{"numero_id": "bm-bmtnabk-1913-03", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_sha256": "8a4dd6f5c04457ce596ea857d9232629644a1066b7d6c1720beeda2cc439fc1e", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1913_03/bmtnabk_1913_03.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1913_03/bmtnabk_1913_03.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c001", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[150]", "page_fin": "[150]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.1", "titre_corps": "Obsah", "titre_sommaire": "Obsah", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[150]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.2", "debut_caractere": 48, "fin_caractere_exclue": 801, "texte": "Obsah\nText:\nFrant. Langer: Orfeus Euridice. Mlčení. Máš\nvlasy jako růže. Básně ....... 160,161\nFrant. Langer: Duše Symeonina. Novela ... 162\nVincenc Beneš: Nové umění 176\nKronika:\nMax Jacob 188\nBerlínské výstavy 190\nK. Coellen: Nové malířství 192\nObchod uměním 194\nK příležitosti premiéry Psanců\" 196\nUdálosti 197\nVyobrazení:\nUmění exotické: Hlava. Madagascar 151\nSoška. Mexiko 152\nSošky a maska. Guinea . . 176\nSošky. Kongo 177\nKolos. Ostrovy sandwichské 187\nPablo Picasso: Zátiší 153\nŽena s mandolinou 154\nŽena s houslemi 155\nHousle na zdi . . 156\nHlava 166\nG. Braque: Zátiší 157\nTorso ženy 158\nLept 159\nj. Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči 168, 171\n172, 173, 174, 175\n111. Výstava Skupiny V. U.: Oddělení francouz-\nského a exotického umění 192, 193"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c002", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[150]", "page_fin": "[150]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.2", "titre_corps": "Sommaire", "titre_sommaire": "Sommaire", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[150]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.2", "debut_caractere": 803, "fin_caractere_exclue": 1692, "texte": "Sommaire\nTexte:\nFr. Langer: Orfeus á Euridice. Silence. Tu\nas les cheveux comme roses. Poěmes . 160, 161\nFr. Langer: L'áme de Syméone. Nouvelle. . . . 162\nV. Beneš: L'art nouveau ~ 176\nChronique:\nMax Jacob . . 188\nLes expositions de Berlin 190\nK. Coellen: La peinture nouvelle 192\nCommerce de l'art 194\nA I'occasion de la premiére de „Psanci\" ... 196\nLes événements 197\ni\n111 ustrat i o n s :\nL'art exotique: Téte de Madagascar 151\nStatuette de Mexique 152\nStatuettes et masque de Guinée 176\nStatuettes de Congo 177\nStatue colosale des íles de Sandwich .... 187\nPablo Picasso: Nature mořte 153\nFemme á la mandoline 154\nFemme au violon 155\nViolon accroché au mur 156\nTéte 166\nG. Braque: Nature mořte 157\nTorse de femme 158\nGravure . . . 159\nJ. Gočár: Le nouveau casino des bains á Boh-\ndaneč 168, 171, 172, 173, 174, 175\n1115 exposition de Skupina: De la salle de l'art\net exotique 192, 193"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c003", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "151", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.3", "titre_corps": "Hlava. Řezba ve dřevě. Madagaskar. Sbírka Brummerova v Paříži.", "titre_sommaire": "Hlava. Řezba ve dřevě. Madagaskar. Sbírka Brummerova v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 62, "texte": "Hlava.\nŘezba ve dřevě. Madagaskar.\nSbírka Brummerova v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c004", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.4", "titre_corps": "Soška. Kámen. Mexiko. Sbírka prof. Mikše v Praze.", "titre_sommaire": "Soška. Kámen. Mexiko. Sbírka prof. Mikše v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "Soška.\nKámen. Mexiko.\nSbírka prof. Mikše v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c005", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "153", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.5", "titre_corps": "Pablo Picasso: Zátiší. (1912) Sbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov.", "titre_sommaire": "Pablo Picasso: Zátiší. (1912) Sbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 67, "texte": "Pablo Picasso:\nZátiší. (1912)\nSbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c006", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.6", "titre_corps": "Pablo Picasso: Zena s mandolinou. (1911) Foto Kahnweiler v Paříži. Sbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov.", "titre_sommaire": "Pablo Picasso: Zena s mandolinou. (1911) Foto Kahnweiler v Paříži. Sbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 104, "texte": "Pablo Picasso:\nZena s mandolinou. (1911)\nFoto Kahnweiler v Paříži.\nSbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c007", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.7", "titre_corps": "Pablo Picasso: Žena s houslemi. (1911.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "titre_sommaire": "Pablo Picasso: Žena s houslemi. (1911.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 65, "texte": "Pablo Picasso:\nŽena s houslemi. (1911.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c008", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.8", "titre_corps": "Pablo Picasso: Housle na zdi. (1913.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "titre_sommaire": "Pablo Picasso: Housle na zdi. (1913.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "Pablo Picasso:\nHousle na zdi. (1913.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c009", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.9", "titre_corps": "Georges Braque: Zátiší. (1912.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "titre_sommaire": "Georges Braque: Zátiší. (1912.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 57, "texte": "Georges Braque:\nZátiší. (1912.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c010", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "158", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.10", "titre_corps": "Georges Braque: Torso ženy. (1910.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "titre_sommaire": "Georges Braque: Torso ženy. (1910.) Foto Kahnweiler v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "Georges Braque:\nTorso ženy. (1910.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c011", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.11", "titre_corps": "Georges Braque: Lept. (1912.) Z nakl. Kahnweilerova v Paříži.", "titre_sommaire": "Georges Braque: Lept. (1912.) Z nakl. Kahnweilerova v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 61, "texte": "Georges Braque:\nLept. (1912.)\nZ nakl. Kahnweilerova v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c012", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "162", "image_debut": 12, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.12", "titre_corps": "Verše.", "titre_sommaire": "Verše.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 900, "texte": "Verše.\nFrant. Langer:\n\nOrfeus Euridice.\nKudy jdu, vy jdete se mnou,\njá k vám tiše hovořím.\nLeč slova má k vám nedolehnou.\nA dolehnou-li, nepohnete\nni svými rely k odpovědi.\nA přece stále se mnou jdete.\nSlova, která ve mně zrála,\nna křoví věsím podle cesty,\nabyste si jich natrhala.\nAvšak krok váš příliš spěchá,\nže moje slova bez užitku\nna holém křoví zvadnout nechá.\nZe svých slov něhou měkká sbírám,\njež, byste nohou nezranila,\nna cestu před vás rozprostírám.\nVšak zrak váš v neurčitu bloudí,\nvy klopýtáte přes křemeny,\na z vašich nohou krev již proudí.\nTak jdete, jako duše kráčí,\nkterá již sešla do podsvětí\na na chvíli se na svět vrací.\nA lidských slov již nechápete,\na lidských citů neznáte již...\nVšak se mnou, se mnou stále jdete\n\nMlčení.\nNáhle jsi zmlkla, ústa uzavřela\njako červenou skřínku s perlami.\nTehdy mne jako voda zaplavilo\nze tvých rtů prýštící se mlčení\na v tichu lahodně mi bylo."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1142, "texte": "Koupal jsem se v něm jako v noci teplé\njako v klidné řece, v klidném, bílém světle,\na bylo mi čisto a bylo mi lehce,\nkdyž jsem středem ticha nyní plul;\nsmírně ve mně bylo jako nikdy dřív,\njakoby ze mne ticho mdlobu smylo\na já v časné ráno procitnul.\nTicho ... Ale — zdá se — v dálce hučí splav.\nTo bylo naše okno otevřené do zahrad.\nV zahradách byly děti; nádraží v dálce; město; svět\nVše, co jsem neslyšel, dokavad hovořilas,\nco nyní všechno slyším, oknem slyším znět,\nutlumené dálkou v šepoty...\nNebylo ticha, jen tvé zmlknutí...\n\nMáš vlasy jako růže.\nStrom pod poupaty sklání svoje větve,\nmilá s milým sedá pod haluze,\nčeká strom, co milý řekne.\nMilý říká: /\nMáš vlasy jako růže.\nA v noci pak strom všecek rozekvítá.\nJe pozdě večer, dívky jdou již spáti\na plný pokoj šumí jejich šaty.\nKdyž malá sestra světlo shasne,\ntáže se starší: Co ti říkal milý?\nTa mlčí chvíli, tak to bylo krásné.\nPak: Řekl mi\n„Máš vlasy jako růže/'\nA tehdy vzdech se ozve ze všech lůžek.\nVzdech, jakoby dívek dotkly se ruce.\nTušením touhy povzdychly spící\n(kdosi přec děl: „Máš vlasy jako růže\")\nnad tím, co dovede svět všecko říci.\nVzdech jim jejich srdce otevírá."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 700, "texte": "V usínání dýší smírně a mile,\nleč jinak než loni, jinak než včera,\ndnes jejich ústy srdce dýchá,\njakoby dýchaly věnečky bílé.\nVěnečky, jež jejich ústa dýší,\nse rozpínají v dálku i šíři,\nprovanou okenními záclonami,\nvinou se po střechách, po ulici,\novíjí stromy, stavby, tvory, věci\ni lidi, nejvíce lidi, guirlandami\na pak se vrátí kruhem opět k srdci.\nA zítra ráno, až vstanete z lože,\notevřete okno jak je svět jiný!\nTleskáte do dlaní: Můj bože, můj bože!\nÓ, světe, světe, spanilý, milý!\nSestřičky, sestry, celý svět volá,\npojďme mu naslouchat, co hovořit bude,\nvčera byl daleko, dnes všude a všude,\n(nevíte, že se v noci spial s vámi?)\npojďme a slyšme jeho slova!\nOch, celý svět dnes voní resedami!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c013", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.12.1", "titre_corps": "Orfeus Euridice.", "titre_sommaire": "Orfeus Euridice.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.12", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 737, "texte": "Orfeus Euridice.\nKudy jdu, vy jdete se mnou,\njá k vám tiše hovořím.\nLeč slova má k vám nedolehnou.\nA dolehnou-li, nepohnete\nni svými rely k odpovědi.\nA přece stále se mnou jdete.\nSlova, která ve mně zrála,\nna křoví věsím podle cesty,\nabyste si jich natrhala.\nAvšak krok váš příliš spěchá,\nže moje slova bez užitku\nna holém křoví zvadnout nechá.\nZe svých slov něhou měkká sbírám,\njež, byste nohou nezranila,\nna cestu před vás rozprostírám.\nVšak zrak váš v neurčitu bloudí,\nvy klopýtáte přes křemeny,\na z vašich nohou krev již proudí.\nTak jdete, jako duše kráčí,\nkterá již sešla do podsvětí\na na chvíli se na svět vrací.\nA lidských slov již nechápete,\na lidských citů neznáte již...\nVšak se mnou, se mnou stále jdete"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c014", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "161", "image_debut": 12, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.12.2", "titre_corps": "Mlčení.", "titre_sommaire": "Mlčení.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.12", "debut_caractere": 739, "fin_caractere_exclue": 900, "texte": "Mlčení.\nNáhle jsi zmlkla, ústa uzavřela\njako červenou skřínku s perlami.\nTehdy mne jako voda zaplavilo\nze tvých rtů prýštící se mlčení\na v tichu lahodně mi bylo."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 531, "texte": "Koupal jsem se v něm jako v noci teplé\njako v klidné řece, v klidném, bílém světle,\na bylo mi čisto a bylo mi lehce,\nkdyž jsem středem ticha nyní plul;\nsmírně ve mně bylo jako nikdy dřív,\njakoby ze mne ticho mdlobu smylo\na já v časné ráno procitnul.\nTicho ... Ale — zdá se — v dálce hučí splav.\nTo bylo naše okno otevřené do zahrad.\nV zahradách byly děti; nádraží v dálce; město; svět\nVše, co jsem neslyšel, dokavad hovořilas,\nco nyní všechno slyším, oknem slyším znět,\nutlumené dálkou v šepoty...\nNebylo ticha, jen tvé zmlknutí..."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c015", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "162", "image_debut": 13, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.12.3", "titre_corps": "Máš vlasy jako růže.", "titre_sommaire": "Máš vlasy jako růže.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.13", "debut_caractere": 533, "fin_caractere_exclue": 1142, "texte": "Máš vlasy jako růže.\nStrom pod poupaty sklání svoje větve,\nmilá s milým sedá pod haluze,\nčeká strom, co milý řekne.\nMilý říká: /\nMáš vlasy jako růže.\nA v noci pak strom všecek rozekvítá.\nJe pozdě večer, dívky jdou již spáti\na plný pokoj šumí jejich šaty.\nKdyž malá sestra světlo shasne,\ntáže se starší: Co ti říkal milý?\nTa mlčí chvíli, tak to bylo krásné.\nPak: Řekl mi\n„Máš vlasy jako růže/'\nA tehdy vzdech se ozve ze všech lůžek.\nVzdech, jakoby dívek dotkly se ruce.\nTušením touhy povzdychly spící\n(kdosi přec děl: „Máš vlasy jako růže\")\nnad tím, co dovede svět všecko říci.\nVzdech jim jejich srdce otevírá."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 700, "texte": "V usínání dýší smírně a mile,\nleč jinak než loni, jinak než včera,\ndnes jejich ústy srdce dýchá,\njakoby dýchaly věnečky bílé.\nVěnečky, jež jejich ústa dýší,\nse rozpínají v dálku i šíři,\nprovanou okenními záclonami,\nvinou se po střechách, po ulici,\novíjí stromy, stavby, tvory, věci\ni lidi, nejvíce lidi, guirlandami\na pak se vrátí kruhem opět k srdci.\nA zítra ráno, až vstanete z lože,\notevřete okno jak je svět jiný!\nTleskáte do dlaní: Můj bože, můj bože!\nÓ, světe, světe, spanilý, milý!\nSestřičky, sestry, celý svět volá,\npojďme mu naslouchat, co hovořit bude,\nvčera byl daleko, dnes všude a všude,\n(nevíte, že se v noci spial s vámi?)\npojďme a slyšme jeho slova!\nOch, celý svět dnes voní resedami!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c016", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "166", "image_debut": 14, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.13", "titre_corps": "Symeonina duse.", "titre_sommaire": "Symeonina duse.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.14", "debut_caractere": 702, "fin_caractere_exclue": 1843, "texte": "Symeonina duse.\nFrant. Langer:\n\nJá, který jsem jednooký a mrzak ochromlý na levou ruku, pohlížím na krásnou Sy-\nmeonu. Sedíme ve vinárně v podloubí a venku je sněhová plískanice a déšt. Ale zde jest\nteplo z ohniště, u kterého sedí Symeona. Sedíme a hrajeme v karty; na nich jest již těžko\nrozeznati figury pro otisky prstů; pijeme nakyslé víno z letošního vinobraní. Já a ještě\nčtyři jiní, já žebrák, který užívá zmrzačení jako léčky na soucit a pravé zdravé ruky k chy-\ntání hozených penízů, pak ještě jiní čtyři ne lepší mne, snad zloději, žebráci, lupiči, po-\nvaleči. Ale u ohniště schoulena sedí Symeona, ovruby jejích sukní jsou uplouhány mo-\nkrem ulic a ruce má zkřehlé zimou. Proto sedí u ohně a hřeje si je nad plameny, protáhlé\nprsty si hřeje, kloub za kloubem i lokty tenké a hubené.\nNemyslím na hru, ale na Symeonu, jak sedí a dívá se do ohně. A cítím, jaký jsem\nmrzák a jak jest ona krásná, třebas jest bez duše. Již ani nehraju a jen se na ni dívám,\nale neodvažuji se něco jí říci. Bojím se, že nedovedu mluviti pěknou lidskou řečí, ale jen\nřečí pobudů, a že cokoliv bych jí řekl, bylo by nízké a hrubé. Ačkoliv, kdybych měl od-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3407, "texte": "vahu, jistě bych pro ni nasel dobrých slov já však neodvážím se promluvili, jenom\nmyslit na ni ao ní ale kdybych se odvážil, řekl bych jí: „Krásná Symeono, Symeono,\ntolikrát si již opakuji tvoje jméno, že se mi vrývají do kůry srdce jeho písmena!\"\nZatím přišel také nosič z přístavu, ale ten sedl si opodál nás, protože byl člověk po-\nctivý, a také uhlíř sedl si k němu, když přišel, též jiní lidé přišli a tak se vinárna naplnila.\nMy čtyři stavěli jsme si vína k ohni, aby se ohřála, ale Symeona na nás nepohlédla. Ne-\nvzhlédla ani, když odcházeli lidé a zdravili ji, protože se jí každý klonil, když odcházel,\nněkdo snad výsměšně, leč jiní upřímně, protože byla bez duše a takové lidi sám bůh\nopatruje.\nSymeona, když byla ještě malým děvčátkem, zamilovala se do mladého theologa. Ale\nměli se rádi jako děti, jenom pohledy, úsměvy a myšlenkami. Když však byl vysvěcen\nna kněze a měl odejiti z našeho města k starému faráři, aby mu byl ku pomoci, vyprosil\nsi ještě tři dny před odjezdem. Sel poprvně a naposledy k Symeoně, poprvé a naposledy\nse spolu setkali a celé tři dny byli pospolu v jejím pokoji a v zahradě, kde zrála jablka\na visely těžké, přetěžké hrozny ze všech loubí, zdí a besídek. Poslední večer, když od ní\nnavždy odcházel, šli spolu za město ruku v ruce, plakali spolu a opět se těšili navzájem.\nA loučíce se, zaslíbili se sobě jednou provždycky svými myšlenkami.\nSymeona pak myslila jen na něho, a kněz, kdykoli se jeho myšlenky odpoutaly od zem-\nských věcí, myslil jedině na ni. A nitky jejich myšlenek svazovaly se k sobě konci a sva-\nzovaly oba milence. A prudkost jeho myšlenek a hloubka jejích myšlenek byly takové,\nže Symeona pocítila každou jeho myšlenku, a když ji pocítila, celá její duše počínala opou-\nštět její tělo a odebrala se ke knězi, takže té chvíle Symeonino tělo zmrtvělo.\nJistě lidské duše nejsou jakoby z jednoho celku, jak jsou malovány a líčeny jako těla\nbílá a poloprůhledná. Ale lidská duše se spíše podobá hejnu neviditelných ptáků. Někteří\nz nich mohou zůstati v těle a jiní odlétnouti, ale všichni se vracejí do těla jako do hnízda.\nTak posílá voják svůj stesk, modrého ptáka, do rodných hor, a stesk proletí údolím a\nkolem kostela na vršku, potom se snese nad ves k silnici s topoly, ba až k potoku, a letí\npodle něho až ke mlýnu, kde usedne a naslouchá. Pak se vrátí k vojákovi. Stejně odlétají\nmatčiny starosti, šediví ptáci, k dětem, od nichž na chvilku poodešla, snad jenom na ná-\nkup, poletují po světnici, kde jsou děti, prohlížejí okna, zdali jsou zavřena a všechny ohně\nuhašeny. Takové jsou též myšlenky na milou, co činí, co mluví a zdali nezapomněla. Ta-\nkové jsou též vzpomínky, které člověk vysílá do minula a naděje, zelení ptáci, které pře-\ndesílá do budoucna.\nAle Symeona posílala ne části své duše, ale ji všecku ke svému milenci. Všechna z ní\nvyšla vzpomínky, naděje, myšlenky, stesk, soucit, radost i žal, vše, co je v duši a pro co\njiž ani jmen není, vše za ním vysílala, kdykoliv si na Symeonu vzpomenul. Její duše jej\nobklopila se všech stran a pronikla uvnitř, takže jí bylo zjevno, co činí i co se v něm děje.\nPak, až když ustal vzpomínali, vracela se duše k Symeoně a vyprávěla jí.\nDokud duše byla mimo tělo, chodilo tělo jako mrákotné s rukama v před vztaženýma,\naby o nic nenarazilo, neodpovídalo na otázky, nepojedlo ničeho, dokud se mu duše ne-\nvrátila. Když však se duše vrátila a vyprávěla, toto se stalo: Symeona seděla někde ne-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3406, "texte": "pohnutě, ani vička oční, ani tvař se jí nehýbala. Až náhle oživla, to duše se vrátila. Pak\nduše mluvila, a co mluvila, všecko říkala Symeoninými ústy, jenom že překrásnými slovy\njako zpíváním, že až se lidé zastavovali a poslouchali. A zase Symeona odpovídala jí svým\npřirozeným hlasem, takže vypravující duše a Symeona spolu rozmlouvaly jedněmi ústy.\nTvář Symeony se smála a usmívala při slovech duše, když slyšela, co její milenec o ní\nmyslí a jak na ni vzpomíná. Protože myslil na ni i při bohoslužbě, i když vyšel do za-\nhrady vzpomínal na ni, a když ošetřoval včely, které měl rád, mluvil k nim o Symeoně.\nTak pokaždé duše vypravovala a vždycky rozradostnila Symeonu.\nMilenec v odlehlé vsi na ni den co den častěji a častěji myslil a milenka častěji a častěji\nodesílala k němu svou duši, nejdříve na hodiny, pak na dlouhé chvíle, ba i na celý den,\nráno duše odlétla, když se kněz probudil, protože jeho první myšlenka byla na Symeonu,\na vrátila se až když usnul, protože na ni byla i jeho poslední myšlenka a někdy i ke spí-\ncímu zalétala, protože o ní snil.\nAle kdysi se vrátila Symeonina duše ulekána a mluvila v roztrhaných slovech. Jak mladý\nkněz vypravoval včelám o Symeoně, že její polibky jsou sladší jejich medu, a když Syme-\nonu políbí, má v ústech vůni, jakoby se horkého medu napil, ale že ještě stokrát sladší\njsou její prsty a není květiny medonosné sladší nad některý z nich. Tehdy se Symeona\nzarděla a byla šťastna a divila se duši, proč jest poděšena: „Proč řekla Symeona\nduše moje, se celá chvěješ, když mluvil taková slova? Jakou krásnější zprávu mi můžeš\npřinésti a jaká jest větší chvála pro milou, než je-li jako med a květ? \" Ale duše vyprávěla,\nže bylo okno ve faře otevřeno a farář jím slyšel knězův hovor a vytýkal mu, že myslí na\nženu. A když kněz řekl, že ji miluje a že jí náležel, tu stařec mu vyjevil, že hřešil těžce\nproti všem božským řádům a hřeší ještě, vzpomíná-li na ni. Kněz však se přiznal, že na\nni myslí kudy kráčí a nikdy jeho myšlenky mu od ní neustupují, ani když slouží Bohu.\nNyní promluvil k němu farář o hrůzách hříchu a rouhání i věčného zatracení. Mladý kněz\npočal rozjímat a uvažovat o těchto slovech a cítí nyní ruku boží na svém srdci, jež jest\nnáhle těžké, bezradné a bojácné.\nTu Symeona se zalekla a řekla duši: „Jdi, duše, zaleť opět k němu a pak mi řekni, zdali\nse posílilo jeho srdce!\" Duše poslušně odlétla, ale po malé chvíli se vrátila a vyprávěla,\njak Symeonin milenec rve si vlasy, bije v prsa, jak volá k bohu, prosí, aby zapomněl na\nni. Zase jí řekla Symeona a všichni jsme to slyšeli: „Jdi, duše, za chvilku si na mne vzpo-\nmene a pobuď u něho, aby se mi žádná jeho myšlenka neztratila.\"\nDuše z ní vyšla a vrátila se až za dva dny se slovy: „Symeono, tvůj milý dosud myslel\nna tebe, kudy chodil, a po dva dny jej neopouštěly myšlenky na tebe, takže jsem se ne-\nmohla navrátiti. Ale nyní, übohá Symeono, mne zaplašil, protože nemyslí již na tebe, ale\nodhodlává se k velkému pokání, neplač, půjde do divošských zemí, bude tam konati\nmilosrdné skutky, bude strádati a ještě na sebe bráti cizí utrpení, aby smyl svoji vinu.\"\nKdyž to Symeona uslyšela, plakala a plakala nevím jak dlouho.\nKněz opravdu odešel na loď, která plula do Cíny a vyplula z našeho přístavu. Byla\nvelká o třech komínech a plulo na ní mnoho lidí i z jiných zemí. Symeona přišla na ná-\nbřeží a dívala se za lodí tak dlouho, až dým z komínů zmizel za mořem. Když loď plula"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3158, "texte": "již v dálce, za obzorem, i maličké vzpomínky milencovy vzdalovaly jí duši z těla, protože\nmalé vzpomínky vyskakovaly bez jeho vůle, ale on vzpomínky ihned zaplašoval, takže\nse duše brzy vracela skoro beze slova a bez vzkazu, vypravujíc pouze, co spatřila, jak\nchodě modlí se, těší vystěhovalce a sestupuje do lodní nemocnice. Ale když se loď vzda-\nlovala po dny a noci, kněz více si na Symeonu vzpomínal, její duše se vícekrát za ním\nrozlétla, vzpomínal déle, hodiny a dny, a tak dlouho duše dlívala u něho, až konečně\npřicházela k Symeoně, jen když usnul bezesným spánkem. Neboť kněz velmi miloval\nSymeonu.\nNež tu jednoho dne na celém moři vypukla bouře a drtila všecko živé, co na něm ply-\nnulo. Dostihla i vystěhovalecké lodi, na níž nastal nesmírný nářek a vypukla všecka lid-\nská zoufalost a děs. To připomnělo knězi hrůzy zatracenců, které mu farář vylíčil, a tu,\nchvěje se o své spasení, prosil boha, aby mu odňal vzpomínky na Symeonu. Skutečně\ntaké soustředil v sobě modlitbami tolik síly, že zaplašil všechny vzpomínky a tehdy se\nduše vrátila k Symeoně a vyprávěla jí o bouři i o zapomenulí. Řekla také, že navždy asi\njiž bude u ní dlíti, že její milenec ji nikdy k sobě nepřivolá, když má tak silnou víru a vůli.\nBouře se zatím rozpoutala a byla jako nikdy před tím a došla až k našim břehům a\nrozbila mnoho lodí.\nSymeona přála si, aby se kněz na ni rozpomněl, aby její duše mohla býti u něho\nv těchto zlých chvílích, ale on na ni nevzpomínal a duše k němu nemohla dolétnouti.\nDen byl hroznější dne, že takových nikdo nepamatuje, bouře neustávala a nejhroz-\nnější zprávy přicházely se všech stran. Všechny zvony vyzváněly za ty, kteří hynuli na\nmořích. A ženy námořníků chodily bledé a zděšené se šílenýma očima.\nLoď vystěhovalců prchala bouři po čtyři dny a übíhala do zálivu, v němž mohla býti\nzachráněna. Leč když již země byla na blízku, roztrhla se v půli a počala ponořovali se\nse vším, co na ní bylo.\nTehdy kněz, který ani již nevzpomínal na Symeonu, modlil se zoufale, aby také jeho\nposlední vzpomínky náležely jedině bohu. Leč když již tonul, marna byla jeho zbožnost\na zapomínání, vykřikl: „Symeono, Symeono!\" Tolik ji miloval.\nVýkřik přivolal Symeoninu duši a duše dolétla jeho úst ještě dříve než je voda zavřela\na tehdy právě vlna dospěla až k nim a moře se zavřelo nad oběma. A v našem městě padla\nnáhle Symeona k zemi a z jejích úst ještě vyšla ozva onoho posledního výkřiku, když se\nvoda zavírala nad knězem a Symeoninou duší. A všichni jsme slyšeli: „Symeono, Sy-\nmeono!\"\nKéž by jinak neumíraly duše těch, kteří milují!\nOd té doby jde Symeona bez duše životem. Zapomíná, kde má domov, sedá na ná-\nrožních kamenech, spává pod mosty a oblouky cizích dveří. Nikdy se již nevzbudí, nikdy\nse k ní již duše nevrátí, protože utonula v moři. Symeona necítí, nevidí, nemyslí. Její tělo\nstává se obětí nočních chodců, kteří odejdou, vtlačivše jí peníze do ruky. Ale ona peníze\nvypouští z dlaně, neboť nechápe ničeho. Její rty bývají kořistí opilců, kteří ji líbají, po-\ntkavše ji. Ale ona jich nepociťuje, nechává si tak vypíjeli svou sladkost, necítíc ji. Neroz-\numí slovům, která jí říkají, trpí mlčky a snáší vše jako živočich. Nemá duše."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1321, "texte": "Ale já, který zde sedím mezi nízkými a hrubými lidmi, chtěl bych k ní býti dobrým a\nmilovati ji a volatí na ni každého dne: „Symeono, Symeono!\"\nA takto si vše přemýšlím: Před krčmou ozve se rachocení jakoby kol a čekáme, že\nněkdo, kdo vyhlédne z okna, řekne: „Přijel veliký pán, podívejte se, čtyři koně má za-\npřaženy.\" Avšak všichni ztají dech a dovnitř vejdou dva andělé se světly a pak archanděl\nMichael s mečem v ruce, za nimi vstoupí Pán v celé své nebeské slávě. Všecko se z něho\nrozesvítí, i naše kalné víno. Tu Pán obrátí zrak zvůj na Symeonu a na mne a vezme\nSymeonu za ruku a přivede ji ke mně. Já však budu pokorný a neodvážím se na ni ani\npohlédnouti. Než Pán vloží její ruku do mojí a andělové s pochodněmi se postaví po\nnašich stranách. Tehdy vypukne v krčmě křik: „Proč má krásná Symeona náleželi to-\nmuhle mrzákovi?\" „Nás všech jest Symeona!\" „Každému z nás již náležela a my jsme\nsi ji koupili.\" A pohrnou se ke mně, aby mi ji vzali. Ale já ji k sobě zdravou rukou při-\nvinu a Symeona pohlédne prosebně na Pána a on nás vyslyší. Rozkáže archandělovi,\naby tasil meč, a když jej vytasí, zvolá: „Kdo se k nim přiblíží, zemře.\" Tu se všichni za-\nleknou a rozestoupí se, my pak půjdeme za Pánem, kamkoliv nás povede a za námi\npůjdou jeho služebníci a budou nám svítit na cestu. Tak to bude, Symeono, Symeono!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c017", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "166", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.13.1", "titre_corps": "Pablo Picasso: Hlava.", "titre_sommaire": "Pablo Picasso: Hlava.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.18", "debut_caractere": 1323, "fin_caractere_exclue": 1344, "texte": "Pablo Picasso:\nHlava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c018", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 19, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.14", "titre_corps": "Josef [illegible] Gočár: Nový lázeňský [Illegible] v Bohdanči. [Illegible]", "titre_sommaire": "Josef [illegible] Gočár: Nový lázeňský [Illegible] v Bohdanči. [Illegible]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 74, "texte": "Josef [illegible] Gočár:\nNový lázeňský [Illegible] v Bohdanči.\n[Illegible]"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c019", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "171", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.15", "titre_corps": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdančí. Střed budovy nad terasou.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdančí. Střed budovy nad terasou.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdančí.\nStřed budovy nad terasou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c020", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 22, "image_fin": 22, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.16", "titre_corps": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Kolonáda.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Kolonáda.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 22, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 52, "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nKolonáda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c021", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173", "page_fin": "173", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.17", "titre_corps": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Vnitřek kolonády.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Vnitřek kolonády.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nVnitřek kolonády."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c022", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "174", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.18", "titre_corps": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Hlavní schodiště.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Hlavní schodiště.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nHlavní schodiště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c023", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.19", "titre_corps": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Hostinský pokoj.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči. Hostinský pokoj.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nHostinský pokoj."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c024", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "187", "image_debut": 26, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.20", "titre_corps": "Nové Umění.", "titre_sommaire": "Nové Umění.", "signature_source": "Vincenc Beneš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.26", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 832, "texte": "Nové Umění.\nVincenc Beneš:\n\nUvědomíme-li si, že každé umělecké dílo je vždy výronem a zároveň výrazem určitého\nživotního názoru a přesvědčení, bezdečně zjeví se nám velká otázka po příčině tak náhle\nnápadně odlišného charakteru nejnovějšího umění a po důvodu všech změn a zvratů\njeho vznik doprovázejících. Vždyť v duševním životě lidstva se v posledních letech nic vý-\nznačného nezměnilo, vývoj jde svým určitým krokem rovnoměrně vpřed.\nDůvody toho jsou širšího rozsahu, nemohou se omeziti pozorováním jen posledního\nobdobí neb umění je vždy jen květem, nejzralejšími vytrysklými šťávami ze spodin\nplynoucího života, který nutně časově vždy předchází svému vyvrcholení v kultuře a\numění.\nOnen neklid v uměleckých projevech, datující se již několik desetiletí, ony zmatky a vy-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.27", "debut_caractere": 43, "fin_caractere_exclue": 1048, "texte": "bočování, úsilná hledáni, úzkosti, vraceni se, zvraty k historismu, systémy často jen mrtvé,\nzáměna umění za vědecké methody, pomoc intelektu, chvat, náběhy, změny - to vše byly\npříznaky skrytých sil, těhotnosti a nahromaděných potencí, jež čekají jen na rozhodné\nosudné slovo. Připadá to jako hráz, u níž kupí se dlouho vzdouvající a narážející se vlny,\nhromadí se na tomže místě, kde vše se zadržuje a směsuje (kompromisy se starým), až\nkonečně ještě jeden rozhodný náraz a vše řítí se novým směrem, se změněnou intensitou,\nnovou formou útvaru, svobodně a nespoutané vpřed, jakoby naprosto jiné světy se ote-\nvřely a zatím vše logicky vyplynulo z minulého, a divák žasne, diví se, nechápe onu pro-\nměnu energie v nové formy a útvary, je strhován, brání se, marně, vše řítí se vítězně vpřed\na není síly, která by zastavila a odolala.\nTo je asi obrazem umění celého stol. 19. a nyní nastává ono uvolnění a svobodný prů-\nchod všech energií, vybíjejících se spontánním způsobem v nových uměleckých projevech"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3208, "texte": "všeho druhu. - V úvaze o uměleckých zjevech a o jejich charakteru je třeba především\nvěnovat svou pozornost zkoumání současného života, jeho smyslu, životnímu názoru\na přesvědčení člověka.\nIntelekt u lidstva postupem času a během vývoje sílí a se vyvinuje, jeho poznatky se\nrozšiřují a rozmnožují; následkem toho zaujaly poznatky intelektu během dob mnohá\nmísta, která před tím vyplňoval silou fantasie, svými představami a dohady pouze instinkt.\nTak v náboženstvích, mythologii, celý starý zákon, ráj, vznik světa atd. je souhrn zosob-\nňovaných, symbolisovaných citů, které fantasie vymyslila, by vyložila si různé záhady\nrozumem nevysvětlitelné, a aby tak zajistila člověku bezpečné jistoty. To vše byly po\ndlouhé časy pohnutky uměleckého zobrazování, ne sice jen jako motivy, ale jako životní\nnázor a víra, jež projevovaly se svým způsobem též ve formě. Na místo toho nastoupilo\nve všech oborech během osmnáctého stol, počínaje, hlavně pak ale v 19. stol., všude\npřísné vědecké poznání, které vysvětluje zcela chladně objektivně veškeré neurčitosti a\nzáhady.\nTím padnul mythus a veškeré krásné pohádky lidstva jak o vnějším tak o vnitřním pů-\nvodu, bytí a určení člověka, a věda podává všude jen přísnou věcnou realitu. Lidstvo tím\nztratilo svou naivnost, značný to popud umělecké tvorby (všecky ty poetické představy\ndřívější jistě vytvořilo umělecké cítění národů Homer), neztratilo však cit, důvod a po-\npud uměleckého tvoření. Proto umění tvoří se dále, za silně však změněných vnitřních\npodmínek. Nastala zde podstatná změna názoru člověka na sebe sama, na určení a zánik,\nna celou přírodu. Přechod ten neudál se najednou, ale byl připravován již dlouho roz-\nkladným koncem baroku a pak rokokem, kteréž svou vnitřní chudobu zastíraly přehá-\nněním do pompésnosti, efektu, nabubřelosti, pozlátka a kudrlinek. Rázné rozřešení této\ndekadence v životě přineslo sociální hnutí národů, vzbuzené velkou revolucí, kdy vzni-\nkaly nové životní podmínky, ale též nové přesvědčení a nový životní názor.\nStal se zde ohromný přelom, podobný, ba snad ještě většího dosahu, zániku světa\nantického, jehož pád téměř uměle a konvencí udržovaný dokončil okamžik, když Kristus\npřinesl nové gesto života, pro které již mnohá srdce byla připravena, nenašla však dosud\nsílu nového názoru, novou formu života. Po této veliké přeměně přichází teprve po jistém\nčase umění, jako projev nového názoru a víry.\nForma, ono vnější jako značky a symboly zašlých bohů (ovšem vnějšně, dekorativně)\nje konservativní, dlouho vždy ještě ve všeobecnosti přetrvá, když duch je již dávno napřed\nv jiných oblastech.\nS počátku ono cítění projevilo se v Itálii jen částečnou transformací tradičních forem\njednak antických, jednak egyptských, v nichž znenáhla proklubává se nové cítění, mění\nformu, zhrubuje, prvokřesťanské fresky a plastiky jsou ještě silně antické (Pompejské,\nrovněž v Byzanci), primitivnost se zvětšuje a konečně vytváří se zcela nový, odlišný sloh\nrománský, který svým přechodem dal postupně vznik nejvyšší formě křesťanství, gotice,\njež je světem zcela již jiným, opačným, a přece je znatelna ještě kontinuita. Zde leží\ndůvody historičnosti.\nCosi obdobného v umění projevuje se v období po Velké revoluci a v celém 19. stol.,"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3576, "texte": "jenže zde je proces onen ještě komplikovanějším následkem silných převratů sociálních,\nuvolněním všech dosud poutaných sil a úplnou svobodou individua, čehož nezbytným\ndůsledkem bylo roztříštění sil a porušení veškeré kollektivity. Ohlas toho projevil se brzy\nv umění, kde bylo množství zájmů často naprosto rozporných, nebylo spolehnutí se na\nvšeobecnost a možno říci, že celý umělecký postup v 19. stol. spočívá na bedrech ne vel-\nkého počtu jedinců. Ale přes to může se rozpoznati v celém období povšechný společný\nznak, projevovaný nejrůznějším způsobem. Je to přiklánění se k hmotnému světu, k realitě.\nAž do impressionismu je to stále starý způsob chápání plastiky a prostoru, ba v so-\nchařství trvá výhradně ještě déle, protože malířštví v době im- a neoimpressionismu\nzabývalo se experimenty a problémy jen sobě vlastními, často zájmy jen povrchovými,\nkteré podstaty umění tak dalece se nedotýkaly a jak sochařství tak architektuře nedo-\nstupnými, a proto tato dvě odvětví docházejí změn teprve v době nynější, kdy nové silné\npřesvědčení proniká hluboce do všech útvarů života a umění.\nUmění do impressionismu bylo tedy kompromisem s dobou předchozí a nový názor\nprojevoval se především jen jistou změnou cítění, přiklánějícího se k realismu, které však\njevilo se hlavně jen motivem (Daumier, Courbet, Millet). Teprve impressionismem nastala\nradikální změna, přišlo silné uvolnění tradicionelních forem, jež odvrženy jako nepotřebné;\nv umění byla prohlášena volnost, osvobození od minulého, obdobné individuelní volno-\nsti sociální, ale tím vznikla též v umění anarchie, téměř dodnes trvající, tak draze vyku-\npovaná a zaplacená. Velcí umělci platili silným oslabením svých energií a roztříštěností a\nvše ostatní zvrhlo se v pustý naturalismus* a nyní jen s největším úsilím a obětmi dopra-\ncováváme se zase nutných předpokladů umělecké formy. Odtud všecka ona úsilí, theorie,\nstudium, ony rozpory s konvencí a setrvačností lidskou. (Masse, která je vždy neumělecká,\nodpovídá naturalismus nejvíce, protože ho může chápat očima, jimiž je každý obdařen.\nPři dnešním demokratismu každý rozhoduje bez skromnosti v uměleckých otázkách a\nproto se udržuje ono trvání na fotografické věrnosti.)\nKaždé velké umění minulosti vznikalo ponenáhlu delším vývojem, na př. gotika z ro-\nmánského slohu přiměšováním a přesazováním různých složek a přídavků, s počátku\npovrchově jen, později stále podstatněji, až vrcholný útvar, gotická kathedrála, jako vy-\nřešení prostoru přichází až na konec. Obdobně celé 19. století v malířství je přípravou\na různými projevy a příznaky nově vznikajícího chtění, stále více se vzmáhajícími. Nej-\nprve byly to kompromisy s barokní formou plastiky a prostoru, později další složky, nové\npojímání barvy, líčení světla, živost, rozrušování hmotnosti, obrazová plošnost, nové způ-\nsoby techniky. Pod tím vším bylo však dosud ještě ono normální staré pojímání přírody.\nNyní ale dochází se ke změně a vytvoření onoho podstatného, jež dává jedinečný cha-\nrakter každému velkému umění, ku vytvoření nové plastiky a prostoru, mimo jiné důle-\n\n* Tento je dnes pěstován neuměleckými živly celého světa. Jemu bezděčně přinesl impressionismus ještě\noprávnění objevy přirozených barev a tak umožněno pod záštitou umění pěstování oné zrůdy, jaké se nedo-\npustil žádný věk, naprosté bezduché kopírování přírody ve formě i barvě ; proto dnes tolik individuí zaměst-\nnává se takovým „uměním\", protože je dovede každý, kdo má jen oči a není pod normál. Akademie dnes\njsou výrobnami na t. zv. umělce a kopírovacími ústavy modelů. Dokladem toho u nás je Moderní Galerie."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3341, "texte": "žité faktory; a to jest onen náhlý, logický však přelom v dnešním umění. Podkladem to-\nhoto umění je nový názor člověka na svět a sebe sama, který vzniká již po celé 19. sto-\nletí. Podstata jeho záleží jen v přiklonění se jedině ku věcem tohoto světa a chápání jeho\nse stanoviska jen absolutní věcnosti. Na vytvoření jeho pracovaly všecky empirické a vě-\ndecké poznatky a mnohé sociální změny 19. století.\nKdežto antický a renaissanční člověk chápal svět, vyrovnával se s ním a hledal vykou-\npení tím, že s celým okolím, s přírodou, žil ve smíru a pohodě, činil jakýsi ladný kom-\npromis, když stotožňoval se se vším (i svoje božstva zpřírodnil, sesvětštil) a člověk Ori-\nentu vykupoval se tím, že dával životu proti přírodě a změnám větší konsistenci, trvalost\n(Egypt) a ostatní (Asie) chránili se proti všem zlům a zmatkům života formou čistě ab-\nstraktní, nastavovanou jako ochranný štít proti, jako symboly trvalosti a neměnitelnosti,\nnový dnešní člověk ato je jeho triumfem nejenže nebojí se světa a všech rušivých\nzměn dočasnosti, nejenže nežije s ním v míru a souladu, ale násilím nutí a podřizuje si\nvše svojí moci a vůli (tak to činí též celá věda a technika) a z hmoty samé, z onoho zřídla\nvěčných utrpení, změn a dočasnosti snaží se vzbudit nový život, z hmoty a jen z hmoty\na jejích energií vytýčit pomníky své existence a vnitřní svojí podstaty ato je jeho he-\nroismus, beze všech opisů a pomocí transcendentálních mocností, beze všech oněch krás-\nných pohádek lidstva, jež pomáhaly spolutvořit, bez oněch ztělesněných personifikací,\nopisů, jako představitelů životních složek a činitelů. Nový člověk hledá smysl života v ži-\nvotě samém, v jeho vlastní, vnitřní, absolutní podstatě.\nProto z umění dob minulých zajímáme se nyní o ta, která basovala na hmotnosti jedno-\nstranným způsobem, ať už na stranu jejího velkého zdůraznění (Egypt, románský sloh,\nIndie, barok) aneb na opačnou stranu jejího rušení (gotika, Čína), dále o ta, která se vy-\nznačují elementárností a plošností (umění primitivní a divošská) a hlavně však o ta, kde\nuplatňuje se životnost a jakákoliv akce (gotika, barok, Indie).\nV základě je možno považovali hmotu, tedy i prostor (tři dimense) jako výsledek akce\nplochy (dvě dimense) a tuto zase vzniklou akcí linie (jedna dimense). Všecky tyto akce\njsou však ztajeny ve faktických, smyslům patrných resultátech, jsou směněny a ustáleny\nv jiné patrné formace. Dalším však postupem nedojde se již k útvarům, jež by v sobě ob-\nsahovaly výsledky zřejmé, jednotné (homogenní). Je to v tomto případě objem, hmota,\njež stává se aktivní energií sdělenou, vloženou anebo svojí vlastní. Tak dochází se ko-\nnečně ku pojmu životního organismu, který má volnost změny místa, příčinou síly a\nenergie.\nNa formálním podkladě jen hmoty a prostoru spočívalo dosavadní umění. Antika\nužívala akce jen tolik, kolik jí bylo třeba jako protiváhy tíže hmoty; byla to zase akce\nformující hmoiu jen do jistých hmotových, zřejmých útvarů (sloupy). Tíhnutí do výše\nu gotiky bylo jen jednosměrné uvolnění této aktivnosti zřejmých útvarů (pilířů), když\nzbaveny byly veškeré hmotové tíže.\nVášnivost pak a dramatičnost baroka (poslední etapa bezprostředně před námi) byl\nzápas hmoty o uvolněnř, připadající jako strom rozeštvaný prudkými nárazy větrů, tkvící\nvšak pevně v zemi v jednom místě, nemohoucí se vymknout ze své půdy, a proto nucený"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3341, "texte": "vrátit se vždy po všech zápasech do původní klidné polohy své (antické vyrovnání), pro-\ntože jeho skutečná hmota je vždy vázána na svoje zákony tíže, soudržnosti a skladu.\nTak doposud se jevil každý projev energie jen v mezích zákonů utváření a zachování\nhmoty, její tíže, nosnosti a stability, po případě v jistých jednostrannostech jejích mož-\nností (gotika, Egypt). Nyní na základě zmocněnějšího a bezprostřednějšího, přímého ži-\nvota docházíme v představách životních k formacím vyšším, dokonalejším, obsažnějším,\nvícedimensionálním. Ono barokní zmítání a chtění dochází rozluštění nyní sproštěním\nse pout, překonáním, změnou na útvar jiný, vyšší, ovládaný novými, jen svými vlastními\nzákony. Vše je nám kladným, plným životem. Ona volnost změny místa, vlastní jen ži-\nvému organismu, akce možná jen ve skutečném životě, může se ve výtvarném umění pro-\njeviti jen zvláštním formálním utvářením viditelného světa.\nZ toho vyplývá výjimečné vzezření nového umění, jeho nezvyklost a podivnost, kde\nvše na první pohled zdá se býti zmateným a protismyslným, kde hmotnost a plná ob-\njemovost je rozrušována, kde porušeny všecky dosavadní zákony stability, harmonie,\nklidu a vyrovnání. Dostali jsme se za hranici možnosti, která již dávno tanula lidstvu na\nmysli, možnost, ve které je volno sám život vyjádřit na místo popisného líčení všech jeho\nstělesňovaných představ. Nyní umělecké dílo je jediný a jednotný, samobytný živoucí or-\nganismus, v němž nežijí lidé a věci, ale celé dílo samo a následkem toho též i každý jeho\ndetail. Sensibilita nového člověka je vyhrocena víc než kdy jindy, žádá si vnitřní silné\ndojmy a výraz, je schopna uchopit jemností a ostrostí svých vjemů, nedefinovatelné, nej-\nmenší nuance, nepotřebuje oněch často tak hrubých personifikací a stělesňování před-\nstavivosti transcendentálních mocí, nepotřebuje tendenčních motivů, napomáhajících\nsvými zvláštními úmysly vzbuzení emocí.\nNe o vnější krásu a harmonii, libost pocitů smyslových orgánů (oko, ucho atd.), nýbrž\no duši se jedná, jíž ony smysly jsou jen služebníky.\nUmění právě jako víra a náboženské přesvědčení má býti odrazem a vyjádřením vy-\nkupující bezpečné vnitřní jistoty duše a odezvou konečného smyslu života a jeho vy-\nkoupení není jen záminkou pouhého „dráždění\", nýbrž vzněcovatelem citu a ducha,\ntíhnoucího svým určením ku smyslu života a k mystériu, v němž hledá jistotu a oporu\nbezpečného spočinutí. Proto nestačí pouhý život se svými sebe prudšími vzruchy a dráž-\ndidly, sensacemi k vnitřnímu uspokojení, nestačí jeho vzněty, způsobené materielním,\nfysickým děním, a z těch důvodů sahá se k umění, jež obsahuje ony bezpečné hodnotné\nzávěry. A umění musí býti výrazem těchto jistot. A tyto jistoty citu a duši člověka zaru-\nčuje umění jen čistě formálními prostředky svého výrazu, forma se svými zakletými ta-\njemstvími resonujících odrazů duše.\nTato jistota a bezpečné hodnoty při uměleckém vyjadřování světa ve smyslu silné akce\na životnosti nastává buď při naprostém osvobození energie ode všech překážek (hmoty),\nuvolnění její a poskytnutí možnosti nerušeného, nekonečného postupu a rozvinutí\nv prostoru (gotika), aneb dáti jí možnost realisace v přeneseném, abstraktním smyslu,\nv druhé absolutní hodnotě prostorové možnosti (což je jen v umění, ne v životě možno),\nv prostoru redukovaném v dvojrozměrnost zakletí v plochu a výsledkem pak je"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3230, "texte": "bezpečné usměrnění vší energie a akce, která v tomto vymezení má pak úplnou volnost\nvšech svých projevů, které jsouce výtvarnými úmysly řízeny, působí odrazně určitým\nspádem a měrou direktivy v duši.\nDo skutečného, tedy relativního prostoru staví svoje plastické a prostorové hodnoty\npředevším antika a její pokračování renaissance a barok. Důvod byl v antickém názoru,\njehož umělecké projevy byly jen ideální obměnou života, logickým uspořádáním orga-\nnismu na základě jeho hmotnosti, beze vší akce, bez jakékoliv silnější koncentrace a syn-\nthesy. Tam vyskytují se plné, nezkrácené volumeny, hmota ve své kubické plnosti a mate-\nrielnosti skutečného života, od kterého se liší jen dokonalým zharmonisováním a vyrov-\nnáním všech nesrovnalostí a náhodností skutečného života, zklidněním každé sebe menší\nnerovnováhy protiváhou hmotnosti a její nosné síly v naprostý celkový klid. Bezpečná\njistota byla zde ve skutečné, objemové hmotnosti, která však ato je důležité, byla orga-\nnisována do zřejmé oku symetrie a centrálnosti (v architektuře) a bezpečných\nplánů prostorových distancí (v malbě), kterážto symetrická zřejmost a její obrys již do-\nvolovaly z každého pohledu spolehlivou orientaci bez náhlých překvapení. Symetrie sama\no sobě je již vyrovnáním, statikou.\nSkutečná hmotnost, „kubus\" (slovo dnes tak často v theoretických výkladech\nužívané), vyžaduje tedy vždy ku své jistotě a vykoupení bezpečného\nvyrovnání, s konečným výsledkem klidu statiky.\nBarok, kde začíná se onen antický princip klidu porušovat rozpoutáním energických\nsil, je přes to vždy nucen vracet se k tomu bezpečnému konečnému vyrovnání, kterého\nsi vyžaduje jeho skutečná materielní hmotnost (oproti antice ještě zvětšená) třeba za cenu\nboje; v případě vybočení a nevyrovnání objeví se nahá hmota materielního života a dílo\npřestává býti dílem uměleckým. Zde tkví příčiny dramatického účinu baroku; opačně lze\nsoudit, že příčinou tak realistických skutečných forem tohoto stylu, které přešly dědictvím\nna 19. stol., nebyl realistický názor, nýbrž právě tato potřeba dramatičnosti, jež onu hmot-\nnou skutečnost ku zámince svého zápasu vyžadovala.\nJe příznačno, že právě v baroku, kde hmota je přiváděna do silnější akce, počíná se\nuplatňovat silná snaha (oproti antice a renaissanci) o redukci hmoty v plochu,\nhmoty, jakožto překážky vší akce a pak pro nebezpečí materielního života. Hmotnost\ntedy, „kubus\" vyžaduje silné omezení v akčních projevech, podmiňuje zachovávání svých\nstávajících zákonů skutečnosti, nemá dostatek volnosti v projevech spoutáním s hmotou\na skutečným světem; to dovoloval si barok někdy za cenu násilností a uměleckých ne-\nuspokojení.\nDojmy, plynoucí z vnějšího světa, vnímáme účinkem smyslů, ovšem ne pouze opět pro\nsmysly, ale pro všecko duševní vnímání, jemuž smysly jsou jen prostředníky, a opačně\nzase forma uměleckého díla netvoří se jen pro smysly jako konečný cíl; smysly jen slouží,\ndonášejí vjemy vnitřnímu vědomí, ačkoliv forma díla musí býti samozřejmě řízena orien-\ntačně vždy jen vzhledem k těmto sprostředkovatelům, jinak by správně nefungovaly.\nVýraz vzniká v duši, ale forma je vzněcovatelkou jen prostřednictvím těchto smyslových\norgánů. Při výtvarných uměních jsou těmito smysly zrak a hmat. Vjemy hmatové jsou"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3381, "texte": "však stejně zastoupeny ve schopnosti zraku, který empirickou cestou osvojuje si dokonale\nzároveň všecky zkušenosti hmatu, takže vidění je též jaksi ohmatávání v mnohem kratším\nčase nebo docela najednou. Tím, že oko zastupuje hmat a že má za sebou ve vědomí\nživou schopnost jakožto ústředí všech smyslů zároveň, která zpětně vše percipované vy-\nvolává v původním obsahu, tím liší se zásadně od pouhého nástroje, jakým je fotogra-\nfický aparát. Tedy forma uměleckého díla je určena a řízena jen pro smysl\nzrakový v úloze ovšem sprostředkovatele jen, a je mylno domnívati se, že takto určená\nforma by byla jen dekorativním hraním a pro lahodu oka. To patrno z malířství, kde je\njen plocha obrazu beze vší hmotnosti, která by skýtala možnost iaké hmatu. To jsou vše-\nobecné poznatky, které by snad nebylo nutno připomínati, kdyby se nevyskytovaly mylné\núvahy a kdyby bezprostředně před námi nebylo předcházelo období naturalismu, kdy\nskutečně často by se byla málem úloha malíře zaměnila s fotografickým aparátem.\nUžívá-li se tedy termínu „neoptické zření\", rozumí se tím jen jistý způsob formového\nvyjadřování, při němž (ovšem prostřednictvím oka) je súčastněna hlavně schopnost vnitř-\nního duševního vnímání na rozdíl od pouhého očního vnějšího zření, jež nám podává\nvědomí o naturalistických formách přírody ve smyslu čistě optickém, objektivním, náš sub-\njekt co nejméně zaujímajícím.\nDnešní člověk je značně subjektivní a žádající si výraz, a to je jedním z důvodů, proč nové\numění používá neskutečné, neoptické formy, vyhovující více duševní povaze, vnímání; ne-\nskutečné formy, odpovídající touze po výrazu, apelují ovšem na prostřednictví oka.\nOko, jakožto smysl rozšířený též o možnosti hmatu, zbaveno pout naturalistického\nzření povrchu věcí, má větší schopnosti vnímání než by se snad mohlo mysliti. Je možno\npůsobit na jeho ústrojí způsobem nepřírodních forem věcí, zvláštními sestavami a úmysly\nformovými, různými znaky a poukazy tak, že u vědomí v mozku vytváří se zamýšlené\na chtěné výsledky nejen prostorových a plastických představ, ale též v jiném smyslu vy-\ntvářejí dojmy účinkujících energií a dojmy různých způsobů rytmických naladění.\nA z takových úmyslů vytváření povstává ona často záhadná a těžko pochopitelná forma\nnového umění. Důvodem neskutečné formy mimo již řečený (touha po výrazu) je také\nformální důvod, vyplývající z požadavku plošnosti. Kdyby se všecky ony zamýšlené pro-\njevy sil a neoptického dívání prováděly na skutečné formě objektů, povstaly by z toho\npro oko jen chaos znetvořenin a deformací, působících dojmem karikatur a skutečných\nzmrzačenin. Anebo vzájemná souvislost vysvitne též, soudíme-li opačně. Abstrahuje-li se\nod realistické formy, musí se abstrahovat též od podmíněného prostoru, přenésti do ji-\nného prostředí, protože zbaví-li se předměty jejich vnějšího vzhledu a nechají v tomže\nprostředí, ve skutečném prostoru vlastním oněm přírodním formám, pak působí jen\ndojmem šablony a stilisované manýry. Dále důvodem abstrahování v plošnost v novém\numění je předpoklad vycházení ze hmoty, kterou, jak již bylo řečeno, je nutno v umění\nvždy určitě vymezit a vykoupit. Šikmá plocha, dnes tak mnoho používaná v architektuře,\nje také v povaze projevem natáčení k plošnosti. A konečně tak výhradná vláda a zdůraz-\nnění třetího rozměru (kubus) poukazuje silně na nemožnost dalšího, na omezení se na\nsebe, jen na prostorovost a nic nad to."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3342, "texte": "Proto Greco, mistr vášnivého vznětu, hledí při své barokní hmotnosti docíliti dojmu ploš-\nnosti a zároveň silné akce všemi způsoby, natáčením, prohýbáním a vhlubováním ploch,\ns nimiž zachází jak s ohebným plechem, dále jakýmsi vybíjením složek prostorových\ndistancí, barvou, světlem a značně pak určitým traktováním a bohatostí celé plochy.\nVšecky tyto způsoby byl nucen činit proto, že, chtěl-li vyhovět své touze silné aktivnosti,\nnemohl se zbavit předpokladu barokní hmotnosti, která svým uzpůsobením vytýčila mu\nhranici, již nemohl překročit. V tom jsou mu obdobní Daumier, Renoir, jistým způso-\nbem neoimpressionisté, a hlavně však Cézanne, který téměř již onu mez překračoval.\nPlošnost není snad übráním prostorovosti a plastičnosti, aneb jen povrchovým zdeko-\nrativněním, zlehčením chápání, jest redukcí, abstraktním přenesením nejen hodnot pla-\nstiky a prostoru, ale též vší akce a životnosti, jest nutným übráním hmotnosti a obsahuje\nv sobě převedení projevů akčních sil i postupných pohybů při obcházení, jež by bylo třeba\nvykonati kolem díla, aby se pochopil jeho celek, a tedy béře jaksi skutečnost materielní\nonomu dění a převádí v abstraktní čili skutečnou materielní akci obcházení a jen po-\nstupné analytické zjišťování a uchopování celku díla směňuje výtvarnými prostředky\nv dílo samo, shrnuje v jedno pole a tím dodává dílu větší výtvarné aktivnosti. Při tom\nplocha je plochou jen jako formální nositelka všech plastických, prostorových a akčních\nhodnot, není snad jen pojednávaným povrchem nějakého prostoru, nýbrž obsahuje sama\nv sobě, jakožto redukce hmotnosti, všecky tvárné kvality; její obrys, linie a všecky náznaky\nnejsou snad nějakou jenom dekorativní arabeskou, jako vztahy ladnosti, harmonie a vy-\nrovnávání, každý směr, úhel, způsob a změny zakřivení jsou vnějším, oku zpatrněným\nozvukem kvalit akce a prostorů vnitřku.\nTedy ona plocha nemá vlastnosti jen povrchu, aleje představitelem umělého přenesení\nvšech výtvarných hodnot, prostoru, objemů, všech sil a energií, které v našem případě\nvázanosti žádají svého vymezení, je celkovým úhrnem všech potřebných kvalit a tím\núčinek uměleckého díla je nesmírně zmnožen, je nejvělší možnou koncentrací a tím vý-\nrazem největší synthesy, po níž naše doba touží, je zmnoženým zhuštěním, nabitím\nvnitřní potencí a proto má suggestivní sílu vnořiti diváku ve svůj život, má možnost sdě-\nliti mu všecku hloubku, dění a souhrn pocitů, má schopnost uchopit a přenést, strhnout\nz vnějšího světa do svého vlastního života, který umělec vyvolal, a odtud je nutná ona\nsilná aktivní účast divákova, jemuž jsou orientační plastické a prostorové kvality vzhledem\nk objektivnímu stanovisku úplně převráceny. Proto nové umění není pro ty, již dívají se\njen očima.\nPřehledně, nové umění chce vyjádřit zmocněný život, vycházející z živé, aktivní hmoty,\nledy především život člověka, jako nejdokonalejšího živého organismu, atu forma umě-\nleckého díla musí se řídit zákony a předpoklady tohoto života, nejen hmoty, nejen energie,\nale jejich úhrnem, tvořícím jednotný organismus, a musí býti svedena k jistému koneč-\nnému závěru.\nOdtud vzhled nových děl: na místo bývalé ladnosti disharmonie a ostrá vybočování,\nneskutečné, nikdy dosud nezřené formy, plošnost, nedostatek vnějšího prostoru, nemož-\nnost zaujetí objektivního stanoviska, necelistvost a rozrušení předmětů, jejichž hmotnost"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3332, "texte": "je podána jen v nejvlastnější, čistě jen konstruktivní podstatě jakési kostry, často jen v po-\ndobě drátů a pak prostorová záměna.\nForma každého předmětu je provedena se vztahem nejen na celou komposici dle zá-\nkladních akčních vztahů, ale též s ohledem na svoje blízké okolí, na formy okolních\npředmětů, právě tak jako jindy barvy měly jedna vliv na druhou, reflektovaly, každý\nobjekt je vázán na všecky strany, takže formy nejsou absolutní, objektivní, nýbrž vše je\nspjato a stmeleno vjednotu a podřízeno celkovému působení života díla. Dříve byly\nformy jednotlivých předmětů v obraze samoúčelně prováděny (každá figura Rafaelova\nnebo Poussinova je sama o sobě krásná jako objekt) a dodatečně skládány v obrazový\ncelek. Nám zdá se dnes onen způsob příliš deskriptivním a materielním.\nPři té nejasnosti, kde na první pohled jsou znatelný jen čáry a rej kontrastů a samá\nneurčitost, mohla by se vyskytnout domněnka, že úmyslem byla umělci jen arabeska li-\nnií, barev a valeurů. Ale arabeska sama o sobě nic neříká, výtvarnictví vyžaduje vždy\nurčité představy objektů a taktéž pozorovatel zpětně musí cítiti výtvarné hodnoty díla;\njinak by to byla pouhá arabeska pro něho ata bez onoho vnitřního zření jevila by se\nprávě tak nevýraznou jako koberec, jehož ornament je složen také ze všech možných\nčar a barev a přece dojem je vždy bez vnitřního prohloubení a orientace citové. Výra-\nzové prostředky, tedy kontrasty barev, linií a valeurů, působí výtvarně, t. j. plasticky, pro-\nstorově a výrazově jen tehdy, když jsou vázány na představy předmětné.\nNové umění znamená též porušení arabesky jako požitku oka.\n*\nNové umění není povahy dramatické. Dramatičnost je vždy zápas a boj. Příznačnou\npro dnešního člověka je však touha a potřeba života, lehkosti a vítězení. Umění není\ncestou k cíli, k ideálu, ale vyjadřuje již ideál sám. Tedy nové umění bude se vyjadřovat\na působit zcela jinak, než rvavá „dynamika\" vzatá z obdoby hybnosti v životě. Často se\npodkládá novému umění charakter vědeckosti a theoretičnosti. Dle theorií není možno\ntvořit, vždy předpokládá se umělecká kvalita, jež tvoří prostě, spontánně jen z vlastního\nnadání. Za onou zdánlivou nezřetelností díla nejsou skryty žádné učené formulky, z nichž\nby se mohlo soudit na vědeckost nové malby; tak mohou činit jen duše necitlivé, k nimž\ndílo citově zůstává hluchým. Spíše by se tak mohlo snad soudit z racionalismu doby.\nUmění je výrazem názoru doby, tedy čítaje vto celé žití a jeho součinitele, okolí, svět a\ntaké všecky poznatky smyslů, rozumu, vědy, filosofie; vše je určující pro onen názor\na jsou tedy hlavně věda a filosofie analogickými doprovody souběžnými umění. Proto\nvšak, že dnes věda učinila takové pokroky, upravuje a určuje velkou měrou svými vy-\nmoženostmi náš život, proto nemá umění dneška snad oproti umění dob dřívějších cha-\nrakter vědeckosti; umění zůstává stejně zase záležitostí jen instinktu a citu jako vždy bylo;\nony racionelnosti projevují se jen ve zvláštním názoru, umění je však jen čistě uměním\nbez jakékoliv vědeckosti neb snad kompromisu s vědou. Již sám intelektuelní pojem vě-\ndeckosti vylučuje oblast instinktu-umění. Racionalismus doby podmiňuje tedy jistý názor\nna svět, který projevuje se v umění zase jen ve zvláštním citovém chápání forem světa.\nNový názor vznáší se nade vším. S jeho hlediska je všecko nazíráno a vyjadřováno"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3700, "texte": "á nesměřuje snad ku vystižení individuelnosíi objektů v jejich specielnostech. Poddávání\nse působení vnějších dojmů, příběhů, objektů a opět je umělecky jen resonančně podá-\nvati se silnou převahou jejich vlastního charakteru je passivita, dualismus a kompromis,\nvlastní jen době a dílům bez silného určitého charakteru. Tisíc věcí, každá mluví jinou,\nsvojí řečí, a z toho plyne nejednota a roztříštění. Sjednocený synthesa jednotlivých dob\nnastaly vždy jen převahou silného vnitřního přesvědčení, které vše percipované směňuje\na transformuje dle vlastní podstaty. Každý takový silný názor projeví se svojí určitou\nformou stylovou, z jejíhož okruhu se nevystoupí a v tomto okrsku pak jsou teprv možný\nprojevy individualistní a individualisující. Na př. uzříme-li Grecův obraz, nejprve nám\nnapadne, že ie to dílo barokní, potom že je to Greco a naposled rozpoznáváme a zají-\nmáme se o motiv. Podstata stylu nezakládá se snad výhradně na pevných neměnných\nformulích. Styl je též ve vývoji, který se stále posunuje v před jako doprovod života, je\nstejně nesen jen jednotlivými silnými individualitami, ale svým velkým, širokým rozsa-\nhem je projevem větší síly a většího okruhu všeobecnosti. Je to v dobách, kdy všecky\npodstatné složky života jsou jednotně usměrněny a tím získávají na síle a velikosti, jsou\nvětším kladem a projevují se v umění společnými charakteristickými známkami, jež jme-\nnujeme stylovými jednotkami.\nČím větší je umělec, tím větší míru všeobecnosti obsahuje; jeho dílo není tím neosobní,\nale je projevem rozšířené a sesílené osobnosti. V okruhu siylovém projevuje\nse velká individualita hlavně kvalitou díla a pak svojí úlohou v posunování vývoje.\nIndividuelnost a různost v 19. stol. tak často akcentovaná je jen ctností z nouze. Umělec\nneměl celkem kladný názor, jen passivně poddával se působení reality a opisoval více\nnež vnitřně vyjadřoval (impressionismus).\nNynější názor vyplývá z chápání reelní podstaty světa, nezastřené, absolutní, pramenící\nz vědeckého poznání, tedy názor ten je přiblížením se věcem tohoto světa jako nikdy\ndosud, a následkem toho když se uplatňuje v umění, blížíme se jaksi absolutní substanci\nvšeho předváděného, ne ale se stanoviska jejich individualisace, ale z důvodů onoho ná-\nzoru. Projevy pak tohoto budou nutně synth etické, neb směřují k jednotě jako každý\nsilný názor, který vtiskuje všemu podstatu osobnosti (subjektu). Tak realita, veškeré\ndění a aktivnost není v objektech, ale v nás samých, v našem názoru.\nV důsledku nastávajícího názoru bude nové umění nejlidštějším z umění všech dob.\n\n*\nJe v celku jen jedno nové umění, markantně odlišné od umění předcházejícího impressionismu a jeho dal-\nších přechodů, a úlohou této stati bylo vyznačit aspoň povšechně jeho důvody a podněty změnou a povahou\nnázoru, pak hlavně nejpříznačnější vlastnosti formové, zajímající výtvarníka, neboť samu krásu umění a jeho\nobsah nelze vysvětlovat, interpretovat ani dokazovat. Všecky t. zv. -ismy od nedávné doby se vyskytující spa-\ndají do rámce a povahy tohoto nového umění. Proto by nebylo třeba se jimi zvláště zabývati, kdyby jim nebyl\nčasto důležitě připisován neobyčejný, specielní význam a vývojová směrodatnost.\nKubisté, čímž míněni ti, kteří si název ten sami přisvojují (Metzinger, Gleizes, Fauconnier atd.), jen nedosta-\ntečně chápou povahu nového umění. Název původně vznikl před obrazy Picassovými jako vyznačení hra-\nnatého charakteru (kube krychle), ale je příznačno pro ty, kteří se tím názvem sami jmenují jako směr, že\njsou materielně hmotní a prostoroví aže v theoretických úvahách jejich akcentuje se ještě druhé slovo podob-\nného znění kubus\" (objem) jako prý velice příznačný pro novou snahu po uplatnění se prostoru. Tedy ať už"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2496, "texte": "myslíme na ty, již užívají pro sebe toho jména jakožto označení směru, aneb na ty, kteří z toho odvozují též\nsvoji hmotnost a materielnost (materielní jsou obojí), je zřejmo, že jsou to defekty a slabosti nového umění,\nz nichž je dělána ctnost odlišnosti směrové, právě tak jako s druhé strany se děje u futuristů. U těchto (míněny\ntypicky futuristické malby) k defektu kubistů přistupuje ještě materielní pochopení aktivnosti nového umění.\nFuturisté chtějí „styl pohybu\". Název pohyb je plané, nic nevystihující slovo zase jen ve smyslu materielním\nužívané. Styl je výsledkem velkého názoru a názorem nemůže být snad pohyb, nýbrž ony velké záležitosti lid-\nského ducha. Ve skutečnosti pak, v praksi, nejen že nevystihnou v díle dojmu pohybu, ale ani ne pohyb ob-\njektu samého; to dovedl impressionismus, který vystihl mžikovým úhrnem let ptáka nebo běh koně, lépe\nnež oni, kteří se domnívají, že podali silně „dynamický pohyb\", když naznačují běh koně opakováním jeho\nnoh v mnohonásobných posicích bě-\nhu. Dojem je mrtvá analysa, místo\ndojmu pohybu suchý,výkladný popis\nzměn poloh nohou v běhu. Je to na-\nprosto neumělecké chápání ve způ-\nsobu popisném, který si ani žádné\nz umění starých, nám silně popisný-\nmi se jevících nikdy nedovolilo. Ma-\nterielnost onoho chápání jeví se ta-\nké v tom, že futuristé volí si téměř\nvýhradně motivy s prudkým pohy-\nbem (běh koně, vzpoura, vlak atd.)\na přece je rozumu jasno, že je-li již\nv novém nazírání potřeba akce, mu-\nsí projev její vězet hlouběji než jen\nv motivovém, ilustračním popisová-\nní, totiž ve formě samé, a touto je\npak ne možno, ale nutno vyjádřit i\nzátiší „nature mořte\", stejně akčně\njako motiv, znázorňující prudký fy-\nsický pohyb. Nesmyslnost a neumě-\nleckost tohoto názoru dostoupila\ndokonce tak daleko, že se žádá v the-\noretických úvahách (hledajících ob-\ndobu rychlosti moderních doprav-\nních prostředků), aby dílo působilo\ntéž na diváka ..bleskurychle\".\nJest zajímavo, že díla poněkud\nlepší kvality v oněch směrech byla\nvždy nápadnějším přiblížením do-\nbrým dílům nového umění, Picassa\na Braqua (bez ismu). Tím nebudiž\nřečeno, že nové umění je úzce jedno-\nstranné, naopak, má snad více mož-\nností, růzností než kterékoliv z mi-\nnulých. Ale doposud všecky ty —ismy\nbyly jen projevy méněcennosti umě-\nlecké. Proto je nutno především kri-\ntické požadování kvality, která ob-\nsahuje v sobě již předpoklad tvoře-\nní, rie-li nového, tedy aspoň odliš-\nného osobního umění, není však\nzaručeno, že novost za každou cenu\nmusí býti též uměním."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c025", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 26, "image_fin": 26, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.20.1", "titre_corps": "Sošky a maska. Guinea. Sbírka Kahnweilerova v Paříži.", "titre_sommaire": "Sošky a maska. Guinea. Sbírka Kahnweilerova v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 53, "texte": "Sošky a maska. Guinea.\nSbírka Kahnweilerova v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c026", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 27, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.20.2", "titre_corps": "Sošky. Kongo. Sbírka Brummerova v Paříži.", "titre_sommaire": "Sošky. Kongo. Sbírka Brummerova v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 27, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "Sošky. Kongo.\nSbírka Brummerova v Paříži."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c027", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "187", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.20.3", "titre_corps": "Kolos. Řezba ve dřevě. Ostrovy sandwichské.", "titre_sommaire": "Kolos. Řezba ve dřevě. Ostrovy sandwichské.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.37", "debut_caractere": 2498, "fin_caractere_exclue": 2541, "texte": "Kolos. Řezba ve dřevě.\nOstrovy sandwichské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c028", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "198", "image_debut": 38, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2959, "texte": "Kronika a poznámky\n\nMax Jacob.\n\nU H. Kahnweilera vyšly dvě knihy M. Ja-\ncoba: „Saint Matorel\" se čtyřmi lepty Pi-\ncassovými a „Les oeuvres burlesques et my-\nstiques de frěre Matorel mort au couvenť',\ns četnými dřevoryty Derainovými.\nKniha „Les Oeuvres\" jest sbírkou veršů\na drobných básnických pros a sleduje celý\nvývoj básníkův. Pozorujeme v nich určitý\na velmi zajímavý pochod, který autor, jenž\nvede si jako pouhý vydavatel pozůstalosti\nMatorelovy, poznámkami pod čarou do-\nprovází a ironisuje. Nejprve vznikají básně\npsané v národním stylu buď jako pouťová\npíseň nebo popěvek. Mají dětskou rozto-\nmilost a humor, který však není naivním,\nleč jest výsledkem raffinovanosti a ironie.\nAle oč hlavně běží Jacobovi v těchto bás-\nních, jest využití melodické stránky slov, pro\nkterou často zapomíná na všecko ostatní a\nčiní ze slova hudební nástroj, z něhož vy-\nluzuje brzy celé zvonkové hry (báseň Pour\nles enfants) nebo skřípavé a drsné melodie.\nTakovou jest na př. básnička „Sur un air\nconnu\": . . .\nLe matelot\nmáte Teau\net bat Teau\nau milieu des ballots\natd*\nNež čím dále tím více v pozdějších bás-\nních ustupuje tato záliba jen pro slovo. Ne\nže by zmizela docela, i nadále se tu a tam\nobjevuje ve zvukových hříčkách, zvláště ve\nveršovaných partiích. Ale přistupuje nyní\nvliv symbolistů, který způsobuje, že Jacob\nméně se stará o zvuk a více o obraz. Jacob\nstává se zahloubanější, až se změní v my-\nstika. Myslí o nebi a ráji. Tato mystika není\nvšak absolutní, čistá, není přilnutím k ně-\njakému metafysickému světu, kde by nalezl\npro sebe vykoupení, jest jenom rozesněním,\nve kterém se básník dotýká věcí mimo svět,\naniž jim zasvětil celý cit nebo celý intelekt.\nPřipomíná Quincyovy opiové vidiny, sku-\ntečné vidiny, jež nemají se životem nic spo-\nlečného, jsou výtržky chvilkových nálad a\nmají krásu jen ve své paradoxnosti.\nKdežto v knize „Les Oeuvres\" jsou tato\nvidění nebo poloironisované extase obsa-\nhem lyriky, stávají se v „Saint Matorel\" ob-\nsahem románu. Tento román jest ve svém\ntvaru takřka svodem halucinací, tak jest\nvšecek roztěkaný, plný přebíhání s místa\nna místo, neurčitostí a protichůdností. Zdá\nse, že v této anarchii se projevuje autorova\nvůle, přání zachytiti komplex životní neur-\nčitosti a bezcíle; naproti tomu thema ro-\nmánu svědčí o snaze vykresliti duševní pod-\nstatu člověkovu, Matorelovu, ve stotožnění\njeho materielního života s mystickou exsta-\ntičností. V celku však přes spoustu realisti-\nckých detailů jest Matorel nevyslovený a\nmátožný, tu a tam problyskne jeho naivita\na nic více, mystika, jež jest v „Les Oeuvres\"\nžhavou a barevnou vidinou, jest zde šedí\na mechanismem a jednoduchost básní v ro-\nmáně mnohdy nahražuje jen myšlenková\nprázdnota.\nAvšak v knize „Les Oeuvres\" a to v jejích\nbásnických prosách objevuje se velmi silná\n\n* Zde jest podoba s některými verši Hertzovými.\nI u H. Hertze jest tato záliba pro slovní melodiku vklá-\ndána do jednoduchých dětsky povídavých veršů, jež\nnemají však této raffinovanosti."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3521, "texte": "a velmi cenná vlastnost, která dává Jaco-\nbovi cenu skutečně básnickou a skutečného\nnového básníka. Jest to totiž dar bezpro-\nstřednosti. Vidíme z nich, jak Jacob ani\nnestylisuje, nerovná, neharmonisuje něja-\nkými kulturními prostředky svoje vidění,\nale jak je přímo vtěluje, realisuje. I tam, kde\nmluví již zcela význačnou formou, ovšem\njednoduchou, prostičkou, není tato forma\njemu nějakým prostředkem, ale výsledkem\nléto realisace. Ve svých básních v prose ne-\nváže se jacob na nic jiného, než na své cel-\nkové nazírání, na spojení své celé persona-\nlity (se všemi jejími prvky tedy intelektuel-\nními i citovými, ale všemi, celým úhrnem),\ns realitou, kterou chce uchopiti. Tato snaha\npo bezprostředním nazírání a bezprostřed-\nním zmocnění se věcí jest jednou z příznač -\nných vlastností moderní poesie. Bezpro-\nstřední spojení básnického subjektu a rea-\nlity daří se Jacobovi zhusta stejně jako ji-\nným básníkům metaforou. Nebof poesie jest\nřeč obrazy, ne řeč slovy. Metafora na rozdíl\nod dřívějšku, kde byla dekorativní složkou\nnebo od metafory symbolistů, kde byla sa-\nmostatným světem, v němž se všecko bás-\nnické tvoření vzdáleno reality pohybovalo,\nmá u moderních básníků význam pojítka,\nurčeného nenadálým, intuitivním prozře-\nním předmětového světa básnickým pod-\nmětem. Proto také dnešní básníci smějí po-\nužívali jí jen velmi střídmě, proto má často\ni triviální zvuk, ale zároveň jest vždy fan-\ntastičtější a většího rozpietí, než bývala.\nKlade se důraz na její výrazovou sílu, na\njejí schopnost konkrétního označování, před\nníž ustupuje do pozadí jejívkusnost. A hlavní\njejí význam vysvitne tam, kde dovede vy-\njádřili nějaký souhrn, spojiti rozptýlené\npředstavy af stavů či dění, nebo zhmotnili\nneurčitá a sloučili v jedno cítění plynoucí,\nvšade, kde bylo dříve sahati k popisu, vy-\nsvětleni a rozboru, a kde metafora má\nschopnosti stoupali vzhůru, k sjednocení.\nJedním z nejodvážnějších obrazů, leč nic-\nméně, když jej uvažujeme ve vztahu k vidě-\nnému jevu nejkonkrélnějších, jest u Jacoba\nna př. tento:\nCoin de Para dis.\nDva stromy v pravoúhlém koutě byly tak vysoké,\nže nebylo lze dohlédnouti jich konce. Jenom počátek\nvětví bylo zříti na místě, kde se dělily. Byly jako špen-\ndlík všecky červené, zelené a černé. Mezi těmito dvě-\nma stromy bylo nekonečno, lépe řečeno papí-\nrová běl, ztuhlá smetana nekonečnosti a\ntato nekonečnost mezi oběma stromy mě-\nla podobu plochého slona. A dole byli dva\nmalí světci, malí jako tráva, hubení jako jediný záhyb,\njeden v červeni, druhý v modři, kteří měli aureoly a\nšli s tváří k bohu, se špinavým vousem a kadeřavým\ntýlem.\nTento obraz má jistou banálnost, ale jest\noprávněn svým konkrétním obsahem, ome-\nzením nekonečnosti na výsek nebe,viděného\nrozsochami stromů a svou zřeielnosíí, tedy\nsvou silou, stejně jako ona silná metafora\nClaudelova: Cítí se tak jasným jako veš mezi\ndvěma sklíčky. Jest zde obdoba s výraznými\naž k banálnosti lidovými metaforami. Také\njest zajímavo, kterak Jacob tím, že proti\nsobě staví výrazy v určité formální sestavy\njest to již něco jiného než metafora\nnutí nás hledati v nich jejich smysl, který\nvyvolávají svou poměrností. Tak se dostává\nslovům účinnosti, jež nespočívá v jejich\nhodnotě hmotné t. j. obsahové, ale v je-\njich hodnotě funkční, to jest teprve tam, kde\nse dostanou do vzájemných vztahů a účin-\nkování na sebe. To, co je přivádí v tuto čin-\nnost, jest celkový tvar, forma, v níž jsou za-\nsazeny. Příkladem takové slovní souvztaž-\nnosti, při níž teprve vybaví se smysl a účel\njednotlivosti, jest malá a jednoduchá, nic-"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3136, "texte": "méně přísně utvářená básnička z „Poěmes\nPersans\":\nZa záclonou krve není-Ii sedmero lamp ? Lampy\nvědění.\nZa záclonou krve není-li sedm hlav starců ? Starci\nsmrti.\nZa záclonou krve jest sedm bílých růží: růží věčné\nlásky.\nPoměr, jakého se dostává zde třem obra-\nzům, položeným v naprosté symetrickou\nsiř, jest neurčitý pro nevystižitelné vztahy\nmezi nimi, ale kouzelný, rozechvívající a já-\nsající na konec.\n\nFrant. Langer.\n\nBerlínské výstavy.\n\nSecesse. Volba Paula Cassirera presi-\ndentem Secesse vyvolala svého času mo-\nhutnou ozvěnu ve veřejnosti* Příčinou toho\nbylo novum v povolání neumělce k před-\nsednickému stolci spolku umělců. A lze se\ndiviti, že výsledkem této nové organisace byl\ni nový, nezvyklý úkaz? Osobnost aktivnosti\nCassirerovy nikdy nezastře svou podstatu a\nCassirer také zamířil s krásnou a užitečnou\nbezohledností k přetvoření starého útvaru.\nTento přerod potřebuje Secesse stejně jako\nkaždý umělecký spolek, který nechce str-\nnouti na své známce. V pravé chvíli musí\npřijíti vždy zjev, který pokud možno objek-\ntivně obrodí spolek, vyloučí staré špatné\nsamozřejmosti a otevře dveře umění no-\nvému.\nCassirer jednal dosti diplomaticky, když\nprvním vystoupením náhle a najednou ne-\nstřetl se s umělci i obecenstvem. Odvážil se\ntoho jen oproti jednomu z obou těchto či-\nnitelů tím, že pokud možno nejšíře odmítl\nprůměrné talenty a živly umělecky odvislé\na dosáhl i odvržení tohoto ballastu výstavní\nkomisí. (Zamítnutí spojili se pak a vystavují\nsamostatně vedle Secesse.)\nJedinečný charakter Secesse nabyl tento-\nkráte vyššího stupně výrazu, jelikož uspo-\nřádány oddělené výstavky vlastních sloupů\nSecesse: Liebermanna, Slevogta, Trubnera,\nCorintha a Leibla. Tyto officielní mistry,\nkteří nejsou dnes již středem zájmu, pode-\npřel Cassirer vedoucími hvězdami francouz-\nského impressionismu, na př. Renoirem\n(9 obrazů), Bonnardem, Toulouse-Lautre-\ncem. K tomuto výstavnímu základu pak při-\npojil velmi opatrně, někdy až úzkostlivě no-\nvější zjevy umělecké. Mateřskou podstatu\ntéto nové generace představuje pět hlavních\nprací Cézaneových a řada nádherných o-\nbrazů Goghových. V této spojitosti jsou\nvelmi poučnými i některá díla Seuratova,\nGoghova učitele, zvláště obraz „Chahut\"*\nv letech devadesátých malovaný. Pochopíme\nzde, že Seurat mohl býti učitelem dvou he-\nterogenních zjevů: Gogha a Van de Veldea.\nV tomto jeho obrazu spatřujeme přes vnější\ndiferenciaci barevných odstínů mohutné ú-\nsilí po sjednocení linie a po návratu k lo-\nkální barvě. Van Gogh přivedl tyto náběhy\nk dokonalé synthese formy a barvy, ale Van\nde Velde získal z nich jen strnulý prvek své-\nho umělecko-průmyslového směru.\nZ moderních Francouzů uveden byl H.\nMatisse a zvláštní zřetel věnován jeho roz-\nsáhlé malbě „Tanec\". Dílo toto, v němž vězí\nmnoho abstrakce, jest jen novým článkem\nv celém řetěze pokusů a zkušeností. Ale zdá\nse, že chybí mu přece svižný ráz a že přes\n„pohyb o sobě\", jejž představuje, zůstává\narabeskou. Abstrakce jest tu vystupňována\naž v prázdnotu. Figury působí jako silhouetty\nna ploše mohutně barevné ale chudé.\nPřed takovými pracemi, jež představují\n\n* Viz též Uměl. Měsíčník 11.2. Kronika.\n* Umel. Měsíčník I. 10."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3356, "texte": "dokonalost svého druhu, pochopíme, proč\numění Picassovo navázati musilo na dru-\nhém pólu. (Picasso není tentokráte zde za-\nstoupen, ale pro výstavu podzimní získán\nobsáhlý soubor jeho tvorby.) Obrazy De-\nrainovy zřetelně ukazují stupně francouz-\nského umění, kde usiluje se dospěti cestou\nkonstrukce od čisté barevné abstrakce k syn-\nthese. Také na některých obrazech Vlamin-\nckových zjišťujeme tuto tendenci, ale díla\nOthona Friesza, Van Donghena, Manguina\npředvádějí pouze zajímavou rozmanitost\npředposlední fáse francouzského umění.\nPoslední výsledky jejich úsilí nejsou zde za-\nstoupeny, jakož vůbec Cassirer, jako spiritus\nrector této výstavy a dobrý diplomat, nechtěl\nnajednou překvapili také obecenstvo.\nTím výše musíme ceniti námahu, kterou\nse mu podařilo otevříii výstavu mladému\nněmeckému umění. Práce tato byla jistě\nvelmi nesnadná. M. Pechsteina nelze dobře\ndo této skupiny zařaditi, protože byl již čle-\nnem Secesse a má proto právo na účast\nve výstavě. Zároveň jest osobností, jež ne-\nbrání se ústupkům a kompromisům a jest\nproto dnes v Berlíně nejvíce znám a nejvíce\nkupován. Obecenstvo i kritika přiznává se\nk němu ochotně a hlasitě, jelikož lze tak zí-\nskati legitimaci pokrokovosti. V podstatě\njest Pechstein moderní v tom, že z n á vše-\nchny problémy naší doby. Naznačuje je ve\nsvých obrazech, aniž by jich řešil. V jeho dí-\nlech jest z každého problému právě tolik,\nkolik stačí na moderní zdání obrazu, ale\ntak, aby zůstal líbivým pro široké publikum.\nZachovává starou perspektivu a modelaci,\ntakže celek působí skutečně prostorově a\ndosahuje prostorových představ. Zároveň\nvšak konstruuje, posunuje podřadné plochy\nproti sobě, dělí je v trojúhelníky, ale jednotu\nzobrazeného předmětu zachovává nedo-\ntknutou. Jeho kolorit přináší apartní, někdy\ni nové sestavy v odlišení jdoucím až do\nmalichernosti a v provedení tak krajně vy-\nstupňovaném, že jeho obrazy možno pozo-\nrovati na „čichovou vzdálenost\".\nV\nČinem lze nazvati, že brána výstavy byla\notevřena také uměleckému spolku Brucke,\njenž zastoupen jest na výstavě všemi svými\nčleny. Heckel, Kirchner, Můller a Schmidt\nRottluf vystavují zde své práce, o jichž kva-\nlitě nereferuji, protože čtenářům „Měsíč-\nníku\" jsou známy z výstavy skupiny. Pře-\nvládají zde věci s jasnou stránkou poctivého\numění zážitků. Jestliže tato skupina bude\nčetněji zastoupena na podzimní výstavě,\nbude možno blíže sledovati individuelní ráz\njednotlivců.\nJest však bezpečno, že vstup této družiny\ndo výstavy Secesse, jakož i exposice děl Ko-\nkoschky, H. Hubera (Curych), H. Purmanna,\nSegala, neznamená sice vítězství zúčastně-\nných umělců, ale zajišťuje spíše záchranu\nSecessi a volnou atmosféru pro další mož-\nnosti. Kam až tyto sahají, bude možno po-\nsoudili až na výstavě podzimní, kdy měřítko\nporoty nebude prý tak mírné jako tento-\nkráte.\nDer Sturm. Výstava spolku „Modeme\nBund\", jehož členové většinou jsou svým\nsídlem Švýcaři: Arp, Helbig, Huber, Paul\nKlee, Lúthy, Pfister. Nepozorujeme na nich\njejich horskou domovinu. Jsou mezinárodní,\ntakže by mohli bytovati na Mont Parnassu.\nMnozí z nich snaží se navázati na Paříž a\nněkteří dokonce ji i nalezli. Každý z nich\nsnaží se také zpracovali nové myšlenky\nvlastním způsobem. Rozpoznáváme v nich\nmnoho skrytého impressionismu nebo sty-\nlismu, od nichž snaží se však osvobodili.\nV saloně Gurlittově vystaveno jest\nna několik neděl osm obrazů Mattissových,"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 670, "texte": "krajiny, postavy i zátiší pod jižním nebem.\nPodstatným prvkem, k němuž obrací Maf-\ntise celý soubor svého úsilí a zkušenosti,\njest silná a čistá barva. Jest neuvěřitelno, ja-\nkými jednoduchými prostředky podařilo se\nmu rozvinouti veškeru nádheru jihu. Nepo-\ndává duši krajiny, věcí a lidí, pouze jejich\nvnějšek, ale tak mistrně a pregnantně, že\nchceme vysloviti již slovo „virtuosita\", jež\nvyjadřuje již zároveň určitý chlad a vypočí-\ntá vost. Obrazy určeny jsou konečně pro hu-\ndební sál, takže jest ospravedlněn jejich ryze\ndekorativní ráz.\n\nViktor Wallerstein, Berlín.\n\nK. Coellen: Nové malířství."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "debut_caractere": 686, "fin_caractere_exclue": 1880, "texte": "v\nČistý lyrism, k němuž Matisse dospěl přes\nGauguina, je prvním a nejbezprostřednějším\nzpůsobem nazírání, který navazuje na pří-\nrodu mohl splniti nové snažení po zduchov-\nnění: duchovní podstata věcí musila zde\nbýt odhalena ve svém stavu jevícím se na\nvěcech a v hodnotě toho stavu, t. j. jako ci-\ntová oblast, jíž věci jsou neseny. Modernímu\nčlověku nutně vše připadalo jako mimolid-\nská, objektivní oblast mysli, která rozmani-\ntostí věcí získává rozmanitost své hodnoty;\nv malířství, ve vytváření vnějšího prostoru,\nbyla ona oblast nejdříve umělecky odkryta.\nLeč byla pouze povrchovým zjevením du-\nchovního světa, kdežto romantik je puzen až\nk základům. Chce víc než odůvodnit pouhý\nstav, chce, jako usiloval van Gogh po pů-\nvodu sil, projeviti zákon, původní zákon\ntohoto duchovního, jeho vnitřní podstatu;\nchce zdůvodniti a uzpůsobili živoucí akti-\nvitu, v níž se ona citová oblast rodí.\nZ této umělecké vůle, která přirozeně pů-\nsobí jen jako zvláštní způsob nazírání, po-\nvstává dílo Pabla Picassa. A povstává v po-\ndivuhodné důslednosti jako forma, která\nbyla nazvána k u b i s m u s. Nikde v tomto\ncelém vývoji malířského stylu nejeví se tak\njasně jako u Picassa, že práce a dobytí je"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.43", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 1459, "texte": "vlastní funkcí romantického, v protivě ke\nklasickému vytváření získaného bohatství.\nOna snaha po živoucí aktivitě zákona,\nv níž rodí se duchovní sféra jevů, mohla se\nvyplnit malíři jen jako utváření co nejprostší,\nto jest všeobecně-duchové prostorové před-\nstavy. Poskytly-li Matissovi barvy prostředek\nk vyjádření prostého citu, byl Picasso od-\nkázán na pouhý prostor a jeho rozdělení.\nJef to prostor, z něhož vyrůstají barvy, pro-\njadřující citové stavy; v prostorovém tvo-\nření jako takovém jeví se zákon původu\nhmoty. Předsevzal-li Van Gogh dle těchto\npoměrů dynamické zatomování barevného\nprostoru, byl Picasso oproti tomu nucen\nproniknouti k čistému prostorovému ná-\nzoru jeho lidsky-duševní funkci.\nZákon prostého prostorového názoru\nv tomto smyslu je však geometrické tvoření\njakožto takové, a proto geometrické dělení\nobrazového prostoru stalo se základním\npostupem v novém malování.\nOvšem že je v něm pouze abstraktní mo-\nment postupu. Vlastní jeho umělecký smysl\na jeho vztah k stylovému úkolu jsou dány\nteprve tím, že se na okamžik spojí s ostat-\nními požadavky stylu. Tyto jsou již ve vý-\nvoji nastíněny. Významný požadavek jest\ntýž jako u plošné malby, t. j. individuelní\nvýznam předmětu dlužno tak pozvednout,\naby z jeho obyčejných tvarů nepovstala pro\nobraz perspektivní, trojdimensiální prosto-\nrová představa; obraz má být spíše plocha,\n„obraz\" v pravém slova smyslu. Jinak má"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3186, "texte": "předmět zůstat materiálem tvoření, a ob-\nzvlášť živoucí výraz lidských forem má tak\nse přeliti do celku, aby jevil se v něm uta-\njen a ukryt jako ve vyšším, objektivním ži-\nvotě. Dle těchto požadavků má se provést\nonen prvý požadavek, prosté aktivity pro-\nstoru. To vede nejprve k úplnému rozdě-\nlení lidských a vůbec předmětných tvarů\nv geometrické figury, kladené těsně vedle\nsebe. To vede však dále k jistému přetvo-\nření plošné malby, které neporušuje její\nvlastní, původní určení, ale přivádí je k plné-\nmu, logicky žádanému projádření. Prostor\njako zákonitá aktivita, vytvářející předměty,\nnení plocha jako táž, ale tělesný, trojroz-\nměrný prostor; teprve jeho vyplněním po-\nvstává předmět. Požadavek plošné malby\nmusí se tudíž redukovat na to, že tento troj-\nrozměrný prostor nepovstává již co oby-\nčejný zážitek a starým uměleckým způso-\nbem individuelní perspektivou, ale získává\nse jiným způsobem: stělesněním oněch geo-\nmetrických figur, jimiž je celek obrazu orga-\nnisován. Geometrické obrazce musí se státi\njehlanci a krychlemi, a jimi musí se nyní\nvytvořit plocha obrazu, která až do jisté\nmíry ukazuje přece třetí rozměr.\nJest to snaha po mystické visi, která ro-\nmantika Picassa vede krok za krokem od\nstarého způsobu malování až k ryzímu vy-\njádření onoho principu: vede od „Chudých\nu moře\" přes „Herce\", v němž duševní ob-\nsah konečně stává se nezáživný nepříjem-\nnou frází, až ke gouachovým hlavám a\nkonečně k posledním visionářským mož-\nnostem, které poskytují již jen pouhou pro-\nstorovou aktivitu.\nObrazy Picassovy jsou nesporně krajní\nmožnost; ale nejsou v rozporu v podstatě\ns všeobecným zákonem uměleckého tvo-\nření. Předmět ve své obyčejné podobě je\npro umělce jen materiálem. Říká-li se oby-\nčejně, že umělec předmět „přetváří\", je to\njen v jistém smyslu správné. Předmět je pro\nněho jen předpoklad zážitku, oproti tomu\numělecký proces je úplně nové tvoření umě-\nlecké formy, v němž zážitek předmětu se\nztrácí a mizí.\nVydat posudek o umělecké ceně díla Pi-\ncassova mi nenáleží, poněvadž znám jen\nmálo obrazů této výstavy * Ale u tohoto ma-\nlíře běží hlavně o dějinně stylový výkon a\nten je nadmíru významný; dalf úplně nový\nprostředek formy, aby mohlo se dosíci pří-\nslušné tělesnosti obrazového prostoru sty-\nlových požadavků stanovených dobou; na-\nhradil mechanicky podmíněnou\nprostorovou perspektivu dynam i-\ncky-duchovým zákonem prosto-\nrového vytváření obrazu.\n\nPřel. Jiří Foustka.\n\nObchod uměním.\n\nJulius Meyer-Graefe, který byl v době im-\npressionismu z nejosvícenějších kritických\nduchů, získal si právě v kampani o uznáni\nimpressionismu v Německu bezprostředním\nstykem velikých zkušeností a rozhledu v po-\nměrech uměleckého obchodu, takže dnes\nje snad nejlepším znalcem, ba jakýmsi nej-\nlepším politikem v tomto oboru. Do ledno-\nvého čísla „Kunst und Kúnstler\" napsal člá-\nnek (Handel und Handler), bystře uvažující\npovahu a okolnosti uměleckého trhu paříž-\nského a zejména jeho zpětné dobré vlivy,\njež na umění vykonává. Meyer-Gráfe apli-\nkuje tyto svoje zkušenosti z Paříže na po-\nměry říšsko-německé a adresuje je přímo\nk nim jako výzvu. Naše poměry jsou ještě\nopožděnější; proto mají závěry Meyer-Gra-\n\n» Míněna kolínská výstava Sonderbundu 1912."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3477, "texte": "feovy i pro nás jistou zajímavost. Uvádíme\nz nich výňatkem:\nPařížskému trhu pomáhá veliká pohyb-\nlivost majetku. Pařížští sběratelé i nejctě-\nnější, prodávají, je-li jim nabídnut patřičný\nobnos. Ne všichni, rozumějte dobře. Henri\nRonart neprodal nic za jakýkoli obnos, ač\nby byl dostal skoro za každý svůj obraz sto-\nnásobnou kupní cenu. Tací sběratelé jsou\n1 1 v -v • Iv/ • VI v v« lv/ C I*l *\ndnes denne ridsi, a jeste ridsi fanatikové,\nkteří zmírají hladem, aby podrželi své o-\nbrazy. Toť politování hodné, ale jinak nic,\nco by nás zaráželo. Zřídka padne sběratel\nhned na počátku na pravou věc. Mnohý za-\nčíná Meissonierem a končí Delacroixem.\nMnohé impressionistické sbírky povstaly\nz výtěžku umělecky bezcenných věcí. Oproti\ntomu hraje samozřejmě spekulace velmi\nznačnou úlohu. Faure kupoval jen v té na-\nději, že jednoho dne dostane za své obrazy\nvíce, a rozhodně z marnivosti. Obě tyto ten-\ndence nalezáme velmi často pospolu. Druh-\ndy však se smysl pro spekulaci druží s ra-\ndostí z krásna, a takováto rozumová man-\nželství nejsou rozhodně vždy nešťastna.\nZnámý mi Pařížan, který si v cizině vydělal\nmnoho peněz, vrátil se do Paříže a hledal\npro část svého kapitálu výnosné uložení.\nRadili mu hypotheky na domech, bursovní\npapíry atd.; konečně poradil mu někdo, aby\nkupoval moderní obrazy. Člověk ten se před\ntím nikdy vážně uměním nezabýval. Ovšem\nže ve Francii umění není ani dobře ošace-\nnému průměrnému člověku cizí. Tak tomu\nbylo s mým známým. Jal se chodit do ho-\ntelu Drouot, potloukal se po rue Lafitte, o-\ntvíral uši a učil se dívat. Konečně jal se ku-\npovat a to Renoiry z poslední doby, hod-\nnotu to, která před šesti lety nebyla takřka\nodkryta, a byla levná, poněvadž byla doce-\nněna jen velmi málo znalci. Dnes má sbírku\njedinou svého druhu, zmnožil v šesti letech\nsvůj kapitál a miluje věci, na něž se díval\ndříve jen očima kupce. Je velmi kruté pro\nněmecké city, uznávat takovýto střízlivý po-\nměr k umění a nechci jej nikterak stavět co\nideál. Ale poměr ten je vždy lepší než po-\nměr žádný, nebo setkaný jen z modravé\nmlhy. V podstatě tito chladní lidé, kteří ce-\nníce dílo, které kupují, dávají též promluvit\notázce, jak se jejich peníze zúročí, činí ne-\nuvědoměle víc pro propagandu umění než\nslepí přecitlivělci, kteří se spoléhají jen na\nreakci svých nevyvinutých instinktů, nebo\ndokonce příliš platoničtí milovníci, kteří se\nmnoho o umění napovídají, aniž by cítili\npotřebu dostat se do osobních vztahů s u-\nměleckými díly.\nK tomu se druží intensivnost pařížského\ntrhu. Trh ten získává centralisací Francie.\nV hotelu Drouot odbývají se denně dražby,\ns výminkou právě jen prázdnin, které trvají\nasi šest týdnů. Od října pak do července\nv • v IV\" V VI -V o 1 V • v • V »Vy\nobycejne tri az ctyri denne, a v nejzivejsi\nsaisoně dochází každého třetího nebo dru-\nhého dne k velkému prodeji vynikajících děl.\nSoučasně odbývají se velké dražby u Ge-\norgesa Petita, a nyní právě Manzi zařídil\njeden salon pro „fashionable\" prodeje. První\nbude v prosinci, a to prodej sbírky zemře-\nlého Henri Ronarta. Roční obrat uměleckých\nděl na pařížských dražbách a u pařížských\nobchodníků přesahuje prý půl miliardy. Co\nje pod rukou prodáno od amateurů, nelze\nocenit, a méně ještě nesmírný počet umě-\nlecko-průmyslových předmětů. V mnohých\nulicích je v každém třetím domě obchod sta-\nrožitnostmi. Je málokterý průmysl ve Fran-\ncii, který by dosáhl číslice obratu pařížského\nobchodu uměleckými díly, počítáme-li v to\nvše, co se jmenuje „artistique\".\n\nPřel. Jiří Foustka."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3483, "texte": "K příležitosti premiery „Psanců“.\n\n(Sehrána „Divadlem Umění\" v Int. div. 4. května 1913.)\nJe zvláštní, jak divadlo (a umění vůbec)\nje málo ač mnoho se ho konsumuje\nopravdovým, citovým a žitým zážitkem. By-\nlo to patrno na opožděné premieře Ps a n c ů,\njak se jí nepodařilo pohnouti vybraným hle-\ndištěm víc, než se podaří kterékoli jiné im-\nportní veselohře (bylo pozorovat touž ducha-\nplnost, připravující a lapající úsudky a paro-\nly pro meziaktí). Psanci nejsou nečasovým\na vzdáleným thematem, ale dvojnásob do-\nmácím: jednak tím, že co do thematu se\nv nich době hraje ještě nedávná minulost,\njednak že i sama forma a duch Psanců\njako díla je, ne-li událostí, tedy episodou\nnaší literatury. Připamatovává se nám ob-\nsah, situace a činnovost tehdejšího ducho-\nvého života před 15 lety a vidíme nyní ze\nvzdálenosti, jak si doba dílo básnické a dra-\nmatické představovala. Námět, doba, jak se\nv osobách Psanců a v tom, jak tyto myslí,\ncítí a jednají, jeví, poutá nás snad více než\ndílo, a to proto, že byla to doba rozechvěná,\njež se třela, zmítala (nelze říci: vřela) a jak\nby to nezajímalo, cítíme-li, jak naše doba,\nopsavši vývojovou vlnu a usadivši zatím\nklidně jisté nové a tenké vrstvy kulturní, jest\nopět na straně varu? Tehdy, v době Psanců,\nčást naší mládeže a celá část generace lite-\nrární a umělecké (literární moderna, se-\ncesse), žila, viděla a tvořila duchem, jejž\nmají osoby Psanců. Byla to zvláštní doba,\na zdá-li se nám býíi nyní zvláštní, víme\n(srovnáme-li ji s jinými dobami umělecky\nživými), že byl to vpád laickéhoživlu\ndo umění. Nikoli jen proto, že vnesly se do\numění, do literatury, na jeviště a do obrazů\notázky, jež laikové chtěli mít zodpověděny:\njako revise boha, uvolnění individua, po-\nznání pohlaví atd., ale proto, že vše p o č í-\nnání si v umění bylo laické, neznalé toho,\nco je umění. Nelze totiž dost zdůraznit, jak\numění jest cosi nelaického, ba netřeba se\nani bát slova, že umění jest cosi „odborni-\nckého\", totiž chceme-li „odbornictvím\" říci,\nže umění jest zvláštní, neobecnou činností\na že vzniká jen za určitých podmínek, že\njeho růst má svoje důvody a že vyžaduje si\noddanosti, obětování a intensity sil; kdežto\ntehdejší laik (a laiky byli tehdy právě svým\ntotožným počínáním i umělci), vniknuv do\numění s jakousi sociální legitimací, nechtěl\nznát a neviděl tuto zvláštní povahu umění,\nže umění roste jako přebytek života, že je\nněčím zvýšeným, ale chtěl umění zcela pro\nsebe, myslel, že je na dosah ruky a že vše\nje možno, zcela lehké, a že nic před ním\nnebylo dobré. Jestli jindy věřilo se, že tra-\ngedie je údělem vysokých životů a je stvo-\nřitelna (jako umění) jen vysokým přehledem,\ntehdy každý osmnáctiletý chtěl mít a žít svoji\ntragedii a každý chtěl být zlomen velikým\nzpůsobem. (To lze vidět i z Psanců.) Celá\ndoba byla ovšem velmi horoucná a opojená,\nženoucí se a to je, co dobu Psanců odlišuje\nod dob nemohoucích a ztrnulých; ale tím se\nještě nerovná dobám intensivně žijícím, do-\nbám aktivním, plodným a rodícím. Pak: u-\nmění je něco, co vzniká jaksi tiše, uskutečňuje\nse vnitřní intensitou člověka, nikoli za úkazů\npovyku a rychlosti: lidový umělec, černoch\nřezbář nebo kterýkoli ze současných velkých\numělců (mimo proud) tvoří-li, jeví se to\ntak, že dává myšlenky, sděluje, klade je;\nneprovází to však nároky a bouřením.\nA tu jsme u charakteru moderny a se-\ncesse; tvoření u nich bylo opakem vší s o u-\nkromosti, tvoření bylo proudem hono-\nsícím se také> že kácí a ničí staré hodnoty.\nUmění však nespočívá v proudu, ale na je-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3223, "texte": "dincích, individualitách a hodnotách; me-\nzitím co secesse a moderna opájela se sebe-\nceněním, nesla sebou bezcennosti a zbož-\nňovala nehodnoty (Klimt, Segantini), jež\ns ní také padly, rostla mezitím skutečná díla\na nové hodnoty, jež cítění světa opravdu\nposunuly a byly výrazem pro měnící se cit\njen v několika individualitách; anebo vznikly\nz vysokých námětů a myšlenek, jež moderna\npřinesla, hodnoty široce, sociálně dobré\n(ale jak dle ní jak šosácké!): bezvyzná-\nní, ženská emancipace, umělecká výchova\natd. Také vidíme jiný poměr té doby k ná-\nzoru, jenž dnes víme, že je podkladem u-\nmění: byla to doba mnoha názorů, názory\nrozvrácená a trpící, ale nemající, nezískavší\nsvůj názor. To jsou paralelly a rozdíly,\njež při Psancích se vybavují.\nHilbertovi Psanci mají zásluhu, že nám\ndobu a charakter její zachovali; jsou a bu-\ndou proto velmi historickým dílem. Roze-\nchvění, které bylo v době a je v nich jako\nv díle, je něco, co může právě zase naši\ndobu zajímat. Jinak ale Psan ci jsou dílem\ntakové kvality, jak si ji doba představovala,\nkdyž myslila, že vše, co se napíše, je litera-\ntura a divadlo.\n\nPavel Janák.\n\nUdálosti.\nEduard Vojan slavil v minulém mě-\nsíci 25letí své činnosti u Národního divadla.\nKaždé z postav, které za tuto dobu vytvořil,\ndovedl dodati plné životní atmosféry, po-\ndati ji trojdimensionálně na rozdíl od velké\nvětšiny herců, kteří se spokojují vykreslením\nreliefu a jen charakterisací nebo náznakem.\nDále pro každou postavu nalezl své sub-\njektivní pojetí, vyčerpal z ní její tragickou\npodstatu, pozdvihl do úrovně tragického\ndění a stvořil tak přímo klassické, ideální\ntypy tragických bytosti. Po technické stránce\njest a bude vždy příkladem tím, jak umír-\nněnými prostředky dovedl dojiti mohutných\núčinků. Vše jest u Vojana promyšleně a ú-\nčelně uspořádáno: Vymezený počet gest,\ndokonale upravené masky, hlasové tony\nschopné všech škál a odstínů, držení těla.\nStejně dokonalá jest jeho dikce, čeština bez-\nvadně mluvená nikdo by nevěřil, jak ta\njest vzácná na našich scénách a stejná\njest Vojanova schopnost vytěžiti z ní všecko,\nco jest v ní rytmického a melodického.\n*\nKnihovna dobrých autorů vydala\nv květnu stý svazek, jest to jistě úctyhodná\npráce již proto, že jsou voleny k překládání\nknihy literární ceny, ba někdy knihy opravdu\nceny velmi vzácné. Jazyková stránka pře-\nkladů není zanedbávána, jak tomu bývá\nu překladů řemeslně vyráběných. Práce, která\njest touto knihovnou vykonávána, měla by\nbýti pobídkou k další činnosti: Málo kdy\nsáhne se ku překládání děl starších než z de-\nvatenáctého století. Tedy zde by bylo jedno\npole činnosti. Za.druhé: Nápadně mizí u nás\npokusy o překlady knih veršů. A přece, jak\ndle několika náhodných ukázek v různých\nčasopisech lze souditi, dobrých překlada-\ntelů by nescházelo.\n7 *\nFuturisti znenáhla se mění. Dříve ve\nspolečenství s Marinettim, který s nimi pra-\ncoval jejich programy a manifesty jevili se\nhřmotivými ale prázdnými a nepodali při\ntom jediného dobrého dokumentu ve svých\ndílech, který by dokazoval, že jejich mlu-\nvení o „stylu pohybu\" a pod. jest něčím\nvíce než frásí. Upozornili jsme na tuto méně-\ncennost jejich stejně jako na méněcennost\nještě jiných „směrů\" výtvarnických a sou-\nhrn těchto názorů podal dr. Kramář ve svém"}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2478, "texte": "článku. U Futuristů dává nám již dnešní\nskutečnost za pravdu. V časopise Lacerba,\nkterý vydávají mladí umělci Soffici, Papini,\nTavolato etc. ve Florencii, svou tradicí nej-\nvíce uměleckém městě Itálie, obracejí se\nproti způsobu, jakým jedná a myslí Mari-\nnetti a jeho soudruhové, hledají nyní opráv-\nněnost pro moderní umění (třebas by po-\ndrželi název Futurismus) v hlubší podstatě,\nsnaží se korrigovati nesprávnost dřívěj-\nších hesel, která u Futuristů chtěla míti ab-\nsolutní platnost a pod. Dnes ještě staví se\nverbálně proti Picassovi, ale vším smy-\nslem svých nových poznatků se jemu blíží.\nZároveň z přátel Marinettiho sbližují se s ni-\nmi ti, kteří jsou nejtalentovanější z bývalých\nfuturistických výtvarníků Carrá a Boccioni.\nTak můžeme směle vyčkati času, který zne-\nnáhla i na jiných stranách potvrdí naše mí-\nnění, jako se to děje již v tomto případě.\n*\nRedakce „DerStur m\" v Berlíně po-\nřádá letos „I. Německý Podzimní Salon\"\nv Berlíně (Potsdamerstrasse 75) a to od\n20. září do 30. listopadu. Salon má shro-\nmážditi nové umění nejen německé, ale\ni cizí, a má jako svobodomyslný podnik če-\nliti rovněž letos pořádanému podzimnímu\nsalonu staré Secesse, do kterého bude při-\nzváno a připuštěno nové umění až po\nm\njistou mez. V kronice tohoto čísla přinášíme\no tom obšírnější zprávu.\n*\n111. Výstava Skupiny V. U. v Obec-\nním Domě (květen-červen). Jádrem výstavy\njsou díla tří velikých osobností nového fran-\ncouzského umění: Picassa, Braqua a De-\nraina; jejich soubor obsahuje celkem 37 čí-\nsel a v takové bohatosti mohly se jimi vy-\nkázali teprve dvě výstavy v Evropě (v Ko-\nlíně n. R. a v Mnichově). Braque a Picasso\nzastoupeni jsou pracemi zvláště ze své zralé\nperiody a z poslední doby; díla pocházejí\nvesměs z galerie Kahnweilerovy v Paříži a\nze sbírky dra Vincence Kramáře na Smí-\nchově. Z mladých prací Picassových poda-\nřilo se získati 3 z majetku Schmidt-Dietze-\nlova (Neuer Kunstsalon) v Mnichově. Juan\nGris, krajan Picassův, je zastoupen 2 oleji,\nArdengo Soffici 4 grafikami. Výstava sesta-\nvena byla s tendencí ukázati a položití dů-\nraz na kvalitu v novém umění; v připo-\njených odděleních starého, lidového a exo-\ntického umění chce naznačiti, jak cítění\nv novém umění snaží se o bezprostřednost\na přímost výrazu, jež je těmto starým umě-\nním vlastní. Malované látky a plastiky exo-\ntické pocházejí z majetku posl. V. Klofáče,\nE. L. Kirchnera z Berlína, továrníka F. Meli-\nchara,prof. A.Mikše, malíře O. Nejedlého, inž.\nHněvkovského a MUDra F. Wachsmanna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c029", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "190", "image_debut": 38, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.1", "titre_corps": "Max Jacob.", "titre_sommaire": "Max Jacob.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.38", "debut_caractere": 20, "fin_caractere_exclue": 2959, "texte": "Max Jacob.\n\nU H. Kahnweilera vyšly dvě knihy M. Ja-\ncoba: „Saint Matorel\" se čtyřmi lepty Pi-\ncassovými a „Les oeuvres burlesques et my-\nstiques de frěre Matorel mort au couvenť',\ns četnými dřevoryty Derainovými.\nKniha „Les Oeuvres\" jest sbírkou veršů\na drobných básnických pros a sleduje celý\nvývoj básníkův. Pozorujeme v nich určitý\na velmi zajímavý pochod, který autor, jenž\nvede si jako pouhý vydavatel pozůstalosti\nMatorelovy, poznámkami pod čarou do-\nprovází a ironisuje. Nejprve vznikají básně\npsané v národním stylu buď jako pouťová\npíseň nebo popěvek. Mají dětskou rozto-\nmilost a humor, který však není naivním,\nleč jest výsledkem raffinovanosti a ironie.\nAle oč hlavně běží Jacobovi v těchto bás-\nních, jest využití melodické stránky slov, pro\nkterou často zapomíná na všecko ostatní a\nčiní ze slova hudební nástroj, z něhož vy-\nluzuje brzy celé zvonkové hry (báseň Pour\nles enfants) nebo skřípavé a drsné melodie.\nTakovou jest na př. básnička „Sur un air\nconnu\": . . .\nLe matelot\nmáte Teau\net bat Teau\nau milieu des ballots\natd*\nNež čím dále tím více v pozdějších bás-\nních ustupuje tato záliba jen pro slovo. Ne\nže by zmizela docela, i nadále se tu a tam\nobjevuje ve zvukových hříčkách, zvláště ve\nveršovaných partiích. Ale přistupuje nyní\nvliv symbolistů, který způsobuje, že Jacob\nméně se stará o zvuk a více o obraz. Jacob\nstává se zahloubanější, až se změní v my-\nstika. Myslí o nebi a ráji. Tato mystika není\nvšak absolutní, čistá, není přilnutím k ně-\njakému metafysickému světu, kde by nalezl\npro sebe vykoupení, jest jenom rozesněním,\nve kterém se básník dotýká věcí mimo svět,\naniž jim zasvětil celý cit nebo celý intelekt.\nPřipomíná Quincyovy opiové vidiny, sku-\ntečné vidiny, jež nemají se životem nic spo-\nlečného, jsou výtržky chvilkových nálad a\nmají krásu jen ve své paradoxnosti.\nKdežto v knize „Les Oeuvres\" jsou tato\nvidění nebo poloironisované extase obsa-\nhem lyriky, stávají se v „Saint Matorel\" ob-\nsahem románu. Tento román jest ve svém\ntvaru takřka svodem halucinací, tak jest\nvšecek roztěkaný, plný přebíhání s místa\nna místo, neurčitostí a protichůdností. Zdá\nse, že v této anarchii se projevuje autorova\nvůle, přání zachytiti komplex životní neur-\nčitosti a bezcíle; naproti tomu thema ro-\nmánu svědčí o snaze vykresliti duševní pod-\nstatu člověkovu, Matorelovu, ve stotožnění\njeho materielního života s mystickou exsta-\ntičností. V celku však přes spoustu realisti-\nckých detailů jest Matorel nevyslovený a\nmátožný, tu a tam problyskne jeho naivita\na nic více, mystika, jež jest v „Les Oeuvres\"\nžhavou a barevnou vidinou, jest zde šedí\na mechanismem a jednoduchost básní v ro-\nmáně mnohdy nahražuje jen myšlenková\nprázdnota.\nAvšak v knize „Les Oeuvres\" a to v jejích\nbásnických prosách objevuje se velmi silná\n\n* Zde jest podoba s některými verši Hertzovými.\nI u H. Hertze jest tato záliba pro slovní melodiku vklá-\ndána do jednoduchých dětsky povídavých veršů, jež\nnemají však této raffinovanosti."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3521, "texte": "a velmi cenná vlastnost, která dává Jaco-\nbovi cenu skutečně básnickou a skutečného\nnového básníka. Jest to totiž dar bezpro-\nstřednosti. Vidíme z nich, jak Jacob ani\nnestylisuje, nerovná, neharmonisuje něja-\nkými kulturními prostředky svoje vidění,\nale jak je přímo vtěluje, realisuje. I tam, kde\nmluví již zcela význačnou formou, ovšem\njednoduchou, prostičkou, není tato forma\njemu nějakým prostředkem, ale výsledkem\nléto realisace. Ve svých básních v prose ne-\nváže se jacob na nic jiného, než na své cel-\nkové nazírání, na spojení své celé persona-\nlity (se všemi jejími prvky tedy intelektuel-\nními i citovými, ale všemi, celým úhrnem),\ns realitou, kterou chce uchopiti. Tato snaha\npo bezprostředním nazírání a bezprostřed-\nním zmocnění se věcí jest jednou z příznač -\nných vlastností moderní poesie. Bezpro-\nstřední spojení básnického subjektu a rea-\nlity daří se Jacobovi zhusta stejně jako ji-\nným básníkům metaforou. Nebof poesie jest\nřeč obrazy, ne řeč slovy. Metafora na rozdíl\nod dřívějšku, kde byla dekorativní složkou\nnebo od metafory symbolistů, kde byla sa-\nmostatným světem, v němž se všecko bás-\nnické tvoření vzdáleno reality pohybovalo,\nmá u moderních básníků význam pojítka,\nurčeného nenadálým, intuitivním prozře-\nním předmětového světa básnickým pod-\nmětem. Proto také dnešní básníci smějí po-\nužívali jí jen velmi střídmě, proto má často\ni triviální zvuk, ale zároveň jest vždy fan-\ntastičtější a většího rozpietí, než bývala.\nKlade se důraz na její výrazovou sílu, na\njejí schopnost konkrétního označování, před\nníž ustupuje do pozadí jejívkusnost. A hlavní\njejí význam vysvitne tam, kde dovede vy-\njádřili nějaký souhrn, spojiti rozptýlené\npředstavy af stavů či dění, nebo zhmotnili\nneurčitá a sloučili v jedno cítění plynoucí,\nvšade, kde bylo dříve sahati k popisu, vy-\nsvětleni a rozboru, a kde metafora má\nschopnosti stoupali vzhůru, k sjednocení.\nJedním z nejodvážnějších obrazů, leč nic-\nméně, když jej uvažujeme ve vztahu k vidě-\nnému jevu nejkonkrélnějších, jest u Jacoba\nna př. tento:\nCoin de Para dis.\nDva stromy v pravoúhlém koutě byly tak vysoké,\nže nebylo lze dohlédnouti jich konce. Jenom počátek\nvětví bylo zříti na místě, kde se dělily. Byly jako špen-\ndlík všecky červené, zelené a černé. Mezi těmito dvě-\nma stromy bylo nekonečno, lépe řečeno papí-\nrová běl, ztuhlá smetana nekonečnosti a\ntato nekonečnost mezi oběma stromy mě-\nla podobu plochého slona. A dole byli dva\nmalí světci, malí jako tráva, hubení jako jediný záhyb,\njeden v červeni, druhý v modři, kteří měli aureoly a\nšli s tváří k bohu, se špinavým vousem a kadeřavým\ntýlem.\nTento obraz má jistou banálnost, ale jest\noprávněn svým konkrétním obsahem, ome-\nzením nekonečnosti na výsek nebe,viděného\nrozsochami stromů a svou zřeielnosíí, tedy\nsvou silou, stejně jako ona silná metafora\nClaudelova: Cítí se tak jasným jako veš mezi\ndvěma sklíčky. Jest zde obdoba s výraznými\naž k banálnosti lidovými metaforami. Také\njest zajímavo, kterak Jacob tím, že proti\nsobě staví výrazy v určité formální sestavy\njest to již něco jiného než metafora\nnutí nás hledati v nich jejich smysl, který\nvyvolávají svou poměrností. Tak se dostává\nslovům účinnosti, jež nespočívá v jejich\nhodnotě hmotné t. j. obsahové, ale v je-\njich hodnotě funkční, to jest teprve tam, kde\nse dostanou do vzájemných vztahů a účin-\nkování na sebe. To, co je přivádí v tuto čin-\nnost, jest celkový tvar, forma, v níž jsou za-\nsazeny. Příkladem takové slovní souvztaž-\nnosti, při níž teprve vybaví se smysl a účel\njednotlivosti, jest malá a jednoduchá, nic-"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 421, "texte": "méně přísně utvářená básnička z „Poěmes\nPersans\":\nZa záclonou krve není-Ii sedmero lamp ? Lampy\nvědění.\nZa záclonou krve není-li sedm hlav starců ? Starci\nsmrti.\nZa záclonou krve jest sedm bílých růží: růží věčné\nlásky.\nPoměr, jakého se dostává zde třem obra-\nzům, položeným v naprosté symetrickou\nsiř, jest neurčitý pro nevystižitelné vztahy\nmezi nimi, ale kouzelný, rozechvívající a já-\nsající na konec.\n\nFrant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c030", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "192", "image_debut": 40, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.2", "titre_corps": "Berlínské výstavy.", "titre_sommaire": "Berlínské výstavy.", "signature_source": "Viktor Wallerstein, Berlín", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.40", "debut_caractere": 423, "fin_caractere_exclue": 3136, "texte": "Berlínské výstavy.\n\nSecesse. Volba Paula Cassirera presi-\ndentem Secesse vyvolala svého času mo-\nhutnou ozvěnu ve veřejnosti* Příčinou toho\nbylo novum v povolání neumělce k před-\nsednickému stolci spolku umělců. A lze se\ndiviti, že výsledkem této nové organisace byl\ni nový, nezvyklý úkaz? Osobnost aktivnosti\nCassirerovy nikdy nezastře svou podstatu a\nCassirer také zamířil s krásnou a užitečnou\nbezohledností k přetvoření starého útvaru.\nTento přerod potřebuje Secesse stejně jako\nkaždý umělecký spolek, který nechce str-\nnouti na své známce. V pravé chvíli musí\npřijíti vždy zjev, který pokud možno objek-\ntivně obrodí spolek, vyloučí staré špatné\nsamozřejmosti a otevře dveře umění no-\nvému.\nCassirer jednal dosti diplomaticky, když\nprvním vystoupením náhle a najednou ne-\nstřetl se s umělci i obecenstvem. Odvážil se\ntoho jen oproti jednomu z obou těchto či-\nnitelů tím, že pokud možno nejšíře odmítl\nprůměrné talenty a živly umělecky odvislé\na dosáhl i odvržení tohoto ballastu výstavní\nkomisí. (Zamítnutí spojili se pak a vystavují\nsamostatně vedle Secesse.)\nJedinečný charakter Secesse nabyl tento-\nkráte vyššího stupně výrazu, jelikož uspo-\nřádány oddělené výstavky vlastních sloupů\nSecesse: Liebermanna, Slevogta, Trubnera,\nCorintha a Leibla. Tyto officielní mistry,\nkteří nejsou dnes již středem zájmu, pode-\npřel Cassirer vedoucími hvězdami francouz-\nského impressionismu, na př. Renoirem\n(9 obrazů), Bonnardem, Toulouse-Lautre-\ncem. K tomuto výstavnímu základu pak při-\npojil velmi opatrně, někdy až úzkostlivě no-\nvější zjevy umělecké. Mateřskou podstatu\ntéto nové generace představuje pět hlavních\nprací Cézaneových a řada nádherných o-\nbrazů Goghových. V této spojitosti jsou\nvelmi poučnými i některá díla Seuratova,\nGoghova učitele, zvláště obraz „Chahut\"*\nv letech devadesátých malovaný. Pochopíme\nzde, že Seurat mohl býti učitelem dvou he-\nterogenních zjevů: Gogha a Van de Veldea.\nV tomto jeho obrazu spatřujeme přes vnější\ndiferenciaci barevných odstínů mohutné ú-\nsilí po sjednocení linie a po návratu k lo-\nkální barvě. Van Gogh přivedl tyto náběhy\nk dokonalé synthese formy a barvy, ale Van\nde Velde získal z nich jen strnulý prvek své-\nho umělecko-průmyslového směru.\nZ moderních Francouzů uveden byl H.\nMatisse a zvláštní zřetel věnován jeho roz-\nsáhlé malbě „Tanec\". Dílo toto, v němž vězí\nmnoho abstrakce, jest jen novým článkem\nv celém řetěze pokusů a zkušeností. Ale zdá\nse, že chybí mu přece svižný ráz a že přes\n„pohyb o sobě\", jejž představuje, zůstává\narabeskou. Abstrakce jest tu vystupňována\naž v prázdnotu. Figury působí jako silhouetty\nna ploše mohutně barevné ale chudé.\nPřed takovými pracemi, jež představují\n\n* Viz též Uměl. Měsíčník 11.2. Kronika.\n* Umel. Měsíčník I. 10."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3356, "texte": "dokonalost svého druhu, pochopíme, proč\numění Picassovo navázati musilo na dru-\nhém pólu. (Picasso není tentokráte zde za-\nstoupen, ale pro výstavu podzimní získán\nobsáhlý soubor jeho tvorby.) Obrazy De-\nrainovy zřetelně ukazují stupně francouz-\nského umění, kde usiluje se dospěti cestou\nkonstrukce od čisté barevné abstrakce k syn-\nthese. Také na některých obrazech Vlamin-\nckových zjišťujeme tuto tendenci, ale díla\nOthona Friesza, Van Donghena, Manguina\npředvádějí pouze zajímavou rozmanitost\npředposlední fáse francouzského umění.\nPoslední výsledky jejich úsilí nejsou zde za-\nstoupeny, jakož vůbec Cassirer, jako spiritus\nrector této výstavy a dobrý diplomat, nechtěl\nnajednou překvapili také obecenstvo.\nTím výše musíme ceniti námahu, kterou\nse mu podařilo otevříii výstavu mladému\nněmeckému umění. Práce tato byla jistě\nvelmi nesnadná. M. Pechsteina nelze dobře\ndo této skupiny zařaditi, protože byl již čle-\nnem Secesse a má proto právo na účast\nve výstavě. Zároveň jest osobností, jež ne-\nbrání se ústupkům a kompromisům a jest\nproto dnes v Berlíně nejvíce znám a nejvíce\nkupován. Obecenstvo i kritika přiznává se\nk němu ochotně a hlasitě, jelikož lze tak zí-\nskati legitimaci pokrokovosti. V podstatě\njest Pechstein moderní v tom, že z n á vše-\nchny problémy naší doby. Naznačuje je ve\nsvých obrazech, aniž by jich řešil. V jeho dí-\nlech jest z každého problému právě tolik,\nkolik stačí na moderní zdání obrazu, ale\ntak, aby zůstal líbivým pro široké publikum.\nZachovává starou perspektivu a modelaci,\ntakže celek působí skutečně prostorově a\ndosahuje prostorových představ. Zároveň\nvšak konstruuje, posunuje podřadné plochy\nproti sobě, dělí je v trojúhelníky, ale jednotu\nzobrazeného předmětu zachovává nedo-\ntknutou. Jeho kolorit přináší apartní, někdy\ni nové sestavy v odlišení jdoucím až do\nmalichernosti a v provedení tak krajně vy-\nstupňovaném, že jeho obrazy možno pozo-\nrovati na „čichovou vzdálenost\".\nV\nČinem lze nazvati, že brána výstavy byla\notevřena také uměleckému spolku Brucke,\njenž zastoupen jest na výstavě všemi svými\nčleny. Heckel, Kirchner, Můller a Schmidt\nRottluf vystavují zde své práce, o jichž kva-\nlitě nereferuji, protože čtenářům „Měsíč-\nníku\" jsou známy z výstavy skupiny. Pře-\nvládají zde věci s jasnou stránkou poctivého\numění zážitků. Jestliže tato skupina bude\nčetněji zastoupena na podzimní výstavě,\nbude možno blíže sledovati individuelní ráz\njednotlivců.\nJest však bezpečno, že vstup této družiny\ndo výstavy Secesse, jakož i exposice děl Ko-\nkoschky, H. Hubera (Curych), H. Purmanna,\nSegala, neznamená sice vítězství zúčastně-\nných umělců, ale zajišťuje spíše záchranu\nSecessi a volnou atmosféru pro další mož-\nnosti. Kam až tyto sahají, bude možno po-\nsoudili až na výstavě podzimní, kdy měřítko\nporoty nebude prý tak mírné jako tento-\nkráte.\nDer Sturm. Výstava spolku „Modeme\nBund\", jehož členové většinou jsou svým\nsídlem Švýcaři: Arp, Helbig, Huber, Paul\nKlee, Lúthy, Pfister. Nepozorujeme na nich\njejich horskou domovinu. Jsou mezinárodní,\ntakže by mohli bytovati na Mont Parnassu.\nMnozí z nich snaží se navázati na Paříž a\nněkteří dokonce ji i nalezli. Každý z nich\nsnaží se také zpracovali nové myšlenky\nvlastním způsobem. Rozpoznáváme v nich\nmnoho skrytého impressionismu nebo sty-\nlismu, od nichž snaží se však osvobodili.\nV saloně Gurlittově vystaveno jest\nna několik neděl osm obrazů Mattissových,"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "debut_caractere": 70, "fin_caractere_exclue": 641, "texte": "krajiny, postavy i zátiší pod jižním nebem.\nPodstatným prvkem, k němuž obrací Maf-\ntise celý soubor svého úsilí a zkušenosti,\njest silná a čistá barva. Jest neuvěřitelno, ja-\nkými jednoduchými prostředky podařilo se\nmu rozvinouti veškeru nádheru jihu. Nepo-\ndává duši krajiny, věcí a lidí, pouze jejich\nvnějšek, ale tak mistrně a pregnantně, že\nchceme vysloviti již slovo „virtuosita\", jež\nvyjadřuje již zároveň určitý chlad a vypočí-\ntá vost. Obrazy určeny jsou konečně pro hu-\ndební sál, takže jest ospravedlněn jejich ryze\ndekorativní ráz.\n\nViktor Wallerstein, Berlín."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c031", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 42, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.2.1", "titre_corps": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě. Z oddělení francouzského umění.", "titre_sommaire": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě. Z oddělení francouzského umění.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě.\nZ oddělení francouzského umění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c032", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "194", "image_debut": 42, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.3", "titre_corps": "K. Coellen: Nové malířství.", "titre_sommaire": "K. Coellen: Nové malířství.", "signature_source": "Přel. Jiří Foustka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "debut_caractere": 643, "fin_caractere_exclue": 670, "texte": "K. Coellen: Nové malířství."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "debut_caractere": 686, "fin_caractere_exclue": 1880, "texte": "v\nČistý lyrism, k němuž Matisse dospěl přes\nGauguina, je prvním a nejbezprostřednějším\nzpůsobem nazírání, který navazuje na pří-\nrodu mohl splniti nové snažení po zduchov-\nnění: duchovní podstata věcí musila zde\nbýt odhalena ve svém stavu jevícím se na\nvěcech a v hodnotě toho stavu, t. j. jako ci-\ntová oblast, jíž věci jsou neseny. Modernímu\nčlověku nutně vše připadalo jako mimolid-\nská, objektivní oblast mysli, která rozmani-\ntostí věcí získává rozmanitost své hodnoty;\nv malířství, ve vytváření vnějšího prostoru,\nbyla ona oblast nejdříve umělecky odkryta.\nLeč byla pouze povrchovým zjevením du-\nchovního světa, kdežto romantik je puzen až\nk základům. Chce víc než odůvodnit pouhý\nstav, chce, jako usiloval van Gogh po pů-\nvodu sil, projeviti zákon, původní zákon\ntohoto duchovního, jeho vnitřní podstatu;\nchce zdůvodniti a uzpůsobili živoucí akti-\nvitu, v níž se ona citová oblast rodí.\nZ této umělecké vůle, která přirozeně pů-\nsobí jen jako zvláštní způsob nazírání, po-\nvstává dílo Pabla Picassa. A povstává v po-\ndivuhodné důslednosti jako forma, která\nbyla nazvána k u b i s m u s. Nikde v tomto\ncelém vývoji malířského stylu nejeví se tak\njasně jako u Picassa, že práce a dobytí je"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.43", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 1459, "texte": "vlastní funkcí romantického, v protivě ke\nklasickému vytváření získaného bohatství.\nOna snaha po živoucí aktivitě zákona,\nv níž rodí se duchovní sféra jevů, mohla se\nvyplnit malíři jen jako utváření co nejprostší,\nto jest všeobecně-duchové prostorové před-\nstavy. Poskytly-li Matissovi barvy prostředek\nk vyjádření prostého citu, byl Picasso od-\nkázán na pouhý prostor a jeho rozdělení.\nJef to prostor, z něhož vyrůstají barvy, pro-\njadřující citové stavy; v prostorovém tvo-\nření jako takovém jeví se zákon původu\nhmoty. Předsevzal-li Van Gogh dle těchto\npoměrů dynamické zatomování barevného\nprostoru, byl Picasso oproti tomu nucen\nproniknouti k čistému prostorovému ná-\nzoru jeho lidsky-duševní funkci.\nZákon prostého prostorového názoru\nv tomto smyslu je však geometrické tvoření\njakožto takové, a proto geometrické dělení\nobrazového prostoru stalo se základním\npostupem v novém malování.\nOvšem že je v něm pouze abstraktní mo-\nment postupu. Vlastní jeho umělecký smysl\na jeho vztah k stylovému úkolu jsou dány\nteprve tím, že se na okamžik spojí s ostat-\nními požadavky stylu. Tyto jsou již ve vý-\nvoji nastíněny. Významný požadavek jest\ntýž jako u plošné malby, t. j. individuelní\nvýznam předmětu dlužno tak pozvednout,\naby z jeho obyčejných tvarů nepovstala pro\nobraz perspektivní, trojdimensiální prosto-\nrová představa; obraz má být spíše plocha,\n„obraz\" v pravém slova smyslu. Jinak má"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2413, "texte": "předmět zůstat materiálem tvoření, a ob-\nzvlášť živoucí výraz lidských forem má tak\nse přeliti do celku, aby jevil se v něm uta-\njen a ukryt jako ve vyšším, objektivním ži-\nvotě. Dle těchto požadavků má se provést\nonen prvý požadavek, prosté aktivity pro-\nstoru. To vede nejprve k úplnému rozdě-\nlení lidských a vůbec předmětných tvarů\nv geometrické figury, kladené těsně vedle\nsebe. To vede však dále k jistému přetvo-\nření plošné malby, které neporušuje její\nvlastní, původní určení, ale přivádí je k plné-\nmu, logicky žádanému projádření. Prostor\njako zákonitá aktivita, vytvářející předměty,\nnení plocha jako táž, ale tělesný, trojroz-\nměrný prostor; teprve jeho vyplněním po-\nvstává předmět. Požadavek plošné malby\nmusí se tudíž redukovat na to, že tento troj-\nrozměrný prostor nepovstává již co oby-\nčejný zážitek a starým uměleckým způso-\nbem individuelní perspektivou, ale získává\nse jiným způsobem: stělesněním oněch geo-\nmetrických figur, jimiž je celek obrazu orga-\nnisován. Geometrické obrazce musí se státi\njehlanci a krychlemi, a jimi musí se nyní\nvytvořit plocha obrazu, která až do jisté\nmíry ukazuje přece třetí rozměr.\nJest to snaha po mystické visi, která ro-\nmantika Picassa vede krok za krokem od\nstarého způsobu malování až k ryzímu vy-\njádření onoho principu: vede od „Chudých\nu moře\" přes „Herce\", v němž duševní ob-\nsah konečně stává se nezáživný nepříjem-\nnou frází, až ke gouachovým hlavám a\nkonečně k posledním visionářským mož-\nnostem, které poskytují již jen pouhou pro-\nstorovou aktivitu.\nObrazy Picassovy jsou nesporně krajní\nmožnost; ale nejsou v rozporu v podstatě\ns všeobecným zákonem uměleckého tvo-\nření. Předmět ve své obyčejné podobě je\npro umělce jen materiálem. Říká-li se oby-\nčejně, že umělec předmět „přetváří\", je to\njen v jistém smyslu správné. Předmět je pro\nněho jen předpoklad zážitku, oproti tomu\numělecký proces je úplně nové tvoření umě-\nlecké formy, v němž zážitek předmětu se\nztrácí a mizí.\nVydat posudek o umělecké ceně díla Pi-\ncassova mi nenáleží, poněvadž znám jen\nmálo obrazů této výstavy * Ale u tohoto ma-\nlíře běží hlavně o dějinně stylový výkon a\nten je nadmíru významný; dalf úplně nový\nprostředek formy, aby mohlo se dosíci pří-\nslušné tělesnosti obrazového prostoru sty-\nlových požadavků stanovených dobou; na-\nhradil mechanicky podmíněnou\nprostorovou perspektivu dynam i-\ncky-duchovým zákonem prosto-\nrového vytváření obrazu.\n\nPřel. Jiří Foustka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c033", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "193", "page_fin": "193", "image_debut": 43, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.3.1", "titre_corps": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě: Oddělení exotického umění.", "titre_sommaire": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě: Oddělení exotického umění.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě:\nOddělení exotického umění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c034", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "194", "page_fin": "195", "image_debut": 44, "image_fin": 45, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.4", "titre_corps": "Obchod uměním.", "titre_sommaire": "Obchod uměním.", "signature_source": "Přel. Jiří Foustka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.44", "debut_caractere": 2415, "fin_caractere_exclue": 3186, "texte": "Obchod uměním.\n\nJulius Meyer-Graefe, který byl v době im-\npressionismu z nejosvícenějších kritických\nduchů, získal si právě v kampani o uznáni\nimpressionismu v Německu bezprostředním\nstykem velikých zkušeností a rozhledu v po-\nměrech uměleckého obchodu, takže dnes\nje snad nejlepším znalcem, ba jakýmsi nej-\nlepším politikem v tomto oboru. Do ledno-\nvého čísla „Kunst und Kúnstler\" napsal člá-\nnek (Handel und Handler), bystře uvažující\npovahu a okolnosti uměleckého trhu paříž-\nského a zejména jeho zpětné dobré vlivy,\njež na umění vykonává. Meyer-Gráfe apli-\nkuje tyto svoje zkušenosti z Paříže na po-\nměry říšsko-německé a adresuje je přímo\nk nim jako výzvu. Naše poměry jsou ještě\nopožděnější; proto mají závěry Meyer-Gra-\n\n» Míněna kolínská výstava Sonderbundu 1912."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3477, "texte": "feovy i pro nás jistou zajímavost. Uvádíme\nz nich výňatkem:\nPařížskému trhu pomáhá veliká pohyb-\nlivost majetku. Pařížští sběratelé i nejctě-\nnější, prodávají, je-li jim nabídnut patřičný\nobnos. Ne všichni, rozumějte dobře. Henri\nRonart neprodal nic za jakýkoli obnos, ač\nby byl dostal skoro za každý svůj obraz sto-\nnásobnou kupní cenu. Tací sběratelé jsou\n1 1 v -v • Iv/ • VI v v« lv/ C I*l *\ndnes denne ridsi, a jeste ridsi fanatikové,\nkteří zmírají hladem, aby podrželi své o-\nbrazy. Toť politování hodné, ale jinak nic,\nco by nás zaráželo. Zřídka padne sběratel\nhned na počátku na pravou věc. Mnohý za-\nčíná Meissonierem a končí Delacroixem.\nMnohé impressionistické sbírky povstaly\nz výtěžku umělecky bezcenných věcí. Oproti\ntomu hraje samozřejmě spekulace velmi\nznačnou úlohu. Faure kupoval jen v té na-\nději, že jednoho dne dostane za své obrazy\nvíce, a rozhodně z marnivosti. Obě tyto ten-\ndence nalezáme velmi často pospolu. Druh-\ndy však se smysl pro spekulaci druží s ra-\ndostí z krásna, a takováto rozumová man-\nželství nejsou rozhodně vždy nešťastna.\nZnámý mi Pařížan, který si v cizině vydělal\nmnoho peněz, vrátil se do Paříže a hledal\npro část svého kapitálu výnosné uložení.\nRadili mu hypotheky na domech, bursovní\npapíry atd.; konečně poradil mu někdo, aby\nkupoval moderní obrazy. Člověk ten se před\ntím nikdy vážně uměním nezabýval. Ovšem\nže ve Francii umění není ani dobře ošace-\nnému průměrnému člověku cizí. Tak tomu\nbylo s mým známým. Jal se chodit do ho-\ntelu Drouot, potloukal se po rue Lafitte, o-\ntvíral uši a učil se dívat. Konečně jal se ku-\npovat a to Renoiry z poslední doby, hod-\nnotu to, která před šesti lety nebyla takřka\nodkryta, a byla levná, poněvadž byla doce-\nněna jen velmi málo znalci. Dnes má sbírku\njedinou svého druhu, zmnožil v šesti letech\nsvůj kapitál a miluje věci, na něž se díval\ndříve jen očima kupce. Je velmi kruté pro\nněmecké city, uznávat takovýto střízlivý po-\nměr k umění a nechci jej nikterak stavět co\nideál. Ale poměr ten je vždy lepší než po-\nměr žádný, nebo setkaný jen z modravé\nmlhy. V podstatě tito chladní lidé, kteří ce-\nníce dílo, které kupují, dávají též promluvit\notázce, jak se jejich peníze zúročí, činí ne-\nuvědoměle víc pro propagandu umění než\nslepí přecitlivělci, kteří se spoléhají jen na\nreakci svých nevyvinutých instinktů, nebo\ndokonce příliš platoničtí milovníci, kteří se\nmnoho o umění napovídají, aniž by cítili\npotřebu dostat se do osobních vztahů s u-\nměleckými díly.\nK tomu se druží intensivnost pařížského\ntrhu. Trh ten získává centralisací Francie.\nV hotelu Drouot odbývají se denně dražby,\ns výminkou právě jen prázdnin, které trvají\nasi šest týdnů. Od října pak do července\nv • v IV\" V VI -V o 1 V • v • V »Vy\nobycejne tri az ctyri denne, a v nejzivejsi\nsaisoně dochází každého třetího nebo dru-\nhého dne k velkému prodeji vynikajících děl.\nSoučasně odbývají se velké dražby u Ge-\norgesa Petita, a nyní právě Manzi zařídil\njeden salon pro „fashionable\" prodeje. První\nbude v prosinci, a to prodej sbírky zemře-\nlého Henri Ronarta. Roční obrat uměleckých\nděl na pařížských dražbách a u pařížských\nobchodníků přesahuje prý půl miliardy. Co\nje pod rukou prodáno od amateurů, nelze\nocenit, a méně ještě nesmírný počet umě-\nlecko-průmyslových předmětů. V mnohých\nulicích je v každém třetím domě obchod sta-\nrožitnostmi. Je málokterý průmysl ve Fran-\ncii, který by dosáhl číslice obratu pařížského\nobchodu uměleckými díly, počítáme-li v to\nvše, co se jmenuje „artistique\".\n\nPřel. Jiří Foustka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c035", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "196", "page_fin": "197", "image_debut": 46, "image_fin": 47, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.5", "titre_corps": "K příležitosti premiery „Psanců“.", "titre_sommaire": "K příležitosti premiery „Psanců“.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 46, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3483, "texte": "K příležitosti premiery „Psanců“.\n\n(Sehrána „Divadlem Umění\" v Int. div. 4. května 1913.)\nJe zvláštní, jak divadlo (a umění vůbec)\nje málo ač mnoho se ho konsumuje\nopravdovým, citovým a žitým zážitkem. By-\nlo to patrno na opožděné premieře Ps a n c ů,\njak se jí nepodařilo pohnouti vybraným hle-\ndištěm víc, než se podaří kterékoli jiné im-\nportní veselohře (bylo pozorovat touž ducha-\nplnost, připravující a lapající úsudky a paro-\nly pro meziaktí). Psanci nejsou nečasovým\na vzdáleným thematem, ale dvojnásob do-\nmácím: jednak tím, že co do thematu se\nv nich době hraje ještě nedávná minulost,\njednak že i sama forma a duch Psanců\njako díla je, ne-li událostí, tedy episodou\nnaší literatury. Připamatovává se nám ob-\nsah, situace a činnovost tehdejšího ducho-\nvého života před 15 lety a vidíme nyní ze\nvzdálenosti, jak si doba dílo básnické a dra-\nmatické představovala. Námět, doba, jak se\nv osobách Psanců a v tom, jak tyto myslí,\ncítí a jednají, jeví, poutá nás snad více než\ndílo, a to proto, že byla to doba rozechvěná,\njež se třela, zmítala (nelze říci: vřela) a jak\nby to nezajímalo, cítíme-li, jak naše doba,\nopsavši vývojovou vlnu a usadivši zatím\nklidně jisté nové a tenké vrstvy kulturní, jest\nopět na straně varu? Tehdy, v době Psanců,\nčást naší mládeže a celá část generace lite-\nrární a umělecké (literární moderna, se-\ncesse), žila, viděla a tvořila duchem, jejž\nmají osoby Psanců. Byla to zvláštní doba,\na zdá-li se nám býíi nyní zvláštní, víme\n(srovnáme-li ji s jinými dobami umělecky\nživými), že byl to vpád laickéhoživlu\ndo umění. Nikoli jen proto, že vnesly se do\numění, do literatury, na jeviště a do obrazů\notázky, jež laikové chtěli mít zodpověděny:\njako revise boha, uvolnění individua, po-\nznání pohlaví atd., ale proto, že vše p o č í-\nnání si v umění bylo laické, neznalé toho,\nco je umění. Nelze totiž dost zdůraznit, jak\numění jest cosi nelaického, ba netřeba se\nani bát slova, že umění jest cosi „odborni-\nckého\", totiž chceme-li „odbornictvím\" říci,\nže umění jest zvláštní, neobecnou činností\na že vzniká jen za určitých podmínek, že\njeho růst má svoje důvody a že vyžaduje si\noddanosti, obětování a intensity sil; kdežto\ntehdejší laik (a laiky byli tehdy právě svým\ntotožným počínáním i umělci), vniknuv do\numění s jakousi sociální legitimací, nechtěl\nznát a neviděl tuto zvláštní povahu umění,\nže umění roste jako přebytek života, že je\nněčím zvýšeným, ale chtěl umění zcela pro\nsebe, myslel, že je na dosah ruky a že vše\nje možno, zcela lehké, a že nic před ním\nnebylo dobré. Jestli jindy věřilo se, že tra-\ngedie je údělem vysokých životů a je stvo-\nřitelna (jako umění) jen vysokým přehledem,\ntehdy každý osmnáctiletý chtěl mít a žít svoji\ntragedii a každý chtěl být zlomen velikým\nzpůsobem. (To lze vidět i z Psanců.) Celá\ndoba byla ovšem velmi horoucná a opojená,\nženoucí se a to je, co dobu Psanců odlišuje\nod dob nemohoucích a ztrnulých; ale tím se\nještě nerovná dobám intensivně žijícím, do-\nbám aktivním, plodným a rodícím. Pak: u-\nmění je něco, co vzniká jaksi tiše, uskutečňuje\nse vnitřní intensitou člověka, nikoli za úkazů\npovyku a rychlosti: lidový umělec, černoch\nřezbář nebo kterýkoli ze současných velkých\numělců (mimo proud) tvoří-li, jeví se to\ntak, že dává myšlenky, sděluje, klade je;\nneprovází to však nároky a bouřením.\nA tu jsme u charakteru moderny a se-\ncesse; tvoření u nich bylo opakem vší s o u-\nkromosti, tvoření bylo proudem hono-\nsícím se také> že kácí a ničí staré hodnoty.\nUmění však nespočívá v proudu, ale na je-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1120, "texte": "dincích, individualitách a hodnotách; me-\nzitím co secesse a moderna opájela se sebe-\nceněním, nesla sebou bezcennosti a zbož-\nňovala nehodnoty (Klimt, Segantini), jež\ns ní také padly, rostla mezitím skutečná díla\na nové hodnoty, jež cítění světa opravdu\nposunuly a byly výrazem pro měnící se cit\njen v několika individualitách; anebo vznikly\nz vysokých námětů a myšlenek, jež moderna\npřinesla, hodnoty široce, sociálně dobré\n(ale jak dle ní jak šosácké!): bezvyzná-\nní, ženská emancipace, umělecká výchova\natd. Také vidíme jiný poměr té doby k ná-\nzoru, jenž dnes víme, že je podkladem u-\nmění: byla to doba mnoha názorů, názory\nrozvrácená a trpící, ale nemající, nezískavší\nsvůj názor. To jsou paralelly a rozdíly,\njež při Psancích se vybavují.\nHilbertovi Psanci mají zásluhu, že nám\ndobu a charakter její zachovali; jsou a bu-\ndou proto velmi historickým dílem. Roze-\nchvění, které bylo v době a je v nich jako\nv díle, je něco, co může právě zase naši\ndobu zajímat. Jinak ale Psan ci jsou dílem\ntakové kvality, jak si ji doba představovala,\nkdyž myslila, že vše, co se napíše, je litera-\ntura a divadlo.\n\nPavel Janák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c036", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "198", "image_debut": 47, "image_fin": 48, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.21.6", "titre_corps": "Události.", "titre_sommaire": "Události.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.47", "debut_caractere": 1122, "fin_caractere_exclue": 3223, "texte": "Události.\nEduard Vojan slavil v minulém mě-\nsíci 25letí své činnosti u Národního divadla.\nKaždé z postav, které za tuto dobu vytvořil,\ndovedl dodati plné životní atmosféry, po-\ndati ji trojdimensionálně na rozdíl od velké\nvětšiny herců, kteří se spokojují vykreslením\nreliefu a jen charakterisací nebo náznakem.\nDále pro každou postavu nalezl své sub-\njektivní pojetí, vyčerpal z ní její tragickou\npodstatu, pozdvihl do úrovně tragického\ndění a stvořil tak přímo klassické, ideální\ntypy tragických bytosti. Po technické stránce\njest a bude vždy příkladem tím, jak umír-\nněnými prostředky dovedl dojiti mohutných\núčinků. Vše jest u Vojana promyšleně a ú-\nčelně uspořádáno: Vymezený počet gest,\ndokonale upravené masky, hlasové tony\nschopné všech škál a odstínů, držení těla.\nStejně dokonalá jest jeho dikce, čeština bez-\nvadně mluvená nikdo by nevěřil, jak ta\njest vzácná na našich scénách a stejná\njest Vojanova schopnost vytěžiti z ní všecko,\nco jest v ní rytmického a melodického.\n*\nKnihovna dobrých autorů vydala\nv květnu stý svazek, jest to jistě úctyhodná\npráce již proto, že jsou voleny k překládání\nknihy literární ceny, ba někdy knihy opravdu\nceny velmi vzácné. Jazyková stránka pře-\nkladů není zanedbávána, jak tomu bývá\nu překladů řemeslně vyráběných. Práce, která\njest touto knihovnou vykonávána, měla by\nbýti pobídkou k další činnosti: Málo kdy\nsáhne se ku překládání děl starších než z de-\nvatenáctého století. Tedy zde by bylo jedno\npole činnosti. Za.druhé: Nápadně mizí u nás\npokusy o překlady knih veršů. A přece, jak\ndle několika náhodných ukázek v různých\nčasopisech lze souditi, dobrých překlada-\ntelů by nescházelo.\n7 *\nFuturisti znenáhla se mění. Dříve ve\nspolečenství s Marinettim, který s nimi pra-\ncoval jejich programy a manifesty jevili se\nhřmotivými ale prázdnými a nepodali při\ntom jediného dobrého dokumentu ve svých\ndílech, který by dokazoval, že jejich mlu-\nvení o „stylu pohybu\" a pod. jest něčím\nvíce než frásí. Upozornili jsme na tuto méně-\ncennost jejich stejně jako na méněcennost\nještě jiných „směrů\" výtvarnických a sou-\nhrn těchto názorů podal dr. Kramář ve svém"}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2478, "texte": "článku. U Futuristů dává nám již dnešní\nskutečnost za pravdu. V časopise Lacerba,\nkterý vydávají mladí umělci Soffici, Papini,\nTavolato etc. ve Florencii, svou tradicí nej-\nvíce uměleckém městě Itálie, obracejí se\nproti způsobu, jakým jedná a myslí Mari-\nnetti a jeho soudruhové, hledají nyní opráv-\nněnost pro moderní umění (třebas by po-\ndrželi název Futurismus) v hlubší podstatě,\nsnaží se korrigovati nesprávnost dřívěj-\nších hesel, která u Futuristů chtěla míti ab-\nsolutní platnost a pod. Dnes ještě staví se\nverbálně proti Picassovi, ale vším smy-\nslem svých nových poznatků se jemu blíží.\nZároveň z přátel Marinettiho sbližují se s ni-\nmi ti, kteří jsou nejtalentovanější z bývalých\nfuturistických výtvarníků Carrá a Boccioni.\nTak můžeme směle vyčkati času, který zne-\nnáhla i na jiných stranách potvrdí naše mí-\nnění, jako se to děje již v tomto případě.\n*\nRedakce „DerStur m\" v Berlíně po-\nřádá letos „I. Německý Podzimní Salon\"\nv Berlíně (Potsdamerstrasse 75) a to od\n20. září do 30. listopadu. Salon má shro-\nmážditi nové umění nejen německé, ale\ni cizí, a má jako svobodomyslný podnik če-\nliti rovněž letos pořádanému podzimnímu\nsalonu staré Secesse, do kterého bude při-\nzváno a připuštěno nové umění až po\nm\njistou mez. V kronice tohoto čísla přinášíme\no tom obšírnější zprávu.\n*\n111. Výstava Skupiny V. U. v Obec-\nním Domě (květen-červen). Jádrem výstavy\njsou díla tří velikých osobností nového fran-\ncouzského umění: Picassa, Braqua a De-\nraina; jejich soubor obsahuje celkem 37 čí-\nsel a v takové bohatosti mohly se jimi vy-\nkázali teprve dvě výstavy v Evropě (v Ko-\nlíně n. R. a v Mnichově). Braque a Picasso\nzastoupeni jsou pracemi zvláště ze své zralé\nperiody a z poslední doby; díla pocházejí\nvesměs z galerie Kahnweilerovy v Paříži a\nze sbírky dra Vincence Kramáře na Smí-\nchově. Z mladých prací Picassových poda-\nřilo se získati 3 z majetku Schmidt-Dietze-\nlova (Neuer Kunstsalon) v Mnichově. Juan\nGris, krajan Picassův, je zastoupen 2 oleji,\nArdengo Soffici 4 grafikami. Výstava sesta-\nvena byla s tendencí ukázati a položití dů-\nraz na kvalitu v novém umění; v připo-\njených odděleních starého, lidového a exo-\ntického umění chce naznačiti, jak cítění\nv novém umění snaží se o bezprostřednost\na přímost výrazu, jež je těmto starým umě-\nním vlastní. Malované látky a plastiky exo-\ntické pocházejí z majetku posl. V. Klofáče,\nE. L. Kirchnera z Berlína, továrníka F. Meli-\nchara,prof. A.Mikše, malíře O. Nejedlého, inž.\nHněvkovského a MUDra F. Wachsmanna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c037", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[200]", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 50, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22", "titre_corps": "Veselý koutek III.", "titre_sommaire": "Veselý koutek III.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 325, "texte": "Veselý koutek III.\nUmělecký profil Otokara Štáfla.\n\n„Český Sběratel\" (poslední číslo 6, 7, 8) přinesl řadu prací Otakara Štáfla, v nichž\ntento dík svým schopnostem dostihuje (ku podivu!) charakteru nejrůznéjších\nmalířů, jako: Brunnera, Bendy, Klemma, Koblihy, Konůpka, Svabinského. Uvádíme\nz těchto náhodných podobností tyto:"}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 1100, "texte": "v\n„Český Sběratel\" připojil pak k tomu tyto pravé úsudky Dr. Jana Reichmanna (citujeme):\n„Umělecký profil Otokara Štáfla vykazuje dnes rysy již ostře a výrazně vyhraněné. Vý-\nvojové hodnoty jeho díla jsou jasně zřetelný . . . Otakar Štafl jest v pravé podstatě inge-\nnium malířské . . . Není možno neviděti, že Otokaru Štáflovi náleží značný podíl na vy-\nproštění knihy ze jha tovární ledabylosti . . . Nebudiž tím řečeno, že Otokar Štáfl jest\nv tomto ohledu jediný: vedle něho V. H. Brunner, Josef Váchal, František Kobliha,\nZdenka Braunerová i František Kysela stejně se přičinili o vymanění knihy z područí\nploché uniformity, slovem: o její zindividualisování. A bylo by jen spravedlivo, aby tato\nfalanx vylučovala ze svého středu ducha, jenž se vším zápalem umělce vědomého svých\ncílův usiluje o tuto individualisaci knihy? . . . Otokar Štáfl je pilný a svědomitý pra-\ncovník . . . Kdož by mu zazlíval, že někdy jeho záměry ztroskotají . . . Neboť Jen\nsvatým bojem, dle slov Hebbelových, sílí a mohutní umělecká\nosobnost. A uměleckou personalitou jistě Otokar Štáfl jest.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c038", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[200]", "page_fin": "[200]", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22.1", "titre_corps": "O. Štáfl (1913).", "titre_sommaire": "O. Štáfl (1913).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "debut_caractere": 327, "fin_caractere_exclue": 343, "texte": "O. Štáfl (1913)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c039", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[200]", "page_fin": "[200]", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22.2", "titre_corps": "O. Štáfl.", "titre_sommaire": "O. Štáfl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "debut_caractere": 345, "fin_caractere_exclue": 354, "texte": "O. Štáfl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c040", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[200]", "page_fin": "[200]", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22.3", "titre_corps": "V. H. Brunner (1909).", "titre_sommaire": "V. H. Brunner (1909).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "debut_caractere": 356, "fin_caractere_exclue": 377, "texte": "V. H. Brunner (1909)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c041", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[200]", "page_fin": "[200]", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22.4", "titre_corps": "Jaroslav Benda (1906).", "titre_sommaire": "Jaroslav Benda (1906).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "debut_caractere": 379, "fin_caractere_exclue": 401, "texte": "Jaroslav Benda (1906)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c042", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22.5", "titre_corps": "O. Štáfl.", "titre_sommaire": "O. Štáfl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 9, "texte": "O. Štáfl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c043", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.22.6", "titre_corps": "F. Kobliha.", "titre_sommaire": "F. Kobliha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 11, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "F. Kobliha."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c044", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 52, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.23", "titre_corps": "Veselý koutek IV.", "titre_sommaire": "Veselý koutek IV.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "Veselý koutek IV.\nARNE NOVÁK. (Cyklus o 4 zastaveních.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c045", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.23.1", "titre_corps": "Zastavení 1. Arne byl jednou jedním přičinlivým spolupracovníkem velkého žurnálu, jehož milé čtenářstvo v nedělní příloze vzdělával.", "titre_sommaire": "Zastavení 1. Arne byl jednou jedním přičinlivým spolupracovníkem velkého žurnálu, jehož milé čtenářstvo v nedělní příloze vzdělával.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.52", "debut_caractere": 57, "fin_caractere_exclue": 189, "texte": "Zastavení 1. Arne byl jednou jedním přičinlivým spolupracovníkem velkého\nžurnálu, jehož milé čtenářstvo v nedělní příloze vzdělával."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c046", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.23.2", "titre_corps": "Zastavení 2. Na prvního odváděje práci žádal za přídavek na metru, jest však oslyšán. Dává výpověď na hned, pro rozpor ideový.", "titre_sommaire": "Zastavení 2. Na prvního odváděje práci žádal za přídavek na metru, jest však oslyšán. Dává výpověď na hned, pro rozpor ideový.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.52", "debut_caractere": 191, "fin_caractere_exclue": 317, "texte": "Zastavení 2. Na prvního odváděje práci žádal za přídavek na metru, jest však\noslyšán. Dává výpověď na hned, pro rozpor ideový."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c047", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.23.3", "titre_corps": "Zastavení 3. Jelikož mu zbyla jakási hořkost v srdci, počkal si na p. Abonenta, o němž věděl, že těší se v redakci velké vážnosti, a křiknul na něho: „Vole! Zanechávám tě tak, jak jsem tě zastal.\" P. Abonent nereagoval.", "titre_sommaire": "Zastavení 3. Jelikož mu zbyla jakási hořkost v srdci, počkal si na p. Abonenta, o němž věděl, že těší se v redakci velké vážnosti, a křiknul na něho: „Vole! Zanechávám tě tak, jak jsem tě zastal.\" P. Abonent nereagoval.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.53", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 221, "texte": "Zastavení 3. Jelikož mu zbyla jakási hořkost v srdci, počkal si na p. Abonenta,\no němž věděl, že těší se v redakci velké vážnosti, a křiknul na něho: „Vole! Zanechá-\nvám tě tak, jak jsem tě zastal.\" P. Abonent nereagoval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c048", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.23.4", "titre_corps": "Zastavení 4. Jelikož byl ale Arne z několika oken pozorován, pravil: „To jsem citoval Anatola France.\" A rozloučiv se pod maskou a na kothurnu tohoto geniálního cynika a satyrika se čtenářstvem, odcestoval z redakce prozatím na vždy. Poučení, nebo morálka z této historky neplyne.", "titre_sommaire": "Zastavení 4. Jelikož byl ale Arne z několika oken pozorován, pravil: „To jsem citoval Anatola France.\" A rozloučiv se pod maskou a na kothurnu tohoto geniálního cynika a satyrika se čtenářstvem, odcestoval z redakce prozatím na vždy. Poučení, nebo morálka z této historky neplyne.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.53", "debut_caractere": 223, "fin_caractere_exclue": 503, "texte": "Zastavení 4. Jelikož byl ale Arne z několika oken pozorován, pravil: „To jsem\ncitoval Anatola France.\" A rozloučiv se pod maskou a na kothurnu tohoto geniálního\ncynika a satyrika se čtenářstvem, odcestoval z redakce prozatím na vždy.\nPoučení, nebo morálka z této historky neplyne."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c049", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.24", "titre_corps": "Věcná soutěž na novostavbu českého Národního divadla v Brně.", "titre_sommaire": "Věcná soutěž na novostavbu českého Národního divadla v Brně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2187, "texte": "Věcná soutěž na novostavbu\nčeského Národního divadla v Brně.\nVýbor Družstva českého Národního divadla v Brně vypisuje tuto soutěž za těchto pod-\nmínek:\n1. Soutěž tato je anonymní. Mohou se jí súčastniti výhradně jen oni projektanti, kteří\npodali projekty při soutěži ideové. Oněm projektantům, jichž projekty nebyly v soutěži\nideové ani cenou poctěny ani zakoupeny, budou podmínky a ostatní pomůcky pro sou-\ntěž potřebné vydány Družstvem českého Národního divadla v Brně pouze po zaslání\njednoho heslem opatřeného listu onoho projektu, kterým se dotyčný projektant súčastnil\nsoutěže ideové. List ten bude současně s podmínkami a pomůckami soutěžními zase\nvrácen. Projektanti cenou neb honorářem poctění přihlásí se o podmínky plným jménem.\n2. Ceny za nejzdařilejší podmínkám soutěžným i stavebnímu programu vyhovující pro-\njekty jsou tyto:\nI. cena 5000 K, 11. cena 3000 K, 111. cena 2000 K.\nVedle toho zaručuje se oněm projektantům, jichž 8 projektů bylo při ideové soutěži\ncenou neb honorářem poctěno, účastní-li se i věcné soutěže novými projekty stavebnímu\nprogramu a podmínkám této soutěže vyhovujícími, zvláštní honorář po 1000 K, i když\njejich projekt bude cenou vyznamenán. *\n3. Projekty buďtež odevzdány do kanceláře Družstva českého Národního divadla\nv Brně, Veveří ul. čís. 1, nejdéle do 6. hodiny večerní v sobotu dne 15. listopadu 1913.\nProjekty zaslané poštou musí býti podány u poštovního úřadu nejdéle do 6. hodiny ve-\nčerní téhož dne; v tom případě buďtež zaslány express. K projektům zaslaným po uply-\nnutí této lhůty nebude přihlíženo.\nČlenové poroty:\n1. Arch. Antonín Engel.\n2. Arch. Vladimír Fischer, c. k. místodržitelský inženýr.\n3. Arch. Kamil Hilbert.\n4. Arch. Jan Koula, profesor české vysoké školy technické.\n5. Arch. V. Roštlapil.\n6. Ing. Dr. A. O. Samohrd, c. k. stavební rada.\n7. Arch. Gustav Schmoranz, ředitel Národního divadla.\n8. Arch. Karel Skopec, stavební rada.\n9. Ing. Michal Ursíny, c. k. vládní rada, profesor české vysoké školy technické.\nZa výbor Družstva českého Národního divadla v Brně\nProf. Ing. M. Ursíny, Dr. tech. A. O. Samohrd,\npředseda stavebního odboru. předseda.\nAntonín Jaroš, Č. Spiruta,\npokladník. jednatel.\nV Brně, 15. května 1913."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c050", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[149]", "page_fin": "[149]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[149]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.1", "debut_caractere": 1270, "fin_caractere_exclue": 1552, "texte": "GRAFICKÝ ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um -prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c051", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[150]", "page_fin": "[150]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[150]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.2", "debut_caractere": 1694, "fin_caractere_exclue": 1902, "texte": "DĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, nYSLÍKOVA ULICE 1959\ndoporučuje se Lu ppovederú vešLepýcli oLchodnícíi i spoiečensLýcii tiskopisů\nv úppavě vzopné a v čase pokud možno nejLpaiším.\nTELEFON 2134."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c052", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[199]", "page_fin": "[199]", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "[199]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 103, "texte": "| ZÁBAVNÍ PODNIK\n| „M O N T M A R T R E\"\nPRAHA 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\n| ZAČÁTEK VlO HOD. VSTUP JEST VOLNý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c053", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[199]", "page_fin": "[199]", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "[199]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.49", "debut_caractere": 105, "fin_caractere_exclue": 299, "texte": "FILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOBERCŮ ZÁCLON, LÁTEK NÁByTKOVýCH, CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKy, VEŠKE-\nRyCH PŘEDMĚTŮ A POTŘEB PRO ČALOUNÍKy A TOVÁRNy NÁByTKU\nPRAHA 11., JINDŘIŠSKÁ 3, palác generali tel2ion"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c054", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[199]", "page_fin": "[199]", "image_debut": 49, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "[199]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.49", "debut_caractere": 301, "fin_caractere_exclue": 761, "texte": "<\nU22\nZCQ\nOá >H\nPJ <>U\nhHov7\nco cv é\nDá 03\n« I-U\nrf°<&\nzSfcz\n= <Sg\n° —zo\nI oá\ni Cu\nNQOt\n■UJglg\nM OUJ\n3 cu>co\náz\n>COv)-H\nDZ\n2\nOS\n£•<—>\n?zo\nQ H Dá\n—I [Jj H\nQ>U c/2\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\nfeíí*U\n;'. ■ ■■\nm\nwm\n' r ■\n\" '\n■\n***■: : ,: . *\n....„v.\nWEMkm\n%\nI® A\ni i i\n- -r - ■■ i\n» • ..« ■■ ■\nim ,\n-0 > \"0 ,Q\n,Q\no|l\nPí < „\nN<Ž\nPl^>\nr- Z\npí\nO 00\nH\nPí\nr*\nco\nH co\npí\nQ 00 DO\n5 Z Pí\n9oH\nT O\nm. J-\n><o\ndo <¥•\nPí 73 5\nO co\nO roh\nZ *>\nOP<\n< i PÍ\nP* I DO"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c055", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[200]", "page_fin": "[200]", "image_debut": 50, "image_fin": 50, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "debut_caractere": 403, "fin_caractere_exclue": 830, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\nStavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druha\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15.\nJOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c056", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 1102, "fin_caractere_exclue": 1479, "texte": "Středisko umělců KAVÁRNA ORIENT\" Praha L, Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny\nl!llllllllll!llllllllll!lllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll!lllílllll!lllllllllll!llll!llllllllllllllllllllllllllllll!llll!llllllll!IIIIIH\nNeuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund, ve Dvoře Králové n. L.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c057", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 1481, "fin_caractere_exclue": 1769, "texte": "PAŘÍŽSKÁ\nVĚŠTKYNĚ\nvýtečná, vše uhodne v pří-\ntomnosti i do budoucno-\nsti. Kdo chce svůj osud\nzvědět, račte se jen na mne\nobrátit. Jsem k mluvení od\n8 hod. ráno do 8 hodin\nvečer, v nedělí i ve svá-\ntek, a věštím na více roz-\nličných věcí. Každému\npřesně uhodnu.\nDITTRICHOVA UL. 5\nPRAHA 11."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c058", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 1771, "fin_caractere_exclue": 1834, "texte": "v\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c059", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 51, "image_fin": 51, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "debut_caractere": 1836, "fin_caractere_exclue": 1908, "texte": "Založeno 1865.\nOtakar\nSkřivan,\ntovárna\nna parkety\nPraha\nKrál. Vinohrady."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c060", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 52, "image_fin": 52, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 52, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.52", "debut_caractere": 319, "fin_caractere_exclue": 488, "texte": "Obchodní\ndům\nJan\nStoupa\n3?raha,\nJindřišská\nč. /.\nKoberce, záclony,\npřikrývky,\nkové látky, ce-\nstovní potřeby,\nzelezný\ndětské vozíky,\nhradní\nslunníky, rozklá-\ndací židle."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c061", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.53", "debut_caractere": 505, "fin_caractere_exclue": 673, "texte": "<\n<SI\nQ\n<\nZ\n<\n-o\nO\nt:\na\nrd\nE\n><D\n>\nO\nuo\n>\nftí\nT3\nO\n>ř-\nrd\nrd\nC ></>\n>\n£ Z\n1- Vp__ri\no\na\nB <\n:-\nV\n-\nC r. M\nUJ\no\nX ></)\no\na T\n<\n<\nr^\\\n>,\nI<\nX\nCJ\nUJ\nCQ\n•<u\n>\no\n■—\no\n-M\nO\n£"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c062", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.55", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 272, "texte": "Kostelní\na salonní okna\n3\nBY\nWi\ns\n1\nft\nJ.Vlasák, Praha\nL, Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\"."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c063", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.55", "debut_caractere": 274, "fin_caractere_exclue": 393, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c064", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.55", "debut_caractere": 395, "fin_caractere_exclue": 513, "texte": "KRESS A BERNARD\nPRAHA 111.\nHARRACHOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 4.\nSTAVBY ŽELEZNIC A MOSTŮ.\nREGULACE ŘEK A PNEUMATI-\nCKÉ ZAKLÁDÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c065", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c065", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.55", "debut_caractere": 515, "fin_caractere_exclue": 643, "texte": "TRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE ILLUSTROVANÝ CENNÍK"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c066", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c066", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.55", "debut_caractere": 645, "fin_caractere_exclue": 941, "texte": "Tabulové sklo so°™\nz jediné české sklárny v Třmících, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c067", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c067", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 226, "texte": "Ze 45 druhů, leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modely pro bronz, dřevo, kámen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c068", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c068", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "debut_caractere": 228, "fin_caractere_exclue": 534, "texte": "LAKýRNICTVÍ, MALÍŘSTVÍ\nPÍSMA, DŘEV A ŠTÍTŮ\nJAN\nSCHUBERT\nV PRAZE 1.,\nHUSOVA TŘÍDA ČÍSLO 242,9 NOVÉ\nNÁPISY A ZLACENÍ NA SKLE,\nDŘEVĚ, PLECHU, ZDI I PLÁTNĚ VE\nVZORNÉ SLOHOVÉ ÚPRAVĚ\nSTAVEBNÍ I NÁBYTKOVÉ NÁTÉRy\nV NEJLEPŠÍM PROVEDENÍ\nMODERNÍ PLASTICKÁ PÍSMENA\nZLACENÁ I V EMAILU\nSKLENĚNÉ FIRMy\nTRANSPARENTNÍ FIRMy"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c069", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c069", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "debut_caractere": 536, "fin_caractere_exclue": 676, "texte": "Arnošt Diepold\nzvonař v Praze L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce v\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c070", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c070", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "debut_caractere": 678, "fin_caractere_exclue": 873, "texte": "VÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský sta-\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě-\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c071", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c071", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "debut_caractere": 875, "fin_caractere_exclue": 1263, "texte": "Ústřední topení\na větráni všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZAVOĎ\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\n/m.\ni i\nPSÍ\nViti V\nLUDVIK HOSPERGR,\npánská módní síň.\nPřesná anglická a americká moda. Vzory látek přímo z Lon-\ndýna a New Yorku. Dodavatel nejpřednější společnosti.\nPRAHA 11., PALACKÉHO ULICE ČÍS. 5."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-03-c072", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_03#c072", "volume": "bmtnabk_1913_03", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "debut_caractere": 1265, "fin_caractere_exclue": 1535, "texte": "Umělý kámen\npro celé fagady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[149]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.1", "texte": "UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\n•v , . - • ,\nČasopis Skupiny Výtvarných Umělců. Revue mensuelle des arts, orgáne de Skupina Výtvar-\nň.j. u i* , i c T ji x i i_ ných Umělců (Groupe des artistes), Prague.\nRidi Pavel JanaK a rr. Langer s redakčním kruhem:\nEmil Filla, František Kysela, V. V. Stech, V. Štěpán. Rédacíion et administration: Prague 1., Františkovo\nnábřeží 10\nRedakce a administrace Uměleckého Měsíčníku a kan-\ncelář Skupiny Výtvarných Umělců v Praze 1., Franti- Directeurs en chef: Pavel Janák et František Langer,\nškovo nábřeží 20, 11. patro, denně od 9—l, 3—7 hod. Rédacteurs: Emil Filla, František Kysela, V. V, Stech,\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla\nIK7O h. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci Abonnement frs. 15.- pour an; un numéro fr. I*Bo\nKrál., filiálka v Praze,\nZa náklad a vydávání odpovídá zodpovědný redaktor Pavel Janák, Praha 51-1. Reprodukce grafického\nústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. - Tiskem „Grafie\", dělnické knihtiskárny v Praze 11., Myslí-\nkova ulice 1959.\nPojistěte se na život!\nOsoby od jiných ústavů pojišťovacích zamítnuté nebo s pojištěním odročeným pojištěny\nbudou za velmi příznivých podmínek u ústavu prvního řádu. Nab. od samotných ucha-\nzečů vyprošují se pod zn. „Risiko 99\" na kancelář 1.1.\n\nGRAFICKÝ ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um -prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[150]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.2", "texte": "čís. 6-7. Ročník 11. 1913.\nNo 6—7. Ile anné e.\n\nObsah\nText:\nFrant. Langer: Orfeus Euridice. Mlčení. Máš\nvlasy jako růže. Básně ....... 160,161\nFrant. Langer: Duše Symeonina. Novela ... 162\nVincenc Beneš: Nové umění 176\nKronika:\nMax Jacob 188\nBerlínské výstavy 190\nK. Coellen: Nové malířství 192\nObchod uměním 194\nK příležitosti premiéry Psanců\" 196\nUdálosti 197\nVyobrazení:\nUmění exotické: Hlava. Madagascar 151\nSoška. Mexiko 152\nSošky a maska. Guinea . . 176\nSošky. Kongo 177\nKolos. Ostrovy sandwichské 187\nPablo Picasso: Zátiší 153\nŽena s mandolinou 154\nŽena s houslemi 155\nHousle na zdi . . 156\nHlava 166\nG. Braque: Zátiší 157\nTorso ženy 158\nLept 159\nj. Gočár: Nový lázeňský dům v Bohdanči 168, 171\n172, 173, 174, 175\n111. Výstava Skupiny V. U.: Oddělení francouz-\nského a exotického umění 192, 193\n\nSommaire\nTexte:\nFr. Langer: Orfeus á Euridice. Silence. Tu\nas les cheveux comme roses. Poěmes . 160, 161\nFr. Langer: L'áme de Syméone. Nouvelle. . . . 162\nV. Beneš: L'art nouveau ~ 176\nChronique:\nMax Jacob . . 188\nLes expositions de Berlin 190\nK. Coellen: La peinture nouvelle 192\nCommerce de l'art 194\nA I'occasion de la premiére de „Psanci\" ... 196\nLes événements 197\ni\n111 ustrat i o n s :\nL'art exotique: Téte de Madagascar 151\nStatuette de Mexique 152\nStatuettes et masque de Guinée 176\nStatuettes de Congo 177\nStatue colosale des íles de Sandwich .... 187\nPablo Picasso: Nature mořte 153\nFemme á la mandoline 154\nFemme au violon 155\nViolon accroché au mur 156\nTéte 166\nG. Braque: Nature mořte 157\nTorse de femme 158\nGravure . . . 159\nJ. Gočár: Le nouveau casino des bains á Boh-\ndaneč 168, 171, 172, 173, 174, 175\n1115 exposition de Skupina: De la salle de l'art\net exotique 192, 193\n\nDĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, nYSLÍKOVA ULICE 1959\ndoporučuje se Lu ppovederú vešLepýcli oLchodnícíi i spoiečensLýcii tiskopisů\nv úppavě vzopné a v čase pokud možno nejLpaiším.\nTELEFON 2134."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.3", "texte": "Hlava.\nŘezba ve dřevě. Madagaskar.\nSbírka Brummerova v Paříži."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.4", "texte": "Soška.\nKámen. Mexiko.\nSbírka prof. Mikše v Praze."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.5", "texte": "Pablo Picasso:\nZátiší. (1912)\nSbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.6", "texte": "Pablo Picasso:\nZena s mandolinou. (1911)\nFoto Kahnweiler v Paříži.\nSbírka Dra V. Kramáře, Praha-Smíchov."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.7", "texte": "Pablo Picasso:\nŽena s houslemi. (1911.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.8", "texte": "Pablo Picasso:\nHousle na zdi. (1913.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.9", "texte": "Georges Braque:\nZátiší. (1912.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.10", "texte": "Georges Braque:\nTorso ženy. (1910.)\nFoto Kahnweiler v Paříži."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.11", "texte": "Georges Braque:\nLept. (1912.)\nZ nakl. Kahnweilerova v Paříži."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.12", "texte": "Verše.\nFrant. Langer:\n\nOrfeus Euridice.\nKudy jdu, vy jdete se mnou,\njá k vám tiše hovořím.\nLeč slova má k vám nedolehnou.\nA dolehnou-li, nepohnete\nni svými rely k odpovědi.\nA přece stále se mnou jdete.\nSlova, která ve mně zrála,\nna křoví věsím podle cesty,\nabyste si jich natrhala.\nAvšak krok váš příliš spěchá,\nže moje slova bez užitku\nna holém křoví zvadnout nechá.\nZe svých slov něhou měkká sbírám,\njež, byste nohou nezranila,\nna cestu před vás rozprostírám.\nVšak zrak váš v neurčitu bloudí,\nvy klopýtáte přes křemeny,\na z vašich nohou krev již proudí.\nTak jdete, jako duše kráčí,\nkterá již sešla do podsvětí\na na chvíli se na svět vrací.\nA lidských slov již nechápete,\na lidských citů neznáte již...\nVšak se mnou, se mnou stále jdete\n\nMlčení.\nNáhle jsi zmlkla, ústa uzavřela\njako červenou skřínku s perlami.\nTehdy mne jako voda zaplavilo\nze tvých rtů prýštící se mlčení\na v tichu lahodně mi bylo."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.13", "texte": "Koupal jsem se v něm jako v noci teplé\njako v klidné řece, v klidném, bílém světle,\na bylo mi čisto a bylo mi lehce,\nkdyž jsem středem ticha nyní plul;\nsmírně ve mně bylo jako nikdy dřív,\njakoby ze mne ticho mdlobu smylo\na já v časné ráno procitnul.\nTicho ... Ale — zdá se — v dálce hučí splav.\nTo bylo naše okno otevřené do zahrad.\nV zahradách byly děti; nádraží v dálce; město; svět\nVše, co jsem neslyšel, dokavad hovořilas,\nco nyní všechno slyším, oknem slyším znět,\nutlumené dálkou v šepoty...\nNebylo ticha, jen tvé zmlknutí...\n\nMáš vlasy jako růže.\nStrom pod poupaty sklání svoje větve,\nmilá s milým sedá pod haluze,\nčeká strom, co milý řekne.\nMilý říká: /\nMáš vlasy jako růže.\nA v noci pak strom všecek rozekvítá.\nJe pozdě večer, dívky jdou již spáti\na plný pokoj šumí jejich šaty.\nKdyž malá sestra světlo shasne,\ntáže se starší: Co ti říkal milý?\nTa mlčí chvíli, tak to bylo krásné.\nPak: Řekl mi\n„Máš vlasy jako růže/'\nA tehdy vzdech se ozve ze všech lůžek.\nVzdech, jakoby dívek dotkly se ruce.\nTušením touhy povzdychly spící\n(kdosi přec děl: „Máš vlasy jako růže\")\nnad tím, co dovede svět všecko říci.\nVzdech jim jejich srdce otevírá."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.14", "texte": "V usínání dýší smírně a mile,\nleč jinak než loni, jinak než včera,\ndnes jejich ústy srdce dýchá,\njakoby dýchaly věnečky bílé.\nVěnečky, jež jejich ústa dýší,\nse rozpínají v dálku i šíři,\nprovanou okenními záclonami,\nvinou se po střechách, po ulici,\novíjí stromy, stavby, tvory, věci\ni lidi, nejvíce lidi, guirlandami\na pak se vrátí kruhem opět k srdci.\nA zítra ráno, až vstanete z lože,\notevřete okno jak je svět jiný!\nTleskáte do dlaní: Můj bože, můj bože!\nÓ, světe, světe, spanilý, milý!\nSestřičky, sestry, celý svět volá,\npojďme mu naslouchat, co hovořit bude,\nvčera byl daleko, dnes všude a všude,\n(nevíte, že se v noci spial s vámi?)\npojďme a slyšme jeho slova!\nOch, celý svět dnes voní resedami!\n\nSymeonina duse.\nFrant. Langer:\n\nJá, který jsem jednooký a mrzak ochromlý na levou ruku, pohlížím na krásnou Sy-\nmeonu. Sedíme ve vinárně v podloubí a venku je sněhová plískanice a déšt. Ale zde jest\nteplo z ohniště, u kterého sedí Symeona. Sedíme a hrajeme v karty; na nich jest již těžko\nrozeznati figury pro otisky prstů; pijeme nakyslé víno z letošního vinobraní. Já a ještě\nčtyři jiní, já žebrák, který užívá zmrzačení jako léčky na soucit a pravé zdravé ruky k chy-\ntání hozených penízů, pak ještě jiní čtyři ne lepší mne, snad zloději, žebráci, lupiči, po-\nvaleči. Ale u ohniště schoulena sedí Symeona, ovruby jejích sukní jsou uplouhány mo-\nkrem ulic a ruce má zkřehlé zimou. Proto sedí u ohně a hřeje si je nad plameny, protáhlé\nprsty si hřeje, kloub za kloubem i lokty tenké a hubené.\nNemyslím na hru, ale na Symeonu, jak sedí a dívá se do ohně. A cítím, jaký jsem\nmrzák a jak jest ona krásná, třebas jest bez duše. Již ani nehraju a jen se na ni dívám,\nale neodvažuji se něco jí říci. Bojím se, že nedovedu mluviti pěknou lidskou řečí, ale jen\nřečí pobudů, a že cokoliv bych jí řekl, bylo by nízké a hrubé. Ačkoliv, kdybych měl od-"}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.15", "texte": "vahu, jistě bych pro ni nasel dobrých slov já však neodvážím se promluvili, jenom\nmyslit na ni ao ní ale kdybych se odvážil, řekl bych jí: „Krásná Symeono, Symeono,\ntolikrát si již opakuji tvoje jméno, že se mi vrývají do kůry srdce jeho písmena!\"\nZatím přišel také nosič z přístavu, ale ten sedl si opodál nás, protože byl člověk po-\nctivý, a také uhlíř sedl si k němu, když přišel, též jiní lidé přišli a tak se vinárna naplnila.\nMy čtyři stavěli jsme si vína k ohni, aby se ohřála, ale Symeona na nás nepohlédla. Ne-\nvzhlédla ani, když odcházeli lidé a zdravili ji, protože se jí každý klonil, když odcházel,\nněkdo snad výsměšně, leč jiní upřímně, protože byla bez duše a takové lidi sám bůh\nopatruje.\nSymeona, když byla ještě malým děvčátkem, zamilovala se do mladého theologa. Ale\nměli se rádi jako děti, jenom pohledy, úsměvy a myšlenkami. Když však byl vysvěcen\nna kněze a měl odejiti z našeho města k starému faráři, aby mu byl ku pomoci, vyprosil\nsi ještě tři dny před odjezdem. Sel poprvně a naposledy k Symeoně, poprvé a naposledy\nse spolu setkali a celé tři dny byli pospolu v jejím pokoji a v zahradě, kde zrála jablka\na visely těžké, přetěžké hrozny ze všech loubí, zdí a besídek. Poslední večer, když od ní\nnavždy odcházel, šli spolu za město ruku v ruce, plakali spolu a opět se těšili navzájem.\nA loučíce se, zaslíbili se sobě jednou provždycky svými myšlenkami.\nSymeona pak myslila jen na něho, a kněz, kdykoli se jeho myšlenky odpoutaly od zem-\nských věcí, myslil jedině na ni. A nitky jejich myšlenek svazovaly se k sobě konci a sva-\nzovaly oba milence. A prudkost jeho myšlenek a hloubka jejích myšlenek byly takové,\nže Symeona pocítila každou jeho myšlenku, a když ji pocítila, celá její duše počínala opou-\nštět její tělo a odebrala se ke knězi, takže té chvíle Symeonino tělo zmrtvělo.\nJistě lidské duše nejsou jakoby z jednoho celku, jak jsou malovány a líčeny jako těla\nbílá a poloprůhledná. Ale lidská duše se spíše podobá hejnu neviditelných ptáků. Někteří\nz nich mohou zůstati v těle a jiní odlétnouti, ale všichni se vracejí do těla jako do hnízda.\nTak posílá voják svůj stesk, modrého ptáka, do rodných hor, a stesk proletí údolím a\nkolem kostela na vršku, potom se snese nad ves k silnici s topoly, ba až k potoku, a letí\npodle něho až ke mlýnu, kde usedne a naslouchá. Pak se vrátí k vojákovi. Stejně odlétají\nmatčiny starosti, šediví ptáci, k dětem, od nichž na chvilku poodešla, snad jenom na ná-\nkup, poletují po světnici, kde jsou děti, prohlížejí okna, zdali jsou zavřena a všechny ohně\nuhašeny. Takové jsou též myšlenky na milou, co činí, co mluví a zdali nezapomněla. Ta-\nkové jsou též vzpomínky, které člověk vysílá do minula a naděje, zelení ptáci, které pře-\ndesílá do budoucna.\nAle Symeona posílala ne části své duše, ale ji všecku ke svému milenci. Všechna z ní\nvyšla vzpomínky, naděje, myšlenky, stesk, soucit, radost i žal, vše, co je v duši a pro co\njiž ani jmen není, vše za ním vysílala, kdykoliv si na Symeonu vzpomenul. Její duše jej\nobklopila se všech stran a pronikla uvnitř, takže jí bylo zjevno, co činí i co se v něm děje.\nPak, až když ustal vzpomínali, vracela se duše k Symeoně a vyprávěla jí.\nDokud duše byla mimo tělo, chodilo tělo jako mrákotné s rukama v před vztaženýma,\naby o nic nenarazilo, neodpovídalo na otázky, nepojedlo ničeho, dokud se mu duše ne-\nvrátila. Když však se duše vrátila a vyprávěla, toto se stalo: Symeona seděla někde ne-"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.16", "texte": "pohnutě, ani vička oční, ani tvař se jí nehýbala. Až náhle oživla, to duše se vrátila. Pak\nduše mluvila, a co mluvila, všecko říkala Symeoninými ústy, jenom že překrásnými slovy\njako zpíváním, že až se lidé zastavovali a poslouchali. A zase Symeona odpovídala jí svým\npřirozeným hlasem, takže vypravující duše a Symeona spolu rozmlouvaly jedněmi ústy.\nTvář Symeony se smála a usmívala při slovech duše, když slyšela, co její milenec o ní\nmyslí a jak na ni vzpomíná. Protože myslil na ni i při bohoslužbě, i když vyšel do za-\nhrady vzpomínal na ni, a když ošetřoval včely, které měl rád, mluvil k nim o Symeoně.\nTak pokaždé duše vypravovala a vždycky rozradostnila Symeonu.\nMilenec v odlehlé vsi na ni den co den častěji a častěji myslil a milenka častěji a častěji\nodesílala k němu svou duši, nejdříve na hodiny, pak na dlouhé chvíle, ba i na celý den,\nráno duše odlétla, když se kněz probudil, protože jeho první myšlenka byla na Symeonu,\na vrátila se až když usnul, protože na ni byla i jeho poslední myšlenka a někdy i ke spí-\ncímu zalétala, protože o ní snil.\nAle kdysi se vrátila Symeonina duše ulekána a mluvila v roztrhaných slovech. Jak mladý\nkněz vypravoval včelám o Symeoně, že její polibky jsou sladší jejich medu, a když Syme-\nonu políbí, má v ústech vůni, jakoby se horkého medu napil, ale že ještě stokrát sladší\njsou její prsty a není květiny medonosné sladší nad některý z nich. Tehdy se Symeona\nzarděla a byla šťastna a divila se duši, proč jest poděšena: „Proč řekla Symeona\nduše moje, se celá chvěješ, když mluvil taková slova? Jakou krásnější zprávu mi můžeš\npřinésti a jaká jest větší chvála pro milou, než je-li jako med a květ? \" Ale duše vyprávěla,\nže bylo okno ve faře otevřeno a farář jím slyšel knězův hovor a vytýkal mu, že myslí na\nženu. A když kněz řekl, že ji miluje a že jí náležel, tu stařec mu vyjevil, že hřešil těžce\nproti všem božským řádům a hřeší ještě, vzpomíná-li na ni. Kněz však se přiznal, že na\nni myslí kudy kráčí a nikdy jeho myšlenky mu od ní neustupují, ani když slouží Bohu.\nNyní promluvil k němu farář o hrůzách hříchu a rouhání i věčného zatracení. Mladý kněz\npočal rozjímat a uvažovat o těchto slovech a cítí nyní ruku boží na svém srdci, jež jest\nnáhle těžké, bezradné a bojácné.\nTu Symeona se zalekla a řekla duši: „Jdi, duše, zaleť opět k němu a pak mi řekni, zdali\nse posílilo jeho srdce!\" Duše poslušně odlétla, ale po malé chvíli se vrátila a vyprávěla,\njak Symeonin milenec rve si vlasy, bije v prsa, jak volá k bohu, prosí, aby zapomněl na\nni. Zase jí řekla Symeona a všichni jsme to slyšeli: „Jdi, duše, za chvilku si na mne vzpo-\nmene a pobuď u něho, aby se mi žádná jeho myšlenka neztratila.\"\nDuše z ní vyšla a vrátila se až za dva dny se slovy: „Symeono, tvůj milý dosud myslel\nna tebe, kudy chodil, a po dva dny jej neopouštěly myšlenky na tebe, takže jsem se ne-\nmohla navrátiti. Ale nyní, übohá Symeono, mne zaplašil, protože nemyslí již na tebe, ale\nodhodlává se k velkému pokání, neplač, půjde do divošských zemí, bude tam konati\nmilosrdné skutky, bude strádati a ještě na sebe bráti cizí utrpení, aby smyl svoji vinu.\"\nKdyž to Symeona uslyšela, plakala a plakala nevím jak dlouho.\nKněz opravdu odešel na loď, která plula do Cíny a vyplula z našeho přístavu. Byla\nvelká o třech komínech a plulo na ní mnoho lidí i z jiných zemí. Symeona přišla na ná-\nbřeží a dívala se za lodí tak dlouho, až dým z komínů zmizel za mořem. Když loď plula"}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.17", "texte": "již v dálce, za obzorem, i maličké vzpomínky milencovy vzdalovaly jí duši z těla, protože\nmalé vzpomínky vyskakovaly bez jeho vůle, ale on vzpomínky ihned zaplašoval, takže\nse duše brzy vracela skoro beze slova a bez vzkazu, vypravujíc pouze, co spatřila, jak\nchodě modlí se, těší vystěhovalce a sestupuje do lodní nemocnice. Ale když se loď vzda-\nlovala po dny a noci, kněz více si na Symeonu vzpomínal, její duše se vícekrát za ním\nrozlétla, vzpomínal déle, hodiny a dny, a tak dlouho duše dlívala u něho, až konečně\npřicházela k Symeoně, jen když usnul bezesným spánkem. Neboť kněz velmi miloval\nSymeonu.\nNež tu jednoho dne na celém moři vypukla bouře a drtila všecko živé, co na něm ply-\nnulo. Dostihla i vystěhovalecké lodi, na níž nastal nesmírný nářek a vypukla všecka lid-\nská zoufalost a děs. To připomnělo knězi hrůzy zatracenců, které mu farář vylíčil, a tu,\nchvěje se o své spasení, prosil boha, aby mu odňal vzpomínky na Symeonu. Skutečně\ntaké soustředil v sobě modlitbami tolik síly, že zaplašil všechny vzpomínky a tehdy se\nduše vrátila k Symeoně a vyprávěla jí o bouři i o zapomenulí. Řekla také, že navždy asi\njiž bude u ní dlíti, že její milenec ji nikdy k sobě nepřivolá, když má tak silnou víru a vůli.\nBouře se zatím rozpoutala a byla jako nikdy před tím a došla až k našim břehům a\nrozbila mnoho lodí.\nSymeona přála si, aby se kněz na ni rozpomněl, aby její duše mohla býti u něho\nv těchto zlých chvílích, ale on na ni nevzpomínal a duše k němu nemohla dolétnouti.\nDen byl hroznější dne, že takových nikdo nepamatuje, bouře neustávala a nejhroz-\nnější zprávy přicházely se všech stran. Všechny zvony vyzváněly za ty, kteří hynuli na\nmořích. A ženy námořníků chodily bledé a zděšené se šílenýma očima.\nLoď vystěhovalců prchala bouři po čtyři dny a übíhala do zálivu, v němž mohla býti\nzachráněna. Leč když již země byla na blízku, roztrhla se v půli a počala ponořovali se\nse vším, co na ní bylo.\nTehdy kněz, který ani již nevzpomínal na Symeonu, modlil se zoufale, aby také jeho\nposlední vzpomínky náležely jedině bohu. Leč když již tonul, marna byla jeho zbožnost\na zapomínání, vykřikl: „Symeono, Symeono!\" Tolik ji miloval.\nVýkřik přivolal Symeoninu duši a duše dolétla jeho úst ještě dříve než je voda zavřela\na tehdy právě vlna dospěla až k nim a moře se zavřelo nad oběma. A v našem městě padla\nnáhle Symeona k zemi a z jejích úst ještě vyšla ozva onoho posledního výkřiku, když se\nvoda zavírala nad knězem a Symeoninou duší. A všichni jsme slyšeli: „Symeono, Sy-\nmeono!\"\nKéž by jinak neumíraly duše těch, kteří milují!\nOd té doby jde Symeona bez duše životem. Zapomíná, kde má domov, sedá na ná-\nrožních kamenech, spává pod mosty a oblouky cizích dveří. Nikdy se již nevzbudí, nikdy\nse k ní již duše nevrátí, protože utonula v moři. Symeona necítí, nevidí, nemyslí. Její tělo\nstává se obětí nočních chodců, kteří odejdou, vtlačivše jí peníze do ruky. Ale ona peníze\nvypouští z dlaně, neboť nechápe ničeho. Její rty bývají kořistí opilců, kteří ji líbají, po-\ntkavše ji. Ale ona jich nepociťuje, nechává si tak vypíjeli svou sladkost, necítíc ji. Neroz-\numí slovům, která jí říkají, trpí mlčky a snáší vše jako živočich. Nemá duše."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.18", "texte": "Ale já, který zde sedím mezi nízkými a hrubými lidmi, chtěl bych k ní býti dobrým a\nmilovati ji a volatí na ni každého dne: „Symeono, Symeono!\"\nA takto si vše přemýšlím: Před krčmou ozve se rachocení jakoby kol a čekáme, že\nněkdo, kdo vyhlédne z okna, řekne: „Přijel veliký pán, podívejte se, čtyři koně má za-\npřaženy.\" Avšak všichni ztají dech a dovnitř vejdou dva andělé se světly a pak archanděl\nMichael s mečem v ruce, za nimi vstoupí Pán v celé své nebeské slávě. Všecko se z něho\nrozesvítí, i naše kalné víno. Tu Pán obrátí zrak zvůj na Symeonu a na mne a vezme\nSymeonu za ruku a přivede ji ke mně. Já však budu pokorný a neodvážím se na ni ani\npohlédnouti. Než Pán vloží její ruku do mojí a andělové s pochodněmi se postaví po\nnašich stranách. Tehdy vypukne v krčmě křik: „Proč má krásná Symeona náleželi to-\nmuhle mrzákovi?\" „Nás všech jest Symeona!\" „Každému z nás již náležela a my jsme\nsi ji koupili.\" A pohrnou se ke mně, aby mi ji vzali. Ale já ji k sobě zdravou rukou při-\nvinu a Symeona pohlédne prosebně na Pána a on nás vyslyší. Rozkáže archandělovi,\naby tasil meč, a když jej vytasí, zvolá: „Kdo se k nim přiblíží, zemře.\" Tu se všichni za-\nleknou a rozestoupí se, my pak půjdeme za Pánem, kamkoliv nás povede a za námi\npůjdou jeho služebníci a budou nám svítit na cestu. Tak to bude, Symeono, Symeono!\n\nPablo Picasso:\nHlava."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.19", "texte": "Josef [illegible] Gočár:\nNový lázeňský [Illegible] v Bohdanči.\n[Illegible]"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.21", "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdančí.\nStřed budovy nad terasou."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.22", "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nKolonáda."}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.23", "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nVnitřek kolonády."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.24", "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nHlavní schodiště."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.25", "texte": "Josef Gočár:\nNový lázeňský dům v Bohdanči.\nHostinský pokoj."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.26", "texte": "Sošky a maska. Guinea.\nSbírka Kahnweilerova v Paříži.\n\nNové Umění.\nVincenc Beneš:\n\nUvědomíme-li si, že každé umělecké dílo je vždy výronem a zároveň výrazem určitého\nživotního názoru a přesvědčení, bezdečně zjeví se nám velká otázka po příčině tak náhle\nnápadně odlišného charakteru nejnovějšího umění a po důvodu všech změn a zvratů\njeho vznik doprovázejících. Vždyť v duševním životě lidstva se v posledních letech nic vý-\nznačného nezměnilo, vývoj jde svým určitým krokem rovnoměrně vpřed.\nDůvody toho jsou širšího rozsahu, nemohou se omeziti pozorováním jen posledního\nobdobí neb umění je vždy jen květem, nejzralejšími vytrysklými šťávami ze spodin\nplynoucího života, který nutně časově vždy předchází svému vyvrcholení v kultuře a\numění.\nOnen neklid v uměleckých projevech, datující se již několik desetiletí, ony zmatky a vy-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.27", "texte": "Sošky. Kongo.\nSbírka Brummerova v Paříži.\n\nbočování, úsilná hledáni, úzkosti, vraceni se, zvraty k historismu, systémy často jen mrtvé,\nzáměna umění za vědecké methody, pomoc intelektu, chvat, náběhy, změny - to vše byly\npříznaky skrytých sil, těhotnosti a nahromaděných potencí, jež čekají jen na rozhodné\nosudné slovo. Připadá to jako hráz, u níž kupí se dlouho vzdouvající a narážející se vlny,\nhromadí se na tomže místě, kde vše se zadržuje a směsuje (kompromisy se starým), až\nkonečně ještě jeden rozhodný náraz a vše řítí se novým směrem, se změněnou intensitou,\nnovou formou útvaru, svobodně a nespoutané vpřed, jakoby naprosto jiné světy se ote-\nvřely a zatím vše logicky vyplynulo z minulého, a divák žasne, diví se, nechápe onu pro-\nměnu energie v nové formy a útvary, je strhován, brání se, marně, vše řítí se vítězně vpřed\na není síly, která by zastavila a odolala.\nTo je asi obrazem umění celého stol. 19. a nyní nastává ono uvolnění a svobodný prů-\nchod všech energií, vybíjejících se spontánním způsobem v nových uměleckých projevech"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.28", "texte": "všeho druhu. - V úvaze o uměleckých zjevech a o jejich charakteru je třeba především\nvěnovat svou pozornost zkoumání současného života, jeho smyslu, životnímu názoru\na přesvědčení člověka.\nIntelekt u lidstva postupem času a během vývoje sílí a se vyvinuje, jeho poznatky se\nrozšiřují a rozmnožují; následkem toho zaujaly poznatky intelektu během dob mnohá\nmísta, která před tím vyplňoval silou fantasie, svými představami a dohady pouze instinkt.\nTak v náboženstvích, mythologii, celý starý zákon, ráj, vznik světa atd. je souhrn zosob-\nňovaných, symbolisovaných citů, které fantasie vymyslila, by vyložila si různé záhady\nrozumem nevysvětlitelné, a aby tak zajistila člověku bezpečné jistoty. To vše byly po\ndlouhé časy pohnutky uměleckého zobrazování, ne sice jen jako motivy, ale jako životní\nnázor a víra, jež projevovaly se svým způsobem též ve formě. Na místo toho nastoupilo\nve všech oborech během osmnáctého stol, počínaje, hlavně pak ale v 19. stol., všude\npřísné vědecké poznání, které vysvětluje zcela chladně objektivně veškeré neurčitosti a\nzáhady.\nTím padnul mythus a veškeré krásné pohádky lidstva jak o vnějším tak o vnitřním pů-\nvodu, bytí a určení člověka, a věda podává všude jen přísnou věcnou realitu. Lidstvo tím\nztratilo svou naivnost, značný to popud umělecké tvorby (všecky ty poetické představy\ndřívější jistě vytvořilo umělecké cítění národů Homer), neztratilo však cit, důvod a po-\npud uměleckého tvoření. Proto umění tvoří se dále, za silně však změněných vnitřních\npodmínek. Nastala zde podstatná změna názoru člověka na sebe sama, na určení a zánik,\nna celou přírodu. Přechod ten neudál se najednou, ale byl připravován již dlouho roz-\nkladným koncem baroku a pak rokokem, kteréž svou vnitřní chudobu zastíraly přehá-\nněním do pompésnosti, efektu, nabubřelosti, pozlátka a kudrlinek. Rázné rozřešení této\ndekadence v životě přineslo sociální hnutí národů, vzbuzené velkou revolucí, kdy vzni-\nkaly nové životní podmínky, ale též nové přesvědčení a nový životní názor.\nStal se zde ohromný přelom, podobný, ba snad ještě většího dosahu, zániku světa\nantického, jehož pád téměř uměle a konvencí udržovaný dokončil okamžik, když Kristus\npřinesl nové gesto života, pro které již mnohá srdce byla připravena, nenašla však dosud\nsílu nového názoru, novou formu života. Po této veliké přeměně přichází teprve po jistém\nčase umění, jako projev nového názoru a víry.\nForma, ono vnější jako značky a symboly zašlých bohů (ovšem vnějšně, dekorativně)\nje konservativní, dlouho vždy ještě ve všeobecnosti přetrvá, když duch je již dávno napřed\nv jiných oblastech.\nS počátku ono cítění projevilo se v Itálii jen částečnou transformací tradičních forem\njednak antických, jednak egyptských, v nichž znenáhla proklubává se nové cítění, mění\nformu, zhrubuje, prvokřesťanské fresky a plastiky jsou ještě silně antické (Pompejské,\nrovněž v Byzanci), primitivnost se zvětšuje a konečně vytváří se zcela nový, odlišný sloh\nrománský, který svým přechodem dal postupně vznik nejvyšší formě křesťanství, gotice,\njež je světem zcela již jiným, opačným, a přece je znatelna ještě kontinuita. Zde leží\ndůvody historičnosti.\nCosi obdobného v umění projevuje se v období po Velké revoluci a v celém 19. stol.,"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.29", "texte": "jenže zde je proces onen ještě komplikovanějším následkem silných převratů sociálních,\nuvolněním všech dosud poutaných sil a úplnou svobodou individua, čehož nezbytným\ndůsledkem bylo roztříštění sil a porušení veškeré kollektivity. Ohlas toho projevil se brzy\nv umění, kde bylo množství zájmů často naprosto rozporných, nebylo spolehnutí se na\nvšeobecnost a možno říci, že celý umělecký postup v 19. stol. spočívá na bedrech ne vel-\nkého počtu jedinců. Ale přes to může se rozpoznati v celém období povšechný společný\nznak, projevovaný nejrůznějším způsobem. Je to přiklánění se k hmotnému světu, k realitě.\nAž do impressionismu je to stále starý způsob chápání plastiky a prostoru, ba v so-\nchařství trvá výhradně ještě déle, protože malířštví v době im- a neoimpressionismu\nzabývalo se experimenty a problémy jen sobě vlastními, často zájmy jen povrchovými,\nkteré podstaty umění tak dalece se nedotýkaly a jak sochařství tak architektuře nedo-\nstupnými, a proto tato dvě odvětví docházejí změn teprve v době nynější, kdy nové silné\npřesvědčení proniká hluboce do všech útvarů života a umění.\nUmění do impressionismu bylo tedy kompromisem s dobou předchozí a nový názor\nprojevoval se především jen jistou změnou cítění, přiklánějícího se k realismu, které však\njevilo se hlavně jen motivem (Daumier, Courbet, Millet). Teprve impressionismem nastala\nradikální změna, přišlo silné uvolnění tradicionelních forem, jež odvrženy jako nepotřebné;\nv umění byla prohlášena volnost, osvobození od minulého, obdobné individuelní volno-\nsti sociální, ale tím vznikla též v umění anarchie, téměř dodnes trvající, tak draze vyku-\npovaná a zaplacená. Velcí umělci platili silným oslabením svých energií a roztříštěností a\nvše ostatní zvrhlo se v pustý naturalismus* a nyní jen s největším úsilím a obětmi dopra-\ncováváme se zase nutných předpokladů umělecké formy. Odtud všecka ona úsilí, theorie,\nstudium, ony rozpory s konvencí a setrvačností lidskou. (Masse, která je vždy neumělecká,\nodpovídá naturalismus nejvíce, protože ho může chápat očima, jimiž je každý obdařen.\nPři dnešním demokratismu každý rozhoduje bez skromnosti v uměleckých otázkách a\nproto se udržuje ono trvání na fotografické věrnosti.)\nKaždé velké umění minulosti vznikalo ponenáhlu delším vývojem, na př. gotika z ro-\nmánského slohu přiměšováním a přesazováním různých složek a přídavků, s počátku\npovrchově jen, později stále podstatněji, až vrcholný útvar, gotická kathedrála, jako vy-\nřešení prostoru přichází až na konec. Obdobně celé 19. století v malířství je přípravou\na různými projevy a příznaky nově vznikajícího chtění, stále více se vzmáhajícími. Nej-\nprve byly to kompromisy s barokní formou plastiky a prostoru, později další složky, nové\npojímání barvy, líčení světla, živost, rozrušování hmotnosti, obrazová plošnost, nové způ-\nsoby techniky. Pod tím vším bylo však dosud ještě ono normální staré pojímání přírody.\nNyní ale dochází se ke změně a vytvoření onoho podstatného, jež dává jedinečný cha-\nrakter každému velkému umění, ku vytvoření nové plastiky a prostoru, mimo jiné důle-\n\n* Tento je dnes pěstován neuměleckými živly celého světa. Jemu bezděčně přinesl impressionismus ještě\noprávnění objevy přirozených barev a tak umožněno pod záštitou umění pěstování oné zrůdy, jaké se nedo-\npustil žádný věk, naprosté bezduché kopírování přírody ve formě i barvě ; proto dnes tolik individuí zaměst-\nnává se takovým „uměním\", protože je dovede každý, kdo má jen oči a není pod normál. Akademie dnes\njsou výrobnami na t. zv. umělce a kopírovacími ústavy modelů. Dokladem toho u nás je Moderní Galerie."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.30", "texte": "žité faktory; a to jest onen náhlý, logický však přelom v dnešním umění. Podkladem to-\nhoto umění je nový názor člověka na svět a sebe sama, který vzniká již po celé 19. sto-\nletí. Podstata jeho záleží jen v přiklonění se jedině ku věcem tohoto světa a chápání jeho\nse stanoviska jen absolutní věcnosti. Na vytvoření jeho pracovaly všecky empirické a vě-\ndecké poznatky a mnohé sociální změny 19. století.\nKdežto antický a renaissanční člověk chápal svět, vyrovnával se s ním a hledal vykou-\npení tím, že s celým okolím, s přírodou, žil ve smíru a pohodě, činil jakýsi ladný kom-\npromis, když stotožňoval se se vším (i svoje božstva zpřírodnil, sesvětštil) a člověk Ori-\nentu vykupoval se tím, že dával životu proti přírodě a změnám větší konsistenci, trvalost\n(Egypt) a ostatní (Asie) chránili se proti všem zlům a zmatkům života formou čistě ab-\nstraktní, nastavovanou jako ochranný štít proti, jako symboly trvalosti a neměnitelnosti,\nnový dnešní člověk ato je jeho triumfem nejenže nebojí se světa a všech rušivých\nzměn dočasnosti, nejenže nežije s ním v míru a souladu, ale násilím nutí a podřizuje si\nvše svojí moci a vůli (tak to činí též celá věda a technika) a z hmoty samé, z onoho zřídla\nvěčných utrpení, změn a dočasnosti snaží se vzbudit nový život, z hmoty a jen z hmoty\na jejích energií vytýčit pomníky své existence a vnitřní svojí podstaty ato je jeho he-\nroismus, beze všech opisů a pomocí transcendentálních mocností, beze všech oněch krás-\nných pohádek lidstva, jež pomáhaly spolutvořit, bez oněch ztělesněných personifikací,\nopisů, jako představitelů životních složek a činitelů. Nový člověk hledá smysl života v ži-\nvotě samém, v jeho vlastní, vnitřní, absolutní podstatě.\nProto z umění dob minulých zajímáme se nyní o ta, která basovala na hmotnosti jedno-\nstranným způsobem, ať už na stranu jejího velkého zdůraznění (Egypt, románský sloh,\nIndie, barok) aneb na opačnou stranu jejího rušení (gotika, Čína), dále o ta, která se vy-\nznačují elementárností a plošností (umění primitivní a divošská) a hlavně však o ta, kde\nuplatňuje se životnost a jakákoliv akce (gotika, barok, Indie).\nV základě je možno považovali hmotu, tedy i prostor (tři dimense) jako výsledek akce\nplochy (dvě dimense) a tuto zase vzniklou akcí linie (jedna dimense). Všecky tyto akce\njsou však ztajeny ve faktických, smyslům patrných resultátech, jsou směněny a ustáleny\nv jiné patrné formace. Dalším však postupem nedojde se již k útvarům, jež by v sobě ob-\nsahovaly výsledky zřejmé, jednotné (homogenní). Je to v tomto případě objem, hmota,\njež stává se aktivní energií sdělenou, vloženou anebo svojí vlastní. Tak dochází se ko-\nnečně ku pojmu životního organismu, který má volnost změny místa, příčinou síly a\nenergie.\nNa formálním podkladě jen hmoty a prostoru spočívalo dosavadní umění. Antika\nužívala akce jen tolik, kolik jí bylo třeba jako protiváhy tíže hmoty; byla to zase akce\nformující hmoiu jen do jistých hmotových, zřejmých útvarů (sloupy). Tíhnutí do výše\nu gotiky bylo jen jednosměrné uvolnění této aktivnosti zřejmých útvarů (pilířů), když\nzbaveny byly veškeré hmotové tíže.\nVášnivost pak a dramatičnost baroka (poslední etapa bezprostředně před námi) byl\nzápas hmoty o uvolněnř, připadající jako strom rozeštvaný prudkými nárazy větrů, tkvící\nvšak pevně v zemi v jednom místě, nemohoucí se vymknout ze své půdy, a proto nucený"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.31", "texte": "vrátit se vždy po všech zápasech do původní klidné polohy své (antické vyrovnání), pro-\ntože jeho skutečná hmota je vždy vázána na svoje zákony tíže, soudržnosti a skladu.\nTak doposud se jevil každý projev energie jen v mezích zákonů utváření a zachování\nhmoty, její tíže, nosnosti a stability, po případě v jistých jednostrannostech jejích mož-\nností (gotika, Egypt). Nyní na základě zmocněnějšího a bezprostřednějšího, přímého ži-\nvota docházíme v představách životních k formacím vyšším, dokonalejším, obsažnějším,\nvícedimensionálním. Ono barokní zmítání a chtění dochází rozluštění nyní sproštěním\nse pout, překonáním, změnou na útvar jiný, vyšší, ovládaný novými, jen svými vlastními\nzákony. Vše je nám kladným, plným životem. Ona volnost změny místa, vlastní jen ži-\nvému organismu, akce možná jen ve skutečném životě, může se ve výtvarném umění pro-\njeviti jen zvláštním formálním utvářením viditelného světa.\nZ toho vyplývá výjimečné vzezření nového umění, jeho nezvyklost a podivnost, kde\nvše na první pohled zdá se býti zmateným a protismyslným, kde hmotnost a plná ob-\njemovost je rozrušována, kde porušeny všecky dosavadní zákony stability, harmonie,\nklidu a vyrovnání. Dostali jsme se za hranici možnosti, která již dávno tanula lidstvu na\nmysli, možnost, ve které je volno sám život vyjádřit na místo popisného líčení všech jeho\nstělesňovaných představ. Nyní umělecké dílo je jediný a jednotný, samobytný živoucí or-\nganismus, v němž nežijí lidé a věci, ale celé dílo samo a následkem toho též i každý jeho\ndetail. Sensibilita nového člověka je vyhrocena víc než kdy jindy, žádá si vnitřní silné\ndojmy a výraz, je schopna uchopit jemností a ostrostí svých vjemů, nedefinovatelné, nej-\nmenší nuance, nepotřebuje oněch často tak hrubých personifikací a stělesňování před-\nstavivosti transcendentálních mocí, nepotřebuje tendenčních motivů, napomáhajících\nsvými zvláštními úmysly vzbuzení emocí.\nNe o vnější krásu a harmonii, libost pocitů smyslových orgánů (oko, ucho atd.), nýbrž\no duši se jedná, jíž ony smysly jsou jen služebníky.\nUmění právě jako víra a náboženské přesvědčení má býti odrazem a vyjádřením vy-\nkupující bezpečné vnitřní jistoty duše a odezvou konečného smyslu života a jeho vy-\nkoupení není jen záminkou pouhého „dráždění\", nýbrž vzněcovatelem citu a ducha,\ntíhnoucího svým určením ku smyslu života a k mystériu, v němž hledá jistotu a oporu\nbezpečného spočinutí. Proto nestačí pouhý život se svými sebe prudšími vzruchy a dráž-\ndidly, sensacemi k vnitřnímu uspokojení, nestačí jeho vzněty, způsobené materielním,\nfysickým děním, a z těch důvodů sahá se k umění, jež obsahuje ony bezpečné hodnotné\nzávěry. A umění musí býti výrazem těchto jistot. A tyto jistoty citu a duši člověka zaru-\nčuje umění jen čistě formálními prostředky svého výrazu, forma se svými zakletými ta-\njemstvími resonujících odrazů duše.\nTato jistota a bezpečné hodnoty při uměleckém vyjadřování světa ve smyslu silné akce\na životnosti nastává buď při naprostém osvobození energie ode všech překážek (hmoty),\nuvolnění její a poskytnutí možnosti nerušeného, nekonečného postupu a rozvinutí\nv prostoru (gotika), aneb dáti jí možnost realisace v přeneseném, abstraktním smyslu,\nv druhé absolutní hodnotě prostorové možnosti (což je jen v umění, ne v životě možno),\nv prostoru redukovaném v dvojrozměrnost zakletí v plochu a výsledkem pak je"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.32", "texte": "bezpečné usměrnění vší energie a akce, která v tomto vymezení má pak úplnou volnost\nvšech svých projevů, které jsouce výtvarnými úmysly řízeny, působí odrazně určitým\nspádem a měrou direktivy v duši.\nDo skutečného, tedy relativního prostoru staví svoje plastické a prostorové hodnoty\npředevším antika a její pokračování renaissance a barok. Důvod byl v antickém názoru,\njehož umělecké projevy byly jen ideální obměnou života, logickým uspořádáním orga-\nnismu na základě jeho hmotnosti, beze vší akce, bez jakékoliv silnější koncentrace a syn-\nthesy. Tam vyskytují se plné, nezkrácené volumeny, hmota ve své kubické plnosti a mate-\nrielnosti skutečného života, od kterého se liší jen dokonalým zharmonisováním a vyrov-\nnáním všech nesrovnalostí a náhodností skutečného života, zklidněním každé sebe menší\nnerovnováhy protiváhou hmotnosti a její nosné síly v naprostý celkový klid. Bezpečná\njistota byla zde ve skutečné, objemové hmotnosti, která však ato je důležité, byla orga-\nnisována do zřejmé oku symetrie a centrálnosti (v architektuře) a bezpečných\nplánů prostorových distancí (v malbě), kterážto symetrická zřejmost a její obrys již do-\nvolovaly z každého pohledu spolehlivou orientaci bez náhlých překvapení. Symetrie sama\no sobě je již vyrovnáním, statikou.\nSkutečná hmotnost, „kubus\" (slovo dnes tak často v theoretických výkladech\nužívané), vyžaduje tedy vždy ku své jistotě a vykoupení bezpečného\nvyrovnání, s konečným výsledkem klidu statiky.\nBarok, kde začíná se onen antický princip klidu porušovat rozpoutáním energických\nsil, je přes to vždy nucen vracet se k tomu bezpečnému konečnému vyrovnání, kterého\nsi vyžaduje jeho skutečná materielní hmotnost (oproti antice ještě zvětšená) třeba za cenu\nboje; v případě vybočení a nevyrovnání objeví se nahá hmota materielního života a dílo\npřestává býti dílem uměleckým. Zde tkví příčiny dramatického účinu baroku; opačně lze\nsoudit, že příčinou tak realistických skutečných forem tohoto stylu, které přešly dědictvím\nna 19. stol., nebyl realistický názor, nýbrž právě tato potřeba dramatičnosti, jež onu hmot-\nnou skutečnost ku zámince svého zápasu vyžadovala.\nJe příznačno, že právě v baroku, kde hmota je přiváděna do silnější akce, počíná se\nuplatňovat silná snaha (oproti antice a renaissanci) o redukci hmoty v plochu,\nhmoty, jakožto překážky vší akce a pak pro nebezpečí materielního života. Hmotnost\ntedy, „kubus\" vyžaduje silné omezení v akčních projevech, podmiňuje zachovávání svých\nstávajících zákonů skutečnosti, nemá dostatek volnosti v projevech spoutáním s hmotou\na skutečným světem; to dovoloval si barok někdy za cenu násilností a uměleckých ne-\nuspokojení.\nDojmy, plynoucí z vnějšího světa, vnímáme účinkem smyslů, ovšem ne pouze opět pro\nsmysly, ale pro všecko duševní vnímání, jemuž smysly jsou jen prostředníky, a opačně\nzase forma uměleckého díla netvoří se jen pro smysly jako konečný cíl; smysly jen slouží,\ndonášejí vjemy vnitřnímu vědomí, ačkoliv forma díla musí býti samozřejmě řízena orien-\ntačně vždy jen vzhledem k těmto sprostředkovatelům, jinak by správně nefungovaly.\nVýraz vzniká v duši, ale forma je vzněcovatelkou jen prostřednictvím těchto smyslových\norgánů. Při výtvarných uměních jsou těmito smysly zrak a hmat. Vjemy hmatové jsou"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.33", "texte": "však stejně zastoupeny ve schopnosti zraku, který empirickou cestou osvojuje si dokonale\nzároveň všecky zkušenosti hmatu, takže vidění je též jaksi ohmatávání v mnohem kratším\nčase nebo docela najednou. Tím, že oko zastupuje hmat a že má za sebou ve vědomí\nživou schopnost jakožto ústředí všech smyslů zároveň, která zpětně vše percipované vy-\nvolává v původním obsahu, tím liší se zásadně od pouhého nástroje, jakým je fotogra-\nfický aparát. Tedy forma uměleckého díla je určena a řízena jen pro smysl\nzrakový v úloze ovšem sprostředkovatele jen, a je mylno domnívati se, že takto určená\nforma by byla jen dekorativním hraním a pro lahodu oka. To patrno z malířství, kde je\njen plocha obrazu beze vší hmotnosti, která by skýtala možnost iaké hmatu. To jsou vše-\nobecné poznatky, které by snad nebylo nutno připomínati, kdyby se nevyskytovaly mylné\núvahy a kdyby bezprostředně před námi nebylo předcházelo období naturalismu, kdy\nskutečně často by se byla málem úloha malíře zaměnila s fotografickým aparátem.\nUžívá-li se tedy termínu „neoptické zření\", rozumí se tím jen jistý způsob formového\nvyjadřování, při němž (ovšem prostřednictvím oka) je súčastněna hlavně schopnost vnitř-\nního duševního vnímání na rozdíl od pouhého očního vnějšího zření, jež nám podává\nvědomí o naturalistických formách přírody ve smyslu čistě optickém, objektivním, náš sub-\njekt co nejméně zaujímajícím.\nDnešní člověk je značně subjektivní a žádající si výraz, a to je jedním z důvodů, proč nové\numění používá neskutečné, neoptické formy, vyhovující více duševní povaze, vnímání; ne-\nskutečné formy, odpovídající touze po výrazu, apelují ovšem na prostřednictví oka.\nOko, jakožto smysl rozšířený též o možnosti hmatu, zbaveno pout naturalistického\nzření povrchu věcí, má větší schopnosti vnímání než by se snad mohlo mysliti. Je možno\npůsobit na jeho ústrojí způsobem nepřírodních forem věcí, zvláštními sestavami a úmysly\nformovými, různými znaky a poukazy tak, že u vědomí v mozku vytváří se zamýšlené\na chtěné výsledky nejen prostorových a plastických představ, ale též v jiném smyslu vy-\ntvářejí dojmy účinkujících energií a dojmy různých způsobů rytmických naladění.\nA z takových úmyslů vytváření povstává ona často záhadná a těžko pochopitelná forma\nnového umění. Důvodem neskutečné formy mimo již řečený (touha po výrazu) je také\nformální důvod, vyplývající z požadavku plošnosti. Kdyby se všecky ony zamýšlené pro-\njevy sil a neoptického dívání prováděly na skutečné formě objektů, povstaly by z toho\npro oko jen chaos znetvořenin a deformací, působících dojmem karikatur a skutečných\nzmrzačenin. Anebo vzájemná souvislost vysvitne též, soudíme-li opačně. Abstrahuje-li se\nod realistické formy, musí se abstrahovat též od podmíněného prostoru, přenésti do ji-\nného prostředí, protože zbaví-li se předměty jejich vnějšího vzhledu a nechají v tomže\nprostředí, ve skutečném prostoru vlastním oněm přírodním formám, pak působí jen\ndojmem šablony a stilisované manýry. Dále důvodem abstrahování v plošnost v novém\numění je předpoklad vycházení ze hmoty, kterou, jak již bylo řečeno, je nutno v umění\nvždy určitě vymezit a vykoupit. Šikmá plocha, dnes tak mnoho používaná v architektuře,\nje také v povaze projevem natáčení k plošnosti. A konečně tak výhradná vláda a zdůraz-\nnění třetího rozměru (kubus) poukazuje silně na nemožnost dalšího, na omezení se na\nsebe, jen na prostorovost a nic nad to."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.34", "texte": "Proto Greco, mistr vášnivého vznětu, hledí při své barokní hmotnosti docíliti dojmu ploš-\nnosti a zároveň silné akce všemi způsoby, natáčením, prohýbáním a vhlubováním ploch,\ns nimiž zachází jak s ohebným plechem, dále jakýmsi vybíjením složek prostorových\ndistancí, barvou, světlem a značně pak určitým traktováním a bohatostí celé plochy.\nVšecky tyto způsoby byl nucen činit proto, že, chtěl-li vyhovět své touze silné aktivnosti,\nnemohl se zbavit předpokladu barokní hmotnosti, která svým uzpůsobením vytýčila mu\nhranici, již nemohl překročit. V tom jsou mu obdobní Daumier, Renoir, jistým způso-\nbem neoimpressionisté, a hlavně však Cézanne, který téměř již onu mez překračoval.\nPlošnost není snad übráním prostorovosti a plastičnosti, aneb jen povrchovým zdeko-\nrativněním, zlehčením chápání, jest redukcí, abstraktním přenesením nejen hodnot pla-\nstiky a prostoru, ale též vší akce a životnosti, jest nutným übráním hmotnosti a obsahuje\nv sobě převedení projevů akčních sil i postupných pohybů při obcházení, jež by bylo třeba\nvykonati kolem díla, aby se pochopil jeho celek, a tedy béře jaksi skutečnost materielní\nonomu dění a převádí v abstraktní čili skutečnou materielní akci obcházení a jen po-\nstupné analytické zjišťování a uchopování celku díla směňuje výtvarnými prostředky\nv dílo samo, shrnuje v jedno pole a tím dodává dílu větší výtvarné aktivnosti. Při tom\nplocha je plochou jen jako formální nositelka všech plastických, prostorových a akčních\nhodnot, není snad jen pojednávaným povrchem nějakého prostoru, nýbrž obsahuje sama\nv sobě, jakožto redukce hmotnosti, všecky tvárné kvality; její obrys, linie a všecky náznaky\nnejsou snad nějakou jenom dekorativní arabeskou, jako vztahy ladnosti, harmonie a vy-\nrovnávání, každý směr, úhel, způsob a změny zakřivení jsou vnějším, oku zpatrněným\nozvukem kvalit akce a prostorů vnitřku.\nTedy ona plocha nemá vlastnosti jen povrchu, aleje představitelem umělého přenesení\nvšech výtvarných hodnot, prostoru, objemů, všech sil a energií, které v našem případě\nvázanosti žádají svého vymezení, je celkovým úhrnem všech potřebných kvalit a tím\núčinek uměleckého díla je nesmírně zmnožen, je nejvělší možnou koncentrací a tím vý-\nrazem největší synthesy, po níž naše doba touží, je zmnoženým zhuštěním, nabitím\nvnitřní potencí a proto má suggestivní sílu vnořiti diváku ve svůj život, má možnost sdě-\nliti mu všecku hloubku, dění a souhrn pocitů, má schopnost uchopit a přenést, strhnout\nz vnějšího světa do svého vlastního života, který umělec vyvolal, a odtud je nutná ona\nsilná aktivní účast divákova, jemuž jsou orientační plastické a prostorové kvality vzhledem\nk objektivnímu stanovisku úplně převráceny. Proto nové umění není pro ty, již dívají se\njen očima.\nPřehledně, nové umění chce vyjádřit zmocněný život, vycházející z živé, aktivní hmoty,\nledy především život člověka, jako nejdokonalejšího živého organismu, atu forma umě-\nleckého díla musí se řídit zákony a předpoklady tohoto života, nejen hmoty, nejen energie,\nale jejich úhrnem, tvořícím jednotný organismus, a musí býti svedena k jistému koneč-\nnému závěru.\nOdtud vzhled nových děl: na místo bývalé ladnosti disharmonie a ostrá vybočování,\nneskutečné, nikdy dosud nezřené formy, plošnost, nedostatek vnějšího prostoru, nemož-\nnost zaujetí objektivního stanoviska, necelistvost a rozrušení předmětů, jejichž hmotnost"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.35", "texte": "je podána jen v nejvlastnější, čistě jen konstruktivní podstatě jakési kostry, často jen v po-\ndobě drátů a pak prostorová záměna.\nForma každého předmětu je provedena se vztahem nejen na celou komposici dle zá-\nkladních akčních vztahů, ale též s ohledem na svoje blízké okolí, na formy okolních\npředmětů, právě tak jako jindy barvy měly jedna vliv na druhou, reflektovaly, každý\nobjekt je vázán na všecky strany, takže formy nejsou absolutní, objektivní, nýbrž vše je\nspjato a stmeleno vjednotu a podřízeno celkovému působení života díla. Dříve byly\nformy jednotlivých předmětů v obraze samoúčelně prováděny (každá figura Rafaelova\nnebo Poussinova je sama o sobě krásná jako objekt) a dodatečně skládány v obrazový\ncelek. Nám zdá se dnes onen způsob příliš deskriptivním a materielním.\nPři té nejasnosti, kde na první pohled jsou znatelný jen čáry a rej kontrastů a samá\nneurčitost, mohla by se vyskytnout domněnka, že úmyslem byla umělci jen arabeska li-\nnií, barev a valeurů. Ale arabeska sama o sobě nic neříká, výtvarnictví vyžaduje vždy\nurčité představy objektů a taktéž pozorovatel zpětně musí cítiti výtvarné hodnoty díla;\njinak by to byla pouhá arabeska pro něho ata bez onoho vnitřního zření jevila by se\nprávě tak nevýraznou jako koberec, jehož ornament je složen také ze všech možných\nčar a barev a přece dojem je vždy bez vnitřního prohloubení a orientace citové. Výra-\nzové prostředky, tedy kontrasty barev, linií a valeurů, působí výtvarně, t. j. plasticky, pro-\nstorově a výrazově jen tehdy, když jsou vázány na představy předmětné.\nNové umění znamená též porušení arabesky jako požitku oka.\n*\nNové umění není povahy dramatické. Dramatičnost je vždy zápas a boj. Příznačnou\npro dnešního člověka je však touha a potřeba života, lehkosti a vítězení. Umění není\ncestou k cíli, k ideálu, ale vyjadřuje již ideál sám. Tedy nové umění bude se vyjadřovat\na působit zcela jinak, než rvavá „dynamika\" vzatá z obdoby hybnosti v životě. Často se\npodkládá novému umění charakter vědeckosti a theoretičnosti. Dle theorií není možno\ntvořit, vždy předpokládá se umělecká kvalita, jež tvoří prostě, spontánně jen z vlastního\nnadání. Za onou zdánlivou nezřetelností díla nejsou skryty žádné učené formulky, z nichž\nby se mohlo soudit na vědeckost nové malby; tak mohou činit jen duše necitlivé, k nimž\ndílo citově zůstává hluchým. Spíše by se tak mohlo snad soudit z racionalismu doby.\nUmění je výrazem názoru doby, tedy čítaje vto celé žití a jeho součinitele, okolí, svět a\ntaké všecky poznatky smyslů, rozumu, vědy, filosofie; vše je určující pro onen názor\na jsou tedy hlavně věda a filosofie analogickými doprovody souběžnými umění. Proto\nvšak, že dnes věda učinila takové pokroky, upravuje a určuje velkou měrou svými vy-\nmoženostmi náš život, proto nemá umění dneška snad oproti umění dob dřívějších cha-\nrakter vědeckosti; umění zůstává stejně zase záležitostí jen instinktu a citu jako vždy bylo;\nony racionelnosti projevují se jen ve zvláštním názoru, umění je však jen čistě uměním\nbez jakékoliv vědeckosti neb snad kompromisu s vědou. Již sám intelektuelní pojem vě-\ndeckosti vylučuje oblast instinktu-umění. Racionalismus doby podmiňuje tedy jistý názor\nna svět, který projevuje se v umění zase jen ve zvláštním citovém chápání forem světa.\nNový názor vznáší se nade vším. S jeho hlediska je všecko nazíráno a vyjadřováno"}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.36", "texte": "á nesměřuje snad ku vystižení individuelnosíi objektů v jejich specielnostech. Poddávání\nse působení vnějších dojmů, příběhů, objektů a opět je umělecky jen resonančně podá-\nvati se silnou převahou jejich vlastního charakteru je passivita, dualismus a kompromis,\nvlastní jen době a dílům bez silného určitého charakteru. Tisíc věcí, každá mluví jinou,\nsvojí řečí, a z toho plyne nejednota a roztříštění. Sjednocený synthesa jednotlivých dob\nnastaly vždy jen převahou silného vnitřního přesvědčení, které vše percipované směňuje\na transformuje dle vlastní podstaty. Každý takový silný názor projeví se svojí určitou\nformou stylovou, z jejíhož okruhu se nevystoupí a v tomto okrsku pak jsou teprv možný\nprojevy individualistní a individualisující. Na př. uzříme-li Grecův obraz, nejprve nám\nnapadne, že ie to dílo barokní, potom že je to Greco a naposled rozpoznáváme a zají-\nmáme se o motiv. Podstata stylu nezakládá se snad výhradně na pevných neměnných\nformulích. Styl je též ve vývoji, který se stále posunuje v před jako doprovod života, je\nstejně nesen jen jednotlivými silnými individualitami, ale svým velkým, širokým rozsa-\nhem je projevem větší síly a většího okruhu všeobecnosti. Je to v dobách, kdy všecky\npodstatné složky života jsou jednotně usměrněny a tím získávají na síle a velikosti, jsou\nvětším kladem a projevují se v umění společnými charakteristickými známkami, jež jme-\nnujeme stylovými jednotkami.\nČím větší je umělec, tím větší míru všeobecnosti obsahuje; jeho dílo není tím neosobní,\nale je projevem rozšířené a sesílené osobnosti. V okruhu siylovém projevuje\nse velká individualita hlavně kvalitou díla a pak svojí úlohou v posunování vývoje.\nIndividuelnost a různost v 19. stol. tak často akcentovaná je jen ctností z nouze. Umělec\nneměl celkem kladný názor, jen passivně poddával se působení reality a opisoval více\nnež vnitřně vyjadřoval (impressionismus).\nNynější názor vyplývá z chápání reelní podstaty světa, nezastřené, absolutní, pramenící\nz vědeckého poznání, tedy názor ten je přiblížením se věcem tohoto světa jako nikdy\ndosud, a následkem toho když se uplatňuje v umění, blížíme se jaksi absolutní substanci\nvšeho předváděného, ne ale se stanoviska jejich individualisace, ale z důvodů onoho ná-\nzoru. Projevy pak tohoto budou nutně synth etické, neb směřují k jednotě jako každý\nsilný názor, který vtiskuje všemu podstatu osobnosti (subjektu). Tak realita, veškeré\ndění a aktivnost není v objektech, ale v nás samých, v našem názoru.\nV důsledku nastávajícího názoru bude nové umění nejlidštějším z umění všech dob.\n\n*\nJe v celku jen jedno nové umění, markantně odlišné od umění předcházejícího impressionismu a jeho dal-\nších přechodů, a úlohou této stati bylo vyznačit aspoň povšechně jeho důvody a podněty změnou a povahou\nnázoru, pak hlavně nejpříznačnější vlastnosti formové, zajímající výtvarníka, neboť samu krásu umění a jeho\nobsah nelze vysvětlovat, interpretovat ani dokazovat. Všecky t. zv. -ismy od nedávné doby se vyskytující spa-\ndají do rámce a povahy tohoto nového umění. Proto by nebylo třeba se jimi zvláště zabývati, kdyby jim nebyl\nčasto důležitě připisován neobyčejný, specielní význam a vývojová směrodatnost.\nKubisté, čímž míněni ti, kteří si název ten sami přisvojují (Metzinger, Gleizes, Fauconnier atd.), jen nedosta-\ntečně chápou povahu nového umění. Název původně vznikl před obrazy Picassovými jako vyznačení hra-\nnatého charakteru (kube krychle), ale je příznačno pro ty, kteří se tím názvem sami jmenují jako směr, že\njsou materielně hmotní a prostoroví aže v theoretických úvahách jejich akcentuje se ještě druhé slovo podob-\nného znění kubus\" (objem) jako prý velice příznačný pro novou snahu po uplatnění se prostoru. Tedy ať už"}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.37", "texte": "myslíme na ty, již užívají pro sebe toho jména jakožto označení směru, aneb na ty, kteří z toho odvozují též\nsvoji hmotnost a materielnost (materielní jsou obojí), je zřejmo, že jsou to defekty a slabosti nového umění,\nz nichž je dělána ctnost odlišnosti směrové, právě tak jako s druhé strany se děje u futuristů. U těchto (míněny\ntypicky futuristické malby) k defektu kubistů přistupuje ještě materielní pochopení aktivnosti nového umění.\nFuturisté chtějí „styl pohybu\". Název pohyb je plané, nic nevystihující slovo zase jen ve smyslu materielním\nužívané. Styl je výsledkem velkého názoru a názorem nemůže být snad pohyb, nýbrž ony velké záležitosti lid-\nského ducha. Ve skutečnosti pak, v praksi, nejen že nevystihnou v díle dojmu pohybu, ale ani ne pohyb ob-\njektu samého; to dovedl impressionismus, který vystihl mžikovým úhrnem let ptáka nebo běh koně, lépe\nnež oni, kteří se domnívají, že podali silně „dynamický pohyb\", když naznačují běh koně opakováním jeho\nnoh v mnohonásobných posicích bě-\nhu. Dojem je mrtvá analysa, místo\ndojmu pohybu suchý,výkladný popis\nzměn poloh nohou v běhu. Je to na-\nprosto neumělecké chápání ve způ-\nsobu popisném, který si ani žádné\nz umění starých, nám silně popisný-\nmi se jevících nikdy nedovolilo. Ma-\nterielnost onoho chápání jeví se ta-\nké v tom, že futuristé volí si téměř\nvýhradně motivy s prudkým pohy-\nbem (běh koně, vzpoura, vlak atd.)\na přece je rozumu jasno, že je-li již\nv novém nazírání potřeba akce, mu-\nsí projev její vězet hlouběji než jen\nv motivovém, ilustračním popisová-\nní, totiž ve formě samé, a touto je\npak ne možno, ale nutno vyjádřit i\nzátiší „nature mořte\", stejně akčně\njako motiv, znázorňující prudký fy-\nsický pohyb. Nesmyslnost a neumě-\nleckost tohoto názoru dostoupila\ndokonce tak daleko, že se žádá v the-\noretických úvahách (hledajících ob-\ndobu rychlosti moderních doprav-\nních prostředků), aby dílo působilo\ntéž na diváka ..bleskurychle\".\nJest zajímavo, že díla poněkud\nlepší kvality v oněch směrech byla\nvždy nápadnějším přiblížením do-\nbrým dílům nového umění, Picassa\na Braqua (bez ismu). Tím nebudiž\nřečeno, že nové umění je úzce jedno-\nstranné, naopak, má snad více mož-\nností, růzností než kterékoliv z mi-\nnulých. Ale doposud všecky ty —ismy\nbyly jen projevy méněcennosti umě-\nlecké. Proto je nutno především kri-\ntické požadování kvality, která ob-\nsahuje v sobě již předpoklad tvoře-\nní, rie-li nového, tedy aspoň odliš-\nného osobního umění, není však\nzaručeno, že novost za každou cenu\nmusí býti též uměním.\n\nKolos. Řezba ve dřevě.\nOstrovy sandwichské."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.38", "texte": "Kronika a poznámky\n\nMax Jacob.\n\nU H. Kahnweilera vyšly dvě knihy M. Ja-\ncoba: „Saint Matorel\" se čtyřmi lepty Pi-\ncassovými a „Les oeuvres burlesques et my-\nstiques de frěre Matorel mort au couvenť',\ns četnými dřevoryty Derainovými.\nKniha „Les Oeuvres\" jest sbírkou veršů\na drobných básnických pros a sleduje celý\nvývoj básníkův. Pozorujeme v nich určitý\na velmi zajímavý pochod, který autor, jenž\nvede si jako pouhý vydavatel pozůstalosti\nMatorelovy, poznámkami pod čarou do-\nprovází a ironisuje. Nejprve vznikají básně\npsané v národním stylu buď jako pouťová\npíseň nebo popěvek. Mají dětskou rozto-\nmilost a humor, který však není naivním,\nleč jest výsledkem raffinovanosti a ironie.\nAle oč hlavně běží Jacobovi v těchto bás-\nních, jest využití melodické stránky slov, pro\nkterou často zapomíná na všecko ostatní a\nčiní ze slova hudební nástroj, z něhož vy-\nluzuje brzy celé zvonkové hry (báseň Pour\nles enfants) nebo skřípavé a drsné melodie.\nTakovou jest na př. básnička „Sur un air\nconnu\": . . .\nLe matelot\nmáte Teau\net bat Teau\nau milieu des ballots\natd*\nNež čím dále tím více v pozdějších bás-\nních ustupuje tato záliba jen pro slovo. Ne\nže by zmizela docela, i nadále se tu a tam\nobjevuje ve zvukových hříčkách, zvláště ve\nveršovaných partiích. Ale přistupuje nyní\nvliv symbolistů, který způsobuje, že Jacob\nméně se stará o zvuk a více o obraz. Jacob\nstává se zahloubanější, až se změní v my-\nstika. Myslí o nebi a ráji. Tato mystika není\nvšak absolutní, čistá, není přilnutím k ně-\njakému metafysickému světu, kde by nalezl\npro sebe vykoupení, jest jenom rozesněním,\nve kterém se básník dotýká věcí mimo svět,\naniž jim zasvětil celý cit nebo celý intelekt.\nPřipomíná Quincyovy opiové vidiny, sku-\ntečné vidiny, jež nemají se životem nic spo-\nlečného, jsou výtržky chvilkových nálad a\nmají krásu jen ve své paradoxnosti.\nKdežto v knize „Les Oeuvres\" jsou tato\nvidění nebo poloironisované extase obsa-\nhem lyriky, stávají se v „Saint Matorel\" ob-\nsahem románu. Tento román jest ve svém\ntvaru takřka svodem halucinací, tak jest\nvšecek roztěkaný, plný přebíhání s místa\nna místo, neurčitostí a protichůdností. Zdá\nse, že v této anarchii se projevuje autorova\nvůle, přání zachytiti komplex životní neur-\nčitosti a bezcíle; naproti tomu thema ro-\nmánu svědčí o snaze vykresliti duševní pod-\nstatu člověkovu, Matorelovu, ve stotožnění\njeho materielního života s mystickou exsta-\ntičností. V celku však přes spoustu realisti-\nckých detailů jest Matorel nevyslovený a\nmátožný, tu a tam problyskne jeho naivita\na nic více, mystika, jež jest v „Les Oeuvres\"\nžhavou a barevnou vidinou, jest zde šedí\na mechanismem a jednoduchost básní v ro-\nmáně mnohdy nahražuje jen myšlenková\nprázdnota.\nAvšak v knize „Les Oeuvres\" a to v jejích\nbásnických prosách objevuje se velmi silná\n\n* Zde jest podoba s některými verši Hertzovými.\nI u H. Hertze jest tato záliba pro slovní melodiku vklá-\ndána do jednoduchých dětsky povídavých veršů, jež\nnemají však této raffinovanosti."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.39", "texte": "a velmi cenná vlastnost, která dává Jaco-\nbovi cenu skutečně básnickou a skutečného\nnového básníka. Jest to totiž dar bezpro-\nstřednosti. Vidíme z nich, jak Jacob ani\nnestylisuje, nerovná, neharmonisuje něja-\nkými kulturními prostředky svoje vidění,\nale jak je přímo vtěluje, realisuje. I tam, kde\nmluví již zcela význačnou formou, ovšem\njednoduchou, prostičkou, není tato forma\njemu nějakým prostředkem, ale výsledkem\nléto realisace. Ve svých básních v prose ne-\nváže se jacob na nic jiného, než na své cel-\nkové nazírání, na spojení své celé persona-\nlity (se všemi jejími prvky tedy intelektuel-\nními i citovými, ale všemi, celým úhrnem),\ns realitou, kterou chce uchopiti. Tato snaha\npo bezprostředním nazírání a bezprostřed-\nním zmocnění se věcí jest jednou z příznač -\nných vlastností moderní poesie. Bezpro-\nstřední spojení básnického subjektu a rea-\nlity daří se Jacobovi zhusta stejně jako ji-\nným básníkům metaforou. Nebof poesie jest\nřeč obrazy, ne řeč slovy. Metafora na rozdíl\nod dřívějšku, kde byla dekorativní složkou\nnebo od metafory symbolistů, kde byla sa-\nmostatným světem, v němž se všecko bás-\nnické tvoření vzdáleno reality pohybovalo,\nmá u moderních básníků význam pojítka,\nurčeného nenadálým, intuitivním prozře-\nním předmětového světa básnickým pod-\nmětem. Proto také dnešní básníci smějí po-\nužívali jí jen velmi střídmě, proto má často\ni triviální zvuk, ale zároveň jest vždy fan-\ntastičtější a většího rozpietí, než bývala.\nKlade se důraz na její výrazovou sílu, na\njejí schopnost konkrétního označování, před\nníž ustupuje do pozadí jejívkusnost. A hlavní\njejí význam vysvitne tam, kde dovede vy-\njádřili nějaký souhrn, spojiti rozptýlené\npředstavy af stavů či dění, nebo zhmotnili\nneurčitá a sloučili v jedno cítění plynoucí,\nvšade, kde bylo dříve sahati k popisu, vy-\nsvětleni a rozboru, a kde metafora má\nschopnosti stoupali vzhůru, k sjednocení.\nJedním z nejodvážnějších obrazů, leč nic-\nméně, když jej uvažujeme ve vztahu k vidě-\nnému jevu nejkonkrélnějších, jest u Jacoba\nna př. tento:\nCoin de Para dis.\nDva stromy v pravoúhlém koutě byly tak vysoké,\nže nebylo lze dohlédnouti jich konce. Jenom počátek\nvětví bylo zříti na místě, kde se dělily. Byly jako špen-\ndlík všecky červené, zelené a černé. Mezi těmito dvě-\nma stromy bylo nekonečno, lépe řečeno papí-\nrová běl, ztuhlá smetana nekonečnosti a\ntato nekonečnost mezi oběma stromy mě-\nla podobu plochého slona. A dole byli dva\nmalí světci, malí jako tráva, hubení jako jediný záhyb,\njeden v červeni, druhý v modři, kteří měli aureoly a\nšli s tváří k bohu, se špinavým vousem a kadeřavým\ntýlem.\nTento obraz má jistou banálnost, ale jest\noprávněn svým konkrétním obsahem, ome-\nzením nekonečnosti na výsek nebe,viděného\nrozsochami stromů a svou zřeielnosíí, tedy\nsvou silou, stejně jako ona silná metafora\nClaudelova: Cítí se tak jasným jako veš mezi\ndvěma sklíčky. Jest zde obdoba s výraznými\naž k banálnosti lidovými metaforami. Také\njest zajímavo, kterak Jacob tím, že proti\nsobě staví výrazy v určité formální sestavy\njest to již něco jiného než metafora\nnutí nás hledati v nich jejich smysl, který\nvyvolávají svou poměrností. Tak se dostává\nslovům účinnosti, jež nespočívá v jejich\nhodnotě hmotné t. j. obsahové, ale v je-\njich hodnotě funkční, to jest teprve tam, kde\nse dostanou do vzájemných vztahů a účin-\nkování na sebe. To, co je přivádí v tuto čin-\nnost, jest celkový tvar, forma, v níž jsou za-\nsazeny. Příkladem takové slovní souvztaž-\nnosti, při níž teprve vybaví se smysl a účel\njednotlivosti, jest malá a jednoduchá, nic-"}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.40", "texte": "méně přísně utvářená básnička z „Poěmes\nPersans\":\nZa záclonou krve není-Ii sedmero lamp ? Lampy\nvědění.\nZa záclonou krve není-li sedm hlav starců ? Starci\nsmrti.\nZa záclonou krve jest sedm bílých růží: růží věčné\nlásky.\nPoměr, jakého se dostává zde třem obra-\nzům, položeným v naprosté symetrickou\nsiř, jest neurčitý pro nevystižitelné vztahy\nmezi nimi, ale kouzelný, rozechvívající a já-\nsající na konec.\n\nFrant. Langer.\n\nBerlínské výstavy.\n\nSecesse. Volba Paula Cassirera presi-\ndentem Secesse vyvolala svého času mo-\nhutnou ozvěnu ve veřejnosti* Příčinou toho\nbylo novum v povolání neumělce k před-\nsednickému stolci spolku umělců. A lze se\ndiviti, že výsledkem této nové organisace byl\ni nový, nezvyklý úkaz? Osobnost aktivnosti\nCassirerovy nikdy nezastře svou podstatu a\nCassirer také zamířil s krásnou a užitečnou\nbezohledností k přetvoření starého útvaru.\nTento přerod potřebuje Secesse stejně jako\nkaždý umělecký spolek, který nechce str-\nnouti na své známce. V pravé chvíli musí\npřijíti vždy zjev, který pokud možno objek-\ntivně obrodí spolek, vyloučí staré špatné\nsamozřejmosti a otevře dveře umění no-\nvému.\nCassirer jednal dosti diplomaticky, když\nprvním vystoupením náhle a najednou ne-\nstřetl se s umělci i obecenstvem. Odvážil se\ntoho jen oproti jednomu z obou těchto či-\nnitelů tím, že pokud možno nejšíře odmítl\nprůměrné talenty a živly umělecky odvislé\na dosáhl i odvržení tohoto ballastu výstavní\nkomisí. (Zamítnutí spojili se pak a vystavují\nsamostatně vedle Secesse.)\nJedinečný charakter Secesse nabyl tento-\nkráte vyššího stupně výrazu, jelikož uspo-\nřádány oddělené výstavky vlastních sloupů\nSecesse: Liebermanna, Slevogta, Trubnera,\nCorintha a Leibla. Tyto officielní mistry,\nkteří nejsou dnes již středem zájmu, pode-\npřel Cassirer vedoucími hvězdami francouz-\nského impressionismu, na př. Renoirem\n(9 obrazů), Bonnardem, Toulouse-Lautre-\ncem. K tomuto výstavnímu základu pak při-\npojil velmi opatrně, někdy až úzkostlivě no-\nvější zjevy umělecké. Mateřskou podstatu\ntéto nové generace představuje pět hlavních\nprací Cézaneových a řada nádherných o-\nbrazů Goghových. V této spojitosti jsou\nvelmi poučnými i některá díla Seuratova,\nGoghova učitele, zvláště obraz „Chahut\"*\nv letech devadesátých malovaný. Pochopíme\nzde, že Seurat mohl býti učitelem dvou he-\nterogenních zjevů: Gogha a Van de Veldea.\nV tomto jeho obrazu spatřujeme přes vnější\ndiferenciaci barevných odstínů mohutné ú-\nsilí po sjednocení linie a po návratu k lo-\nkální barvě. Van Gogh přivedl tyto náběhy\nk dokonalé synthese formy a barvy, ale Van\nde Velde získal z nich jen strnulý prvek své-\nho umělecko-průmyslového směru.\nZ moderních Francouzů uveden byl H.\nMatisse a zvláštní zřetel věnován jeho roz-\nsáhlé malbě „Tanec\". Dílo toto, v němž vězí\nmnoho abstrakce, jest jen novým článkem\nv celém řetěze pokusů a zkušeností. Ale zdá\nse, že chybí mu přece svižný ráz a že přes\n„pohyb o sobě\", jejž představuje, zůstává\narabeskou. Abstrakce jest tu vystupňována\naž v prázdnotu. Figury působí jako silhouetty\nna ploše mohutně barevné ale chudé.\nPřed takovými pracemi, jež představují\n\n* Viz též Uměl. Měsíčník 11.2. Kronika.\n* Umel. Měsíčník I. 10."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.41", "texte": "dokonalost svého druhu, pochopíme, proč\numění Picassovo navázati musilo na dru-\nhém pólu. (Picasso není tentokráte zde za-\nstoupen, ale pro výstavu podzimní získán\nobsáhlý soubor jeho tvorby.) Obrazy De-\nrainovy zřetelně ukazují stupně francouz-\nského umění, kde usiluje se dospěti cestou\nkonstrukce od čisté barevné abstrakce k syn-\nthese. Také na některých obrazech Vlamin-\nckových zjišťujeme tuto tendenci, ale díla\nOthona Friesza, Van Donghena, Manguina\npředvádějí pouze zajímavou rozmanitost\npředposlední fáse francouzského umění.\nPoslední výsledky jejich úsilí nejsou zde za-\nstoupeny, jakož vůbec Cassirer, jako spiritus\nrector této výstavy a dobrý diplomat, nechtěl\nnajednou překvapili také obecenstvo.\nTím výše musíme ceniti námahu, kterou\nse mu podařilo otevříii výstavu mladému\nněmeckému umění. Práce tato byla jistě\nvelmi nesnadná. M. Pechsteina nelze dobře\ndo této skupiny zařaditi, protože byl již čle-\nnem Secesse a má proto právo na účast\nve výstavě. Zároveň jest osobností, jež ne-\nbrání se ústupkům a kompromisům a jest\nproto dnes v Berlíně nejvíce znám a nejvíce\nkupován. Obecenstvo i kritika přiznává se\nk němu ochotně a hlasitě, jelikož lze tak zí-\nskati legitimaci pokrokovosti. V podstatě\njest Pechstein moderní v tom, že z n á vše-\nchny problémy naší doby. Naznačuje je ve\nsvých obrazech, aniž by jich řešil. V jeho dí-\nlech jest z každého problému právě tolik,\nkolik stačí na moderní zdání obrazu, ale\ntak, aby zůstal líbivým pro široké publikum.\nZachovává starou perspektivu a modelaci,\ntakže celek působí skutečně prostorově a\ndosahuje prostorových představ. Zároveň\nvšak konstruuje, posunuje podřadné plochy\nproti sobě, dělí je v trojúhelníky, ale jednotu\nzobrazeného předmětu zachovává nedo-\ntknutou. Jeho kolorit přináší apartní, někdy\ni nové sestavy v odlišení jdoucím až do\nmalichernosti a v provedení tak krajně vy-\nstupňovaném, že jeho obrazy možno pozo-\nrovati na „čichovou vzdálenost\".\nV\nČinem lze nazvati, že brána výstavy byla\notevřena také uměleckému spolku Brucke,\njenž zastoupen jest na výstavě všemi svými\nčleny. Heckel, Kirchner, Můller a Schmidt\nRottluf vystavují zde své práce, o jichž kva-\nlitě nereferuji, protože čtenářům „Měsíč-\nníku\" jsou známy z výstavy skupiny. Pře-\nvládají zde věci s jasnou stránkou poctivého\numění zážitků. Jestliže tato skupina bude\nčetněji zastoupena na podzimní výstavě,\nbude možno blíže sledovati individuelní ráz\njednotlivců.\nJest však bezpečno, že vstup této družiny\ndo výstavy Secesse, jakož i exposice děl Ko-\nkoschky, H. Hubera (Curych), H. Purmanna,\nSegala, neznamená sice vítězství zúčastně-\nných umělců, ale zajišťuje spíše záchranu\nSecessi a volnou atmosféru pro další mož-\nnosti. Kam až tyto sahají, bude možno po-\nsoudili až na výstavě podzimní, kdy měřítko\nporoty nebude prý tak mírné jako tento-\nkráte.\nDer Sturm. Výstava spolku „Modeme\nBund\", jehož členové většinou jsou svým\nsídlem Švýcaři: Arp, Helbig, Huber, Paul\nKlee, Lúthy, Pfister. Nepozorujeme na nich\njejich horskou domovinu. Jsou mezinárodní,\ntakže by mohli bytovati na Mont Parnassu.\nMnozí z nich snaží se navázati na Paříž a\nněkteří dokonce ji i nalezli. Každý z nich\nsnaží se také zpracovali nové myšlenky\nvlastním způsobem. Rozpoznáváme v nich\nmnoho skrytého impressionismu nebo sty-\nlismu, od nichž snaží se však osvobodili.\nV saloně Gurlittově vystaveno jest\nna několik neděl osm obrazů Mattissových,"}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.42", "texte": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě.\nZ oddělení francouzského umění.\n\nkrajiny, postavy i zátiší pod jižním nebem.\nPodstatným prvkem, k němuž obrací Maf-\ntise celý soubor svého úsilí a zkušenosti,\njest silná a čistá barva. Jest neuvěřitelno, ja-\nkými jednoduchými prostředky podařilo se\nmu rozvinouti veškeru nádheru jihu. Nepo-\ndává duši krajiny, věcí a lidí, pouze jejich\nvnějšek, ale tak mistrně a pregnantně, že\nchceme vysloviti již slovo „virtuosita\", jež\nvyjadřuje již zároveň určitý chlad a vypočí-\ntá vost. Obrazy určeny jsou konečně pro hu-\ndební sál, takže jest ospravedlněn jejich ryze\ndekorativní ráz.\n\nViktor Wallerstein, Berlín.\n\nK. Coellen: Nové malířství.\n\n(Dokončení.)\n\nv\nČistý lyrism, k němuž Matisse dospěl přes\nGauguina, je prvním a nejbezprostřednějším\nzpůsobem nazírání, který navazuje na pří-\nrodu mohl splniti nové snažení po zduchov-\nnění: duchovní podstata věcí musila zde\nbýt odhalena ve svém stavu jevícím se na\nvěcech a v hodnotě toho stavu, t. j. jako ci-\ntová oblast, jíž věci jsou neseny. Modernímu\nčlověku nutně vše připadalo jako mimolid-\nská, objektivní oblast mysli, která rozmani-\ntostí věcí získává rozmanitost své hodnoty;\nv malířství, ve vytváření vnějšího prostoru,\nbyla ona oblast nejdříve umělecky odkryta.\nLeč byla pouze povrchovým zjevením du-\nchovního světa, kdežto romantik je puzen až\nk základům. Chce víc než odůvodnit pouhý\nstav, chce, jako usiloval van Gogh po pů-\nvodu sil, projeviti zákon, původní zákon\ntohoto duchovního, jeho vnitřní podstatu;\nchce zdůvodniti a uzpůsobili živoucí akti-\nvitu, v níž se ona citová oblast rodí.\nZ této umělecké vůle, která přirozeně pů-\nsobí jen jako zvláštní způsob nazírání, po-\nvstává dílo Pabla Picassa. A povstává v po-\ndivuhodné důslednosti jako forma, která\nbyla nazvána k u b i s m u s. Nikde v tomto\ncelém vývoji malířského stylu nejeví se tak\njasně jako u Picassa, že práce a dobytí je"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "193", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.43", "texte": "III. Výstava Skupiny v Obecním domě:\nOddělení exotického umění.\n\nvlastní funkcí romantického, v protivě ke\nklasickému vytváření získaného bohatství.\nOna snaha po živoucí aktivitě zákona,\nv níž rodí se duchovní sféra jevů, mohla se\nvyplnit malíři jen jako utváření co nejprostší,\nto jest všeobecně-duchové prostorové před-\nstavy. Poskytly-li Matissovi barvy prostředek\nk vyjádření prostého citu, byl Picasso od-\nkázán na pouhý prostor a jeho rozdělení.\nJef to prostor, z něhož vyrůstají barvy, pro-\njadřující citové stavy; v prostorovém tvo-\nření jako takovém jeví se zákon původu\nhmoty. Předsevzal-li Van Gogh dle těchto\npoměrů dynamické zatomování barevného\nprostoru, byl Picasso oproti tomu nucen\nproniknouti k čistému prostorovému ná-\nzoru jeho lidsky-duševní funkci.\nZákon prostého prostorového názoru\nv tomto smyslu je však geometrické tvoření\njakožto takové, a proto geometrické dělení\nobrazového prostoru stalo se základním\npostupem v novém malování.\nOvšem že je v něm pouze abstraktní mo-\nment postupu. Vlastní jeho umělecký smysl\na jeho vztah k stylovému úkolu jsou dány\nteprve tím, že se na okamžik spojí s ostat-\nními požadavky stylu. Tyto jsou již ve vý-\nvoji nastíněny. Významný požadavek jest\ntýž jako u plošné malby, t. j. individuelní\nvýznam předmětu dlužno tak pozvednout,\naby z jeho obyčejných tvarů nepovstala pro\nobraz perspektivní, trojdimensiální prosto-\nrová představa; obraz má být spíše plocha,\n„obraz\" v pravém slova smyslu. Jinak má"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "194", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.44", "texte": "předmět zůstat materiálem tvoření, a ob-\nzvlášť živoucí výraz lidských forem má tak\nse přeliti do celku, aby jevil se v něm uta-\njen a ukryt jako ve vyšším, objektivním ži-\nvotě. Dle těchto požadavků má se provést\nonen prvý požadavek, prosté aktivity pro-\nstoru. To vede nejprve k úplnému rozdě-\nlení lidských a vůbec předmětných tvarů\nv geometrické figury, kladené těsně vedle\nsebe. To vede však dále k jistému přetvo-\nření plošné malby, které neporušuje její\nvlastní, původní určení, ale přivádí je k plné-\nmu, logicky žádanému projádření. Prostor\njako zákonitá aktivita, vytvářející předměty,\nnení plocha jako táž, ale tělesný, trojroz-\nměrný prostor; teprve jeho vyplněním po-\nvstává předmět. Požadavek plošné malby\nmusí se tudíž redukovat na to, že tento troj-\nrozměrný prostor nepovstává již co oby-\nčejný zážitek a starým uměleckým způso-\nbem individuelní perspektivou, ale získává\nse jiným způsobem: stělesněním oněch geo-\nmetrických figur, jimiž je celek obrazu orga-\nnisován. Geometrické obrazce musí se státi\njehlanci a krychlemi, a jimi musí se nyní\nvytvořit plocha obrazu, která až do jisté\nmíry ukazuje přece třetí rozměr.\nJest to snaha po mystické visi, která ro-\nmantika Picassa vede krok za krokem od\nstarého způsobu malování až k ryzímu vy-\njádření onoho principu: vede od „Chudých\nu moře\" přes „Herce\", v němž duševní ob-\nsah konečně stává se nezáživný nepříjem-\nnou frází, až ke gouachovým hlavám a\nkonečně k posledním visionářským mož-\nnostem, které poskytují již jen pouhou pro-\nstorovou aktivitu.\nObrazy Picassovy jsou nesporně krajní\nmožnost; ale nejsou v rozporu v podstatě\ns všeobecným zákonem uměleckého tvo-\nření. Předmět ve své obyčejné podobě je\npro umělce jen materiálem. Říká-li se oby-\nčejně, že umělec předmět „přetváří\", je to\njen v jistém smyslu správné. Předmět je pro\nněho jen předpoklad zážitku, oproti tomu\numělecký proces je úplně nové tvoření umě-\nlecké formy, v němž zážitek předmětu se\nztrácí a mizí.\nVydat posudek o umělecké ceně díla Pi-\ncassova mi nenáleží, poněvadž znám jen\nmálo obrazů této výstavy * Ale u tohoto ma-\nlíře běží hlavně o dějinně stylový výkon a\nten je nadmíru významný; dalf úplně nový\nprostředek formy, aby mohlo se dosíci pří-\nslušné tělesnosti obrazového prostoru sty-\nlových požadavků stanovených dobou; na-\nhradil mechanicky podmíněnou\nprostorovou perspektivu dynam i-\ncky-duchovým zákonem prosto-\nrového vytváření obrazu.\n\nPřel. Jiří Foustka.\n\nObchod uměním.\n\nJulius Meyer-Graefe, který byl v době im-\npressionismu z nejosvícenějších kritických\nduchů, získal si právě v kampani o uznáni\nimpressionismu v Německu bezprostředním\nstykem velikých zkušeností a rozhledu v po-\nměrech uměleckého obchodu, takže dnes\nje snad nejlepším znalcem, ba jakýmsi nej-\nlepším politikem v tomto oboru. Do ledno-\nvého čísla „Kunst und Kúnstler\" napsal člá-\nnek (Handel und Handler), bystře uvažující\npovahu a okolnosti uměleckého trhu paříž-\nského a zejména jeho zpětné dobré vlivy,\njež na umění vykonává. Meyer-Gráfe apli-\nkuje tyto svoje zkušenosti z Paříže na po-\nměry říšsko-německé a adresuje je přímo\nk nim jako výzvu. Naše poměry jsou ještě\nopožděnější; proto mají závěry Meyer-Gra-\n\n» Míněna kolínská výstava Sonderbundu 1912."}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "195", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.45", "texte": "feovy i pro nás jistou zajímavost. Uvádíme\nz nich výňatkem:\nPařížskému trhu pomáhá veliká pohyb-\nlivost majetku. Pařížští sběratelé i nejctě-\nnější, prodávají, je-li jim nabídnut patřičný\nobnos. Ne všichni, rozumějte dobře. Henri\nRonart neprodal nic za jakýkoli obnos, ač\nby byl dostal skoro za každý svůj obraz sto-\nnásobnou kupní cenu. Tací sběratelé jsou\n1 1 v -v • Iv/ • VI v v« lv/ C I*l *\ndnes denne ridsi, a jeste ridsi fanatikové,\nkteří zmírají hladem, aby podrželi své o-\nbrazy. Toť politování hodné, ale jinak nic,\nco by nás zaráželo. Zřídka padne sběratel\nhned na počátku na pravou věc. Mnohý za-\nčíná Meissonierem a končí Delacroixem.\nMnohé impressionistické sbírky povstaly\nz výtěžku umělecky bezcenných věcí. Oproti\ntomu hraje samozřejmě spekulace velmi\nznačnou úlohu. Faure kupoval jen v té na-\nději, že jednoho dne dostane za své obrazy\nvíce, a rozhodně z marnivosti. Obě tyto ten-\ndence nalezáme velmi často pospolu. Druh-\ndy však se smysl pro spekulaci druží s ra-\ndostí z krásna, a takováto rozumová man-\nželství nejsou rozhodně vždy nešťastna.\nZnámý mi Pařížan, který si v cizině vydělal\nmnoho peněz, vrátil se do Paříže a hledal\npro část svého kapitálu výnosné uložení.\nRadili mu hypotheky na domech, bursovní\npapíry atd.; konečně poradil mu někdo, aby\nkupoval moderní obrazy. Člověk ten se před\ntím nikdy vážně uměním nezabýval. Ovšem\nže ve Francii umění není ani dobře ošace-\nnému průměrnému člověku cizí. Tak tomu\nbylo s mým známým. Jal se chodit do ho-\ntelu Drouot, potloukal se po rue Lafitte, o-\ntvíral uši a učil se dívat. Konečně jal se ku-\npovat a to Renoiry z poslední doby, hod-\nnotu to, která před šesti lety nebyla takřka\nodkryta, a byla levná, poněvadž byla doce-\nněna jen velmi málo znalci. Dnes má sbírku\njedinou svého druhu, zmnožil v šesti letech\nsvůj kapitál a miluje věci, na něž se díval\ndříve jen očima kupce. Je velmi kruté pro\nněmecké city, uznávat takovýto střízlivý po-\nměr k umění a nechci jej nikterak stavět co\nideál. Ale poměr ten je vždy lepší než po-\nměr žádný, nebo setkaný jen z modravé\nmlhy. V podstatě tito chladní lidé, kteří ce-\nníce dílo, které kupují, dávají též promluvit\notázce, jak se jejich peníze zúročí, činí ne-\nuvědoměle víc pro propagandu umění než\nslepí přecitlivělci, kteří se spoléhají jen na\nreakci svých nevyvinutých instinktů, nebo\ndokonce příliš platoničtí milovníci, kteří se\nmnoho o umění napovídají, aniž by cítili\npotřebu dostat se do osobních vztahů s u-\nměleckými díly.\nK tomu se druží intensivnost pařížského\ntrhu. Trh ten získává centralisací Francie.\nV hotelu Drouot odbývají se denně dražby,\ns výminkou právě jen prázdnin, které trvají\nasi šest týdnů. Od října pak do července\nv • v IV\" V VI -V o 1 V • v • V »Vy\nobycejne tri az ctyri denne, a v nejzivejsi\nsaisoně dochází každého třetího nebo dru-\nhého dne k velkému prodeji vynikajících děl.\nSoučasně odbývají se velké dražby u Ge-\norgesa Petita, a nyní právě Manzi zařídil\njeden salon pro „fashionable\" prodeje. První\nbude v prosinci, a to prodej sbírky zemře-\nlého Henri Ronarta. Roční obrat uměleckých\nděl na pařížských dražbách a u pařížských\nobchodníků přesahuje prý půl miliardy. Co\nje pod rukou prodáno od amateurů, nelze\nocenit, a méně ještě nesmírný počet umě-\nlecko-průmyslových předmětů. V mnohých\nulicích je v každém třetím domě obchod sta-\nrožitnostmi. Je málokterý průmysl ve Fran-\ncii, který by dosáhl číslice obratu pařížského\nobchodu uměleckými díly, počítáme-li v to\nvše, co se jmenuje „artistique\".\n\nPřel. Jiří Foustka."}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "196", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.46", "texte": "K příležitosti premiery „Psanců“.\n\n(Sehrána „Divadlem Umění\" v Int. div. 4. května 1913.)\nJe zvláštní, jak divadlo (a umění vůbec)\nje málo ač mnoho se ho konsumuje\nopravdovým, citovým a žitým zážitkem. By-\nlo to patrno na opožděné premieře Ps a n c ů,\njak se jí nepodařilo pohnouti vybraným hle-\ndištěm víc, než se podaří kterékoli jiné im-\nportní veselohře (bylo pozorovat touž ducha-\nplnost, připravující a lapající úsudky a paro-\nly pro meziaktí). Psanci nejsou nečasovým\na vzdáleným thematem, ale dvojnásob do-\nmácím: jednak tím, že co do thematu se\nv nich době hraje ještě nedávná minulost,\njednak že i sama forma a duch Psanců\njako díla je, ne-li událostí, tedy episodou\nnaší literatury. Připamatovává se nám ob-\nsah, situace a činnovost tehdejšího ducho-\nvého života před 15 lety a vidíme nyní ze\nvzdálenosti, jak si doba dílo básnické a dra-\nmatické představovala. Námět, doba, jak se\nv osobách Psanců a v tom, jak tyto myslí,\ncítí a jednají, jeví, poutá nás snad více než\ndílo, a to proto, že byla to doba rozechvěná,\njež se třela, zmítala (nelze říci: vřela) a jak\nby to nezajímalo, cítíme-li, jak naše doba,\nopsavši vývojovou vlnu a usadivši zatím\nklidně jisté nové a tenké vrstvy kulturní, jest\nopět na straně varu? Tehdy, v době Psanců,\nčást naší mládeže a celá část generace lite-\nrární a umělecké (literární moderna, se-\ncesse), žila, viděla a tvořila duchem, jejž\nmají osoby Psanců. Byla to zvláštní doba,\na zdá-li se nám býíi nyní zvláštní, víme\n(srovnáme-li ji s jinými dobami umělecky\nživými), že byl to vpád laickéhoživlu\ndo umění. Nikoli jen proto, že vnesly se do\numění, do literatury, na jeviště a do obrazů\notázky, jež laikové chtěli mít zodpověděny:\njako revise boha, uvolnění individua, po-\nznání pohlaví atd., ale proto, že vše p o č í-\nnání si v umění bylo laické, neznalé toho,\nco je umění. Nelze totiž dost zdůraznit, jak\numění jest cosi nelaického, ba netřeba se\nani bát slova, že umění jest cosi „odborni-\nckého\", totiž chceme-li „odbornictvím\" říci,\nže umění jest zvláštní, neobecnou činností\na že vzniká jen za určitých podmínek, že\njeho růst má svoje důvody a že vyžaduje si\noddanosti, obětování a intensity sil; kdežto\ntehdejší laik (a laiky byli tehdy právě svým\ntotožným počínáním i umělci), vniknuv do\numění s jakousi sociální legitimací, nechtěl\nznát a neviděl tuto zvláštní povahu umění,\nže umění roste jako přebytek života, že je\nněčím zvýšeným, ale chtěl umění zcela pro\nsebe, myslel, že je na dosah ruky a že vše\nje možno, zcela lehké, a že nic před ním\nnebylo dobré. Jestli jindy věřilo se, že tra-\ngedie je údělem vysokých životů a je stvo-\nřitelna (jako umění) jen vysokým přehledem,\ntehdy každý osmnáctiletý chtěl mít a žít svoji\ntragedii a každý chtěl být zlomen velikým\nzpůsobem. (To lze vidět i z Psanců.) Celá\ndoba byla ovšem velmi horoucná a opojená,\nženoucí se a to je, co dobu Psanců odlišuje\nod dob nemohoucích a ztrnulých; ale tím se\nještě nerovná dobám intensivně žijícím, do-\nbám aktivním, plodným a rodícím. Pak: u-\nmění je něco, co vzniká jaksi tiše, uskutečňuje\nse vnitřní intensitou člověka, nikoli za úkazů\npovyku a rychlosti: lidový umělec, černoch\nřezbář nebo kterýkoli ze současných velkých\numělců (mimo proud) tvoří-li, jeví se to\ntak, že dává myšlenky, sděluje, klade je;\nneprovází to však nároky a bouřením.\nA tu jsme u charakteru moderny a se-\ncesse; tvoření u nich bylo opakem vší s o u-\nkromosti, tvoření bylo proudem hono-\nsícím se také> že kácí a ničí staré hodnoty.\nUmění však nespočívá v proudu, ale na je-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.47", "texte": "dincích, individualitách a hodnotách; me-\nzitím co secesse a moderna opájela se sebe-\nceněním, nesla sebou bezcennosti a zbož-\nňovala nehodnoty (Klimt, Segantini), jež\ns ní také padly, rostla mezitím skutečná díla\na nové hodnoty, jež cítění světa opravdu\nposunuly a byly výrazem pro měnící se cit\njen v několika individualitách; anebo vznikly\nz vysokých námětů a myšlenek, jež moderna\npřinesla, hodnoty široce, sociálně dobré\n(ale jak dle ní jak šosácké!): bezvyzná-\nní, ženská emancipace, umělecká výchova\natd. Také vidíme jiný poměr té doby k ná-\nzoru, jenž dnes víme, že je podkladem u-\nmění: byla to doba mnoha názorů, názory\nrozvrácená a trpící, ale nemající, nezískavší\nsvůj názor. To jsou paralelly a rozdíly,\njež při Psancích se vybavují.\nHilbertovi Psanci mají zásluhu, že nám\ndobu a charakter její zachovali; jsou a bu-\ndou proto velmi historickým dílem. Roze-\nchvění, které bylo v době a je v nich jako\nv díle, je něco, co může právě zase naši\ndobu zajímat. Jinak ale Psan ci jsou dílem\ntakové kvality, jak si ji doba představovala,\nkdyž myslila, že vše, co se napíše, je litera-\ntura a divadlo.\n\nPavel Janák.\n\nUdálosti.\nEduard Vojan slavil v minulém mě-\nsíci 25letí své činnosti u Národního divadla.\nKaždé z postav, které za tuto dobu vytvořil,\ndovedl dodati plné životní atmosféry, po-\ndati ji trojdimensionálně na rozdíl od velké\nvětšiny herců, kteří se spokojují vykreslením\nreliefu a jen charakterisací nebo náznakem.\nDále pro každou postavu nalezl své sub-\njektivní pojetí, vyčerpal z ní její tragickou\npodstatu, pozdvihl do úrovně tragického\ndění a stvořil tak přímo klassické, ideální\ntypy tragických bytosti. Po technické stránce\njest a bude vždy příkladem tím, jak umír-\nněnými prostředky dovedl dojiti mohutných\núčinků. Vše jest u Vojana promyšleně a ú-\nčelně uspořádáno: Vymezený počet gest,\ndokonale upravené masky, hlasové tony\nschopné všech škál a odstínů, držení těla.\nStejně dokonalá jest jeho dikce, čeština bez-\nvadně mluvená nikdo by nevěřil, jak ta\njest vzácná na našich scénách a stejná\njest Vojanova schopnost vytěžiti z ní všecko,\nco jest v ní rytmického a melodického.\n*\nKnihovna dobrých autorů vydala\nv květnu stý svazek, jest to jistě úctyhodná\npráce již proto, že jsou voleny k překládání\nknihy literární ceny, ba někdy knihy opravdu\nceny velmi vzácné. Jazyková stránka pře-\nkladů není zanedbávána, jak tomu bývá\nu překladů řemeslně vyráběných. Práce, která\njest touto knihovnou vykonávána, měla by\nbýti pobídkou k další činnosti: Málo kdy\nsáhne se ku překládání děl starších než z de-\nvatenáctého století. Tedy zde by bylo jedno\npole činnosti. Za.druhé: Nápadně mizí u nás\npokusy o překlady knih veršů. A přece, jak\ndle několika náhodných ukázek v různých\nčasopisech lze souditi, dobrých překlada-\ntelů by nescházelo.\n7 *\nFuturisti znenáhla se mění. Dříve ve\nspolečenství s Marinettim, který s nimi pra-\ncoval jejich programy a manifesty jevili se\nhřmotivými ale prázdnými a nepodali při\ntom jediného dobrého dokumentu ve svých\ndílech, který by dokazoval, že jejich mlu-\nvení o „stylu pohybu\" a pod. jest něčím\nvíce než frásí. Upozornili jsme na tuto méně-\ncennost jejich stejně jako na méněcennost\nještě jiných „směrů\" výtvarnických a sou-\nhrn těchto názorů podal dr. Kramář ve svém"}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.48", "texte": "článku. U Futuristů dává nám již dnešní\nskutečnost za pravdu. V časopise Lacerba,\nkterý vydávají mladí umělci Soffici, Papini,\nTavolato etc. ve Florencii, svou tradicí nej-\nvíce uměleckém městě Itálie, obracejí se\nproti způsobu, jakým jedná a myslí Mari-\nnetti a jeho soudruhové, hledají nyní opráv-\nněnost pro moderní umění (třebas by po-\ndrželi název Futurismus) v hlubší podstatě,\nsnaží se korrigovati nesprávnost dřívěj-\nších hesel, která u Futuristů chtěla míti ab-\nsolutní platnost a pod. Dnes ještě staví se\nverbálně proti Picassovi, ale vším smy-\nslem svých nových poznatků se jemu blíží.\nZároveň z přátel Marinettiho sbližují se s ni-\nmi ti, kteří jsou nejtalentovanější z bývalých\nfuturistických výtvarníků Carrá a Boccioni.\nTak můžeme směle vyčkati času, který zne-\nnáhla i na jiných stranách potvrdí naše mí-\nnění, jako se to děje již v tomto případě.\n*\nRedakce „DerStur m\" v Berlíně po-\nřádá letos „I. Německý Podzimní Salon\"\nv Berlíně (Potsdamerstrasse 75) a to od\n20. září do 30. listopadu. Salon má shro-\nmážditi nové umění nejen německé, ale\ni cizí, a má jako svobodomyslný podnik če-\nliti rovněž letos pořádanému podzimnímu\nsalonu staré Secesse, do kterého bude při-\nzváno a připuštěno nové umění až po\nm\njistou mez. V kronice tohoto čísla přinášíme\no tom obšírnější zprávu.\n*\n111. Výstava Skupiny V. U. v Obec-\nním Domě (květen-červen). Jádrem výstavy\njsou díla tří velikých osobností nového fran-\ncouzského umění: Picassa, Braqua a De-\nraina; jejich soubor obsahuje celkem 37 čí-\nsel a v takové bohatosti mohly se jimi vy-\nkázali teprve dvě výstavy v Evropě (v Ko-\nlíně n. R. a v Mnichově). Braque a Picasso\nzastoupeni jsou pracemi zvláště ze své zralé\nperiody a z poslední doby; díla pocházejí\nvesměs z galerie Kahnweilerovy v Paříži a\nze sbírky dra Vincence Kramáře na Smí-\nchově. Z mladých prací Picassových poda-\nřilo se získati 3 z majetku Schmidt-Dietze-\nlova (Neuer Kunstsalon) v Mnichově. Juan\nGris, krajan Picassův, je zastoupen 2 oleji,\nArdengo Soffici 4 grafikami. Výstava sesta-\nvena byla s tendencí ukázati a položití dů-\nraz na kvalitu v novém umění; v připo-\njených odděleních starého, lidového a exo-\ntického umění chce naznačiti, jak cítění\nv novém umění snaží se o bezprostřednost\na přímost výrazu, jež je těmto starým umě-\nním vlastní. Malované látky a plastiky exo-\ntické pocházejí z majetku posl. V. Klofáče,\nE. L. Kirchnera z Berlína, továrníka F. Meli-\nchara,prof. A.Mikše, malíře O. Nejedlého, inž.\nHněvkovského a MUDra F. Wachsmanna."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "[199]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.49", "texte": "| ZÁBAVNÍ PODNIK\n| „M O N T M A R T R E\"\nPRAHA 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\n| ZAČÁTEK VlO HOD. VSTUP JEST VOLNý.\n\nFILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOBERCŮ ZÁCLON, LÁTEK NÁByTKOVýCH, CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKy, VEŠKE-\nRyCH PŘEDMĚTŮ A POTŘEB PRO ČALOUNÍKy A TOVÁRNy NÁByTKU\nPRAHA 11., JINDŘIŠSKÁ 3, palác generali tel2ion\n\n<\nU22\nZCQ\nOá >H\nPJ <>U\nhHov7\nco cv é\nDá 03\n« I-U\nrf°<&\nzSfcz\n= <Sg\n° —zo\nI oá\ni Cu\nNQOt\n■UJglg\nM OUJ\n3 cu>co\náz\n>COv)-H\nDZ\n2\nOS\n£•<—>\n?zo\nQ H Dá\n—I [Jj H\nQ>U c/2\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\nfeíí*U\n;'. ■ ■■\nm\nwm\n' r ■\n\" '\n■\n***■: : ,: . *\n....„v.\nWEMkm\n%\nI® A\ni i i\n- -r - ■■ i\n» • ..« ■■ ■\nim ,\n-0 > \"0 ,Q\n,Q\no|l\nPí < „\nN<Ž\nPl^>\nr- Z\npí\nO 00\nH\nPí\nr*\nco\nH co\npí\nQ 00 DO\n5 Z Pí\n9oH\nT O\nm. J-\n><o\ndo <¥•\nPí 73 5\nO co\nO roh\nZ *>\nOP<\n< i PÍ\nP* I DO"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "[200]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.50", "texte": "Veselý koutek III.\nUmělecký profil Otokara Štáfla.\n\n„Český Sběratel\" (poslední číslo 6, 7, 8) přinesl řadu prací Otakara Štáfla, v nichž\ntento dík svým schopnostem dostihuje (ku podivu!) charakteru nejrůznéjších\nmalířů, jako: Brunnera, Bendy, Klemma, Koblihy, Konůpka, Svabinského. Uvádíme\nz těchto náhodných podobností tyto:\n\nO. Štáfl (1913).\n\nO. Štáfl.\n\nV. H. Brunner (1909).\n\nJaroslav Benda (1906).\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\nStavební a nábytkové\ntruhlářství, strojní vý-\nroba dveří a oken\nVÁCLAV\nHANUŠ\nPRAHA 11., Marián-\nská ul. č. 4 proti »Ná-\nrodním Listům«\nnabízí práce všeho druha\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení.\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15.\nJOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.51", "texte": "O. Štáfl.\n\nF. Kobliha.\n\nv\n„Český Sběratel\" připojil pak k tomu tyto pravé úsudky Dr. Jana Reichmanna (citujeme):\n„Umělecký profil Otokara Štáfla vykazuje dnes rysy již ostře a výrazně vyhraněné. Vý-\nvojové hodnoty jeho díla jsou jasně zřetelný . . . Otakar Štafl jest v pravé podstatě inge-\nnium malířské . . . Není možno neviděti, že Otokaru Štáflovi náleží značný podíl na vy-\nproštění knihy ze jha tovární ledabylosti . . . Nebudiž tím řečeno, že Otokar Štáfl jest\nv tomto ohledu jediný: vedle něho V. H. Brunner, Josef Váchal, František Kobliha,\nZdenka Braunerová i František Kysela stejně se přičinili o vymanění knihy z područí\nploché uniformity, slovem: o její zindividualisování. A bylo by jen spravedlivo, aby tato\nfalanx vylučovala ze svého středu ducha, jenž se vším zápalem umělce vědomého svých\ncílův usiluje o tuto individualisaci knihy? . . . Otokar Štáfl je pilný a svědomitý pra-\ncovník . . . Kdož by mu zazlíval, že někdy jeho záměry ztroskotají . . . Neboť Jen\nsvatým bojem, dle slov Hebbelových, sílí a mohutní umělecká\nosobnost. A uměleckou personalitou jistě Otokar Štáfl jest.\"\n\nStředisko umělců KAVÁRNA ORIENT\" Praha L, Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny\nl!llllllllll!llllllllll!lllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll!lllílllll!lllllllllll!llll!llllllllllllllllllllllllllllll!llll!llllllll!IIIIIH\nNeuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund, ve Dvoře Králové n. L.\"\n\nPAŘÍŽSKÁ\nVĚŠTKYNĚ\nvýtečná, vše uhodne v pří-\ntomnosti i do budoucno-\nsti. Kdo chce svůj osud\nzvědět, račte se jen na mne\nobrátit. Jsem k mluvení od\n8 hod. ráno do 8 hodin\nvečer, v nedělí i ve svá-\ntek, a věštím na více roz-\nličných věcí. Každému\npřesně uhodnu.\nDITTRICHOVA UL. 5\nPRAHA 11.\n\nv\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172\n\nZaloženo 1865.\nOtakar\nSkřivan,\ntovárna\nna parkety\nPraha\nKrál. Vinohrady."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.52", "texte": "Veselý koutek IV.\nARNE NOVÁK. (Cyklus o 4 zastaveních.)\n\nZastavení 1. Arne byl jednou jedním přičinlivým spolupracovníkem velkého\nžurnálu, jehož milé čtenářstvo v nedělní příloze vzdělával.\n\nZastavení 2. Na prvního odváděje práci žádal za přídavek na metru, jest však\noslyšán. Dává výpověď na hned, pro rozpor ideový.\n\nObchodní\ndům\nJan\nStoupa\n3?raha,\nJindřišská\nč. /.\nKoberce, záclony,\npřikrývky,\nkové látky, ce-\nstovní potřeby,\nzelezný\ndětské vozíky,\nhradní\nslunníky, rozklá-\ndací židle."}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.53", "texte": "Zastavení 3. Jelikož mu zbyla jakási hořkost v srdci, počkal si na p. Abonenta,\no němž věděl, že těší se v redakci velké vážnosti, a křiknul na něho: „Vole! Zanechá-\nvám tě tak, jak jsem tě zastal.\" P. Abonent nereagoval.\n\nZastavení 4. Jelikož byl ale Arne z několika oken pozorován, pravil: „To jsem\ncitoval Anatola France.\" A rozloučiv se pod maskou a na kothurnu tohoto geniálního\ncynika a satyrika se čtenářstvem, odcestoval z redakce prozatím na vždy.\nPoučení, nebo morálka z této historky neplyne.\n\n<\n<SI\nQ\n<\nZ\n<\n-o\nO\nt:\na\nrd\nE\n><D\n>\nO\nuo\n>\nftí\nT3\nO\n>ř-\nrd\nrd\nC ></>\n>\n£ Z\n1- Vp__ri\no\na\nB <\n:-\nV\n-\nC r. M\nUJ\no\nX ></)\no\na T\n<\n<\nr^\\\n>,\nI<\nX\nCJ\nUJ\nCQ\n•<u\n>\no\n■—\no\n-M\nO\n£"}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.54", "texte": "Věcná soutěž na novostavbu\nčeského Národního divadla v Brně.\nVýbor Družstva českého Národního divadla v Brně vypisuje tuto soutěž za těchto pod-\nmínek:\n1. Soutěž tato je anonymní. Mohou se jí súčastniti výhradně jen oni projektanti, kteří\npodali projekty při soutěži ideové. Oněm projektantům, jichž projekty nebyly v soutěži\nideové ani cenou poctěny ani zakoupeny, budou podmínky a ostatní pomůcky pro sou-\ntěž potřebné vydány Družstvem českého Národního divadla v Brně pouze po zaslání\njednoho heslem opatřeného listu onoho projektu, kterým se dotyčný projektant súčastnil\nsoutěže ideové. List ten bude současně s podmínkami a pomůckami soutěžními zase\nvrácen. Projektanti cenou neb honorářem poctění přihlásí se o podmínky plným jménem.\n2. Ceny za nejzdařilejší podmínkám soutěžným i stavebnímu programu vyhovující pro-\njekty jsou tyto:\nI. cena 5000 K, 11. cena 3000 K, 111. cena 2000 K.\nVedle toho zaručuje se oněm projektantům, jichž 8 projektů bylo při ideové soutěži\ncenou neb honorářem poctěno, účastní-li se i věcné soutěže novými projekty stavebnímu\nprogramu a podmínkám této soutěže vyhovujícími, zvláštní honorář po 1000 K, i když\njejich projekt bude cenou vyznamenán. *\n3. Projekty buďtež odevzdány do kanceláře Družstva českého Národního divadla\nv Brně, Veveří ul. čís. 1, nejdéle do 6. hodiny večerní v sobotu dne 15. listopadu 1913.\nProjekty zaslané poštou musí býti podány u poštovního úřadu nejdéle do 6. hodiny ve-\nčerní téhož dne; v tom případě buďtež zaslány express. K projektům zaslaným po uply-\nnutí této lhůty nebude přihlíženo.\nČlenové poroty:\n1. Arch. Antonín Engel.\n2. Arch. Vladimír Fischer, c. k. místodržitelský inženýr.\n3. Arch. Kamil Hilbert.\n4. Arch. Jan Koula, profesor české vysoké školy technické.\n5. Arch. V. Roštlapil.\n6. Ing. Dr. A. O. Samohrd, c. k. stavební rada.\n7. Arch. Gustav Schmoranz, ředitel Národního divadla.\n8. Arch. Karel Skopec, stavební rada.\n9. Ing. Michal Ursíny, c. k. vládní rada, profesor české vysoké školy technické.\nZa výbor Družstva českého Národního divadla v Brně\nProf. Ing. M. Ursíny, Dr. tech. A. O. Samohrd,\npředseda stavebního odboru. předseda.\nAntonín Jaroš, Č. Spiruta,\npokladník. jednatel.\nV Brně, 15. května 1913."}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.55", "texte": "Kostelní\na salonní okna\n3\nBY\nWi\ns\n1\nft\nJ.Vlasák, Praha\nL, Malé Staroměstské n. č. 8\nStálý přísežný znalec c. k. zemsk. soudu.\nOdborný učitel Techn. průmysl, musea.\nVyznamenán pochvalou Jeho Veličenstva\ncísaře rakouského. Poslední vyznamená-\nní Praha 1908. „Hors concours\".\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nKRESS A BERNARD\nPRAHA 111.\nHARRACHOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 4.\nSTAVBY ŽELEZNIC A MOSTŮ.\nREGULACE ŘEK A PNEUMATI-\nCKÉ ZAKLÁDÁNÍ.\n\nTRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE ILLUSTROVANÝ CENNÍK\n\nTabulové sklo so°™\nz jediné české sklárny v Třmících, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel."}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-03.1.56", "texte": "Ze 45 druhů, leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modely pro bronz, dřevo, kámen.\n\nLAKýRNICTVÍ, MALÍŘSTVÍ\nPÍSMA, DŘEV A ŠTÍTŮ\nJAN\nSCHUBERT\nV PRAZE 1.,\nHUSOVA TŘÍDA ČÍSLO 242,9 NOVÉ\nNÁPISY A ZLACENÍ NA SKLE,\nDŘEVĚ, PLECHU, ZDI I PLÁTNĚ VE\nVZORNÉ SLOHOVÉ ÚPRAVĚ\nSTAVEBNÍ I NÁBYTKOVÉ NÁTÉRy\nV NEJLEPŠÍM PROVEDENÍ\nMODERNÍ PLASTICKÁ PÍSMENA\nZLACENÁ I V EMAILU\nSKLENĚNÉ FIRMy\nTRANSPARENTNÍ FIRMy\n\nArnošt Diepold\nzvonař v Praze L,\nAnežská ul. č. 12 n.\nDoporučuje se k dodávce v\nnových a k opravám zvo-\nnů starých v cenách nej-\nlevnějších.\n\nVÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský sta-\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě-\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68.\n\nÚstřední topení\na větráni všech soustav,\nparní kuchyně, parní\nprádelny, sušárny, vo-\ndovody, plynárny.\nPRAŽSKÝ\nINSTALAČNÍ\nZAVOĎ\nC. Příbaň a inž. Žilka.\nPRAHA, Příkop čís. 12\nTelefon 2049.\n/m.\ni i\nPSÍ\nViti V\nLUDVIK HOSPERGR,\npánská módní síň.\nPřesná anglická a americká moda. Vzory látek přímo z Lon-\ndýna a New Yorku. Dodavatel nejpřednější společnosti.\nPRAHA 11., PALACKÉHO ULICE ČÍS. 5.\n\nUmělý kámen\npro celé fagady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha 1.,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}