{"numero_id": "bm-bmtnabk-1913-05", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_sha256": "d9ac7de7d695c5bd287a706ee31859c87e8b011d23f88ab6ead034d36c567341", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1913_05/bmtnabk_1913_05.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1913_05/bmtnabk_1913_05.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c001", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.1", "titre_corps": "Obsah", "titre_sommaire": "Obsah", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.2", "debut_caractere": 41, "fin_caractere_exclue": 668, "texte": "Obsah\nText:\nFranz Werfel: Básně:\nOtec a syn 238\nNeopuštěná 239\nO. Gutfreund: Plocha a prostor . 240\nRud. Procházka: O podstatné proměně duchové\npovahy naší doby • • 244\ni- ■ ' , t\nKronika:\nFranz Werfel: Wir sind ...» 249\nHerrmann Obrist v 252\nRaphael Petrucci: Čínské umění 253\nPryč s tradicí, pryč s Montmartrem 255\nVyobrazení:\nH. Rousseau: Dítě s loutkou 227\nE. Filla: Zátiší 228\nPříbor na rum 229\nMuž s cigaretou 230\nZátiší 231\nHlava • 237\nV. Beneš: Zátiší na stole . 232\nTorso ženy 233\nO. Gutfreund: Hlava ........... 234\nP. Janák: Portál 243\nStudie průčelí 248\nA. Derain: Krajina . 247\nLi Čao-Tao: Palác Kiu-Čong-Konga 249"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c002", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.2", "titre_corps": "Sommaire", "titre_sommaire": "Sommaire", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.2", "debut_caractere": 670, "fin_caractere_exclue": 1386, "texte": "Sommaire\nTexte:\nFranz Werfel: Poěmes:\nPere et fils 238\nN'abandonnée 239\nO. Gutfreund: La flaiche et I'espace .... 240\nR. Procházka: Le changement essentiel de la base\nintellectuelle de notre temps 244\nChronique:\nFranz Werfel: Wir sind 249\nHerrmann Obrist 252\nRaphael Petrucci: L'art chinois 253\nA bas la tradition, á bas Montmartre 255\nIllustrations:\nH. Rousseau: L'enfant avec poupě ...... 227\nE. Filla: Nature mořte . . . 228\nService au rhum 229\nL'homme avec cigarette 230\nNature mořte - . . . 231\nTéte 237\nV. Beneš: Nature mořte sur la table . . - . . 232\nTorse de femme 233\nO. Gutfreund: Téte . 234\nP. Janák: Portail 243\nÉtude ďune facade 248\nA. Derain: Paysage . 247\nLi Čao-Tao: Palais Kiou-Tchong-Kong .... 249"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c003", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[226]", "page_fin": "[226]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.3", "titre_corps": "V drážďanské galerii Arnoldově byla počátkem", "titre_sommaire": "V drážďanské galerii Arnoldově byla počátkem", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[226]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2655, "texte": "V drážďanské galerii Arnoldově byla počátkem\nčervna souborná výstava grafik E. Muncha (celkem\n84 listy). *\nV knihovně Der júngste Tag vyjdou v nejbližší době\nbásně Březinovy (v překladu O. Picka).\n*\nNa pražské umělecko-průmyslové škole byl jmeno-\nnován profesorem Fr. Kysela. Zaznamenáváme to,\njako jsme stejně sledovali všecky změny ve školství\nv jejich významu a důsledcích. Pro umělecko-průmy-\nslovou školu, jejíž nynější nepotřebnost a odloučenost\n(až na ojedinělé vyjimky) musila býti námi (a také\ndruhou veřejností vůbec) vícekrát konstatována, zna-\nmená to konečně zase vniknutí živé a praktické umě-\nlecké práce mezi posavadní profesorství jejích stolic\na škol. *\nVýstavní salon redakce „Der Sturm\" v Berlíně (W 9,\nPotsdammerstr. 134a) uspořádá od 1.—30. října t. r.\nzvláštní výstavu Skupiny V. U., v níž souborně budou\npojaty vedle sebe malířství, sochařství, architektura\na umělecký průmysl. Mimo to vystavují v I. Podzim-\nním Německém Saloně téže redakce jako přímo zvaní\n(mimo jury): Beneš, Filla, Gočár, Gutfreund, Janák,\nProcházka. *\nMezi přípravou tohoto čísla uveřejnil Carrá v „La-\ncerba\" (1. září) program „malířství zvuků, hřmotů a\nzápachů\". Vyjímáme z něho: Malířství zvuků, hřmotů\na zápachů neguje: 1. všecky barvy harmonické, af již\ntyto jsou spontánní nebo za chytré nápomoci patin;\n2. banální smysl pro hedvábnost, pro masovost příliš\nlidskou, příliš jemnou nebo mrtvolnou, pro jemnost\nkvětin příliš bledých nebo uvadlých; 3. šedě, hnědě\na všecky barvy špinavé; 4. používání čisté horizontály\na vertikály a všech mrtvých čar; 5. pravý úhel; 6. ku-\nbus, pyramidu a všecky statické formy; 7. jednotu\nčasu a místa. Malířství zvuků, hřmotů a zápachů chce:\n1. červeně, čerrrrveně, nejčerrrrrvenější, jez křičí; 2. ze-\nleně, jež nejsou nikdy dost zelené, nejzelenější, jež vří-\nskají, žlutě co nejvíce trhající; žlutě polenty, šafránu\na mosazi; 3. všecky barvy rychlosti, radosti, nejfanta-\nstičtějšího karnevalu, café-chantánů, music-hallů, a vše-\ncky barvy cítěné v čase a nikoli v prostoru; 4. dyna-\nmickou arabesku jako jedinou realitu, stvořenou uměl-\ncem v hloubce jeho sensibility; 5. útok všemi ostrými\núhly, jež jsou úhly vůle; 6. šikmé čáry, jež padají do\nduše pozorovatelovy; 7. koule, ellipsy vířící, spirály\na všecky formy dynamické, jež nekonečná potence u-\nměleckého genia dovede objeviti; 8. perspektivu vy-\ncházející nikoli z objektivismu vzdálenosti, ale jako\nsoučasné pronikání forem měkkých i tvrdých atd. atd.\n*\nOprava. V článku Rudolfa Procházky: O pod-\nstatné proměně duchové povahy naší doby na str. 215,\n12. ř. shora, místo to třeba čisti: intuitivní methodu;\nna str. 216, v poznámce místo cíle třeba čisti: dle."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c004", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227", "page_fin": "227", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.4", "titre_corps": "Henry Rousseau: Dítě s loutkou. (Ze sbírky Uhdeho v Paříži.)", "titre_sommaire": "Henry Rousseau: Dítě s loutkou. (Ze sbírky Uhdeho v Paříži.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 60, "texte": "Henry Rousseau:\nDítě s loutkou.\n(Ze sbírky Uhdeho v Paříži.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c005", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.5", "titre_corps": "Emil Filla: Zátiší.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c006", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "229", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.6", "titre_corps": "Emil Filla: Příbor na rum.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Příbor na rum.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "Emil Filla:\nPříbor na rum."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c007", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "230", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.7", "titre_corps": "Emil Filla: Muž s cigaretou.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Muž s cigaretou.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "Emil Filla:\nMuž s cigaretou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c008", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "231", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.8", "titre_corps": "Emil Filla: Zátiší.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c009", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.9", "titre_corps": "Vincenc Beneš: Zátiší na stole.", "titre_sommaire": "Vincenc Beneš: Zátiší na stole.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "Vincenc Beneš:\nZátiší na stole."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c010", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "233", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.10", "titre_corps": "Vincenc Beneš: Torso ženy.", "titre_sommaire": "Vincenc Beneš: Torso ženy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "Vincenc Beneš:\nTorso ženy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c011", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "234", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.11", "titre_corps": "O. Gutfreund: Hlava.", "titre_sommaire": "O. Gutfreund: Hlava.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "O. Gutfreund:\nHlava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c012", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "237", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.12", "titre_corps": "Emil Filla: Hlava. Sádra.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Hlava. Sádra.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 25, "texte": "Emil Filla:\nHlava.\nSádra."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c013", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "239", "image_debut": 14, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.13", "titre_corps": "Básně.", "titre_sommaire": "Básně.", "signature_source": "Franz Werfel ; Autor. překlad Fr. Šrámka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 940, "texte": "Básně.\nOtecasyn.\nFranz Werfel:\n\nBezmeznou když láskou zahořelí\nšprýmy nekonečna jsme kdys prováděli\npro smích blahoslavených\nmodrá hruď se otevřela Uranova,\na tu družně sklouzli jsme jí oba,\njak dvé dětí veselých.\nVšak žel! étherné v nás odumřelo,\nzahřměl svět a zrodilo se tělo,\nsvou teď cestou každý jdem.\nVzduch pln bouře je, když sednem k stolu,\nsveřepě, jak ocelí se kříží spolu\npohled s pohledem.\nA plášť černý obou podivné má spády,\nukrývá v něm starý, skrývá mladý\nocel bídáckou.\nTa, jež mluví, slova, zlý chlad mají\nvěků dvou, jež nikdy se už nesetkají\"\nmdlá a prázdná jsou.\nA syn čeká, snad už starý rozžehná se.\nDědic! ječe, posmívá se staroch zase,\naž zní Orkem ozvěna.\nA již z plástů v rukách vzteklých letí\nskrytých zbraní stěží lze ji zadržeti\nsíla pekelná.\nLeč i u nás někdy večer bývá\nkolem stolu chvíle míru tklivá,\nkdy v nás mlčí běs,\nblažení, kdy dovolíme zplna,\nby v nás hnala téže krve vlna\nněmých slzí zdvih a kles..."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 206, "texte": "Bezmeznou jak láskou zahořelí\nšprýmy nekonečna jsme kdys prováděli\nv snách tušíme zas.\nA tu ruka ruku, švadlou hledá mladá,\na v šepotném, bájném okouzlení padá\nprostor kolem nás.\n\nAutor. překlad Fr. Šrámka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c014", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "239", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.14", "titre_corps": "Neopuštěná.", "titre_sommaire": "Neopuštěná.", "signature_source": "Přel. Fr. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.15", "debut_caractere": 208, "fin_caractere_exclue": 917, "texte": "Neopuštěná.\n(Návštěva z Elysia.)\nPřel. Fr. Langer.\nTak přichází noc nová zas.\nTeď ze snů, z dálky procitlas,\npo boku tvém zní těžký dech.\nA slyš, jak z dětských podušek\nlká nevědomý, malý pláč.\nTu s těla shrneš přikrývku\na bez štěstí a bez zvuku\nsvé dítě k prsu dáš.\nKdyž čas pak dále ztěžka jde\na ve všednost tě strhne dne,\nkdyž klín a rety myšlenkou\ni noha ztrácí lehkost svou,\ntemný kruh oko obtáčí\ntu dobře věz a vzpomeň si,\nže onen z lepších světů host\ntě v duši nosí pro věčnost.\nVzpomínáš těch cest z večera,\nkdy lehce tvoje bytost šla?\nKdo v rodném domě, kdo to byl,\njenž na věky tě předtušil?\nKdyž osamělost pocítíš,\nkdo bolesti znal tehdy hlas,\nv čí hrdle tehdy pálil již\npláč. který nyní plakalas?!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c015", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "243", "image_debut": 16, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.15", "titre_corps": "Plocha a prostor.", "titre_sommaire": "Plocha a prostor.", "signature_source": "O. Gutfreund", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3035, "texte": "Plocha a prostor.\nO. Gutfreund:\n\nPůvodní lidské chápání bylo smyslové, bez dalších rozumových konklusí. Teprve po-\nstupem času člověk, boje se mnohosti a neurčitosti tvarů, chtěl se vyrovnati se světem,\nchtěl najiti trvalé hodnoty a měřítka, jimiž by urovnal svůj poměr k světu, poměr sub-\njektu k objektu. Hledal účel a smysl života, bránil se zániku, lpěl na trvalém a neměni-\ntelném.\nTouha po absolutním bez znaků vývoje a konce byla pákou veškerého myšlení. Ne-\npravidelně se vlnící život, jehož proud teče neznámým korytem, aniž víme, odkud, kam\na proč, nestačil člověku. Nechtěl býti vlnou v kalném a neprůhledném proudu, vlnou, jež\nzmizí s povrchu beze stopy.\nKaždé vykoupení z této nejistoty je podmíněno vírou. Náboženství čili víra v absolutní\nhodnoty mimo život a lidské chápání bylo prvním vykoupením. Věda, Čili víra v abso-\nlutní hodnoty získané intelektem, neuspokojila člověka ve všech jeho tužbách, protože mu\nnedala morálky pro vezdejší život. Filosofie, důsledek víry v intellekt, končí nihilismem\na skepsí.\nRozumové poznatky jsou tuhnoucími částmi v uplynulém proudu života, jsou pevnou\nsubstancí dění, jsou solemi, vyloučenými z živých vod intuice. Učenec, představitel typu\ns defektem víry v intellektuální hodnoty, stojí na takové částečce, na ledové tříšti, unášené,\ntrhané a rozhřívané teplým proudem života a marně snaží se zastaviti na okamžik proud\ndění, aby zahlédl v zrcadlení stojatých vod odlesk oné absolutní, věčné pravdy.\nUmělec, představitel typu s defektem víry v smysly, slyší v proudu dění rythmus vlno-\nbití, vidí v běhutém toku zrcadliti se odlesky kosmu, zmnohonásobněné vlněním vod, sle-\nduje náraz vln na pevný břeh Osudu a ve svém díle zachovává a jednotí onen rythmus,\nodlesky a tragiku nárazu.\nSmysly-paprsky přenášejí obraz života do nitra umělcova jako do čočky, která pro-\npouští je zhuštěné, sesílené a vyrovnané.\nUmělec potřebuje metafory nejen aby se vyjádřil, potřebuje metafory, aby sám poznal\nstav své duše. Poznává jen oklikou přes smysly vlastní citová hnutí. Bez zrcadla smysly\nchápatelného světa neznali bychom svého obrazu. Stejně bez umělce, který se dívá, ne-\nbylo by obrazu v zrcadle. Smysly přenášejí citová hnutí do vlastních sfér a tvoří chápa-\ntelné obrazy a slova. Nemůžeme hovořili ani sami s sebou beze slov a metafor. Každý\nobraz přejatý smysly ze skutečna je symbolem citového hnutí. Smysly jsou umělci jedi-\nným prostředkem mezi vlastním já a světem.\nSvět jest přelud vytvořený smysly a nemám orgánu, kterým bych mohl nabýti abso-\nlutní jistoty a který by oddělil zdánlivé od skutečného. Přijímám tedy svět jako odraz\nsvého já, chápu a hodnotím jej tak, jak mi jej smysly, tělesné orgány mého nitra vykouzlily.\nCítěním neliší se malíř od hudebníka nebo básník od sochaře. Liší se společně od prů-\nměrného člověka, jejich pozorování má sílu vise, je intensivnější. Nepopisují objekt po-\nstupně se všech stran, ale chápou a hodnotí jej současně, dohadují se jeho vnitřní ceny\nskrze povrch. Navzájem liší se jen vyhraněním určitého smyslu na úkor smyslů ostatních."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3061, "texte": "U malíře i sochaře je to tentýž smysl, zrak, jako medium mezi subjektem a objektem.\nMěly by tedy výsledky býti stejné. Sochař vidí však v zrcadlící se hladině života obraz\nsvého já, malíř prohlíží hladinou, proniká tajemství proudu. Socha není demateri a-\n-1 i sací skutečnosti jako malba, ale materialisací obrazů, vzniklých\nv nitru.\nOdvážím se srovnání mezi sochařem a tanečníkem. Tanečník inspiruje se hudbou a\nduševní stavy hudbou vzbuzené materialisuje, přenáší do skutečnosti, činí z nich zrakem\nchápatelné umění. Protože appeluje na zrak jako prostředníka mezi svým tancem a vní-\nmáním publika, přijímá k znázornění abstraktního dojmu hudebního reminiscencí na\nvlastní zrakové vjemy ze skutečnosti. Hudebník, jehož prostředky jsou nehmotné, nepo-\ntřebuje k vyjádření názorné interpretace. (Komplikovaný útvar opery je výsledkem obrá-\nceného postupu; drama názorně na jevišti demonstrované uvedeno je hudbou do vyšších\nsfér neskutečna.) Tanec dává diváku názorně a hmotně výraz duševních affektů.\nSochař čerpá z vnitřních fondů, ne ze zrakových vjemů; čerpá z hotových motivů jako\ntanečník z hudebních, tak sochař třeba z literárních. Inspiruje se hotovým motivem. Vý-\nsledek socha je zhmotnění dojmu vyvolaného motivem. Resumuji: Sochař materia-\nlisuje bezprostředně visi odrážející se v jeho duši a teprve do tvůrčího processu mísí se\nstejně jako u tanečníka reflexe zrakových vjemů. Vžije se do postavy představitele ideje,\ndo nositele velké vášně, do hrdiny či mučenice, jeho inspirace oplodní se hotovým mo-\ntivem, aby v bolestech porodila dílo. Sochař realisuje imaginární představu ve skutečném\nprostoru a hmatatelnou formou, zastavuje plynulost dění prostorovou ma-\nterialisací.\n*\nSledujeme-li evropské sochařství ve všech jeho vrcholných projevech, shledáme se\ns touto tendencí, vyjádřiti názorně v symbolech náboženské cítění, duchová hnutí doby,\nnebo, pokud je umění projevem individua, tendenci materialisovati duševní affekty, pře-\nvésti je v prostor.\nŘečtí sochaři stvořili z imaginárních představ hmatatelné bohy, stáhli je z nebeských\nsfér nechápatelných prostorů a postavili je do skutečného světa, do světa, který kolem\nnich se rodil, vyvíjel se a umíral, zatím co oni představovali věčné neměnitelné, zastavení\nčasu a změny, převedení v prostor.\nDonatello inspiruje se Janem Křtitelem, biblickým, tedy literárním asketou, a tvoří ab-\nstraktními prostředky hmotný jeho obraz.\nRodin vyjádřil v „Kovovém věku\" symbol doby, jako jím je Donatellův David pro\nRenaissanci. „Stará žena\" (La vieille Heaulmiěre) je inspirována básní, měšťané z Calais,\nJan Křtitel, stejně jako Balzac jsou hotové sujety. Tím také vyčetli jsme, připočteme-li\nještě „masku se zlomeným nosem\", nejlepší práce Rodinovy a zdá se, že ostatní jsou jen\npřípravou, studií k vytvoření těchto několika velkých gest. Rodinův naturalismus je jen\nprostředkem, ne cílem, prostředkem, společným celé generaci.\nGotické sochařství vyhýbá se každé materialisaci nejvyššího pojmu křestanství Boha.\nTendence gotiky je dokonale vyjádřena v gotické architektuře neuzavřeným, übíhajícím"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3122, "texte": "prostorem. Bůh zůstává mimo čas i prostor a jen v podobě, v jaké se zjevil na zemi, v po-\ndobě svého Syna, stává se viditelným symbolem. Bohatá skulptura gotických kathedral je\njen chorem, vysvětlujícím věřícímu názorně i symbolicky tajemství mystéria. Nejvyšší\npojmy zůstávají zraku skryty.\nPosuzujeme-li gotiku jako hnutí se stejným formálním cítěním a srovnáme-li formu\ngotického sochařství a architektury, zbude jen málo soch, jež lze nazvati gotickými. Gotická\narchitektura popírá každý hmatatelný objem, vybírá hmotu a nahrazuje plochou (kathe-\ndrála v Chartres). V architektuře nestačilo odhmotnění do plochy; plocha stěna je po-\nzději nahrazena tenkými podporami, čili plocha se vrací do svojí původní podoby linie.\nGotické sochařství zůstalo na prvním stupni dematerialisace. Nejvyšší metou, jíž gotická\ntendence v sochařství dosáhlo, je nahrazení objemu plochou (Vézélay a Moissac). Došlo\nku převedení hloubkových relací v plošné, odhmotnění objemů uvedením do plochy, do\nreliefu. Ostatní tak zvaná gotická skulptura patří svým cítěním spíše do románského stylu\ndruhou část, pozdější sochařství, možno nazvati barokní gotikou. (Barokním jmenuji zde\nkaždé umění, jež ztratilo svůj ethický smysl a jehož formální cítění jest následkem toho\nuvolněno).\n*\nOpětuji užité již srovnání: Původní tanec byl vyjádřením tělesných žádostí, typickým\npříkladem jest tanec Salome, kde tanec je takřka přímo pohlavním aktem jako většina\norientálních tanců. Realistické pohyby, uvedené v rythmus. Tanec jako umění jde dále,\njeho prostředky jsou abstraktnější, vyjadřujesamým rythmem a dynamikou žádosti a vášně.\nV sochařství jsou negerské sošky typem elementárního pochopení plastiky. Tělesné\nhmotné znázornění je stejně silné svojí výrazovou potencí, jako orientální tanec. Dnešní\nsochař jde dále, nahrazuje sám objem illusivním objemem - plochou. Pohybující se plocha\nje tvořící se objem a není již více intellektem měřitelné formy; její funkci přejímá pohy-\nbující se plocha, a socha není již zastavený čas, převedený v prostor, ale socha je výrazem\nplynulého dění, nepřetržitého pohybu, jehož rythmus je totožný s rythmem myšlenkového\nprocessu tvůrčího, než myšlenka se ustálila v představu. Skutečný, rozumem měřitelný\nobjem je unášen a vymílán v proudu intensivního vnímání; socha není již pevným kon-\nglomerátem objemů při postupném prohlížení zjistitelných, zkamenělým fragmentem času,\nale nepřetržitým vlněním ploch, illusí objemů, vlněním, jehož proud trhá břehy ohrani-\nčujícího prostoru a unáší je s sebou, vlněním s víry, které skrze povrch naznačují hloubku,\nvlněním, jehož proudy aniž se zastavují, zrcadlí zlomky skutečna.\n*■ \\\n*\nNové sochařství nezná břemene, protože faktický objem je zaměněn plochou. Nezná\ntedy take těžiště. Vtom take tkvi základní rozdíl formální mezi barokní plastikou a dnešní.\nDramatický pathos barokního sochařství spočívá právě ve vyšinutí břemene z vlastního\ntěžiště, je to boj dvou sil, balancování padajícího břemene.\nZdánlivá podobnost mezi barokním a dnešním sochařstvím spočívá v bohatství po-\nhyblivosti a živosti forem. V baroku byla dána tato pohyblivost nevyrovnáním sil, zápa-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 958, "texte": "sem; dnes usilujeme o volné rozvinutí akce beze stop boje. Zápas bez konečného vyrov-\nnání nese vždy značky pathosu, je to zápas pro zápas, výraz siláctví, ne síly. Není to síla\nukázněná ve službě ideje, ale napjetí pro samostatný dramatický effekt napínání. Rodin\ni Bourdelle převzali z baroku vyšinutí břemene z těžiště na hranice statických možností\nve snaze za dosažením dramatického účinku.\nNovému sochařství vytýká se reliefnost jako nedostatek trojdimensionálního chápání.\nReliéfním nové sochařství je, reliéfním ve své tendenci obsáhnouti z jednoho bodu celé\nbohatství, obohatiti jeden pohled náznaky ostatních, shrnouti do každého pohledu celé\nbohatství.\nNa této cestě dochází k novým formovým možnostem, k novým stavům a novým\notázkám. Rozřešiti tyto otázky je úlohou silné individuality; rozřešiti je ne theoreticky, ale\nintuitivně, v souhlasu s ostatním cítěním. Odpověď vyplyne pak zdánlivě samozřejmá,\nz daných předpokladů doby a jejího názoru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c016", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243", "page_fin": "243", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.15.1", "titre_corps": "Pavel Janák: Návrh portálu.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Návrh portálu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.19", "debut_caractere": 960, "fin_caractere_exclue": 987, "texte": "Pavel Janák:\nNávrh portálu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c017", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "247", "image_debut": 20, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.16", "titre_corps": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "titre_sommaire": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "signature_source": "Rud. Procházka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "O podstatné proměně duchové po-\nvahy naší doby.\nRud. Procházka:"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.20", "debut_caractere": 81, "fin_caractere_exclue": 3379, "texte": "Neboť právě ten charakter formálnosti a jednostranného zřetele k tomu neměnnému\na opakujícímu se ve světě, co skýtá oporu činu, který byl vhodný jeho vitální funkci,\nocitá se zde v odporu s novým úkolem metafysiky. Proto krásný rozmach člověka za či-\nrým poznáním stroskotal. Jest však proto resignace na absolutno, jíž lidstvo Kantem do-\nznalo, odůvodněná? Jest povrchní positivism a malomyslný agnosticism posledním slo-\nvem filosofie? Bergson shledává, že nikoliv. Není důvodu, proč považovati poznání fysiky\nza pouze faenomenální, za nímž pravá skutečnost v neproniknutelném temnu se skrývá.\nToto poznání se plně osvědčuje, my nemohli bychom tak bezpečně a správně jednati\nv illusi. Kaní byl nucen proto k pojetí „věci o sobě\", že přičítal úspěchy rozumu a ma-\nthematiky v přírodě aktivnímu působení intelektuelních forem, kategorií v ní; touto for-\nmací pak ovšem musil považovat skutečnost za proměněnu. Kant neptal se však dále\nodkud jsou ty kategorie rozumu. Omezil se na analysu, šlo mu jen o právní základ faktů\nnaší zkušenosti a vědy. Bergson však je metafysik a ptá se po podstatě a původu věcí,\nproto zajímá se i o vznik kategorií a povahu jejich vlivu na poznání skutečnosti. Materiál\nbiologický a psychologický a intuitivní methoda jsou jeho prostředky; jimi se dovídá, že\nforma intelektu není jiná než forma materie. Intelektualita vědomí, tof materialiía věcí.\nObé týž zvrat životního elánu, prvý v řádu psychologickém, druhý v řádu kosmickém.\nJednoduchá zkušenost psychologická poučí nás o tomto zvratu duchového ve hmotné,\nintuitivního v iníelektuelní. Místo jasné tvůrčí vůle při duševní práci shledáváme často\nnáhle ve vědomí jen nesouvislý agregat představ, pouhý matériál, jejž intelektuelně sice\ndovedeme uvést v jistý pořádek, docela cizí však životu, který původně ho sceloval. Bio-\nlogie pak nám ukazuje jasně: ona linie živočišstva, k níž my náležíme, orientovala se ku\nhmotě, k životu odumírajícímu, neboť jedině tu lze shledati se s určitým, pevným, se opa-\nkujícím, co může býti oporou akce. Docílila tak znamenitých praktických úspěchů, cenou\nvšak bylo podlehnutí léto tendenci, neschopnost chápati tendenci protikladnou a spolu\ns tím ovšem (což je nebezpečnější) popírání oné druhé, považování své za vše. Iníelek-\ntuelní metafysika není laké ničím jiným než aplikací formy poznání v jednom oboru, ve\nsvěíě fysickém se osvědčivší, na celek, což ovšem vedlo k antinomiím a konečnému\nshroucení. Jest však proto již i poznání oné části, jež souhlasí, neskutečné? Nikoliv, pouze\nneúplné, jak jest dáno omezeností našeho obzoru a - dokreslené, jak jest dáno naší po-\ntřebou míli hotové, určité, co teprve se děje a splňuje. Intelektualita přijala rythmus hmoty\na to co směřuje k opakování, neměnnosti, nekonečné dělitelnosti učinila skutečně ta-\nkovým - a vytvořila tak prostor geometrie a přírodu fysiky. Práce matematické přírodo-\nvědy se proto daří, poznání intelektu jest zde správné, poněvadž subjektivita poznávací\nformy i objektivita reality poznávané se shodují. Život však nejen transcenduje tuto formu,\non jde i proti tomuto způsobu poznani. Jsme tudíž odsouzeni ku věčné neznalosti života?\nProto ne, že nejsme jen intelektuální. Ve zkušenosti psychologické setkali jsme se již se\nzpůsobem poznání mimorozumovým, rovněž příklad umění svědčí o specifické schop-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3486, "texte": "nosti člověka pronikati předmět bezprostředně, niterně a plně. Člověk má vedle inteli-\ngence ještě intuici. Z biologie dovíme se o její původu a povaze. Jest očištěným, projas-\nněným instinktem. Životni linie, k níž náležíme, orientovala se sice právě opačně než ona,\njež k nejvyšší dokonalosti rozvinula instinkt, to neznamená však, že by tendence ku po-\nznání niternému a obsažnému, jíž představuje právě instinkt, byla naší linii zcela cizí.\nV přírodě není totiž isolace a vyhraněnosti absolutní, všechna určitost a uzavřenost po-\nchází právě od intelektu. Proto po odloučení obou velkých linií živočišstva, členovců a\nobratlovců, pouze zakrněla a se proměnila tendence hlavní protikladná, to co před od-\ndělením bylo společné, neztratilo se však, nýbrž jen jednostranně vyvinulo. Co z instinktu\nv nás zbylo, jeví tedy ovšem vliv nových poměrů a působení vlastní poznávací formy\nlidské rozumu, ve své podstatě, to jest v charakteru poznání přímého, absolutního,\nvšak trvá. Jeho proměna udála se právě ve směru funkci metafysické, již Bergson mu\npřikládá, prospěšném. V prostředí plně fysicky zabezpečeném, kde vitální interesy druhu\ndokonale jsou opatřeny intellektem, zbavil se instinkt svého přirozeného praktického ur-\nčení as ním i vázanosti na určité orgány a určité úkony. Stal se bezzájmovou, čiře theo-\nretickou schopností umělce a psychologa pronikati věci s láskou. Intuice jest tak řešením\nonoho dillematu postaveneného biologii: Instinkt poznávající dle povahy své akce přímo\na plně, leč omezeně a temně, intelekt naopak jasně a volně, ale nepřímo a relativně.\nOvšem intuitivnímu poznání zůstává z jeho původu omezení na individuelní. Jasné po-\nznání obecného může se stát jen pomocí forem intelektuálních. Její význam ve filosofii\njest nepochybný pouze co instance kritické: je s to, aby prokázal nejnázorněji schematičnost\na relativnost racionálního poznání objektivní vědy, jak v Bergsonově „Essayi o bezpro-\nstředních datech vědomí\" dán toho právě skvělý příklad. Leč co jest schopen dokázati\npositivně?\nBergson nezůstal při této negativní roli intuice, nýbrž dospěl, sblíživ se se širokou zku-\nšeností obecnou ku nové metafysice života. Intuice stala se mu právě prostředkem jak\nmoderní negativism filosofický, převahu kritiky a skepse, obrátiti opět v klad a dospěti\nk domněle již ztracenému absolutnu. Problém jest nyní pouze v zahrnutí dostatečné,\nv principu universální, zkušenosti, přiblížení si světa, empirického materiálu, neboť nový\norgán poznání je prost vad intelektu, jež zavinily dosavadní neúspěch metafysiky. Intuice\nnetrpí protikladem subjekt-objekt, jejž si intelekt sám vytvořil, vniká v předmět sám, po-\nznává obsažně, plně ledy metafysicky, absolutně.\nLeč nová metafysika, prostá vad staré, vykazuje nové. Není sice formální a nezůstává\ntudíž vnější, jest však tak hluboká a obsažná, že není vyjádřitelná, sdělitelná ani předsta-\nvitelná. Nové poznání jest mystickým. Obsah zde není sice formou určován, ale roz-\nbíjí za to všechnu formu. Důsledkem toho jest jednak esoteričnost, jednak nekon-\ntrolovatelnost tohoto poznání. To znamená, že pravda jeho jest pochybná. Intuici indivi-\ndua není lze s intuicemi jiného individua srovnat. Ovšem, že poznání absolutní musí býti\nu všech totožné, kdo však zaručí, že to které poznání je vskutku absolutní, že intuice do-\nstihla dna, že splynutí se skutečností jest úplné. Cit jistoty poznání provázející může klamat.\nSkutečnost jest pouze jedna, leč její projev jest mnohoznačný, není jednotná, a poznali"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3504, "texte": "pravdu o ní, poznati ji zcela vyžaduje proniknuti všeobsáhlé zkušenosti. Neúplnost té pů-\nsobí i na povahu intuice, jež zahrne tak pouze část skutečnosti. Leč i subjekt poznávající\nmusí dovést splniti své podmínky. Intuici nelze předati, lze jen inspirovali druhého k jeho\nvlastnímu, jeho vlastní silou a na jeho vlastní risiko podniknutému aktu zmocnění se ab-\nsolutna, ponoření se do toho spodního, nepřetržitého proudu času. Na kolik to kdo do-\nvede? A konečně intuitivní poznání nechce a nemůže zůstati mysticky podvědomým, chce\na musí vejiti ve vědomí. Tím však již přelévá se v racionální výraz, ve formu subjektu a\nobjektu, sestupuje do inadaeíjuatni sféry intelektuální. Filosofie Bergsonova pravě nezů-\nstává osobním zážitkem autorovým, nýbrž existuje v literárním, obecně přístupném, tedy\nracionáině-objekiivním výrazu a jako taková chce být metafysikou, prohlašuje se\nabsolutním poznáním a kritikou rozumu. A právě jako taková podléhá kritice intelek-\ntuální. Nebot jako absolutní poznani mimorozumove ma a haji správně své existenční\noprávnění. Intelektuální metafysika není možná, a neuhasitelná žízeň člověka po poznání\nzůstává. Jest tedy volné místo pro metafysiku nového typu. Leč pokud vstupuje v oblast\nrozumu, zasahována jest kritikou, jíž rozum v Kantovi dovedl desavouovati sama sebe.\nBergsonův vitalism, jeho metafysika životního vzmachu, vesmírné jednoty a neko-\nnečného růstu založena je v jeho osobním zážitku geniální, tvůrčí osobnosti, jež bez ustání\ntvoří a činností roste. Jest v tomto zakotvení celého životního názoru v osobnosti hluboký\nrys romantiky, jíž moderní filosofie ocitá se v příbuznosti s idealismem německé speku-\nlace. Jako taková jest filosofie Bergsonova poesií, zjevením, její poměr ku vědě jest ob-\ndobný náboženství. Jest přesvědčena, že má poznání hlubší a bezpečnější nežli věda, do-\nvede zkrifisovati poznání racionelní jeho vlastními zbraněmi, své vlastní nedovede však\npodati než týmiž relativními formami, tedy v téže nedokonalosti a na základě materiálu\nsoučasným stavem vědění podaného. Odtud odvislost všeho mimorozumového poznání\nod rozumu a nebezpečí konfliktu, jež vyskytují se nezbytně.\n' Bfrg,™ f,losoí,e rovněž jest nucena jako filosofie positivní a universální, činící\nnarok,byt. poznáním života a jeho projevu v celé šíři a hloubce, opírali se o materiál\njednotlivých věd, tedy zkušenost racionální. Jest to jmenovitě nová protiparalelisiická ten-\ndence v psychologu a moderní badání biologické, nevystačující s mechanismem, o něž\nse opírá. Lee podmínkou víry v jeho metafysiku svobody je osobní její zážitek. Bez toho\nnení lze nikoho o její pravdě přesvědčit, neboť kdo není svoboden, komu schází onen\nspodní proud zíveho vědomí, nemůže v něj sestoupiti. Jeho intuice, jeho niterná zkuše-\nnost bude kryti se s poznaním analytické psychologie. Jeho život je mechanický proces stavů\nusevnich, jeho metafysika tudíž naturalismus. Zkušenost Bergsonova o životě duševním\nplatí o živote jeho a těch duchů tvůrčích jemu podobných, kteří schopni jsou téže zku-\ntTl&ÍL' ífi™naZ°K 112 - o'těni vesmírného Pohybu jest pro ně pak plně přesvědčujícím,\nvsak, kteri psychologu Bergsonovu přijati nemohou, odmítnou i celou filosofii intuicio-\nnismu, data moderní psychologie a biologie přinutí je jen ku zdrželivosti, nikoliv ku\nDenThTpTt -t tom jest,d\"s|edek mimorozumové posice Bergsonovy. Není scho-\nLaK k y'v nemize proměnili v pravdu. Přiblíživ si kosmos na\ndosah psychické zkušenosti, učinil poznání to subjektivní událostí svého nitra ieiíz nlat-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 931, "texte": "nost pro všechny nemožno prokázali. Neboť pravda ve svém významu a hodnotě obecné\nzávaznosti jest poutána na racionální výraz, jejž absolutní zážitek skutečnosti intuice\ntranscenduje. Jedině soud může býti pravdivým a intuice nemůže býti\nsoudem. Intuice chce býti skutečností samou a vymyká se modernímu pojmu pravdy.\nBergson chápe problém poznání na rozdíl od veškeré ostatní moderní filosofie způsobem\npředkritickým, způsobem staré metafysiky, jako problém adaequátního výrazu, identi-\nckého zobrazení skutečnosti. Toto poznání prokázáno bylo za nedostižné rozumu, poně-\nvadž však rozum jest jediným lidským způsobem jasného a vyjádřitelného vědomí, jedi-\nným pojítkem mezi individui, odsouzeno je všechno ostatní poznání, jež prohlašuje se\nschopným absolutního poznání a jemuž opak není lze rozumově dokázali pro jeho mimo-\nrozumovost, odsouzeno zůstati ve sféře subjektivně individuelního a appelovati na víru\npříbuzných duchů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c018", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "247", "image_debut": 23, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.16.1", "titre_corps": "André Derain: Krajina.", "titre_sommaire": "André Derain: Krajina.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 23, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.23", "debut_caractere": 933, "fin_caractere_exclue": 955, "texte": "André Derain:\nKrajina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c019", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.17", "titre_corps": "Pavel Janák: Studie průčelí.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Studie průčelí.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 28, "texte": "Pavel Janák:\nStudie průčelí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c020", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "256", "image_debut": 25, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.18", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.25", "debut_caractere": 35, "fin_caractere_exclue": 498, "texte": "Kronika a poznámky\n\nFranz Werfel: Wir sind.\n(Nákladem Kurta Wollfa v Lipsku 1913.)\n\nV minulém čísle citovali jsme některá mí-\nsta zpředmluvy ke knihovně Der júngsteTag,\nkterá charakterisuje literární snažení mla-\ndých německých básníků. Z této družiny jest\nnejucelenější Franz Werfe), který letos vy-\ndal novou knihu své lyriky, jež již na prvý\npohled podstatně se liší od běžné německé\nDnešní Německo (a stejně Francie,\nRusko i Čechy) pracuje ve slovesném (i ji-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3443, "texte": "ném) umění jen ve smyslu esthetiky čistě\nempiricky získané. To znamená, že se živí již\nz dosažené kultury, která ostatně dosti dlou-\nho byla dobývána. Jeho snahou není již\nzmocňovati se něčeho nového, ale projevo-\nvali to, čeho již je dosaženo. Tím nabývá\nliteratura konservativního charakteru, dosti\núctyhodného i nudného, a také vkusového\na vytříbeného. Dochází k určitému zjemnění\nv duchu děl, které vzniká opatrnou a mou-\ndrou volbou themat, ke propracování stá-\nvajících forem (dramat, novel), nebo opět\nk jakémusi sevšeobecnění, indifferentnosti\nformové, jen aby vynikla epická část díla,\nčímž vznikají dnešní romány. Vysioupí-Ii\nnyní Werfel jako lyrik, který má vůli a schop-\nnost postaviti se přímo před životní jevy, po-\nhlíželi na ně s nového hlediska, z vlastního\nzorného bodu, neodvolává-li se na tradice\na běžné kulturní vymoženosti, jest to jistě\ndůkazem odlišného cítění od doby, která\njej obklopuje a o umělecké snaze nového\numělce.\nFormálně lze charakterisovati básně Wer-\nfelovy jejich stručností, takřka suchostí. Hlav-\nně oproti esthetisující literatuře jest v jeho\nknize naprostá nepřítomnost jakýchkoliv\npříkras, ozdob slovních, veršových, zkrátka\nvší parádnosti a krasoducha. Naproti tomu\nvyznačují se skoro hmotnou a hmatatelnou\npřesností výrazu, nejjednodušším použitím\nadjektiva nebo epitheta jakožto pouhého\nbližšího určení. Werfelův slovník jest roz-\nmnožen terminy skoro vědeckými a meta-\nfysickými. Rozvine-li někdy obraz nebo řadu\nobrazů (na př. báseň Vater und Sohn), i ty\njsou šedivé, nebarvité, tvrdé.\nRytmicky projevuje tutéž jednoduchost,\nverše jsou nejprostšího charakteru; rýmy\nvětšinou jednoslabičné, nehledané, prosté,\nsotva stojící nad assonancí. I tam, kde my-\nšlenku logicky k tomu předurčenou uzavře\ndo složité sonetové formy, vytváří pouze\nútvar podobný dvoudílému epigramu, na\nkterém ostré ohraničeni premis (ve čtyřřád-\nkových strofách) a závěru (trojřádkových),\nnikoliv esthetický půVab alexandrin a ladění\nrýmů, jest podstatnou částí. Volný verš ne-\nstaví na nějaké zvláště význačné stanovisko.\nZachází s veršem vůbec dosti svobodně, ně-\nkteré jeho básně blíží se nebo jsou psány vol-\nným veršem, ale vždy jest zachována a pone-\nchána úplná platnost rytmickým složkám\nřeči. Dovede rozmnožením nebo odečtením\nz počtu slabik vyvolati kadenční změny,\npřenášeti důraz, nechati verš vykřiknouii\nnebo umlknouti.\nVěci, o nichž Werfel píše, themata, obsah,\njsou věčně lidské a proto věčně básnické.\nJest to samozřejmé: Život se pro básníka\nprojevuje jenom na d u c h u věcí, ne na vy-\nnálezech, technice, pokrocích civilisace. Ži-\nvot, jeho proměna, jeho dnešek, existuje\npro básníka jedině v jeho duchové sféře,\nv citech, které vzbuzuje, vztazích, jež stanoví\nv kultuře, kterou vytváří. Werfelovo básnické\ncítění jest relativistické. Existuje pro něho\nvšecko tak, jak je sám cítí. Jest to upřímné,\nponěvadž co jest nad to, nějaká objektivisace\nchtějící býti nebo podobající se absolutní,\njest sebeklamem. Tedy u Werfela věci a by-\ntosti vystupují jedině ve svých poměrech\nk němu a jedinou jeho snahou jest obsáh-\nnouti všechny tyto relace. I tam, kde by se\nzdálo, že čistě objektivisuje, podává pouze\nobrazy vlastního zření, výsledky svého ná-\nzoru či cítění. Často personifikuje: dává\nmluvili osobám a věcem, mluviti dialogy,\npolemisovaíi, staví celé dramatické scény,\nkde jednotlivci mluví o svých životech a ci-\ntech (Ein Gesang von Toten), ale každé je-\njich slovo jest vytvořeno z básnické zkuše-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3506, "texte": "nosti, vycítění a uhádnutí. A skoro pokaždé\ndocítí i domyslí tyto příčiny stavu a dění.\nToto docítění a domyšlení jest zbudováno\nna pevné basi životních zjevů, na tom, co\npřináší urovnaná řada postřehů, zkušenost.\nJest to tedy realistická osa, a kolem ní jako-\nby se proplétala, vyplňovala ji, obklopovala\nbásníkova myšlenka. Tím vzniká úplné sply-\nnutí básnické vise se zemí, prohloubené po-\njímání vší zemskosti. Někde vyrůstá u Wer-\nfela již z pouhého řazení hmotných fakt ja-\nkýsi dějový rytmus: V básni Verzweiflung\nnásleduje jedno za druhým jako výbuch stále\nsilnější a silnější, připravující svým růstem\nkonečný citový výsledek, jsou místa, kde\njest realita přehnána až na druhou stranu,\ndo grotesky. V nejtragičtější básni knihy,\nDas Opfer, přichází varietní četa strážníků.\nJestliže básník tak zachází s realitou, doku-\nmentuje vlastně, že jest mu lhostejná její\njakost a míra. A tyto reelní zjevy ukazují\npouze, jaký je vznik básníkovy tvorby, uka-\nzují stopy života, který jím prošel. Ale vše\nostatní jest básníkovo.\nNejkrásnější na Werfiově díle jest toto\n„vše ostatní\". Všecko, co jest zpracováno\nbásnivostí, to, co jest výsledkem jeho tem-\nperamentu, kterékoliv jeho součásti: Citu a\nsíly. Citu, který jej passivně vede k životu, a\nsíly, která život přehodnocuje.\nCit u Werfela nejprve jest širokým, roz-\nlévajícím se na všechny strany, ke všemu\nstvoření. Jest soucítěním. Někdy ke staré\nslužce, prostitutce, zpěvačce i zvířeti. Shle-\ndává body v jejich osobách, na nichž se lid-\nský soucit váže. Oživuje bolesti a bolestné\nradosti těchto tvorů. Tak se jejich bytosti roz-\njasňují, jakoby se rozvinuly na světle. Pak\njest tento cit stupňován. Byl-li soucit vše-\nobecný, nyní se sužuje a soustřeďuje v cit\nmnohem žhavější, v nějakou lásku, žhavý\npoměr k tomu, co by jinak dotklo se jen\npřechodně zraku, sluchu či hmatu. Není, co\nby bylo lhostejno v básníkově dosahu. I všed-\nnosti, maličkosti jsou svázány přímo s ním\na stávají se důležitými, hlavními, milova-\nnými. Ale stupnice není naplněna. Jsou místa\nu Werfela, ne ještě častá, ale svou přítom-\nností slibující do budoucna, která jsou na-\nsycena jest těžko vystihnouti, čím jsou na-\nsycena, ale snad lze říci zbožností. Někde\njest jí menší stupeň, jen jako vroucnost, ně-\nkde jest to již zbožnost samotna. Ne nějaká\nreligiosní, ale lidská. Taková čistá lidská\nzbožnost, jakou stělesňuje Dostojewski, kla-\nnění se člověku a vzývání jeho života a zá-\nroveň pokora je vní a úzkost o něho a\nvděčnost, nevíte komu a nevíte proč. U Wer-\nfela objevuje se tu a tam v některých verších,\njmenuji na př. báseň Die Heilige im Theater-\nskandal.\nJeho síla se opět jeví v tom, jak dovede\nvzíti vše, s čím soucítí aco miluje, do svých\nrukou a zmodelovati je v něco nesmírně\nhodnotného. Jak každému jsoucnu a činu\npodloží a z každého bytí vytvoří etický, mrav-\nní prvek života. Bylo-li jeho cítění relativi-\nstické, poměrové, směřuje toto silové zalo-\nžení k synthese, k absolutnosti. Všechny jevy,\nkteré se jej dotýkají, znamenají konec konců\npro něho jen sesílení pocitu života: Wir sind.\nStává se spravedlivým k bolesti a radosti.\nOboje jsou jen projev žití. Nic není nad ně.\nWir sind, jsme, jest nejjednotnějším zajásá-\nním, jaké může vyjiti z lidských prsou. To jest\nmorálka Werflovy knihy, morálka moderní\n(viz na př. unanimisty a j.) a svěže lidská,\npotvrzující plně platnost života a hluboká\npři své jednoduché pravdivosti, neboť nic\nnení opojivějšího než široké, na všecko se\nupínající aze všeho čerpající vědomí vlast-\nního bytí.\n\nFrant. Langer."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3372, "texte": "Herrmann Obrist.\n\nPřesvědčením naší doby jest, že umění\njest věcí názoru, t. j. že jest výrazem, j a k\nna svět ducha a hmoty se nazírá; jest to\nzcela správná možnost naší doby, jež co\nduchového života se týče, jest velmi rozčle-\nněna v mnoha různících se tendencích a\nvýchodiscích. Byly historické doby (na př.\nrenaissance), jež byly duchem velmi sjedno-\nceny, pak umění mohlo být a bylo dohod-\nnutou konvencí o společném základu. Proto\npro naši dobu a její umění zvláště uplatňuje\nse i n di vi d u a 1 i t a; ta jest dle své síly\nschopna vybudovati si intensivnější názor a\nz něho zase tvořit smělejší umění. Historie\nmoderního umění s tím souhlasí; lze ji zcela\nrozložit a nahradit historií individualit nebo\nindividuelních názorů; moderní umění pak\nje jakoby vytýčeno individualitami.\nHerrmann Obrist (rodem Švýcar) jest\nco do druhu zajisté silnou individualitou.\nProkázal to tím, že dnes již téměř jediný se-\ntrval si věren a nepodlehl zkonvencionel-\nnění, mezitím co všichni jeho němečtí druzi,\ns nimiž před desetiletím zakládal moderní\nsnahy v umění, až na několik málo (Eudell,\nPankok) propadli opět kulturnímu průměru.\nObrist jest individualita, vytrvalá, složitá,\navšak ne jasná; nemůže být pokládán za\nducha náležejícího zcela novému umění,\nale dotýká se ho v mnohém. Ve hloubi a\nve své podstatě jsou názory Obristovy pod-\nloženy naturalismem. Naturalismus je víra,\nže věci umění musí býti proniknuty jednot-\nným živým duchem organickým, tedy pří-\nrodě náležejícím. Obrist není však natura-\nlistou tohoto čistého zrna, neboř naturali-\nsmus takto definovaný stává se snadno sy-\nstémem, t. j. něčím mimo subjekt tvoření.\nNaturalismus sám pak není již názorem\nnaší doby, souvisí s novým uměním jen\npotud, že je rovněž jistým podnětem z pří-\nrody a že předcházel jako nutný zjev\nnynější době a jejímu přímému názorovému\npoměru ke skutečnosti.\nObrist není naturalistou tohoto rázu. Jeho\nnaturalismus je více subjektivní, je to jaksi\ntvořivost a názor jeho subjektu a zejména:\njeho naturalismus se stále mění, jednou\nvíce proniká dílo, jindy ustupuje a v celku\nje stále svobodnou a nezávislou činností.\nProto díla z jeho ruky liší se od naturali-\nstických děl tím, že nejsou pronikána všude\njakýmsi apriorním jednostejným přírodním\ndechem, lze říci mízou, jak tato, ale (jak je\nto z vyobrazení patrno) jsou v některých\nčástech jako nehybná, aby jinde zase tím\nbujněji se formovala nebo třeba až rostla a\nžila. Takto Obrist překračuje náhle velkou\na neslučitelnou vzdálenost v duchovém vý-\nvoji mezi naturalismem a dneškem: jednou\nnohou (svým cítěním) stojí a opírá se o na-\nturalismus, mezitím co druhou (tvořením)\nstojí již na půdě vlastně nenaturalistického\ntvoření. Sám za sebe však prohlašuje a zdů-\nrazňuje, že vychází od přírody, že vše vní\npodává mu podněty aže zejména živé zjevy\npřírodní (zurčení pramene, vlnobití) jej pou-\ntají a podněcují.\nNa Obristovi zajímají vedle této jeho fi-\nliace z naturalismu jeho výtvarné prostředky\na výsledky. Nikdo z ostatních výtvarníků\njeho generace as ním rovnorodých něk-\ndejších spolubojovníků za obrození umění\nv Německu nezachoval si tak jasné vědomí\njako on, že látka, z níž se tvoří, jest (v zá-\nkladě) stejnorodá a nedílná aže tedy to,\nco se z ní tvoří, má spíše charakter plastiky,\nreliefu, než stavby sestavené z různých samo-\nstatných členů, jak v architektuře to dosud\npřevládalo. To jest také nejvýznačnejší vý-"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3333, "texte": "sledek Obristův a kvalita, kterou se k sna-\nhám nového umění přiřazuje: že určitě a\nintensivně cítí, že materie zmáhá se tím, že\nse vyjadřuje formou. Při tom u Obrista ne-\njde o formu starého druhu, o formu své-\nprávnou a autonomní, jako byly kdysi hla-\nvice atd.; u Obrista značí forma čistý\nútvar prostoru, bez literárnosii. Nelze\nna jeho dílech v celku mluvili, ba nalézti\nčásti, jež by byly pojatelny o sobě a jako\nsamostatná individua označitelny; vidíme\njen jakési výběžky, vypnuliny a prohlubně,\njež vesměs jsou v celku díla velmi aktivní,\nale o sobě jsou jenom čistou formou pro-\nstoru, jakýmsi prostorovým nabitím\nv tom kterém místě výtvoru. Proto také or-\nganisace díla u Obrista je jiná a nová. 11\nněho (na př. na jeho fontáně) není rozezna-\ntelno, kde která forma končí a se počíná,\nvše vyrůstá a zase se vrací do svého základu.\nZvláště podstatným a příznačným prostřed-\nkem výrazovým pak je překrývání fo-\nrem, to, jak se formy vystřídávají a nava-\nzují. Bylo by lze přirovnati to k postupnému\nrozvětvování; jak různé je to od posavadní\nskladby architektonické (na př. klassicistické),\nkde celek skládá se z jedinců (sloupu, kládí,\npatky) atd., jež každý je pro sebe uzavře-\nným, vyjmutelným celkem s určitými me-\nzemi, přes než nepřestupuje!\nMimo to jsou na Obristovi zajímavý ještě\ndva momenty. Především jak rozvinuje a\nvytváří prostor. Na př. jeho fontána je bo-\nhatý a silný útvar; Obrist docílil to tím, že\njej po hloubce a do hloubky pročlenil a roz-\nložil; je to jakýsi relief, složený z profilů a\ntak hluboký, že má až prázdné díry, a tím\ncelek stává se velmi hustým a obsažným.\nA pak je u Obrista pozoruhodný jeho nový\nodlišný smysl pro rovnováhu, t. j. jak\njeho díla jinak spočívají, než dotud v archi-\ntektuře přicházelo; zde je zejména zajíma-\nvým pyramidový náhrobek (zadní pohled)\nve formě široce rozložené massy. A jestliže\nvšecky zvláštní faktory u Obrista již vyčí-\ntáme, patří k nim i jeho rozhodně se hlá-\nsící smysl pro průč elno st díla, t. j. jeho\númyslnou stavbu forem do jakési tváře\ndíla; díla Obristova mají výslovně a pravi-\ndelně dvě tváře-průčelí, v nichž se celá jeví.\nKonečně jest pozoruhodným u Obrista\ni zvláštní smysl pro technické elementy\na podněty z nich do díla přejímané; Obrist\nnalézá zalíbení v bezprostředním zjevu\npoloopracovaného materiálu, v polo-\nodloupaném jeho povrchu a přejímá za-\nčasté mnoho čistě technického do díla. Jeho\npohnutky jsou opět čistě naturalistického\nzájmu, ale naopak souhlasí to s nově sílí-\ncím nyní citem pro reální zvláštnost a po-\nvahu materiálu a pro samou techniku práce,\njak to intensivně uskutečňuje na př. malba\nPicassova a Braquova.\n\nPavel Janák.\n\nRaphael Petrucci: Čínské umění.\n\n*\nEvoluce čínského umění přes vlivy, kterým\npodléhala, jest tak plně souvislá jako vývoj\nnašeho umění západního. O původě jsme\nzpraveni jedině zkoumáním zpráv; ale pří-\nbuzenství, zjištěné v počátcích historických\ndob, mezi písmem a malířstvím nám dovo-\nluje posunouti studium primitivních period\ndaleko i před vlastní obrazové památky. A\ntak jsme svědky tvoření onoho filosofického\nideálu, který ovládal všechnu historii čín-\nského malířství, který mu ukládal pátrání po\nabstraktní formě a na dlouho je vzdaloval\ntriviality a úpadku. Když ve 111. a IV. století\nmůžeme nahlédnouti v malířské dokumen-\n\n* Výňatek z knihy k naší illustraci. Závěrečná ka-\npitola."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3374, "texte": "ty, došly již cíle, který si čínské myšlení slo-\nžilo. jest to první vise, kde jemný duch od-\npovídá promyšlené jednotě, v níž touhy se\nvtělily do krajních forem. Jako Byzanc, dě-\ndička hellenisíického umění, tak Cína z doby\nHanů a Kon-k'ai-tche dala se na cestu od-\nvážného systemisování, k chorobným har-\nmoniím, v nichž člověk cítí pýchu inteligence,\nkterá se staví nad přírodu a zároveň vyčer-\npanost pro dlouhé usilování. Po této pře-\njemnělosti, vynořivší se za úpadku světa,\nkterý si přece ještě jakž takž zachoval syro-\nvost prvotních časů, nastupuje neobyčejný\nzápal, který následuje po buddhistických zvě-\nstováních. Vidíme, kterak s novými bohy\nvstupují poprvé do Cíny cizí vlivy, přesné a\nna dlouho. Civilisace se přeměňuje a napájí\nnovou svěžestí. A tak vidíme jako u vel-\nkých florenckých předchůdců Renaissance\ncelou skupinu umělců připravených umě-\nním, jež jest vznikem stejně divoké jako\nraffinované, kterak se odhodlaně dává do\npráce, aby vyšetřovala formy, určovala zá-\nkony jejich struktury měřením a podmínka-\nmi prostředí, v němž vznikly.Tak lze srovnali\nčas, jenž spatřil díla, která stvořil Li Sseu-hiun,\nLi Tchao-tao, Wang Wei s patnáctým stole-\ntím Florencie za Pisanella,Verochia,Ghirlan-\ndaja, Massaccia. Podobné podmínky splo-\ndily hnutí volající po srovnání, neboť ať jsou\njiž jakékoliv známky vlastní různým civili-\nsacím a rasám, hluboké fenomeny umění\nzůstávají neměnnými a přísluší ke vždy spo-\nlečné činnosti ducha. Velcí předbojovníci\nv Cíně z doby Tsang připravují vyvrcholení\nv epoše Songů a tak vidíme mezi X. a XIII.\nstoletím zráti ovoce tohoto dlouhého úsilí.\nOproti tápání v primitivní periodě, cizoro-\ndou filosofií, mystickým zanícením Buddhis-\nmu, orientálským způsobem myšlení, došlo\nk takovému porozumění světa, že mu nelze\nupříti velikosti. Neosobní mystérium ves-\nmíru, jeho ohromný základ, mnohotvaré\nprojevy a tajemství, které se odkrývá z duší\ni věcí z takového pojímání vyrůstaly zá-\nklady inspirace čínského umění.Těmto před-\npokladům vděčí svůj smysl pro duchovost,\no nějž se opírá tak vznešeně. Snad se bude\nzdát někomu jeho náboženská inspirace\nméně předurčená a volnější než naše. Leč\njest nepochybno, že ovládla úplně nejzazší\nOrient svou velikostí.\nS touto oporou dosáhlo umění nejvyšších\nvrcholků lidského projevování. Protože pak\nnemá již více, čeho by získávalo na hloubce,\nobrací se k projevovým různostem, jež jsou\nmodalitou velmi poddajné formule až do\nchvíle, kdy zapomíná na velké inspirace mi-\nnulosti a kdy zřejmě, kdy již tradice sestárla,\nse přihlašuje k duchu, jenž vede k vyhledá-\nvání realismu. Tím jest charakterisován vý-\nvoj čínského malířství za dvě poslední dy-\nnastie.\nZdá se, že i zde tak jest splněna obecná\nduševní potřeba, kterou jsme i my poznali,\nkdyž po ztuhlém akademismu moderní kul-\ntura zvrátila staré idoly.\nČínští malíři uzavřeli podobný kruh, ja-\nkým prošli naši umělci. Daným problémem\npro nejzazší Orient i pro Evropu jest pro-\nblém obnovování. Moderní umění, nadmíru\nvědoucí ve své příliš nové kultuře, ztížené\nvahou vlivné minulosti, hledá se v temném\ntápání, plné děl nehotových, leč někdy ge-\nniálních.\nDostavil se okamžik, kdy všeobecná civi-\nlisace jakoby se chtěla usaditi na zemi, po-\nhlcujíc dávné různosti. Evropa a krajní Asie\nstaví proti sobě nejsilnější dějinné tradice.\nA přece jest zájmem každé z nich studovati\na porozuměti cizímu ideálu.\n\nPřel. Frant. Langer."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3311, "texte": "Pryč s tradicí, pryč s Montmartrem!\nDva futuristické manifesty.\nFuturistické hnuti mělo opět dvě události.\nÚstředí futurismu v Miláně vydalo zase\nnový (již čtrnáctý) manifest „Lantitradition\nfuturisté\", napsaný Guillaumem Apollinai-\nrem a datovaný „v Paříži, 29. června 1913,\nv den Grand Prix, 65 metrů nad boulevar-\ndem S. Germain\". Manifest obraci se krajně\nproti tradici způsobem, který je roven tří-\nskání, a vyzdvihuje protitradici jako sílu,\nrozpjetí a klad futurismu. Manifest je již\npsán volnou skladbou řeči, jak futuristy byla\nproklamována, tedy v čistých pojmech-slo-\nvech, bez interpunkce atd. Ai po typogra-\nfické stránce je tištěn nikoli v odstavcích a\nsloupcích, ale plakátově a ve formulkových\nobrazcích. Pokud je obsah přeložitelný, po-\nčíná se manifest kryptogramem, z jehož\npočátečních písmen lze vyčisti: „A bas le\npasséisme!\" Passeismem je a rozumí se vše\nnejen historické, ale i dosavadní, vše, co\nnení budoucí, tedy historie, všecko umění\naž po dnešek, avšak i všecky prostředky\nkultury řeči, zákony jazyka atd. Manifest\nžádá pak především: „Zboření a potlačení\npoetického citu, snobského exotismu, kopie\nv umění, adjektiva, punktace, typografické\nharmonie, časů a osob sloves, divadelní\nformy, verše a strofy, kritiky a satyry atd.\"\nDále volá a žádá „Stavění\" a sice „I.v tech-\nnikách stále obnovovaných*: literaturu vol-\nných slov, vynalézání slov, čistou plastiku\n(v pěti smyslech), totální hudbu a umění\nhřmotu, universální mimiku a umění světel,\nmašinism věže Eiffelovy, Brooklynu a mra-\nkodrapů, čistou civilisaci, nomadism, obje-\nvitelství, umění cest a promenád atd\"; dále\n„2. (stavění) v intuici-rychlosti: volná ima-\nginace, tanec-práce čili čistá choreografie\natd.\"\nManifest končí výkřikem: „Fuj! (lze-li tak:\npřeložit originál: mer ... de ..) kritikům,\npedagogům, profesorům, museím, quattro-\ncentistům, dixseptiěmsiěclistům, ruinám, pa-\ntinám, historikům, Benátkám, Versailiím,\nPompejím, Brugám. Norimberku, Benáresu,\nochráncům přírody, filologům, essayistům,\nneo- a post-, Bayreuthu, Montmartru, Mni-\nchovu, lexikonům, dobrému vkusu, orienta-\nlismu, dandysmu, spiritualistům a realistům,\nakademismu, siamským dvojčatům, d'An-\nnunziovi a Rostandovi, Danteovi, Shakes-\npearovi, Tolstojovi, Goetheovi, pokálejícímu\ndiletantismu, Aischilovi a divadlu v Oran-\nge, Indii, Egyptu, Fiesole a theosofii, Wagne-\nrovi, Beethovenovi, Poeovi, Withmanovi a\nBaudelairovi!\" Za to však manifest provo-\nlává: „Sláva!: (v originále: Rose aux...) Ma-\nrinettimu, Picassovi, Boccionimu, Apollinai-\nrovi, Paul Fořtovi, Mercereauovi, Delaunay-\novi, Braqueovi, Severinimu, Derainovi, Rus-\nsolovi, Archipenkovi atd. atd.\" Mezi těmito\nposledními, jichž v manifestu je veliká řada,\njsou jména i nejposlednějšího řádu, i mimo\nhranice kvality. Ato je, co charakterisuje\nzúplna neoddalitelně hnutí futuristické: Je-li\npřekonávání hodnot a stálé kypření obec-\nnou samozřejmostí, futurismus chce pře-\nvrat za cenu nehodnot. Futurismus není ale\nani anarchismem; anarchismu je vlastní\njistý idealismus tam, kde futurismus operuje\nbombastem a rámusem,\nDruhou událostí byl manifest uveřejněný\nMac Delmarlem v pařížském listě „Comoe-\ndia\" a pak v „Lacerba\" s heslem: „Pryč\ns Montmartrem!\" Montmartre, kdysi stará\numělecká čtvrt, a posledně již jen čtvrt sta-\n\n* Volná slova manifestu lze těžko souvisle přeložit."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2899, "texte": "rého uměleckého romantismu, stojí zcela\nblízko již svému konci. Má být přestavěna\nv úplně novou velkoměstskou čtvrt Paříže.\nTento osud Montmartru při nynější slo-\nžitosti duchové kultury, v níž pokrok i kon-\nservativismus, obnova i zachování, nutnost\ni sentiment jsou zařazeny jako současně\nčinné složky, vyvolal mnoho pohnutých\nprojevů, ale byl v celku konečně přijat jako\nsamozřejmost a faktum. Montmartre byl by\nprostě odešel; futurismus však i zde učinil\nveliké gesto: Montmartre musí odejít s rá-\nmusem, třeba vyspílati všem jeho pošetilo-\nstem, náladám, zákoutím, šosákům, roman-\ntickým umělcům, nočním barům, kabare-\ntům, a boří-li se, musí to být třískání. Mac\nDelmarlův projev: „Pryč s Montmartrem!\"\nv tomto duchu psaný pobouřil proto mno-\nho a vyvolal i prudkou odpověď futuristy\nSeveriniho, který vyčetl Delmarlovi, že není\ndost futuristou; tento pak zase odpověděl,\nže Severini je příliš Italem. Nyní represen-\ntant futurismu Marinetti veřejným listem\n(v témž čísle „Lacerba\") pochvaluje mani-\nfest, označuje jej jako věrně futuristický a\nprojevuje radost, „že futurismus není více a\nnebyl jen italským projevem, ale obecným,\nkosmopolitickým, neboť futurismus je nej-\nširší forma obnovy, je velkou světovou\nenergií.\"\nVěnujeme-li znovu místo těmto událo-\nstem, není to z posměchu, ale protože jsou\nzde dotýkány stále otázky, jež obecně za-\njímají. Futurismem jsou však jen briskně\ntrhány, nikoli naplněny.\n★\nByly vydány vlastně však tři futuristické\nmanifesty. Třetí byl publikován v „Lidových\nNovinách\" ve feuilletonu „Otevřená okna\"\n(9. srpna 1913, K. St. Neumann); vychází\nse v něm od zmíněného ma-\nnifestu pro protitradici a přemýšlí o če-\nských poměrech; že národ utopený v hi-\nstorii měl by nyní, když Evropa jest již jím\ndohoněna, také jednou odvážně domý-\nšlet, nač vlastně kdysi sám narazil (symboli-\nsté a jimi podniknuté převraty ve skladbě,\nHilbert: Dosti Husa!); národ měl by dostati\njiž jednou pravé a dravé futuristické zuby.\nFeuilleton končí analogicky indexem jmen\na věcí, jimž se volá: „Ať zhynou!\" a jiným\nindexem s provoláním: „Ať žijí!\"\nAle tento český manifest, který chce být\nfuturistickým, není jím bohudíky dost.\nProbleskuje v něm dobrosrdečná tužba, aby\nnárod měl lepší budoucnost a zní to zcela\njinak než u pravých futuristů; ti by to shle-\ndali a odkopli jako sentimentální. A také\nto není jinde tak krajní, jak by futurismus\nbyl. Na indexu odsouzených je výběr lite-\nrárních směrů, kde lze souhlasiti i tomu,\nkdo není futurista, a ostatně, kde jde ves-\nměs o přecházející a přešlé hodnoty. Vo-\nlají-li futuristé: „Ať zhyne Beethoven atd.\",\nna tomto indexu chybí: „Ať zhyne Ant. Dvo-\nřák, Smetana, Hradčany, Aleš, Mácha!\" Ne-\nboť tak by to znělo pofuturisticku a tím není\nfeuilleton futuristickým, ale docela dobrého\nvlasteneckého srdce. V těchže feuilletonech\nostatně četli jsme přece ještě nedávno krásná\na srdečná slova o Mikuláši Alšovi a byla\nz téže ruky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c021", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "249", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.18.1", "titre_corps": "Li Čao-Tao: Palác Kiu-Čeng-Konga.", "titre_sommaire": "Li Čao-Tao: Palác Kiu-Čeng-Konga.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 33, "texte": "Li Čao-Tao:\nPalác Kiu-Čeng-Konga."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c022", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "251", "image_debut": 25, "image_fin": 27, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.18.2", "titre_corps": "Franz Werfel: Wir sind.", "titre_sommaire": "Franz Werfel: Wir sind.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.25", "debut_caractere": 55, "fin_caractere_exclue": 498, "texte": "Franz Werfel: Wir sind.\n(Nákladem Kurta Wollfa v Lipsku 1913.)\n\nV minulém čísle citovali jsme některá mí-\nsta zpředmluvy ke knihovně Der júngsteTag,\nkterá charakterisuje literární snažení mla-\ndých německých básníků. Z této družiny jest\nnejucelenější Franz Werfe), který letos vy-\ndal novou knihu své lyriky, jež již na prvý\npohled podstatně se liší od běžné německé\nDnešní Německo (a stejně Francie,\nRusko i Čechy) pracuje ve slovesném (i ji-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3443, "texte": "ném) umění jen ve smyslu esthetiky čistě\nempiricky získané. To znamená, že se živí již\nz dosažené kultury, která ostatně dosti dlou-\nho byla dobývána. Jeho snahou není již\nzmocňovati se něčeho nového, ale projevo-\nvali to, čeho již je dosaženo. Tím nabývá\nliteratura konservativního charakteru, dosti\núctyhodného i nudného, a také vkusového\na vytříbeného. Dochází k určitému zjemnění\nv duchu děl, které vzniká opatrnou a mou-\ndrou volbou themat, ke propracování stá-\nvajících forem (dramat, novel), nebo opět\nk jakémusi sevšeobecnění, indifferentnosti\nformové, jen aby vynikla epická část díla,\nčímž vznikají dnešní romány. Vysioupí-Ii\nnyní Werfel jako lyrik, který má vůli a schop-\nnost postaviti se přímo před životní jevy, po-\nhlíželi na ně s nového hlediska, z vlastního\nzorného bodu, neodvolává-li se na tradice\na běžné kulturní vymoženosti, jest to jistě\ndůkazem odlišného cítění od doby, která\njej obklopuje a o umělecké snaze nového\numělce.\nFormálně lze charakterisovati básně Wer-\nfelovy jejich stručností, takřka suchostí. Hlav-\nně oproti esthetisující literatuře jest v jeho\nknize naprostá nepřítomnost jakýchkoliv\npříkras, ozdob slovních, veršových, zkrátka\nvší parádnosti a krasoducha. Naproti tomu\nvyznačují se skoro hmotnou a hmatatelnou\npřesností výrazu, nejjednodušším použitím\nadjektiva nebo epitheta jakožto pouhého\nbližšího určení. Werfelův slovník jest roz-\nmnožen terminy skoro vědeckými a meta-\nfysickými. Rozvine-li někdy obraz nebo řadu\nobrazů (na př. báseň Vater und Sohn), i ty\njsou šedivé, nebarvité, tvrdé.\nRytmicky projevuje tutéž jednoduchost,\nverše jsou nejprostšího charakteru; rýmy\nvětšinou jednoslabičné, nehledané, prosté,\nsotva stojící nad assonancí. I tam, kde my-\nšlenku logicky k tomu předurčenou uzavře\ndo složité sonetové formy, vytváří pouze\nútvar podobný dvoudílému epigramu, na\nkterém ostré ohraničeni premis (ve čtyřřád-\nkových strofách) a závěru (trojřádkových),\nnikoliv esthetický půVab alexandrin a ladění\nrýmů, jest podstatnou částí. Volný verš ne-\nstaví na nějaké zvláště význačné stanovisko.\nZachází s veršem vůbec dosti svobodně, ně-\nkteré jeho básně blíží se nebo jsou psány vol-\nným veršem, ale vždy jest zachována a pone-\nchána úplná platnost rytmickým složkám\nřeči. Dovede rozmnožením nebo odečtením\nz počtu slabik vyvolati kadenční změny,\npřenášeti důraz, nechati verš vykřiknouii\nnebo umlknouti.\nVěci, o nichž Werfel píše, themata, obsah,\njsou věčně lidské a proto věčně básnické.\nJest to samozřejmé: Život se pro básníka\nprojevuje jenom na d u c h u věcí, ne na vy-\nnálezech, technice, pokrocích civilisace. Ži-\nvot, jeho proměna, jeho dnešek, existuje\npro básníka jedině v jeho duchové sféře,\nv citech, které vzbuzuje, vztazích, jež stanoví\nv kultuře, kterou vytváří. Werfelovo básnické\ncítění jest relativistické. Existuje pro něho\nvšecko tak, jak je sám cítí. Jest to upřímné,\nponěvadž co jest nad to, nějaká objektivisace\nchtějící býti nebo podobající se absolutní,\njest sebeklamem. Tedy u Werfela věci a by-\ntosti vystupují jedině ve svých poměrech\nk němu a jedinou jeho snahou jest obsáh-\nnouti všechny tyto relace. I tam, kde by se\nzdálo, že čistě objektivisuje, podává pouze\nobrazy vlastního zření, výsledky svého ná-\nzoru či cítění. Často personifikuje: dává\nmluvili osobám a věcem, mluviti dialogy,\npolemisovaíi, staví celé dramatické scény,\nkde jednotlivci mluví o svých životech a ci-\ntech (Ein Gesang von Toten), ale každé je-\njich slovo jest vytvořeno z básnické zkuše-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3506, "texte": "nosti, vycítění a uhádnutí. A skoro pokaždé\ndocítí i domyslí tyto příčiny stavu a dění.\nToto docítění a domyšlení jest zbudováno\nna pevné basi životních zjevů, na tom, co\npřináší urovnaná řada postřehů, zkušenost.\nJest to tedy realistická osa, a kolem ní jako-\nby se proplétala, vyplňovala ji, obklopovala\nbásníkova myšlenka. Tím vzniká úplné sply-\nnutí básnické vise se zemí, prohloubené po-\njímání vší zemskosti. Někde vyrůstá u Wer-\nfela již z pouhého řazení hmotných fakt ja-\nkýsi dějový rytmus: V básni Verzweiflung\nnásleduje jedno za druhým jako výbuch stále\nsilnější a silnější, připravující svým růstem\nkonečný citový výsledek, jsou místa, kde\njest realita přehnána až na druhou stranu,\ndo grotesky. V nejtragičtější básni knihy,\nDas Opfer, přichází varietní četa strážníků.\nJestliže básník tak zachází s realitou, doku-\nmentuje vlastně, že jest mu lhostejná její\njakost a míra. A tyto reelní zjevy ukazují\npouze, jaký je vznik básníkovy tvorby, uka-\nzují stopy života, který jím prošel. Ale vše\nostatní jest básníkovo.\nNejkrásnější na Werfiově díle jest toto\n„vše ostatní\". Všecko, co jest zpracováno\nbásnivostí, to, co jest výsledkem jeho tem-\nperamentu, kterékoliv jeho součásti: Citu a\nsíly. Citu, který jej passivně vede k životu, a\nsíly, která život přehodnocuje.\nCit u Werfela nejprve jest širokým, roz-\nlévajícím se na všechny strany, ke všemu\nstvoření. Jest soucítěním. Někdy ke staré\nslužce, prostitutce, zpěvačce i zvířeti. Shle-\ndává body v jejich osobách, na nichž se lid-\nský soucit váže. Oživuje bolesti a bolestné\nradosti těchto tvorů. Tak se jejich bytosti roz-\njasňují, jakoby se rozvinuly na světle. Pak\njest tento cit stupňován. Byl-li soucit vše-\nobecný, nyní se sužuje a soustřeďuje v cit\nmnohem žhavější, v nějakou lásku, žhavý\npoměr k tomu, co by jinak dotklo se jen\npřechodně zraku, sluchu či hmatu. Není, co\nby bylo lhostejno v básníkově dosahu. I všed-\nnosti, maličkosti jsou svázány přímo s ním\na stávají se důležitými, hlavními, milova-\nnými. Ale stupnice není naplněna. Jsou místa\nu Werfela, ne ještě častá, ale svou přítom-\nností slibující do budoucna, která jsou na-\nsycena jest těžko vystihnouti, čím jsou na-\nsycena, ale snad lze říci zbožností. Někde\njest jí menší stupeň, jen jako vroucnost, ně-\nkde jest to již zbožnost samotna. Ne nějaká\nreligiosní, ale lidská. Taková čistá lidská\nzbožnost, jakou stělesňuje Dostojewski, kla-\nnění se člověku a vzývání jeho života a zá-\nroveň pokora je vní a úzkost o něho a\nvděčnost, nevíte komu a nevíte proč. U Wer-\nfela objevuje se tu a tam v některých verších,\njmenuji na př. báseň Die Heilige im Theater-\nskandal.\nJeho síla se opět jeví v tom, jak dovede\nvzíti vše, s čím soucítí aco miluje, do svých\nrukou a zmodelovati je v něco nesmírně\nhodnotného. Jak každému jsoucnu a činu\npodloží a z každého bytí vytvoří etický, mrav-\nní prvek života. Bylo-li jeho cítění relativi-\nstické, poměrové, směřuje toto silové zalo-\nžení k synthese, k absolutnosti. Všechny jevy,\nkteré se jej dotýkají, znamenají konec konců\npro něho jen sesílení pocitu života: Wir sind.\nStává se spravedlivým k bolesti a radosti.\nOboje jsou jen projev žití. Nic není nad ně.\nWir sind, jsme, jest nejjednotnějším zajásá-\nním, jaké může vyjiti z lidských prsou. To jest\nmorálka Werflovy knihy, morálka moderní\n(viz na př. unanimisty a j.) a svěže lidská,\npotvrzující plně platnost života a hluboká\npři své jednoduché pravdivosti, neboť nic\nnení opojivějšího než široké, na všecko se\nupínající aze všeho čerpající vědomí vlast-\nního bytí.\n\nFrant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c023", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c023", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "253", "image_debut": 28, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.18.3", "titre_corps": "Herrmann Obrist.", "titre_sommaire": "Herrmann Obrist.", "signature_source": "Pavel Janák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 28, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3372, "texte": "Herrmann Obrist.\n\nPřesvědčením naší doby jest, že umění\njest věcí názoru, t. j. že jest výrazem, j a k\nna svět ducha a hmoty se nazírá; jest to\nzcela správná možnost naší doby, jež co\nduchového života se týče, jest velmi rozčle-\nněna v mnoha různících se tendencích a\nvýchodiscích. Byly historické doby (na př.\nrenaissance), jež byly duchem velmi sjedno-\nceny, pak umění mohlo být a bylo dohod-\nnutou konvencí o společném základu. Proto\npro naši dobu a její umění zvláště uplatňuje\nse i n di vi d u a 1 i t a; ta jest dle své síly\nschopna vybudovati si intensivnější názor a\nz něho zase tvořit smělejší umění. Historie\nmoderního umění s tím souhlasí; lze ji zcela\nrozložit a nahradit historií individualit nebo\nindividuelních názorů; moderní umění pak\nje jakoby vytýčeno individualitami.\nHerrmann Obrist (rodem Švýcar) jest\nco do druhu zajisté silnou individualitou.\nProkázal to tím, že dnes již téměř jediný se-\ntrval si věren a nepodlehl zkonvencionel-\nnění, mezitím co všichni jeho němečtí druzi,\ns nimiž před desetiletím zakládal moderní\nsnahy v umění, až na několik málo (Eudell,\nPankok) propadli opět kulturnímu průměru.\nObrist jest individualita, vytrvalá, složitá,\navšak ne jasná; nemůže být pokládán za\nducha náležejícího zcela novému umění,\nale dotýká se ho v mnohém. Ve hloubi a\nve své podstatě jsou názory Obristovy pod-\nloženy naturalismem. Naturalismus je víra,\nže věci umění musí býti proniknuty jednot-\nným živým duchem organickým, tedy pří-\nrodě náležejícím. Obrist není však natura-\nlistou tohoto čistého zrna, neboř naturali-\nsmus takto definovaný stává se snadno sy-\nstémem, t. j. něčím mimo subjekt tvoření.\nNaturalismus sám pak není již názorem\nnaší doby, souvisí s novým uměním jen\npotud, že je rovněž jistým podnětem z pří-\nrody a že předcházel jako nutný zjev\nnynější době a jejímu přímému názorovému\npoměru ke skutečnosti.\nObrist není naturalistou tohoto rázu. Jeho\nnaturalismus je více subjektivní, je to jaksi\ntvořivost a názor jeho subjektu a zejména:\njeho naturalismus se stále mění, jednou\nvíce proniká dílo, jindy ustupuje a v celku\nje stále svobodnou a nezávislou činností.\nProto díla z jeho ruky liší se od naturali-\nstických děl tím, že nejsou pronikána všude\njakýmsi apriorním jednostejným přírodním\ndechem, lze říci mízou, jak tato, ale (jak je\nto z vyobrazení patrno) jsou v některých\nčástech jako nehybná, aby jinde zase tím\nbujněji se formovala nebo třeba až rostla a\nžila. Takto Obrist překračuje náhle velkou\na neslučitelnou vzdálenost v duchovém vý-\nvoji mezi naturalismem a dneškem: jednou\nnohou (svým cítěním) stojí a opírá se o na-\nturalismus, mezitím co druhou (tvořením)\nstojí již na půdě vlastně nenaturalistického\ntvoření. Sám za sebe však prohlašuje a zdů-\nrazňuje, že vychází od přírody, že vše vní\npodává mu podněty aže zejména živé zjevy\npřírodní (zurčení pramene, vlnobití) jej pou-\ntají a podněcují.\nNa Obristovi zajímají vedle této jeho fi-\nliace z naturalismu jeho výtvarné prostředky\na výsledky. Nikdo z ostatních výtvarníků\njeho generace as ním rovnorodých něk-\ndejších spolubojovníků za obrození umění\nv Německu nezachoval si tak jasné vědomí\njako on, že látka, z níž se tvoří, jest (v zá-\nkladě) stejnorodá a nedílná aže tedy to,\nco se z ní tvoří, má spíše charakter plastiky,\nreliefu, než stavby sestavené z různých samo-\nstatných členů, jak v architektuře to dosud\npřevládalo. To jest také nejvýznačnejší vý-"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2638, "texte": "sledek Obristův a kvalita, kterou se k sna-\nhám nového umění přiřazuje: že určitě a\nintensivně cítí, že materie zmáhá se tím, že\nse vyjadřuje formou. Při tom u Obrista ne-\njde o formu starého druhu, o formu své-\nprávnou a autonomní, jako byly kdysi hla-\nvice atd.; u Obrista značí forma čistý\nútvar prostoru, bez literárnosii. Nelze\nna jeho dílech v celku mluvili, ba nalézti\nčásti, jež by byly pojatelny o sobě a jako\nsamostatná individua označitelny; vidíme\njen jakési výběžky, vypnuliny a prohlubně,\njež vesměs jsou v celku díla velmi aktivní,\nale o sobě jsou jenom čistou formou pro-\nstoru, jakýmsi prostorovým nabitím\nv tom kterém místě výtvoru. Proto také or-\nganisace díla u Obrista je jiná a nová. 11\nněho (na př. na jeho fontáně) není rozezna-\ntelno, kde která forma končí a se počíná,\nvše vyrůstá a zase se vrací do svého základu.\nZvláště podstatným a příznačným prostřed-\nkem výrazovým pak je překrývání fo-\nrem, to, jak se formy vystřídávají a nava-\nzují. Bylo by lze přirovnati to k postupnému\nrozvětvování; jak různé je to od posavadní\nskladby architektonické (na př. klassicistické),\nkde celek skládá se z jedinců (sloupu, kládí,\npatky) atd., jež každý je pro sebe uzavře-\nným, vyjmutelným celkem s určitými me-\nzemi, přes než nepřestupuje!\nMimo to jsou na Obristovi zajímavý ještě\ndva momenty. Především jak rozvinuje a\nvytváří prostor. Na př. jeho fontána je bo-\nhatý a silný útvar; Obrist docílil to tím, že\njej po hloubce a do hloubky pročlenil a roz-\nložil; je to jakýsi relief, složený z profilů a\ntak hluboký, že má až prázdné díry, a tím\ncelek stává se velmi hustým a obsažným.\nA pak je u Obrista pozoruhodný jeho nový\nodlišný smysl pro rovnováhu, t. j. jak\njeho díla jinak spočívají, než dotud v archi-\ntektuře přicházelo; zde je zejména zajíma-\nvým pyramidový náhrobek (zadní pohled)\nve formě široce rozložené massy. A jestliže\nvšecky zvláštní faktory u Obrista již vyčí-\ntáme, patří k nim i jeho rozhodně se hlá-\nsící smysl pro průč elno st díla, t. j. jeho\númyslnou stavbu forem do jakési tváře\ndíla; díla Obristova mají výslovně a pravi-\ndelně dvě tváře-průčelí, v nichž se celá jeví.\nKonečně jest pozoruhodným u Obrista\ni zvláštní smysl pro technické elementy\na podněty z nich do díla přejímané; Obrist\nnalézá zalíbení v bezprostředním zjevu\npoloopracovaného materiálu, v polo-\nodloupaném jeho povrchu a přejímá za-\nčasté mnoho čistě technického do díla. Jeho\npohnutky jsou opět čistě naturalistického\nzájmu, ale naopak souhlasí to s nově sílí-\ncím nyní citem pro reální zvláštnost a po-\nvahu materiálu a pro samou techniku práce,\njak to intensivně uskutečňuje na př. malba\nPicassova a Braquova.\n\nPavel Janák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c024", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "254", "image_debut": 29, "image_fin": 30, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.18.4", "titre_corps": "Raphael Petrucci: Čínské umění.", "titre_sommaire": "Raphael Petrucci: Čínské umění.", "signature_source": "Přel. Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.29", "debut_caractere": 2640, "fin_caractere_exclue": 3333, "texte": "Raphael Petrucci: Čínské umění.\n\n*\nEvoluce čínského umění přes vlivy, kterým\npodléhala, jest tak plně souvislá jako vývoj\nnašeho umění západního. O původě jsme\nzpraveni jedině zkoumáním zpráv; ale pří-\nbuzenství, zjištěné v počátcích historických\ndob, mezi písmem a malířstvím nám dovo-\nluje posunouti studium primitivních period\ndaleko i před vlastní obrazové památky. A\ntak jsme svědky tvoření onoho filosofického\nideálu, který ovládal všechnu historii čín-\nského malířství, který mu ukládal pátrání po\nabstraktní formě a na dlouho je vzdaloval\ntriviality a úpadku. Když ve 111. a IV. století\nmůžeme nahlédnouti v malířské dokumen-\n\n* Výňatek z knihy k naší illustraci. Závěrečná ka-\npitola."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3374, "texte": "ty, došly již cíle, který si čínské myšlení slo-\nžilo. jest to první vise, kde jemný duch od-\npovídá promyšlené jednotě, v níž touhy se\nvtělily do krajních forem. Jako Byzanc, dě-\ndička hellenisíického umění, tak Cína z doby\nHanů a Kon-k'ai-tche dala se na cestu od-\nvážného systemisování, k chorobným har-\nmoniím, v nichž člověk cítí pýchu inteligence,\nkterá se staví nad přírodu a zároveň vyčer-\npanost pro dlouhé usilování. Po této pře-\njemnělosti, vynořivší se za úpadku světa,\nkterý si přece ještě jakž takž zachoval syro-\nvost prvotních časů, nastupuje neobyčejný\nzápal, který následuje po buddhistických zvě-\nstováních. Vidíme, kterak s novými bohy\nvstupují poprvé do Cíny cizí vlivy, přesné a\nna dlouho. Civilisace se přeměňuje a napájí\nnovou svěžestí. A tak vidíme jako u vel-\nkých florenckých předchůdců Renaissance\ncelou skupinu umělců připravených umě-\nním, jež jest vznikem stejně divoké jako\nraffinované, kterak se odhodlaně dává do\npráce, aby vyšetřovala formy, určovala zá-\nkony jejich struktury měřením a podmínka-\nmi prostředí, v němž vznikly.Tak lze srovnali\nčas, jenž spatřil díla, která stvořil Li Sseu-hiun,\nLi Tchao-tao, Wang Wei s patnáctým stole-\ntím Florencie za Pisanella,Verochia,Ghirlan-\ndaja, Massaccia. Podobné podmínky splo-\ndily hnutí volající po srovnání, neboť ať jsou\njiž jakékoliv známky vlastní různým civili-\nsacím a rasám, hluboké fenomeny umění\nzůstávají neměnnými a přísluší ke vždy spo-\nlečné činnosti ducha. Velcí předbojovníci\nv Cíně z doby Tsang připravují vyvrcholení\nv epoše Songů a tak vidíme mezi X. a XIII.\nstoletím zráti ovoce tohoto dlouhého úsilí.\nOproti tápání v primitivní periodě, cizoro-\ndou filosofií, mystickým zanícením Buddhis-\nmu, orientálským způsobem myšlení, došlo\nk takovému porozumění světa, že mu nelze\nupříti velikosti. Neosobní mystérium ves-\nmíru, jeho ohromný základ, mnohotvaré\nprojevy a tajemství, které se odkrývá z duší\ni věcí z takového pojímání vyrůstaly zá-\nklady inspirace čínského umění.Těmto před-\npokladům vděčí svůj smysl pro duchovost,\no nějž se opírá tak vznešeně. Snad se bude\nzdát někomu jeho náboženská inspirace\nméně předurčená a volnější než naše. Leč\njest nepochybno, že ovládla úplně nejzazší\nOrient svou velikostí.\nS touto oporou dosáhlo umění nejvyšších\nvrcholků lidského projevování. Protože pak\nnemá již více, čeho by získávalo na hloubce,\nobrací se k projevovým různostem, jež jsou\nmodalitou velmi poddajné formule až do\nchvíle, kdy zapomíná na velké inspirace mi-\nnulosti a kdy zřejmě, kdy již tradice sestárla,\nse přihlašuje k duchu, jenž vede k vyhledá-\nvání realismu. Tím jest charakterisován vý-\nvoj čínského malířství za dvě poslední dy-\nnastie.\nZdá se, že i zde tak jest splněna obecná\nduševní potřeba, kterou jsme i my poznali,\nkdyž po ztuhlém akademismu moderní kul-\ntura zvrátila staré idoly.\nČínští malíři uzavřeli podobný kruh, ja-\nkým prošli naši umělci. Daným problémem\npro nejzazší Orient i pro Evropu jest pro-\nblém obnovování. Moderní umění, nadmíru\nvědoucí ve své příliš nové kultuře, ztížené\nvahou vlivné minulosti, hledá se v temném\ntápání, plné děl nehotových, leč někdy ge-\nniálních.\nDostavil se okamžik, kdy všeobecná civi-\nlisace jakoby se chtěla usaditi na zemi, po-\nhlcujíc dávné různosti. Evropa a krajní Asie\nstaví proti sobě nejsilnější dějinné tradice.\nA přece jest zájmem každé z nich studovati\na porozuměti cizímu ideálu.\n\nPřel. Frant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c025", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "256", "image_debut": 31, "image_fin": 32, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.18.5", "titre_corps": "Pryč s tradicí, pryč s Montmartrem!", "titre_sommaire": "Pryč s tradicí, pryč s Montmartrem!", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3311, "texte": "Pryč s tradicí, pryč s Montmartrem!\nDva futuristické manifesty.\nFuturistické hnuti mělo opět dvě události.\nÚstředí futurismu v Miláně vydalo zase\nnový (již čtrnáctý) manifest „Lantitradition\nfuturisté\", napsaný Guillaumem Apollinai-\nrem a datovaný „v Paříži, 29. června 1913,\nv den Grand Prix, 65 metrů nad boulevar-\ndem S. Germain\". Manifest obraci se krajně\nproti tradici způsobem, který je roven tří-\nskání, a vyzdvihuje protitradici jako sílu,\nrozpjetí a klad futurismu. Manifest je již\npsán volnou skladbou řeči, jak futuristy byla\nproklamována, tedy v čistých pojmech-slo-\nvech, bez interpunkce atd. Ai po typogra-\nfické stránce je tištěn nikoli v odstavcích a\nsloupcích, ale plakátově a ve formulkových\nobrazcích. Pokud je obsah přeložitelný, po-\nčíná se manifest kryptogramem, z jehož\npočátečních písmen lze vyčisti: „A bas le\npasséisme!\" Passeismem je a rozumí se vše\nnejen historické, ale i dosavadní, vše, co\nnení budoucí, tedy historie, všecko umění\naž po dnešek, avšak i všecky prostředky\nkultury řeči, zákony jazyka atd. Manifest\nžádá pak především: „Zboření a potlačení\npoetického citu, snobského exotismu, kopie\nv umění, adjektiva, punktace, typografické\nharmonie, časů a osob sloves, divadelní\nformy, verše a strofy, kritiky a satyry atd.\"\nDále volá a žádá „Stavění\" a sice „I.v tech-\nnikách stále obnovovaných*: literaturu vol-\nných slov, vynalézání slov, čistou plastiku\n(v pěti smyslech), totální hudbu a umění\nhřmotu, universální mimiku a umění světel,\nmašinism věže Eiffelovy, Brooklynu a mra-\nkodrapů, čistou civilisaci, nomadism, obje-\nvitelství, umění cest a promenád atd\"; dále\n„2. (stavění) v intuici-rychlosti: volná ima-\nginace, tanec-práce čili čistá choreografie\natd.\"\nManifest končí výkřikem: „Fuj! (lze-li tak:\npřeložit originál: mer ... de ..) kritikům,\npedagogům, profesorům, museím, quattro-\ncentistům, dixseptiěmsiěclistům, ruinám, pa-\ntinám, historikům, Benátkám, Versailiím,\nPompejím, Brugám. Norimberku, Benáresu,\nochráncům přírody, filologům, essayistům,\nneo- a post-, Bayreuthu, Montmartru, Mni-\nchovu, lexikonům, dobrému vkusu, orienta-\nlismu, dandysmu, spiritualistům a realistům,\nakademismu, siamským dvojčatům, d'An-\nnunziovi a Rostandovi, Danteovi, Shakes-\npearovi, Tolstojovi, Goetheovi, pokálejícímu\ndiletantismu, Aischilovi a divadlu v Oran-\nge, Indii, Egyptu, Fiesole a theosofii, Wagne-\nrovi, Beethovenovi, Poeovi, Withmanovi a\nBaudelairovi!\" Za to však manifest provo-\nlává: „Sláva!: (v originále: Rose aux...) Ma-\nrinettimu, Picassovi, Boccionimu, Apollinai-\nrovi, Paul Fořtovi, Mercereauovi, Delaunay-\novi, Braqueovi, Severinimu, Derainovi, Rus-\nsolovi, Archipenkovi atd. atd.\" Mezi těmito\nposledními, jichž v manifestu je veliká řada,\njsou jména i nejposlednějšího řádu, i mimo\nhranice kvality. Ato je, co charakterisuje\nzúplna neoddalitelně hnutí futuristické: Je-li\npřekonávání hodnot a stálé kypření obec-\nnou samozřejmostí, futurismus chce pře-\nvrat za cenu nehodnot. Futurismus není ale\nani anarchismem; anarchismu je vlastní\njistý idealismus tam, kde futurismus operuje\nbombastem a rámusem,\nDruhou událostí byl manifest uveřejněný\nMac Delmarlem v pařížském listě „Comoe-\ndia\" a pak v „Lacerba\" s heslem: „Pryč\ns Montmartrem!\" Montmartre, kdysi stará\numělecká čtvrt, a posledně již jen čtvrt sta-\n\n* Volná slova manifestu lze těžko souvisle přeložit."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2899, "texte": "rého uměleckého romantismu, stojí zcela\nblízko již svému konci. Má být přestavěna\nv úplně novou velkoměstskou čtvrt Paříže.\nTento osud Montmartru při nynější slo-\nžitosti duchové kultury, v níž pokrok i kon-\nservativismus, obnova i zachování, nutnost\ni sentiment jsou zařazeny jako současně\nčinné složky, vyvolal mnoho pohnutých\nprojevů, ale byl v celku konečně přijat jako\nsamozřejmost a faktum. Montmartre byl by\nprostě odešel; futurismus však i zde učinil\nveliké gesto: Montmartre musí odejít s rá-\nmusem, třeba vyspílati všem jeho pošetilo-\nstem, náladám, zákoutím, šosákům, roman-\ntickým umělcům, nočním barům, kabare-\ntům, a boří-li se, musí to být třískání. Mac\nDelmarlův projev: „Pryč s Montmartrem!\"\nv tomto duchu psaný pobouřil proto mno-\nho a vyvolal i prudkou odpověď futuristy\nSeveriniho, který vyčetl Delmarlovi, že není\ndost futuristou; tento pak zase odpověděl,\nže Severini je příliš Italem. Nyní represen-\ntant futurismu Marinetti veřejným listem\n(v témž čísle „Lacerba\") pochvaluje mani-\nfest, označuje jej jako věrně futuristický a\nprojevuje radost, „že futurismus není více a\nnebyl jen italským projevem, ale obecným,\nkosmopolitickým, neboť futurismus je nej-\nširší forma obnovy, je velkou světovou\nenergií.\"\nVěnujeme-li znovu místo těmto událo-\nstem, není to z posměchu, ale protože jsou\nzde dotýkány stále otázky, jež obecně za-\njímají. Futurismem jsou však jen briskně\ntrhány, nikoli naplněny.\n★\nByly vydány vlastně však tři futuristické\nmanifesty. Třetí byl publikován v „Lidových\nNovinách\" ve feuilletonu „Otevřená okna\"\n(9. srpna 1913, K. St. Neumann); vychází\nse v něm od zmíněného ma-\nnifestu pro protitradici a přemýšlí o če-\nských poměrech; že národ utopený v hi-\nstorii měl by nyní, když Evropa jest již jím\ndohoněna, také jednou odvážně domý-\nšlet, nač vlastně kdysi sám narazil (symboli-\nsté a jimi podniknuté převraty ve skladbě,\nHilbert: Dosti Husa!); národ měl by dostati\njiž jednou pravé a dravé futuristické zuby.\nFeuilleton končí analogicky indexem jmen\na věcí, jimž se volá: „Ať zhynou!\" a jiným\nindexem s provoláním: „Ať žijí!\"\nAle tento český manifest, který chce být\nfuturistickým, není jím bohudíky dost.\nProbleskuje v něm dobrosrdečná tužba, aby\nnárod měl lepší budoucnost a zní to zcela\njinak než u pravých futuristů; ti by to shle-\ndali a odkopli jako sentimentální. A také\nto není jinde tak krajní, jak by futurismus\nbyl. Na indexu odsouzených je výběr lite-\nrárních směrů, kde lze souhlasiti i tomu,\nkdo není futurista, a ostatně, kde jde ves-\nměs o přecházející a přešlé hodnoty. Vo-\nlají-li futuristé: „Ať zhyne Beethoven atd.\",\nna tomto indexu chybí: „Ať zhyne Ant. Dvo-\nřák, Smetana, Hradčany, Aleš, Mácha!\" Ne-\nboť tak by to znělo pofuturisticku a tím není\nfeuilleton futuristickým, ale docela dobrého\nvlasteneckého srdce. V těchže feuilletonech\nostatně četli jsme přece ještě nedávno krásná\na srdečná slova o Mikuláši Alšovi a byla\nz téže ruky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c026", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 33, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.19", "titre_corps": "Veselý koutek VI.", "titre_sommaire": "Veselý koutek VI.", "signature_source": "Alfons Mucha", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 404, "texte": "Veselý koutek VI.\n(Americká epopeje.)\nAlfons Mucha.\nI.\nMuchu zrodila půda Moravy. Daleci jsme laciné narážky na\nkonec první sloky písně „Moravo! Moravo!\" („A jaké to koň-\nstvo . . atd.) Pokud lze koně, ato nejen moravské, k Muchovi\npotahovati, tedy jen proto, že oční čočka koně vidí všecky před-\nměty i lidi (pravděpodobně i umění) mnohonásobně zvětšené.\n(Brehm: Život zvířat, Býložravci. Str. 684-721.)"}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[258]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 500, "texte": "II.\nNejprve pařížská Metropol poznala jeho umění. Za\nživa se rozpadávající mrtvolu Mucha zdrátoval-!\nTam ukázal svůj talent pro tyjátr vůbec a moderní\nzvláště.\nTam naučil se nositi frak! A jen láska k rodné hrou-\ndě zabránila mu vyměniti také košili.\nIII.\nJeho americká etapa jest pro něho takové váhy,\nže nutí nás oslaviti ji rýmované! Slyšte!\nAč holdoval mu kohoui Republiky,\non nezůstal! I americký kondor vzdal mu čest!\nTeď vrací seý kol břicha prapor Ameriky;\nvejirubu hlásnou, buben plný hvězd!"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 679, "texte": "IV.\nUvítán v Praze skládá na pražské radnici slavný\nslib darovali své, po celém světě získané umění ná-\nrodu ... Ba víc! Zdarma vymaluje naši chloubu: Re-\npresentační dům. On, velikán, odvezl Alše k Šumpe-\ntrovi, podržel mu ruku a dal ho vyfotografovati v pří-\ntomnosti své osoby. Národ vlasteneckou žurnalistikou\ninformován, zaburácel pochvalu. A Mucha, vyučenec\n«\nV.\nAmeriky, zaúčtoval si za skizzy ke své národní oběti\n60.000 K. Good bye!\nA vzal náš nacionální idealismus tak šikovně u huby,\nže vzbudil i u tuzemských odborníků pochvalu a uznání.\nP. r. Nezasvěceným, kteří postrádají v této epopeji\nvtipu, ochotně vysvětlujeme, že o ten se nikdo ne-\nsnažil. Vive la bagatelle!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c032", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.20", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.1", "debut_caractere": 996, "fin_caractere_exclue": 1278, "texte": "GRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c033", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.21", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.1", "debut_caractere": 1280, "fin_caractere_exclue": 1380, "texte": "Středisko umělců KAVÁRNA „ORIENT\" Praha 1., Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c034", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.22", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.2", "debut_caractere": 1388, "fin_caractere_exclue": 1594, "texte": "DĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, HYSLÍKOVA ULICE 1959\ndoporučuje se IRU provedení veškerých obchodnich i společenských tiskopisů\nv úpravě vzorné a v čase pokud možno nejkratším.\nTELEFON 2134."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c035", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.23", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 63, "texte": "F. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172\na"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c036", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.24", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 65, "fin_caractere_exclue": 256, "texte": "VÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský,\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě=\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c037", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.25", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 258, "fin_caractere_exclue": 330, "texte": "Založeno 1865.\nOtakar\nSkřivan,\ntovárna\nna parkety\nPraha\nKrál. Vinohrady."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c038", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.26", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 332, "fin_caractere_exclue": 712, "texte": "H. TAINE:\nFILOSOFIE\nUMĚNÍ\nJeden z pilířů moderní kritiky a\ndějin umění, klasicky jasnou\nformou, přístupnou každému,\n.\nkdo má zájem o umění.\nO povaze a tvorbě uměleckého díla.\nRenaissanční malířství v Itálii. Malíř-\nV\nství v Nizozemí. Sochařství v Řecku.\nO ideálu v umění.\nVyšlo vPelclově Knihovně Roz-\nhledů. Za K 6*—, váz. K 7'40.\nNAKLADATEL JOS. PELCL,\nPRAHA 11., JEČNÁ ULICE 6."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c039", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.27", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 714, "fin_caractere_exclue": 944, "texte": "Ročník X.\nS M./IRGES\nnezávislá francouzská revue pro\nliteraturu, do níž přispívají přední\nautoři. Každé číslo přináší poesii,\nnovellu, kritické studie atd.\nRočně 7 fr.\nZa 1 fr. zasílají se 2 různá čísla.\nv'\nLES MARGES\nPAŘÍŽ, 5 RUE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c040", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.28", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 946, "fin_caractere_exclue": 970, "texte": "STREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c041", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.29", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 972, "fin_caractere_exclue": 1202, "texte": "Ze 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modely pro bronz, dřevo, kámen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c042", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[225]", "page_fin": "[225]", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.30", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "debut_caractere": 1204, "fin_caractere_exclue": 1286, "texte": "JOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEC\nSchnellova ul. 317,\nTelefon 5815."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c043", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[226]", "page_fin": "[226]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.31", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[226]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.4", "debut_caractere": 2870, "fin_caractere_exclue": 2961, "texte": "Práce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c044", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[226]", "page_fin": "[226]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.32", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[226]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.4", "debut_caractere": 2963, "fin_caractere_exclue": 3193, "texte": "BEDŘICH JANČAR\nmalířské atelier\nPRAHA IV., LORETÁNSKÁ 178\nProvádí veškeré restaurace sochařských uměle-\nckých prací.\nSpecialita:\nBezvadné snímání fermežových nátěrů z u-\nměleckých předmětů.\nMnoho doporučení k laskavému nahlédnutí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c045", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[226]", "page_fin": "[226]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.33", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[226]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.4", "debut_caractere": 3195, "fin_caractere_exclue": 3306, "texte": "Petříkova\nvinárna\nv Praze 1.,\nPerštýn, č. 5.\nVýběr dobrých pří-\nrodních vín. Dosta-\nveníčko umělcův a\nliterátů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c046", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[226]", "page_fin": "[226]", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[226]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.4", "debut_caractere": 3308, "fin_caractere_exclue": 3433, "texte": "Neuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund, ve Dvoře Králové n. L.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c047", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c047", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "[257]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.33", "debut_caractere": 406, "fin_caractere_exclue": 646, "texte": "FRANTIŠEK\nTSCHOCHNER\nZÁVOD ŽELEZÁŘSKÝ\nstavební a nábytkové kování, nástroje jen Ima\njakosti,\nfournýry, lišty, fošny, řezbářské, soustružnické\nzboží, mořidla, laky, jakož i veškeré potřeby\nna rakve\nPRAHA IL, VODIČKOVA UL. 15\n(Hlávkův palác.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c048", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "[257]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.33", "debut_caractere": 648, "fin_caractere_exclue": 943, "texte": "Tabulové sklo jtó\nz jediné české sklárny v Třmících, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c049", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c049", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "[257]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.33", "debut_caractere": 945, "fin_caractere_exclue": 1128, "texte": "DER STURM\nčtrnáctidenník pro kulturu\na umění.\nVydává a řídí\nHerwarth Walden.\nRočně 6 M, jedn. čísla 20 pf.\nRedakce, nakladatelství a\nstálé výstavní\nBERLIN W 9,\nPotsdammerstrasse 134a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c050", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[257]", "page_fin": "[257]", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.33", "debut_caractere": 1130, "fin_caractere_exclue": 1351, "texte": "V knihovně „VINICE\" vyjde v říjnu\njako 2. číslo\nkniha nových veršů\nKarla Tomana\nSLUNEČNÍ\nv úpravě Františka Kysely.\nV administraci „U. M/rlze se již nyní při-\nhlásiti; hned po vyjití bude zaslána všem\npředplatitelům t. 1."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c051", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[258]", "page_fin": "[258]", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[258]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.34", "debut_caractere": 502, "fin_caractere_exclue": 621, "texte": "JOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c052", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[258]", "page_fin": "[258]", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[258]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.34", "debut_caractere": 623, "fin_caractere_exclue": 753, "texte": "TRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE IL LUSTR OVÁNÝ CENNÍK"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c053", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.35", "debut_caractere": 681, "fin_caractere_exclue": 799, "texte": "KRESS A BERNARD\nPRAHA 111.\nHARRACHOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 4.\nSTAVBY ŽELEZNIC A MOSTŮ.\nREGULACE ŘEK A PNEUMATI-\nCKÉ ZAKLÁDÁNÍ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c054", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.35", "debut_caractere": 801, "fin_caractere_exclue": 1025, "texte": "Stavební a nábytkové truhlářství, obrá-\nbění dřeva a strojní výroba dveří a oken\nVÁCLAV HANUŠ\nPRAHA 111., ČÍSLO 503\nOdkolkovy mlýny\nnabízí práce všeho druhu do oboru toho\nspadající ve vkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c055", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 98, "texte": "ZÁBAVNÍ PODNIK\n„M O N T M A R T R E\"\nPRAHA 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\nZAČÁTEK V 10 HOD. VSTUP JEST VOLNý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c056", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.36", "debut_caractere": 100, "fin_caractere_exclue": 295, "texte": "FILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOBERCŮ, ZÁCLON, LÁTEK NÁByTKOVýCH, CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKy, VEŠKE-\nRyCH PŘEDMĚTŮ A POTŘEB PRO ČALOUNÍKy A TOVÁRNy NÁByTKU\nPRAHA II , JINDŘIŠSKÁ 3, PALÁC GENERALI TEW6SON"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-05-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_05#c057", "volume": "bmtnabk_1913_05", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.36", "debut_caractere": 297, "fin_caractere_exclue": 798, "texte": "w.«<\nUZ2\n7fO\nZCQ\nOC >H\nw<>u\nUm C—l .\nM-|\nh H O 9?\nPui co n\nftí fcoQ\n>^Sp>\n&o*<\n1Q <d x/i\nZ;šfc'ž\n—< <■ c£\npj z o\nĚZ , C£\n>c/tó i ÍX\nD2-<f\nNQOŠ\nwo°u\ncu>co\nO Q_'řs\n£zo\nQHqí\ni—i CxJ H\nQ»UW\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nT3 > \"r\n»Ho\nTELEFON 1732 OLOMOUC B<l\nm W\nf3§>\nPl,*<\nfWJ\ni\n«s\n'•• -v-\n-•*\n«»\n-\n■%.\ná >\nm\nt*L *LI 75?% T. -\n.i* «• * \"'■ \"\nv ' ■ %4?T'. : <- i •\nm\n,\n'*sL-\n■\n■ . • - ■•\nmftiifli iii in\nN\nO\nCO\n171\nH\npí\nn\nto\nto\n•—3\nL*i j\no w\nX DO co\nPí\nt*x 2\n><\no\nco\nPí ?0 5\nd O to\nO CO -j\n2 >\nOP<\n< i pí\nPí' I co"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.1", "texte": "UMĚLECKÝMÉSÍČNÍK\nČasopis Skupiny Výtvarných Umělců.\nŘídí Pavel Janák a Fr. Langer s redakčním kruhem:\nEmil Filla, František Kysela, V. V. Stech, V. Štěpán.\nRedakce a administrace Uměleckého Měsíčníku a kan-\ncelář Skupiny Výtvarných Umělců v Praze 1., Vele-\nslavínova ulice, číslo 5, denně od 9—l, 3-7 hodin.\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla\n1 K 70 h. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci\nKrál., filiálka v Praze,\nRevue mensuelle des arts, orgáne de Skupina Výtvar-\nných Umělců (Groupe des artistes), Prague.\nRédaction et administration: Prague 1., Veleslavínova\nulice 5.\nDirecteurs en chef: Pavel Janák et František Langer.\nRédacteurs: Emil Filla, František Kysela, V. V. Stech,\nV. Stepán.\nAbonnement frs. 15.- pour an; un numéro fr. I*Bo.\nZa náklad a vydávání odpovídá zodpovědný redaktor Pavel Janák, Praha 51-1. - Reprodukce grafického\nústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. - Tiskem „Grafie\", dělnické knihtiskárny v Praze 11., Myslí-\nkova ulice 1959.\n\nGRAFICKY ZAVOĎ REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATPRSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA, TISK LEPTŮ.\n\nStředisko umělců KAVÁRNA „ORIENT\" Praha 1., Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.2", "texte": "cís. 9. Ročník 11. 1913.\nNo 9. He année\n\nObsah\nText:\nFranz Werfel: Básně:\nOtec a syn 238\nNeopuštěná 239\nO. Gutfreund: Plocha a prostor . 240\nRud. Procházka: O podstatné proměně duchové\npovahy naší doby • • 244\ni- ■ ' , t\nKronika:\nFranz Werfel: Wir sind ...» 249\nHerrmann Obrist v 252\nRaphael Petrucci: Čínské umění 253\nPryč s tradicí, pryč s Montmartrem 255\nVyobrazení:\nH. Rousseau: Dítě s loutkou 227\nE. Filla: Zátiší 228\nPříbor na rum 229\nMuž s cigaretou 230\nZátiší 231\nHlava • 237\nV. Beneš: Zátiší na stole . 232\nTorso ženy 233\nO. Gutfreund: Hlava ........... 234\nP. Janák: Portál 243\nStudie průčelí 248\nA. Derain: Krajina . 247\nLi Čao-Tao: Palác Kiu-Čong-Konga 249\n\nSommaire\nTexte:\nFranz Werfel: Poěmes:\nPere et fils 238\nN'abandonnée 239\nO. Gutfreund: La flaiche et I'espace .... 240\nR. Procházka: Le changement essentiel de la base\nintellectuelle de notre temps 244\nChronique:\nFranz Werfel: Wir sind 249\nHerrmann Obrist 252\nRaphael Petrucci: L'art chinois 253\nA bas la tradition, á bas Montmartre 255\nIllustrations:\nH. Rousseau: L'enfant avec poupě ...... 227\nE. Filla: Nature mořte . . . 228\nService au rhum 229\nL'homme avec cigarette 230\nNature mořte - . . . 231\nTéte 237\nV. Beneš: Nature mořte sur la table . . - . . 232\nTorse de femme 233\nO. Gutfreund: Téte . 234\nP. Janák: Portail 243\nÉtude ďune facade 248\nA. Derain: Paysage . 247\nLi Čao-Tao: Palais Kiou-Tchong-Kong .... 249\n\nDĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, HYSLÍKOVA ULICE 1959\ndoporučuje se IRU provedení veškerých obchodnich i společenských tiskopisů\nv úpravě vzorné a v čase pokud možno nejkratším.\nTELEFON 2134."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "[225]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.3", "texte": "F. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172\na\n\nVÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský,\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve vě=\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68.\n\nZaloženo 1865.\nOtakar\nSkřivan,\ntovárna\nna parkety\nPraha\nKrál. Vinohrady.\n\nH. TAINE:\nFILOSOFIE\nUMĚNÍ\nJeden z pilířů moderní kritiky a\ndějin umění, klasicky jasnou\nformou, přístupnou každému,\n.\nkdo má zájem o umění.\nO povaze a tvorbě uměleckého díla.\nRenaissanční malířství v Itálii. Malíř-\nV\nství v Nizozemí. Sochařství v Řecku.\nO ideálu v umění.\nVyšlo vPelclově Knihovně Roz-\nhledů. Za K 6*—, váz. K 7'40.\nNAKLADATEL JOS. PELCL,\nPRAHA 11., JEČNÁ ULICE 6.\n\nRočník X.\nS M./IRGES\nnezávislá francouzská revue pro\nliteraturu, do níž přispívají přední\nautoři. Každé číslo přináší poesii,\nnovellu, kritické studie atd.\nRočně 7 fr.\nZa 1 fr. zasílají se 2 různá čísla.\nv'\nLES MARGES\nPAŘÍŽ, 5 RUE\n\nSTREJC\nPRAHA\nRÝSO-\nVADLA\n\nZe 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRAUMAN, PICCARDT,\nŠIMONOVSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPráce štukatérské, modely pro bronz, dřevo, kámen.\n\nJOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEC\nSchnellova ul. 317,\nTelefon 5815."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "[226]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.4", "texte": "V drážďanské galerii Arnoldově byla počátkem\nčervna souborná výstava grafik E. Muncha (celkem\n84 listy). *\nV knihovně Der júngste Tag vyjdou v nejbližší době\nbásně Březinovy (v překladu O. Picka).\n*\nNa pražské umělecko-průmyslové škole byl jmeno-\nnován profesorem Fr. Kysela. Zaznamenáváme to,\njako jsme stejně sledovali všecky změny ve školství\nv jejich významu a důsledcích. Pro umělecko-průmy-\nslovou školu, jejíž nynější nepotřebnost a odloučenost\n(až na ojedinělé vyjimky) musila býti námi (a také\ndruhou veřejností vůbec) vícekrát konstatována, zna-\nmená to konečně zase vniknutí živé a praktické umě-\nlecké práce mezi posavadní profesorství jejích stolic\na škol. *\nVýstavní salon redakce „Der Sturm\" v Berlíně (W 9,\nPotsdammerstr. 134a) uspořádá od 1.—30. října t. r.\nzvláštní výstavu Skupiny V. U., v níž souborně budou\npojaty vedle sebe malířství, sochařství, architektura\na umělecký průmysl. Mimo to vystavují v I. Podzim-\nním Německém Saloně téže redakce jako přímo zvaní\n(mimo jury): Beneš, Filla, Gočár, Gutfreund, Janák,\nProcházka. *\nMezi přípravou tohoto čísla uveřejnil Carrá v „La-\ncerba\" (1. září) program „malířství zvuků, hřmotů a\nzápachů\". Vyjímáme z něho: Malířství zvuků, hřmotů\na zápachů neguje: 1. všecky barvy harmonické, af již\ntyto jsou spontánní nebo za chytré nápomoci patin;\n2. banální smysl pro hedvábnost, pro masovost příliš\nlidskou, příliš jemnou nebo mrtvolnou, pro jemnost\nkvětin příliš bledých nebo uvadlých; 3. šedě, hnědě\na všecky barvy špinavé; 4. používání čisté horizontály\na vertikály a všech mrtvých čar; 5. pravý úhel; 6. ku-\nbus, pyramidu a všecky statické formy; 7. jednotu\nčasu a místa. Malířství zvuků, hřmotů a zápachů chce:\n1. červeně, čerrrrveně, nejčerrrrrvenější, jez křičí; 2. ze-\nleně, jež nejsou nikdy dost zelené, nejzelenější, jež vří-\nskají, žlutě co nejvíce trhající; žlutě polenty, šafránu\na mosazi; 3. všecky barvy rychlosti, radosti, nejfanta-\nstičtějšího karnevalu, café-chantánů, music-hallů, a vše-\ncky barvy cítěné v čase a nikoli v prostoru; 4. dyna-\nmickou arabesku jako jedinou realitu, stvořenou uměl-\ncem v hloubce jeho sensibility; 5. útok všemi ostrými\núhly, jež jsou úhly vůle; 6. šikmé čáry, jež padají do\nduše pozorovatelovy; 7. koule, ellipsy vířící, spirály\na všecky formy dynamické, jež nekonečná potence u-\nměleckého genia dovede objeviti; 8. perspektivu vy-\ncházející nikoli z objektivismu vzdálenosti, ale jako\nsoučasné pronikání forem měkkých i tvrdých atd. atd.\n*\nOprava. V článku Rudolfa Procházky: O pod-\nstatné proměně duchové povahy naší doby na str. 215,\n12. ř. shora, místo to třeba čisti: intuitivní methodu;\nna str. 216, v poznámce místo cíle třeba čisti: dle.\n\nSKUPINA A UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nmají svoji kancelář a administraci od nyní v nové místnosti v kráme\nPra/za /,, Veleslavínova H// c e 5.\nTamtéž stále vyloženy jsou obrazy, grafiky atd., jakož i časopisy nového umění.\n\nPráce\nmalířské\nprovádí\nFRANTIŠEK\nZATOČIL,\nmalíř,\nPraha-Kr Vinohrady,\nKollárova ulice č. 15.\n\nBEDŘICH JANČAR\nmalířské atelier\nPRAHA IV., LORETÁNSKÁ 178\nProvádí veškeré restaurace sochařských uměle-\nckých prací.\nSpecialita:\nBezvadné snímání fermežových nátěrů z u-\nměleckých předmětů.\nMnoho doporučení k laskavému nahlédnutí.\n\nPetříkova\nvinárna\nv Praze 1.,\nPerštýn, č. 5.\nVýběr dobrých pří-\nrodních vín. Dosta-\nveníčko umělcův a\nliterátů.\n\nNeuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund, ve Dvoře Králové n. L.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.5", "texte": "Henry Rousseau:\nDítě s loutkou.\n(Ze sbírky Uhdeho v Paříži.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.6", "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.7", "texte": "Emil Filla:\nPříbor na rum."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.8", "texte": "Emil Filla:\nMuž s cigaretou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.9", "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.10", "texte": "Vincenc Beneš:\nZátiší na stole."}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.11", "texte": "Vincenc Beneš:\nTorso ženy."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.12", "texte": "O. Gutfreund:\nHlava."}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.13", "texte": "Emil Filla:\nHlava.\nSádra."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.14", "texte": "Básně.\nOtecasyn.\nFranz Werfel:\n\nBezmeznou když láskou zahořelí\nšprýmy nekonečna jsme kdys prováděli\npro smích blahoslavených\nmodrá hruď se otevřela Uranova,\na tu družně sklouzli jsme jí oba,\njak dvé dětí veselých.\nVšak žel! étherné v nás odumřelo,\nzahřměl svět a zrodilo se tělo,\nsvou teď cestou každý jdem.\nVzduch pln bouře je, když sednem k stolu,\nsveřepě, jak ocelí se kříží spolu\npohled s pohledem.\nA plášť černý obou podivné má spády,\nukrývá v něm starý, skrývá mladý\nocel bídáckou.\nTa, jež mluví, slova, zlý chlad mají\nvěků dvou, jež nikdy se už nesetkají\"\nmdlá a prázdná jsou.\nA syn čeká, snad už starý rozžehná se.\nDědic! ječe, posmívá se staroch zase,\naž zní Orkem ozvěna.\nA již z plástů v rukách vzteklých letí\nskrytých zbraní stěží lze ji zadržeti\nsíla pekelná.\nLeč i u nás někdy večer bývá\nkolem stolu chvíle míru tklivá,\nkdy v nás mlčí běs,\nblažení, kdy dovolíme zplna,\nby v nás hnala téže krve vlna\nněmých slzí zdvih a kles..."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.15", "texte": "Bezmeznou jak láskou zahořelí\nšprýmy nekonečna jsme kdys prováděli\nv snách tušíme zas.\nA tu ruka ruku, švadlou hledá mladá,\na v šepotném, bájném okouzlení padá\nprostor kolem nás.\n\nAutor. překlad Fr. Šrámka.\n\nNeopuštěná.\n(Návštěva z Elysia.)\nPřel. Fr. Langer.\nTak přichází noc nová zas.\nTeď ze snů, z dálky procitlas,\npo boku tvém zní těžký dech.\nA slyš, jak z dětských podušek\nlká nevědomý, malý pláč.\nTu s těla shrneš přikrývku\na bez štěstí a bez zvuku\nsvé dítě k prsu dáš.\nKdyž čas pak dále ztěžka jde\na ve všednost tě strhne dne,\nkdyž klín a rety myšlenkou\ni noha ztrácí lehkost svou,\ntemný kruh oko obtáčí\ntu dobře věz a vzpomeň si,\nže onen z lepších světů host\ntě v duši nosí pro věčnost.\nVzpomínáš těch cest z večera,\nkdy lehce tvoje bytost šla?\nKdo v rodném domě, kdo to byl,\njenž na věky tě předtušil?\nKdyž osamělost pocítíš,\nkdo bolesti znal tehdy hlas,\nv čí hrdle tehdy pálil již\npláč. který nyní plakalas?!"}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.16", "texte": "Plocha a prostor.\nO. Gutfreund:\n\nPůvodní lidské chápání bylo smyslové, bez dalších rozumových konklusí. Teprve po-\nstupem času člověk, boje se mnohosti a neurčitosti tvarů, chtěl se vyrovnati se světem,\nchtěl najiti trvalé hodnoty a měřítka, jimiž by urovnal svůj poměr k světu, poměr sub-\njektu k objektu. Hledal účel a smysl života, bránil se zániku, lpěl na trvalém a neměni-\ntelném.\nTouha po absolutním bez znaků vývoje a konce byla pákou veškerého myšlení. Ne-\npravidelně se vlnící život, jehož proud teče neznámým korytem, aniž víme, odkud, kam\na proč, nestačil člověku. Nechtěl býti vlnou v kalném a neprůhledném proudu, vlnou, jež\nzmizí s povrchu beze stopy.\nKaždé vykoupení z této nejistoty je podmíněno vírou. Náboženství čili víra v absolutní\nhodnoty mimo život a lidské chápání bylo prvním vykoupením. Věda, Čili víra v abso-\nlutní hodnoty získané intelektem, neuspokojila člověka ve všech jeho tužbách, protože mu\nnedala morálky pro vezdejší život. Filosofie, důsledek víry v intellekt, končí nihilismem\na skepsí.\nRozumové poznatky jsou tuhnoucími částmi v uplynulém proudu života, jsou pevnou\nsubstancí dění, jsou solemi, vyloučenými z živých vod intuice. Učenec, představitel typu\ns defektem víry v intellektuální hodnoty, stojí na takové částečce, na ledové tříšti, unášené,\ntrhané a rozhřívané teplým proudem života a marně snaží se zastaviti na okamžik proud\ndění, aby zahlédl v zrcadlení stojatých vod odlesk oné absolutní, věčné pravdy.\nUmělec, představitel typu s defektem víry v smysly, slyší v proudu dění rythmus vlno-\nbití, vidí v běhutém toku zrcadliti se odlesky kosmu, zmnohonásobněné vlněním vod, sle-\nduje náraz vln na pevný břeh Osudu a ve svém díle zachovává a jednotí onen rythmus,\nodlesky a tragiku nárazu.\nSmysly-paprsky přenášejí obraz života do nitra umělcova jako do čočky, která pro-\npouští je zhuštěné, sesílené a vyrovnané.\nUmělec potřebuje metafory nejen aby se vyjádřil, potřebuje metafory, aby sám poznal\nstav své duše. Poznává jen oklikou přes smysly vlastní citová hnutí. Bez zrcadla smysly\nchápatelného světa neznali bychom svého obrazu. Stejně bez umělce, který se dívá, ne-\nbylo by obrazu v zrcadle. Smysly přenášejí citová hnutí do vlastních sfér a tvoří chápa-\ntelné obrazy a slova. Nemůžeme hovořili ani sami s sebou beze slov a metafor. Každý\nobraz přejatý smysly ze skutečna je symbolem citového hnutí. Smysly jsou umělci jedi-\nným prostředkem mezi vlastním já a světem.\nSvět jest přelud vytvořený smysly a nemám orgánu, kterým bych mohl nabýti abso-\nlutní jistoty a který by oddělil zdánlivé od skutečného. Přijímám tedy svět jako odraz\nsvého já, chápu a hodnotím jej tak, jak mi jej smysly, tělesné orgány mého nitra vykouzlily.\nCítěním neliší se malíř od hudebníka nebo básník od sochaře. Liší se společně od prů-\nměrného člověka, jejich pozorování má sílu vise, je intensivnější. Nepopisují objekt po-\nstupně se všech stran, ale chápou a hodnotí jej současně, dohadují se jeho vnitřní ceny\nskrze povrch. Navzájem liší se jen vyhraněním určitého smyslu na úkor smyslů ostatních."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.17", "texte": "U malíře i sochaře je to tentýž smysl, zrak, jako medium mezi subjektem a objektem.\nMěly by tedy výsledky býti stejné. Sochař vidí však v zrcadlící se hladině života obraz\nsvého já, malíř prohlíží hladinou, proniká tajemství proudu. Socha není demateri a-\n-1 i sací skutečnosti jako malba, ale materialisací obrazů, vzniklých\nv nitru.\nOdvážím se srovnání mezi sochařem a tanečníkem. Tanečník inspiruje se hudbou a\nduševní stavy hudbou vzbuzené materialisuje, přenáší do skutečnosti, činí z nich zrakem\nchápatelné umění. Protože appeluje na zrak jako prostředníka mezi svým tancem a vní-\nmáním publika, přijímá k znázornění abstraktního dojmu hudebního reminiscencí na\nvlastní zrakové vjemy ze skutečnosti. Hudebník, jehož prostředky jsou nehmotné, nepo-\ntřebuje k vyjádření názorné interpretace. (Komplikovaný útvar opery je výsledkem obrá-\nceného postupu; drama názorně na jevišti demonstrované uvedeno je hudbou do vyšších\nsfér neskutečna.) Tanec dává diváku názorně a hmotně výraz duševních affektů.\nSochař čerpá z vnitřních fondů, ne ze zrakových vjemů; čerpá z hotových motivů jako\ntanečník z hudebních, tak sochař třeba z literárních. Inspiruje se hotovým motivem. Vý-\nsledek socha je zhmotnění dojmu vyvolaného motivem. Resumuji: Sochař materia-\nlisuje bezprostředně visi odrážející se v jeho duši a teprve do tvůrčího processu mísí se\nstejně jako u tanečníka reflexe zrakových vjemů. Vžije se do postavy představitele ideje,\ndo nositele velké vášně, do hrdiny či mučenice, jeho inspirace oplodní se hotovým mo-\ntivem, aby v bolestech porodila dílo. Sochař realisuje imaginární představu ve skutečném\nprostoru a hmatatelnou formou, zastavuje plynulost dění prostorovou ma-\nterialisací.\n*\nSledujeme-li evropské sochařství ve všech jeho vrcholných projevech, shledáme se\ns touto tendencí, vyjádřiti názorně v symbolech náboženské cítění, duchová hnutí doby,\nnebo, pokud je umění projevem individua, tendenci materialisovati duševní affekty, pře-\nvésti je v prostor.\nŘečtí sochaři stvořili z imaginárních představ hmatatelné bohy, stáhli je z nebeských\nsfér nechápatelných prostorů a postavili je do skutečného světa, do světa, který kolem\nnich se rodil, vyvíjel se a umíral, zatím co oni představovali věčné neměnitelné, zastavení\nčasu a změny, převedení v prostor.\nDonatello inspiruje se Janem Křtitelem, biblickým, tedy literárním asketou, a tvoří ab-\nstraktními prostředky hmotný jeho obraz.\nRodin vyjádřil v „Kovovém věku\" symbol doby, jako jím je Donatellův David pro\nRenaissanci. „Stará žena\" (La vieille Heaulmiěre) je inspirována básní, měšťané z Calais,\nJan Křtitel, stejně jako Balzac jsou hotové sujety. Tím také vyčetli jsme, připočteme-li\nještě „masku se zlomeným nosem\", nejlepší práce Rodinovy a zdá se, že ostatní jsou jen\npřípravou, studií k vytvoření těchto několika velkých gest. Rodinův naturalismus je jen\nprostředkem, ne cílem, prostředkem, společným celé generaci.\nGotické sochařství vyhýbá se každé materialisaci nejvyššího pojmu křestanství Boha.\nTendence gotiky je dokonale vyjádřena v gotické architektuře neuzavřeným, übíhajícím"}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.18", "texte": "prostorem. Bůh zůstává mimo čas i prostor a jen v podobě, v jaké se zjevil na zemi, v po-\ndobě svého Syna, stává se viditelným symbolem. Bohatá skulptura gotických kathedral je\njen chorem, vysvětlujícím věřícímu názorně i symbolicky tajemství mystéria. Nejvyšší\npojmy zůstávají zraku skryty.\nPosuzujeme-li gotiku jako hnutí se stejným formálním cítěním a srovnáme-li formu\ngotického sochařství a architektury, zbude jen málo soch, jež lze nazvati gotickými. Gotická\narchitektura popírá každý hmatatelný objem, vybírá hmotu a nahrazuje plochou (kathe-\ndrála v Chartres). V architektuře nestačilo odhmotnění do plochy; plocha stěna je po-\nzději nahrazena tenkými podporami, čili plocha se vrací do svojí původní podoby linie.\nGotické sochařství zůstalo na prvním stupni dematerialisace. Nejvyšší metou, jíž gotická\ntendence v sochařství dosáhlo, je nahrazení objemu plochou (Vézélay a Moissac). Došlo\nku převedení hloubkových relací v plošné, odhmotnění objemů uvedením do plochy, do\nreliefu. Ostatní tak zvaná gotická skulptura patří svým cítěním spíše do románského stylu\ndruhou část, pozdější sochařství, možno nazvati barokní gotikou. (Barokním jmenuji zde\nkaždé umění, jež ztratilo svůj ethický smysl a jehož formální cítění jest následkem toho\nuvolněno).\n*\nOpětuji užité již srovnání: Původní tanec byl vyjádřením tělesných žádostí, typickým\npříkladem jest tanec Salome, kde tanec je takřka přímo pohlavním aktem jako většina\norientálních tanců. Realistické pohyby, uvedené v rythmus. Tanec jako umění jde dále,\njeho prostředky jsou abstraktnější, vyjadřujesamým rythmem a dynamikou žádosti a vášně.\nV sochařství jsou negerské sošky typem elementárního pochopení plastiky. Tělesné\nhmotné znázornění je stejně silné svojí výrazovou potencí, jako orientální tanec. Dnešní\nsochař jde dále, nahrazuje sám objem illusivním objemem - plochou. Pohybující se plocha\nje tvořící se objem a není již více intellektem měřitelné formy; její funkci přejímá pohy-\nbující se plocha, a socha není již zastavený čas, převedený v prostor, ale socha je výrazem\nplynulého dění, nepřetržitého pohybu, jehož rythmus je totožný s rythmem myšlenkového\nprocessu tvůrčího, než myšlenka se ustálila v představu. Skutečný, rozumem měřitelný\nobjem je unášen a vymílán v proudu intensivního vnímání; socha není již pevným kon-\nglomerátem objemů při postupném prohlížení zjistitelných, zkamenělým fragmentem času,\nale nepřetržitým vlněním ploch, illusí objemů, vlněním, jehož proud trhá břehy ohrani-\nčujícího prostoru a unáší je s sebou, vlněním s víry, které skrze povrch naznačují hloubku,\nvlněním, jehož proudy aniž se zastavují, zrcadlí zlomky skutečna.\n*■ \\\n*\nNové sochařství nezná břemene, protože faktický objem je zaměněn plochou. Nezná\ntedy take těžiště. Vtom take tkvi základní rozdíl formální mezi barokní plastikou a dnešní.\nDramatický pathos barokního sochařství spočívá právě ve vyšinutí břemene z vlastního\ntěžiště, je to boj dvou sil, balancování padajícího břemene.\nZdánlivá podobnost mezi barokním a dnešním sochařstvím spočívá v bohatství po-\nhyblivosti a živosti forem. V baroku byla dána tato pohyblivost nevyrovnáním sil, zápa-"}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.19", "texte": "sem; dnes usilujeme o volné rozvinutí akce beze stop boje. Zápas bez konečného vyrov-\nnání nese vždy značky pathosu, je to zápas pro zápas, výraz siláctví, ne síly. Není to síla\nukázněná ve službě ideje, ale napjetí pro samostatný dramatický effekt napínání. Rodin\ni Bourdelle převzali z baroku vyšinutí břemene z těžiště na hranice statických možností\nve snaze za dosažením dramatického účinku.\nNovému sochařství vytýká se reliefnost jako nedostatek trojdimensionálního chápání.\nReliéfním nové sochařství je, reliéfním ve své tendenci obsáhnouti z jednoho bodu celé\nbohatství, obohatiti jeden pohled náznaky ostatních, shrnouti do každého pohledu celé\nbohatství.\nNa této cestě dochází k novým formovým možnostem, k novým stavům a novým\notázkám. Rozřešiti tyto otázky je úlohou silné individuality; rozřešiti je ne theoreticky, ale\nintuitivně, v souhlasu s ostatním cítěním. Odpověď vyplyne pak zdánlivě samozřejmá,\nz daných předpokladů doby a jejího názoru.\n\nPavel Janák:\nNávrh portálu."}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.20", "texte": "O podstatné proměně duchové po-\nvahy naší doby.\nRud. Procházka:\n\n(Pokračování.)\n\nNeboť právě ten charakter formálnosti a jednostranného zřetele k tomu neměnnému\na opakujícímu se ve světě, co skýtá oporu činu, který byl vhodný jeho vitální funkci,\nocitá se zde v odporu s novým úkolem metafysiky. Proto krásný rozmach člověka za či-\nrým poznáním stroskotal. Jest však proto resignace na absolutno, jíž lidstvo Kantem do-\nznalo, odůvodněná? Jest povrchní positivism a malomyslný agnosticism posledním slo-\nvem filosofie? Bergson shledává, že nikoliv. Není důvodu, proč považovati poznání fysiky\nza pouze faenomenální, za nímž pravá skutečnost v neproniknutelném temnu se skrývá.\nToto poznání se plně osvědčuje, my nemohli bychom tak bezpečně a správně jednati\nv illusi. Kaní byl nucen proto k pojetí „věci o sobě\", že přičítal úspěchy rozumu a ma-\nthematiky v přírodě aktivnímu působení intelektuelních forem, kategorií v ní; touto for-\nmací pak ovšem musil považovat skutečnost za proměněnu. Kant neptal se však dále\nodkud jsou ty kategorie rozumu. Omezil se na analysu, šlo mu jen o právní základ faktů\nnaší zkušenosti a vědy. Bergson však je metafysik a ptá se po podstatě a původu věcí,\nproto zajímá se i o vznik kategorií a povahu jejich vlivu na poznání skutečnosti. Materiál\nbiologický a psychologický a intuitivní methoda jsou jeho prostředky; jimi se dovídá, že\nforma intelektu není jiná než forma materie. Intelektualita vědomí, tof materialiía věcí.\nObé týž zvrat životního elánu, prvý v řádu psychologickém, druhý v řádu kosmickém.\nJednoduchá zkušenost psychologická poučí nás o tomto zvratu duchového ve hmotné,\nintuitivního v iníelektuelní. Místo jasné tvůrčí vůle při duševní práci shledáváme často\nnáhle ve vědomí jen nesouvislý agregat představ, pouhý matériál, jejž intelektuelně sice\ndovedeme uvést v jistý pořádek, docela cizí však životu, který původně ho sceloval. Bio-\nlogie pak nám ukazuje jasně: ona linie živočišstva, k níž my náležíme, orientovala se ku\nhmotě, k životu odumírajícímu, neboť jedině tu lze shledati se s určitým, pevným, se opa-\nkujícím, co může býti oporou akce. Docílila tak znamenitých praktických úspěchů, cenou\nvšak bylo podlehnutí léto tendenci, neschopnost chápati tendenci protikladnou a spolu\ns tím ovšem (což je nebezpečnější) popírání oné druhé, považování své za vše. Iníelek-\ntuelní metafysika není laké ničím jiným než aplikací formy poznání v jednom oboru, ve\nsvěíě fysickém se osvědčivší, na celek, což ovšem vedlo k antinomiím a konečnému\nshroucení. Jest však proto již i poznání oné části, jež souhlasí, neskutečné? Nikoliv, pouze\nneúplné, jak jest dáno omezeností našeho obzoru a - dokreslené, jak jest dáno naší po-\ntřebou míli hotové, určité, co teprve se děje a splňuje. Intelektualita přijala rythmus hmoty\na to co směřuje k opakování, neměnnosti, nekonečné dělitelnosti učinila skutečně ta-\nkovým - a vytvořila tak prostor geometrie a přírodu fysiky. Práce matematické přírodo-\nvědy se proto daří, poznání intelektu jest zde správné, poněvadž subjektivita poznávací\nformy i objektivita reality poznávané se shodují. Život však nejen transcenduje tuto formu,\non jde i proti tomuto způsobu poznani. Jsme tudíž odsouzeni ku věčné neznalosti života?\nProto ne, že nejsme jen intelektuální. Ve zkušenosti psychologické setkali jsme se již se\nzpůsobem poznání mimorozumovým, rovněž příklad umění svědčí o specifické schop-"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.21", "texte": "nosti člověka pronikati předmět bezprostředně, niterně a plně. Člověk má vedle inteli-\ngence ještě intuici. Z biologie dovíme se o její původu a povaze. Jest očištěným, projas-\nněným instinktem. Životni linie, k níž náležíme, orientovala se sice právě opačně než ona,\njež k nejvyšší dokonalosti rozvinula instinkt, to neznamená však, že by tendence ku po-\nznání niternému a obsažnému, jíž představuje právě instinkt, byla naší linii zcela cizí.\nV přírodě není totiž isolace a vyhraněnosti absolutní, všechna určitost a uzavřenost po-\nchází právě od intelektu. Proto po odloučení obou velkých linií živočišstva, členovců a\nobratlovců, pouze zakrněla a se proměnila tendence hlavní protikladná, to co před od-\ndělením bylo společné, neztratilo se však, nýbrž jen jednostranně vyvinulo. Co z instinktu\nv nás zbylo, jeví tedy ovšem vliv nových poměrů a působení vlastní poznávací formy\nlidské rozumu, ve své podstatě, to jest v charakteru poznání přímého, absolutního,\nvšak trvá. Jeho proměna udála se právě ve směru funkci metafysické, již Bergson mu\npřikládá, prospěšném. V prostředí plně fysicky zabezpečeném, kde vitální interesy druhu\ndokonale jsou opatřeny intellektem, zbavil se instinkt svého přirozeného praktického ur-\nčení as ním i vázanosti na určité orgány a určité úkony. Stal se bezzájmovou, čiře theo-\nretickou schopností umělce a psychologa pronikati věci s láskou. Intuice jest tak řešením\nonoho dillematu postaveneného biologii: Instinkt poznávající dle povahy své akce přímo\na plně, leč omezeně a temně, intelekt naopak jasně a volně, ale nepřímo a relativně.\nOvšem intuitivnímu poznání zůstává z jeho původu omezení na individuelní. Jasné po-\nznání obecného může se stát jen pomocí forem intelektuálních. Její význam ve filosofii\njest nepochybný pouze co instance kritické: je s to, aby prokázal nejnázorněji schematičnost\na relativnost racionálního poznání objektivní vědy, jak v Bergsonově „Essayi o bezpro-\nstředních datech vědomí\" dán toho právě skvělý příklad. Leč co jest schopen dokázati\npositivně?\nBergson nezůstal při této negativní roli intuice, nýbrž dospěl, sblíživ se se širokou zku-\nšeností obecnou ku nové metafysice života. Intuice stala se mu právě prostředkem jak\nmoderní negativism filosofický, převahu kritiky a skepse, obrátiti opět v klad a dospěti\nk domněle již ztracenému absolutnu. Problém jest nyní pouze v zahrnutí dostatečné,\nv principu universální, zkušenosti, přiblížení si světa, empirického materiálu, neboť nový\norgán poznání je prost vad intelektu, jež zavinily dosavadní neúspěch metafysiky. Intuice\nnetrpí protikladem subjekt-objekt, jejž si intelekt sám vytvořil, vniká v předmět sám, po-\nznává obsažně, plně ledy metafysicky, absolutně.\nLeč nová metafysika, prostá vad staré, vykazuje nové. Není sice formální a nezůstává\ntudíž vnější, jest však tak hluboká a obsažná, že není vyjádřitelná, sdělitelná ani předsta-\nvitelná. Nové poznání jest mystickým. Obsah zde není sice formou určován, ale roz-\nbíjí za to všechnu formu. Důsledkem toho jest jednak esoteričnost, jednak nekon-\ntrolovatelnost tohoto poznání. To znamená, že pravda jeho jest pochybná. Intuici indivi-\ndua není lze s intuicemi jiného individua srovnat. Ovšem, že poznání absolutní musí býti\nu všech totožné, kdo však zaručí, že to které poznání je vskutku absolutní, že intuice do-\nstihla dna, že splynutí se skutečností jest úplné. Cit jistoty poznání provázející může klamat.\nSkutečnost jest pouze jedna, leč její projev jest mnohoznačný, není jednotná, a poznali"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.22", "texte": "pravdu o ní, poznati ji zcela vyžaduje proniknuti všeobsáhlé zkušenosti. Neúplnost té pů-\nsobí i na povahu intuice, jež zahrne tak pouze část skutečnosti. Leč i subjekt poznávající\nmusí dovést splniti své podmínky. Intuici nelze předati, lze jen inspirovali druhého k jeho\nvlastnímu, jeho vlastní silou a na jeho vlastní risiko podniknutému aktu zmocnění se ab-\nsolutna, ponoření se do toho spodního, nepřetržitého proudu času. Na kolik to kdo do-\nvede? A konečně intuitivní poznání nechce a nemůže zůstati mysticky podvědomým, chce\na musí vejiti ve vědomí. Tím však již přelévá se v racionální výraz, ve formu subjektu a\nobjektu, sestupuje do inadaeíjuatni sféry intelektuální. Filosofie Bergsonova pravě nezů-\nstává osobním zážitkem autorovým, nýbrž existuje v literárním, obecně přístupném, tedy\nracionáině-objekiivním výrazu a jako taková chce být metafysikou, prohlašuje se\nabsolutním poznáním a kritikou rozumu. A právě jako taková podléhá kritice intelek-\ntuální. Nebot jako absolutní poznani mimorozumove ma a haji správně své existenční\noprávnění. Intelektuální metafysika není možná, a neuhasitelná žízeň člověka po poznání\nzůstává. Jest tedy volné místo pro metafysiku nového typu. Leč pokud vstupuje v oblast\nrozumu, zasahována jest kritikou, jíž rozum v Kantovi dovedl desavouovati sama sebe.\nBergsonův vitalism, jeho metafysika životního vzmachu, vesmírné jednoty a neko-\nnečného růstu založena je v jeho osobním zážitku geniální, tvůrčí osobnosti, jež bez ustání\ntvoří a činností roste. Jest v tomto zakotvení celého životního názoru v osobnosti hluboký\nrys romantiky, jíž moderní filosofie ocitá se v příbuznosti s idealismem německé speku-\nlace. Jako taková jest filosofie Bergsonova poesií, zjevením, její poměr ku vědě jest ob-\ndobný náboženství. Jest přesvědčena, že má poznání hlubší a bezpečnější nežli věda, do-\nvede zkrifisovati poznání racionelní jeho vlastními zbraněmi, své vlastní nedovede však\npodati než týmiž relativními formami, tedy v téže nedokonalosti a na základě materiálu\nsoučasným stavem vědění podaného. Odtud odvislost všeho mimorozumového poznání\nod rozumu a nebezpečí konfliktu, jež vyskytují se nezbytně.\n' Bfrg,™ f,losoí,e rovněž jest nucena jako filosofie positivní a universální, činící\nnarok,byt. poznáním života a jeho projevu v celé šíři a hloubce, opírali se o materiál\njednotlivých věd, tedy zkušenost racionální. Jest to jmenovitě nová protiparalelisiická ten-\ndence v psychologu a moderní badání biologické, nevystačující s mechanismem, o něž\nse opírá. Lee podmínkou víry v jeho metafysiku svobody je osobní její zážitek. Bez toho\nnení lze nikoho o její pravdě přesvědčit, neboť kdo není svoboden, komu schází onen\nspodní proud zíveho vědomí, nemůže v něj sestoupiti. Jeho intuice, jeho niterná zkuše-\nnost bude kryti se s poznaním analytické psychologie. Jeho život je mechanický proces stavů\nusevnich, jeho metafysika tudíž naturalismus. Zkušenost Bergsonova o životě duševním\nplatí o živote jeho a těch duchů tvůrčích jemu podobných, kteří schopni jsou téže zku-\ntTl&ÍL' ífi™naZ°K 112 - o'těni vesmírného Pohybu jest pro ně pak plně přesvědčujícím,\nvsak, kteri psychologu Bergsonovu přijati nemohou, odmítnou i celou filosofii intuicio-\nnismu, data moderní psychologie a biologie přinutí je jen ku zdrželivosti, nikoliv ku\nDenThTpTt -t tom jest,d\"s|edek mimorozumové posice Bergsonovy. Není scho-\nLaK k y'v nemize proměnili v pravdu. Přiblíživ si kosmos na\ndosah psychické zkušenosti, učinil poznání to subjektivní událostí svého nitra ieiíz nlat-"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.23", "texte": "nost pro všechny nemožno prokázali. Neboť pravda ve svém významu a hodnotě obecné\nzávaznosti jest poutána na racionální výraz, jejž absolutní zážitek skutečnosti intuice\ntranscenduje. Jedině soud může býti pravdivým a intuice nemůže býti\nsoudem. Intuice chce býti skutečností samou a vymyká se modernímu pojmu pravdy.\nBergson chápe problém poznání na rozdíl od veškeré ostatní moderní filosofie způsobem\npředkritickým, způsobem staré metafysiky, jako problém adaequátního výrazu, identi-\nckého zobrazení skutečnosti. Toto poznání prokázáno bylo za nedostižné rozumu, poně-\nvadž však rozum jest jediným lidským způsobem jasného a vyjádřitelného vědomí, jedi-\nným pojítkem mezi individui, odsouzeno je všechno ostatní poznání, jež prohlašuje se\nschopným absolutního poznání a jemuž opak není lze rozumově dokázali pro jeho mimo-\nrozumovost, odsouzeno zůstati ve sféře subjektivně individuelního a appelovati na víru\npříbuzných duchů.\n\nAndré Derain:\nKrajina."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.24", "texte": "Pavel Janák:\nStudie průčelí."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.25", "texte": "Li Čao-Tao:\nPalác Kiu-Čeng-Konga.\n\nKronika a poznámky\n\nFranz Werfel: Wir sind.\n(Nákladem Kurta Wollfa v Lipsku 1913.)\n\nV minulém čísle citovali jsme některá mí-\nsta zpředmluvy ke knihovně Der júngsteTag,\nkterá charakterisuje literární snažení mla-\ndých německých básníků. Z této družiny jest\nnejucelenější Franz Werfe), který letos vy-\ndal novou knihu své lyriky, jež již na prvý\npohled podstatně se liší od běžné německé\nDnešní Německo (a stejně Francie,\nRusko i Čechy) pracuje ve slovesném (i ji-"}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.26", "texte": "ném) umění jen ve smyslu esthetiky čistě\nempiricky získané. To znamená, že se živí již\nz dosažené kultury, která ostatně dosti dlou-\nho byla dobývána. Jeho snahou není již\nzmocňovati se něčeho nového, ale projevo-\nvali to, čeho již je dosaženo. Tím nabývá\nliteratura konservativního charakteru, dosti\núctyhodného i nudného, a také vkusového\na vytříbeného. Dochází k určitému zjemnění\nv duchu děl, které vzniká opatrnou a mou-\ndrou volbou themat, ke propracování stá-\nvajících forem (dramat, novel), nebo opět\nk jakémusi sevšeobecnění, indifferentnosti\nformové, jen aby vynikla epická část díla,\nčímž vznikají dnešní romány. Vysioupí-Ii\nnyní Werfel jako lyrik, který má vůli a schop-\nnost postaviti se přímo před životní jevy, po-\nhlíželi na ně s nového hlediska, z vlastního\nzorného bodu, neodvolává-li se na tradice\na běžné kulturní vymoženosti, jest to jistě\ndůkazem odlišného cítění od doby, která\njej obklopuje a o umělecké snaze nového\numělce.\nFormálně lze charakterisovati básně Wer-\nfelovy jejich stručností, takřka suchostí. Hlav-\nně oproti esthetisující literatuře jest v jeho\nknize naprostá nepřítomnost jakýchkoliv\npříkras, ozdob slovních, veršových, zkrátka\nvší parádnosti a krasoducha. Naproti tomu\nvyznačují se skoro hmotnou a hmatatelnou\npřesností výrazu, nejjednodušším použitím\nadjektiva nebo epitheta jakožto pouhého\nbližšího určení. Werfelův slovník jest roz-\nmnožen terminy skoro vědeckými a meta-\nfysickými. Rozvine-li někdy obraz nebo řadu\nobrazů (na př. báseň Vater und Sohn), i ty\njsou šedivé, nebarvité, tvrdé.\nRytmicky projevuje tutéž jednoduchost,\nverše jsou nejprostšího charakteru; rýmy\nvětšinou jednoslabičné, nehledané, prosté,\nsotva stojící nad assonancí. I tam, kde my-\nšlenku logicky k tomu předurčenou uzavře\ndo složité sonetové formy, vytváří pouze\nútvar podobný dvoudílému epigramu, na\nkterém ostré ohraničeni premis (ve čtyřřád-\nkových strofách) a závěru (trojřádkových),\nnikoliv esthetický půVab alexandrin a ladění\nrýmů, jest podstatnou částí. Volný verš ne-\nstaví na nějaké zvláště význačné stanovisko.\nZachází s veršem vůbec dosti svobodně, ně-\nkteré jeho básně blíží se nebo jsou psány vol-\nným veršem, ale vždy jest zachována a pone-\nchána úplná platnost rytmickým složkám\nřeči. Dovede rozmnožením nebo odečtením\nz počtu slabik vyvolati kadenční změny,\npřenášeti důraz, nechati verš vykřiknouii\nnebo umlknouti.\nVěci, o nichž Werfel píše, themata, obsah,\njsou věčně lidské a proto věčně básnické.\nJest to samozřejmé: Život se pro básníka\nprojevuje jenom na d u c h u věcí, ne na vy-\nnálezech, technice, pokrocích civilisace. Ži-\nvot, jeho proměna, jeho dnešek, existuje\npro básníka jedině v jeho duchové sféře,\nv citech, které vzbuzuje, vztazích, jež stanoví\nv kultuře, kterou vytváří. Werfelovo básnické\ncítění jest relativistické. Existuje pro něho\nvšecko tak, jak je sám cítí. Jest to upřímné,\nponěvadž co jest nad to, nějaká objektivisace\nchtějící býti nebo podobající se absolutní,\njest sebeklamem. Tedy u Werfela věci a by-\ntosti vystupují jedině ve svých poměrech\nk němu a jedinou jeho snahou jest obsáh-\nnouti všechny tyto relace. I tam, kde by se\nzdálo, že čistě objektivisuje, podává pouze\nobrazy vlastního zření, výsledky svého ná-\nzoru či cítění. Často personifikuje: dává\nmluvili osobám a věcem, mluviti dialogy,\npolemisovaíi, staví celé dramatické scény,\nkde jednotlivci mluví o svých životech a ci-\ntech (Ein Gesang von Toten), ale každé je-\njich slovo jest vytvořeno z básnické zkuše-"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.27", "texte": "nosti, vycítění a uhádnutí. A skoro pokaždé\ndocítí i domyslí tyto příčiny stavu a dění.\nToto docítění a domyšlení jest zbudováno\nna pevné basi životních zjevů, na tom, co\npřináší urovnaná řada postřehů, zkušenost.\nJest to tedy realistická osa, a kolem ní jako-\nby se proplétala, vyplňovala ji, obklopovala\nbásníkova myšlenka. Tím vzniká úplné sply-\nnutí básnické vise se zemí, prohloubené po-\njímání vší zemskosti. Někde vyrůstá u Wer-\nfela již z pouhého řazení hmotných fakt ja-\nkýsi dějový rytmus: V básni Verzweiflung\nnásleduje jedno za druhým jako výbuch stále\nsilnější a silnější, připravující svým růstem\nkonečný citový výsledek, jsou místa, kde\njest realita přehnána až na druhou stranu,\ndo grotesky. V nejtragičtější básni knihy,\nDas Opfer, přichází varietní četa strážníků.\nJestliže básník tak zachází s realitou, doku-\nmentuje vlastně, že jest mu lhostejná její\njakost a míra. A tyto reelní zjevy ukazují\npouze, jaký je vznik básníkovy tvorby, uka-\nzují stopy života, který jím prošel. Ale vše\nostatní jest básníkovo.\nNejkrásnější na Werfiově díle jest toto\n„vše ostatní\". Všecko, co jest zpracováno\nbásnivostí, to, co jest výsledkem jeho tem-\nperamentu, kterékoliv jeho součásti: Citu a\nsíly. Citu, který jej passivně vede k životu, a\nsíly, která život přehodnocuje.\nCit u Werfela nejprve jest širokým, roz-\nlévajícím se na všechny strany, ke všemu\nstvoření. Jest soucítěním. Někdy ke staré\nslužce, prostitutce, zpěvačce i zvířeti. Shle-\ndává body v jejich osobách, na nichž se lid-\nský soucit váže. Oživuje bolesti a bolestné\nradosti těchto tvorů. Tak se jejich bytosti roz-\njasňují, jakoby se rozvinuly na světle. Pak\njest tento cit stupňován. Byl-li soucit vše-\nobecný, nyní se sužuje a soustřeďuje v cit\nmnohem žhavější, v nějakou lásku, žhavý\npoměr k tomu, co by jinak dotklo se jen\npřechodně zraku, sluchu či hmatu. Není, co\nby bylo lhostejno v básníkově dosahu. I všed-\nnosti, maličkosti jsou svázány přímo s ním\na stávají se důležitými, hlavními, milova-\nnými. Ale stupnice není naplněna. Jsou místa\nu Werfela, ne ještě častá, ale svou přítom-\nností slibující do budoucna, která jsou na-\nsycena jest těžko vystihnouti, čím jsou na-\nsycena, ale snad lze říci zbožností. Někde\njest jí menší stupeň, jen jako vroucnost, ně-\nkde jest to již zbožnost samotna. Ne nějaká\nreligiosní, ale lidská. Taková čistá lidská\nzbožnost, jakou stělesňuje Dostojewski, kla-\nnění se člověku a vzývání jeho života a zá-\nroveň pokora je vní a úzkost o něho a\nvděčnost, nevíte komu a nevíte proč. U Wer-\nfela objevuje se tu a tam v některých verších,\njmenuji na př. báseň Die Heilige im Theater-\nskandal.\nJeho síla se opět jeví v tom, jak dovede\nvzíti vše, s čím soucítí aco miluje, do svých\nrukou a zmodelovati je v něco nesmírně\nhodnotného. Jak každému jsoucnu a činu\npodloží a z každého bytí vytvoří etický, mrav-\nní prvek života. Bylo-li jeho cítění relativi-\nstické, poměrové, směřuje toto silové zalo-\nžení k synthese, k absolutnosti. Všechny jevy,\nkteré se jej dotýkají, znamenají konec konců\npro něho jen sesílení pocitu života: Wir sind.\nStává se spravedlivým k bolesti a radosti.\nOboje jsou jen projev žití. Nic není nad ně.\nWir sind, jsme, jest nejjednotnějším zajásá-\nním, jaké může vyjiti z lidských prsou. To jest\nmorálka Werflovy knihy, morálka moderní\n(viz na př. unanimisty a j.) a svěže lidská,\npotvrzující plně platnost života a hluboká\npři své jednoduché pravdivosti, neboť nic\nnení opojivějšího než široké, na všecko se\nupínající aze všeho čerpající vědomí vlast-\nního bytí.\n\nFrant. Langer."}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.28", "texte": "Herrmann Obrist.\n\nPřesvědčením naší doby jest, že umění\njest věcí názoru, t. j. že jest výrazem, j a k\nna svět ducha a hmoty se nazírá; jest to\nzcela správná možnost naší doby, jež co\nduchového života se týče, jest velmi rozčle-\nněna v mnoha různících se tendencích a\nvýchodiscích. Byly historické doby (na př.\nrenaissance), jež byly duchem velmi sjedno-\nceny, pak umění mohlo být a bylo dohod-\nnutou konvencí o společném základu. Proto\npro naši dobu a její umění zvláště uplatňuje\nse i n di vi d u a 1 i t a; ta jest dle své síly\nschopna vybudovati si intensivnější názor a\nz něho zase tvořit smělejší umění. Historie\nmoderního umění s tím souhlasí; lze ji zcela\nrozložit a nahradit historií individualit nebo\nindividuelních názorů; moderní umění pak\nje jakoby vytýčeno individualitami.\nHerrmann Obrist (rodem Švýcar) jest\nco do druhu zajisté silnou individualitou.\nProkázal to tím, že dnes již téměř jediný se-\ntrval si věren a nepodlehl zkonvencionel-\nnění, mezitím co všichni jeho němečtí druzi,\ns nimiž před desetiletím zakládal moderní\nsnahy v umění, až na několik málo (Eudell,\nPankok) propadli opět kulturnímu průměru.\nObrist jest individualita, vytrvalá, složitá,\navšak ne jasná; nemůže být pokládán za\nducha náležejícího zcela novému umění,\nale dotýká se ho v mnohém. Ve hloubi a\nve své podstatě jsou názory Obristovy pod-\nloženy naturalismem. Naturalismus je víra,\nže věci umění musí býti proniknuty jednot-\nným živým duchem organickým, tedy pří-\nrodě náležejícím. Obrist není však natura-\nlistou tohoto čistého zrna, neboř naturali-\nsmus takto definovaný stává se snadno sy-\nstémem, t. j. něčím mimo subjekt tvoření.\nNaturalismus sám pak není již názorem\nnaší doby, souvisí s novým uměním jen\npotud, že je rovněž jistým podnětem z pří-\nrody a že předcházel jako nutný zjev\nnynější době a jejímu přímému názorovému\npoměru ke skutečnosti.\nObrist není naturalistou tohoto rázu. Jeho\nnaturalismus je více subjektivní, je to jaksi\ntvořivost a názor jeho subjektu a zejména:\njeho naturalismus se stále mění, jednou\nvíce proniká dílo, jindy ustupuje a v celku\nje stále svobodnou a nezávislou činností.\nProto díla z jeho ruky liší se od naturali-\nstických děl tím, že nejsou pronikána všude\njakýmsi apriorním jednostejným přírodním\ndechem, lze říci mízou, jak tato, ale (jak je\nto z vyobrazení patrno) jsou v některých\nčástech jako nehybná, aby jinde zase tím\nbujněji se formovala nebo třeba až rostla a\nžila. Takto Obrist překračuje náhle velkou\na neslučitelnou vzdálenost v duchovém vý-\nvoji mezi naturalismem a dneškem: jednou\nnohou (svým cítěním) stojí a opírá se o na-\nturalismus, mezitím co druhou (tvořením)\nstojí již na půdě vlastně nenaturalistického\ntvoření. Sám za sebe však prohlašuje a zdů-\nrazňuje, že vychází od přírody, že vše vní\npodává mu podněty aže zejména živé zjevy\npřírodní (zurčení pramene, vlnobití) jej pou-\ntají a podněcují.\nNa Obristovi zajímají vedle této jeho fi-\nliace z naturalismu jeho výtvarné prostředky\na výsledky. Nikdo z ostatních výtvarníků\njeho generace as ním rovnorodých něk-\ndejších spolubojovníků za obrození umění\nv Německu nezachoval si tak jasné vědomí\njako on, že látka, z níž se tvoří, jest (v zá-\nkladě) stejnorodá a nedílná aže tedy to,\nco se z ní tvoří, má spíše charakter plastiky,\nreliefu, než stavby sestavené z různých samo-\nstatných členů, jak v architektuře to dosud\npřevládalo. To jest také nejvýznačnejší vý-"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.29", "texte": "sledek Obristův a kvalita, kterou se k sna-\nhám nového umění přiřazuje: že určitě a\nintensivně cítí, že materie zmáhá se tím, že\nse vyjadřuje formou. Při tom u Obrista ne-\njde o formu starého druhu, o formu své-\nprávnou a autonomní, jako byly kdysi hla-\nvice atd.; u Obrista značí forma čistý\nútvar prostoru, bez literárnosii. Nelze\nna jeho dílech v celku mluvili, ba nalézti\nčásti, jež by byly pojatelny o sobě a jako\nsamostatná individua označitelny; vidíme\njen jakési výběžky, vypnuliny a prohlubně,\njež vesměs jsou v celku díla velmi aktivní,\nale o sobě jsou jenom čistou formou pro-\nstoru, jakýmsi prostorovým nabitím\nv tom kterém místě výtvoru. Proto také or-\nganisace díla u Obrista je jiná a nová. 11\nněho (na př. na jeho fontáně) není rozezna-\ntelno, kde která forma končí a se počíná,\nvše vyrůstá a zase se vrací do svého základu.\nZvláště podstatným a příznačným prostřed-\nkem výrazovým pak je překrývání fo-\nrem, to, jak se formy vystřídávají a nava-\nzují. Bylo by lze přirovnati to k postupnému\nrozvětvování; jak různé je to od posavadní\nskladby architektonické (na př. klassicistické),\nkde celek skládá se z jedinců (sloupu, kládí,\npatky) atd., jež každý je pro sebe uzavře-\nným, vyjmutelným celkem s určitými me-\nzemi, přes než nepřestupuje!\nMimo to jsou na Obristovi zajímavý ještě\ndva momenty. Především jak rozvinuje a\nvytváří prostor. Na př. jeho fontána je bo-\nhatý a silný útvar; Obrist docílil to tím, že\njej po hloubce a do hloubky pročlenil a roz-\nložil; je to jakýsi relief, složený z profilů a\ntak hluboký, že má až prázdné díry, a tím\ncelek stává se velmi hustým a obsažným.\nA pak je u Obrista pozoruhodný jeho nový\nodlišný smysl pro rovnováhu, t. j. jak\njeho díla jinak spočívají, než dotud v archi-\ntektuře přicházelo; zde je zejména zajíma-\nvým pyramidový náhrobek (zadní pohled)\nve formě široce rozložené massy. A jestliže\nvšecky zvláštní faktory u Obrista již vyčí-\ntáme, patří k nim i jeho rozhodně se hlá-\nsící smysl pro průč elno st díla, t. j. jeho\númyslnou stavbu forem do jakési tváře\ndíla; díla Obristova mají výslovně a pravi-\ndelně dvě tváře-průčelí, v nichž se celá jeví.\nKonečně jest pozoruhodným u Obrista\ni zvláštní smysl pro technické elementy\na podněty z nich do díla přejímané; Obrist\nnalézá zalíbení v bezprostředním zjevu\npoloopracovaného materiálu, v polo-\nodloupaném jeho povrchu a přejímá za-\nčasté mnoho čistě technického do díla. Jeho\npohnutky jsou opět čistě naturalistického\nzájmu, ale naopak souhlasí to s nově sílí-\ncím nyní citem pro reální zvláštnost a po-\nvahu materiálu a pro samou techniku práce,\njak to intensivně uskutečňuje na př. malba\nPicassova a Braquova.\n\nPavel Janák.\n\nRaphael Petrucci: Čínské umění.\n\n*\nEvoluce čínského umění přes vlivy, kterým\npodléhala, jest tak plně souvislá jako vývoj\nnašeho umění západního. O původě jsme\nzpraveni jedině zkoumáním zpráv; ale pří-\nbuzenství, zjištěné v počátcích historických\ndob, mezi písmem a malířstvím nám dovo-\nluje posunouti studium primitivních period\ndaleko i před vlastní obrazové památky. A\ntak jsme svědky tvoření onoho filosofického\nideálu, který ovládal všechnu historii čín-\nského malířství, který mu ukládal pátrání po\nabstraktní formě a na dlouho je vzdaloval\ntriviality a úpadku. Když ve 111. a IV. století\nmůžeme nahlédnouti v malířské dokumen-\n\n* Výňatek z knihy k naší illustraci. Závěrečná ka-\npitola."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.30", "texte": "ty, došly již cíle, který si čínské myšlení slo-\nžilo. jest to první vise, kde jemný duch od-\npovídá promyšlené jednotě, v níž touhy se\nvtělily do krajních forem. Jako Byzanc, dě-\ndička hellenisíického umění, tak Cína z doby\nHanů a Kon-k'ai-tche dala se na cestu od-\nvážného systemisování, k chorobným har-\nmoniím, v nichž člověk cítí pýchu inteligence,\nkterá se staví nad přírodu a zároveň vyčer-\npanost pro dlouhé usilování. Po této pře-\njemnělosti, vynořivší se za úpadku světa,\nkterý si přece ještě jakž takž zachoval syro-\nvost prvotních časů, nastupuje neobyčejný\nzápal, který následuje po buddhistických zvě-\nstováních. Vidíme, kterak s novými bohy\nvstupují poprvé do Cíny cizí vlivy, přesné a\nna dlouho. Civilisace se přeměňuje a napájí\nnovou svěžestí. A tak vidíme jako u vel-\nkých florenckých předchůdců Renaissance\ncelou skupinu umělců připravených umě-\nním, jež jest vznikem stejně divoké jako\nraffinované, kterak se odhodlaně dává do\npráce, aby vyšetřovala formy, určovala zá-\nkony jejich struktury měřením a podmínka-\nmi prostředí, v němž vznikly.Tak lze srovnali\nčas, jenž spatřil díla, která stvořil Li Sseu-hiun,\nLi Tchao-tao, Wang Wei s patnáctým stole-\ntím Florencie za Pisanella,Verochia,Ghirlan-\ndaja, Massaccia. Podobné podmínky splo-\ndily hnutí volající po srovnání, neboť ať jsou\njiž jakékoliv známky vlastní různým civili-\nsacím a rasám, hluboké fenomeny umění\nzůstávají neměnnými a přísluší ke vždy spo-\nlečné činnosti ducha. Velcí předbojovníci\nv Cíně z doby Tsang připravují vyvrcholení\nv epoše Songů a tak vidíme mezi X. a XIII.\nstoletím zráti ovoce tohoto dlouhého úsilí.\nOproti tápání v primitivní periodě, cizoro-\ndou filosofií, mystickým zanícením Buddhis-\nmu, orientálským způsobem myšlení, došlo\nk takovému porozumění světa, že mu nelze\nupříti velikosti. Neosobní mystérium ves-\nmíru, jeho ohromný základ, mnohotvaré\nprojevy a tajemství, které se odkrývá z duší\ni věcí z takového pojímání vyrůstaly zá-\nklady inspirace čínského umění.Těmto před-\npokladům vděčí svůj smysl pro duchovost,\no nějž se opírá tak vznešeně. Snad se bude\nzdát někomu jeho náboženská inspirace\nméně předurčená a volnější než naše. Leč\njest nepochybno, že ovládla úplně nejzazší\nOrient svou velikostí.\nS touto oporou dosáhlo umění nejvyšších\nvrcholků lidského projevování. Protože pak\nnemá již více, čeho by získávalo na hloubce,\nobrací se k projevovým různostem, jež jsou\nmodalitou velmi poddajné formule až do\nchvíle, kdy zapomíná na velké inspirace mi-\nnulosti a kdy zřejmě, kdy již tradice sestárla,\nse přihlašuje k duchu, jenž vede k vyhledá-\nvání realismu. Tím jest charakterisován vý-\nvoj čínského malířství za dvě poslední dy-\nnastie.\nZdá se, že i zde tak jest splněna obecná\nduševní potřeba, kterou jsme i my poznali,\nkdyž po ztuhlém akademismu moderní kul-\ntura zvrátila staré idoly.\nČínští malíři uzavřeli podobný kruh, ja-\nkým prošli naši umělci. Daným problémem\npro nejzazší Orient i pro Evropu jest pro-\nblém obnovování. Moderní umění, nadmíru\nvědoucí ve své příliš nové kultuře, ztížené\nvahou vlivné minulosti, hledá se v temném\ntápání, plné děl nehotových, leč někdy ge-\nniálních.\nDostavil se okamžik, kdy všeobecná civi-\nlisace jakoby se chtěla usaditi na zemi, po-\nhlcujíc dávné různosti. Evropa a krajní Asie\nstaví proti sobě nejsilnější dějinné tradice.\nA přece jest zájmem každé z nich studovati\na porozuměti cizímu ideálu.\n\nPřel. Frant. Langer."}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.31", "texte": "Pryč s tradicí, pryč s Montmartrem!\nDva futuristické manifesty.\nFuturistické hnuti mělo opět dvě události.\nÚstředí futurismu v Miláně vydalo zase\nnový (již čtrnáctý) manifest „Lantitradition\nfuturisté\", napsaný Guillaumem Apollinai-\nrem a datovaný „v Paříži, 29. června 1913,\nv den Grand Prix, 65 metrů nad boulevar-\ndem S. Germain\". Manifest obraci se krajně\nproti tradici způsobem, který je roven tří-\nskání, a vyzdvihuje protitradici jako sílu,\nrozpjetí a klad futurismu. Manifest je již\npsán volnou skladbou řeči, jak futuristy byla\nproklamována, tedy v čistých pojmech-slo-\nvech, bez interpunkce atd. Ai po typogra-\nfické stránce je tištěn nikoli v odstavcích a\nsloupcích, ale plakátově a ve formulkových\nobrazcích. Pokud je obsah přeložitelný, po-\nčíná se manifest kryptogramem, z jehož\npočátečních písmen lze vyčisti: „A bas le\npasséisme!\" Passeismem je a rozumí se vše\nnejen historické, ale i dosavadní, vše, co\nnení budoucí, tedy historie, všecko umění\naž po dnešek, avšak i všecky prostředky\nkultury řeči, zákony jazyka atd. Manifest\nžádá pak především: „Zboření a potlačení\npoetického citu, snobského exotismu, kopie\nv umění, adjektiva, punktace, typografické\nharmonie, časů a osob sloves, divadelní\nformy, verše a strofy, kritiky a satyry atd.\"\nDále volá a žádá „Stavění\" a sice „I.v tech-\nnikách stále obnovovaných*: literaturu vol-\nných slov, vynalézání slov, čistou plastiku\n(v pěti smyslech), totální hudbu a umění\nhřmotu, universální mimiku a umění světel,\nmašinism věže Eiffelovy, Brooklynu a mra-\nkodrapů, čistou civilisaci, nomadism, obje-\nvitelství, umění cest a promenád atd\"; dále\n„2. (stavění) v intuici-rychlosti: volná ima-\nginace, tanec-práce čili čistá choreografie\natd.\"\nManifest končí výkřikem: „Fuj! (lze-li tak:\npřeložit originál: mer ... de ..) kritikům,\npedagogům, profesorům, museím, quattro-\ncentistům, dixseptiěmsiěclistům, ruinám, pa-\ntinám, historikům, Benátkám, Versailiím,\nPompejím, Brugám. Norimberku, Benáresu,\nochráncům přírody, filologům, essayistům,\nneo- a post-, Bayreuthu, Montmartru, Mni-\nchovu, lexikonům, dobrému vkusu, orienta-\nlismu, dandysmu, spiritualistům a realistům,\nakademismu, siamským dvojčatům, d'An-\nnunziovi a Rostandovi, Danteovi, Shakes-\npearovi, Tolstojovi, Goetheovi, pokálejícímu\ndiletantismu, Aischilovi a divadlu v Oran-\nge, Indii, Egyptu, Fiesole a theosofii, Wagne-\nrovi, Beethovenovi, Poeovi, Withmanovi a\nBaudelairovi!\" Za to však manifest provo-\nlává: „Sláva!: (v originále: Rose aux...) Ma-\nrinettimu, Picassovi, Boccionimu, Apollinai-\nrovi, Paul Fořtovi, Mercereauovi, Delaunay-\novi, Braqueovi, Severinimu, Derainovi, Rus-\nsolovi, Archipenkovi atd. atd.\" Mezi těmito\nposledními, jichž v manifestu je veliká řada,\njsou jména i nejposlednějšího řádu, i mimo\nhranice kvality. Ato je, co charakterisuje\nzúplna neoddalitelně hnutí futuristické: Je-li\npřekonávání hodnot a stálé kypření obec-\nnou samozřejmostí, futurismus chce pře-\nvrat za cenu nehodnot. Futurismus není ale\nani anarchismem; anarchismu je vlastní\njistý idealismus tam, kde futurismus operuje\nbombastem a rámusem,\nDruhou událostí byl manifest uveřejněný\nMac Delmarlem v pařížském listě „Comoe-\ndia\" a pak v „Lacerba\" s heslem: „Pryč\ns Montmartrem!\" Montmartre, kdysi stará\numělecká čtvrt, a posledně již jen čtvrt sta-\n\n* Volná slova manifestu lze těžko souvisle přeložit."}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.32", "texte": "rého uměleckého romantismu, stojí zcela\nblízko již svému konci. Má být přestavěna\nv úplně novou velkoměstskou čtvrt Paříže.\nTento osud Montmartru při nynější slo-\nžitosti duchové kultury, v níž pokrok i kon-\nservativismus, obnova i zachování, nutnost\ni sentiment jsou zařazeny jako současně\nčinné složky, vyvolal mnoho pohnutých\nprojevů, ale byl v celku konečně přijat jako\nsamozřejmost a faktum. Montmartre byl by\nprostě odešel; futurismus však i zde učinil\nveliké gesto: Montmartre musí odejít s rá-\nmusem, třeba vyspílati všem jeho pošetilo-\nstem, náladám, zákoutím, šosákům, roman-\ntickým umělcům, nočním barům, kabare-\ntům, a boří-li se, musí to být třískání. Mac\nDelmarlův projev: „Pryč s Montmartrem!\"\nv tomto duchu psaný pobouřil proto mno-\nho a vyvolal i prudkou odpověď futuristy\nSeveriniho, který vyčetl Delmarlovi, že není\ndost futuristou; tento pak zase odpověděl,\nže Severini je příliš Italem. Nyní represen-\ntant futurismu Marinetti veřejným listem\n(v témž čísle „Lacerba\") pochvaluje mani-\nfest, označuje jej jako věrně futuristický a\nprojevuje radost, „že futurismus není více a\nnebyl jen italským projevem, ale obecným,\nkosmopolitickým, neboť futurismus je nej-\nširší forma obnovy, je velkou světovou\nenergií.\"\nVěnujeme-li znovu místo těmto událo-\nstem, není to z posměchu, ale protože jsou\nzde dotýkány stále otázky, jež obecně za-\njímají. Futurismem jsou však jen briskně\ntrhány, nikoli naplněny.\n★\nByly vydány vlastně však tři futuristické\nmanifesty. Třetí byl publikován v „Lidových\nNovinách\" ve feuilletonu „Otevřená okna\"\n(9. srpna 1913, K. St. Neumann); vychází\nse v něm od zmíněného ma-\nnifestu pro protitradici a přemýšlí o če-\nských poměrech; že národ utopený v hi-\nstorii měl by nyní, když Evropa jest již jím\ndohoněna, také jednou odvážně domý-\nšlet, nač vlastně kdysi sám narazil (symboli-\nsté a jimi podniknuté převraty ve skladbě,\nHilbert: Dosti Husa!); národ měl by dostati\njiž jednou pravé a dravé futuristické zuby.\nFeuilleton končí analogicky indexem jmen\na věcí, jimž se volá: „Ať zhynou!\" a jiným\nindexem s provoláním: „Ať žijí!\"\nAle tento český manifest, který chce být\nfuturistickým, není jím bohudíky dost.\nProbleskuje v něm dobrosrdečná tužba, aby\nnárod měl lepší budoucnost a zní to zcela\njinak než u pravých futuristů; ti by to shle-\ndali a odkopli jako sentimentální. A také\nto není jinde tak krajní, jak by futurismus\nbyl. Na indexu odsouzených je výběr lite-\nrárních směrů, kde lze souhlasiti i tomu,\nkdo není futurista, a ostatně, kde jde ves-\nměs o přecházející a přešlé hodnoty. Vo-\nlají-li futuristé: „Ať zhyne Beethoven atd.\",\nna tomto indexu chybí: „Ať zhyne Ant. Dvo-\nřák, Smetana, Hradčany, Aleš, Mácha!\" Ne-\nboť tak by to znělo pofuturisticku a tím není\nfeuilleton futuristickým, ale docela dobrého\nvlasteneckého srdce. V těchže feuilletonech\nostatně četli jsme přece ještě nedávno krásná\na srdečná slova o Mikuláši Alšovi a byla\nz téže ruky."}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "[257]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.33", "texte": "Veselý koutek VI.\n(Americká epopeje.)\nAlfons Mucha.\nI.\nMuchu zrodila půda Moravy. Daleci jsme laciné narážky na\nkonec první sloky písně „Moravo! Moravo!\" („A jaké to koň-\nstvo . . atd.) Pokud lze koně, ato nejen moravské, k Muchovi\npotahovati, tedy jen proto, že oční čočka koně vidí všecky před-\nměty i lidi (pravděpodobně i umění) mnohonásobně zvětšené.\n(Brehm: Život zvířat, Býložravci. Str. 684-721.)\n\nFRANTIŠEK\nTSCHOCHNER\nZÁVOD ŽELEZÁŘSKÝ\nstavební a nábytkové kování, nástroje jen Ima\njakosti,\nfournýry, lišty, fošny, řezbářské, soustružnické\nzboží, mořidla, laky, jakož i veškeré potřeby\nna rakve\nPRAHA IL, VODIČKOVA UL. 15\n(Hlávkův palác.)\n\nTabulové sklo jtó\nz jediné české sklárny v Třmících, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel.\n\nDER STURM\nčtrnáctidenník pro kulturu\na umění.\nVydává a řídí\nHerwarth Walden.\nRočně 6 M, jedn. čísla 20 pf.\nRedakce, nakladatelství a\nstálé výstavní\nBERLIN W 9,\nPotsdammerstrasse 134a.\n\nV knihovně „VINICE\" vyjde v říjnu\njako 2. číslo\nkniha nových veršů\nKarla Tomana\nSLUNEČNÍ\nv úpravě Františka Kysely.\nV administraci „U. M/rlze se již nyní při-\nhlásiti; hned po vyjití bude zaslána všem\npředplatitelům t. 1."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "[258]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.34", "texte": "II.\nNejprve pařížská Metropol poznala jeho umění. Za\nživa se rozpadávající mrtvolu Mucha zdrátoval-!\nTam ukázal svůj talent pro tyjátr vůbec a moderní\nzvláště.\nTam naučil se nositi frak! A jen láska k rodné hrou-\ndě zabránila mu vyměniti také košili.\nIII.\nJeho americká etapa jest pro něho takové váhy,\nže nutí nás oslaviti ji rýmované! Slyšte!\nAč holdoval mu kohoui Republiky,\non nezůstal! I americký kondor vzdal mu čest!\nTeď vrací seý kol břicha prapor Ameriky;\nvejirubu hlásnou, buben plný hvězd!\n\nJOSEF BOUČEK\nMISTR TESAŘSKý, PRO-\nVÁDÍ VEŠKERÉ STA-\nVEBNÍ PRÁCE\nV PRAZE I. ČÍSLO 867\nTELEFON 561=11. POŠT. SPOŘ. 29.976\n\nTRUHLÁŘSKÉ\nVEŠKERÉ POTŘEBY NEJLÉPE A\nNEJLEPŠÍ NAKOUPÍTE U FIRMY\nADOLF SCHÓN\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nŽÁDEJTE IL LUSTR OVÁNÝ CENNÍK"}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.35", "texte": "IV.\nUvítán v Praze skládá na pražské radnici slavný\nslib darovali své, po celém světě získané umění ná-\nrodu ... Ba víc! Zdarma vymaluje naši chloubu: Re-\npresentační dům. On, velikán, odvezl Alše k Šumpe-\ntrovi, podržel mu ruku a dal ho vyfotografovati v pří-\ntomnosti své osoby. Národ vlasteneckou žurnalistikou\ninformován, zaburácel pochvalu. A Mucha, vyučenec\n«\nV.\nAmeriky, zaúčtoval si za skizzy ke své národní oběti\n60.000 K. Good bye!\nA vzal náš nacionální idealismus tak šikovně u huby,\nže vzbudil i u tuzemských odborníků pochvalu a uznání.\nP. r. Nezasvěceným, kteří postrádají v této epopeji\nvtipu, ochotně vysvětlujeme, že o ten se nikdo ne-\nsnažil. Vive la bagatelle!\n\nKRESS A BERNARD\nPRAHA 111.\nHARRACHOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 4.\nSTAVBY ŽELEZNIC A MOSTŮ.\nREGULACE ŘEK A PNEUMATI-\nCKÉ ZAKLÁDÁNÍ.\n\nStavební a nábytkové truhlářství, obrá-\nbění dřeva a strojní výroba dveří a oken\nVÁCLAV HANUŠ\nPRAHA 111., ČÍSLO 503\nOdkolkovy mlýny\nnabízí práce všeho druhu do oboru toho\nspadající ve vkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-05.1.36", "texte": "ZÁBAVNÍ PODNIK\n„M O N T M A R T R E\"\nPRAHA 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\nZAČÁTEK V 10 HOD. VSTUP JEST VOLNý.\n\nFILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOBERCŮ, ZÁCLON, LÁTEK NÁByTKOVýCH, CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKy, VEŠKE-\nRyCH PŘEDMĚTŮ A POTŘEB PRO ČALOUNÍKy A TOVÁRNy NÁByTKU\nPRAHA II , JINDŘIŠSKÁ 3, PALÁC GENERALI TEW6SON\n\nw.«<\nUZ2\n7fO\nZCQ\nOC >H\nw<>u\nUm C—l .\nM-|\nh H O 9?\nPui co n\nftí fcoQ\n>^Sp>\n&o*<\n1Q <d x/i\nZ;šfc'ž\n—< <■ c£\npj z o\nĚZ , C£\n>c/tó i ÍX\nD2-<f\nNQOŠ\nwo°u\ncu>co\nO Q_'řs\n£zo\nQHqí\ni—i CxJ H\nQ»UW\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nT3 > \"r\n»Ho\nTELEFON 1732 OLOMOUC B<l\nm W\nf3§>\nPl,*<\nfWJ\ni\n«s\n'•• -v-\n-•*\n«»\n-\n■%.\ná >\nm\nt*L *LI 75?% T. -\n.i* «• * \"'■ \"\nv ' ■ %4?T'. : <- i •\nm\n,\n'*sL-\n■\n■ . • - ■•\nmftiifli iii in\nN\nO\nCO\n171\nH\npí\nn\nto\nto\n•—3\nL*i j\no w\nX DO co\nPí\nt*x 2\n><\no\nco\nPí ?0 5\nd O to\nO CO -j\n2 >\nOP<\n< i pí\nPí' I co"}]}