umění, Pa-\nříže, dožili se velikého sklamání. Chtěli namluvili, že rozhodují o osudech evropské malby,\nnež nikdo nemínil je bráti vážně, což bylo velmi mrzuté. Qualita vystavených produktů\nmluvila příliš jasnou řečí, a jestliže přece někdo ještě pochyboval, toho poučila re-\nklamní a nabubřelá předmluva katalogu důkladně o vnitřní ceně nových uměleckých bo-\njovníků. Připojený manifest jakož i zmínka turínské bitvy, jíž v r. 1910 „slavně\" zahájeno\nfuturistické hnutí v malířství - literární futurism je o jeden rok starší a datuje se od článků\nMarinettiho uveřejněných ve „Figaro\" - doplňovala vhodně jejich charakteristiku. „Tu-\nrínská bitva stala se legendární. Vyměnili jsme tam téměř tolik ran pěstí jako ideemi, aby-\nchom zachránili genia italského umění od fatální smrti.\" Toto líčení potřebuje výkladu,\naby nikdo nemyslil, že ona legendární „bitva\" byla jen něco náhodného a ojedině-\nlého. Ve skutečnosti ztratila již, díky další praksi futuristů, půvab legendy. Futuristé opě-\nvají totiž válku co „hygienu světa a jedinou výchovnou morálku.\" V drobném životě spo-\nkojují se se skrovnějšími projevy tohoto názoru as opravdovou rozkoší poznamenávají\nsvé soupeře, jimž vybraně říkají „podagristé, paralytici, šovinisté, italofobové\", dle toho,\noč se jedná, v obličeji a jinde. Jejich vůdce, básník Marinetti, přivedl to k také dokona-\nlosti, takže lze o něm říci, že básní volný verš mávnutím své ruky. Také v Paříži podal\nukázku několika veršů.\nLidem podobných elementárních, či, jak oni říkají, „heroických\" vznětů je politika ne-\nznámý pojem. Futurista kráčí s otevřeným hledím a uplatňuje se bezohledně a bez kom-\npromisu. Tak to bylo také s jejich vystoupením v Paříži. Mohli zde dojiti ohlasu v řadách\npříbuzných jim kubistů, syntetistů a j., než úvod katalogu hlásal nesmiřitelnou pýchu vý-\nbojníků. Byla v tom však také obratnost routinovaného commis-voyageur. „Zde vám\npodáváme umění, jakého tu ještě nebylo, proti němuž všechny pokusy francouzských\nmladých malířů jsou čirý akademismus\". Mezi těmito francouzskými kolegy uváděli též\nPicassa, Braqua, Deraina, což tito klidně snesli, zrovna tak jako výtku akademismu. Tím\nvíce se to však dotklo kubistů, jako lidí, kteří o sobě slyšeli nepříjemnou pravdu. Jak trpký\nosud, v 25 létech vystavovat v Salon des pompiers*! Bylo třeba odvety, a futuristé ztra-\ntili vše na celé čáře. Vyvstal Guillaume Apollinaire, věrný průbojník kubistických a jiných\nideálů připomíná nyní, kde může, že byl prvním mezi prvními, již lámali oštěp za věc\nkubismu, a nikdo mu, doufám, nebude závidět tu slávu a napsal kritiku o futuristech,\njež vyzněla v ten smysl, že jsou pouhými imitátory francouzských novotám a v podstatě\nvelmi blízci „pompiers\". Kubisté s futuristy byli vyrovnáni a mohli si podat ruku. Sku-\ntečně říjnový článek páně Apollinairův nezní již tak nepřátelsky, nýbrž obírá se vážně sna-\nhami futurismu a vlídně vytýká jeho vady, t. j. odchylky od kubismu. Slovo „pompiers\"\nzde nepřichází. Za to nemohl autor potlačili vzdech nad existencí futuristického fondu\n\n* „Pompiers\" t. j. hasiči říká se v Paříži výtvarníkům akademického rázu. Ostentativně vystoupili pod tím\njménem v r. 1911 v Salonu G. Petit. Byla prý to demonstrace proti kubistům rozhodně veselá podívaná!"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.18", "texte": "v Miláně. Futuristé prosperují, kdežto Kubisté, „jejichž umění je nejušlechtilejší a nejvzne-\nšenější naší doby\", jsou opuštěni všemi, vysmíváni téměř celým tiskem a trpí takřka u-\nplnou bídu ... O něco později, snad na počátku tohoto roku, zdá se, došlo ještě k plnější\ndohodě, nebof pan Apollinaire čítá futuristy, třebaže s jistými ohradami, mezi „orfisty\",\ntedy mezi výtvarníky, již činí dle něho pendant k t. zv. poetickému dramatismu, který\nzastupují na př. pan Mercereau a sám pan G. Apollinaire. Kdo se domníval, že s kubis-\nmem a futurismem vystačíme alespoň několik měsíců, velice se mýlil. Mimo tento „or-\nfismus\" dostalo se nám letos v zimě ještě několika —ismů, na př. penetrismu. Sám or-\nfista Delaunay zkonstatoval z vývoje kubismu praekubismus a neokubismus. To už je\novšem výsledek historické analysy, a dle toho je se nadíti, že při methodickém jejím užití\nbude objeveno ještě více vývojových stupňů kubismu, pro něž nebude nouze o jméno.\nTotéž platí o orfismu etc. Také bude časem patrně přihlíženo k vývoji jednotlivých\nkubistů a orfistů, a tu otevírá se perspektiva na nevyčerpatelný materiál. Počet -ismů\ntedy není ještě ani zdaleka u konce. Zde je třeba také podotknouti, že od posledního\npodzimu někteří kubisté neshledávají případným název kubismu, a přejí si, aby se jim\nříkalo ~realisté\". Skromnější z nich spokojí se s titulem „naturistů\". Zaznamenávám to\nz ohledů společenských. Vůbec pojem kubismu shledán byl příliš úzký, a vidí se, že není\nmožno vtěsnati do jeho hranic všechny ty tak bohatě nuancované zjevy, jimž se dosavad\nříkalo prostě „kubisté\". Hledají se úporně nové —ismy a není pochyby, že po krátké době\nkaždý z těch mladých lidí bude representovat určitý —ismus. Prozatím se spokojují pa-\nřížští tvůrci —ismů umělci s jejich literáty s rozlišováním kubismu v užším slova\nsmyslu a orfismu, či statismu a dynamismu, což se napodobí s úspěchem také jinde. To-\nmuto aktu následoval ihned nový rozkvět umění. Jakému však bohatství uměleckých vý-\nrazů budeme se těšiti, až každý z těch lidí bude míli svůj —ismus! Než vraťme se k pa-\nřížské výstavě futuristů!\nBylo by omylem domnívati se, že snad byli futuristé sklíčeni svým neúspěchem. Nikoli,\njako futurista umí rozdávati rány, tak je také snáší. A konečně dovídáme se z jedné je-\njich loňské publikace, že měli v Paříži vlastně veliký úspěch. Míním sbírku I poeti fu-\ntur ist i, objemný svazek o 430 stránkách s červenou revoluční obálkou, a to vše za\n2 liry. Kniha tato, rozšířená v mnoha tisících svazků, dělá futuristickému umění reklamy\nvšechnu čest. Dovídáme se zde také mnoho zajímavého z dějin futurismu a o jeho úspě-\nších. Hned na prvním listu je seznam sekcí tohoto hnutí, jehož direkce, řekli bychom cen-\ntrální bureau - futuristé jsou skutečně moderní - nalézá se v Miláně. Jsou tu sekce poe-\nsie, malby, hudby, plastiky a ženského hnutí, ana konci tučným tiskem zmíněno, že mají\n120.000 adesioni t. j. platících členů. (Vzdech páně Apollinairův je zcela oprávněný.) Pak\nnásledují obvyklé proklamace, manifesty a úvodní články. Pod nadpisem „Námi stvo-\nřená futuristická atmosféra\" dovídáme se, že celý svět, který ještě před dvěma lety se vy-\nsmíval futuristům, stal se futuristickým. Doklady: Italská vláda usurpuje Tripolis, d'An-\nnunzio, básník passatista, radí studentům, aby se co možno brzy vybavili ze školských\npout, direktor Temps-u Hebrard bojuje proti tradicionelnímu uměleckému průmyslu,\npan Balfour řekl, že se zajímá o futuristické malby, a jakýsi p. Clement Vautel ujišťoval"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.19", "texte": "v jednom čísle „Matinu\" své čtenáře, že nechodí do museí. Než ten úspěch pařížské vý-\nstavy! Zvědavost publika byla tak veliká, že nebylo možno v Bernheimově galerii kolovat.\n40.000 návštěvníků (čísla u futuristů působí téměř dramatickým spádem.) Přednáška Ma-\nrinetti-ho musila býti opakována, tentokráte s velkým nebezpečím pro obrazy. Nějaká sku-\npina polských malířů, zdá se mimo to, že neměla dosti vážnosti k p. Marinettimu, a tento\nbyl nucen v zájmu futuristické kultury zkrotit nejodvážlivějšího z nich, což provedl s ob-\nvyklou bravurou. Třeba to čisti v krásné italštině, řeči starých kultur: „il poeta Marinetti\nsi scaglió contro il piú focoso die loro, elo schiaffeggió ripetutamente.\" Nesčetné sice\nšovinistické články, kontroverse vyplnily denníky, a pan Gustav Kahn „illustre poeta\ne critico ďarte\" proklamoval, že od dob pointillistů nebylo důležitější výstavy, jaký rekord!\nV Paříži byl tedy veliký úspěch, tak to stojí tištěno; než nebyl prodán ani jediný\nobraz! Futuristé nejsou však materialisty, s pohrdáním odmítají pařížský šovinism a úplné\nuspokojení nalézají ve svém velkém gestu. Několik mladíčků, kteří nevěděli, jak dále\nsunout káru života, přece jen se přiznalo k futurismu ovšem pod novým jménem.\nVýstava přestěhovala se v březnu do druhé evropské metropole, do Londýna. Anglické\nčasopisy jevily už dříve veliký zájem, snad to tam půjde lépe. A skutečně. Marinetti ovšem\npřipravil půdu přednáškou a vyprovokoval italofoba Mac Cullagh-a, „krvavě mu nadav\"\n(chtěl napodobiti patrně Homerovy hrdiny), čímž stvořena potřebná futuristická atmo-\nsféra. Přes to, že byl Londýn ve znamení hornické stávky, po celý měsíc o ničem jiném\nse nemluvilo než o futurismu. Vyšlo přes 350 kritických studií, a dokonce se prodávalo.\nSlavný pianista Busoni koupil „Mrtvé město\" od Boccioniho za 4000 lir.\nZ Londýna šla triumfální cesta do Berlína. Jeden pařížský obchodník obrazy vyprávěl\nmi s významným úsměvem; „A v Berlíně doprodali zbytek.\" Našel se skutečně i sběratel,\njenž koupil najednou 24 obrazy. Summa všech prodejů 40.000 lir („materielním vítěz-\nstvím nepřikládají futuristé žádného významu\" ... Pane Apollinaire, jaký jste materia-\nlista!) Opět jednou se potvrdila Cézannova slova o Němcích, že se dají napáliti každým\nhumbugem vydávajícím se za nové umění.\nPo Berlíně následoval hlučný úspěch v Brusselu, výstavy v Mnichově, Vídni, New\nYorku, a v programu byly další výstavy v Římě, Haagu, Marseilles, Barceloně a Rotter-\ndamu.\nKubistům, kteří napjatě sledovali toto divadlo, přecházely oči. Cítili snad dokonce ja-\nkési zahanbení. Vždyť přece oni také uměli žiti z cizí práce a uměli beze studu as ve-\nlikou okázalostí vydávati jakousi kříženinu běžného dekorativního malování s těmito vy-\npůjčenými a neporozuměnými prvky za nové velké umění, znali také tajemství reklamy,\nvěděli, že nejdůležitější je strhnouti na sebe pozornost, a dovedli najiti vhodné prostředky\nzískali řadu literátů a listů, pořádali souborné výstavy a konference, dobyli podzimního\nsalonu a sami hojně psali a to hlavně vzájemné chvalozpěvy! - a také neopomenuli zne-\nhodnocovali v očích obecenstva ty, z nichž žili, a kteří zatím v ústraní a tichu pracovali\nna základech nové umělecké kultury než všechno to bylo proti futuristickému podniku\nčirý diletantism. Kubisté viděli, že jsou vedle futuristů co do životního umění pouhými\nzelenými hochy, žáčky, a že možno, ba že je třeba se od futuristů mnohému přiučit, mají-li"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.20", "texte": "dosáhnouti kýžených cílů. Neboť kubisté musili si doznali, že zvířili sice mnoho prachu,\nže siávající zmatek vystupňovali do všeobecné konfuse, než že celkem měli málo reelního\nzisku z celé té akce. Řady peintres-cubes sice rostly každým měsícem, někteří z nich do-\nkonce dosáhli profesorské hodnosti ve svých 25-30 letech, ale počet příznivců a přátel\nomezoval se stále na malý počet literátů a amateurů. Vážní lidé dívali se na ně jen s ú-\nsměvem, a dokonce nebylo možno mluvili o nějakém fondu neb alespoň o ca. 50.000\n„adesioni\". Při tom pozorovali s úžasem, že počet nadšenců pro umění těch, jež kubisté\nvyužitkovali a od nichž hleděli hřmotem odvrátiti pozornost, sice pomalu, ale přece jen,\nrostl, a že dokonce stoupaly jejich obrazy v ceně. Snad by bylo prospěšno, kdyby se Pi-\ncasso přiznal ke kubistům, jako k svým dětem? Než on toho neučinil, naopak jim kazil\nrenommée. Kdysi řekl svým aforistickým způsobem: „Kubisté jsou večerní kurs „école des\nbeaux-arts\", a toto bon mot, jako všechna Picassova, kolovalo ihned po celé Paříži. Si-\ntuace kubistů stávala se povážlivou, a nic nepomáhalo, jestliže přátelé kubistů předváděli\nobecenstvu před oči, že sláva Hugova není o nic menší, poněvadž se na něho střílelo,\na že Mallarmé nebyl také dlouho uznán ...\nTu jim futuristé otevřeli oči, a kubisté se zároveň rozpomněli na starou přípověď: Ni-\nkdo není doma prorokem. (Škoda, že futuristé neudávají, za kolik tisíc prodali obrazů\nve své futuristicky naladěné domovině. Než můžeme předpokládali, že v domácnosti ka-\nždého nadšence pro tripolský zájezd visí alespoň jedno dynamické futuristické plátno.\nJe to jejich vlastenecká povinnost, neboť futuristé to byli, kteří, jak tvrdí, rozdmychali vá-\nlečné nadšení. Přes to mlčenlivost futuristů, kteří rádi mluví, je podezřelá. Také zprávy\no nedávné bitvě v kterémsi římském futuristickém koncertě, v níž se vyznamenali Mari-\nnetti a Boccioni, nezdají se svědčiti pro to, že by italský lid byl tak zúplna futuristicky na-\nladěn, jak chtějí namluvili apoštolé tohoto nového evangelia.)\nTřeba ven za hranice, třeba poslati emisary, zkoušeti terrain a pořádati souborné vý-\nstavy v hlavních evropských centrech nového uměleckého hnutí! A hlavně třeba jiti do\ngermánských zemí a především do Německa! Na toto odbytiště poukázal už Cézanne,\na futuristé pochodili tam skutečně skvěle. V Německu jsou lidé přesvědčeni, že všechno\numění přichází z Paříže, a důsledně berou vše za umění, co má pařížskou pečeť. Mimo\nto je tam půda dobře připravena. Nespočetná řada mladých malířů od let už nehorázně\nkopíruje denní pařížské novotiny, vydávajíc to za nové německé umění mnozí z nich\njsou již kubisty nebo futuristy a zmatené umělecké publikace, vyplněné hlavně články\nod samých umělců-novotářů, kteří na prospěch umění ujali se sami psaní a nešťastné pů-\nvodce všeho zla, laické kritiky, vyhodili se sedla, matou dost tak již bezradné obecenstvo.\nV Německu se může prostě stát, že někdo, kdo kupuje Cézanny a Renoiry, koupí také\nFauconniera nebo jiného z kubistů.\nAbychom byli objektivní, třeba doznati, že vystavovali kubisté mimo Francii již v roce\n1911 a to v Brusselu. Byla to prvá výstava zahraniční, a úvod katalogu napsal věčně\nstarostlivý G. Apollinaire. Výstavou stvořená kubistická atmosféra připravila půdu pro\nfuturistickou, jež zahalila Brussel v následujícím roce, a tak se alespoň něčím předem od-\nvděčili kubisté za roznícení životní energie, jíž se jim dostalo od futuristů. Vlastně když"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.21", "texte": "uvažovali o celém úspěchu futuristů, musili si doznat, že tito v podstatě klidili ovoce\ndvouleté kubistické agitace, a že vlastně nebylo od nich pěkné, jestliže v očích publika\nvynášeli svoje produkty na úkor kubistických. A přece mohli si mezi čtyrma očima říci,\nže žijí oba z téhož pramene a že mají tytéž zájmy. Prostě nečistá konkurence! Než jaké\núvahy, především jest se uplatnit!\nHned v květnu 1912 uspořádána veliká výstava v Barceloně. Spaněly jsou vedle Cech\na ovšem Francie, jak praví pan Apollinaire, hlavní země kubismu. Tam a u nás je prý\nvšechen malířský dorost kubistický, a uvádí p. Kubištu. Také prý náš moderní nábytek\nnení nezajímavý. Než v Barceloně mohla se přihoditi kubistům nemilá věc. Básník Max\njacob napsal úvod do katalogu, v němž prý chválil nepřítomné a neměl citu pro vysta-\nvující. Na štěstí to bylo zpozorováno, a rukopis byl s díkem vrácen autorovi. (Neručím za\nspolehlivost této novinářské noticky. Možno, že je to jeden z nepodařených vtipů, které\nstihají kubisty.)\nNa podzim toho roku nastoupila cestu germánskou Europou souborná výstava malíře\nLe Fauconnier, jež se stěhovala z města do města. Tu se tedy nejednalo o přehlednou\nrevue současné kubistické tvorby, nýbrž jen o dílo jednoho z těchto malířů, než co padá\nna váhu, jednoho z jejích t. zv. šéfů. Pan Fauconnier mimo to sestavil výběr 35 děl chrono-\nlogicky spořádaných, takže bylo možno se poučit o jeho vývoji, a poněvadž pan Faucon-\nnier představuje jednu z kubistických koryfejí, zároveň o genesi a podstatě kubismu vůbec.\nTedy výstava rozhodně při nejmenším poučná. Soubor těchto obrazů byl vystaven nej-\nprve v Amsterodamě v městském museu (v říjnu) a tvořil clou výstavy pořádané krouž-\nkem přátel moderního umění, jíž se súčastnili také Metzinger, Leger a j. Úvod katalogu\nnapsal sám pan Fauconnier. Úspěch byl rozhodně uspokojivý: 13 obrazů kubistického\nšéfa zůstalo v Holandsku. Odtud cestovalo oněch 35 obrazů do Hagenu: Folkwang Mu-\nseum získalo jeden obraz, a pí. Gertrud Osthaus opatřila německý překlad úvodního\nslova páně Fauconnierova. Výhra byla tedy už zajištěna na celé čáře, a z dalších stanic\nMnichov (v únoru t. r. u Goltze) byl předem spolehlivý. Tam byl Fauconnier už znám,\nneboť od r. 1910 byl zároveň s Girieud členem Neue Kúnstlervereinigung, od 1911 sdru-\nžení „Blauer Reiter\", častěji tam dojížděl a účastnil se výstav. K druhé spolkové výstavě\nr. 1910 dodal dokonce krátký lapidární úvod katalogu zároveň s Redonem, Burljukem a\nKandinským. Krátce v Mnichově mohl se cítiti pan Fauconnier jako doma. Také se pro-\ndávalo. Odtud cestovala výstava do B»erlína, a říkalo se, že se o ni ucházela i rakouská\nměsta. Bylo prostě tolik nabídek, že jim pan Fauconnier nemohl vyhovět.\nV únoru následoval příklad Fauconnierův orfista Delaunay a vystavoval v Berlíně, a\nnyní se už mluví o jiných kubistických výstavách, jež prozatím jsou v budoucnosti. Zatím\nse otiskují v uměleckých revuích literární produkty francouzských kubistů a připravuje\nse atmosféra*\n\n* Při ukončení rukopisu dostává se mi do rukou nový časopis kubistů, orfistů etc. a příbuzných jim lite-\nrátů, který jen potvrzuje správnost mého líčení. Přichází zde však také jedno slovo, jehož jsem neužil, a které\nna první pohled výborně vystihuje snahy těchto mladých lidí. Časopis, jakási napodobenina berlínského\nSturmu, jmenuje se „Montjoie\" a je redigován Canudo-em. Zajímavý a výmluvný je podtitul: „Orgáne de"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.22", "texte": "Podniku prozatím ještě koalovaných kubistu a orfistů se tedy daří. Než Mnichov mohl\nse stati panu Fauconnierovi proti všemu očekávání osudným a pokaziti jeho triumfální\ncestu Evropou. Hříčka osudu tomu chtěla, že v téže době byla otevřena v moderní ga-\nlerii (Thanhauser) veliká Picassova výstava, která rovněž byla vývojově uspořádána jako\npáně Fauconnierova. Bylo na snadě srovnávati dílo a vývoj obou malířů, a mohlo se\nlehko stát, že by mnozí, kteří se dosavad z nedostatku příležitosti důkladnější informace\nspokojovali se stanoviskem Sturmu a Blauer Reiter, prohlédli hlouběji vlastní pod-\nstatu páně Fauconnierovu. A toto nebezpečí zde skutečně bylo. U Mnichováků nemusil se\novšem obávati podobné nediskretnosti. Umění, jako je Picassovo, není mnichovské umění\na nemůže hlouběji zaujmouti hmotného Mnichováka — také nezůstal, pokud vím, ani\njeden z vystavených prodejných obrazů v tamějším soukromém majetku — kdežto pan\nFauconnier je svou nehoráznou malbou jako stvořen pro bodré muže nad Isarou. I po\nté stránce může se cítiti v Mnichově jako doma a v úplném bezpečí. Než přijdou porýnští\na severní sběratelé, ti, kteří kupují moderní umění, a u těch bylo nebezpečí! Přes to mohl\npan Fauconnier s uspokojením konstatovali, že se najdou mezi nimi lidé, kteří současně\nkupují Picassovy i jeho malby. Cézanne měl pravdu.*\nAle právě od pana Fauconniera bylo rozhodně neprozřetelné, že dal nahlédnouti do\nsvého celkového vývoje. Toho nesnese každý, a kubisté et consortes obzvláště měli by se\nvždy omeziti na vystavení nejnovějších děl. Jejich údělem jest překvapovali, a každý po-\nhled do jejich kuchyně může ohroziti effekt. Ovšem pan Fauconnier nebyl zase tak po-\nšetilý, aby šel v retrospektivě až k svým počátkům, a spokojil se s rokem 1908. Minulost\nkubistů je něco, k čemu se neradi přiznávají, a myslím, že je to zcela neoprávněné. Zrovna\n\n\"'imperialisme artistique Skutečně, kubisté etc. jsou vyslovení imperialisté, zrovna tak jako futuristé\nkteří je časově předešli ve snaze směřující k dobytí světa. Obě skupiny usilují o rozšíření oblastí svých vlivů\na líší se od sebe jen různou volbou prostředků. Mnoho časopisů poukazuje samo na tento rozdíl, třebaže\nne výslovně:\nCe n'est pas un baton qu il faut pour telle bataille,\nMais le fer et Tacier doivent y étre bons.\nDe toutes parts on entend crier: Montjoie!\nChanson de Roland.\nSkupina literátů, hudebníků a výtvarných umělců soustředěných v „Montjoie\" je nesena „ragovou ctižá-\ndost í\", „qui veut imposer au monde un type essentiel de culture\". Kubisté etc. rozpomněli se asi na slavnou\ndobu 18. století, kdy „la Grande Nation\" ovládala, ne-li více, alespoň vkus Evropy, a chtějí zajistiti své vlasti\nnovou kulturní hegemonii — ovšem nejen v Evropě, nýbrž v celém světě. Především to má býti jakési „impé-\nrium artis\". Páni Metzingerové, Gleizesové, Apollinaireové chtějí nám tedy vnutiti se železem v ruce jejich\n„kulturu\", t. j. artikl, který nemohou odbýti ve své domovině. Víme dokonce, že je v Paříži velmi silný vlaste-\nnecký proud, směřující k ochraně francouzské tradice, a odmítající kubismus etc. jako produkt barbarského ně-\nmeckého nebo ruského ducha. Snad dojde i k povinnému „made in Germany\". Jak to však pak dopadne\ns vývozem do Německa a jinam? Je to vlastně podivný imperialismus. Snad by byl případnější název: „Spo-\nlečnost s obmezeným ručením\".\n♦ V v\nZe poměry v Rusku nejsou o mnoho lepší než v Německu a všelikdes ještě, ukazuje kniha Ilia Sčerněva\no uměleckém životě v Rusku od Rěpina po Burljaka. Znám jen obšírný referát od Soffici-ho v La Voce (26./IX.\n1912). Překlad knihy nebo obsáhlejší výtah nebyl by bez významu pro naše obdobné poměry."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.23", "texte": "jako Picasso hned svými časnými pracemi, a řekl bych, hned nejstarším známým obrazem,\nmalovaným ve 14. roce, prozradil již zcela určité rysy a tendence, jež možno v jiném\nrouše nalézti v pozdějších pracích, tak také kubisté, a dokonce v mnohem větší míře než\nPicasso, zůstali si věrni. Jejich vystoupení bylo náhlé, a nyní asi málo kdo zná jejich dáv-\nnější minulost, a je to přece důležité k hlubšímu poznání těchto revolucionářů. Příčinou\ntoho je ta okolnost, že si jich dříve nikdo nevšiml, a jak by také to bylo možno, když\njejich obrazy nebyly k rozeznání od set jiných tehdy produkovaných pláten. Malovali\nběžným akademickým impressionistickým nebo neoimpressionistickým způsobem, nebo\ndokonce i starší manýrou, a byli v plném slova smyslu hodni velkého salonu. Fama vy-\npravuje, že pan Fauconnier dostal dokonce medaili, a je to zbytečná skromnost nepo-\nchlubiti se tím, neboť tu medaili zasloužil by si i za novější práce. A také ostatní kubisté\nji zasloužili a stejně zůstali si věrni. Co na lom záleží, jestliže vypůjčené výrazové pro-\nstředky nejsou ze starších dob, ale z posledních let uměleckého vývoje. Obrazy ovládá týž\nduch jako za let, k nimž se neradi vracejí ve svých vzpomínkách. Pan Fauconnier mohl by\nuvésti, že také Picasso dostal medaili v madridském salonu, který není o nic lepší paříž-\nského. Ovšem že dostal, ale tenkrát mu bylo 14 let, a medaile platila zázračnému dítěti.\nV zralém věku si však už tu medaili nezasloužil a nyní by se o ni také marně ucházel.\nČi udělili by mu ji kubisté? Pochybuji.\nJak jsem řekl, kubisté etc. zaměnili starší vypůjčené výrazové prostředky za novější,\njinak zůstali v podstatě týmiž co dříve. Monet, Seurat, Signac ustoupil Cézannovi, Picas-\nsovi, Derainovi. Jen Bouguerreau zůstal. Velmi důležitá je pro ně idea obrazu co orga-\nnismu vyšší zákonitosti. Přijali ji od svého okolí, které zase ji zdědilo po určitých kruzích\ngenerace 90. let. Tyto pak kruhy, pozůstávající z malých epigonských lidí, dospěly k ní,\nšpatně si vykládajíce Cézanna, z reakce proti podřadným lidem t. zv. impressionistické\ngenerace. Je to, mimochodem řečeno, vesměs právě ona třída lidí, která tvoří ty rozma-\nnité —ismy, a k nimž duchově patří i kubisté etc., třída lidí, která dá o sobě nejvíce mluvit,\nneboť jest hlučná a domýšlivá. Ona generace 90. let, jež neměla žádného vlastního svě-\ntového názoru a vnitřně byla rozdvojena, chápala Cézanna zcela vnějšně a jeho syntesi\na zákonitost vykládala jako pouhé uspořádání barev a forem. V nejlepším případě tvořila\njen dekoraci, neboť neměla ničeho k sdělení, a tytéž poměry byly na počátku tohoto sto-\nletí, když pojednou se objevil Picasso s novým názorem, jenž organicky se pojil k Cé-\nzannovu. Zase tu byl skutečný umělec-tvůrce, jenž vycházel od originelních tvárných\npředstav a ve svých obrazech vyprávěl o krásném novém světě, jenž se měl státi světem\nvšech nás, kteří jsme naplněni novými touhami. Picasso stvořil nové vývojové možnosti\nmalby a výtvarného umění vůbec, a v tom spočívá jeho časový význam. Jeho umění bylo\nvelikým překvapením. Ve všeobecné bídě málokdo již věřil v možnost malby v plném\nslova smyslu, zdálo se, že obraz dohrál svoji úlohu; s druhé strany převážná většina lidí\nztratila přímo smysl pro jeho podstatu a stála proto bezradně před Picassovými plátny.\nPro ně byl obraz a mluvilo se o něm v naší době více než kdy jindy barevnou a\nformovou hrou, a nalézali tak jakési uspokojení jen na vnějším dojmu Picassových pláten.\nNikdo zajisté nemohl popříti jejich krásnou materii a nové překvapující harmonie. Co je"}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.24", "texte": "však skutečné zdravé umění z prvé ruky, přišlo v zapomenuti, a epigonští formalisté ne-\nviděli v novém umění než jakousi nevýtvarnickou geometrii nebo filosofii. Než af už se\nrozumělo Picassovu umění čili nic, jisto je, že vneslo toto do pařížského uměleckého ži-\nvota neklid a zmatek, jakoby se otřásla stavba stojící na špatných základech. Než Pi-\ncasso, který nevystavoval, tvořil v ústraní dále na své visi a nestaral se o vnější ruch. Ši-\nrokému obecenstvu zůstal takřka neznám. Za to malíři jej znali, a byla tu dokonce řada\nlidí, kteří malujíce právě pod dojmem Matissových obrazů, déle se zadívali na Picassova\nplátna a také na plátna jeho druhů Deraina a Braqua. Doba zmatků a temných nadějí\nbyla příhodná jejich vystoupení. Metamorfosa byla dílem několika dní - telegrafická\nrychlost proti Picassovu a Derainovu organickému vývoji a hle, na jaře 1910, tedy po\ntřech letech od počátků nové vývojové periody Picassovy, vystoupil pan Metzinger, pan\nDelaunay a brzy na to Fauconnier a j. se zcela novým uměním, pro něž přijali hrdě název\nkubismu, který vlastně byl r. 1908 Matissem stvořen pro Picassa a Braquea jako přezdívka.\nNaznačil jsem zpředu, jak uměli se nyní kubisté uplatnit, a jak rostly jejich řady.\nNení pochybno, že by bylo nespravedlivé a reakcionářské odmítati snahu mladých lidí,\ndojiti dále, než kam došel Picasso, a jistě tento malíř neznamená konec ve vývoji výtvar-\nného umění, než přesvědčiti mohou jen skutečné realisace a ne pouhá slova. A totéž platí\no možnosti a oprávněnosti jiných uměleckých názorů než je Picassův. Také chci připustiti,\nže nejsou mezi těmito mladými lidmi samí spekulanti, kteří chápou se kubismu etc., po-\nněvadž se zdá býti ala mode a slibuje do budoucnosti úspěch, nýbrž že někteří z nich\nmyslí to zcela vážně, stavše se obětí Picassova zjevu není to poprvé, co veliká osobnost\npřináší zmatek v řady uměleckých adeptů nebo nehorázného vystoupení prvých ku-\nbistů, než to nemění nic na kvalitě jejich produktů, které se nestaly horšími ani lepšími\nnež byly jejich předkubistické malby. Možno-li jim přinésti politování, pak jen vzhledem\nk hříčce osudu, která je přiměla k volbě malířského povolání a ne jiného, v kterém by\nse snad mohli užitečněji uplatnit. Poukázal jsem již na některé talenty kubistů etc. Snad\nby byl ještě čas obrátit. Sám Picasso jednou radil panu Metzingerovi, aby přijal profesuru\nna jedné umělecké škole, kterou chtěli míti pařížští Amerikáni obsazenu samým Picassem\nskutečně myšlenka hodná Ameriky a zároveň mu doporučoval jako vedlejší zaměst-\nnání obchod uhlím, což měl pan Metzinger za žert. Než dá se připustit, že jsou mezi ku-\nbisty etc. dokonce jisté talenty, které by se snad mohly uplatnit v drobném dekorativním\numěleckém průmyslu, a které jen z nedostatku sebepoznání nebo pod dojmem iradicio-\nnelních předsudků vrhají se na produkování obrazů, pro něž nemají přirozeného určení\nani porozumění, jejich t. zv. obrazy mají v nejlepším případě dekorativní prvky, a od těch\nby snad měli vycházet. Fauve Dufy prý skutečně už zanechal malby.* Než kubisté etc.\npůjdou za svým povoláním dále, as jakým sebevědomím! To je vlastnost, která je všem\nvlastní. Či je snad jeden mezi nimi, který si je vědom poměru kubistů k Picassovi a\nskromně vykonává denní svoji práci? A to je právě bod, na který třeba poukázati v sou-\nvislosti s kvalitou jejich produktů. Nikdo by si zajisté nevšiml kubistů etc. a nikdo by\njim nevykládal ve zlé neporozumění Picassova umění vždyť maluje se tolik špatných\n\n* V letošním salonu neodvislých vystavuje opět obrazy."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.25", "texte": "obrazů, na něž nikdo nereaguje, a našla by se dokonce i shovívavá účast na jejich poku-\nsech, kdyby nevystupovali tito lidé s tou okázalostí a řekněmé přímo nemorálností, s jakou\nse jim podařilo rozmnožili trvající zmatek v naší umělecké kultuře, v němž loví. Nad jejich\ndomýšlivostí mohli bychom se usmívat, než v tom okamžiku, kdy jejich pompésní vystupo-\nvání zdá se imponovali širším kruhům a udušovat i ten skrovný zbytek existujícího zdravé-\nho smyslu pro skutečné diskrétní umělecké kvality, třeba je odhalili v pravé jejich podstatě.\nTito lidé žijí z Picassa a současně chtějí svojí literární činností dokázat, že Picassovo\numění je jen jakýmsi pokusem, a to dost pochybným, něčeho nového, co oni kubisté etc.\nplně realisují. Krátce oni jsou tvůrci nového uměleckého názoru (nevzpomínáte na poměr\nBernardův k Cézannovi?). V roce 1911 uznal jeden z nich, Gleizes, v článku oslavujícím\nMetzingera jako jednoho z tvůrčích geniů naší doby, Picassovy, Braquovy a Derainovy\nsnahy sice za cenné, ale „discutables\"! (Revue indépendants, září.) Znáte malby páně\nGleizovy? Metzinger, který patří k inteligentnějším členům kubistické obce, psal o rok\ndříve o Picassovi a Braquovi s větším porozuměním, ba i nadšením, současně ovšem\nvelebil své druhy Fauconnier a Delaunay. (Pan 111., září.) Nemohu si odepříti otisknouti\nkonec tohoto článku (pan Metzinger píše také verše): Naguěre on disait ďune femme:\ncest une infante de Velasquez! maintenant on dit: cest une blonde de Renoir! Je ne\ndoute pas que dernain l'on proclame: elle est exubérante comme un Delaunay, noble\ncomme un Le-Fauconnier, belle comme un Braque ou comme un Picasso.\nNyní se spokojují kubisté tím, že chtějí namluvili, jakoby Picasso byl jen jedním z druhů\nmajících společné snahy. Tedy égalité, fraternitě. V nejnovější publikaci „Du cubisme\"\nod Gleizes a Metzingera (v několika měsících mnoho vydání!) je vybudován celý kubi-\nstický rodokmen nový taktický prostředek k vyzdvižení jeho významu a uvedena\ntu řada malířů od Courbeta až po Cézanna. O Picassovi ani slova. Nadšení páně Metzin-\ngerovo patrně už také vyprchalo. Za to mezi reprodukcemi najdete vedle četných ukázek\nMetzingera, Gleizesa, Legera a j. po jednom obraze Picassově, Braquově a Derainově.\nDaleko by vedlo, kdybych měl poukázat také na to, jak obratně píší literáti jdoucí s ku-\nbisty. Zvláště pan G. Apollinaire je v tom ohledu zajímavý. Jeho minulost je pestrá. Psal\nprvní články o Picassovi (1905) a Braquovi (1908), a existuje krásný gouache od Picassa\ns nápisem: „A mon cher ami G. Apollinaire etc.\" Od té doby se mnoho změnilo, a pan\nApollinaire stal se obdivovatelem pana Metzingera etc. a hledí svým starým a novějším\nzálibám dáti nějakou kompromisní formu. Výborné je, když píše, že kubisté podstoupili\nPicassův vliv „avec amour et avec douleur!\" Zmíněná taktická égalité přichází k platnosti\ntaké ve výstavním listu „La section ďor\" (9. X. 1912). Zde propustil jeden z kubistických\nliterátů, ovšem pod patronancí svých mistrů, následující perlu: „La différence entre Met-\nzinger et Picasso est aussi nette que celle qui séparé Renoir de Cézanne, auxquels ils sont\nďailleurs comparables par les tempéraments et certains dons\". Co tomu řekne Renoir?\nÚtěchou mu může býti, že se na jiném místě téhož listu vyhlašuje pan Metzinger za nej-\nvětšího malíře naší doby*\n\n* Poněkud složitější je případ André Salmonův. Nemožno říci, že by byl tento básník a umělecký\nkritik vysloveným stoupencem kubistů, ale přece žene postranními koryty vodu na jejich mlýn. Loňského roku"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.26", "texte": "V starší době, zdá se, že se kubisté obraceli občas k Picassovi s prosbou o radu, neboť\nbylo třeba nějakým způsobem vniknout ve význam nových „deformací\", dříve než by je\nsami produkovali. Jednou však odpověděl Picasso takovým způsobem, že se vícekráte\n\nvydal knihu „La jeune peinture která je v podstatě konglomerát malých uměleckých por-\ntretů, jaké uveřejňoval po leta v „Paris Journal\" pod značkou „La Palette\". Mimo některé z téchto skic je to\nkniha špatná a také nemorální. Pan Salmon účastnil se sice ve funkci kritika celého moderního hnutí a býval\nčastým hostem v atelierech, ale jeho údaje jsou nedostatečné a nespolehlivé. Zdá se mnohdy, že mu nezáleží\nna historické pravdě. Vyznáním je konservativec, přívrženec tradičního umění, jež v Poussinu vidí vrchol fran-\ncouzské tvorby a také vzor. Je proti „pompierismu\", ale v podstatě je sám pompier. Jeho umělecký smysl je\nvelmi omezený, a přímo urážlivý je cynismus, s jakým líčí bolestné chvíle, kterými zaplatilo několik vynika-\njících malířů naší doby zrození nového umění. K novému hnutí nemá důvěry „osudem mi bylo dáno, že\njsem musil jako kritik hájiti malíře, jichž jsem nemiloval\" a píše o něm tak, aby si z toho nemohl nikdo nic\nvybrati. Přes to nalézá slova otevřeného obdivu snáze pro nějakého Fauconniera, Gleizesa, neb pro „kubistickou\nmusu\" Laurencin, než pro trojici Picasso-Derain-Braque. Pan Salmon ovšem nestačí se svou výtvarnou inteligencí\nna umění těchto malířů a nerozumí mu prostě, ale způsob, jakým o nich píše tento žurnalista, prozrazuje více\nnež pouhé neporozumění. Z Braquea by rád udělal podřadného kubistu a chce namluviti čtenářům, že ho\nčasově předešli Metzinger a Delaunay. Tito jsou vůbec závažnější umělci než Braque, který jen kopíruje Pi-\ncassa. A přece nikdo nemůže o tom pochybovat, a mohu to přímo dokázat, že pan Salmon dobře ví, kterak\nBraque vystavil plátna projevující plně jeho individualitu již v r. 1908, tedy v době, kdy pan Metzinger et con-\nsortes ještě ani netušili, že budou jednou kubisty. O Derainovi nedá se prý mnoho psát, neboť nevystavuje.\nPicasso také nevystavuje, ale o tom umí pan Salmon říci dosti mnoho a promyšleně! Je to vrcholný bod jeho\nliterárního produktu. Nebudu se zmiňovati o jeho názorech na Picassovo umění. Ty jsou docela bezcenné a\nnaivní. Za to uvedu zde způsob, kterým se Salmon snaží podrýti důvěru v Picassovo dílo a dokonce je se-\nsměšnit. Maje vylíčiti celou dlouhou dobu až po rok 1907, kdy se 26letý Picasso obrací na nové dráhy a za\nsebou má bohatou tvorbu, jež by mnohému umělci stačila k čestnému vyplnění celého života, omezuje se\npan Salmon na demonstraci „pracovní methody\" na Picassově autoportrétu z r. 1905. Obraz byl již měsíc\nhotov, vypráví kritik, když jedné noci umělec, vrátiv se ze společnosti do atelieru, znova jej vzal do práce a\nověnčil hlavu růžemi. „Sublimním rozmarem udělal z obrazu „un chef-ďouvre\". (Mohu zaručiti, že se celá\ntato povídačka nezakládá na pravdě.) A dále „Picasso mohl žiti a pracovati takto, šťastný, oprávněně spokojen\nsám se sebou\". Nic neslibovalo mu větších úspěchů, než on byl neklidný duch. Nastala krise, a další složitý\nvývoj vysvětluie pan Salmon stálým vynalézáním nových palet! V r. 1910 dokonce prý ztrácí Picasso důvěru\nv své nové „intellektuelní\" umění a vrací se stylově k starší umělecky cennější vývojové periodě! To byla ovšem\njen episoda. Přímo komické je však sentimentální líčení, kterak prý opouštěli přátelé Picassa od té doby, co\nzačal překvapovati svými podivnými plátny. Mohl bych naopak uvésti příklady „přátel\", již byli spíše jím opu-\nštěni a kteří činí nyní komické pokusy navázati staré styky. Picasso nemá potřebí dožebrávati se přízně růz-\nných literárních veličin, a líčení páně Salmonovo zdá se mi spíše vysvětlovat mnohé vlastnosti jeho knihy.\nKoncem r. 1911 psal o Picassovi ještě v jiném tonu.\nOslepující vliv reklamy skupiny Metzingerovy stvrzuje nejlépe kniha Španěla José Junoy „ Arte a Artistas\".\n(Barcelona 1912.) Je krajan, jistě i osobní známý Picassův, tohoto považuje za jediného geniálního malíře\nnaší doby, dokonce praví na jednom místě, že, zatím co kubisté zápasí o nové umění, on je připravuje v ti-\nchosti stvořitele, a přece konec konců vyslovuje jméno Picassovo a Metzingerovo jedním dechem. Ovšem\nJunoy nenalézá u Picassa konečných realisací, o kterémžto nedostatku nemluví v případě Metzingerově. Tento\ntedy patrně realisuje! Také Salmon píše podobně, ale ne tak otevřeně jako Junoy. O tomto autoru třeba ještě\ndodati, že rediguje jím založený španělský kubistický časopis „Correo de las letras et de las artes\". (Barcelona,\nod 1. list. 1912.)\nDodatkem uvádím jen o něco starší knížku, která však není v žádném spojení s kubistickým hnutím: Le\ndernier état de la peinture od Michel Puy. Jsou zde uvedeni krátkými charakteristikami Derain, Braque,\ndokonce i Laurencin a Metzinger Picasso však ani jedním slovem. Jako Spaněl nepatří patrně do francouz-\nské malby, než najdete v knížce Verhoevena a j., kteří nejsou též Francouzi!"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.27", "texte": "neptali. Snad ve všech pařížských listech a v mnoha zahraničních kolovala následující\nrozmarná historka, o níž mohu dosvědčili, že se skutečně udála: Jednoho dne dotazoval\nse kubista Metzinger, čili jak mu v Paříži říkají, „Metzi\", Picassa, zda třeba kreslili válco-\nvité či hranaté nohy, načež tento odpověděl: ~11 n'y a pas de pieds dans la nature\". Do-\ntazující, dodává lokálka, běhá ještě k veliké radosti svého mysiifikátora. Nadále, jak je\nmožno předpokládat, ušetřili kubisté Picassa podobných dotazů a omezovali se na ob-\nčasné návštěvy Kahnweilerovy galerie, v níž osvěžovali svoje tvůrčí energie. Stalo-li se\nnáhodou, že se lam setkali s Picassem, byl to pohled, který vám připomněl známé obrazy,\nna nichž jsou zobrazeni Manet a Cézanne uprostřed svých obcí. Skutečně týž poměr\nžáků k mistrovi!\nKonečně čemu je mohl naučit Picasso? Oni spěli k vysokému umění, k čisté malbě,\njaké tu dosud nebylo, či jak oni říkají, k „integrální realisaci malby\", a Picassovy pokusy\nnebyly přece jen nic jiného než jakýsi „impressionismus formový\". Tak se proslovil ducha-\nplný Gleizes*. Třeba prostě přes Picassa dále! A tito lidé chtějí namluviti a dokonce jsou i\npřesvědčeni, že skutečně překonali Picassa, když jeho plány zmaterialisovali, když aka-\ndemické akty sem tam přisekli nebo rozložili a když z těchto nových elementů zkon-\nstruovali plátna, jak říkají „vysoké zákonitosti\", v nichž všechny prvky (na příklad barva)\npodržely staré funkce! Jak je takový nepatrný kubista, který fádně načrtané studie dle\npřírody „odhmotňuje\" přenesením do pracně zkonstruované pomocné sítě, pyšný, že\ndošel dále než Picasso, jestliže některý jeho odpozorovaný detail rozvinul čistě inte-\nlektuelně, nevýtvarnicky v celý systém! Vůbec intelekt je bůh, k němuž se modlí kubisté,\na také vším právem. Jemu děkují poučení o nutném poměru obrazových složek a tak\nmnohé ucelené teorie a systémy, jimž oni rádi říkají světové názory. Inspirace, jež ne-\nbývá hostem u kubistů, je tak jako tak „ridicule\", jak se praví ve zmíněném listě „La Se-\nction ďor\". Také Picasso zná intelekt, ale ten je jiného rázu než kubistický. On také\nneužívá toho pojmu osamoceně a volí složitější výraz „I'inteligence du sentiment\", chce-li\nzdůraznili, že umělecké dílo není plodem pouhých neuvědomělých instinktů. Nad tím\nkrásným rčením měl by se mnohý zamyslili. Jestliže však sám Picasso znamená pro ku-\nbisty jen jakýsi začátek moderního umění, jejž není možno beze všeho schválili, tu Braque\nzachraňuje se před jejich kritickým zrakem pouze svými „bons sens\" a Derain ovšem je\núplně překonané stanovisko. Jak je jednoduchý proti nějaké vysoké inteligenci jako je\nna př. Metzinger, a jak skromná jsou jeho plátna ve svých cílech proti komposicím něja-\nkého integrálního kubisty! Čím více intelektu, čím více kubů, tím je hodnota díla vyšší!\nJestliže Picasso vyvedl malbu z dekorativní malomocnosti k jejímu vlastnímu vysokému\nurčení, kubisté starali se o to, aby se nedostala ani o krok dále. Rádi by nás sice pře-\nsvědčili, že mají svůj světový názor, a v nejnovější své publikaci bouří proti dekorativ-\nnímu malování, než to vše bohužel zůstává pouhými slovy, neboť jejich obrazy mluví\no zcela jiném. Ty jsou nanejvýše dekorativní plátna výmluvný je veliký formát jejich\n\n* Ironie osudu tomu chtěla, že v posledních dnech bylo také umění pana Gleizes-a definováno co for-\nmový impressionismus. Pan G. Apollinaire vykládá tak totiž podstatu kubismu, čítaje k tomuto stejně Picassa\njako Metzingera a jeho druhy. Je to patrně důsledek jeho nynějšího orfistického stanoviska."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.28", "texte": "chef-ďoevres - jež liší se od předpicassovských pouze jinými výrazovými prostředky. Pro\nskutečný obraz schází kubistům vše, totiž originelní tvárné představy, jež ve svém celku\ntvoří realitu umělcovu, t. j. právě jeho světový názor. Jejich umění nevzniklo z přímého\nintimního poměru k světu, není to umění z prvé ruky a není vůbec žádným výtvarným\numěním v plném slova toho smyslu, jak by nám chtěli namluviti. Oni netvoří, nýbrž jen\nabstrahují Picasso nemá od čeho abstrahovali to jest stylisují.\nKubisté etc. isou čistokrevní akademici a idealisté staršího rázu, a výmluvné jest, jestliže\nujišťují, že prozatím je nutná jistá míra naturalismu! Fakticky jsou kubisté rozdvojení lidé\njako generace 90. let a bojují proti naturalismu stylisujíce či deformujíce zcela všední pří-\nrodu. Jen prostředky se změnily. A hlavní jejich starosti jsou též obráceny k formální stránce\nobrazu jako v 90. letech, a to je zcela přirozené, neboť nemají ničeho k sdělení. Kubisté\nreklamují pro sebe všechny svobody a všecky výrazové prostředky, ale to je jen výraz\nbezradnosti a anarchie. Umění však není anarchie, nýbrž určitý klad, zcela určité svo-\nbody a zcela určité výrazové prostředky. Picasso na př. používá prostě třech výrazových pro-\nstředků, které momentanně odpovídají jeho názoru, a vůbec není možno rozlišovali\nmezi jeho názorem a výrazem. Ostatní výrazové prostředky jsou mu v tom okamžiku zcela\nlhostejný. Tak koncem r. 1910 omezoval se v barvě takřka na pouhou šeď, a jestliže nyní\njeho obrazy podávají největší plnost a bohatství, je to jen určitý stupeň ve vývoji jeho\nnázoru. Picasso tvoří zcela konkrétní „plénitude\" - kubisté, pro něž názor a výraz\njsou dvě věci zcela sobě cizí, mají jakousi abstraktní „plénitude\" v programu. Tito\nlidé, kteří jsou velicí jen svou domýšlivostí, jsou bohati jen na teorie. Oni sice protestují\nproti tomu, aby jejich hojné literární produkty kubisté etc. rádi píší a mnozí z nich\nvíce píší než malují - byly vykládány jak teorie, a pro dojem zavrhují všechny systémy.\nNež jejich protesty nás nepřesvědčují. Nejen že jejich výklady se nekryjí s jejich tvorbou -\numělecké názory se mění, ale podstata maleb zůstává táž, neboť kubismus etc. nemá žád-\nného skutečného vývoje ale ty výklady už předem určují budoucí tvorbě směr, a to\njsou přece teoretické konstrukce. Kubisté jsou teoretici a sysls matici, kteří neučiní a ne-\nsmějí učiniti nepromyšleného kroku vůle těší se u nich témuž zbožnění jak intelekt\na jejich uměníčka jsou systemky, jimž dá se snadno naučit. Odtud jejich množící se řady.\nPicasso, který řekl jednomu kritiku prosícímu o informace pro knihu o jeho umění: „Ma-\nlujte moje obrazy, a já Vám napíši Vaši knihu\", neumí se tak ovládat, neboť jest ovlá-\ndána jeho umění se nedá naučit. Pro ty však, kteří mají s Picassem příbuzné snahy,\npro ty je velikým ukazatelem a vůdcem. Kubisté etc. nemusí se obávati, že Picasso bude\nreklamovali pro sebe paternitu kubismu, futurismu etc. Ne, toho Picasso nikdy neučiní.\nTřebaže všechny tylo ismy nejsou myslitelný bez Picassa, přece nemají s ním nic spo-\nlečného. Kubismus patří kubistům, futurismus futuristům, orfismus orfistům etc. Aaž\njednou historie bude přehlíželi umělecké snahy naší doby, i la bude ohledná k těmto istům,\nneboť nebude je jmenovali, a bude uváděli několik málo umělců, kteří s božskou naivitou\nrealisovali své vise nového krásného harmonického světa, v němž jejich současníci nalézali\nsplnění svých nejasných tuh. A mezi těmi bude Picasso na prvém místě. Pro vývoj umění\nneznamenají ničeho různé ismy, ale vše znamenají realisace silných tvůrčích individualit.\n*"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.29", "texte": "Na výstavě Fauconnierově v Mnichově můžeme podrobně sledovat, co jsem zde na-\nznačil všeobecně vzhledem ke všem těm různým ismům naší doby. Pan Fauconnier,\nzdá se. nebývá v posledních měsících čítán k oficielním kubistům, někteří říkají mu\n„naturist\", než ještě před krátkou dobou platil spolu s Metzingerem za „chefa\"\nkubismu oba jsou také professory na jedné soukromé malířské škole —, a tak je jeho\nvýstava pro konkrétnější poučení se o vzniku a podstatě kubismu stejného významu,\njakoby byla souborná výstava Metzingerova. Všimněme si nejprve jeho literárních\nplodů! Znám jen ony zmíněné úvody výstavních katalogů a nevím, zdali psal více.\nV témž katalogu ke druhé výstavě „Neue Kunstlervereinigung\", kde vykládá Faucon-\nnier o podstatě uměleckého díla, je také několik úvodních slov od Redona, a je zají-\nmavo srovnati oba projevy. Redon mluví prostě o svém „nedefinovaném\" umění, Fau-\nconiner promulguje lapidárními slovy věčné zákony představte si jej s kovovými de-\nskami v ruce! —, Redon mluví o kráse přírody, o lásce umělce k věcem a jeho skrom-\nnosti před úžasným divadlem, jež skýtá svět, a druhý začíná svůj článek slovy: „Umělecké\ndílo je zákon, jejž lidský duch vnucuje (podtrženo mnou) přírodním elementům, je\nurčitý poměr k těmto stanovený osobní vůlí (dtto.). Krása je pocit tohoto poměru\na takřka numerickýprincip (nombre) jeho nejvšeobecnější výraz.\" A dále: Umě-\nlec tvoří abstrakcí, než určitá míra naturalismu je nutná. Redon apeluje na cit, Faucon-\nnier vidí všude čísla. Když napsal jednou Cézanne Bernardovi: „Jsem Vám povinován\nříci pravdu v malbě a řeknu Vám ji\", nebyl tak pevně přesvědčen o tom, že ji zná, jako\nFauconnier, v tomto úvodu, kde udává složky uměleckého díla s úsečností a střízli-\nvostí chemika analysujícího nějakou látku.\nKdyž psal Fauconnier předmluvu ke své výstavě v Amsterodamě, prodělal zatím školu\nfuturistů, a proto začíná effektněs „diletanty a parasity umění\". Článek je ostatně přeložen\ndo češtiny. Jestliže v prvém úvodu mluvil Fauconnier krátce a apodikticky jako zákono-\ndárce, zde se snižuje k jakémusi výkladu podstaty a vzniku moderní malby. Onde kryl\nsvou prázdnotu velikými slovy, zde, kde odložil skvělou řízu, prozrazuje svou übohost\nkaždým slovem. Tak, jak zde líčí vznik moderního uměleckého výrazu, dokazuje, že je\nobyčejný plochý materialista. Jeho názor na uměleckou tvorbu je tak omezený a naivní,\nže chápete, proč rád užívá oněch krátkých velkolepě znějících rčení. Nestačí citovati jak\nukázku jeho uměleckého vědomí a inteligence jeho výklad, dle něhož moderní zjedno-\ndušený názor přírody je důsledek cestování železnicí a automobilem ? V podstatě je p.\nFauconnier formalista. Výmluvné je tu zvláště tvrzení, že nyní více než kdy jindy je pro\nmalíře předmět pouhou záminkou k malování. Ovšem nikterak nesmí býti obraz pou-\nhou hrou forem a barevných skvrn, třeba se držeti do jisté míry reality. Je to známá\ndose naturalismu. Ke konci protestuje autor, jako činí rádi kubisté, proti tomu, aby\nněkdo považoval jeho slova za teorie, a končí se vztahem na zmatené poměry naší doby\nnásledujícími slovy: „Výše vyvinuté inteligence poznají brzy různou cenu děl, jež se zdají\nobyčejným duchům býti téhož původu. A to je nejlepší rozřešení pro ty, kteří se hrozí\nrostoucího počtu umělců, vstupujících bez s vědomí a talentu ve jménu moderního umění\nna cesty, kterých sami vlastní vážnou prací nenalezli. Snad se budou umělci, kteří ještě"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.30", "texte": "včera žili z pouhého hesla „plein-air\", zítra hnáti s novou vírou za stale novým uměním.\nMladí umělci, prožívající zdlouhavý a důsledný vývoj, nemusí se znepokojovali těmito polo-\nvičatými osobnostmi/' Naivní pan Fauconnier myslí, že zůstaneme vážni při těchto slo-\nvech. Ostatně napodobí zde posu futuristů, kteří hned při svém pařížském vystoupení\nstěžovali si do plagiátorů. Od nich přejal také požadavek, aby umění podávalo zhuštěný\nrytmus moderního života.\nPřistupme nyní k obrazům !* Je charakteristické, že nejstarší vystavený obraz, krajina\nz Ploumanach, je zároveň nejlepší z celé výstavy. Své quality děkuje Derainovi, který byl\nzde p. Fauconnierovi vzorem jako mnohým jiným fauvistům. Pan Fauconnier je v té\ndobě totiž skutečný „fauve\". Jeho obraz však není jednotný. Přední v plochách držené\nmassy moře a břehu, jejichž vážné barvy nejsou bez síly, neladí s naturalisticky pojatým\nšedavým a na obzoru od červánků ruměnným nebem. Celkový účin nepřesahuje deko-\nraci, a podezřelé je, že se nezbavíte dojmu, jakoby obraz děkoval svůj původ pouhé ná-\nhodě. Fauconnierova záliba v massách a jeho materielnost prozrazuje se již zde. Barvy\nneztrácejí úplně svou hmotnost. Následující dvě krajiny z téhož roku stojí qualitativně\nmnohem níže. Jsou to plošné dekorace z vlivů Derainových nebo Matissových, ale se sil-\nnějším zdůrazněním kontur. Barevné tóny jsou jasnější, veselejší, ale bez síly a ladu. Tři\ndívčí hlavy téhož roku jsou malovány rovněž pod vlivem Matissovým, ale je tu snaha po\nplastice, která dochází výrazu jen v jakési těžkopádnosti a hmotnosti. Jsou to hrubé ob-\nrazy, které patrně otevřely Fauconnierovi cestu do Mnichova, kde Javlensky a j. napo-\ndobí až dodnes tyto dívčí hlavy s červenými tvářemi. Jejich kolorit je temnější než po-\nsledních krajin. Tuto manýru podržel Fauconnier až do r. 1909, jen tvary staly se po-\nněkud hranatějšími. Obraz básníka Jouve z téhož roku je banalita, nad niž není si možno\npředstaviti horší. A nyní pozor! Z r. 1909 je vystavena hlava ženy malovaná těžkými lo-\nmenými barvami převzatými někde od skotských malířů, a tato hlava nese na čele bouli.\nJe to studie k velkému obrazu „Ženy s vějířem\", který byl dokončen až v roce následu-\njícím. Zcela akademický, sem tam přitesaný akt, co možná širokými údery malovaný -\njako z mnichovské Jugend morbidní skotské barvy ana čele ona boule. Patrně po-\nčátky kubismu! Fauconnier viděl cosi podobného u Picassa, a nový názor je zrozen.\nV téže době vystavuje Metzinger svůj prvý kubistický obraz, portrét G. Apollinaire, a De-\nlaunay maluje svou Eiffelovu věž. Také plastický vějíř viděl Fauconnier někde u Picassa,\na tento objevuje se pak u Mile Laurencin. Řečené platí též o „Ženě se zrcadlem\" (1909-10),\njen tvary jsou o něco hranatější, a nos není zcela normální. Za to ženský portrét z téže\ndoby jeví další a to zásadní pokrok: akademický, fádní akt hranatých, přisekaných tvarů -\nštětec nasazuje troj- a čtyřúhelníky —, než konec nosu tvoří krychličku. Tu jsme tedy již\nu vyvinutého kubismu. Té ženě se pozná kubismus skutečně na nose! (Název kubismu je\nzcela oprávněn.) Duševním nap jetím, jež stálo zrození těchto děl, byl patrně Fauconnier\nvyčerpán, a následuje letní doba oddechu. Malíř vynašel si pohodlnou manýru pérem\nostře načrtaných krajin, jež lehce lavíroval olejovými vybledlými barvami. U Bernheima\n\n* Některá díla Fauconnierova byla reprodukována v „Blauer Reiter\" v německém překladu jeho článku\no podstatě moderní malby a nyní také ve „Volných Směrech\"."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.31", "texte": "nebo Vollarda viděl asi kdysi Cézannovy akvarely, a jeho krajiny měly tvořit k nim jakýsi\nmoderní pendant. Jak zajímavé je spojení perokresby a oleje! A pak za těmi zdrželivými\nbarvami a za tou zdánlivou suchostí a primitivnoslí je patrně silné jádro, jež se nepodává\nna první pohled. Jaká diskrétnost! O kubismu ovšem nelze mluvit, než jak jsem řekl, byla\nto doba oddechu. Mimo to vývoj moderní malby, jak tvrdí tito lidé, odehrává se na figu-\nrálním poli. Návrat do Paříže znamenal nové napjetí sil a měl přinésti prvé úspěchy.\nPortrét pana Castiaux tvoří počátek této periody. Nos nenese sice tak jasnou krychličku,\njako dámský portrét z r. 1909—10, za to však celý muž, jinak bezkrevná akademická fi-\ngura, je přisekán v samé trojúhelníky. Také jeho pozadí a stínítko lampy trpí tou nemocí.\nJe vidět, že byl pan Fauconnier po návratu do Paříže na skok v Kahnweilerově galerii.\nDalší studium prozrazuje Abundantia, která je zároveň první jeho chef-ďoeuvre, jak říkají\nkubisté. Pan Fauconnier pracoval také asi s napjetím všech sil. Najdete zde mimo ko-\nnečnou realisaci, vystavenou u Neodvislých vr. 1911, dvě kresby a velikou skicu obrazu.\nHned ta kresba hlavy je zajímavá: Nos má nejen známou krychličku, ale i jeho chřípí\ntvoří destičky. Táž nemoc se rozšířila na bradu, která nese jinak pěkný hranolek. Docela\nhorším neduhem byly však stiženy oční partie, jinak zcela normálního obličeje, jakých\npotkáváte mnoho na ulici. Pod pravým okem utvořil se jakýsi malý kónus, od něhož\nběží směrem ke spánku pružné křivky, dosahující nad okem několika trojúhelníčků, jež\ntéto übohé ženě vyrostly místo obočí. A což teprve její lebka! Zdá se, že podstoupila ně-\njakou těžkou operaci, čemuž nasvědčuje obloukový zářez běžící s hora k levému oku.\nOperatér však nebyl bez dekoračních úmyslů. Konečný obraz obsahuje mimo nahou\nženu nesoucí na ošatce, umístěné na hlavě, jablka, nahé díte a hojnost jablek na zemi.\nVůbec Abundantia skutečně adaequatní thema pro překypujícího Fauconniera. Figury\njakobyste už znali ze Salonu des artistes krajina je také normální, vše je vůbec\nnormální, i perspektiva je zcela správná. Co na tom, že ty figury jsou vytesány jako ze\ndřeva, a že také jablka jsou jakési mnohostěny, ten obraz je hoden velkého salonu. Na\nrozdíl od dřívějších děl pozorujete, že Fauconnier úplně opustil kontury a že nyní pracuje\nčistými massami. Jednota koloritu je dosažena jakýmisi setlelými barvami. Po Abun-\ndantii následuje opět letní doba odpočinku, a shledáváme se zase s oněmi krajinami,\njejichž styl jsem již popsal. Jen barvy jsou živější. Koncem roku 1911 nové rozpjetí sil, a\njarní salon Neodvislých zdobí druhý chef-ďoeuvre „Myslivec\". Myslím, že je to jeho nej-\nvíce charakteristické dílo. Jaká robustnost, jaká abundantia! Také je toto dílo složitější\nnež dřívější a pracuje s kontrasty. Zdá se, že je úmyslem malířovým vzbuditi dojem, jako\nby obraz byl složen z dětských hraček ze dřeva řezaných myslivcův nos je pěkný hra-\nnolek - než kalhoty nimrodovy jsou jako ze skutečné větrem vzduté látky. Mimo to najdete\nzde duchaplný systém pomocných čar, do nichž jsou vkresleny formy. Není pochyby, že tu\nvládne vyšší zákonitost. Charakter hraček přichází k platnosti také v koloritu, který je\nmnohem živější než v Abundantii, a pěkně pestrý. Krátce účinná dekorace. Po tomto\nrozmachu, jímž stanul pan Fauconnier na vrcholi své slávy, následuje opět doba odpo-\nčinku, než zdá se, že poslední svůj chef-ďoeuvre zaplatil téměř úplným vyčerpáním sil,\nnebof krajiny z r. 1912 znamenají návrat k stanovisku asi z r. 1908. Jsou to úplně plošné"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.32", "texte": "dekorace živých, tvrdých barev. Kde je kubismus? Jmenuje se pan Fauconnier proto nyní\njen naturist?\nTo je tedy dílo jednoho z kubistických chefů, o němž napsal druhý chef Metzinger ná-\nsledující slova: „Le Fauconnier le surprenant, I'inquietant atteint au summum de\nla puissance évocatoire, le mode de beauté quil adopte est la grandeur\".\nDoufejme, že i druzí kubisté etc. dají nám vbrzku nahlédnouti tak hluboko ve svou\ntvorbu, jako učinil pan Fauconnier. Získali by si tím skutečnou zásluhu o naši umělec-\nkou kulturu.\n\nEmil Filla:\nKvětiny ve váze. –Kávový příbor.\nOleje."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.33", "texte": "O. Gutfreund:\nHamlet. –Sádra.\n\nO. Gutfreund:\nDon Quichote. –Sádra.\n\nO podstatné proměně duchové po-\nvahy naší doby.\nRud. Procházka:\n\n(Pokračování.)\n\nPřípad Nietzscheův jest typický pro situaci kulturního člověka v zenitu slávy na-\nturalistického realismu za posledních decennií minulého století. Na něm lze současně sle-\ndovati příliv nové duchové odvahy a naděje proti positivistnímu timidismu dotud obecné-\nmu, probouzení se vědomí lidského, osobního, hodnotného, ideálního uprostřed přírodní\nnivelisace, nové tendence normativní za úplné lhostejnosti k morálnímu, nový zájem\no otázku smyslu a účelu žití, kdy doba se zaměstnává ještě otázkami původu, vývoje a bez-\nprostředních potřeb života. Zároveň ukazuje ovšem i nesnáze a nebezpečí této situace,\nkdy rodí se problémy, pro něž není dosud vhodných method řešení, kdy na nové otázky"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.34", "texte": "dlužno po stáru odpovídali, kdy pro nové ideje schází ještě nový výraz. Tragika Nietzsche-\nova tkví právě v tomto sporu tvůrčí intuice jeho osobní geniality, naplněné již před-\ntuchou budoucích možností a jeho vlastního intelektuálního vědomí, určovaného pova-\nhou současné vědy, theoretickým názorem doby orientované ještě ku opačnému pólu.\nMladý Friedrich Nietzsche byl na počátku let sedmdesátých jedním z těch, kteří nej-\nhlouběji a nejintensivněji prociťovali prázdnotu tehdejší civilisace opojené úspěchy pří-\nrodovědy, techniky a tím všeho hospodářství, byl první mezi těmi, kteří poznali nebez-\npečí přemíry historického vzdělání pro kulturní zdraví a bezpečnost doby, jíž poznání,\nže vše už zde bylo a musilo tak býli, otravovalo veškeru odvahu k činu, přesahujícímu\nběžnou potřebu okamžiku, všechen krásný rozmach za duchovým cílem, všechnu schop-\nnost tvořiti, a byl nad to tím, který již pochopil protiklad žití a poznání, intuice a logiky,\npoesie a vědy. Tenkráte mladému filologovi, opojenému duchem Řecka, jest tragoedie vy-\nkoupením, jest kult umění repraesentovaný Schoppenhauerem a Wagnerem pravým lé-\nkem choré intellektuelní a filistrosní Evropě. Leč zkušenost s Wagnerem, jenž skončil de-\nkadentním katolicismem, a sblížení s moderní vědou poučily ho o bezcennosti „artistní\nmetafysiky\" marnosti léčiti illusí, krásným klamem, jenž nemůže býti než klamným krás-\nnem. Nepředpojatý pohled vědce do zákonných souvislostí všeho dění jeststo, aby pověděl\nvíce o smyslu života prostým poznáním skutečnosti, než všechen lidský výmysl a tradicí\nposvěcený klam. Staré hodnoty morální neobstojí konfrontaci s pravdou života, objevo-\nvanou psychologem a historikem; co však jest výsledkem přehodnocení hodnot, hod-\nnoty nové. Nietzsche nezměnil se přechodem od Schoppenhauera k Darwinovi, od umění\na metafysiky ku přírodovědě. Jako ona byla mu i tato pouhým materiálem, vlastně jen\npramenem inspirace jeho morální genialitě. Sám uvědomuje si v „Jitřních červáncích\",\nže nelze bráti z přírodních věd nové ideály samy. Na čem mu záleželo, byly však právě\nty: Zmocnění, povýšení života, vysvobození ho z nižiny reálného, bezduchého, všude stej-\nného, lhostejného, můžeme říci přírodního. To, co jest, mělo být překonáno tím, co býti\nmá. „Člověk jest cosi, co musí býti překonáno.\" Nietzsche rozbíjel staré jen, aby postavil\nnové desky hodnot, a tak vyrostl nový ideál, dána nová hodnota životu, objeven „smysl\nzemě\" nadčlověk. Jím uloženo cosi člověku, položen základ k nové morálce a ještě se\nNietzsche pokusil smířit tu staré s novým. Nadčlověk má míti velikost lásky Ježíšovy a síly\nCaesarovy. Niterné hodnoty srdce neměly být opuštěny pro nové žitého života. Intellek-\niuální poctivost Nietzscheova ovšem nestrpěla této nedůslednosti v biologickém hodnocení.\nHodnota lásky ukázala se nepřátelskou životu, změkčující, kde nutno býti tvrdý, tedy\núpadkovou, nehodnotou, neboť život sám, ne ovšem jako pouhá existence, nýbrž jako\nzdraví a síla, jest nejvyšším dobrem. Leč s tohoto přísně naturalistického hlediska objeví\nse nehodnotami, dekadentními živly nejen všechny hodnoty dotud pokládané za mravní,\nnýbrž všecky hodnoty kulturní vůbec, i náboženství, umění, věda sama. To znamená pří-\nchod nihilismu. Neboť tyto hodnoty ukazují se vítěznými nad životem. Vše nejlepší od\ndob Sokratových jim podléhalo, život sám osvědčoval se lhostejným k sobě, ba prostým\nvšeho hodnocení vůbec; zaklet v mechanism věčného koloběhu věcí, neznal qualitativních\nrozdílů. Tento poslední důsledek naturalismu, přivádějící vlastní ethiku ad absurdum, strhl"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.35", "texte": "filosofii i filosofa do katastrofy. Nezbývá než mysticism dionysského přitakání životu přese\nvšecko, kladu proti nebytí. Zoufalství naturalismem otráveného idealismu.\nOsud Nietzscheův přinesl v nejednom směru osvobodivé poučení soustřediv v pře-\nkotných peripetiích jediného života, co by jinak vyžadovalo v theorii dlouhého tříbení dia-\nlektikou kontrovers. Vědomí povrchnosti a plochosti současné civilisace, pouhé pakultury,\nnedostatečnosti romantické metafysiky a metafysického umění, nutnost získali mravní ideál\na plný názor světový na bezpečném podkladě moderní vědy. Nebylo jeho vinou, že pří-\nrodovědu pokládal za vědu vůbec a biologii vyhražoval úkol, s nějž nebyla. Tragická zku-\nšenost jeho života ukázala naivnost omylu a svými negativními výsledky upravila cestu\npositivní práci moderní logiky. Konec Nietzscheův, katastrofické důsledky jeho biologické\nethiky a důsledně myšleného naturalismu vůbec přinesly především jasno o dvojím: mrav-\nní a kulturní hodnoty není lze naturalisticky založiti ani pochopili (nemožnost přirozené,\nvědecké, sociologické ethiky); příroda jest absolutně amorální, nikoliv pouze immorální\n(nemožnost založiti přírodovědecky jakékoliv hodnocení vůbec). Prvé věděl Nietzsche sám\njasně, jak dokazuje jeho výsměch Guyauovi, druhé nepřivedl si k pojmové zřetelnosti ni-\nkdy, uvědomil si je však jasně v hrůze myšlenky věčného návratu. Ze svých naturarali-\nstických předpokladů, jež sám nedovedl, nemohl opustiti, dospěl Nietzsche k dilemmatu:\nnihilism - mysticism; doba však, jíž podal jich kritiku důsledky, chystala se již opustiti je\npo principielní kritice v základech.\nRozklad naturalismu byl v obecném vědomí přítomnosti dán v prvé řadě důslednou\napplikací jeho vlastního principu, počal domýšlením jeho vlastních předpokladů.\nNaturalism byl určitou formou víry, nejen chtěl se jí stáli; monism jest pouze vněj-\nším výrazem, organisovaným projevem tohoto naivního vědomí doby, opírající celý svůj\n„názor světový i životní\" stejně důvěřivě o mathematickou přírodovědu jako předešlé\no metafysickou spekulaci neb o náboženství. Poznání neviditelného jest diskreditováno,\npoznání přírodního jest však s to dáti patrné a bezpečné záruky správnosti svých soudů,\njak tedy nevěřiti, že zde jest cesta pravdy? Všechen postup technicko-hospodářský, všechna\nzkušenost civilisační práce svědčí pro ně. Leč oblast neviditelného nepřestávala klásti\nsvé otázky. Věda doby je zodpovídala, po svém, přírodovědecky, to jest negativně, neboť\nhrozily prolomili její tolik osvědčený systém a pravda přec nemůže být než\njedna. Zde počíná naturalism. Poznání přírodní jest poznání vůbec, přírodověda věda\nvůbec, methoda přírodovědeckého myšlení jest přenesena z oblasti fysikální, jí vlastní,\nna všechnu oblast zkušenosti iv obory badání o životě, organickém, duševním i ducho-\nvém, v biologii, psychologii i vědy kulturní, jest universální, vše jest přírodou. Nic neob-\nstojí mimo proud mechanického dění, vesmírného pohybu. Stejně jako dráha komety,\njest vývoj druhu nebo pokrok ideí výsledkem působení a přizpůsobování se v příčinném\nsřetězení. Proud však stane se vírem, }enž pozře dogma vlastního principu. Je-li myšlenka\npsychologicky dána nutným sledem představ fysicky podmíněných, intelekt biologicky\na historicky produktem svého okolí, jakým způsobem poznává tedy celou skutečnost,\njakým právem určitá forma vědní, názor určitého času a místa dekretuje pravdu? Jak\nřecká, euklidovská geometrie, fysika Galileiho, biologie Darwinova, možno se ptáti, mají"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.36", "texte": "otevírali pochopení světa a života. Jak rozum vůbec může pohltiti vesmír, jehož jest dílem\na z něhož vyrůstá. „Filosofie evolucionistická počala tím/' praví Bergson, „že nám uká-\nzala v intelektu lokální efekt vývoje, svit, snad náhodný, jenž osvětluje pohyb živočichů\nv úzkých mezích činnosti jich vyměřených; náhle však zapomínajíc, co nám právě zvě-\nstuje, proměňuje tuto lucernu, užívanou ve sklepě, v Slunce, jež má ozářiti vesmír\". (Evo-\nlution creatrice.)\nJest patrno, že moderní naturalism stanul v půli cesty, uplatňuje své zásady zkušenosti\na vývoje. Základy přírodovědy samé pojímal dále apriorně a absolutně. Proto v jeho\npojetí vývoje nic se neměnilo, nic se nedělo, rekonstruovala se jen minulost z přítomného\na budoucnost konstruovala se z daných prvků. Proto jeho zkušenost zahrnovala jen to,\nco leželo v rovině přírodního dle zákonů theorie. Rationalism, víra ve schopnost rozumu,\npoznati skutečnost a přesvědčení, v důsledku toho, o jednoznačnosti, jednoduchosti její,\nbyl zde týmž, jímž byl v romantismu, třeba tentokráte vycházel ze sféry přírodní, tehdá du-\nchové, af osobní, ať kulturní. Proti němu tedy v prvé řadě obrací se nová tendence kulturní.\nJeho oporou byla exaktnost fysiky. V ní příroda ukazovala se poslušnou mathematiky,\ndíla čirého rozumu a její deduktivní methody. Ale již noetická a methodologická kritika\nod novokantismu vycházející nebo mu blízká, Helmholtz, později Mach, počala ostře rý-\nsovati meze platnosti principů a method mathematické přírodovědy, novější práce z to-\nhoto oboru, zvláště Poincareovy a Duhemovy, podryly pak její logickou auto-\nnomii dokonale, ukazujíce celou spleť irracionálních motivů ve struktuře i exaktního vě-\ndeckého badání a objevujíce empirické prvky v samých základech mathematiky. Zároveň\nmnoží se hlasy odborníků z periferia přírodovědy, fysiologů a biologů, proti dosud su-\nverénním zásadám fysikálně chemického mechanismu, vitalism, domněle definitivně übitý,\nvztyčuje se znovu, Reinke a Driesch nelekají se nové metafysiky, neo-lamarkism\nvidí se nucen přiznat místo psychickým vlivům ve vývoji, současně psychologie počíná\nsi uvědomovali nedostatečnost dosavadních method, analogických fysikálnímu experi-\nmentu, i zásadní omyl celé tendence proměniti psychologii ve vědu přírodní, kdy oblast\nduševního vykazuje stále nové, proměňující se a rostoucí bohatství jevů naprosto nepře-\nveditelných na určitý počet neměnných, intersubjektivních prvků, z nichž konkrétní du-\nševní stavy by se skládaly, duchovědy pak snaží se Diltheyem o samostatné založení; tak\npokračujícím rozšiřováním a prohlubováním sféry poznání a stále pronikavějším sebe-\npoznáváním rozumu a vědy stávalo se jasnějším a jasnějším, že život a svět jsou moc-\nnějšími nás a naší představy o něm, že intellekt a skutečnost jsou veličiny inkommen-\nsurabilní, že předmět poznání je irracionální ve smyslu mnohem širším a hlubším nežli\nse domníval fenomenalism kantovský nebo spencerovský. Tentokrát nejsou to však city\na nálady pessimismu, zoufalství nebo resignace, jako po pádu rationalismu idealistického,\njež provázejí tento objev. Neboť tenkráte chladné doteky reality i rány osudu budily opo-\njení ideálem; dnes však příval nových energií a nadějí, nové vůle k životu plnému a stou-\npajícímu, život sám rozbíjí tuhé rámce, v něž sevřela ho forma hmoty. Tehdá všechny tí-\nživé a temné moci, vše neklidné, nehotové, věčně nespokojené a nevykoupené, vše to,\nco vnáší zmatek, boj a protiklady do života, shrnulo se, aby vyvrátilo předčasný triumf"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.37", "texte": "ducha objímajícího svět dynamikou logického processu. Dnes naopak vše naivně důvě-\nřivé, sebou jisté, bezpečné růstem a mohutněním v síle, cítící vesmírné příbuzenství a pře-\nsvědčené o nekonečných možnostech, protestuje proti malé víře doby zakleté v bludný\nkruh přírodovědeckého poznání, zazděné v těsný prostor intellektu. Jest to tedy opět\noptimism, jas a radost nového mládí, jež si svůj idealism dovede zachrániti třeba i zú-\nmyslným ignorováním pochybností a nebezpečí, nejčastěji však není vůbec sto jich zpo-\nzorovali. Nový názor jest bystře kritickým k minulému a dovede je potírati jeho vlast-\nními zbraněmi, sebe sama však kriiisovati nedovede, nemusí také, ba nemůže ani, neboť\nzde mu mocná tendence životní, jež ho nese, poskytuje bezpečnost pravdy mnohem bez-\nprostřednější a jasnější než jakýkoli logický důkaz. Proto cítě za sebou, v sobě mimoroz-\numovou a nadrozumovou jistotu, jest nakloněn soudit nevalně a těměř pohrdavě o funkci\nrozumu a povaze racionelního vůbec. Proto ta radikální revise pojmu pravdy, skuteč-\nnosti a poznání v celé moderní filosofii, otevírající ovšem i romantickému subjektivismu\na skeptickému probabilismu cestu dokořán. Rozum jest slabší nežli život a menší nežli\nsvět, nemůže mu tedy předpisovali zákony, třeba je shledával potvrzeny určitou partií\nzkušenosti, mathematika nemůže býti mírou všech věcí a privilegovali jevy sní se sho-\ndující proti jevům jí odporujícím. Poznání nemůže být adaequatní skutečnosti, proto\nmůže být jen nástrojem života, sloužili mu jako ruce a nástroje rukou našich, říká prag-\nmatism, pravda nemusí být jedna, vždyť život sám není jednoduchý, nýbrž mnohostranný\na bohatý tendencemi a problémy. Skutečnost nám daná jest pouhá ~surovina\" (F. C. 5.\nSchiller), čekající zpracování dle toho kterého z množství lidských účelů a teprve na této\ncestě vzniká věda a její „pravda\", její „pravdy\".\n\n(Pokračování.)\n\nH. Rousseau:\nMost. Olej."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.38", "texte": "Josef Gočár:\nToilettní stolek z moř. dubu.\nProvedly P. U. D.\n\nDvě poznámky o Donatellovi.\n\nReprodukované ukázky Donatellových skulptur nejsou nijak charakteristikou celé Do-\nnatellovy tvorby. Jest úlohou historika nebo theoretika osvětliti celý fenomen Donatellův\nv poměru k současným snahám. Jako výtvarník obracím se jen k určitému směru jeho\ntvorby, ku směru, který odlišuje jej a Giovanni Pisana od ostatních sochařů renaissance\na určuje jeho místo v jakémsi ideálním slohu, za nímž si rádi představujeme gotiku.\nGiovanni Pisano byl v tomto určitém směru jednotným, Donatello představuje ji\ndualismus názorů, názoru gotického a renaissančního."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.39", "texte": "Renaissance (mluvím o sochařství) představuje pro nás naturalismus v nejlepším slova\nsmyslu. Naturalismus, který koncipoval umělecké dílo, jako výslednici lěchže sil, jaké\npůsobí k vytvoření přírodního zjevu. Přírodní zjev jest však výslednicí sil uvnitř působí-\ncích, pohybu atomů, a jen se přizpůsobuje silám působícím zvnějška. Strom má svoji\npevnou konstrukci, která jest zakryta listovím, a třebaže jsme ji neviděli, chápeme zku-\nšeností, že tato kostra existuje. U sochy však poznání empirické ničeho neznamená, pro-\ntože socha není výslednicí pohybu hmoty, který by určoval její vnější formu. Socha jest\ndílem tvůrčí vůle, která existuje mimo ni a staví ji dle svých zákonů, jež jsou jiné než\nzákony organismu.\nTento názor na sochařství přivádí nás k Donatellovi, tvůrci Jana Křtitele. Byť se jinde\nDonatello stával naturalistou, ve smyslu ostatních sochařů renaissančních, Jan Křtitel jest\ndokumentem reakce naturalismu. Postava tohoto fanatika ideje stává se stělesněním Do-\nnatellovy touhy vyjádřiti abstraktum, myšlenku —p oj em sochou, konkré-\ntem. Jest to problém čistě sochařský, opakem malířského. Na Janu Křtiteli můžeme de-\nmonstrovali, jak možno plastickou formou, tedy něčím hmatatelným, dosáhnouti ab-\nstraktní představy. Tvar v umění jest něco, čeho neměříme, musíme spoléhati pouze na\nsvůj smysl zrakový, který nám dává jen subjektivní představu. Můžeme mluviti tedy jen\no subjektivním dojmu, jaký na nás určité utváření hmoty činí, a nikoliv o skutečném\ntvaru.\nJakmile zbavím diváka možnosti kontrolovali hmatem a hmatavým pohybem oka\nhloubkové poměry sochy, ztrácí socha pro diváka opět svoji hmotnost a stává se jen\nsubjektivní představou. Diváka zbavím možnosti kontrolovali hmatem hloubkové po-\nměry, když na místo skutečné, hmatatelné formy dosadím zrakovou představu její, tedy\nrelief.\nDonatello tvoře, vyšel z myšlenkové představy Jana Křtitele jako fanatika ideje kře-\nsťanství, dal této představě konkrétní formu, která v diváku budí zas představu.\nNemohu popříli, že zde spolupůsobí i tělesná charakteristika Jana Křtitele jako askety,\ntedy něco, co nazýváme literárním. Nás ale především zajímá, jak dosáhl čistě formálními\nprostředky dojmu netělesnosti.\nPravil jsem, že diváka zbavím možnosti kontrolovali hmatem hloubkové poměry, když\nna místo skutečné hmatatelné formy dosadím zrakovou představu její, tedy relief.\nSlovem relief nemyslím redukování hloubkových relací, vzhledem k nějaké určité\nploše, nýbrž vytváření formy vzhledem k diváku.\nJan Křtitel nutí svou celkovou komposicí diváka, aby zaujal při pozorování určitá sta-\nnoviště, jest komponován na určité pohledy, z nichž pohled ze předu jest nejdůležitější.\nZ tohoto pohledu máme představu kulaté plastiky, protože vidíme současně nejvzdále-\nnější i nejbližší oku body, při tom však neztrácíme představu vzájemného poměru sochy\nk sobě. Socha nepůsobí jako strom vyrostlý nezávisle k diváku, ale rozvinuje se před\nnámi vzhledem k nám. Její působivost jest podmíněna divákem. Její dramatický výraz\njest dán tím, že se přímo obrací na pozorovatele, má k němu určité vztahy.\nZnemožňuje diváku měřiti ji nejobjektivnějším smyslem, hmatem, a zbavujíc se takto"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.40", "texte": "pout hmotnosti, stává se opět jen představou abstraktem, ato jest ideál sochaře: Ab-\nstraktum stělesněné v konkrétní formě, která pro diváka stává se opěí\nabstraktem.\nK vývodům výtvarníka připojuji několik slov historika, jemuž jeví se otázka jinak: Mimo\nGiovanni Pisana je Donatello nejvyším příkladem sochaře pracujícího k úplnému přemo-\nžení hmoty nejvetším proniknutím či stotožněním s předmětem, který má nésti výtvarný\nvýraz. Do téhož směru formového úsilí patří reprodukované románské reliefy z vrat S.\nZena ve Veroně a ze sbírky Figdorovy, a z moderního umění některé starší práce Rodi-\nnovy jako Muž s přeraženým nosem, Stará žena, Měšťané Calaisští. Tento pochod vý-\ntvarný, jejž nazývám individualisací, je na pohled totožný s realismem, ježto počíná u zjevů,\ntak jak je nalézáme v přírodě, a počíná vnitřní plastickou práci jejich popisem ale smě-\nřuje a dochází k dílům, jimž je vnější tvar pouhou schránkou nebo záminkou duchovního\nvýrazu. K takovému zduševnění směřuje celý vývoj Donatellův, jak vychází z bezpečných\na daných předpokladů slohu, architektonické komposice a řemeslné zručnosti v prvých\nsochách na Or. S. Michele a na dómu, k uzavřeným útvarům pevného fysického života\nu Gattamelaty až k vášnivému zdolání všech pout slohu a látky, účelu a krásy nejosob-\nnějším výrazem v sienském Janoviki florentinské Juditě, padovském kladení Krista do\nhrobu. Pracují-li téměř všichni sochaři (jako geniální vyvrcholení a typ možno uvésti Mi-\nchelangela pracujícího v mramoru již hotovém, kdežto Don. pracuje většinou s beztvarou\nhlínou) tak, že tvoří z látky věc nebo tvar, jako by se v ní tento již nalézal, nebo stavějí jej\ns vědomím a snahou dáti vzniknouti čemusi novému, ne lidskému, ideálnímu, hněte Do-\nnatello z látky, která mu slouží, úplně nový život vlastně skutečný, který je jenom pokra-\nčováním nebo rozšířením života jeho. Na poměrně ranním Janu Křtiteli berlínského musea\n(z r. 1423, původně na křtitelnici v Orvietu), vidíme jak úplně proniká tělesnost postavy,\nkterou tvoří, že modeluje podrobně látku, kůži, tělo s vráskami, šlachami, kostmi, v celé\njejich smyslné konkrétnosti a živosti. Ale nepopisuje tím přírodu, neboť realismus před-\npokládá vždy domyslitelný přírodní vzor a diváka, který porovnává, doplňuje a konečně\nspojí svým duchem mrtvé tahy na plátně, prázdné objemy a plochy v hlíně a oživí tak\ndílo teprve svojí představou. Zde však bylo sochaři tělo ve všech svých podrobnostech\njenom cestou, kudy šly jeho smysly, pomůckou, aby si přisvojil látku, která přestala být\nhlínou, mramorem, spěží a stala se zobjektivovaným duchem, který zde mluví řásněmi\npláště, energií hrbolů a vypuklin, kontrasty pláště a těla, pohybuje se úplně, udržován\njenom fysickými hranicemi látky. Pokud mu toho nedá sloh a vrozený architektonický\ncit, neohlíží se už vůbec po kráse tvaru, nechce tedy svád sti směry v ušlechtilou hru vzá-\njemně vyrovnaných prvků, ba nedbá ani tíhy a účinků látky, ani pomyslného diváka, na\nněhož bude dílo jednou působiti. Je to nejsobečtější a přece dokonale objektivní výraz\nducha formou, dítě přežívající otce a přejímající souhru jeho životní schopnosti, zvěč-\nněný boj o přemožení (nikoliv o vytváření nebo formování) látky. Proto nemá dílo tohoto\ndruhu dekorativních citů, nechce sloužiti jako ozdoba nebo článek jiného celku ale je na-\nprosto osobní, a chce-li je kdo pochopiti, tomu nepodá se jedním pohledem, neboť duch\n\nOtto Gutfreund."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.41", "texte": "a zrak musí vykonali aspoň část zpětného pochodu, kterým dílo vzniklo: ohmatati všechny\nvyčněliny, zaraziti se u vášně vypjatých rukou, odvážiti se do hloubek bolesti zakletých\ndo obličeje. Nalezne pak nikoliv přírodu, ale člověka Donatellova, a v něm van věč-\nného ducha, který se vtělil ve věc, věčnou neumírající ideu lidství, které se tu projevilo formou.\nV tomto konečném účinku zjevení Čisté ideje shoduje se Donatello pracující formou\núplně přesné tělesné konkrétnosti s velduchy tvořícími formu pochodem abstrakce, vol-\nného vybírání a přetváření, stavícími útvar z látky zachované v její přírodnosti, s Miche-\nlangelem nebo Grecem. Odhmotnění a oduševnění látky a tvaru je konečným a nutným\ndůsledkem každého velikého umění.\n\nV. V. Štech.\n\nKronika a poznámky\n\nDvě francouzská dramata.\n\nV edici „Nouvelle Revue vyšly\nke konci loňského roku knihy Duhamelova\nDans I'ombre des statues, trojaktové drama,\na Vildracova kniha pros Découvertes s při-\npojenou aktovkou ťindigent. Obsahem Du-\nhamelovy práce jest drama mladého muže,\nkterý má snad svou osobitou povahu, svůj\ntalent, své umění, vše své ale ve všech\nvztazích na venek jest jednou pro vždy za-\nkryt osobností svého zemřelého otce, slav-\nného básníka. Tak mu nikdy není přáno,\naby mohl pracovat a žít od začátku, ztratit\nse někde, vystoupit z neznáma. Náhoda mu\nzjeví právě v předvečer veliké oslavy otcovy,\nže tento otec jest jím jenom dle jména. Ne-\nsplněná přání mohou býti uskutečněna, má\nnyní možnost odejiti, ví, že nevděčí jemu za\nsvůj talent, že má právo na svou cestu. Ale\npak přichází matka, představitelka tradice,\nvýchovy a všeho toho, co jej dosud živilo,\na zapřahuje ho i nadále do života jenom\nv pokračování a jenom ve stínu.\nObsahem L'indigent jest chvilka dvou\nmanželů, kdy si uvědomují, že jsou zcela\nosamoceni, bez přátel i schopností si je na-\nlézti chvilka trpkosti z tohoto vědomi a\nchvilka grotesky, když přijde navštíviti je\nčlověk docela všední, a tito dva hluboce\ncítící lidé jsou pokorni a vděčni za jeho\nprázdné společenské hovory.\nObě tato dramata liší se od ostatní u nás\nhrané francouzské produkce dramatické\ntím, že nemají naprosto žádných průmy-\nslových aspirací. Jsou tvořena jako upřímné\nbásnické dílo. Mají-li ony hry s francouz-\nskou literaturou společnou všechnu kon-\nvenci, tedy materielní spojitost, mají tato\ndvě dramata spojitost s tradicí, tedy spoji-\ntost ideovou. Zůstávají tak ovšem v celé\nsouvislosti s tradičním dramatem francouz-\nským, nicméně jsou určité známky jim zcela\nvlastní, které poukazují jednak na individua-\nlitu autorů, jednak na dobové disposice,\nv nichž vznikla.\nPozorujeme v nich soustředění látky a\nosob, pokud (pro jeviště) možno i vylou-\nčení charakteristik, episod, všeho, co nemá\npřesně vymezeného dramatického účelu.\nTaké jejich celkový plán odpovídá pro-\nstému schématu, jen aby drama bylo silně\nkoncentrováno. Tyto vlastnosti však nejsou\ntolik zdůrazňovány, aby v nich spočívaly"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.42", "texte": "jakosti těchto prací. Ty spíše nalezneme\nv tom, co do nich vložily osobní básnické\nkvality jejich autorů-lyriků, kteří dovedou\nz dialogů a monologů svých hrdin stvořiti\nteplé chvění jedné nebo dvou duší (u Du-\nhamela překrásný dialog Roberta s Alicí\nv prvním aktě, Robertovy hovory v aktě\ndruhém a řeči matčiny v aktě třetím) a\nuvésti v takovéto chvění celý děj jevištní\n(interieurová nahořklá nálada v počátku\nVildracovy aktovky). Naproti tomu podr-\nžují z tradice mnoho espritového, což jest\nsice vlastností francouzských her, ale nikte-\nrak kladnou. U Duhamela: karikování (offi-\ncielních lidí, slavnosti, řečníků) manželská\nnevěra. U Vildraca: ironisování dvou osa-\nmělých měšťáků. Leccos jest přikryto lehko-\nmyslnou ironií a úsměvem nad jejich exi-\nstencí.\nTak jest zřejmo, že celková formální no-\nvost těchto dramat jest nerozsáhlá, že to, co\njest v nich nového a krásného, vyplývá\nz uměleckých schopností autorů, kteří se\nprojevují daleko silněji a soustředěněji v ly-\nrice a drobných prosách, kde jejich indivi-\ndualita jako básníků a básníků moderních\nvystupuje se silou ničím neumenšovanou.\nTato neshoda vyplývá však spíše z celko-\nvého přítomného stavu, nikoliv z nějaké\nneschopnosti. Otázky, které lze luštiti v drob-\nných pracích, lyrice nebo prose, jsou dnes\npouze na takovém počátečním stavu, že\npřeneseny do díla tak souhrnného a kon-\nstantního, jako jest drama, mohou se jej\npouze tu a tam dotýkati, nikoliv je pře-\nvraceli.\n\nFrant. Langer.\n\nK technice verše.\n\n(Dokončení.)\n\nTak existuje v mnohých volných verších\ni zv. „constante rythmique\", určitý\nrytmický celek, jenž vystupuje v několika\nverších za sebou, af mají jinak rozdílný po-\nčet slabik. Příklad z Henri de Régnier:\nEn allant vers la Ville ou l'on chante aux íerrasses\nsous les arbres en fleurs comme des bouquets de\nfiancées,\nen allant vers la Ville ou le pavé des places\nVibre au soir rose et bleu ďun silence de danses\nlassées.\nRytmická konstanta je tu šestislabičná.\nPravidelný verš, jak samozřejmo, jest celý\nrytmickou konstantou; volný verš má vedle\nrytmické konstanty ještě „un élément nu-\nmériquement variable pour chaque vers,\nqui donne a celui-ci son individualitě étroi-\ntement adaptée au sens.\"\nJinde může onen živel různoslabičný být\nverš od verše v jistém matematickém po-\nměru. Příkladem následující verše Duha-\nmelovy, kde kromě pětislábičné konstanty\njde počet slabik v řadě arithmetické.\nMais je reviendrai puis cófe á cóíe\nnous proměnerons I'aimable désir\nde se réclamer á tout ce qui disperse,\nde nous amasser pour nous offrir mieux et lourd.\nMetrické schéma tohoto čtyřverší vyhlíží\ntakto:\n*\nPodobných rytmických pravidelností, ve-\nsměs zajímavých, našli Duhamel a Vildrac\nve volném verši ještě mnoho. Podařilo se\njim dokázat, že volným veršem lze vytvořiti\nrovněž jistou rytmickou zákonnost; nedo-\nkázali však, že se verš pravidelný vyžil a že\nse již nehodí k výrazové technice současné\nliteratury. Mluví o znásilňování, jemuž pod-\nléhá smysl a výraz při pravidelném verši.\nAle o znásilňování může jiti nanejvýš u pro-\nstředních lidí. Jaké vybroušenosti výrazu do-"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.43", "texte": "Josef Gočár:\nLustr.\nProvedly P. U. D.\n\nPavel Janák:\nLustr.\nProvedly P. U. D.\n\nsáhne naopak skutečný mistr, je-li nucen\nsvésti zápas s koncisní, stabilní veršovou\nformou. Oba mladí básníci se vyjadřují s de-\nspektem o sonetu. „Co souditi o básníku,\njehož emoce se v sonetu spokojuje čtyřmi\nslovy těžko srovnatelnými, ale velitelsky ur-\nčenými, jako by to byly jediné rýmy, jimiž\nřeč disponuje?\" Právě básník by měl po-\nchopiti, co krásy chová tato uzavřená for-\nma, jež svou strukturou je schopna přivést\nmyšlenku i osobitý výraz k svrchované do-\nkonalosti! Musset, Heredia, Baudelaire jsou"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.44", "texte": "právě ve Francii nejlepšími příklady. Dis-\nkuse nyní vedená sotva dospěje k positiv-\nnímu resultátu. Volný verš nabyl již občan-\nského práva v literatuře a není moci, jež by\nho vytlačila. Starý verš pravidelný ukázal\npak přes námitky verlibristů novou vitální\nsílu a bude přicházeti znovu ke cti tím víc,\nčím víc bude vítěziti nad eruptivní spontán-\nností, jež si hledá nové formy, když starými\nnelze otřásti, ciselérsky pomalá tvůrčí práce,\njež dovede staré formy přizpůsobit novým\npotřebám.\nZabývajíce se veršovou fonetikou, zmínili\nse oba autoři v několika instruktivních li-\nryvcích také o alliteraci, plně vyciťujíce jem-\nný půvab této hláskové hry a její působi-\nvost. „Nous aimons un vers animé dun\nsouplejeu de voyellesoude consonnes, ten-\ndant a interpréter harmoniquement lesévo-\nlutions de la pensée.\" Uvádějí několik roz-\nkošných příkladů; zde aspoň jeden:\nCar I'heure est fréle et mouillée\ncomme un reflet de fleur au fleuve\n(F. Vielé-Griffin).\nNašlo by se jich mnoho krásných, jichž\nautoři necitují. Na př. z Baudelaireových\n„Fleurs dumal\" celý sonet „Remords post-\nhume\", kde infernální zvuk opakovaného\n„r\" tak úžasně přiléhá k myšlence, na př.\nv posledním trojverší:\n. Que vous sert, courtisane imparfaite,\nde navoir pas connu ce que pleurent les morts?\nEt le ver rongera ta peau comme un remords.\nNebo z Moréasova „Pělerin passionnée\"\nrozkošné verše:\n„Voeux liés, déliés, lien\nloyal qu'il soit, qu'il mente,\nah! maille, maille! au mal, au bien,\nquand vient la mort charmante,\nla souvenance va mousant.\"\nStálo by za práci, zabývat se trochu alli-\nteraci v českých básních. Jest jí více než jak\nby se zdálo z tradičních příkladů školské\nslovesnosti. Několik krásných příkladů je\nu Vrchlického, na př. ve verši:\nVlál její vlas a plál její pas,\nkde dvojí alliterace, vnitřní rým a metrům\nspojují se ke skvělé výstižnosti. Jiný příklad\nzßřezinovy básně „ Na motiv z Beethovena \":\nŽe pigment zřítelnic ti vnitřní požár prožíh .. .\nAž se u nás ujme recitace lyriky, dojdou\nsnad po francouzském příkladě tyto otázky\nvětší pozornosti a bude se v nich konečně\nviděti více než prázdné hříčky. Vychovaný\nsluch přinese sám nápravu.\n\nG. Winter.\n\nPicassovy výstavy v r. 1913.\n\nVýznam kolínské výstavy „Sonderbundu\"\nz předešlého roku spočívá mimo jiné v tom,\nže zde byla dána širší veřejnosti poprvé pří-\nležitost seznámili se s novější tvorbou Pi-\ncassovou, tedy s díly, pod jejichž vlivem\nnalézá se nyní všecko skutečně pokrokové\numění naší doby. Jak známo, Picasso se\nnikdy neúčastnil veřejných salonů, a sotva\ndal popud k těm několika souborným vý-\nstavám, jež byly uspořádány v pařížských\numěleckých závodech. Tyto výstavy však,\nz nichž poslední byla v létě 1910 u Vollarda,\nomezovaly se jen na starší materiál, a tak,\nkdo chtěl seznali pozdější jeho díla (od r.\n1907), byl odkázán na ochotu obchodníků\nobrazy a soukromých sběratelů. V téže době,\nkdy kubisté s velikým hlukem snažili se na\nsebe upoutali pozornost, zůstal Picasso širší\nveřejnosti téměř úplně neznámý. V týchž\nlétech (1911-12) objevují se sice na něko-\nlika zahraničních výstavách moderního\numění jednotlivé Picassovy obrazy nověj-\nšího data, ale podobné útržky z jeho veli-\nkého díla byly zcela neúčelné. Oasová po-\ntřeba volala po veliké výstavě, v níž by zá~"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.45", "texte": "roven bylo možno sledovali vývoj tohoto\nvůdce moderního hnutí. Platí-li o každém\numělci, že možno plně vniknouti v jeho\npodstatu jen na základě rozsáhlého pře-\nhledu jeho díla, platí to především o Picas-\nsovi. Jednalo se zde však ještě o něco jiného.\nPro ty, kteří sice znali novější Picassovu\ntvorbu, ale nemohli jí přiznat plnou oprav-\ndovost, měl historický přehled, dovozující\npřesný organický vývoj od díla k dílu, býti\npopudem k posílení důvěry, a těm, kteří\ndosaváde stáli na stanovisku úplně odmíta-\nvém, měla starší jim přístupná vývojová\nperioda býti povzbuzením, aby se obírali\ntaké pozdějším dílem Picassovým. Neboť\nkdo viděl a byl s to oceniti vynikající díla\ni zv. modré a růžové periody, nemohl na-\ndále posuzovali novější jeho umění co systé-\nmek zakrývající nedostatek individuelních\ntvořivých sil, nebo dokonce co nějaký vtip\npočítající s omezeností publika. Podobná\nsouborná Picassova výstava slibovala zá-\nroveň posílení smyslu pro umělecké kvality\na tím také orientaci ve zmatených dneš-\nních poměrech, a v tom spočíval vlastně\nhlavní její význam. První pokus podobné\nrevue podal, jak zmíněno, Sonderbund na\nsvé kolínské výstavě předešlého podzimu,\nnež 17 vystavenými obrazy zůstal tento\npokus nutně fragmentárním. Za to rok 1913\nslibuje státi se rokem velikých Picassových\nvýstav. Hned v únoru byla uspořádána\nv mnichovské moderní galerii (Thanhauser)\nveliká výstava obsahující 76 maleb a asi\n50 kreseb, akvarellů a leptů. Obeslali ji\nhlavně pařížští a němečtí obchodníci, ale\ntaké němečtí sběratelé. Mnoho vynikajících\nděl zde sice scházelo, ale přece byla všechna\nobdobí zastoupena vesměs cennými ukáz-\nkami, a povšechný přehled byl bohatý a\norganicky ucelený.\nTato výstava byla pak přestěhována, ne\nvšak v zcela témž složení, do Kolína n. R.\nMnohem však důležitější, jak se zda, bude\nPicassova výstava, kterou má v programu\nberlínská secesse. Asi 60—70 Picassových\nmaleb má tvořiti clou jejího podzimního\nsalonu. Výstavu pořádá sám Kahnweiler,\na bude počítáno se soukromými sbírkami\nv daleko větší míře, než jak tomu bylo v\nMnichově. Upozorniti na její význam, bylo\núčelem těchto řádků.\n\nVincenc Kramář.\n\nClovis Sagot.\n\nV únoru t. r. zemřel v Paříži Clovis Sa-\ngot, jeden z oněch pařížských obchodníků\nobrazy, kteří jsou něčím více než pouhými\nobratnými kupci a prodavači vykořisťují-\ncími rozmary mody, tak jak jest tomu u nás,\na myslím tím hlavně německé poměry. 11\nnás v užším slova smyslu máme prozatím\njen jakési sklady obrazů, malovaných před\ndesíti a více lety, tedy zboží, které dosáhlo\njiž sankce publika a kterým obchodník nic\nneriskuje. Mezi těmito závody a současnou\ntvorbou není žádných vztahů, a pro náš\numělecký život jsou zcela bez významu.\nJinak tomu je v Paříži, kde působí celá řada\nobchodníků v nejužším styku se současným\numěním a tvoří skutečnou složku všeobec-\nného uměleckého ruchu. Jsou mezi nimi lidé\nbezpečných instinktů, kteří umějí v pestrém\nmnožství nových zjevů rozpoznali skutečné\ntalenty, a to v době, kdy tyto ještě nedo-\nsáhly plného svého rozvoje a velkému\nmnožství jsou neznámy. A naleznete zde\ntaké takové obchodníky, kterým není jedno,\nco prodávají, kteří mají skutečné umělecké\npotřeby a kteří svoje záliby propagují, od-\nvažujíce se spojití svůj osud s osudem svých\nvyvolených, veřejností odmítaných umělců."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.46", "texte": "František Kysela:\nNábytková látka.\nNávrh pro P. U. D.\n\nVýznam takových cílevědomých a vnitřně\npravdivých obchodníků pro umělecký život\nnedá se dosti oceniti. Všimněme si jen, jakou\nvýhodou je pro mladého umělce, může-li si\nv nejtěžší a zároveň nejdůležitější době svého\nživota pomocí inteligentního obchodníka\nzajistiti klid nerušený materielními nedo-\nstatky, a srovnejme s těmito životními pod-\nmínkami osud našich mladých lidí, kteří\nv téže době jsou téměř bez výjimky jen na\nsebe samy odkázáni! Podobní cílevědomí\nobchodníci zanechávají po sobě stopu v kul-\nturním životě, nebof dávají často směr vku-\nsu širšího obecenstva, obeznamujíce je s no-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.47", "texte": "František Kysela:\nNábytková látka.\nNávrh pro P. U. D.\n\nvými závažnými zjevy uměleckého života.\nClovis Sagot byl také jedním z těch in-\ntuitivních uměnímilovných obchodníků a\nvždy byl po boku mladým lidem. Jeho čin-\nnost neměla sice velikých rysů nějakého\nDurand-Ruela, Vollarda, a nedosáhl také\nvýše jejich majetku, ale jeho pýchou bylo,\nže v jeho krámku visívaly obrazy mnohých\nnyní slavných malířů v době, kdy jejich\nznámost byla jest! velmi omezená. Rád\npřipomínal Gauguina. Z novějších pak byl\nto Picasso, který brzo po příchodu do Pa-\nříže upoutal na sebe pozornost Sagotovu.\nV pozůstalosti Sagotově nalézá se také krás-\nný jeho portrét malovaný Picassem. O jeho\nvývoj posledních let se však už nezajímal\nčástečně neměl také k tomu příležitost\na nerozuměl mu. Vůbec co se týče moder-\nního hnutí, ztratil jistotu úsudku jako mnozí\njiní ze starších obchodníků. V poslední době\nzastupoval jen některé málo významné mla-\ndé lidi, jako Herbina, Chabaud, Boussin-\ngault a j. Přes to nedá se popříti, že se sna-\nžil jiti s vývojem."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.48", "texte": "Je přirozené, že ve styku umělců (i kteří\ntaké ve mnohém liší se od našich) s po-\ndobnými obchodníky, jak jsem je vylíčil,\nje možný zcela jiný a to lidštější a intim-\nnější poměr než u nás, kde vládne vzá-\njemná nedůvěra. Náš umělec vidí v obchod-\nníku pouhého vykořisťovatele, a tento vy-\ncifuje dobře distanci, již umělec chce na-\nproti němu zachovali v každém případě.\nPříčiny tohoto zjevu třeba ovšem hledati ve\nvšeobecných základech naší kultury.\nKdyž zemřel Sagot, jeho úmrtní lístky\nnesly podpisy truchlících umělců, kterým\nstával po boku, a mezi nimi je jméno Pi-\ncassovo. Není třeba zmínky, že něco po-\ndobného je u nás naprosto vyloučeno.\n\nVinc. Kramář.\n\nJaponský dřevoryt.\n\n(Dokončení.)\n\nV Evropě projevil se současně úpadek,\nzpůsobený naturalismem, tím, že co možno\ndoslovně byla příroda kopírována. U Ja-\nponců, kteří vždy byli omezeni ve výtvar-\nnictví přejatou konvencí, tradiční linií a\nplošnou barvou, jeví se naturalismus jen\nrelativně v mezích jejich vyjadřovacích pro-\nstředků. Místo vyjadřování dospělo se k po-\npisnému líčení přírody, k illustraci, k mate-\nrialisování výrazových prostředků, linie se\nstává popisnou, obrysovou na újmu pla-\nstičnosti a prostoru, takže z velkého, kdysi\ntak výlučného stylu, zůstalo jen pouhé sty-\nlisování.\nUmění Číny, jakož vůbec celého orientu\nje velmi abstraktní, snaží se především o\nskutečnost vnitřní a odtud jeho výlučnost\na exotičnost, kterou působí na Evropana.\nVyjadřovací prostředky odpovídají chtě-\nnému výrazu. Používá se vždy linie, pro-\nstor při zdánlivé naprosté plošnosti prohlu-\nbuje se do nekonečna, plastika je silně a vý-\nrazně opisována, užívá se obrácené per-\nspektivy, figury v zadu bývají větší než\nv předu (což by mnozí historikové rádi vy-\nložili položením diváka za scénu), schází\nčasto horizont, obraz bývá protkán hori-\nzontálními pásy, o nichž je u nás domnění,\nže jsou to dekorativní motivy, nikdy nevy-\nskytuje se světlo a stín, ani vlastní, ani vr-\nžený, a celá scenerie vznáší se často v ne~\nohraničeném prostoru. Tyto výrazové pro-\nstředky byly v době úpadku značně zne-\nhodnoceny. P>yla přejímána evropská per-\nspektiva, ony jemné horizontální pásy staly\nse zcela hmotnými mraky, líčeny odlesky\npředmětů ve vodě, což ve starším umění\nnikdy se nevyskytuje, ideální plošnost obra-\nzu porušena, celek roztříštěn a obrázek je\njen chaosem rozházených, pestrých poma-\nlovaných objektů.\nEvropa počala si všímati umění orientu\nve druhé polovici 19. století a je příznačno,\nže první celý zájem byl výhradně věnován\njaponskému dřevorytu posledního úpadko-\nvého období. První byli to impressionisté,\nkteří projevují vlivy japanismu. Jejich zájem\nbyl upoután asi jednak vývojovou obdob-\nností, projevující se sklony naturalistickými,\njednak formovou příbuzností, když impres-\nsionismus odkládal se pout a tradice v ohle-\ndu plastické formy, rozrušením komposice,\na hlavně to byl nový zájem o barvu, který\nsebou impressionismus přinášel, zbavoval\nse konvenční barevnosti, obestírané dopo-\nsud všemi příznaky temnosvitu, a obracel\nse k Japanu, kde barva vždy používána\nprostá, o sobě. To vše byl však jen zájem\ncelkem povrchní, nedotýkající se ani zda-\nleka základů uměleckého nazírání. Byli to\nhlavně Manet a Degas, kteří se naučili ne-\nsymetričnosti komposice, vyšinování, pře-\nřezávání objektů rámem obrazu. Dále pla_"}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.49", "texte": "katisté a karikaturisté novější doby, Chéret,\nLaulrec, Heine, kteří byli zvábeni plošností,\nlinií, stilisací a barvou. Povrchnost celého\nvlivu je patrna hlavně u Whistlera, který\ndodává podobný ráz svým obrazům uží-\nváním stejných motivů, značek japonských\ndřevorytů, jako jsou motýli, podélné pla-\nketky, květiny a j.\nV umění doby poimpressionistické sahá se\ndále do lepších dob umění orientu. Vztahy\nty jsou mnohem niternější než v době před-\nchozí. Příčinou je obdobné vyjadřování se\nabstraktní formou, rušení objektivního sta-\nnoviska divákova, přeložení jeho do středu\nakce, často způsob používání abstraktního\nsvětla a hlavně charakter pohyblivosti a ne-\nhmotné lehkosti, tak příznačné duchu ori-\nentu.\n\nV. Beneš.\n\nJubilejní výstava Umělecké Besedy\n1863-1913.\n(Březen-duben v Obecním domě.)\n\nJe téměř nemožno sestaviti u nás jen po-\nněkud souvislý přehled kteréhokoliv období\nnašeho umění z oněch roztroušených zlom-\nků, náčrtů, nápovědí a několika málo ce-\nlých děl, a proto také tato výstava je ve své\nretrospektivní části jenom příspěvkem ma-\nteriálovým, obohacením naší představy o\nněkolik významných prací. Nad obě pře-\ndešlé (r. 1891 a 1908) vyniká tím, že v ní\npoprvé vystupuje se zjistitelnou určitostí\ndruhý proud z oněch, které určovaly a tvo-\nřily umění naší poslední minulosti, směr vě-\ndomého, a jak vidíme, celkem nepřetržitého\nvlivu francouzského, který byl protikladem\na reakcí mocnějšího vlivu německého, z ně-\nhož vyrostly a žily téměř všechny definitivní\nhodnoty našeho umění. Znamenají-li dnes\nMánesové, Aleš pro českou kulturu více než\nPurkyně a Pinkas, je to jednak proto, že\nněmecké umění obsahovalo prvky bližíií\nnašemu naturelu a proto života schopnější,\njednak proto, že německá forma byla o-\nněmi umělci proměněna a přivedena dále\nve směru, jejž zatím nehodlám zde rozebn-\nrati. Proti tomu dílo Purkyňovo a Pinkasovo,\npři vší úctyhodné (a místy snad i vyšší Cí-\nnech) formální kvalitě zůstává vždy v me-\nzích určených francouzským vzorem, teďy\nCourbetem, Milletem, a je vždy stále ješlě\ntrochu studií s přejatým obsahem. Bylo\ntomu tak i později u Čermáka, který opírá\nse iv citovém ladění celý o Gallaita a De-\ncampse, u Brožíka, který je epigonem J.\nBretona a Bonnata (ovšem také Munka-\nczyho), u Hynajse, který je parafrází Bau-\ndryho, u Chittussiho, který tvoří z Daubi-\ngnyho, Marolda, kterému téměř vše dali\nGalland a Vierge, Sochora, nemyslitelného\nbez Detailla a Rolla, Radimského, který ne-\nšel ani o krok dále než kam došel Monet. Je-\nnom Myslbek a jeho dílo stojí stranou.\nProto zůstala práce příslušníků tohoto smě-\nru většinou nespojenými pokusy a indivi-\nduelním úsilím, z něhož těžila v nejlepším\npřípadě (u Chittussiho) teprve druhá, ná-\nsledující generace (Slavíček). Ostatně po-\ndobný zjev potkáváme také v Německu, kde\nrovněž zanikl bez ohlasu vliv francouzský,\njmenovitě Courbetův u Leibla, Trúbnera a\nj. proti vlivu italskému.\nSpojení obou směrů dokonala u nás te-\nprve generace Manesa, která již na výstavě\nschází a jenom jeden její člen, Bílek, má\ntvořiti konstruovaný a nepřesvědčující pře-\nchod k nynější přítomnosti výtvarného od-\nboru Umělecké Besedy. Kruh výtvarných\numělců staví Bílka vedle Alše jako úhelník\na východisko nového českého umění a to\nje jeden z četných zásadních omylů tohoto"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.50", "texte": "výtvarnického sdružení, neboť zajímavé, ale\nnestejnocenné dílo Bílkovo je osamělou\nodbočkou, nikoli tvárnou a určující silou\npřítomného uměleckého výboje. Jeho vy-\nstoupení bylo významné jako první reakce\na ohlášení potřeby stylu v době úplného\nuvolnění výtvarných zákonů a vlády ná-\nlady v malířství, architektuře i sochařství.\nJeho nepopiratelný talent a síla sochařská\n(dokumentované na výstavě do bronzu od-\nlitou skizzou „Surovostí války\") je smísen\ns obdivuhodnou dovedností řemeslnou a\nzase kažen nesochařským, malířským a li-\nterárním pojímáním výtvarných problémů.\nCím Bílek působí nejdříve, je gesto a\ngesto je téměř vždy výtvarným klíčem ke\nkaždé jeho postavě, neboť ostatní forma je\nbuď nesouvisejícím šatem, přidaným to-\nmuto jádru nebo zajímavým výkonem tech-\nnickým. Tak v Úžasu je celek udržen jenom\nmechanickým vertikálním rozbrázděním\npovrchu, který nahrazuje modelaci a de-\ntaily třeba ruka s hlavou nebo nohy\npřímo ruší celkový pohyb gesta, které pů-\nsobí nad to jenom z některých pohledů.\nStejně je tomu i u ostatních jeho volných\nplastik, za to reliefy (Křížová cesta) jsou\nkresbami převádějícími bez sochařského\npřepracování úplně malířské řešení pro-\nstoru, plastiky osob, vzájemného členění do\nmateriálu nepříjemně řemeslnicky změkče-\nného. U Alše pak nemůže býti sporu\no jeho výtvarné nečasovosti, neboť je for-\nmálním dokončením jednou uzavřené pe-\nriody předchozí.\nDalším omylem je konečně sama výtvar-\nná produkce Kruhu. Ideově je to úplně ně-\nmecké literární malířství - i tam, kde pra-\ncuje s reminiscencemi z Preisslera, Greca\nnebo moderních Francouzů. Literární je to,\nco se stalo na jednom obraze z Prahy, která\npřekreslena v jakýsi Mout St. Michel a osvě-\ntlena zcela divadelně do čistě kulisové dra-\nmatiky, literární jsou pubertní Hodlerovští\njinoši v ideálních, malířsky nezmožených\nkrajinách, vybavení symboly a detaily jenom\nsujetové, nikoliv obsahové průkaznosti. Ko-\nnečně omylem je i dočasná anonymita\n(ostatně nezajímavá) vystavujících umělců.\nNeznáme-li dnes jmen umělců románských,\nnebo někde gotických, není to proto, že se\nskrývali v jakési evangelické pokoře před\nsvou dobou, ale že nebylo v té které době\nzvykem práce podpisovati, nebo že se umě-\nlec cítil řemeslníkem. Vystavené práce mají\nvšak mnohdy daleko do dobrého řemesla.\n\nV. V. Štech.\n\nUdálosti.\nStanislav Mráz: Čekání na štít\nP h o e b a, jest sešitek veršů, nikoli veršů, ale\nrozsekaných vět, většinou dislogických spo-\njení slov a zvuků, bezmyšlenkovitých, polo-\nšílených. Ale v této pološílenosti anebo prá-\nvě jako jejich následek vyskočí tu a tam verš\nnebo strofa čistého a něžného smyslu a\nněkdy i divoké fantasie. Cituji některé:\nMně bude smutno, až se setmí dol\na tis a němo bude v obzor kol.\nPřijď, přítelko! Přijď proto dřív a včas,\naf zvyknu na tvůj smích a hled a hlas,\npřítelko, přijď!\nNebo:\nZelený parasol stromu nad sebou\njsme barvu květů pili očima.\nMotýli písní volně polétali,\nsmála se louka, slunce šálilo.\nNebo:\nSsáli jsme erotiku jako bonbon svůdný\na každý z jiné strany. Rty se setkaly.\nAž přiblížily se, že roztál cukr\na znik', se teprv v pocelu srazily.\nA těsněji víc lpěly, pojily se.\n•v\nCím touhy bonbon byl, který jsme ssáli?"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.51", "texte": "Jakub Deml vydal v nákladné úpra-\nvě Horu proroků, knihu vidin Kateřiny\nEmerichové.Tylo vise jsou rázu úplně obra-\nzového. Prostá, ale nejpřiléhavěji volená\nslova vyličují a popisuji zrakové představy,\nkrajiny, věci v ní, tvary, světla a barvy co\nnejjednodušším způsobem, aniž při tom iyto\npředstavy ztrácejí co na své objemové i ba-\nrevné hutnosti. Malá a dětinná přirovnání\nstělesňují tyto vise skoro suggestivně. Sym-\nbolický význam prvé části knihy neboť\nčást druhá nemá pražádnou uměleckou\ncenu ztrácí se zúplna pod jejich množ-\nstvím,. a zbývá vám při jich čtení jen pocit\njednoduché a čisté, ale dokonale pozemské\noptické smyslnosti.\nZačátkem dubna přednášela v Praze ně-\nmecká básnířka Elsa Lasker-Schú-\n1e r: Její verše mají slovní melodikou a\nspolu fantastickou bohatostí podobu s verši\nbiblickými. Jsou smyslné ve svých vášnivých\nobrazech jako ony a mají stejnou kadenci.\nNěkde jejich konce náhle jakoby byly pře-\nťaty, zlomily se a vytryskly do vzduchu. Au-\ntorka je recitovala tak, že vytvořila z nich\nkrátké melodické celky a zpívala je spíše\nnežli četla. Souvislost těchto recitativů s verši\ntýkala se více dynamické jejich stránky (zdů-\nrazňování sesílením zpěvu až výkřiky, tlu-\nmení ztišením až šepotem atd.), kdežto vlast-\nní melodie nebyla zcela svázána s melodi-\nckým útvarem slov a veršů. Byl v tom snad\njakýsi paroxysmus, který nebyl zcela pocho-\npitelný, ale rozhodně strhoval v sebe i po-\nsluchače.\nV Miláně vyšla kniha „I poeti futuri-\nsti (cena 2 liry), obsahující díla futuristi-\nstických básníků, kteří se dosti podstatně\na ke svému dobru liší od svých soudruhů\nmalířů. Jejich základním poutem jest volný\nverš, jímž všichni píší. Nelze ovšem proti\nvolnému verši ničeho namítati, má stejnou\noprávněnost jako kterýkoli jiný a v moder-\nním básnictví via facti nabyl oprávněnosti\nnadřízené. Leč nutno vždy naň pohhzeti\njako na primitivní útvar a nové východisko,\njako na útvar snad již formový, který však\nstojí ještě u hranice amorfnosti. Přizná-\nme-li mu tuto skutečnou cenu, předem mu\nreservujeme možné schopnosti vývojové.\nJakmile však uznáme jeho volno st jakožto\nformální basi, jest nebezpečí cesty směrem\nk anarchii. Tohoto poblouznění dopustil se\nprávě Marinetti, vůdce italských verslibristů.\nAkcentoval volnost při ceně volného verše.\nAle poctivě vyvedl i důsledky: „Po volném\nverši volné slovo\", tak vznikla jeho známá\nBataglia. A jeden z jeho stoupenců, Aido\nPalazzeschi, prudký a nebojácný již v dří-\nvějších básních jde ještě dále a počíná jednu\nze svých básní pouhými volnými zvuky: Tri\ntri tri fru fru fru ihu ihu ihu uhi\nuhi uhi atd., které ovšem ihned ironisuje\nskoro kupletově, ale jež přece mají ráz ex-\nperimentu. Ovšem experiment jest očividně\nnezdařený a cesta od něho jde zpět a to\nnejméně zase až k volnému verši. Ale tato\ndůslednost jest aspoň absolutním důkazem,\nže akcentováním této volnosti na verši ne-\nlze dojiti k žádné formální hodnotě.\nJ. Obrovský byl (vedle prof. C. Kloučka)\njmenován nejnověji členem Kuratoria Mo-\nderní Galerie. Nestal se jím zajisté jen pro\nsvou osobu, i když toto bude případně tvrze-\nno, ale i jako zástupce jedné, konservativní\nčásti českého umělectva (Jednoty Výtvarných\nUmělců). Tato událost má dvojí význam.\nJednak ukazuje, že konciliantnost a trpná\nliberálnost majority kuratoria (složená nyní"}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.52", "texte": "z předních členů „Manesa\") jde vůči kon-\nservativismu chybně daleko, nebof k žád-\nnému jmenování do kuratoria nemůže do-\njiti proti její vůli. Jmenování Obrovského\nznačí tedy, že je zde přání vycházeti hladce\nsilnější než opravdová vůle k lepšímu. Pak\nje zde druhá okolnost, také neradostná.\nObrovský byl vyměněn za dřívější, sice též\nkonservativní, ale téměř bezbarvé členy ku-\nratoria (Schikaneder) a nelze při jeho o-\nsobní slušnosti aby nezastupoval mimo-\nděk stranu svého spolku. Obrovským tedy\ndostává se Jednota k vlivu na Moderní Ga-\nlerii. Místo aby tedy okamžik doplnění Mo-\nderní Galerie byl využit ke kroku vpřed, u~\nhnulo se zpět. Zase ztracený čas a možnosti\na mezi tím cizí galerie a také knár o d -\nnímu blahu určené —se všude vzpamato-\nvávají a intensivně obracejí k opravdovo-\nsti a zlepšení.\n\nDrobné zprávy.\nOprava. V článku draß. Procházky „O podstatné\nproměně duchové povahy naší doby\" v čísle 3. třeba\nopraviti na str. 80. místo voíjcíc; má být\nna str. 81. místo Zííhnera má být Buchnera,\nmísto: protilehlost podlehlost, místo: a biologii v bio-\nlogii, místo: shodné vhodné, na str. 83. místo nutné\nmá býti nudné.\nPočaly vycházeli opět dva další nové časopisy vě-\nnované novému umění. Je to „Montjoie\", vycházející\nv Paříži (IX., Chaussée ďAntin 38) řízený Canudem\na náležející jaksi organisované „straně\" kubismu; zmi-\nňujeme se o něm na jiném místě tohoto čísla. Dále je\nto italský list „Lacerba\" ve Florencii (via Nazionale2s).\nFotografii k reprodukci řezby v slonovině na str\n106. zapůjčil nám ochotně její majitel, sběratel dr. A\nFigdor ve Vídni. Za fotografie předsíně (č. 3, str. 92)\na vnitřku (č. 4, str. 109) chrámu v Karli děkujeme la-\nskavosti pana docenta dra Pertolda.\nV Goltzově saloně ,Neue Kunsť v Mnichově, (Odeon-\nplatz 1) pořádána byla od 5. do 16. dubna zvláštní\nvýstava obsahující 40 čísel obrazů a plastik členů Sku-\npiny, a sice vystavovali: V. Beneš, E. Filla, A. Pro-\ncházka, O. Guttfreund, j. Gočár, P. Janák.\n„Styl\" přinesl (čís. 3-4) indické architektury dříve,\nnež jak bylo to již dávno v našem programu, mohli\njsme to učiniti. Přineseme toto umění s článkem, po-\nukazujícím, co současnému cítění poskytuje. V ně-\nkterém z příštích čísel přineseme ukázky umění di-\nvošského. Pro později připravujeme číslo orientální\na číslo románské a gotické architektury.\nKu zprávě o Picassových výstavách dodáváme, že\nkolínská výstava obsahuje 53 obrazy a 13 kreseb,\nznázorňujících umělcův vývoj od 1901 až do přede-\nšlého roku. Výstava, již uspořádal Otto Feldmann ve\nsvém salonu (Hansaring 20), potrvá až do konce\ndubna."}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "[151]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.53", "texte": "Veselý koutek I.\nScéna ze „Scény“ (Tagesbefehl).\n(Arno Dvořák volá: „Dosti Solnessovštiny“! (Ve „Scéně“ čís. 3.-4.)\nSie Kvapil schauns an diesen Ibsen dal.Habť acht! Jak to vypadaj? Oni se stali dramatickým básníkem skrze\nněmecký jeviště! Durch deutsche Theater! Oni dědku! Jim chudne srdce! Jim prchá život! Vyvě-\ntrává lidská síla! Was machen Sie da? Mrtvěj fotografie nejvšednějších věcí! Sie Retoucher, Sie! Symbolist!\nWeiber gehn an - die Nora, Hedda, intressant, Sie Detektiv! Oni maj' studený oči! Studený ruce! Studený\nsrdce! Oni bědně živořej! Oni sou mrrtev! Verstanden? Oni zatopili i nás! Pane chéfe činohry! Morgen Ná-\npadníci trůnu in voliér Ausrustung! Abtreten! Werď mal selbst was schreiben.\n\nZALOŽENO 1865.\nOTAKAR SKŘIVAN,\nTOVÁRNA NA PARKETY\nPRAHA-KR. VINOHRADY\n\nPETŘÍKOVA VINÁRNA\nV PRAZE 1., PERSTÝN 5.\nVýběr dobrých přírodních vín. Do-\nstaveníčko umělcův a literátův."}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "[152]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.54", "texte": "Drobné zprávy.\n111. Výstava Skupiny V. U. bude pořá-\ndána v květnu a červnu opět ve výstavních\nsálech pravého křídla v Obecním Domě.\nBude obsahovati oddělení cizího umění,\npro nějž zapůjčila Galerie Kahnweilerova\nv Paříži kolekci tří předních umělců sou-\nčasné Francie: Picassa, Braqua a Deraina.\nDále bude výstava obsahovati oddělení\nmoderní (francouzské) a staré grafiky. Dvě\noddělení budou pak věnována primitiv-\nním uměním, jichž současné umění si hlu-\nboce váží: lidovému (velký soubor obrázků\nna skle, řezeb a keramiky) a exotickému\n(ukázky). Konečně bude výstava doplněna\ni několika starými plastikami.\n*\nValná hromada Skupiny Výtvarných U-\nmělců konala se dne 7. dubna. Do výboru\nzvoleni byli: předsedou Jos. Gočár, místo-\npředsedou Fr. Kysela, pokladníkem Zd. Kra-\ntochvíl, jednatelem E. Filla, dále O. Gut-\nfreund, J. Thon, P. Janák.\n\nVzhledem kmalému počtu zbylých výti-\nsků 1. ročník Uměleckého Měsíčníku lze\no b držeti v a dmin istr aci za zvýšenou cenu\nK 20'—,\n\n„Kam dnes?“\n\nVeselý koutek II.\n\nKAVÁRNA\nUNION\nFerdinandova tř.,\nroh Perštýna.\nNejvětší počet ča-\nsopisů a denních\nlistů k disposici.\nStředisko umělců.\nTELEFON 2957.\n\nOBCHODNÍ JAN STOUPA\nPRAHA, JINDŘIŠSKÁ Č. 1\nKOBERCE, ZÁCLONY, PŘIKRÝVKY, NÁBYTKOVÉ\nLÁTKY, CESTOVNÍ POTŘEBY, ŽELEZNÝ NÁBY-\nTEK, DĚTSKÉ VOZÍKY, ZAHRADNÍ NÁBYTEK.\nSLUNNÍKY, ROZKLÁDACÍ ŽIDLE.\n\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha~Kr Vinohrady,\nKotlářova ulice č. 15.\n\nm\nní topení\na větráni všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZÁVOD\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\n\nVÁCLAV KRYCNER\nelektrotechnická továrna\nPRAHA-\nVIL,\nDělnická 1065\nI Telefon 5258a\nm\ngEPf*\"'"}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.55", "texte": "p\nKABARET MONTWALTNER i\nPRAHA L, ŘETĚZOVÁ ULICE. j\nDENNĚ PŘEDSTAVENÍ N |\nKONFERENCIER J. WALTNER. ZAČÁTEK V 9 HODIN VEČER. [\n\nStavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marian-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\n\n| PARNÍ PRADELNA ZINI\nROUBICZEK A\nFISCHER\nv/ v /\n//V/ V / v\nVyRABI PREDENE ZINEI. JAK. PRO SED-\nLÁŘE, ČALOUNÍKY, KOČÁRNÍKY ATD.\nVZORKY ZDARMA\nPRAHA 11., JUNGMANNOVA 41\n\nv\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172\n\nDLOUHOLETÉ ZKUŠENOSTI! NEJLEPŠÍ REFERENCE\nČETNÁ PROVEDENÍ! NEJKRATŠf DOBA STAVEBNÍ!\nSTROJNÍ POHON! NÁVRHY A ROZPOČTY NA\nVŠECHNA PROVEDENÍ STAVEBNÍ!\n\nHRŮZA A ROSENBERG\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\nWmm\n&\n■/' X..rf<y y ~p.\n»\"„JW \"\"V ,i n,*W^JřM\nBF,\nIL,. nj,-.j ,:iA\nRSY'\nr.-v..1\n\nPODNIKATELSTVÍ BETONOV. STAVEB\nA TOVÁRNY STAVEBNÍCH VÝROBKŮ.\nPRÁCK ŽELEZOBETONOVÉ A BETONOVÉ"}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-02.1.56", "texte": "Ze 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modely pro bronz, dřevo, kámen.\n\nLAKýRNICTVÍ, MALÍŘSTVÍ\nPÍSMA, DŘEV A ŠTÍTŮ\nJÁN\nSCHUBERT\nV PRAZE 1.,\nHUSOVA TŘÍDA ČÍSLO 242, 9 NOVÉ\nMALBy, NÁPISY A ZLACENÍ NASKLE,\nDŘEVĚ, PLECHU, ZDI I PLÁTNĚ VE\nVZORNÉ SLOHOVÉ ÚPRAVĚ\nSTAVEBNÍ I NÁByTKOVÉ NÁTĚRy\nV NEJLEPŠÍM PROVEDENÍ\nMODERNÍ PLASTICKÁ PÍSMENA\nZLACENÁ I V EMAILU\nSKLENĚNÉ FIRMy\nTRANSPARENTNÍ FIRMy\n\nArnošt Diepod I\nzvonař v Praze-L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších.\n\n| VÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský sta-\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě=\ncech civilních i trestních\nPRAHA VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68.\n\nH. TAINE:\nFILOSOFIE\nUMĚNÍ\njeden z pilířů moderní kritiky a\ndějin umění, klasicky jasnou\nformou, přístupnou každému,\nkdo má zájem o umění.\nO povaze a tvorbě uměleckého díla.\nRenaissanční malířství v Itálii. Malíř-\nství v Nizozemí. Sochařství v Řecku.\nO ideálu v umění.\nVyšlo v Peklově Knihovně Roz-\nhled ů. Za K 6 —, váz. K 7*40.\nNAKLADATEL JOS. PELCL,\nPRAHA 11., JEČNÁ ULICE 8.\n\nUmělý kámen\npro celé fa<;ady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukaíérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}