{"numero_id": "bm-bmtnabk-1913-07", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_sha256": "e5833026eae6aded0b69eea33dfb69624b83b1532645df7e235430b9bff1902b", "source_tei": "https://github.com/Princeton-CDH/bluemountain-transcriptions/blob/main/periodicals/bmtnabk/issues/1913_07/bmtnabk_1913_07.tei.xml", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabk/issues/1913_07/bmtnabk_1913_07.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c001", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c001", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[284]", "page_fin": "[284]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.1", "titre_corps": "Obsah", "titre_sommaire": "Obsah", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[284]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.2", "debut_caractere": 50, "fin_caractere_exclue": 1035, "texte": "Obsah\nText:\nFr. Langer: Setkání 301\nRud. Procházka: O podstatné proměně duchové\npovahy naší doby 308\nKronika:\nArcosovy prosy 323\nRichard Weiner: Usměvavé odříkání .... 324\nAntonín Sova 325\nKubistická výstava v Mánesu 326\nJak se píše . . * 331\nJakub Obrovský 336\nVyobrazení:\nMongolská škola 285, 286, 287\nP. Gauguin*- Ženy 288\nP. Cézanne: Podobizna pí Cézanneové . . . 289\nH. Matisse: Zátiší 290\nP. Picasso: Zátiší 291\nVlaminck: Krajina 292\nG. Kars: Zátiší 293\nJ. Gris: Kniha 294\nE. Filla: Zátiší 295, 296\nV. Beneš: Zátiší 297\nEl Greco: Láska nebeská a pozemská .... 298\nH. Daumier: V zahradč 299\nO. Gutfreund: Hlava 300\nLa grande dause macabre 301, 302, 303, 304, 305\nZ. Kratochvíl: Kresby 306, 307\nA. Procházka: Kaktus 311\nPyramida v Papantle 313\nJ. Gočár: Architektury . 316, 317\nP. Janák, O. Gutfreund: Návrh pomníku Žižkova\n318, 319\nP. Kropáček: Architektury 315, 322\nJ. Škára: Návrh divadla v Brně .... 320, 321\nIV. výstava Skupiny V. U. v Obecním domě . . 323\nA. Renoir: Ženy 335"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c002", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c002", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[284]", "page_fin": "[284]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.2", "titre_corps": "Sommaire", "titre_sommaire": "Sommaire", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[284]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.2", "debut_caractere": 1037, "fin_caractere_exclue": 2107, "texte": "Sommaire\nTexte:\nF. Langer: La rencotre 301\nR. Procházka: Le changement essentiel de la base\nintellectuelle de notre temps 308\nChronique:\nLes proses ďArcos 323\nR. Weiner: Résignation riante 324\nAntonín Sova . . . . 325\nL exposition cubiste á Mánes . . . . . . 326\nComment on écrit 331\nJakub Obrovský 336\nRéproductions:\nL'école mongole 285, 286, 287\nP. Gauguin: Femmes • 288\nP. Cézanne: Portrait de Me. Cézanne .... 289\nH. Matisse: Nature mořte 290\nP. Picasso: Nature mořte 291\nVlaminck: Paysage 292\nG. Kars: Nature mořte 293\nJ. Gris: Livre 294\nE. Filla: Nature mořte 295, 296\nV. Beneš: Nature mořte 297\nEl. Greco: L'amour céleste et terrestre . . . 298\nH. Daumier: Au jardin 299\nO. Guttreund: Téte 300\nLa grande danse macabre 301, 302, 303, 304, 305\nZ. Kratochvíl: Esquisses 306, 307\nA. Procházka: Cactus 311\nLa pyramide á Papantha 313\nJ. Gočár: Architectures . 316, 317\nP. Janák, O. Gutfreund: Monument ě Žižka\n318, 319\nP. Kropáček: Architectures 315, 322\nJ. Škára: Le théátre á Brno 320, 321\nIVe L'exposition de Skupina V. U, á Prague . . 323\nAuguste Renoir: Femmes 335"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c003", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c003", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "285", "page_fin": "285", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.3", "titre_corps": "Archanděl Gabriel přichází k Mohamedovi. Podle rukopisu Jami-al-Tawarikh. Mongolská škola. XIV. st.", "titre_sommaire": "Archanděl Gabriel přichází k Mohamedovi. Podle rukopisu Jami-al-Tawarikh. Mongolská škola. XIV. st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 99, "texte": "Archanděl Gabriel přichází k Mohamedovi.\nPodle rukopisu Jami-al-Tawarikh.\nMongolská škola. XIV. st."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c004", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c004", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "286", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.4", "titre_corps": "Žena v horách indických. Z rukopisu Jami-al-Tawarikh. Mongolská škola. XIV. st.", "titre_sommaire": "Žena v horách indických. Z rukopisu Jami-al-Tawarikh. Mongolská škola. XIV. st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 79, "texte": "Žena v horách indických.\nZ rukopisu Jami-al-Tawarikh.\nMongolská škola. XIV. st."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c005", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c005", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287", "page_fin": "287", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.5", "titre_corps": "Indické hory. Z rukopisu Jami-al-Tawarikh. Mongolská škola. XIV. st.", "titre_sommaire": "Indické hory. Z rukopisu Jami-al-Tawarikh. Mongolská škola. XIV. st.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 68, "texte": "Indické hory.\nZ rukopisu Jami-al-Tawarikh.\nMongolská škola. XIV. st."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c006", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c006", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.6", "titre_corps": "Paul Gauguin: Ženy.", "titre_sommaire": "Paul Gauguin: Ženy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "Paul Gauguin:\nŽeny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c007", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c007", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "289", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.7", "titre_corps": "Paul Cézanne: Podobizna paní Cézanne-ové. (1885.)", "titre_sommaire": "Paul Cézanne: Podobizna paní Cézanne-ové. (1885.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 49, "texte": "Paul Cézanne:\nPodobizna paní Cézanne-ové.\n(1885.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c008", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c008", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "290", "page_fin": "290", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.8", "titre_corps": "Henry Matisse: Zátiší.", "titre_sommaire": "Henry Matisse: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Henry Matisse:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c009", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c009", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "291", "page_fin": "291", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.9", "titre_corps": "Pablo Picasso: Zátiší. (1909.) (Z výstavy Galerie Feldmannovy v Kolíně.)", "titre_sommaire": "Pablo Picasso: Zátiší. (1909.) (Z výstavy Galerie Feldmannovy v Kolíně.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 72, "texte": "Pablo Picasso:\nZátiší. (1909.)\n(Z výstavy Galerie Feldmannovy v Kolíně.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c010", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c010", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.10", "titre_corps": "Vlaminck: Krajina. (Fot. Kahnweiler, Paříž.)", "titre_sommaire": "Vlaminck: Krajina. (Fot. Kahnweiler, Paříž.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 44, "texte": "Vlaminck:\nKrajina.\n(Fot. Kahnweiler, Paříž.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c011", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c011", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "293", "page_fin": "293", "image_debut": 11, "image_fin": 11, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.11", "titre_corps": "G. Kars: Zátiší.", "titre_sommaire": "G. Kars: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 11, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.11", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 16, "texte": "G. Kars:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c012", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c012", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "294", "page_fin": "294", "image_debut": 12, "image_fin": 12, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.12", "titre_corps": "Juan Gris: Kniha. (Fot. Kahnweiler, Paříž.)", "titre_sommaire": "Juan Gris: Kniha. (Fot. Kahnweiler, Paříž.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 12, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.12", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "Juan Gris:\nKniha.\n(Fot. Kahnweiler, Paříž.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c013", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c013", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "295", "page_fin": "295", "image_debut": 13, "image_fin": 13, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.13", "titre_corps": "Emil Filla: Zátiší.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 13, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.13", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c014", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c014", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "296", "page_fin": "296", "image_debut": 14, "image_fin": 14, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.14", "titre_corps": "Emil Filla: Zátiší.", "titre_sommaire": "Emil Filla: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 14, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.14", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 19, "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c015", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c015", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "297", "page_fin": "297", "image_debut": 15, "image_fin": 15, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.15", "titre_corps": "Vincenc Beneš: Zátiší.", "titre_sommaire": "Vincenc Beneš: Zátiší.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 15, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.15", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Vincenc Beneš:\nZátiší."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c016", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c016", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "298", "page_fin": "298", "image_debut": 16, "image_fin": 16, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.16", "titre_corps": "El Greco: Láska nebeská a pozemská. Detail.", "titre_sommaire": "El Greco: Láska nebeská a pozemská. Detail.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 16, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.16", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 43, "texte": "El Greco:\nLáska nebeská a pozemská.\nDetail."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c017", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c017", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "299", "page_fin": "299", "image_debut": 17, "image_fin": 17, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.17", "titre_corps": "Honoré Daumier: V zahradě. Akvarel.", "titre_sommaire": "Honoré Daumier: V zahradě. Akvarel.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 17, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.17", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 35, "texte": "Honoré Daumier:\nV zahradě.\nAkvarel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c018", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c018", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "300", "page_fin": "300", "image_debut": 18, "image_fin": 18, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.18", "titre_corps": "Otto Gutfreund: Hlava.", "titre_sommaire": "Otto Gutfreund: Hlava.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 18, "page_imprimee": "300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.18", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Otto Gutfreund:\nHlava."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c019", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c019", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "301", "page_fin": "305", "image_debut": 19, "image_fin": 23, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.19", "titre_corps": "Denní episoda.", "titre_sommaire": "Denní episoda.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.19", "debut_caractere": 56, "fin_caractere_exclue": 1618, "texte": "Denní episoda.\nFrant. Langer:\n\nČekání.\nV restauraci sedí muž, který se neliší naprosto ničím od ostatních hostů. Jenom že, ač\nvše v místnosti má svoji každovečerní tvářnost, stejné množství odlišného i všedního,\nmuž vidí vše mnohem nicotnější než se mu zdálo ještě včera nebo bude opět zdáti již\nzítra. Přehlíží celek i jednotlivosti. Nevnímá svého okolí. Sedí zde a vyčkává jen osmé\nhodiny, na kterou jest mu stanovena schůzka.\nPro něho jsou v celé síni jenom dvě věci: Zasklené dveře vedoucí do ulice a hodiny\nnad nimi.\nHodiny jsou prosté, bílý ciferník a černé číslice. Leč ani hodiny, tak jak jsou, pro čeka-\njícího člověka nic neznamenají. Ale všechen jejich význam jest obsažen v jejich jediné\nčásti, která iest ohraničena přítomnou polohou velké ručičky a místem, na kterém se\nocitne, až bude osm hodin. Bílá trojstranná ploška jest spojena se všemi city, s nimiž\nsem přišel: S nedočkavým chvěním, které míří k onomu okamžiku, s touhou, jež dojde\nv něm splnění. A tak od svého příchodu až po určenou dobu stojí člověk mezi postupu-\njícím hodinovým ukazovadlem a místem, jehož se nakonec dotkne jako mezi dvěma\npohyblivými stěnami, které se posléze sevrou. Když ukazovadlo bylo ještě vzdáleno,\ncítil se bezpečen v této mezeře. Jeho trpělivost byla tak volná a široká, že se jí neprotivily\nani věci zcela odlehlé: Muž mohl vypiti sklenku likéru a čisti v časopisech. Ale když se\nručička blížila konečné poloze, všecka dřívější volnost a šířka jeho cítění se napínala a\nsoustřeďovala, a napjetí docházelo svého zobrazení na stále se úžící prostoře hodinového"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.20", "debut_caractere": 56, "fin_caractere_exclue": 1657, "texte": "výseku. Tam rychle houstl čas. I jeho nejmenší částky byly stlačeny jako stísněná pružná\nhmota a rozpínaly od sebe vteřiny, právě minulé od bezprostředně nadcházejících, takže\nkaždý zlomek mezi nimi se zdál již tak zhuštěným, že vysiloval svým trváním, že nebylo\nmožno již v něm ani dýchat a žít. A v těchto malých, natlačených prostorách času\nměnil se pocit života v ostré čekání a svíravou úzkost.\nDruhou věcí, na kterou se člověk všecek upíná, jsou dveře. Chvílemi jimi dolehne zvuk\nz venku, někdy se na nich objeví stín pouličního chodce nebo je přešlehne světlo z je-\ndoucího vozu. Tyto dveře se stále proměňují. Dokud jsou uzavřeny, znamenají pro če-\nkajícího chvilku klidu. Když se otevírají, jsou nadějí. Když se zavírají za někým cizím,\njsou zklamáním. Ale v pozdější době zmizí klid. Jenom dvé po sobě následuje: Kdykoliv\nse dveře pohnou, v očekávání pozdvihne muž všecku svou mysl k nějaké radosti, jeho\nduch se rozzáří. A kdykoliv vejde někdo jiný, než očekává, okamžitě jest s výšky\nsetřesen a ihned klesne rozmach, k němuž se povznesl. Čím později, tím rychleji a ostřeji\nse střídají vlny, které ho vynášejí vysoko a zase hluboko srážejí, rychleji, ráz na ráz, takže\njest unaven, udolán a rád by jinam než na dveře upřel oči, kdyby je ovládal.\nRučičky na ciferníku ukázaly osm hodin. Člověku zmizela jeho bezpečná opora, půda,\nna které se pohyboval, prostor v němž žil. Zmizel čas. Stál na pokraji prázdnoty, která\npro něho mohla trvati stále a bez konce. Nyní již není času, který byl pevným bodem\na spásou. Jest jenom úzkostlivá, na chvíli se vracející naděje a v ní sám, samoten, jest"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.21", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1388, "texte": "jenom mnohokrát opakované zklamání a samoten uprostřed něho, ba téměř již ani není\nnaděje, jenom chvilková, co se dveře otvírají a ihned potom již jí není vůbec a jest pouze\ntrpící člověk, kterému jest líto toho, co ztrácí a čeho se nedočkává.\nJeho lítost jest tak mohutná, že náhle překypí z něho a rozlije se tak do široka, že\npojednou se člověk sdílí o ni se svým okolím i se svými vzpomínkami. Přináší ji stejně\nvšemu, jako jí potřebuje pro sebe. Pojednou cítí s tím, čeho si dříve ani nepovšiml:\nS hubenými drožkářskými koni, kteří stojí celé noci zapřaženi u chatrných povozů.\n5 malým pikolíkem, který stojí v koutku restaurace a opírá se o stůl; celé jeho tělo jest\ntak unaveno, že by se shroutilo, kdyby se neopíral. Vzpomíná současně, jak dnes na\nodpolední procházce šel kolem ohromné hromady smetí, jež vyvrhuje město, a jak viděl,\nže po ní lezou lidi slídící po odpadcích jídel a šatstva. A nyní jest mu líto tohoto ne-\nčistého hmyzu jako sebe sama.\nSpěch.\nv\nZena, kterou muž očekává, dokončuje rychle své oblékáni a vychází z domu.\nProchází, míjí a potkává množství lidí, které bezdeštný večer vylákal na ulici. Nechává\nzmizeti za sebou ty, kteří jdou v opačném směru, nebo předstihuje někoho, jehož záda\na klobouk viděla již z dálky. Každé předstižení působí jí radost. Praví si: „Tamhle kdosi\njde; až budu po jeho straně nebo až jej předejdu, budu již mnoho u předu a mnohem"}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "304", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.22", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3290, "texte": "blíže/' Stejně si říká o stromech na kraji chodníku, o obchodech, které zná nebo o sví-\ntilnách, jejichž koule jsou jako navlékány na dvou provázcích ve stále kratších a kratších\nvzdálenostech. A že se těší a že si ustavičně představuje budoucnost „Až budu tam a tam\",\nrozestavuje se také již v myšlenkách po celé délce cesty, po všech určitých místech, na krok,\nna padesát, na sto před sebe. Každou vzdáleností, kterou pak ujde, jen samu sebe do-\nstihuje a navrátí do svého celku jako část sebe, kterou předeslala. A tak čím více se blíží\nsvému cíli, tím jest úplnější a celistvější.\nNa křižovatce zastavilo se několik povozů, které jí i hloučku lidí zabránily přejiti přes\nulici. Tu teprve poznala, jak jenom její malý díl dlí na tomto místě. Jak obrazy její bytosti\njsou již v předu, vzdáleny a jak zůstává sama za sebou. Jest netrpělivá, chce dostihnouti\ntěch představ sebe samotné, které spojila s určitými časy a místy a které ji nyní předběhly.\nProto zrychlí své kroky, jakmile se vozy rozjedou a jakmile se vybaví z hloučku, který\nse vrhnul do ulice a chvíli ji nesl s sebou. Opět prodírá se mezi jednotlivými chodci. Jsou\njí nepohodlní. Kdyby ulice byla prázdna, přidržela by si sukně a běžela. Ale lidé jsou\njí jenom překážkou. Nerozlišuje jednoho od druhého, tomu, komu se před chvílí vy-\nhnula od jiného, na něhož právě narazila. Všichni společně jsou pro ni jediným tělesem,\nkteré se všude a současně kymácí po ulici, a kterým jí jest násilně a obratně pronikat.\nJest unavena a stane na chvíli před výkladní skříní s obuví. Vystavené střevíce a botky\nupoutají její pozornost. Není již v duchu někde jinde. Všecka se vrací a všecka se svolává\npřed čisté sklo výkladu. Ale když její oči se počnou toulati po něm, opět její celistvost\npřestává, zase se rozděluje na množství jednotlivých představ. Tu jedna z nich se chápe\nstřevíců v předu hluboce vykrojených a váže si je stuhami k noze. Jiná obouvá střevíčky\nz bezleské kůže, které se dívají z pod ovruby sukní jako hlavy myšek. Na nohou jiné\nse ocitají boty s řádkou z perleťových knoflíků na šedé, měkce objímávé vložce. Opět se\nobjevuje jiná, zase jiná, každá jinak obutá a žena prohlíží se v nich, zkouší, porovnává se.\nMá radost ze své zkrášlené osobnosti, stále se měnící a pokaždé jinak hezké, raduje se\nze všech proměn, jimiž může současně projeviti svůj půvab, cítí se bohata touto růzností\nv sobě. Usmívá se.\nNáhle však se rozpomene na účel své cesty: Ze jest očekávána, že vzbudí výčitky, že\nneměla se omeškati, že se sama tolik, tolik těší na setkání... A v tom okamžiku všecky\ntyto roztěkané postavy shrne opět do sebe. Všechny jakoby odhodily přítěž obuvi, kterou\ns takovou rozkoší na ně oblékala. Náhle jsou nohy lehké, k ničemu nepřipoutané. Již se\nžena nerozděluje v žádných myšlenkách. Jenom jde, cele se účastníc své cesty, kroků,\nsměru. A na lehkých, jako bosých nohách províjí se mezi lidmi, až dojde ke dveřím,\nkteré čekají jen na ni, aby je otevřela.\nSchůzka.\nKdyž dveře otevírala, ale čekající muž ještě nevěděl, že se otevírají před ní, jejich\npohnutí jej opět na okamžik pozdvihlo do výšky nadějí a těšení jako jej zdvihalo po-\nkaždé. Nyní vešla. A tu již nenásledoval pád, pokles do sklamání, do hloubky, v níž se\ncítil politováníhodný, smutný, nešťastný. Muž setrval již stále na výšce, na kterou byl"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "305", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.23", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2697, "texte": "vznesen, na výšce radosti, kterou by rád proměnil v nějaký projev, skutek, čin, kdyby\nměl k tomu sil. Ale takto jen cítil a stál uprostřed svého citu na vysoké rovině, která se\nprostírala nad jeho posavadním pocitem života. Odkud se již ztrácelo vše lidské a denní\na nenalézal již ničeho, čím by se mohl jakkoliv zabývati.\nDokavad muž na ženu čekal, utvořil si z ženy cíl celého svého myšlení. Jeho myšlenky\nsledovaly ji nyní po ulicích, jimiž by mohla jiti, v šatech, které si snad oblékla, sledoval\ni způsob, jakým asi kráčela, jak se dívala kolem sebe, a aby mohl svou představu pro-\nměňovat, doplňovat a zdokonalili, rychle shromažďoval z dřívějška vzpomínky na ni\na probíral se jimi. A když tak jeho myšlenky za ní bloudily, bylo jim šířiti se do všech\ndálek. A když přecházely po všemožných představách o ní, rozptylovaly se do neurčitá,\ndo šířky bez hranic. Byly sněním Ale jakmile vstoupila, vše co kní cítil, seběhlo se\nz široširého prostoru, po němž bylo rozptýleno, a mířilo k ní v přímých a hustých čarách.\nA čím šla blíže, tím více bylo jistoty mezi oběma lidmi. Paprsky, ptýlící se dříve ve snění\na v dálkách, zkrátily se a ztužily v bezpečné spojení. Nebylo snění, nastala skutečnost\nJiž nic, pozornost, myšlenka, cit, zcela nic neunikalo mimo prostor ohraničený jimi dvěma,\nnebylo nikde a ničeho kromě nich, žádných lidí ani věcí. A co bylo mezi nimi, počalo\nožívati novým životem.\nTak byli k sobě obráceni jako lastury: lesklým vnitřkem proti sobě a křečovitě zavřené.\nŽivot jest pouze mezi nimi, co se děje vně, toho si nepovšimnou. Ale co se děje uprostřed\njich, jest provázeno současně city i myslí obou, má ihned jinou cenu než dříve, stává se\nobřadem, ať již pouze si podávají podnos s pečivem či nalévají vína. I každá věc má větší\nhodnost než měla před chvílí a pohled, úsměv, slovo vyzařují ztajené vlastnosti, kterým\njediní dva rozumějí.\nNyní cítí svoji přítomnost ve dvou a odloučení sebe od ostatních a zároveň cítí svoji\nexistenci v jiné! rovině, než v jaké se život pohybuje a v jaké jej žije\" jejich lidské okolí.\nSlučují odloučení s povýšením. Zde plyne mezi nimi všecko jako ve sladkém a krásném\novzduší, vše, co se nyní děje, jest posvátné oběma a vrývají si všecko dění do své paměti.\nTak tito dva lidé, jichž vztahy jsou tolik všední, že se stejně opakují u nepřehledného\npočtu lidských dvojic každého dne, dnes slaví nějaký svátek. Malé pozornosti, tajné doteky\nruky rukou, zazvonění sklenic, když pijí současně i všecko ostatní děje se v jejich prožívání\nvysoko, kam už nedoléhá nic ze života, jakým žijí lidé jsoucí kolem nich, všecko ovzduší jest\nslavnostní, a vše, co zde jest mezi nimi, má sváteční šaty a sváteční tvář jako v neděli, ve\nsvátek, o svatbě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c020", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c020", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "301", "page_fin": "301", "image_debut": 19, "image_fin": 19, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.19.1", "titre_corps": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.", "titre_sommaire": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 19, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.19", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c021", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c021", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "302", "page_fin": "302", "image_debut": 20, "image_fin": 20, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.19.2", "titre_corps": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.", "titre_sommaire": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 20, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.20", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 54, "texte": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c022", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c022", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "303", "page_fin": "303", "image_debut": 21, "image_fin": 21, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.19.3", "titre_corps": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.", "titre_sommaire": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 21, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.21", "debut_caractere": 1390, "fin_caractere_exclue": 1444, "texte": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c024", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c024", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "306", "page_fin": "306", "image_debut": 24, "image_fin": 24, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.20", "titre_corps": "Zdeněk Kratochvíl: Kresba.", "titre_sommaire": "Zdeněk Kratochvíl: Kresba.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 24, "page_imprimee": "306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.24", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "Zdeněk Kratochvíl:\nKresba."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c025", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c025", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "307", "page_fin": "307", "image_debut": 25, "image_fin": 25, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.21", "titre_corps": "Zdeněk Kratochvíl: Kresba.", "titre_sommaire": "Zdeněk Kratochvíl: Kresba.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 25, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.25", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 26, "texte": "Zdeněk Kratochvíl:\nKresba."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c026", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c026", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "308", "page_fin": "315", "image_debut": 26, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.22", "titre_corps": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "titre_sommaire": "O podstatné proměně duchové povahy naší doby.", "signature_source": "Rud. Procházka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 26, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.26", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3300, "texte": "O podstatné proměně duchové po-\nvahy naší doby.\nRud. Procházka:\n\nLeč filosofie intuicionismu není omezena jen co do rozsahu platnosti svých soudů,\nnýbrž iv jich povaze jako platných soudů založených na bezpečných intuicích vůbec. Jest\nto její odvislost od empirického materiálu, jež ji ohrožuje s této strany a filosofie Berg-\nsonova také zřejmě ukazuje charakter svého původu, určení zkušeností, z níž vyrostla.\nEmpirie jeho jest totiž jednostranně přírodní, především psychologická a biologická, stu-\nduje skutečnost duševní i fysickou, život organický i osobní, nevšímá si však skutečnosti\nkulturní, obecného žití a tvoření lidského, jež ukládá se v objektivních systémech vědy,\nmravnosti, právního řádu, náboženství, umění. Tím se stává, že iv duševním životě osob-\nním, pro který má přece tolik jemného a hlubokého porozumění, přehlíží právě to ob-\nsažné, co dává mu smysl a hodnotu, jeho orientaci k objektivnímu, jeho zájem\nna duchových statcích a jeho oddanost určitým řádům a službě určitých idejí. Život kul-\nturního individua není jenom pestrý proud stále nového a jiného, není ani pouhý orga-\nnický růst stále zkušenějšího a hlubšího vědomí. Jest to především práce o jistých úko-\nlech, boj a úsilí, přemáhání odporu a snaha o cíl, za ideály, které jsou objektivní. A te-\nprve loto nové určení, tento zákon autonomní, tato determinace, již sám si ukládá, tvoří\ndíla, jež jsou příklady a řády, jež znamenají život, ta osvobozuje, paralysuje a láme de-\nterminaci přírodní, determinaci vnějšími, vlastnímu lidství cizími motivy, af již leží mimo\nnebo v organismu samém. Bergson vycházející ze zkušenosti vlastní a opírající se pouze\no data přírodovědná neuvědomuje si vůbec tuto osvobodnou roli kultury, toho\nduchově objektivního, íranssubjektivního a nadindividuelního, ale přece lidského a kul-\nturní osobnosti příbuzného. Tím jest zaviněno, že již duševní jako takové pokládá za svo-\nbodné, tvůrčí, osobní přehlížeje, že takovým se teprve stává právě životem kulturním\na že může býti také docela mechanickým. Co platí o geniálním jednotlivci, neplatí obecně,\nnení lze vysloviti o životě duševním vůbec. Co Bergson nalézá v sobě, to tvůrčí bohat-\nství svobodného, osobního života, který jest původnější než kultura, jest jeho genialita.\nTento subjektivní zážitek tvořivé potence, jíž udivuje naši dobu, dává mu přehlédnouti\nobjektivní funkci kulturní, jež zdvihá teprve přírodní individua vlastní svou logikou z pod-\nlehlosti hmotě.\nTok projevuje se vliv jednostranné empirie Bergsonovy v samém centru jeho filosofie,\nvěd ný nátur alism XIX. st. Hlubokou introspekcí Bergsonovou objeven v nitru osob-\nnosti mohutný proud dění schématy psychologie jako vědy nepojatelný. Život objeven\nrozumu a jeho vědomí nadřazeným. Absurdním stal se tudíž nárok intelektuální formy\nna určení veškere skutečnosti a diktát poznaní některe vědy, z určité oblasti zkušenosti\nvyrůstající, v celém rozsahu života. Positivní filosofie Bergsonova ovšem jest odsouzena\npovahou svého orgánu - intuice - k esoteričnosti, rovněž založena na zkušenosti jedno-\nstranně přírodní není s to nevystoupiti, třeba sama překonala hlavní jeho blud, ze sta-\nrého naturalismu docela, nýbrž obměňuje jej pouze v biologism a nedovede zbavili se\ntudiz subjektivismu a psychologismu minulé epochy. Zůstává čiře theoretickou, všechen"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.27", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3479, "texte": "moderní aktivism, úsilí o hodnotnost a význam dění, o smysl a duchový obsah života jí\njest cizí. Leč veliký problém, který ona především vysunula opět v popředí a centrum lid-\nského zájmu, problém svobody není lze rozřešiti uspokojivě a dokonale bez rozvinutí\ncelého komplexu otázek souvisejících s pojmem kultury. A tak filosofie Bergsonova uka-\nzuje za sebe, dál v oblast zkušenosti universálnější, již respektovali v plném rozsahu zna-\nmená odhodlati se ku pronikavé revisi staré logiky. Odtud také všechny nesnáze pojmů\npravdy a skutečnosti, jež zaměstnávají kritiku pragmatismu i intuicionismu nabudou\nnového osvětlení a problém poznání nového smyslu. Cesta, na níž moderní filosofie do-\nspívá k nové orientaci o svém problému, aniž narazila na Charybdu pustého probabi-\nlismu, aniž utonula ve Scylle intuitivní mystiky je cesta Kantova.\nOsobnost a dílo Kantovo patří k těm činitelům kulturním, jichž působení neo-\nchabuje, nýbrž roste a mění se s dobou. Každá generace přibližuje se jim se svým\npsychickým laděním, hledá v nich odpovědi pro své problémové nesnáze, vybírá z ne-\nvyčerpatelnosti jich obsahu látky ku stavbě svého systému. Vztah obou jest vzájemný;\ndoba chápe veliké dílo, jehož hodnota a poslední smysl tkví mimo čas, svým způsobem\ndaným irracionální souvislostí proudu světového dění, vyzdvihujíc z neproniknutelného\nbohatství jeho celku ty momenty, jež právě jí jsou blízky a ve shodě s její vlastní inspirací;\nveliké dílo opět se své strany hledí uplatniti úplnost svých různorodých motivů, jíž prae-\nsentuje se v něm nepojatelná šíře a hloubka života. Proto po vyčerpání po-\nsitivního působení zákládáním a konstruováním dobového názoru dostavuje se nezbytně\nnegativní, reaktivní, kdy ony momenty díla, jimž dobové pochopeni, konkrétní svou po-\nvahou nutně jednostranné, bylo neznámo, uplatňují svou logickou váhu a touto oposicí\npřipravují a spolutvoří nový karakter kulturního žití. Období naturalistického positivismu\nrozčarované a nevýbojné, nedůvěřivé k duchovým potencím lidstva, zakládalo své od-\nmítání metafysiky, v jejímž pojmu zahrnovalo všechno ušili filosofického myšleni o niterne\na celkové pochopení života vůbec v těch partiích kriticismu, jež ukazuji subjektivní pod-\nmíněnost našeho poznání. Kant byl jí především autorem „kritiky čirého rozumu\",\njiž chápala především faenomenalisticky. Leč postupem, jak studium jeho filosofie po-\nkračovalo ku „kritice praktického rozumu\" a „kritice souzení\", shledána vní jako základní\nmocná tendence ku kladnému založeni všeho duchového snaženi člověka. Roz\ndrcení intelektualistní metafysiky, jež dosud pokládáno za vlastní zásluhu a podstatnou\nhodnotu jeho práce, objevilo se tu v širší souvislosti celku pouhým vedlejším výsledkem\njeho úsilí. Kant neresignoval na proniknutí smyslu a povahy naší existence, naopak jeho\ndílo ukazuje pravou cestu, dokumentujíc dosavadní postup jako nesprávný. Pojmy nejsou\nvěci a logický řád poznání není ontologickou formou skutečnosti, jak se naivně domní-\nvala dogmatická metafysika, leč kromě přírodního kosmu, který jest vyjádřen v systému\nfysiky, ale svou materií existuje mimo ni, nepřístupen tak „o sobě , j ještě jiný\nkosmos čiře racionální, jehož zákon jest v nás a jehož obsah vyrůstá z nás, kultura,\nsvět mravnosti a umění projevovaný v tvorbě a soudu morálním a esthetickém. Ra\ntohoto kosmu je právě tak objektivní, váže lidské individuum právě tak přísně ja o\nlogický přírodu. Odtud jeví se tedy subjektivita kategorií zcela opáčně než se stanoviska"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.28", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3471, "texte": "naturalismu. Jemu byla konstitutivní vadou lidského organismu, který nedovede vidět\npřímo a jasně skutečnost, jakou jest, od sféry kulturní jeví se však pravou objektivitou,\nzaručující bezpečnost a jednotu všeho poznání suverénním ovládáním látky formou\nRozumu, jež tvoří skutečnost, jakou býti má. - Doba, jíž vracela se zmocňováním síly\na tvůrčí potence ve všech oblastech kultury, nejprve hmotné, v technice a hospodářství,\npozději znenáhla i duchové, ve vědě, umění, sociální politice, náboženství i odvaha ku\nfilosofii t. j. k úsilí pochopiti celek a pochop iti se v celku, nalezla v tomto\nmotivu Kantovu základní osu své nové orientace, jíž určován jest pak vývoj logicistického\nnovokantismu, na němž sledovati lze měnící se raz dobové theorie, obrazící se tu právě\ntak výrazně jako naturalistické v psychologismu jeho starší periody. Ještě dříve však než ex-\naktní studium kantismu, dopracovalo se nového, adaequatnějšího a nové tendenci kulturní\nsympatičtějšího pojetí mistrova díla, byl to Rudolf Eucken, myslitel osamělý, vzdá-\nlený cest, jimiž moderní filosofie prodírala se k novému názoru, který dospěl, nejsa si\ntoho plně vědom, k posicím, k nimž ukazoval i směřoval duch transcendentálního kri-\nticismu. Naopak Eucken cítil se dokonce na rozhodujících místech v oposici proti němu,\nnetuše, že potírá tu spíše literu, historicky podmíněnou, nebo ještě častěji chybný výklad\nžáků, synů doby naturalismu, nežli vlastní smysl a intenci díla Kantova. Nejvlastnější\nmotiv i konečný účel práce jest u obou téže povahy: jest praktický. Oběma záleží nej-\nvíce na mravním činu člověka. Jich pozornost obrácena jest tudíž týmže směrem: ku sféře\nduchové tvorby lidstva. Konkrétní ráz práce určován jest ovšem celkovou povahou\nepochy. Kant patří osvícenství, jest intelektualista, intelektualism byl jím překonán právě\nže v něm vyvrcholil, proto orientuje se na racionálních systémech kulturních, na vědě\nna theorij toho kterého životního oboru; Eucken naopak vyrůstá v době volného roz-\npjetí člověka, jest to tudíž život sám, dění, práce, z nichž staví, voluntarism moderní je\nv nem vyčerpán ze všech možností - a tudíž také překonán. Odtud jich rozdíl a leckde\nprotiklad; jest dan východiskem, nikoliv smyslem, povahou a úkolem práce. Proto mizí\nKanílÍTU mo<Jerním, který basi mathematické přírodovědy nahradil historií a při-\nblížil se tak co nejtěsněji životu a jeho dynamismu. Tu jest pak i místo styku s druhým\nproudem modernosti, jenž přichází se strany opáčné, od sféry přírodní, ale biologií a\npsychologu usti také v život: pragmatismem a intuitivismem.\nŽivot jest tedy tím velikým jednotitelem všeho moderního duchového úsilí. V něm fest\nzna nového idealismu v nejširším a nejhlubším významu tohoto mnoho zmítaného\na mnoho zneužívaného slova, té nové citovosti, nového niterného ladění, toho přílivu\nnových stav a nových míz v starý kmen kultury. Veškero vědomí doby rythmováno jest\ndnes tímto tušením, pocitem, nutkáním i představou života. Vše, co myslí a chce, co žije\ndusevne, vi a naplněno jest především tímto právě, že žije. Dnes opět platí, že život\n\"eJ7S^°,dnotou' ba lépe ještě: život jest dnes základní hodnotou, prvníma\njí ay .kladem' vse ostatní jest již v něm, rozvíjí se jedině z něho, měří se jedině\n* V°?nUje ?OUíe z \"eho- Není lze mluviíi ° Pojmové zřetelnosti toho všeho, není\nňnS M T' ZekpreSV,edčer!ř ° tom a nutnost zdůrazňování toho žene představitele\nnového az k obrazoborectvi a k nepřátelství rozumu. Všechen proiev kulturní fatdn.s"}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.30", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3440, "texte": "zmítán pravou bouři vět a gest. Ti, kteří se cítí v těsném kontaktu s prudkým žilobitím\nmoderního života, jenž ve svých centrech starého i nového kontinentu nabyl docela\nnové povahy, barvy i formy, pohrdají vším, co neshoduje se s překotným tempem dění\npřítomnosti zachycovaným kinematy. Manifesty futuristů vyjadřují nejhlučněji tuto změ-\ntenou vitalistní náladu. Leč filosofie, jejíž pojem jest právě v theorii, v kritice, nemůže se\noddávati extaticky tomu podvědomému, temnému, zmatenému vztlaku organických sil,\nkteré pudí k pohybu a přeměně, aniž znají směr a cíl. Úkol myslitele jest právě v analysi,\nv racionálním pochopení a zdůvodnění toho, co se stalo a co se děje v žití modernosti,\nv jeho kontrole a zkoumání na oněch věčných kriteriích lidského usilování o sebe-\npoznání a autonomii ducha, konečně v rozlišení, aby bylo lze stanovití positivní a nega-\ntivní, postaviti proti strhujícím kalným proudům skutečnosti bezpečné vědomí o tom,\nco býti má.\nFilosofie pragmatismu a intuitivismu nejsou schopny právě pro svou irracionální\npovahu podati toto rozlišení, založiti tento rozdíl, postavili se v jistém smyslu proti životu,\nto jest mimo život. Filosofie právě proto, že degradovala v nich rozum, zbavila ho jeho\npovýšené, nečasové posice, zbavila i sebe toho specifica, jež ji odlišovalo od umění a ná-\nboženství kriticismu a stala se ze soudce interpretem života, hlasatelem skutečnosti,\njeho dítětem jako poesie a mystika. Pragmatism a intuitivism vyznávají život, oni ho\nnechápou. Bergson popírá, že by život vůbec mohl býti pochopen a učí milovati jej.\nSympathie rozlije nitrem přísvit intuitivního poznání, jímž sdělí s námi kosmos veliký\nrythmus chvějící jím od nekonečna do nekonečna. To jest vše. A pragmatism ve svém\npraktickém a čiře lidském postoji nerozumí vůbec otázce racionálního pochopení života\na jeho kritice. Člověk sleduje určité cíle, jako individuum i jako druh. Jeho život jest\ncharakteristický právě tímto aktivním rázem. On viiskuje svou podobu světu. Přizpůso-\nbuje ten neurčitý a tvárný objekt, jehož odpor cítí svému přání. Skutečnost není, nýbrž\nvzniká takto, žitím roste. Ale neroste jen objekt, nýbrž na něm a jím i subjekt.\nČlověk a jeho cíle se mění s výsledky jeho práce. Rozum a kultura plynou v tomto\nproudu. Kritika jest tudíž možná jen ve službě života. Hierarchie účelů je dána mírou\njeho užitku. Co činí život bohatším a větším, je kladné.\nLeč irracionalism, který vymstil se metafysice intuitivismu, že učinil ji tak esoterickou a\nnedopustil dospěti k jakékoliv elhice, k jakékoliv otázce po hodnotách a účelech, zatížil\nethiku pragmatismu (který tu má všechen svůj smysl) tímže subjektivismem, znemožnil\nobecné, ten který bod místa a času přesahující hledisko. Neboť jde životem, který jest\npohyb a všechno založiti nějaký určitý klad nebo zápor. Jak rozhodnouti, přispívá-li ten\nonen jev vzestupu nebo sestupu života, nemám-li pevných cílů, na nichž bych směr cesty\nzjistil. Pouhý cit psychické jistoty osobní nebo dobové není právě kriteriem objektivním.\nDuch individua ani období není materielně jednotný. Jak rozhodnout, na které straně\njest pravda ? Pragmatism nevěří v pravdu, zná jen pravdy, ale to jest jen symptomem,\nže sam jí nemá. Jeho pravdou jest duchová skutečnost sama, ale vše jest nic. Poněvadž\nžití jest nikánf, jest vždy vznik jednoho zánikem druhému a naopak. Jak tedy zjistili,\nkde jest pravý klad ? Abych se dověděl o směru života, abych mohl určit, co jest v něm"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.31", "debut_caractere": 31, "fin_caractere_exclue": 1346, "texte": "kladné a co záporné (neboť obé jest v něm, i smrt jest projev života), musím dovést vy-\nstoupiti nad něj, octnouti se mimo proud. Pragmatism i intuitivism naopak postuluji\nsestup do něho, a třeba prvý byl subjektivistní, vyzdvihoval člověka a jeho práci, druhý\nobjektivistní, nořící se v proudy obecného tvůrčího vývoje, upírají oba pozornost ku\npřítomnosti a její pohybu a znehodnocují trvalé a platné. Tyto specificky moderní filosofie\nvycházejí z oné nejpohnutější a nejvřelejší sféry života: duševní a nedovedou se vybaviti\nze závratí tohoto prudkého kmitání. Měla-li moderní filosofie nabýíi opět pevnosti a bez-\npečnosti podkladu musila se obrátiti k oné oblasti života, jež jeho divoký a zmatený po-\nhyb podrobuje kázni a svírá ve formu: ku sféře duchové. Po orientaci psychologické musila\npřijíti logická. Proti irracionální náplni života, jež vzedmula se proti všem hrázím, bylo\nnutno uplalniti opět formalism racionálního hlediska, mělo-li se dospěti k jednotě a řádu.\nV tomto smyslu působila a působí filosofie Euckenova. Kotví rovněž v životě a jeho\nplodném pádoc, jeho hluk a ruch, práce a zmítání, všechen ten mohutný projev volní\nhýbající dnes Evropou, jest i jemu datem základním. Leč nikoliv konečným. Jemu ne-\nzáleží na volnosti a rozpjetí pro pouhou rozkoš pohybu. Život jako život není hodnotou,"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.32", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3574, "texte": "v\nnýbrž nositelem všech hodnot i nehodnot, mohutným tokem kalu i zlatého písku. Člověk\nnedovede ani radovati se prostě z pocitu žití, má určité své intence a postuláty, tvoří a\nočekává výsledků. Pragmatism velmi dobře proti intuitivismu uvědomuje si humanism\nnašeho života. Jenže utkvívá v bezprostředně subjektivním a relativním. Přestává na\naktivitě a intencionalitě lidského života samé a neptá se po objektivních a pevných\nkriteriích jeho pravdy. Leč má-li býti vůbec organisován chaos světového dění, není lze\nčekat, až protikladná úsilí se vyrovnají a převaha určité strany stvoří novou pravdu, nýbrž\ntřeba vědomím pracovali pro pravdu, aby to, co platí a tudíž býti má, se stalo, nikoliv\naby to, co se stalo, již tím nabývalo sankce a povahy hodnotného a platného. Pojetí\npravdy nemůže ovšem po Kantovi míti významu poznání transcendentní skutečnosti.\nSkutečnost transcendující vědomí jest veliký život sám a o adaequatním poznání toho,\nponěvadž jest věčnou změnou, možno mluviti právě jen ve smyslu Bergsonově sply-\nnutím s ním. Člověk však ku své práci a životu plně vědomému potřebuje jiného poznání,\npoznání účelového a hodnotného. To chápe správně pragmatism. Jenže při své výlučně\npraktické posici řeší jen poměr člověka a jeho vůle k danému jako materiálu a nehledí\nkriticky, to jest autokriticky, na všechen projev lidského snažení, neřeší celkové povahy\nducha a smyslu jeho činnosti. Život roste a přeroste tudíž každou formuli, jíž má býti\npřeveden na jednotný výraz, polemisuje pragmatism proti racionalismu. Nikoliv však\ntak, aby nebyl stále týmž, sebou samým totiž, odpovídá filosofie kultury. Život kulturní\nnení pouze ruch a změna něco trvá v universálním pohybu, kultura sama. Jsou to formy\nkulturního projevu, jež sice postupující zkušenost naplňuje stále novým a novým obsahem,\njež však ve svém formálním charakteru v tom, čím býti chtějí, co žádají, co přikazují, se ne-\nmění a tak i naše přibývající zkušenost neznamená svou proměnou nic jiného než niterné\nprojasnění, zlepšení přiblížení se věcnému účelu. Tak náboženství, umění, mravnost, právo\nzůstávají stále týmž právě určitě karakteristickými projevy ducha, řadami kulturními, for-\nmami, jichž kulturní náplň mění se s dobou, aniž však porušila jednotu a souvislost smyslu.\nDogma, stil, právní řád, vládní systém, jsou skutečnosti a jako takové podléhají toku\nžití, ve své hodnotnosti však, jako projevy ideí v poměru člověka k tajemství (nábožen-\nství), tvárného výrazu světa, jak se jeví duchu umělcovu, osobností, době (umění), spra-\nvedlivého řádu společenského, politicky i hospodářsky (právo) trvají s lidstvím, mají plat-\nnost absolutní a existenci věčnou mimo proud času. Neboř náležejí ku specifické oblasti\nracionálních entit, která jest docela odlišnou realitou „třetí říše\", nepodobná sféře „já\"\n(skutečnosti psychické) i „ne-já\" (skutečnosti fysické). Soud je základním jevem této po-\ntencované skutečnosti. Tvoří svým výrazem a = a nebo 2X2 = 4 platnost, která trvá ne-\nodvisle od náhodného uplatnění ve vědomí člověka. Jest soběstačná bez ohledu na uznání\nči neuznání, myšlení či nemyšlení tím kterým mozkem. Všechny kulturní formy jsou\ntakovýmito systémy soudů, jež svou platnost nezakládají na uznání a existenci ve sféře\nlidského dění, nýbrž naopak ji teprve povznášejí, uplatňujíce se k hodnotné a bezpečné\nexistenci. Všechno co jest na nich materiálního náleží ovšem skutečnosti, prostoru a době.\nŽádný mravní názor, právní řád, stil umění není věčným, ale věčnou jest mravnost, právo,\numění, náboženství, věda. Žádná věta fysiky, článek víry, umělecký čin není dedukován"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.33", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1108, "texte": "z axiomů logiky, náboženství, uměni, nýbrž každý jest projevem nové, osobní zkušenosti,\nale každý měří svou hodnotu na apriori vlastní ideje, neboť ta jest určitou attiudou lid-\nského ducha. Pravda jest tedy v sebepoznani ducha, který rosta zachovává svůj kara-\nkter ve svých formách projevu. Jest třeba obráiiti svou pozornost zpět ke kulturnímu dílu\nlidstva a studovat jeho souvislost a jednotu, aby bylo lze postaviti se kriticky k tomu, co\nstále novým a novým tryská v duších. Rudolf Eucken stal se iniciátorem tohoto hnutí,\nkteré pro volnost nezapomíná na zákon a pro nové na kladné. Jemu jest život lidstva\nživotem universální osobnosti, jež se mění pouze, aby stale více splňovala sebe saťnu.\nModerní německá filosofie, orientující se na historii a pracující o logice kulturní, usiluje\nv tomto smyslu o interpretaci života. Vitalistnímu radikalismu obou nových, netradičních\nfilosofií dostává se tak korektivu odtud, kde brutální přelom tradice znamená barbarství.\nModerní ušili o novy vyraz nového žiti nemůže byti než zápasem o novou formu, nový\ntvarný jeho zákon ve smyslu věčného kulturního účelu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c027", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c027", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "311", "page_fin": "311", "image_debut": 29, "image_fin": 29, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.22.1", "titre_corps": "Ant. Procházka: Kaktus.", "titre_sommaire": "Ant. Procházka: Kaktus.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 29, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.29", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 23, "texte": "Ant. Procházka:\nKaktus."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c028", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c028", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "313", "page_fin": "313", "image_debut": 31, "image_fin": 31, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.22.2", "titre_corps": "Pyramida v Papantle v Mexiku.", "titre_sommaire": "Pyramida v Papantle v Mexiku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 31, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.31", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 29, "texte": "Pyramida v Papantle v Mexiku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c029", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c029", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "315", "page_fin": "315", "image_debut": 33, "image_fin": 33, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.22.3", "titre_corps": "Petr Kropáček: Studie štítu.", "titre_sommaire": "Petr Kropáček: Studie štítu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 33, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.33", "debut_caractere": 1124, "fin_caractere_exclue": 1152, "texte": "Petr Kropáček:\nStudie štítu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c030", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c030", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "316", "page_fin": "316", "image_debut": 34, "image_fin": 34, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.23", "titre_corps": "Josef Gočár: Soutěžný návrh na Spořitelnu v Pardubicích.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Soutěžný návrh na Spořitelnu v Pardubicích.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 34, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.34", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 56, "texte": "Josef Gočár:\nSoutěžný návrh na Spořitelnu v Pardubicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c031", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c031", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "317", "page_fin": "317", "image_debut": 35, "image_fin": 35, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.24", "titre_corps": "Josef Gočár: Přístavba k ville.", "titre_sommaire": "Josef Gočár: Přístavba k ville.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 35, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.35", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 31, "texte": "Josef Gočár:\nPřístavba k ville."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c032", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c032", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "318", "page_fin": "318", "image_debut": 36, "image_fin": 36, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.25", "titre_corps": "Pavel Janák: Návrh na Žižkův pomník. Varianta architektury.", "titre_sommaire": "Pavel Janák: Návrh na Žižkův pomník. Varianta architektury.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 36, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.36", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 59, "texte": "Pavel Janák:\nNávrh na Žižkův pomník.\nVarianta architektury."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c033", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c033", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "319", "page_fin": "319", "image_debut": 37, "image_fin": 37, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.26", "titre_corps": "Pavel Janák a O. Gutfreund: Návrh ze soutěže na Žižkův pomník.", "titre_sommaire": "Pavel Janák a O. Gutfreund: Návrh ze soutěže na Žižkův pomník.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 37, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.37", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 62, "texte": "Pavel Janák a O. Gutfreund:\nNávrh ze soutěže na Žižkův pomník."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c034", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c034", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "320", "page_fin": "320", "image_debut": 38, "image_fin": 38, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.27", "titre_corps": "J. Škára: Návrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně. Detail průčelí.", "titre_sommaire": "J. Škára: Návrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně. Detail průčelí.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 38, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.38", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 66, "texte": "J. Škára:\nNávrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně.\nDetail průčelí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c035", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c035", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "321", "page_fin": "321", "image_debut": 39, "image_fin": 39, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.28", "titre_corps": "J. Škára: Návrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně. Řez.", "titre_sommaire": "J. Škára: Návrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně. Řez.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 39, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.39", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 55, "texte": "J. Škára:\nNávrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně.\nŘez."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c036", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c036", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "322", "page_fin": "322", "image_debut": 40, "image_fin": 40, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.29", "titre_corps": "Petr Kropáček: Studie ze soutěž. návrhu na Spořitelnu v Pardubicích. Detail.", "titre_sommaire": "Petr Kropáček: Studie ze soutěž. návrhu na Spořitelnu v Pardubicích. Detail.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 40, "page_imprimee": "322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.40", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 76, "texte": "Petr Kropáček:\nStudie ze soutěž. návrhu na Spořitelnu v Pardubicích.\nDetail."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c037", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c037", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "323", "page_fin": "336", "image_debut": 41, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30", "titre_corps": "Kronika a poznámky", "titre_sommaire": "Kronika a poznámky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.41", "debut_caractere": 43, "fin_caractere_exclue": 1406, "texte": "Kronika a poznámky\n\nArcosovy prosy.\n\nZa rok 1913 otiskl René Arcos několik\nsvých prosaických prací zejména ve dvou\nčasopisech: „Les Bandeaux ďor\" a „L'effort\nlibře\". Jedna z nich byla přeložena v Měsíč-\nníku. Tyto práce tvoří souvislou řadu, v níž\nkaždá následující stojí nad tou, jež jí před-\ncházela ne nějakou novostí, která leckdy\njest stotožňována s vývojem, ale větší čisto-\ntou, jakou se jeví to, co již v základě bylo\nobsaženo v práci čajově nejprvnější. A to\njest právě krásným u Arcose, jak stále jde\nk větší a větší jasnosti svého výrazu, k větší\nčistotě svého nazírání, jak pracuje do hloub-\nky i výšky, stoje stále na onom podkladě,\nna nějž jej postavila jeho přirozená povaha,\njeho talent a jeho životní názor. A jistě tato\npráce na své vlastní individualitě jest hrdin-\nštější a úctyhodnější než jakékoliv experi-\nmentování, konané jen za tím cílem, aby\nbyl učiněn nějaký nový objev, nebo jaká-\nkoliv změna. Proto také jako na krásný\npříklad hlubokého a pozvolného vnitřního\nvyvíjení pokládám za nutno upozorniti na\nArcosovy práce.\nJeho prosy mají jen zcela úzkou thema-\ntickou nit. Kdosi jede vlakem a proti němu\nusedne cizí dáma. Starý chovanec chudo-\nbince marně očekává návštěvu svého syna\nv pouliční kavárně. Muž, který chce roz-\ntrhnouti svazek, jímž jest poután ke své mi-\nlence, přichází večer do zahrady se rozlou-\nčili před svým odjezdem."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3329, "texte": "Tyto obsahy jsou pouze jakýmisi fakty\nnebo ještě spíše příležitostmi. Neboť oprav-\ndový děj nalézá se v Arcosových prosách\nv jiné sféře. Kolem základních dějů vytváří se\na vznáší nové dění, které vyvěrá na všechny\nstrany z duše některé súčastněné osoby jako\npohyblivý a prchavý material, prostírá se\na opřádá po ostatních osobách, jež se hlavní\nosoby jakkoliv dotknou, i po věcech, které\nse zjevují na dějovém jevišti. Na prvý po-\nhled se zdá, že toto dění, které jest projevo-\nváno konstatováním množství vzájemných\nvztahů, jimiž jest vše spojeno s ústřední oso-\nbou tohoto děje, jest vytvářeno jenom ze\nzjemnělého psychologického pojímání. Ale\nnení tomu tak. Toto pojímání jest nejenom\nširší a bohatší, než jakým bývalo dříve jen\ntéměř fysiologické pozorování změn a stavů\nduševních. V ně jest shrnuto všecko cítění,\nchápání, pojetí hmotné i metafysické, na-\nzírání vědomé i intuitivní, zkrátka jakoby\nvšecka stajená činnost duše vybavovala svoji\npráci a sdělovala se všecka a zároveň.\nProto mají prosy Arcosovy nehmotnost\na prosvitavost a jsou rozvěšeny jenom na\nněkolika málo pevných, předem daných\nbodech jako průsvitné, ale nesmírně husté\npředivo. Při tomto cílení k abstrakci, k pro-\nžívání ve světě, kterému zemskost a tělesnost\njest pouze pevným základem (avšak nikdy\nnějakým útočištěm pro dokumenty) hrozí\nvždy nebezpečí, aby abstrakce se nezvrhla\nv theoretisování, aby vysoko vyzdvižené\npředstavy a pojmy neztratily své smyslnosti\na skutečnosti ve svém světě a neproměnily\nse ve spekulativní, knižní a neživé obrazy\na slova.\nPrvní z pros Le Soir dává nejplněji tušiti\ntoto nebezpečí. Zde nezbavíte se dojmu, že\njest pouhým theoretickým zpracováním du-\nševního děje v člověku, při náhodném se-\ntkání ve vlaku nebo zcela theoretickým uva-\nžováním o možnostech, o skutečnosti, do-\nčasnosti, pomíjivosti nebo věčnosti. Stáváte\nse jenom pohlížejícím divákem i tehdy,\nkdy nalézáte v práci kus sebe sama. V po-\nzdějších prosách mizí již tento nepříjemný\npocit.\nZ úvah stává se skutečné prožívání, z mate-\nrielnosti uvažování skutečné očištěné vidění\na pojímání. V nejkrásnější prose L'adieu\nstává se z vás bezděčný účastník zastřeného\na kouzelného dění, které se vlní mezi dvěma\nlidskými bytostmi a jste vpiati v ně, v jejich\nrovinu, jakobyste byli jedním z jejích před-\nmětů, nebo součástí okolí, ve kterém se děj\nloučení odehrává.\n\nFrant. Langer.\n\nRichard Weiner: Usměvavé odříkání.\n(V komisi Aloise Srdce v Praze.)\n\nKnize R. Weinera především nelze upříti\nvlastnost tak touženou u všech mladých lite-\nrátů, totiž že je moderní. To znamená, že\nopírá se o literární tradici jen tak dalece,\njak jest nutno, a že její autor převážně ak-\ncentuje sebe, svoji přítomnost a své\nvztahy k okolní přítomnosti. Než kdežto v\nleckterých ostatních zjevech, jež se posled-\nním časem u nás vyskytují, jest o tuto vlast-\nnost pouze snaženo, avšak za každou cenu\na každým způsobem, takže převládá zde\nsnaha-vůle a chtění, které jest vyhnáno až\ndo křečí a násilností, zatím co výsledek jest\nplaný a nehorázný R. Weiner prostě po-\ndává výsledek toho, jak cílí sebe samotna\na jak cítí právě to, nač pohlíží či o čem uva-\nžuje, prostě a lidsky, třebas napiatě a hlu-\nboce. A všechny kladné vlastnosti jeho sbírky\nvyvěrají z tohoto prostého a lidského nazí-\nrání i jednoduché poměry, které nalézá mezi\njednotlivostmi, i to, že se nikde neuchyluje"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3299, "texte": "k všedním, stále se opakujícím a z knihy do\nknihy přecházejícím obrazům a thematům,\ni že jest ustavičně věcný, přímý a bezpro-\nstřední. Jeho pocity, poznatky, vědomé vzta-\nhy jsou bohaté, tak četné, že se někdy kupí\nna sebe bez přítrže a leckde zatěžují a činí\nnedosti srozumitelným obsah jeho veršů.\nJinde naproti tomu jsou uvedeny v přesný,\njednostejný rytmus, ve vyrovnaný básnický\ncelek, z jehož vlnění vystupují jasně a zře-\ntelně: Le déjeuner sur I'herbe, Musée de\nČluny (III.), Jean Baptisté Chardin, Na příští\nzklamání, Usměvavé odříkání a jiné básně,\nve kterých jest překonána improvisační ná-\nklonnost básníkova. Kniha Weinerových\nveršů má nad to svou osobitou dikci, v níž\njest četná zásoba slov a významů, přejatých\nz abstraktní, někdy i vědecké řeči, které lec-\nkdy dodávají větě upiatost a škrobenost,\njinde a to častěji rozšiřují její hloubku, či-\nníce z ní jakési nové úsloví nebo přísloví.\nTo opět spočívá na míře prostoty a nechtě-\nnosti, s jakou se Weiner dovede vyjadřovali.\nOpět plus, které plyne ne ze snahy, ale z při-\nrozené podstaty. A totéž stejně se jeví v jeho\nveršových formách, které se vyznačují čet-\nnými modifikacemi, v nichž jsou stejně za-\nstoupeny strofické vazby jako proměnlivý\nrytmus, pravidelnost vracejících se přerý-\nvek i plynulost nebo překotnost volného\nverše.\nA tak jest tato sbírka veršů, jejichž duch\njest více usměvavý než odříkavý, v nichž jest\nvelmi mnoho víry a při kterých jest tato víra\npodepřena a potvrzena opravdovým vnitř-\nním cítěním básnickým, stejně schopným\nrozumové meditace jako obdařeným cito-\nvým bohatstvím, zdravou basí dalšího mož-\nného vývinu. A nic není tak radostného jako\nzdravá base.\n\nFrant. Langer.\n\nAntonín Sova.\nAnt. Sova, který v tomto roce oslavil své\npadesátiletí, jest vedle Březiny a Saldy mladé\nliterární generaci z jejích předchůdců nej-\nbližší. Jeho cesta vedla širokým obloukem\nod realismu až k epoše, v níž se právě na-\nchází a která jest charakterisována širokým\nuvědoměním života, úsilným zbavováním\nse všech skepsí a radostným zdůrazňováním\njeho kladů.\nPod uměním Sovovým jakoby proudily\ndva proudy. Prvým z nich jest jeho velmi\nvnímavé cítění sebe samotna uprostřed\nvšeho. Z tohoto osobního lyrismu vzniká\nbohatost a jemnost, s jakou se jeho pocity\npřetvářejí ve slovní obrazy, z jeho opravdo-\nvosti se rodí teplá nálada, kterou jsme nad\nnimi rozechvíváni, i stále laskavá sdílnost,\njíž jest milo naslouchali. Druhým jest citli-\nvost pro záchvěvy dění, jsoucího kolem něho.\nSova ze svých vrstevníků nejhlouběji vy-\njádřil prchavé a neuvědomělé cítění člověka\nsvé generace. Ale vyjadřuje nejenom cítění\núzkého okolí. Jako reakce na celé dobové,\nskoro sociální cítění, ovšem osobně prožitá\na přeíormovaná, jest jeho kniha „Dobro-\ndružství odvahy\", podobně jako dříve celo-\nnárodní cítění vzbudilo jej k širokému gestu\nbásně „Theodoru Mommsenovi\".\nTam, kde jest Sova dnes (kniha „Žně\"),\nblíží se obě tyto složky k sobě a mohou\njednoho dne dojiti klassického, harmoni-\nckého splynutí. Klassického, protože prošly\ndlouhou životní zkušeností, jsou výsledkem\nkaždého jednotlivě uváženého kroku a jsou\nprosty pouhého experimentu nebo záliby.\nHarmonického, protože cítíme z této knihy,\njak to, co dříve bylo jen podnětem, stává se\ndnes součástí básníkovy osobnosti, jehož cit\nse nyní rozlévá do širokého neosobná, aby"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3365, "texte": "z něho vyvážil to, co dříve vyvažoval ze svého\nintimního osobná. Tak se zde vytváří roz-\nsáhlá plocha, kterou se Sovovo dílo plně stýká\ns tím, oč se snaží nynější literární generace.\n\nKubistická výstava v Manesu.\n\njsme rádi, že máme tak hojnou příležitost\nshlédnout tolik příkladů omylů nového vý-\ntvarnicoví, ku poznání špatných cest a ku\nsnazšímu pochopení děl dobrých srovná-\nním. Není však ani možno dost se ohradit\nproti honosnému a chvástavérriu způsobu\nuvádění této výstavy u nás. Započal Merce-\nreau seskupením výstavy, přednáškami a\núvodem katalogu a dále v jeho tonu pokra-\nčují jeho čeští součinitelé bratři Čapkové.\nMercereau přišel k nám v představě mesiáše\nnaší kultury. Měl dvě přednášky, jedna lite-\nrární, o níž i spřízněná „Scéna\" píše, že nám\nneřekla nic nového a jak jest nízké niveau,\nna které si nás Mercereau vyzvedl. Druhá\nbyla o výtvarnictví se vztahem k přítomné\nvýstavě. Nevím, snad je Mercereau dobrým\nbásníkem, ale soudě dle části této předná-\nšky publikované v katalogu, nemá autor ani\nzdání o nejprimitivnějších pojmech výtvar-\nnictví, přes to, že přichází ze samého centra\nvýtvarné kultury.\nPostavíme-li se na stanovisko umění,\na jest si toto nutno stále připomínali dnes,\nkdy proud sensace a spekulace s uměním\nčiní tolik zmatků a zároveň nároků na oce-\nnění, najdeme na celé této výstavě obsahu-\njící 188 děl 35 tak zv. umělců jen několik\nobrazů nějaké hodnoty, jsou to především\nobrazy Frieszovy, které nám připomínají,\noč výše stojí Derain, dále z části jedno zá-\ntiší Marchandovo a pak snad celkem ale již\nslabé věci Kieslingovy a Lhoteovy. je cha-\nrakteristické, že těchto několik jedině pří-\npustných věcí jest rázu expressionistického,\nu nás již sdostatek známého (Friesz byl zde\njiž r. 1910) a tedy nehodící se do okruhu\npředváděného kubismu. Jádrem výstavy je\nGleizes a Metzinger. Gleizes má zde celý vý-\nvoj od r. 1908, kdy maloval ještě zcela kon-\nvenčně, jest zde tedy i pro laika názorný\nobraz celé jeho osobnosti. Akvarely z roku\n1908 jsou takové übohosti, že i na výstavě\n„Jednoty\" by se nedobře vyjímaly. A kva-\nlita všeho ostatního jest zcela táž; v čem\nrůzní se další obrazy od prvních, je jen ku-\nbisující manýra, t. j. obrazy tyto jsou docela\nšpatně naturalisticky malované genry jako\nty z 1908, jen je na ně přilepeno, jakoby\ndodatečně teprve hranaté, plošné trakto-\nvání, přejaté z naprostého nepochopení\ndíla Picassova a Braquova a více snad je-\nště vzniklé vlivem názvu „kubismus\", jímž\nbyly jako nadávkou charakterisovány hned\nna počátku obrazy Picassovy a jež značí\npo česku asi krychlovost nebo hranatost.\nOvšem podobné označení bylo velice ne-\nvhodné a nevýstižné. Ale na podobné eti-\nkety čekají vždy již chabé osobnosti, jako\nna znak příslušnosti, hrdosti a zneuznání,\nučiní si z nich prapor, pod nímž se žene do-\nbývat svět. Znak a v malbě manýra. Proto\nza tento termín vtěsnaly se všecky slabé a\nzároveň spekulující osobnosti malířů, po-\ndobně jako druzí za futurismus a nyní mají\nplná ústa oněch -ismů, jimiž chtějí otřásat\nsvětem. U nás v Čechách zašlo se však ve\nsměšnosti toho ještě dále. Nejen že akcep-\ntovaly se hned od počátků díla těchto ku-\nbistů (Fauconier, Metzinger, Archipenko a\nYan Rees ve Volných Směrech redakcí J.\nČapka), že byla učeně vykládána, ale též na-\nšlo se hluboké a jiné než v Paříži zdůvod-\nnění termínu „ kubismus \". Arch. Hofman\nvykládá v loňském roč. V. Směrů, že „ku-"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3358, "texte": "bus\" je tvárný prostor a Picasso že je archi-\ntekt malířských kubusů. Dnes však po půl\nroce zapomínají bři Čapkové na toto hlu-\nboké, „principielní\" odůvodnění a píší kde\nse dá, na př. v Lumíru: „Kubismus, toto\nslovo jest jen přezdívkou, jež vzniklo zcela\nnahodile.\" Což dříve toto pánové nevěděli?\nNež k výstavě. Druhým hřebem výstavy\nje Metzinger. Zde jest třeba zmíniti se dříve\naspoň sumárně o novém umění. Formální\npodstata všeho vskutku nového a dobrého\numění, jehož představiteli jsou Picasso a\nBraque, spočívá ve větším bohatství, zmno-\nžení a dokonalosti tvárných prostředků.\nTyto prostředky týkají se vždy ve své první\na hlavní podstatě ve všech uměních chá-\npání plastiky a prostornosti, a každá vývo-\njová změna, která nadchází, je vždy způso-\nbena hlavně změnou názoru na tyto dva\npodstatné elementy. Formálně dochází no-\nvé umění oproti umění dosavadnímu ku\nplošnosti a sice proto, že má-li dosáhnouti\nvíce než trojrozměrné hmotnosti, kterou\nvyjadřuje forma umění minulého, je nutno\ndosud dominující třetí rozměr omezit. Není\nto však plošnost orientálců a primitivů, jež\npro nás dnes jest chudobou, je to plošnost\nzbohacená, obsahující v sobě ne méně,\nnýbrž ještě více než jen třetí rozměr. A toto\nvíce jest dění, jakožto příčina a též výsle-\ndek života; tedy život oproti dřívější mrtvé\nhmotnosti. Jest třeba zbavit se této mrtvé\nhmotné přítěže, by mohl v abstraktním\npojmu plochy rozvinout se sám život. Ploš-\nnost ona není tedy bezobsažnou a není ani\njiž plošností, protože se hloubí před námi\ndo nekonečna, obsahuje v sobě nedozírný\nprostor nekonečno a zde jsme u důvodu\nvšeho umění.\nNekonečnost věčnost absolutno. Pro-\nmítnout náš život a náš svět v zrcadle ne-\nkonečná, v absolutno. Opakuji to již po ně-\nkolikáté. Bratři Čapkové nazývají to něme-\nckým filosofováním a nebeským pískem.\nMercereau říká cosi podobného o těchto\nznámých faktech v katalogu. Nyní snad bra-\ntři Čapkové prokouknou, když mají toho\nsankci. Či snad jéstě budou zaměňovat věč-\nnost za věcnost? Jak zdá se, odsuzují páni\nvěčnost spolu s náboženstvím, kteréž pojmy\nse jim asi kryjí, a pak též s idealismem.\nKdyž tedy zbavuje se nový malíř charak-\nteru formy trojrozměrnosti, t. j. vytvoření\ndojmu skutečné hmotnosti ilusivním způ-\nsobem, stínováním forem, kulacením, ilu-\nsivním vystupováním, perspektivou, a sku-\ntečného prostoru, musí dát za toto ochuzení\nnejen náhradu, ale ještě mnohem více, když\njiž jednou měl potřebu a odvahu dřívější\nprostředky odstranit. Dříve podávala se pla-\nstika předmětu jednopohledová a jaksi jen\nreliéfní, chudá, ilusivní nové umění chce\npředstavovat plnou realitu, zmnoženou,\nzbohacenou skutečnost našeho světa a ži-\nvota a to je hlavní důvod vzniku a doža-\ndování se životního práva pro toto umění\na nikoli jak Mercereau tvrdí, že příčinou je\ntechnický pokrok, věda, dokonalost foto-\ngrafie a kina.\nJe tedy prostému rozumu chápatelno, že\nnové obrazy nemohou obsahovati ony pod-\nstatné formální složky umění minulých, tedy\npředevším ilusivní vymodelování kulatých,\nhmotných tvarů předmětu. To však shledá-\nváme téměř na všech obrazech kubistické\nvýstavy. Příčinou je nepochopení nové for-\nmy, důvodu, proč odhoditi formu bývalou.\nJak mohou být pak díla dobrá, když im-\npulsivní předpoklady nebyly pochopeny.\nU Metzingera je toto tím nápadnější, pro-\ntože používá mnoho plošností, převzatý to\nvzhled z Picassa, ovšem plošnosti po vět-"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3362, "texte": "šine chápané zas jen malerielně, plachty\nlodic, zdi domů, ornamentální záclony a ta-\npety; části obličejů mají pěkně masovou\nbarvu a jsou docela konvenčně kyčařsky\nstínovány, rovněž ruce a válečky prstů atd.\nÚdy jsou pak pokrouceny a přeřezány (do-\nslovně). Činí právě jako u Gleise dojem ka-\nrikatur a zmrzačenin. Typickým dokladem\nk tomuto je také „složený\" portrét od Ri-\nvery. Příčinou toho je mateři elní, neumě-\nlecké chápání - nedostatek talentu. K tomu\nMetzinger rád používá kde jen možno or-\nnamentů, spirál, kvítků atd., tedy duše ma-\nlicherná, malby povrchní, dekorativní, na\nvídeňského Klimta silně vzhledem i kvali-\n\"V\ntou upomínající. Čapkové chválí si u tohoto\njeho methodičnost a jasnost podání. Jasné,\naž příliš všecko průhledné. Metzinger slyšel\nasi něco o více prostorech v obraze a proto\nzcela mrtvě a popisně klade vedle sebe stří-\ndavé součásti krajiny, zcela kyčařsky oby-\nčejně malované, strom, vodu, krajinu v dáli\natd. a takto methodicky počíná si všude.\nHlavním zástupcem sochařství je tu Ar-\nchipenko. Má zde sošky nazlacené zřejmě\nfalešným pozlátkem, podobné osekaným,\nněkde nemožně na jednu stranu přihnutým\npahýlům, jež K. Čapek nazývá elegantní,\njednoduché, jako součástky podivuhodných\nstrojů. Formálně je to chudoba. Připadá to\njakoby obyčejné sošky byly okleštěný tak\nže z nich zbudou jen nevkusné pahýly. Tedy\nméně než to, stále tak kaceřované „statické\"\numění a náhrada nijaká. Poslední práce\nArchipenkova je „cirkus Medrano\". Při\ntomto napadá mimoděk dojem, který má\ndivák, vstoupí-li do velkého sálu výstavy:\ncirKus, varieté, jarmark, kde vše křičí, pere\nse a hledí upozornit. Umění kubistické\numění. Tedy cirkus Medrano. J. Čapek píše\no tom: „Kolorovaná plastika ze dřeva, ple-\nchu a skla, věc velmi půvabně a přesně\nkonstruovaná, která svým nezvyklým\nmateriálem vydražďuje diváky k posměš-\nkům\". Archipenko užívá zde místo plných\núdů jen plošné desky. Vidí však, že to ne-\nstačí, ale dál neví si rady. Vezme tedy barvy\na na tyto plochy noh, rukou a plošná ko-\nlečka ramen přimaluje docela starým, ku-\nbisty vehementně odsuzovaným obyčejným\nzpůsobem ilusi stínovaných válců a koulí.\nTak pomáhá si z nouze. Na místo, aby vy-\ntvořil tvary bohatší starších, kombinovaným\nskladem ploch, jak to činí na př. Gutfreund,\nsahá üboze a nemožně k prostředkům sta-\nrého malířství. A o těchto sochách tvrdí K.\nV\nČapek v Lumíru oproti Gutfreundovi, že\nvycházejí z čisté sochařské, plno-\ntvárnéformy. Ostatní pomalování této\nsochy barevnými pruhy je odvozeno asi\nz Delaunayova orfismu, a je bezpodstatné,\nspíše na podivnou reklamu než na účin vy-\npočítané.\nVětšina obrazů v této výstavě hemží se\npodobně jak u futuristů genrovými motivy,\nhon na jeleny, footbal, ženci a p., zájmy\nstarších naturalistních malířů. Není náho-\ndou, že dobří noví malíři nezabývají se po-\ndobnými scénickými a literárními zájmy a\nomezují se jen na to nejmenší (zátiší, hlava,\npoprsí, nejvýše 2 figury), jako není náho-\ndou, že žádný z dobrých impressionistů ne-\nmaloval na př. ukřižování, nemohl ne-\nsměl. Umělec zná své příkazy a možnosti -\nkyčař dovolí si vše.\nPodobnou scénou je též obraz de la Fres-\nnaye, dvě pohmožděné figury u stolu, pod\nstolem (doslovně) krajina, na nebi boule\nmraků a nějaké praporce, vše sprostě na-\ntřeno a o této lakýrnické práci píše p. K. Ča-\npek: „veselý a srdečný obraz nedoceněného\nde la Fresnaye\" a J. Čapek: „sympaticky pů-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3421, "texte": "sobi velký obraz de la Fresnaye pěkně zmo-\nženým plátnem, působícím osvěživě svými\ndobře ovládnutými barevnými massami a\nsvým jadrným a mužným podáním/' Toto-li\npíší bři Čapkové, pak vůbec nemají práva\nu nás soudit ani nejhoršího člena „Jed-\nnoty\". O českém oddělení na výstavě\nmožno říci, že jak kvalitou, tak tendencemi\nnevystupuje z rámce celé výstavy.\nKubín chce se snažiti o komposiční kon-\nstrukci a hlavně o harmonické dělení plochy\nobrazu, odvozené z formátu obrazu, a na\nšpatném pochopení této zásady zakládá\ndnes celou svoji odlišnost a novost. Rozdělí\nsi rám na díly, a plochy vzniklé spojováním\ntěchto a často rohů obrazu, prostě natírá\nbarvami. A teprv dodatečně přimaluje ná-\nznaky figury, a nazve to třeba ticho, radost,\npokora atd. Z těchto názvů usuzuje asi K.\nČapek, když píše: „obrazy téměř mystické\",\na dále: „nové a cenné pokusy\". Není zde\nžádné vytváření, žádná plastická představa,\njen mechanické, geometrické dělení plochy\na dodatečné pokládání barvou.Typický pří-\nklad módní horečky podivnosti, novosti a\noriginelní odlišnosti, třeba za cenu umění.\nObrazy Spálový ve smyslu expressionisti-\nckém jsou úplně nevýtvarné, bez každé mož-\nnosti prostoru, nedostává se jim citelně jem-\nnosti cítění a přednesu. Tento špatný expres-\nsionismus není už ani jen kubismem, ale prý\n„kubismem rustikálním\". Tak dalece se již\nu nás kubismus specialisuje, ovšem zase po\nvzoru francouzském, kde Apollinaire roze-\nznává několik jeho druhů a K. Čapek jeho\ndělení po něm papouškuje třeba: „To je\npravý realistický či „vědecký\" kubismus\" a\njmenuje pak v jedné řadě Picasso, Braque,\nRivera, Síma a j. Před obrazy j. Čapka\npředevším si zopakujeme všecko to informo-\nvání a namlouvání o samostatnosti vymý-\nšlení, leč ku podivu, odevšad hlásí se již\nznámé detaily (Picasso). Ale jsou používány\njaksi nesměle, snad ze strachu před prozra-\nzením, značeny často jen jako náznaky sla-\nbou barvou, aby tam byly zdomácněly a\nnikdo jich neviděl. Stejně jak u P. značené\nvlasy, nos, struktura barvou i pastou, stejné\nnáznaky plastiky forem. Rozdílnost však a\nV\nto kardinální, kterou Čapkům přiznám, je\nnejen ve špatné aplikaci těchto P. složek, ale\nhlavně v celkovém účinu. Čapkovy obrazy\njsou dekorativní, t. j. nevýtvarné, plocha\nobrazu zůstává plátnem, tupou stěnou ne-\nprolomitelnou, divák stále se cítí vně, před\nnimi jen, kdežto u každého dobrého obrazu\njsou možnosti prohloubeného prostoru a\nhlavně však u dobrých děl nového umění,\nkde náš cit má možnost postupu bohatstvím\nnakupených forem a ploch prohlubování do\nnekonečna. A tato vlastnost neprostorovosti\nje společná všem novým obrazům léto vý-\nstavy a poukazuje na jejich neuměleckost a\ntím na nedostatek talentů.\nCo hlavně ale při obrazech J. Čapka na-\npadá, je naprostá nehybnost a statika (slovo,\njímž bři Čapkové kaceřují vše minulé). Ob-\njekty jsou zde bez nejmenší živosti, mrtvé,\ncož je již také v souvislosti s nedostatkem\nprostorovosti. Chápání tedy nezasáhlo tu\nkořenů, je v podstatě staré, s nesměle při-\nlepenými etiketami novosti a tato neúplnost,\nnedostatečnost a umělecká nedokonalost je\nV '\npříčinou, proč obrazy Čapka a všech ostat-\nních kubistů liší se od dobrých nových\nobrazů.Vyhlašovaný predikát samostatnosti\na odlišnosti je, zdůrazňuji, ve všech těchto\ndílech důsledek špatného pocho-\npení děl Picassa a Braquea a špat-\nného používání jejich složek,vja-\nkémsi zakrnění jen. Není to tedy ctnost, jak\nse důležitě Čapky rozhlašuje, ale chudáctví."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3445, "texte": "Především jedná se vždy o to, je-li dílo dobré\nnebo špatné. A tu jsme u podstaty všeho\npsaní bří Čapků. Nikdy nenapíší přímo a\nrozhodně, je-li věc umělecky dobrá či ni-\nkoliv. Vždy jen charakterisují, protože hájí\ntendenčně věci, o kterých nemohou napsat,\nže jsou dobré a haní ty, o kterých by psali\njinak, kdyby byli sami před sebou upřím-\nnými. Vždy jen kladou epitheta na př.: „dy-\nnamické komposice Mondrianovy nebo Bol-\nzovy, jež jsou absolutní, nic objektivního ne-\nzobrazující\", a používaná „kriteria\" (jen ná-\nhodně vybráno): strojovost, elegance, zají-\nmavost atd..., sošky Archip. elegantní, jed-\nnoduché, jako součástky podivuhodných\nstrojů\" atd. stále jen vábné přívlastky, kde\nvšak zůstává stanovisko kritika třeba k této\n„absolutnosti\"? Je jedním z mnohých po-\nblouzení malířů tato „absolutnost\". Nemají\nna mysli určité představy objektu ani pro-\nstoru chtějí jakousi obdobu hudby, jen ja-\nkýsi rytmus vln, linií a barev. Podobné chtění\nnebylo ve výtvarnictví nikdy přípustno, na-\ntož nyní v novém umění, které je nejreel-\nnějším uměním všech dob. Tyto „zásady\"\nfalešných modernistů za každou cenu zase\nvznikly naprostým nepochopením díla Pi-\ncassova, kde laik často zprvu vůbec před-\nmětu nevidí. K nim patří Mondriau, Bruče,\nKandinský, Kupka.\nK výstavě v Mánesu jsou připojeny ještě\nnávrhy architektů. V nové architektuře byl vy-\nsloven názor o plošné tendenci, potřebě re-\ndukování prostorů architektonických výtvar-\nným způsobem v plochu a ovšem zase v plo-\nchu aneb lépe opačně, je ploš-\nným výrazem a zhuštěním všech vnitřních\nprostorů a ostatek je rozvedením tohoto\nprincipu do důsledku. Je tomu obdobně jak\nv sochařství i malířství: kde převádí se fak-\ntická hmotnost a konkrétní plastika v pla-\nštiku abstraktní, v úplnou plošnost, na roz-\ndíl od propagované kubistické hmotnosti a\nobjemovosti, kteráž je jen důkazem dosud\nstarého myšlení.Ve Stylu arch. Hofman zdů-\nrazňoval naproti tomu platnost skutečných\nobjemností a „Kubusů\". Je zajímavo, že na\nnynější výstavě Manesa arch. Hofman nemá\nvůbec ani jediného ze svých obvyklých ku-\nbistických t. j. škatulovitých a špalkovitých,\nsymetrických návrhů staveb, nýbrž jen samé\nU Hofmana je jednou z ploch\nomezujících skutečný prostor architektury, a\nta plocha je jen jistým způsobem trakto-\nvána, zůstává tedy stále jen mrtvou plochou\nbez možnosti prohloubení. Stojí proti sobě\nvýtvarné a zároveň iniciativní hodnoty a od-\nvozená povrchní manýra (dekorativnost).\nJe to zase kubismus, starý způsob chápání\nprostoru s novou, kubisující jen manýrou,\nobdobně jako ve všech malbách výstavy, a\nnásledkem této příbuznosti zapadá též archi-\ntektura dobře do toho programu. O jmeno-\nvané architektuře K. Čapek píše mimo jiné\nvrcholné chvály: „zcela nové a vysoce dů-\nležité architektury Hofmanovy\" a jinde zas:\n„návrhy arch. Janáka jsou těžko uchopi-\ntelný a jeho poslední, dosti choulostivou\ncestu by bylo možno posoudili jen po po-\ndrobnější revisi jeho dnešní práce\".\nK. Čapek píše, že kubistická výstava je\nrovnocennou dřívějším výstavám orientu-\njícím vývoj u nás, výstavě Impressionistů a\nNeodvislých jakožto poslední meta a zapo-\nmíná při tom, že tuto úlohu vyplnila již\nloňské jaro Skupina (to ovšem nebylo v Má-\nnesu) a sice dobře a rovnocenně oněm jme-\nnovaným minulým, když vystavila nejlepší\na jediné dosud umělecké zástupce nového\numění z Paříže, Picassa, Braqua, Deraina a\nGrise. Přišli tedy bratři Čapkové nejen pozdě\n\n* V „U. M.\" č. 6.-7. bylo reprod. průčelí P.Janáka."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3326, "texte": "se svými činy, ale přinesli jen nechutné od-\nvary z celého světa a dnes s Mercereauem\nnamlouvají našemu publiku, že je to nej-\nbohatší výstava světa a dávají ji jako pří-\nklad vší moderní krásy —, místo které před-\nkládají hnus. Co do počtu výstava zůstává\ndaleko za Berlínským podzimním salonem\na za „Neodvislými\". Picasso v Mánesu nikdy\nnevystavoval jak tvrdí J. Čapek mezi řádky,\na smysl důvodů, proč dobří umělci nejsou\núčastni výstavy, takéjnení správný. Je pravda,\nže Kahnweiler má zásadu nevystavovat své\numělce s kubisty, ale proč, J. Čapek neřekl;\nprotože jak on tak jeho lidé nechtějí se\núčastnit výstav tak nízkého niveau, kde sne-\nšeno vše možně paumění. A důvod, že\nPraha má pověst špatného uměleckého tr-\nžiště, je chabý, čehož důkazem je loňská\nvýstava Skupiny, těch umělců, kteří v Má-\nnesu chybí.\nJe nechutným psát o podobných zjevech,\nv našem kulturním životě. Všecky ty po-\nvrchní osobní zájmy nechaly by nás zcela\nlhostejnými, protože v umění se nedá prostě\nšvindlovat, kdyby záležitosti ony nestaly se\nsvým způsobem až příliš naléhavými dnes,\nkdy v názoru na umění je tolik desorien-\ntace a zmatku. Bři Čapkové a společníci,\nmísto aby plnili kulturní úkol ujasnění a\ntříbení, na který se povyšují, činí sami co\nnejvětší chaos svými přemety.\n\nVincenc Beneš.\n\nJak se píše.\n\nKollekce futuristických maleb vystavená\nnedávno v Praze zavdává příčinu dodatečně\npoohlédnout se po určitém pokroku v kri-\ntičnosti u našich domácích příznivců a stou-\npenců futuristů. Když v „Uměleckém Měsíč-\nníku\" postavili jsme se proti -ismům, když\nod počátku neustávali jsme poukazovali na\nzakuklené zpátečnictví futurismu a špatnou\nkvalitu t. zv. kubistů, J. Čapek u příležitosti\nFauconierovy výstavy, v článku kubisty Met-\nzingera a v soustavném referováni spolu\ns jinými prohlásil se pro „široký proud\",\nneboť prý „v tomto živém proudu mají\nvšechny -ismy svoje oprávněné místo a do-\nkazuji svobodnou intensitu\". Od té doby\nvyplýtvala se ve „Volných Směrech\" všechna\npéče, aby tyto kongeniální veličiny kubismu\nbyly skrývány pod ochranná křidla a urov-\nnala se všem stejná oprávněnost, třeba na\núkor dobrého uměni, kdežto kvalita ať úmy-\nslně či nikoliv hodila se přes palubu, po-\ndobně jako Neumann: „Hoďte si třeba Pi-\ncassa přes palubu\". Největši práci však při-\npravil Fauconier, reprodukovaný společně\nMetzingerem ve „V. Směrech\" A tak držíce\nse své průpovědi: „V umění není možno\nbýti neomylným \"prohlašovali jednou: „Do\nhnutí kubistického lze z h r u ba přičísti i Pi-\ncassa a Braqua\"; futuristé jsou z moderny\n„nejradikálnějšími revolucionáři\", aby třeba\nna téže stránce milostivě přiznali, že „v kubi-\nstickém směru zvlášť slibným se jeví\numění P. Picassa\". Při každém jmenování\nmoderny nebo Picassa nebo Braqua úmy-\nslně dodávali: „a celý jejich živý a inten-\nsivní proud\", aby nikdo nezapomněl na\ntyto ostatní existence. Zrozenínového -ismu,\na sice orphismu, ihned slavnostně přivtělili\nk svému živému proudu. „Orphisté připo-\njují vedle všech sensací barevných i elementy\nmalířsko-hudební\", píše VI. Hofman ve „Vol.\nSměrech\" a o Kupkovi, který prý je stoupen-\ncem tohoto -ismu, referuje se tamže: „Znám\nKupkův boj. Kéž jej šťastně vybojuje. Při-\nvede lidi k tomu, aby zavrhli jako on pro-\nstor a vůbec hmotu v prostoru?\" J. Čapek\nu Metzingerova článku chrání všechny stou-\npence -ismů, neboť prý tento článek „může"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3305, "texte": "vzbudit nepřízeň též u těch, kdož z ultra-\nmontáního zaujetí aznervosy prohlašují\nvalnou část spolučinitelů v novém umění za\nšarlatány a za umělce nedostatečného\nvýznamu\". Výstava futuristů v Praze, sou-\nstavné poučování a konečně i sama moc\nkvality jinak, dle nich, jen „slibných\"\numělců, působila na tyto zastance -ismů\njako konečně působí na všechny laiky tak\nneodolatelně, že se odhodlali k harakiri a\nneslyšnému salto mortale ve svém kritickém\nžonglérslví veřejně před publikem. Tak ně-\nkteré z futuristů hodí na krk Moderní Re-\nvui,vůdceorphistů Delaunayevjednom\nz posledních čísel „Lumíra\" prohlásí za sta-\nrého (J. Čapek: „obrazy Delaunayovy mohly\nby se rovněž zařaditi do nějakého postim-\npressionismu\") atd. atd.\nCelý slavně valící se proud obratem ruky\nscvrká se na dva průbojníky moderny. Ně-\njak divně rychle ona pověstná „nervosnost\"\nzachvátila tyto kdysi klidné přitakače všemu\nproudu a nekvalifikovanosti.\nVýstava tak zvaných kubistů s Gleizem\nv čele, proponovaná v Mánesu na únor, in-\nscenovaná J. Čapkem a Mercereauem v Pa-\nříži, zavdá snad podnět našim futuristům\nvypustit i tyto dva „z proudu\" a prohlásit\nse sami bratrskou kritikou Karla Čapka za\nsamospasitelné a samostatné proudovce a\nostatní (třeba nás) za tupé kopisty Picassa\na Braqua*) a za tanečníky kol zlatého telete.\nNebof dle úsudku A. Nováka a K. St. Neu-\nmanna bylo prý by už na čase neohlížet se\nna cizinu a byl by čas, aby v Čechách již\nvznikl nějaký odlišný domácí -ismus. Dne\n30. března 1913 však J. Čapek Cie myslili,\nže „v Čechách nebyly dosud žádné roz-\nhodující umělecko-formální obnovy nale-\nzeny a nebudou tak ihned vynalezeny\".\nA zdá se též,že sami io i dnes uznávají,\nneb dle doznání p. Tausigova ve Scéně dělá\nse nad celým Almanachem 1914 kříž aze\nvšech básní a jiných literárních příspěvků,\nz nichž na př. Fischer prý „si obohatil svůj\nslovník o několik výrazných slov\", prohla-\nšuje se za jedině kladný čin theorie od V.\nHofmana. Když vše ostatní je nemohoucně\nnegativní, tedy aspoň takové theorie jsou\npositivní, na př.:\nNeumann: „Genius spoléhá se na svůj\npud, netheoretisuje\". K. Čapek: „S geniem\nnaopak je spojeno vědomí a theoretičnost\".\n„Vol.Směry\",referát z pařížského Salonu:\n„Bezradnost formová jest v Légerovi, jenž\njest kubista bez vnitřní nutnosti. Picabia kon-\nsternuje, člověk by u něho řekl bluff\". —J.\nČapek: „Z Francouzů vývojově nejzajíma-\nvější jest Legera Picabia\".\nJ. Čapek: „Futuristé na rozdíl od nového\nfrancouzského tradicionalismu přinášejí po-\nžadavek co největší modernosti a neodvis-\nlosti od všeho umění starého; pařížští ma-\nlují nehybné, statické stavy přírody, což je\nvede ke kultu minulosti a posléze k masko-\nvanému akademismu\". VI. Hofman teď\npo roce o těchže futuristických obrazech:\n„Správné vyjádření nestatického prostoru\nhmoty nebylo však dosud důsledně prove-\ndeno nikým (z futuristů).\"\n„Vol. Směry\", čís. 5.: „Italští futuristé jsou\nnejradikálnějšími revolucionáři. Jsou vel-\nkými popírači jakékoliv tradice, neboť hle-\ndají styl pohybu, o nějž se dosud\nnikdo nepokusil\".\nVI. Hofmann nyní: „Futuristé jsou pře-\nchodné úkazy, i s vůdcem Marineltim;\nvýznam tohoto hnutí jest jen lokální. Po-\nvrchně pojímají složité otázky moderního\nmalířství. Způsob, jakým pracuje Severini,\nje jakýsi dekorativní a styli sovaný\n\n*) Stalo se již. J. Čapek v „Čase\" dne 8.-IV. 1914."}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3188, "texte": "impressionismus. O důslednost či zmo-\nžení theorie rozbíjejí se ostatně všichni\nfuturisté.\"\nV\nJ. Čapek před rokem: „Podkladem\ntvorby futuristů není theorie, nýbrž zcela\nvýznačný a do jistých důsledků rozvinutý\nnázor. Vycházejí od předpokladu v š es vě-\ntového dynamismu. - Styl, který z tohoto\nnázoru má vzniknouti, bude stylem pohybu,\numěním naprosto novým; jejich obrazy, jež\nvyjadřují pocity absolutně moderní atd.\"\nJ. Čapek před rokem: „Nyní tu jsou\nještě další důsledky pohybového názoru\nfuturistů. Pohyb a světlo ničí mateři e 1-\nnost\". Hofman po roce: „Futuristé\ndospěli k zdůraznění, či spíše k zhmot-\nn ě nj světla a pohybu.\"\nJ. Čapek před rokem: „Prostorové nazí-\nrání Picassovo i umění futuristů i přes to,\nže mají málo společného, mohou se doku-\nmentovali obrazy plně uzavřenými a\nvyjádřenými obsahovými jedno-\ntami. U obrazů, kde je názor futuristů nej-\nvysloveněji vyjádřen, můžeme shledali v ý-\nznačnéformové odlišnosti od ostatního\nsoučasného nového umění, ale právě tam\ntaké se nejlépe k němu přiřazují důsledností,\ns jakou po svém způsobu vyjadřují mnohé\núkazy z toho, co by se mohlo nazvati tradicí\numění XIX. stol. Vždyť skutečně ani umění\nPicassovo není reakcí na impressionis-\nmus.\"\nHofman po roce: „Futuristé nedovedou\ntuto (svou) smíšeninu spojili v nějakou prin-\ncipiální a čistou soustavu právě svojí\nrůznorodostí a komplikovaností podání při\njednom obrazu. Vlastní snahy moderního\numění směřují naprosto jinam, k samobytné\numělecké principiálnosli, přísnosti a korekt-\nnosti, jížovšemcestoufulurismuni-\nkdy by nebylo možno dosáhnout i.\nV našem hnuti působí nejvíce vý-\nznam Picassův. Metzinger a Fauco-\nnier rozkládají iělesa ve formální části, jež\njakoby zmontují v plnou kompaktní pla-\nstiku, která se od starých obrazů liší v celku\njen zevním kubisujícím oděním.\"\nČapek, 8. č. „V.Směrů\": „Mnozí snaží se\nvyřaditi Deraina, Picassa a Braqua, jakožto\njedině hodnotné zjevy. Není snad adorace\njednotlivých zjevů vlastně estétstvím a příliš\nkultivujícím stanoviskem?\"\nVedle VI. Hofmana, jenž charakterisuje\nchuť moderní architektury jako strohou,\nsyrovou, barbarskou, bez potřeby líbivosti\natd., pomáhá mu ji charakterisovat J. Čapek\nv „Lumíru\": „Sochy Archipenkovy působí\ndojmem až elegantním a líbezným,\nzajímavé hlavně tím, že způsobem plasti-\nckého podání nejvíc se přibližují k chara-\nkteru moderní architektury atd.\nPodobné moderní věcnosti vylaborované\na nesoucí znaky „samostatného vymýšlení\na snažení dávají ovšem potom odvahu „bez\nmilosrdenství\" napadnout jiné mínění, jak\nto za všechny učinil Kodíček na článek\nKramářův v Uměleckém Měsíčníku; Neu-\nman posloužil opět v Lid. Novinách zprávou,\nže Um. Měsíčník se stal „jednostranným a\nmalicherným\" a pochvaluje si Scénu s pře-\norganisovanými Futuristy, jako Martenem\na j. Brojili proti patřičnému charakteriso-\nvání Fauconiera, Kubistů a Futuristů v článku\nKramářové, v odsudcích a\njiných a nyní Hofman s Čapky za půl\nroku potom vše podepíše a opíše a před\npublikemsvémukardinálnímu „zásadnictví\"\ndá vale. V literárním a kritickém světě se\ntomu říká necharakternost, nevěcnost neb\nnesamostatné myšlení. U nich však se to\nkryje s pojmy temperamentu, vývoje, samo-\nstatného vymýšlení a lásky k experimentu."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3352, "texte": "Neuman, jehož dávno známý íheoretický\npathos pudí ho k stálé zpovědi (o jeho\nbásních nemluvím), nemůže přirozeně ve své\ntemperamentnosti pochopiti „malicherné\"\nrozdílnosti mezi různými -ismy a mezi\nvlastním tvořením. Obrazně mohl by však\npochopili, že jako mezi anarchistou, ná-\nrodním socialistou, sociálním demokratem\na křesťanským sociálem jsou určité, po pří-\npadě kardinální rozdíly, tak je tomu nějak\ntaké v umění. A přece býti vším najednou\naneb sankcionovat celý tento „živý\" soci-\nální proud vzhledem k tomu, že všichni\njsou synové dnešní moderní doby, nelze\nv politice doporučovat.\nNeuman točí si v íheorii modernu dle\nsvého starého naturismu smíchaného s na-\nturalistickým blouzněním, a jsa odkázán na\nreprodukce v U. Měsíčníku a Volných Smě-\nrech, odhaduje v posledním čísle V. Směrů\nCézanna na pouhý talent, kdežto současně\nAleše iaxíruje na genia. Měřítkem však ne-\nbylo mu nic jiného, než že Aleš byl „neča-\nsový\" aneb jinak dle J. Čapka „trvale ča-\nsový\" t. j. „stál zcela osamocen a mimo\nplynoucí vývoj umělecký poslouchal jen\nsvého neomylného ingenia a kašlal na\nvšechno t. zv. theoretisování\", neměl nic\nspolečného s aeroplány, s gramofonem a\ntovárním komínem a přes to „kvetl, kvetl\nstále stejně, neomylně, nemohl jinak, bylo\nmu lhostejno, co tomu kdo řekne, a nikoho\nrozumného nenapadlo, že by měl kvésti\ntak neb onak způsobem jinačím\". Dle této\ntheorie obáváme se, že si redakce Volných\nSměrů objedná nový článek pro repro-\ndukce svých „beztrestně nečasových\" členů\na že stejně s nimi (na př. Lauda, Wiesner,\nHonsa, Sejnost, Skramlík, Vondrouš, Pol-\nlak, Lada Novák, Klusáček, Šikanedr a\npozůstatí dnešní impressionisté budou pro-\nhlášeni za genie a sice ze stejného důvodu,\nže „naslouchají toliko nemilosrdnému, ka-\ntegorickému vnitřnímu hlasu, který nemá\nco činiti se zákony soudobé naší esthetiky\",\nže se „vysmívají jako jiní geniové přímo\nneb nepřímo esthetickým názorům doby\"\na že „jejich harfa zní, zní, nemůže jinak,\ndokud struny nebudou přetrhány\". (Vol.\nSměry).\nDnes dle theorie Neumanovy z Volných\nSměrů pěstuje se talentnictví, poněvadž\n„talent je zcela po lidsku řiditelný a hně-\ntitelný\" a redakce V. Směrů „nestojí před\nním nikdy bezradna\", jak dokazuje prakse,\nže místo kvality propaguje se futurismus,\nGleizes,Fauconier, Mondrian,Šejnost, Honsa\natd. Takoví lalenti „prostší, lidštější a ob-\nčanštější než genius - jsou jednoduše za-\njímavější než genius, jako všechny věci lidské,\npřelidske jsou zajímavější než věci božské,\na my (říká Neuman) máme před nimi milý\npocit bezpečnosti\". Taková sofistika jest\nhlavně již moc starou tradicí (ačkoliv dle\nScény páni jsou proti tradici), dle které byly\nVolné Směry vždy pěstěny. - Tam byli\npřinášeni Sidaner, Henri Martin, Cottet a\nBesnard, kdežto praví a „možní impressio-\nnisté\" museli stále čekat, až před nimi budou\nmíti v Cechách „milý pocit bezpečnosti\",\nzatím co ve Francii za nimi přicházela ge-\nnerace za generací. Když již však tolik nebyli\nživotu českému nebezpečni a nosily se ve\nVol. Směrech reprodukce, stále ještě v origi-\nnále (Gogh) „sklamával\" redakci, kdežto\nsoučasně Sargent a Whistler nedráždili, byli\nmilí, protože (dle Neumana) „nevzbuzo-\nvali toliko úctu a strach, jak to činí každé\ntajemství, to jest nevědomost, při níž jsme\nse přistihli\". Před takovými Besnardy,\nWhistlery, Gleizy, Fauconiery a futuristy\nstaré vedení Vol. Směrů s nynějším, dle"}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.53", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 906, "texte": "rady Neumanovy může nebojácně volat:\n„jsme z jedné krve, ty i já, vhoďme si třeba\nPicassa přes palubu.\"\nV poslední době však kuráž, nebáti se ani\nmoderny „kubistické\", dostoupila vrchole,\nkdyž Neuman (dle 1. č. Vol. Směrů) ve-\nřejně vyznává, že nebojí se ani před Spá-\nlovým obrazem z r. 1912, „jedním českým\nrustikálně kubistickým obrazem\", ačkoliv\npřiznává, že zažil již podobné rozčilení před\nobrazy Muncha a L.v. Hoffmanna!\nL.v. Hoffmann musel tedy čekal opět na\nčeského kritika, až bude r. 1913. svou hod-\nnotou stavěn vedle Muncha. Neuman jme-\nnuje Špálův obraz rustikálním kubismem.\nNevím, co kubismem mini možná, že dle\nněho Munch, Matisse jsou též rustikální\nKubisté. Jesliže však kubismus dle vynálezu\nNeumanova zplodily aeroplány, beton,\nelektřina, pak (ježto těchto vymožeností na\nvenkově nestává) musí logicky vyvodit, že ru-\nstikální kubismus pochází od parní mlátičky."}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2155, "texte": "Uměl. Měsíčník, poněvadž nepolemisuje,\nnemá možnost zakročovat pokaždé, avšak\nkojí se naději, že zakročí vždy pan Arne\nNovák, nebol' dle jeho vlastních slov v Pře-\nhledu: „všichni tito budou v něm míti\npřísného kritika\".\nNebudeme též s nikým polemisovat. Toto\nje uvedeno jen v zájmu umění, protože\nnikdo z publika do všech těch „činů\" ne-\nvidí a jako bilance za celý čas. Nemáme\nzásadu polemisovat, budeme zase tiše, lidé\nnejsou zde pro hádky, ale aby pracovali.\nPoznámka redakce:\n„Umělecký Měsíčník od svého počátku stál proti\nfuturismu a t. zv. pro u d u kubistickému a trvaje stále\nna stanovisku kvality, uváděl jediné skutečné\numělce Picassa, Braqua a Deraina. Naproti tomu pp.\nČapkové Si Co. postavili se „samostatně\" na stranu\nfuturismu a kubismu, téměř proti Picassovi. To byla\ntaké jedna z příčin rozloučení těchže pp. od Skupiny.\nPp. Čapci S> Co. neustávali pak především úfočiti na\n„U. Měsíčník\" a Skupinu, pro její odpor k futurismu\na vrcholem útoku byl loni útok „Přehledu\" na článek\nDra. Kramáře proti -ismům, který „U. Měsíčník\" při-\nnesl v č. 5. Celá obsáhlá kampaň, vedená proti nám,\nposkytuje materiál, který musí být konečně předložen\nveřejnosti.\n\nEmil Filla.\n\nVýstava J. Obrovského\n(v Obecním domě v březnu 1914).\nVelký soubor obrazů Obrovského nepři-\nnáší v náš názor o jeho umění nějaké změ-\nny. Je to stálé opakování téhož, pohybující\nse jen v okruhu, ležícím naprosto mimo\noblast umění, a dnes je u Obrovského již\njisto, že hranici této domény nepřekročí.\nVše, co tento náš malíř produkuje a co to-\nlik se líbí nejširšímu publiku, není krása u-\nmělecká, leč je jen pěknost a líbivost, kterou\nobdivujeme u krásných výkladních skříní\nnebo ladnost záhonů květin, krásných žen,\nrůžových západů atd., jen hezkost a ladnost\nobjektů, tedy záliby ne umělecké, ale mate-\nrielní, kterých Obrovský je neúnavným sna-\nšečem; liší se od obratného a vkusného a-\nranžéra výkladů jen zručností reprodukční.\nVšecko to psaní t. zv. kritiků, jež je v sou-\nhlasu se zálibami i nejposlednějšího diváka\no tvořivé fantasii a bohatém koloritu, je jen\nnaprostým nepochopením vskutku oprav-\ndové tvořivé činnosti a o funkci barvy a ko-\nloritu v dobrém obraze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c038", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c038", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "323", "page_fin": "323", "image_debut": 41, "image_fin": 41, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.1", "titre_corps": "IV. Výstava Skupiny V. U. v Obecním domě.", "titre_sommaire": "IV. Výstava Skupiny V. U. v Obecním domě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.41", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 41, "texte": "IV. Výstava Skupiny V. U. v Obecním domě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c039", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c039", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "323", "page_fin": "324", "image_debut": 41, "image_fin": 42, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.2", "titre_corps": "Arcosovy prosy.", "titre_sommaire": "Arcosovy prosy.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 41, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.41", "debut_caractere": 63, "fin_caractere_exclue": 1406, "texte": "Arcosovy prosy.\n\nZa rok 1913 otiskl René Arcos několik\nsvých prosaických prací zejména ve dvou\nčasopisech: „Les Bandeaux ďor\" a „L'effort\nlibře\". Jedna z nich byla přeložena v Měsíč-\nníku. Tyto práce tvoří souvislou řadu, v níž\nkaždá následující stojí nad tou, jež jí před-\ncházela ne nějakou novostí, která leckdy\njest stotožňována s vývojem, ale větší čisto-\ntou, jakou se jeví to, co již v základě bylo\nobsaženo v práci čajově nejprvnější. A to\njest právě krásným u Arcose, jak stále jde\nk větší a větší jasnosti svého výrazu, k větší\nčistotě svého nazírání, jak pracuje do hloub-\nky i výšky, stoje stále na onom podkladě,\nna nějž jej postavila jeho přirozená povaha,\njeho talent a jeho životní názor. A jistě tato\npráce na své vlastní individualitě jest hrdin-\nštější a úctyhodnější než jakékoliv experi-\nmentování, konané jen za tím cílem, aby\nbyl učiněn nějaký nový objev, nebo jaká-\nkoliv změna. Proto také jako na krásný\npříklad hlubokého a pozvolného vnitřního\nvyvíjení pokládám za nutno upozorniti na\nArcosovy práce.\nJeho prosy mají jen zcela úzkou thema-\ntickou nit. Kdosi jede vlakem a proti němu\nusedne cizí dáma. Starý chovanec chudo-\nbince marně očekává návštěvu svého syna\nv pouliční kavárně. Muž, který chce roz-\ntrhnouti svazek, jímž jest poután ke své mi-\nlence, přichází večer do zahrady se rozlou-\nčili před svým odjezdem."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.42", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2352, "texte": "Tyto obsahy jsou pouze jakýmisi fakty\nnebo ještě spíše příležitostmi. Neboť oprav-\ndový děj nalézá se v Arcosových prosách\nv jiné sféře. Kolem základních dějů vytváří se\na vznáší nové dění, které vyvěrá na všechny\nstrany z duše některé súčastněné osoby jako\npohyblivý a prchavý material, prostírá se\na opřádá po ostatních osobách, jež se hlavní\nosoby jakkoliv dotknou, i po věcech, které\nse zjevují na dějovém jevišti. Na prvý po-\nhled se zdá, že toto dění, které jest projevo-\nváno konstatováním množství vzájemných\nvztahů, jimiž jest vše spojeno s ústřední oso-\nbou tohoto děje, jest vytvářeno jenom ze\nzjemnělého psychologického pojímání. Ale\nnení tomu tak. Toto pojímání jest nejenom\nširší a bohatší, než jakým bývalo dříve jen\ntéměř fysiologické pozorování změn a stavů\nduševních. V ně jest shrnuto všecko cítění,\nchápání, pojetí hmotné i metafysické, na-\nzírání vědomé i intuitivní, zkrátka jakoby\nvšecka stajená činnost duše vybavovala svoji\npráci a sdělovala se všecka a zároveň.\nProto mají prosy Arcosovy nehmotnost\na prosvitavost a jsou rozvěšeny jenom na\nněkolika málo pevných, předem daných\nbodech jako průsvitné, ale nesmírně husté\npředivo. Při tomto cílení k abstrakci, k pro-\nžívání ve světě, kterému zemskost a tělesnost\njest pouze pevným základem (avšak nikdy\nnějakým útočištěm pro dokumenty) hrozí\nvždy nebezpečí, aby abstrakce se nezvrhla\nv theoretisování, aby vysoko vyzdvižené\npředstavy a pojmy neztratily své smyslnosti\na skutečnosti ve svém světě a neproměnily\nse ve spekulativní, knižní a neživé obrazy\na slova.\nPrvní z pros Le Soir dává nejplněji tušiti\ntoto nebezpečí. Zde nezbavíte se dojmu, že\njest pouhým theoretickým zpracováním du-\nševního děje v člověku, při náhodném se-\ntkání ve vlaku nebo zcela theoretickým uva-\nžováním o možnostech, o skutečnosti, do-\nčasnosti, pomíjivosti nebo věčnosti. Stáváte\nse jenom pohlížejícím divákem i tehdy,\nkdy nalézáte v práci kus sebe sama. V po-\nzdějších prosách mizí již tento nepříjemný\npocit.\nZ úvah stává se skutečné prožívání, z mate-\nrielnosti uvažování skutečné očištěné vidění\na pojímání. V nejkrásnější prose L'adieu\nstává se z vás bezděčný účastník zastřeného\na kouzelného dění, které se vlní mezi dvěma\nlidskými bytostmi a jste vpiati v ně, v jejich\nrovinu, jakobyste byli jedním z jejích před-\nmětů, nebo součástí okolí, ve kterém se děj\nloučení odehrává.\n\nFrant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c040", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c040", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "324", "page_fin": "325", "image_debut": 42, "image_fin": 43, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.3", "titre_corps": "Richard Weiner: Usměvavé odříkání.", "titre_sommaire": "Richard Weiner: Usměvavé odříkání.", "signature_source": "Frant. Langer", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 42, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.42", "debut_caractere": 2354, "fin_caractere_exclue": 3329, "texte": "Richard Weiner: Usměvavé odříkání.\n(V komisi Aloise Srdce v Praze.)\n\nKnize R. Weinera především nelze upříti\nvlastnost tak touženou u všech mladých lite-\nrátů, totiž že je moderní. To znamená, že\nopírá se o literární tradici jen tak dalece,\njak jest nutno, a že její autor převážně ak-\ncentuje sebe, svoji přítomnost a své\nvztahy k okolní přítomnosti. Než kdežto v\nleckterých ostatních zjevech, jež se posled-\nním časem u nás vyskytují, jest o tuto vlast-\nnost pouze snaženo, avšak za každou cenu\na každým způsobem, takže převládá zde\nsnaha-vůle a chtění, které jest vyhnáno až\ndo křečí a násilností, zatím co výsledek jest\nplaný a nehorázný R. Weiner prostě po-\ndává výsledek toho, jak cílí sebe samotna\na jak cítí právě to, nač pohlíží či o čem uva-\nžuje, prostě a lidsky, třebas napiatě a hlu-\nboce. A všechny kladné vlastnosti jeho sbírky\nvyvěrají z tohoto prostého a lidského nazí-\nrání i jednoduché poměry, které nalézá mezi\njednotlivostmi, i to, že se nikde neuchyluje"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.43", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1673, "texte": "k všedním, stále se opakujícím a z knihy do\nknihy přecházejícím obrazům a thematům,\ni že jest ustavičně věcný, přímý a bezpro-\nstřední. Jeho pocity, poznatky, vědomé vzta-\nhy jsou bohaté, tak četné, že se někdy kupí\nna sebe bez přítrže a leckde zatěžují a činí\nnedosti srozumitelným obsah jeho veršů.\nJinde naproti tomu jsou uvedeny v přesný,\njednostejný rytmus, ve vyrovnaný básnický\ncelek, z jehož vlnění vystupují jasně a zře-\ntelně: Le déjeuner sur I'herbe, Musée de\nČluny (III.), Jean Baptisté Chardin, Na příští\nzklamání, Usměvavé odříkání a jiné básně,\nve kterých jest překonána improvisační ná-\nklonnost básníkova. Kniha Weinerových\nveršů má nad to svou osobitou dikci, v níž\njest četná zásoba slov a významů, přejatých\nz abstraktní, někdy i vědecké řeči, které lec-\nkdy dodávají větě upiatost a škrobenost,\njinde a to častěji rozšiřují její hloubku, či-\nníce z ní jakési nové úsloví nebo přísloví.\nTo opět spočívá na míře prostoty a nechtě-\nnosti, s jakou se Weiner dovede vyjadřovali.\nOpět plus, které plyne ne ze snahy, ale z při-\nrozené podstaty. A totéž stejně se jeví v jeho\nveršových formách, které se vyznačují čet-\nnými modifikacemi, v nichž jsou stejně za-\nstoupeny strofické vazby jako proměnlivý\nrytmus, pravidelnost vracejících se přerý-\nvek i plynulost nebo překotnost volného\nverše.\nA tak jest tato sbírka veršů, jejichž duch\njest více usměvavý než odříkavý, v nichž jest\nvelmi mnoho víry a při kterých jest tato víra\npodepřena a potvrzena opravdovým vnitř-\nním cítěním básnickým, stejně schopným\nrozumové meditace jako obdařeným cito-\nvým bohatstvím, zdravou basí dalšího mož-\nného vývinu. A nic není tak radostného jako\nzdravá base.\n\nFrant. Langer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c041", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c041", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "325", "page_fin": "326", "image_debut": 43, "image_fin": 44, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.4", "titre_corps": "Antonín Sova.", "titre_sommaire": "Antonín Sova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 43, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.43", "debut_caractere": 1675, "fin_caractere_exclue": 3299, "texte": "Antonín Sova.\nAnt. Sova, který v tomto roce oslavil své\npadesátiletí, jest vedle Březiny a Saldy mladé\nliterární generaci z jejích předchůdců nej-\nbližší. Jeho cesta vedla širokým obloukem\nod realismu až k epoše, v níž se právě na-\nchází a která jest charakterisována širokým\nuvědoměním života, úsilným zbavováním\nse všech skepsí a radostným zdůrazňováním\njeho kladů.\nPod uměním Sovovým jakoby proudily\ndva proudy. Prvým z nich jest jeho velmi\nvnímavé cítění sebe samotna uprostřed\nvšeho. Z tohoto osobního lyrismu vzniká\nbohatost a jemnost, s jakou se jeho pocity\npřetvářejí ve slovní obrazy, z jeho opravdo-\nvosti se rodí teplá nálada, kterou jsme nad\nnimi rozechvíváni, i stále laskavá sdílnost,\njíž jest milo naslouchali. Druhým jest citli-\nvost pro záchvěvy dění, jsoucího kolem něho.\nSova ze svých vrstevníků nejhlouběji vy-\njádřil prchavé a neuvědomělé cítění člověka\nsvé generace. Ale vyjadřuje nejenom cítění\núzkého okolí. Jako reakce na celé dobové,\nskoro sociální cítění, ovšem osobně prožitá\na přeíormovaná, jest jeho kniha „Dobro-\ndružství odvahy\", podobně jako dříve celo-\nnárodní cítění vzbudilo jej k širokému gestu\nbásně „Theodoru Mommsenovi\".\nTam, kde jest Sova dnes (kniha „Žně\"),\nblíží se obě tyto složky k sobě a mohou\njednoho dne dojiti klassického, harmoni-\nckého splynutí. Klassického, protože prošly\ndlouhou životní zkušeností, jsou výsledkem\nkaždého jednotlivě uváženého kroku a jsou\nprosty pouhého experimentu nebo záliby.\nHarmonického, protože cítíme z této knihy,\njak to, co dříve bylo jen podnětem, stává se\ndnes součástí básníkovy osobnosti, jehož cit\nse nyní rozlévá do širokého neosobná, aby"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.44", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 182, "texte": "z něho vyvážil to, co dříve vyvažoval ze svého\nintimního osobná. Tak se zde vytváří roz-\nsáhlá plocha, kterou se Sovovo dílo plně stýká\ns tím, oč se snaží nynější literární generace."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c042", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c042", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "326", "page_fin": "331", "image_debut": 44, "image_fin": 49, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.5", "titre_corps": "Kubistická výstava v Manesu.", "titre_sommaire": "Kubistická výstava v Manesu.", "signature_source": "Vincenc Beneš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 44, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.44", "debut_caractere": 184, "fin_caractere_exclue": 3365, "texte": "Kubistická výstava v Manesu.\n\njsme rádi, že máme tak hojnou příležitost\nshlédnout tolik příkladů omylů nového vý-\ntvarnicoví, ku poznání špatných cest a ku\nsnazšímu pochopení děl dobrých srovná-\nním. Není však ani možno dost se ohradit\nproti honosnému a chvástavérriu způsobu\nuvádění této výstavy u nás. Započal Merce-\nreau seskupením výstavy, přednáškami a\núvodem katalogu a dále v jeho tonu pokra-\nčují jeho čeští součinitelé bratři Čapkové.\nMercereau přišel k nám v představě mesiáše\nnaší kultury. Měl dvě přednášky, jedna lite-\nrární, o níž i spřízněná „Scéna\" píše, že nám\nneřekla nic nového a jak jest nízké niveau,\nna které si nás Mercereau vyzvedl. Druhá\nbyla o výtvarnictví se vztahem k přítomné\nvýstavě. Nevím, snad je Mercereau dobrým\nbásníkem, ale soudě dle části této předná-\nšky publikované v katalogu, nemá autor ani\nzdání o nejprimitivnějších pojmech výtvar-\nnictví, přes to, že přichází ze samého centra\nvýtvarné kultury.\nPostavíme-li se na stanovisko umění,\na jest si toto nutno stále připomínali dnes,\nkdy proud sensace a spekulace s uměním\nčiní tolik zmatků a zároveň nároků na oce-\nnění, najdeme na celé této výstavě obsahu-\njící 188 děl 35 tak zv. umělců jen několik\nobrazů nějaké hodnoty, jsou to především\nobrazy Frieszovy, které nám připomínají,\noč výše stojí Derain, dále z části jedno zá-\ntiší Marchandovo a pak snad celkem ale již\nslabé věci Kieslingovy a Lhoteovy. je cha-\nrakteristické, že těchto několik jedině pří-\npustných věcí jest rázu expressionistického,\nu nás již sdostatek známého (Friesz byl zde\njiž r. 1910) a tedy nehodící se do okruhu\npředváděného kubismu. Jádrem výstavy je\nGleizes a Metzinger. Gleizes má zde celý vý-\nvoj od r. 1908, kdy maloval ještě zcela kon-\nvenčně, jest zde tedy i pro laika názorný\nobraz celé jeho osobnosti. Akvarely z roku\n1908 jsou takové übohosti, že i na výstavě\n„Jednoty\" by se nedobře vyjímaly. A kva-\nlita všeho ostatního jest zcela táž; v čem\nrůzní se další obrazy od prvních, je jen ku-\nbisující manýra, t. j. obrazy tyto jsou docela\nšpatně naturalisticky malované genry jako\nty z 1908, jen je na ně přilepeno, jakoby\ndodatečně teprve hranaté, plošné trakto-\nvání, přejaté z naprostého nepochopení\ndíla Picassova a Braquova a více snad je-\nště vzniklé vlivem názvu „kubismus\", jímž\nbyly jako nadávkou charakterisovány hned\nna počátku obrazy Picassovy a jež značí\npo česku asi krychlovost nebo hranatost.\nOvšem podobné označení bylo velice ne-\nvhodné a nevýstižné. Ale na podobné eti-\nkety čekají vždy již chabé osobnosti, jako\nna znak příslušnosti, hrdosti a zneuznání,\nučiní si z nich prapor, pod nímž se žene do-\nbývat svět. Znak a v malbě manýra. Proto\nza tento termín vtěsnaly se všecky slabé a\nzároveň spekulující osobnosti malířů, po-\ndobně jako druzí za futurismus a nyní mají\nplná ústa oněch -ismů, jimiž chtějí otřásat\nsvětem. U nás v Čechách zašlo se však ve\nsměšnosti toho ještě dále. Nejen že akcep-\ntovaly se hned od počátků díla těchto ku-\nbistů (Fauconier, Metzinger, Archipenko a\nYan Rees ve Volných Směrech redakcí J.\nČapka), že byla učeně vykládána, ale též na-\nšlo se hluboké a jiné než v Paříži zdůvod-\nnění termínu „ kubismus \". Arch. Hofman\nvykládá v loňském roč. V. Směrů, že „ku-"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.45", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3358, "texte": "bus\" je tvárný prostor a Picasso že je archi-\ntekt malířských kubusů. Dnes však po půl\nroce zapomínají bři Čapkové na toto hlu-\nboké, „principielní\" odůvodnění a píší kde\nse dá, na př. v Lumíru: „Kubismus, toto\nslovo jest jen přezdívkou, jež vzniklo zcela\nnahodile.\" Což dříve toto pánové nevěděli?\nNež k výstavě. Druhým hřebem výstavy\nje Metzinger. Zde jest třeba zmíniti se dříve\naspoň sumárně o novém umění. Formální\npodstata všeho vskutku nového a dobrého\numění, jehož představiteli jsou Picasso a\nBraque, spočívá ve větším bohatství, zmno-\nžení a dokonalosti tvárných prostředků.\nTyto prostředky týkají se vždy ve své první\na hlavní podstatě ve všech uměních chá-\npání plastiky a prostornosti, a každá vývo-\njová změna, která nadchází, je vždy způso-\nbena hlavně změnou názoru na tyto dva\npodstatné elementy. Formálně dochází no-\nvé umění oproti umění dosavadnímu ku\nplošnosti a sice proto, že má-li dosáhnouti\nvíce než trojrozměrné hmotnosti, kterou\nvyjadřuje forma umění minulého, je nutno\ndosud dominující třetí rozměr omezit. Není\nto však plošnost orientálců a primitivů, jež\npro nás dnes jest chudobou, je to plošnost\nzbohacená, obsahující v sobě ne méně,\nnýbrž ještě více než jen třetí rozměr. A toto\nvíce jest dění, jakožto příčina a též výsle-\ndek života; tedy život oproti dřívější mrtvé\nhmotnosti. Jest třeba zbavit se této mrtvé\nhmotné přítěže, by mohl v abstraktním\npojmu plochy rozvinout se sám život. Ploš-\nnost ona není tedy bezobsažnou a není ani\njiž plošností, protože se hloubí před námi\ndo nekonečna, obsahuje v sobě nedozírný\nprostor nekonečno a zde jsme u důvodu\nvšeho umění.\nNekonečnost věčnost absolutno. Pro-\nmítnout náš život a náš svět v zrcadle ne-\nkonečná, v absolutno. Opakuji to již po ně-\nkolikáté. Bratři Čapkové nazývají to něme-\nckým filosofováním a nebeským pískem.\nMercereau říká cosi podobného o těchto\nznámých faktech v katalogu. Nyní snad bra-\ntři Čapkové prokouknou, když mají toho\nsankci. Či snad jéstě budou zaměňovat věč-\nnost za věcnost? Jak zdá se, odsuzují páni\nvěčnost spolu s náboženstvím, kteréž pojmy\nse jim asi kryjí, a pak též s idealismem.\nKdyž tedy zbavuje se nový malíř charak-\nteru formy trojrozměrnosti, t. j. vytvoření\ndojmu skutečné hmotnosti ilusivním způ-\nsobem, stínováním forem, kulacením, ilu-\nsivním vystupováním, perspektivou, a sku-\ntečného prostoru, musí dát za toto ochuzení\nnejen náhradu, ale ještě mnohem více, když\njiž jednou měl potřebu a odvahu dřívější\nprostředky odstranit. Dříve podávala se pla-\nstika předmětu jednopohledová a jaksi jen\nreliéfní, chudá, ilusivní nové umění chce\npředstavovat plnou realitu, zmnoženou,\nzbohacenou skutečnost našeho světa a ži-\nvota a to je hlavní důvod vzniku a doža-\ndování se životního práva pro toto umění\na nikoli jak Mercereau tvrdí, že příčinou je\ntechnický pokrok, věda, dokonalost foto-\ngrafie a kina.\nJe tedy prostému rozumu chápatelno, že\nnové obrazy nemohou obsahovati ony pod-\nstatné formální složky umění minulých, tedy\npředevším ilusivní vymodelování kulatých,\nhmotných tvarů předmětu. To však shledá-\nváme téměř na všech obrazech kubistické\nvýstavy. Příčinou je nepochopení nové for-\nmy, důvodu, proč odhoditi formu bývalou.\nJak mohou být pak díla dobrá, když im-\npulsivní předpoklady nebyly pochopeny.\nU Metzingera je toto tím nápadnější, pro-\ntože používá mnoho plošností, převzatý to\nvzhled z Picassa, ovšem plošnosti po vět-"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.46", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3362, "texte": "šine chápané zas jen malerielně, plachty\nlodic, zdi domů, ornamentální záclony a ta-\npety; části obličejů mají pěkně masovou\nbarvu a jsou docela konvenčně kyčařsky\nstínovány, rovněž ruce a válečky prstů atd.\nÚdy jsou pak pokrouceny a přeřezány (do-\nslovně). Činí právě jako u Gleise dojem ka-\nrikatur a zmrzačenin. Typickým dokladem\nk tomuto je také „složený\" portrét od Ri-\nvery. Příčinou toho je mateři elní, neumě-\nlecké chápání - nedostatek talentu. K tomu\nMetzinger rád používá kde jen možno or-\nnamentů, spirál, kvítků atd., tedy duše ma-\nlicherná, malby povrchní, dekorativní, na\nvídeňského Klimta silně vzhledem i kvali-\n\"V\ntou upomínající. Čapkové chválí si u tohoto\njeho methodičnost a jasnost podání. Jasné,\naž příliš všecko průhledné. Metzinger slyšel\nasi něco o více prostorech v obraze a proto\nzcela mrtvě a popisně klade vedle sebe stří-\ndavé součásti krajiny, zcela kyčařsky oby-\nčejně malované, strom, vodu, krajinu v dáli\natd. a takto methodicky počíná si všude.\nHlavním zástupcem sochařství je tu Ar-\nchipenko. Má zde sošky nazlacené zřejmě\nfalešným pozlátkem, podobné osekaným,\nněkde nemožně na jednu stranu přihnutým\npahýlům, jež K. Čapek nazývá elegantní,\njednoduché, jako součástky podivuhodných\nstrojů. Formálně je to chudoba. Připadá to\njakoby obyčejné sošky byly okleštěný tak\nže z nich zbudou jen nevkusné pahýly. Tedy\nméně než to, stále tak kaceřované „statické\"\numění a náhrada nijaká. Poslední práce\nArchipenkova je „cirkus Medrano\". Při\ntomto napadá mimoděk dojem, který má\ndivák, vstoupí-li do velkého sálu výstavy:\ncirKus, varieté, jarmark, kde vše křičí, pere\nse a hledí upozornit. Umění kubistické\numění. Tedy cirkus Medrano. J. Čapek píše\no tom: „Kolorovaná plastika ze dřeva, ple-\nchu a skla, věc velmi půvabně a přesně\nkonstruovaná, která svým nezvyklým\nmateriálem vydražďuje diváky k posměš-\nkům\". Archipenko užívá zde místo plných\núdů jen plošné desky. Vidí však, že to ne-\nstačí, ale dál neví si rady. Vezme tedy barvy\na na tyto plochy noh, rukou a plošná ko-\nlečka ramen přimaluje docela starým, ku-\nbisty vehementně odsuzovaným obyčejným\nzpůsobem ilusi stínovaných válců a koulí.\nTak pomáhá si z nouze. Na místo, aby vy-\ntvořil tvary bohatší starších, kombinovaným\nskladem ploch, jak to činí na př. Gutfreund,\nsahá üboze a nemožně k prostředkům sta-\nrého malířství. A o těchto sochách tvrdí K.\nV\nČapek v Lumíru oproti Gutfreundovi, že\nvycházejí z čisté sochařské, plno-\ntvárnéformy. Ostatní pomalování této\nsochy barevnými pruhy je odvozeno asi\nz Delaunayova orfismu, a je bezpodstatné,\nspíše na podivnou reklamu než na účin vy-\npočítané.\nVětšina obrazů v této výstavě hemží se\npodobně jak u futuristů genrovými motivy,\nhon na jeleny, footbal, ženci a p., zájmy\nstarších naturalistních malířů. Není náho-\ndou, že dobří noví malíři nezabývají se po-\ndobnými scénickými a literárními zájmy a\nomezují se jen na to nejmenší (zátiší, hlava,\npoprsí, nejvýše 2 figury), jako není náho-\ndou, že žádný z dobrých impressionistů ne-\nmaloval na př. ukřižování, nemohl ne-\nsměl. Umělec zná své příkazy a možnosti -\nkyčař dovolí si vše.\nPodobnou scénou je též obraz de la Fres-\nnaye, dvě pohmožděné figury u stolu, pod\nstolem (doslovně) krajina, na nebi boule\nmraků a nějaké praporce, vše sprostě na-\ntřeno a o této lakýrnické práci píše p. K. Ča-\npek: „veselý a srdečný obraz nedoceněného\nde la Fresnaye\" a J. Čapek: „sympaticky pů-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.47", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3421, "texte": "sobi velký obraz de la Fresnaye pěkně zmo-\nženým plátnem, působícím osvěživě svými\ndobře ovládnutými barevnými massami a\nsvým jadrným a mužným podáním/' Toto-li\npíší bři Čapkové, pak vůbec nemají práva\nu nás soudit ani nejhoršího člena „Jed-\nnoty\". O českém oddělení na výstavě\nmožno říci, že jak kvalitou, tak tendencemi\nnevystupuje z rámce celé výstavy.\nKubín chce se snažiti o komposiční kon-\nstrukci a hlavně o harmonické dělení plochy\nobrazu, odvozené z formátu obrazu, a na\nšpatném pochopení této zásady zakládá\ndnes celou svoji odlišnost a novost. Rozdělí\nsi rám na díly, a plochy vzniklé spojováním\ntěchto a často rohů obrazu, prostě natírá\nbarvami. A teprv dodatečně přimaluje ná-\nznaky figury, a nazve to třeba ticho, radost,\npokora atd. Z těchto názvů usuzuje asi K.\nČapek, když píše: „obrazy téměř mystické\",\na dále: „nové a cenné pokusy\". Není zde\nžádné vytváření, žádná plastická představa,\njen mechanické, geometrické dělení plochy\na dodatečné pokládání barvou.Typický pří-\nklad módní horečky podivnosti, novosti a\noriginelní odlišnosti, třeba za cenu umění.\nObrazy Spálový ve smyslu expressionisti-\nckém jsou úplně nevýtvarné, bez každé mož-\nnosti prostoru, nedostává se jim citelně jem-\nnosti cítění a přednesu. Tento špatný expres-\nsionismus není už ani jen kubismem, ale prý\n„kubismem rustikálním\". Tak dalece se již\nu nás kubismus specialisuje, ovšem zase po\nvzoru francouzském, kde Apollinaire roze-\nznává několik jeho druhů a K. Čapek jeho\ndělení po něm papouškuje třeba: „To je\npravý realistický či „vědecký\" kubismus\" a\njmenuje pak v jedné řadě Picasso, Braque,\nRivera, Síma a j. Před obrazy j. Čapka\npředevším si zopakujeme všecko to informo-\nvání a namlouvání o samostatnosti vymý-\nšlení, leč ku podivu, odevšad hlásí se již\nznámé detaily (Picasso). Ale jsou používány\njaksi nesměle, snad ze strachu před prozra-\nzením, značeny často jen jako náznaky sla-\nbou barvou, aby tam byly zdomácněly a\nnikdo jich neviděl. Stejně jak u P. značené\nvlasy, nos, struktura barvou i pastou, stejné\nnáznaky plastiky forem. Rozdílnost však a\nV\nto kardinální, kterou Čapkům přiznám, je\nnejen ve špatné aplikaci těchto P. složek, ale\nhlavně v celkovém účinu. Čapkovy obrazy\njsou dekorativní, t. j. nevýtvarné, plocha\nobrazu zůstává plátnem, tupou stěnou ne-\nprolomitelnou, divák stále se cítí vně, před\nnimi jen, kdežto u každého dobrého obrazu\njsou možnosti prohloubeného prostoru a\nhlavně však u dobrých děl nového umění,\nkde náš cit má možnost postupu bohatstvím\nnakupených forem a ploch prohlubování do\nnekonečna. A tato vlastnost neprostorovosti\nje společná všem novým obrazům léto vý-\nstavy a poukazuje na jejich neuměleckost a\ntím na nedostatek talentů.\nCo hlavně ale při obrazech J. Čapka na-\npadá, je naprostá nehybnost a statika (slovo,\njímž bři Čapkové kaceřují vše minulé). Ob-\njekty jsou zde bez nejmenší živosti, mrtvé,\ncož je již také v souvislosti s nedostatkem\nprostorovosti. Chápání tedy nezasáhlo tu\nkořenů, je v podstatě staré, s nesměle při-\nlepenými etiketami novosti a tato neúplnost,\nnedostatečnost a umělecká nedokonalost je\nV '\npříčinou, proč obrazy Čapka a všech ostat-\nních kubistů liší se od dobrých nových\nobrazů.Vyhlašovaný predikát samostatnosti\na odlišnosti je, zdůrazňuji, ve všech těchto\ndílech důsledek špatného pocho-\npení děl Picassa a Braquea a špat-\nného používání jejich složek,vja-\nkémsi zakrnění jen. Není to tedy ctnost, jak\nse důležitě Čapky rozhlašuje, ale chudáctví."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.48", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3445, "texte": "Především jedná se vždy o to, je-li dílo dobré\nnebo špatné. A tu jsme u podstaty všeho\npsaní bří Čapků. Nikdy nenapíší přímo a\nrozhodně, je-li věc umělecky dobrá či ni-\nkoliv. Vždy jen charakterisují, protože hájí\ntendenčně věci, o kterých nemohou napsat,\nže jsou dobré a haní ty, o kterých by psali\njinak, kdyby byli sami před sebou upřím-\nnými. Vždy jen kladou epitheta na př.: „dy-\nnamické komposice Mondrianovy nebo Bol-\nzovy, jež jsou absolutní, nic objektivního ne-\nzobrazující\", a používaná „kriteria\" (jen ná-\nhodně vybráno): strojovost, elegance, zají-\nmavost atd..., sošky Archip. elegantní, jed-\nnoduché, jako součástky podivuhodných\nstrojů\" atd. stále jen vábné přívlastky, kde\nvšak zůstává stanovisko kritika třeba k této\n„absolutnosti\"? Je jedním z mnohých po-\nblouzení malířů tato „absolutnost\". Nemají\nna mysli určité představy objektu ani pro-\nstoru chtějí jakousi obdobu hudby, jen ja-\nkýsi rytmus vln, linií a barev. Podobné chtění\nnebylo ve výtvarnictví nikdy přípustno, na-\ntož nyní v novém umění, které je nejreel-\nnějším uměním všech dob. Tyto „zásady\"\nfalešných modernistů za každou cenu zase\nvznikly naprostým nepochopením díla Pi-\ncassova, kde laik často zprvu vůbec před-\nmětu nevidí. K nim patří Mondriau, Bruče,\nKandinský, Kupka.\nK výstavě v Mánesu jsou připojeny ještě\nnávrhy architektů. V nové architektuře byl vy-\nsloven názor o plošné tendenci, potřebě re-\ndukování prostorů architektonických výtvar-\nným způsobem v plochu a ovšem zase v plo-\nchu aneb lépe opačně, je ploš-\nným výrazem a zhuštěním všech vnitřních\nprostorů a ostatek je rozvedením tohoto\nprincipu do důsledku. Je tomu obdobně jak\nv sochařství i malířství: kde převádí se fak-\ntická hmotnost a konkrétní plastika v pla-\nštiku abstraktní, v úplnou plošnost, na roz-\ndíl od propagované kubistické hmotnosti a\nobjemovosti, kteráž je jen důkazem dosud\nstarého myšlení.Ve Stylu arch. Hofman zdů-\nrazňoval naproti tomu platnost skutečných\nobjemností a „Kubusů\". Je zajímavo, že na\nnynější výstavě Manesa arch. Hofman nemá\nvůbec ani jediného ze svých obvyklých ku-\nbistických t. j. škatulovitých a špalkovitých,\nsymetrických návrhů staveb, nýbrž jen samé\nU Hofmana je jednou z ploch\nomezujících skutečný prostor architektury, a\nta plocha je jen jistým způsobem trakto-\nvána, zůstává tedy stále jen mrtvou plochou\nbez možnosti prohloubení. Stojí proti sobě\nvýtvarné a zároveň iniciativní hodnoty a od-\nvozená povrchní manýra (dekorativnost).\nJe to zase kubismus, starý způsob chápání\nprostoru s novou, kubisující jen manýrou,\nobdobně jako ve všech malbách výstavy, a\nnásledkem této příbuznosti zapadá též archi-\ntektura dobře do toho programu. O jmeno-\nvané architektuře K. Čapek píše mimo jiné\nvrcholné chvály: „zcela nové a vysoce dů-\nležité architektury Hofmanovy\" a jinde zas:\n„návrhy arch. Janáka jsou těžko uchopi-\ntelný a jeho poslední, dosti choulostivou\ncestu by bylo možno posoudili jen po po-\ndrobnější revisi jeho dnešní práce\".\nK. Čapek píše, že kubistická výstava je\nrovnocennou dřívějším výstavám orientu-\njícím vývoj u nás, výstavě Impressionistů a\nNeodvislých jakožto poslední meta a zapo-\nmíná při tom, že tuto úlohu vyplnila již\nloňské jaro Skupina (to ovšem nebylo v Má-\nnesu) a sice dobře a rovnocenně oněm jme-\nnovaným minulým, když vystavila nejlepší\na jediné dosud umělecké zástupce nového\numění z Paříže, Picassa, Braqua, Deraina a\nGrise. Přišli tedy bratři Čapkové nejen pozdě\n\n* V „U. M.\" č. 6.-7. bylo reprod. průčelí P.Janáka."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.49", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1277, "texte": "se svými činy, ale přinesli jen nechutné od-\nvary z celého světa a dnes s Mercereauem\nnamlouvají našemu publiku, že je to nej-\nbohatší výstava světa a dávají ji jako pří-\nklad vší moderní krásy —, místo které před-\nkládají hnus. Co do počtu výstava zůstává\ndaleko za Berlínským podzimním salonem\na za „Neodvislými\". Picasso v Mánesu nikdy\nnevystavoval jak tvrdí J. Čapek mezi řádky,\na smysl důvodů, proč dobří umělci nejsou\núčastni výstavy, takéjnení správný. Je pravda,\nže Kahnweiler má zásadu nevystavovat své\numělce s kubisty, ale proč, J. Čapek neřekl;\nprotože jak on tak jeho lidé nechtějí se\núčastnit výstav tak nízkého niveau, kde sne-\nšeno vše možně paumění. A důvod, že\nPraha má pověst špatného uměleckého tr-\nžiště, je chabý, čehož důkazem je loňská\nvýstava Skupiny, těch umělců, kteří v Má-\nnesu chybí.\nJe nechutným psát o podobných zjevech,\nv našem kulturním životě. Všecky ty po-\nvrchní osobní zájmy nechaly by nás zcela\nlhostejnými, protože v umění se nedá prostě\nšvindlovat, kdyby záležitosti ony nestaly se\nsvým způsobem až příliš naléhavými dnes,\nkdy v názoru na umění je tolik desorien-\ntace a zmatku. Bři Čapkové a společníci,\nmísto aby plnili kulturní úkol ujasnění a\ntříbení, na který se povyšují, činí sami co\nnejvětší chaos svými přemety.\n\nVincenc Beneš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c043", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c043", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "331", "page_fin": "336", "image_debut": 49, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.6", "titre_corps": "Jak se píše.", "titre_sommaire": "Jak se píše.", "signature_source": "Emil Filla", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 49, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.49", "debut_caractere": 1279, "fin_caractere_exclue": 3326, "texte": "Jak se píše.\n\nKollekce futuristických maleb vystavená\nnedávno v Praze zavdává příčinu dodatečně\npoohlédnout se po určitém pokroku v kri-\ntičnosti u našich domácích příznivců a stou-\npenců futuristů. Když v „Uměleckém Měsíč-\nníku\" postavili jsme se proti -ismům, když\nod počátku neustávali jsme poukazovali na\nzakuklené zpátečnictví futurismu a špatnou\nkvalitu t. zv. kubistů, J. Čapek u příležitosti\nFauconierovy výstavy, v článku kubisty Met-\nzingera a v soustavném referováni spolu\ns jinými prohlásil se pro „široký proud\",\nneboť prý „v tomto živém proudu mají\nvšechny -ismy svoje oprávněné místo a do-\nkazuji svobodnou intensitu\". Od té doby\nvyplýtvala se ve „Volných Směrech\" všechna\npéče, aby tyto kongeniální veličiny kubismu\nbyly skrývány pod ochranná křidla a urov-\nnala se všem stejná oprávněnost, třeba na\núkor dobrého uměni, kdežto kvalita ať úmy-\nslně či nikoliv hodila se přes palubu, po-\ndobně jako Neumann: „Hoďte si třeba Pi-\ncassa přes palubu\". Největši práci však při-\npravil Fauconier, reprodukovaný společně\nMetzingerem ve „V. Směrech\" A tak držíce\nse své průpovědi: „V umění není možno\nbýti neomylným \"prohlašovali jednou: „Do\nhnutí kubistického lze z h r u ba přičísti i Pi-\ncassa a Braqua\"; futuristé jsou z moderny\n„nejradikálnějšími revolucionáři\", aby třeba\nna téže stránce milostivě přiznali, že „v kubi-\nstickém směru zvlášť slibným se jeví\numění P. Picassa\". Při každém jmenování\nmoderny nebo Picassa nebo Braqua úmy-\nslně dodávali: „a celý jejich živý a inten-\nsivní proud\", aby nikdo nezapomněl na\ntyto ostatní existence. Zrozenínového -ismu,\na sice orphismu, ihned slavnostně přivtělili\nk svému živému proudu. „Orphisté připo-\njují vedle všech sensací barevných i elementy\nmalířsko-hudební\", píše VI. Hofman ve „Vol.\nSměrech\" a o Kupkovi, který prý je stoupen-\ncem tohoto -ismu, referuje se tamže: „Znám\nKupkův boj. Kéž jej šťastně vybojuje. Při-\nvede lidi k tomu, aby zavrhli jako on pro-\nstor a vůbec hmotu v prostoru?\" J. Čapek\nu Metzingerova článku chrání všechny stou-\npence -ismů, neboť prý tento článek „může"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.50", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3305, "texte": "vzbudit nepřízeň též u těch, kdož z ultra-\nmontáního zaujetí aznervosy prohlašují\nvalnou část spolučinitelů v novém umění za\nšarlatány a za umělce nedostatečného\nvýznamu\". Výstava futuristů v Praze, sou-\nstavné poučování a konečně i sama moc\nkvality jinak, dle nich, jen „slibných\"\numělců, působila na tyto zastance -ismů\njako konečně působí na všechny laiky tak\nneodolatelně, že se odhodlali k harakiri a\nneslyšnému salto mortale ve svém kritickém\nžonglérslví veřejně před publikem. Tak ně-\nkteré z futuristů hodí na krk Moderní Re-\nvui,vůdceorphistů Delaunayevjednom\nz posledních čísel „Lumíra\" prohlásí za sta-\nrého (J. Čapek: „obrazy Delaunayovy mohly\nby se rovněž zařaditi do nějakého postim-\npressionismu\") atd. atd.\nCelý slavně valící se proud obratem ruky\nscvrká se na dva průbojníky moderny. Ně-\njak divně rychle ona pověstná „nervosnost\"\nzachvátila tyto kdysi klidné přitakače všemu\nproudu a nekvalifikovanosti.\nVýstava tak zvaných kubistů s Gleizem\nv čele, proponovaná v Mánesu na únor, in-\nscenovaná J. Čapkem a Mercereauem v Pa-\nříži, zavdá snad podnět našim futuristům\nvypustit i tyto dva „z proudu\" a prohlásit\nse sami bratrskou kritikou Karla Čapka za\nsamospasitelné a samostatné proudovce a\nostatní (třeba nás) za tupé kopisty Picassa\na Braqua*) a za tanečníky kol zlatého telete.\nNebof dle úsudku A. Nováka a K. St. Neu-\nmanna bylo prý by už na čase neohlížet se\nna cizinu a byl by čas, aby v Čechách již\nvznikl nějaký odlišný domácí -ismus. Dne\n30. března 1913 však J. Čapek Cie myslili,\nže „v Čechách nebyly dosud žádné roz-\nhodující umělecko-formální obnovy nale-\nzeny a nebudou tak ihned vynalezeny\".\nA zdá se též,že sami io i dnes uznávají,\nneb dle doznání p. Tausigova ve Scéně dělá\nse nad celým Almanachem 1914 kříž aze\nvšech básní a jiných literárních příspěvků,\nz nichž na př. Fischer prý „si obohatil svůj\nslovník o několik výrazných slov\", prohla-\nšuje se za jedině kladný čin theorie od V.\nHofmana. Když vše ostatní je nemohoucně\nnegativní, tedy aspoň takové theorie jsou\npositivní, na př.:\nNeumann: „Genius spoléhá se na svůj\npud, netheoretisuje\". K. Čapek: „S geniem\nnaopak je spojeno vědomí a theoretičnost\".\n„Vol.Směry\",referát z pařížského Salonu:\n„Bezradnost formová jest v Légerovi, jenž\njest kubista bez vnitřní nutnosti. Picabia kon-\nsternuje, člověk by u něho řekl bluff\". —J.\nČapek: „Z Francouzů vývojově nejzajíma-\nvější jest Legera Picabia\".\nJ. Čapek: „Futuristé na rozdíl od nového\nfrancouzského tradicionalismu přinášejí po-\nžadavek co největší modernosti a neodvis-\nlosti od všeho umění starého; pařížští ma-\nlují nehybné, statické stavy přírody, což je\nvede ke kultu minulosti a posléze k masko-\nvanému akademismu\". VI. Hofman teď\npo roce o těchže futuristických obrazech:\n„Správné vyjádření nestatického prostoru\nhmoty nebylo však dosud důsledně prove-\ndeno nikým (z futuristů).\"\n„Vol. Směry\", čís. 5.: „Italští futuristé jsou\nnejradikálnějšími revolucionáři. Jsou vel-\nkými popírači jakékoliv tradice, neboť hle-\ndají styl pohybu, o nějž se dosud\nnikdo nepokusil\".\nVI. Hofmann nyní: „Futuristé jsou pře-\nchodné úkazy, i s vůdcem Marineltim;\nvýznam tohoto hnutí jest jen lokální. Po-\nvrchně pojímají složité otázky moderního\nmalířství. Způsob, jakým pracuje Severini,\nje jakýsi dekorativní a styli sovaný\n\n*) Stalo se již. J. Čapek v „Čase\" dne 8.-IV. 1914."}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.51", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3188, "texte": "impressionismus. O důslednost či zmo-\nžení theorie rozbíjejí se ostatně všichni\nfuturisté.\"\nV\nJ. Čapek před rokem: „Podkladem\ntvorby futuristů není theorie, nýbrž zcela\nvýznačný a do jistých důsledků rozvinutý\nnázor. Vycházejí od předpokladu v š es vě-\ntového dynamismu. - Styl, který z tohoto\nnázoru má vzniknouti, bude stylem pohybu,\numěním naprosto novým; jejich obrazy, jež\nvyjadřují pocity absolutně moderní atd.\"\nJ. Čapek před rokem: „Nyní tu jsou\nještě další důsledky pohybového názoru\nfuturistů. Pohyb a světlo ničí mateři e 1-\nnost\". Hofman po roce: „Futuristé\ndospěli k zdůraznění, či spíše k zhmot-\nn ě nj světla a pohybu.\"\nJ. Čapek před rokem: „Prostorové nazí-\nrání Picassovo i umění futuristů i přes to,\nže mají málo společného, mohou se doku-\nmentovali obrazy plně uzavřenými a\nvyjádřenými obsahovými jedno-\ntami. U obrazů, kde je názor futuristů nej-\nvysloveněji vyjádřen, můžeme shledali v ý-\nznačnéformové odlišnosti od ostatního\nsoučasného nového umění, ale právě tam\ntaké se nejlépe k němu přiřazují důsledností,\ns jakou po svém způsobu vyjadřují mnohé\núkazy z toho, co by se mohlo nazvati tradicí\numění XIX. stol. Vždyť skutečně ani umění\nPicassovo není reakcí na impressionis-\nmus.\"\nHofman po roce: „Futuristé nedovedou\ntuto (svou) smíšeninu spojili v nějakou prin-\ncipiální a čistou soustavu právě svojí\nrůznorodostí a komplikovaností podání při\njednom obrazu. Vlastní snahy moderního\numění směřují naprosto jinam, k samobytné\numělecké principiálnosli, přísnosti a korekt-\nnosti, jížovšemcestoufulurismuni-\nkdy by nebylo možno dosáhnout i.\nV našem hnuti působí nejvíce vý-\nznam Picassův. Metzinger a Fauco-\nnier rozkládají iělesa ve formální části, jež\njakoby zmontují v plnou kompaktní pla-\nstiku, která se od starých obrazů liší v celku\njen zevním kubisujícím oděním.\"\nČapek, 8. č. „V.Směrů\": „Mnozí snaží se\nvyřaditi Deraina, Picassa a Braqua, jakožto\njedině hodnotné zjevy. Není snad adorace\njednotlivých zjevů vlastně estétstvím a příliš\nkultivujícím stanoviskem?\"\nVedle VI. Hofmana, jenž charakterisuje\nchuť moderní architektury jako strohou,\nsyrovou, barbarskou, bez potřeby líbivosti\natd., pomáhá mu ji charakterisovat J. Čapek\nv „Lumíru\": „Sochy Archipenkovy působí\ndojmem až elegantním a líbezným,\nzajímavé hlavně tím, že způsobem plasti-\nckého podání nejvíc se přibližují k chara-\nkteru moderní architektury atd.\nPodobné moderní věcnosti vylaborované\na nesoucí znaky „samostatného vymýšlení\na snažení dávají ovšem potom odvahu „bez\nmilosrdenství\" napadnout jiné mínění, jak\nto za všechny učinil Kodíček na článek\nKramářův v Uměleckém Měsíčníku; Neu-\nman posloužil opět v Lid. Novinách zprávou,\nže Um. Měsíčník se stal „jednostranným a\nmalicherným\" a pochvaluje si Scénu s pře-\norganisovanými Futuristy, jako Martenem\na j. Brojili proti patřičnému charakteriso-\nvání Fauconiera, Kubistů a Futuristů v článku\nKramářové, v odsudcích a\njiných a nyní Hofman s Čapky za půl\nroku potom vše podepíše a opíše a před\npublikemsvémukardinálnímu „zásadnictví\"\ndá vale. V literárním a kritickém světě se\ntomu říká necharakternost, nevěcnost neb\nnesamostatné myšlení. U nich však se to\nkryje s pojmy temperamentu, vývoje, samo-\nstatného vymýšlení a lásky k experimentu."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.52", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3352, "texte": "Neuman, jehož dávno známý íheoretický\npathos pudí ho k stálé zpovědi (o jeho\nbásních nemluvím), nemůže přirozeně ve své\ntemperamentnosti pochopiti „malicherné\"\nrozdílnosti mezi různými -ismy a mezi\nvlastním tvořením. Obrazně mohl by však\npochopili, že jako mezi anarchistou, ná-\nrodním socialistou, sociálním demokratem\na křesťanským sociálem jsou určité, po pří-\npadě kardinální rozdíly, tak je tomu nějak\ntaké v umění. A přece býti vším najednou\naneb sankcionovat celý tento „živý\" soci-\nální proud vzhledem k tomu, že všichni\njsou synové dnešní moderní doby, nelze\nv politice doporučovat.\nNeuman točí si v íheorii modernu dle\nsvého starého naturismu smíchaného s na-\nturalistickým blouzněním, a jsa odkázán na\nreprodukce v U. Měsíčníku a Volných Smě-\nrech, odhaduje v posledním čísle V. Směrů\nCézanna na pouhý talent, kdežto současně\nAleše iaxíruje na genia. Měřítkem však ne-\nbylo mu nic jiného, než že Aleš byl „neča-\nsový\" aneb jinak dle J. Čapka „trvale ča-\nsový\" t. j. „stál zcela osamocen a mimo\nplynoucí vývoj umělecký poslouchal jen\nsvého neomylného ingenia a kašlal na\nvšechno t. zv. theoretisování\", neměl nic\nspolečného s aeroplány, s gramofonem a\ntovárním komínem a přes to „kvetl, kvetl\nstále stejně, neomylně, nemohl jinak, bylo\nmu lhostejno, co tomu kdo řekne, a nikoho\nrozumného nenapadlo, že by měl kvésti\ntak neb onak způsobem jinačím\". Dle této\ntheorie obáváme se, že si redakce Volných\nSměrů objedná nový článek pro repro-\ndukce svých „beztrestně nečasových\" členů\na že stejně s nimi (na př. Lauda, Wiesner,\nHonsa, Sejnost, Skramlík, Vondrouš, Pol-\nlak, Lada Novák, Klusáček, Šikanedr a\npozůstatí dnešní impressionisté budou pro-\nhlášeni za genie a sice ze stejného důvodu,\nže „naslouchají toliko nemilosrdnému, ka-\ntegorickému vnitřnímu hlasu, který nemá\nco činiti se zákony soudobé naší esthetiky\",\nže se „vysmívají jako jiní geniové přímo\nneb nepřímo esthetickým názorům doby\"\na že „jejich harfa zní, zní, nemůže jinak,\ndokud struny nebudou přetrhány\". (Vol.\nSměry).\nDnes dle theorie Neumanovy z Volných\nSměrů pěstuje se talentnictví, poněvadž\n„talent je zcela po lidsku řiditelný a hně-\ntitelný\" a redakce V. Směrů „nestojí před\nním nikdy bezradna\", jak dokazuje prakse,\nže místo kvality propaguje se futurismus,\nGleizes,Fauconier, Mondrian,Šejnost, Honsa\natd. Takoví lalenti „prostší, lidštější a ob-\nčanštější než genius - jsou jednoduše za-\njímavější než genius, jako všechny věci lidské,\npřelidske jsou zajímavější než věci božské,\na my (říká Neuman) máme před nimi milý\npocit bezpečnosti\". Taková sofistika jest\nhlavně již moc starou tradicí (ačkoliv dle\nScény páni jsou proti tradici), dle které byly\nVolné Směry vždy pěstěny. - Tam byli\npřinášeni Sidaner, Henri Martin, Cottet a\nBesnard, kdežto praví a „možní impressio-\nnisté\" museli stále čekat, až před nimi budou\nmíti v Cechách „milý pocit bezpečnosti\",\nzatím co ve Francii za nimi přicházela ge-\nnerace za generací. Když již však tolik nebyli\nživotu českému nebezpečni a nosily se ve\nVol. Směrech reprodukce, stále ještě v origi-\nnále (Gogh) „sklamával\" redakci, kdežto\nsoučasně Sargent a Whistler nedráždili, byli\nmilí, protože (dle Neumana) „nevzbuzo-\nvali toliko úctu a strach, jak to činí každé\ntajemství, to jest nevědomost, při níž jsme\nse přistihli\". Před takovými Besnardy,\nWhistlery, Gleizy, Fauconiery a futuristy\nstaré vedení Vol. Směrů s nynějším, dle"}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.53", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 906, "texte": "rady Neumanovy může nebojácně volat:\n„jsme z jedné krve, ty i já, vhoďme si třeba\nPicassa přes palubu.\"\nV poslední době však kuráž, nebáti se ani\nmoderny „kubistické\", dostoupila vrchole,\nkdyž Neuman (dle 1. č. Vol. Směrů) ve-\nřejně vyznává, že nebojí se ani před Spá-\nlovým obrazem z r. 1912, „jedním českým\nrustikálně kubistickým obrazem\", ačkoliv\npřiznává, že zažil již podobné rozčilení před\nobrazy Muncha a L.v. Hoffmanna!\nL.v. Hoffmann musel tedy čekal opět na\nčeského kritika, až bude r. 1913. svou hod-\nnotou stavěn vedle Muncha. Neuman jme-\nnuje Špálův obraz rustikálním kubismem.\nNevím, co kubismem mini možná, že dle\nněho Munch, Matisse jsou též rustikální\nKubisté. Jesliže však kubismus dle vynálezu\nNeumanova zplodily aeroplány, beton,\nelektřina, pak (ježto těchto vymožeností na\nvenkově nestává) musí logicky vyvodit, že ru-\nstikální kubismus pochází od parní mlátičky."}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.54", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1177, "texte": "Uměl. Měsíčník, poněvadž nepolemisuje,\nnemá možnost zakročovat pokaždé, avšak\nkojí se naději, že zakročí vždy pan Arne\nNovák, nebol' dle jeho vlastních slov v Pře-\nhledu: „všichni tito budou v něm míti\npřísného kritika\".\nNebudeme též s nikým polemisovat. Toto\nje uvedeno jen v zájmu umění, protože\nnikdo z publika do všech těch „činů\" ne-\nvidí a jako bilance za celý čas. Nemáme\nzásadu polemisovat, budeme zase tiše, lidé\nnejsou zde pro hádky, ale aby pracovali.\nPoznámka redakce:\n„Umělecký Měsíčník od svého počátku stál proti\nfuturismu a t. zv. pro u d u kubistickému a trvaje stále\nna stanovisku kvality, uváděl jediné skutečné\numělce Picassa, Braqua a Deraina. Naproti tomu pp.\nČapkové Si Co. postavili se „samostatně\" na stranu\nfuturismu a kubismu, téměř proti Picassovi. To byla\ntaké jedna z příčin rozloučení těchže pp. od Skupiny.\nPp. Čapci S> Co. neustávali pak především úfočiti na\n„U. Měsíčník\" a Skupinu, pro její odpor k futurismu\na vrcholem útoku byl loni útok „Přehledu\" na článek\nDra. Kramáře proti -ismům, který „U. Měsíčník\" při-\nnesl v č. 5. Celá obsáhlá kampaň, vedená proti nám,\nposkytuje materiál, který musí být konečně předložen\nveřejnosti.\n\nEmil Filla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c044", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c044", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "335", "page_fin": "335", "image_debut": 53, "image_fin": 53, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.6.1", "titre_corps": "Auguste Renoir: Ženy.", "titre_sommaire": "Auguste Renoir: Ženy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 53, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.53", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Auguste Renoir:\nŽeny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c045", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c045", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "336", "page_fin": "336", "image_debut": 54, "image_fin": 54, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.30.7", "titre_corps": "Výstava J. Obrovského", "titre_sommaire": "Výstava J. Obrovského", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 54, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.54", "debut_caractere": 1179, "fin_caractere_exclue": 2155, "texte": "Výstava J. Obrovského\n(v Obecním domě v březnu 1914).\nVelký soubor obrazů Obrovského nepři-\nnáší v náš názor o jeho umění nějaké změ-\nny. Je to stálé opakování téhož, pohybující\nse jen v okruhu, ležícím naprosto mimo\noblast umění, a dnes je u Obrovského již\njisto, že hranici této domény nepřekročí.\nVše, co tento náš malíř produkuje a co to-\nlik se líbí nejširšímu publiku, není krása u-\nmělecká, leč je jen pěknost a líbivost, kterou\nobdivujeme u krásných výkladních skříní\nnebo ladnost záhonů květin, krásných žen,\nrůžových západů atd., jen hezkost a ladnost\nobjektů, tedy záliby ne umělecké, ale mate-\nrielní, kterých Obrovský je neúnavným sna-\nšečem; liší se od obratného a vkusného a-\nranžéra výkladů jen zručností reprodukční.\nVšecko to psaní t. zv. kritiků, jež je v sou-\nhlasu se zálibami i nejposlednějšího diváka\no tvořivé fantasii a bohatém koloritu, je jen\nnaprostým nepochopením vskutku oprav-\ndové tvořivé činnosti a o funkci barvy a ko-\nloritu v dobrém obraze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c046", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c046", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[337]", "page_fin": "[337]", "image_debut": 55, "image_fin": 55, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.31", "titre_corps": "Veselý koutek VIII.", "titre_sommaire": "Veselý koutek VIII.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 55, "page_imprimee": "[337]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.55", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 911, "texte": "Veselý koutek VIII.\nCapitaine Mr. Alexandre fflercereau\nuvolil se se vzácnou ochotou zavítati do Prahy a předvádí v pavilloně pod Kinskou svůj\nensemble tulenu\njakého dosud kontinent nezřel.\nChovanci kapitána Mercereaua jsou inteligentní, ba i citlivost a intuice byla u nich objevena. Provádějí cvičení\ni mnohému člověku obtížná a poskytují vždy roztomilý pohled. Balancují lampu, kužel, globus atd.\nDoufám, že naleznou v elitě hluboký ohlas. Jako závěreční číslo: 99Hommage á Cézaiine41 pij\ns ohledem k tomu, že tento umělec (známý malíř) těší st v poslední době zřejmým sympatiím majitelů pavilonu.\nPřes nepřekonatelné překážky v cestu se stavící, podařilo se umožniti také vystoupení české tlupě\nLes augustes Tchěques.\nProvádějí na houpačce vždy nové, nečekané, nevysvětlitelné, normálnímu člověku nemožné předměty a\nobraty. Živé houpačky. Vždy znovu dokazují, že jsou jedině originelní. Vše ostatní padělek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c048", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c048", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[338]", "page_fin": "[338]", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.32", "titre_corps": "Veselý koutek IX.", "titre_sommaire": "Veselý koutek IX.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 663, "texte": "Veselý koutek IX.\nRozhovor Jaroslava Haška s Janem Žižkou.\nV intencích a v zájmu kultury dostavil jsem se dne 1. února k Janu Žižkovi z Troc-\nnova, který právě zabýval se studováním nových militárreglama. Byl jsem od něho\npřijat a intervievoval jsem ho okamžitě v otázce, týkající se návrhů na jeho pomník.\n„Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte\", trochu nejapně započal jsem inter-\nviev. Podotýkám, že Jan Žižka z Trocnova jako pravý kavalír neodpověděl na tuto\nnarážku, nýbrž rozvrhl jednoduchými slovy, přecházeje ihned na thema otázky,\nsvůj názor na celou záležitost. Snažil se při tom používat pokud možno co nej-\nvíce češtiny dle Gebaurovy gramatiky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c050", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c050", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.33", "titre_corps": "Drobné zprávy.", "titre_sommaire": "Drobné zprávy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.57", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1691, "texte": "Drobné zprávy.\n\nV Rakouském Museu ve Vídni je právě otevřena\nvelká retrospektivní výstava uměleckého průmyslu za\nposledních 60 let. Do výstavy jsou pojaty všecky slohy,\nkteré se v této době vystřídaly: třetí rokoko, roman-\ntism, novogotika, staroněmecký sloh at. d.a zastou-\npeny nejen nábytkem, ale i bronzy, kostelním nářadím,\nšperky, textiliemi, pracemi z kůže atd. Mnoho objektů\npochází od umělců v této době ve Vídni působících,\nHansena, Van der Nůlla, Siccardsburga, Schmidta,\nFerstla atd. Jsou mimo jiné vystaveny tři úplně zaří-\nzené pokoje v „Makartově\" slohu dle návrhu Schmid-\ntova, provedené před 50 lety pro výstavu a nyní znovu\nvystavené. Uspořádání této výstavy je zajisté pří-\nznačné. Především je jakýmsi příznakem pro poslední\nfase uměleckého vídeňského průmyslu a odpovídá\nzde se objevujícímu tápání, rozpakům a recidivám.\nReakcí jest tato výstava vítána tím hlučněji, oč dříve\nživý umělecký průmysl reakci zatlačoval a lokalisoval.\nHlavně významna jest výstava však jako příznak no-\nvého posunutí historického nazírání. Hranice „minu-\nlosti\" je opět posunuta do pozdějších let XIX. století,\na přítomnost, ještě nedávno sahající až do 80. let, jest\nzkrácena až do našich let. Slohy, jako novogotika\natd., které ještě nedávno byly akutní, stávají se ukon-\nčenou periodou. Byly považovány za poblouzení,\ndnes historie je již správně zařazuje jako historické,\nze své doby vyplývající zjevy, tak jako byly všecky\nvelké historické slohy. To všecko způsobilo moderní\numění tím, že změnilo se samo v jisté kladné hod-\nnoty a vytlačilo dřívější slohy z jich míst v našem ži-\nvotě do historie. Také tyto staré slohy byly našimi\nnepřáteli a sice špatnými a vykořenění zasluhujícími,"}, {"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.58", "debut_caractere": 154, "fin_caractere_exclue": 1559, "texte": "proti nimž bylo třeba bojovat. Dnes, kdy moderní\numění ovládá, můžeme se na ně dívati nikoliv již\ns hněvem, ale s příslušejícím jim porozuměním.\n★\nVe Vídni byla v těchto dnech u Mietkeho Derai-\nnova výstava. #\nSkupina V. U. vydá v nejbližší době jako prémii\npro své přispívající ěleny (roční příspěvek K 10'—)\nAlbum, obsahující 4 původní grafické práce a sice:\nlinoleum E. Filly, litografii V. Beneše, dřevoryt F. Ky-\nsely a litografii Z. Kratochvíla. Záznamy a přihlášky\njiž nyní přijímá administrace.\n*\nNa pražské Umělecko-průmyslové škole uprázdnilo\nse místo profesora-sochařepoprof.Wurzlovi. V době,\nkdy v umění nástává nový ruch, kdy názory se pro-\nnikavě prohlubují, je obsazení tohoto místa dvoj-\nnásob důležité, neboť má být opětně definitivním\nstavem na dlouhou dobu. Situace umělecká je nyní\nopravdu složitá: vedle zralé moderní generace a mladé\ngenerace za ní rostoucí, chce se umístiti, od nějaké\ndoby naléhavěji i konservativní strana umělecká, ko-\nřistící právě jen z vývojových poměrů, nastalých\nmezi oběma prvními generacemi. Okamžik je však\nještě těžší tím, že přistupuje k tomu další moment,\nkterý se musí konečně doznat nutnosti rekon-\nstrukce Umělecko-průmyslové školy. Je možno\nříci, že v celku tato škola v posledních letech, jsouc\nzatížena řadou přežitých stolic a nepotřebných osob\nučitelských, vymknula se zúplna svému poslání.\nUmělecky činní a významní učitelé její jsou zatlačo-"}, {"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.59", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 680, "texte": "váni ostatní nicotnou majoritou do trpné posice, kde\nvšecka jejich dobrá činnost se topí, nebo se musí\nomeziti jen na obranu. Tak ztratilo se několik let, jež\nměla být využita pro prospěch národní. Úlohu a\nposlání, ku kterému by měla přispět silně právě Um.-\nprům. škola, musí plnit umělecko-průmyslové své-\npomocné organisace a podniky umělecké (Dílny,\nArtěl) a k těm staví se dokonce vedení Um.-prům.\nškoly do oposice ! A totéž vedení neostýchá se\nbeze vší zodpovědnosti obrátiti se ke všem těmto po-\nměrům zády, vpraviti do terna na obsazení uprázd-\nněné stolice vedle sochařů Mařatky a Kafky primo\nloco sochařskou živou mrtvolu (Šalouna) a přípravo-\nvati tak jeho jmenování! !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c051", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c051", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.33.1", "titre_corps": "„Máme tu,“ pravil vážně, „pomník můj dle návrhu Jana Štursy. Raději bych viděl, kdyby mne,“ dodal s trpkým úsměvem, „udělal, jak tančím břišní tanec.“", "titre_sommaire": "„Máme tu,“ pravil vážně, „pomník můj dle návrhu Jana Štursy. Raději bych viděl, kdyby mne,“ dodal s trpkým úsměvem, „udělal, jak tančím břišní tanec.“", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.57", "debut_caractere": 1693, "fin_caractere_exclue": 1843, "texte": "„Máme tu,“ pravil vážně, „pomník můj dle návrhu\nJana Štursy. Raději bych viděl, kdyby mne,“ dodal\ns trpkým úsměvem, „udělal, jak tančím břišní tanec.“"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c052", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c052", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.33.2", "titre_corps": "„A co Bílek?“ Žižka vzdychl: „Tomu se podařilo vystavit frázi a mne vyrobil jako bakaláře, chudého, hladovícího, nezdobného, z roští a hvoždí lezúcího.“", "titre_sommaire": "„A co Bílek?“ Žižka vzdychl: „Tomu se podařilo vystavit frázi a mne vyrobil jako bakaláře, chudého, hladovícího, nezdobného, z roští a hvoždí lezúcího.“", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.58", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 152, "texte": "„A co Bílek?“ Žižka vzdychl: „Tomu se podařilo\nvystavit frázi a mne vyrobil jako bakaláře, chudého,\nhladovícího, nezdobného, z roští a hvoždí lezúcího.“"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c053", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c053", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.33.3", "titre_corps": "A aj, fu Janáka jsem viděl, který retoval se před problemem za kubistické šance za hradbu (vozovní). „A co ostatní?“ Žižka vstal a beze slova vynesl mne před dvéře.", "titre_sommaire": "A aj, fu Janáka jsem viděl, který retoval se před problemem za kubistické šance za hradbu (vozovní). „A co ostatní?“ Žižka vstal a beze slova vynesl mne před dvéře.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.59", "debut_caractere": 682, "fin_caractere_exclue": 848, "texte": "A aj, fu Janáka jsem viděl, který retoval se před pro-\nblemem za kubistické šance za hradbu (vozovní). „A co\nostatní?“ Žižka vstal a beze slova vynesl mne před dvéře."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c054", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c054", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[283]", "page_fin": "[283]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.34", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[283]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.1", "debut_caractere": 956, "fin_caractere_exclue": 1268, "texte": "„Umělecký Měsíčník\" zdržel se ve vycházení pro\nznámé okolnosti v tiskárnách. Titulní list a obsah\n11. ročníku bude přiložen k 1. číslu 111, ročníku, které\nse již připravuje a vyjde v nejbližší době ve zlepšené\núpravě i rozsahu. - Naše odběratele prosíme snažně\nqlask. vyrovnání předplatného, pokud tak neučinili."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c055", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c055", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[283]", "page_fin": "[283]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.35", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[283]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.1", "debut_caractere": 1270, "fin_caractere_exclue": 1370, "texte": "Středisko umělců KAVÁRNA „ORIENT\" Praha 1., Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c056", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c056", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[284]", "page_fin": "[284]", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.36", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[284]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.2", "debut_caractere": 2109, "fin_caractere_exclue": 2278, "texte": "GRAFIA\nDĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, LIYSLÍKOVA ULICE 1959;\ndoporučuje se bu provedení vešLerýcli obcliodních i společenských tiskopisů\n' TELEFON 2134."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c057", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c057", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[338]", "page_fin": "[338]", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.37", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "debut_caractere": 665, "fin_caractere_exclue": 754, "texte": "ZÁBAVNÍ PODNIK\n„M ONTM ARTRE\"\nPRAHA 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\nZAČÁTEK V 10 HOD.\nVSTUP VOLNÝ.\njr"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c058", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c058", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[338]", "page_fin": "[338]", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.38", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "debut_caractere": 756, "fin_caractere_exclue": 1013, "texte": "pro celé fagady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c059", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c059", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[338]", "page_fin": "[338]", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.39", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "debut_caractere": 1015, "fin_caractere_exclue": 1126, "texte": "Petříkova\nvinárna\nv Pra ze 1.,\nPerštýn č. 5.\nVýběr dobrých pří-\nrodních vín. Dosta-\nveníčko umělcův a\nliterátů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c060", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c060", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[338]", "page_fin": "[338]", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.40", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "debut_caractere": 1128, "fin_caractere_exclue": 1189, "texte": "F. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c061", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c061", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[338]", "page_fin": "[338]", "image_debut": 56, "image_fin": 56, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.41", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "debut_caractere": 1191, "fin_caractere_exclue": 1415, "texte": "Stavební a nábytkové\ntruhlářství, obrábění\ndřeva a strojní výro-\nba dveří a oken\nVÁCLAVv\nHANUŠ\nPRAHA 111., C. 503\nlOdkolkovy mlýny,\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c062", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c062", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 57, "image_fin": 57, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.42", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.57", "debut_caractere": 2179, "fin_caractere_exclue": 2358, "texte": "SVĚTOZNÁMÁ KOLA\nKORUNA\ns pětiletou písemnou zá-\nrukou , dodává firma:\nLADISLAV ŠVESTKA\nPraha, Václavské n. 53\nÚvěruhodným osobám též namírné\n'V\nměsíční splátky. Žádejte cenníky.\nv"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c063", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c063", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.43", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.58", "debut_caractere": 1561, "fin_caractere_exclue": 1731, "texte": "s\nv >\nFOTO PRISTROJE\ntriedry a dalekohledy\njen světozn. známek dodává firma\nLAD. SVESTKA,\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ N. 23.\nÚvěruhod. osobám na mírné\nměs. splátky. Žádejte cenníky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c064", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c064", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 58, "image_fin": 58, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.44", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.58", "debut_caractere": 1733, "fin_caractere_exclue": 1878, "texte": "Nově nádherně a moderně zřízená velkokavárna\nI. patro. LOUVRE\" I. patro.\nStředisko umělců a elegantního pražského jakož i\nvenkovského obecenstva."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c065", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c065", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.45", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.59", "debut_caractere": 850, "fin_caractere_exclue": 1132, "texte": "GRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA. TISK LEPTŮ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c066", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c066", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 59, "image_fin": 59, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.46", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.59", "debut_caractere": 1134, "fin_caractere_exclue": 1382, "texte": "PUŠKAŘSTVÍ fy LAD. ŠVESTKA\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nwx\nL3\ndoporučuje daleko-\ns třelně, na leta trvaní.\nLANKASTERKY,\nREVOLVERY, FLO-\nBERTKY A BROW-\nNINGY- uvěruhod. osobám mírné\nplateb, podmínky nebo měs. splátky.\nVelký eennřk 80 h v pošt. známkách."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c067", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c067", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.47", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 192, "texte": "VÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský, sta=\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c068", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c068", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.48", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 194, "fin_caractere_exclue": 435, "texte": "FRANTIŠEK\nTSGHOCHNER\nZÁVOD ŽELEZÁŘSKÝ\nstavební a nábytkové kování, nástroje jen Ima\njakosti,\nfournýry, lišty, fošny, řezbářské, soustružnické\nzboží, mořidla, laky, jakož i veškeré potřeby\nna rakve\nPRAHA 11., VODIČKOVA UL. 15\n(Hlávkův palác.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c069", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c069", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.49", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 437, "fin_caractere_exclue": 608, "texte": "V admin. Uměleckého Měsíčníku vPra-\nzel., Veleslavínova ul. 5, jsou vyloženy\nlepty\nA. Deraina, P. Picassa, O. Braqua\nz nakladatelství Kahnweilera vPaříži\nCeny od K 20, 40."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c070", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c070", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.50", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 610, "fin_caractere_exclue": 904, "texte": "Tabulové sklo SI\nz jediné české sklárny v Třmících, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c071", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c071", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.51", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 906, "fin_caractere_exclue": 1102, "texte": "FILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOB??5S SáS;?li,-í-ÁTEK NÁBYTKOVÝCH CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKY VEŠKE-\nRyCH PREDMETU A POTŘEB PRO CALOUNIKy A TOVÁRNy NÁByTKU\nPRAHA 11., JINDŘIŠSKÁ ■?, PALÁC GENERALI TEL2|SON"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c072", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c072", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.52", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 1104, "fin_caractere_exclue": 1121, "texte": "PRAHA\nRYSO-\nVADLA"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c073", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c073", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.53", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 1123, "fin_caractere_exclue": 1355, "texte": "Ze 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRALIMAN, PICCARDT,\nSIMONO VSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPrače štukaterské, modely pro bronz, dřevo, kámen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c074", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c074", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 60, "image_fin": 60, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.54", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "debut_caractere": 1357, "fin_caractere_exclue": 1439, "texte": "JOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c075", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c075", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 61, "image_fin": 61, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.55", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 61, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.61", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 381, "texte": "H. TAINE:\nFILOSOFIE\nUMĚNÍ\n♦\nJeden z pilířů moderní kritiky a\ndějin umění, klasicky jasnou\nformou, přístupnou každému,\nkdo má zájem o umění.\nO povaze a tvorbě uměleckého díla.\nRenaissanční malířství v Itálii. Malíř-\nství v Nizozemí. Sochařství v Řecku.\nO ideálu v umění.\nVyšlo vPelclově Knihovně Roz-\nhledů. Za K 6'—, váz. K 7'40.\nNAKLADATEL JOS. PELCL, j\nPRAHA 11, JEČNÁ ULICE 8. í"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c076", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c076", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 61, "image_fin": 61, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.56", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 61, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.61", "debut_caractere": 383, "fin_caractere_exclue": 610, "texte": "Ročník X.\nLES MARGES\nnezávislá francouzská revue pro\nliteraturu, do níž přispívají přední\nautoři. Každé číslo přináší poesii,\nnovellu, kritické studie atd.\nRočně 7 fr.\nZa 1 fr. zasílají se 2 různá čísla.\nLES MARGES\nPAŘÍŽ, 5 RUE"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c077", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c077", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 61, "image_fin": 61, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.57", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 61, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.61", "debut_caractere": 612, "fin_caractere_exclue": 1012, "texte": "yzz\nzoa\nCjJCJ >-\nOá>H\ng <>u\nMh E—l /^\\v!—h\nŠ«gi\nfšog\n&o*<\n>-'g\nPágS\nCOft •> W\no^<>\n2tJZO\ntíZ , Oá\n>03.53 I 0,\nDZ-C\nNQog\nSxOw\ngs^u\n\\J n <H—<\n3 zo\n9hďí\nLl] [—<\n£>OcO\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\n•■iN\n:;r:í:\nr '\nm\nm\n:-±\n><■\níltellli\n'■ -• -\nO\nCO\npí\n*\"0 >\n>n a\npí < 3\nN<^!Ts\nPz>\nco r-\n-3 co\n> —3\nH<<\nOfi\"\ny cd ca\nnz w\n<Qn\nPl*E 2\n> < 2\nDO\nPí 70\nH\nO\nZ R >\np<\nI p>\nI co\nO\n<\nÓ co\nCO -3\no\n<\npí"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c078", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c078", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 62, "image_fin": 62, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.58", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 62, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.62", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 238, "texte": "SVAZEK 11. KAREL TOMAN: SVAZEK 11.\nSLUNEČNÍ HODINY\nKniha básní. V úpravě as původními dřevoryty F. Kysely. K I'so.\nVšechny dosavadní knihy Karla Tomana jsou úplně rozebrány. Karel Toman\nobdržel cenu za nejlepší lyrickou báseň za rok 1913."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c079", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c079", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 62, "image_fin": 62, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.59", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 62, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.62", "debut_caractere": 240, "fin_caractere_exclue": 574, "texte": "Přispívající členové Skupiny V. U. dostávají\nza roční příspěvek K 10'— umělecké\nPRE M I E\nMimo ío pak „U. M.\" za snížené předplatné\nK 10*— ročně.\nPremie na rok 1913:\nO. G U TFREUND:\nPŘI T O I L\nSádra.\nPremie na rok 1914:\nGRAFICKÉ ALBUM\n4 původní grafické lisly (litografie a dřevoryty)\nV. Beneše, E. Filly, Z. Kratochvíla a F. Kysely."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c080", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c080", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 62, "image_fin": 62, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.60", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 62, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.62", "debut_caractere": 576, "fin_caractere_exclue": 1066, "texte": "I. roč. „U. M/'jest téměř rozebrán.\nZe sešitového nákladu I.a 11. ročníku byly\nsestaveny\nUKÁZKOVÉSVAZKY\n,UMĚLECKÉHO MĚSÍČNÍKU\"\nv takovém výběru sešitů, že vždy obsahují\núplný přehled jednoho umění. Interesentům\nmohou tyto levné svazky podati úplnou in-\nformaci o vývoji toho kterého umění.\nL Francouzské umění: Cézanne, Gogh, Seu-\nrat, Rousseau, Derain, Picasso, Braque a t. d.\nK 4#—. 11. České malířství a sochařství K 3'—.\n111. Architektura a umělecký průmysl K3'—.\nIV. Staré umění K 4'—."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabk-1913-07-c081", "article_bluemountain": "bmtnabk_1913_07#c081", "volume": "bmtnabk_1913_07", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "n. p.", "page_fin": "n. p.", "image_debut": 62, "image_fin": 62, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.2.61", "titre_corps": "[Publicité]", "titre_sommaire": "[Publicité]", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 62, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.62", "debut_caractere": 1068, "fin_caractere_exclue": 1235, "texte": "KNIHOVNA UMĚLECKÉHO MĚSÍČNÍKU „VINICE\"\nSVAZEK I. FRAN T. LSVAZEK I.\nSVATÝ VÁCLAV\nTragedie veršem ve 3 dějstvích.\nV úpravě as původními kresbami Z. Kratochvíla. K 2*40."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[283]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.1", "texte": "UMĚLECKÝMĚSÍČNÍK\nČasopis Skupiny Výtvarných Umělců.\nv\nŘídí Pavel Janák a Fr. Langer s redakčním kruhem:\nEmil Filla, V. V. Stech, V. Stepán.\nRedakce a administrace Uměleckého Měsíčníku a kan-\ncelář Skupiny Výtvarných Umělců v Praze 1., Vele-\nslavínova ulice, číslo 5, denně od 8-12, 2-6 hodin\nRoční předplatné 12 K, do ciziny 15 K, jednotlivá čísla\n1 K 70 h. Účet Záložního a Úvěrního Ústavu v Hradci\nKrál., filiálka v Praze,\nRevue mensuelle des arts, orgáne de Skupina Výtvar-\nných Umělců (Groupe des artistes), Prague.\nRédaction et administration: Prague 1., Veleslavínova\nulice 5.\nDirecteurs en chef: Pavel Janák et František Langer,\nRédacteurs: Emil Filla, V. V. Stech.\nV. Štěpán.\nAbonnement frs. 15. pour an; un numéro fr. I*Bo\nZa náklad a vydávání odpovídá zodpovědný redaktor Pavel Janák, Praha 51-1. Reprodukce grafického\nústavu Jana Štence, Praha 1., Salvatorská čís. 8. Tiskem „Grafie\", dělnické knihtiskárny v Praze 11., Myslí-\nkova ulice 1959.\n\n„Umělecký Měsíčník\" zdržel se ve vycházení pro\nznámé okolnosti v tiskárnách. Titulní list a obsah\n11. ročníku bude přiložen k 1. číslu 111, ročníku, které\nse již připravuje a vyjde v nejbližší době ve zlepšené\núpravě i rozsahu. - Naše odběratele prosíme snažně\nqlask. vyrovnání předplatného, pokud tak neučinili.\n\nStředisko umělců KAVÁRNA „ORIENT\" Praha 1., Celetná\nVečer koncert Orientálská vinárna Zvláštní herny"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "[284]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.2", "texte": "č.11112..—12. Ročník 11. 1913.\nNo. 10. Ile année\n\nObsah\nText:\nFr. Langer: Setkání 301\nRud. Procházka: O podstatné proměně duchové\npovahy naší doby 308\nKronika:\nArcosovy prosy 323\nRichard Weiner: Usměvavé odříkání .... 324\nAntonín Sova 325\nKubistická výstava v Mánesu 326\nJak se píše . . * 331\nJakub Obrovský 336\nVyobrazení:\nMongolská škola 285, 286, 287\nP. Gauguin*- Ženy 288\nP. Cézanne: Podobizna pí Cézanneové . . . 289\nH. Matisse: Zátiší 290\nP. Picasso: Zátiší 291\nVlaminck: Krajina 292\nG. Kars: Zátiší 293\nJ. Gris: Kniha 294\nE. Filla: Zátiší 295, 296\nV. Beneš: Zátiší 297\nEl Greco: Láska nebeská a pozemská .... 298\nH. Daumier: V zahradč 299\nO. Gutfreund: Hlava 300\nLa grande dause macabre 301, 302, 303, 304, 305\nZ. Kratochvíl: Kresby 306, 307\nA. Procházka: Kaktus 311\nPyramida v Papantle 313\nJ. Gočár: Architektury . 316, 317\nP. Janák, O. Gutfreund: Návrh pomníku Žižkova\n318, 319\nP. Kropáček: Architektury 315, 322\nJ. Škára: Návrh divadla v Brně .... 320, 321\nIV. výstava Skupiny V. U. v Obecním domě . . 323\nA. Renoir: Ženy 335\n\nSommaire\nTexte:\nF. Langer: La rencotre 301\nR. Procházka: Le changement essentiel de la base\nintellectuelle de notre temps 308\nChronique:\nLes proses ďArcos 323\nR. Weiner: Résignation riante 324\nAntonín Sova . . . . 325\nL exposition cubiste á Mánes . . . . . . 326\nComment on écrit 331\nJakub Obrovský 336\nRéproductions:\nL'école mongole 285, 286, 287\nP. Gauguin: Femmes • 288\nP. Cézanne: Portrait de Me. Cézanne .... 289\nH. Matisse: Nature mořte 290\nP. Picasso: Nature mořte 291\nVlaminck: Paysage 292\nG. Kars: Nature mořte 293\nJ. Gris: Livre 294\nE. Filla: Nature mořte 295, 296\nV. Beneš: Nature mořte 297\nEl. Greco: L'amour céleste et terrestre . . . 298\nH. Daumier: Au jardin 299\nO. Guttreund: Téte 300\nLa grande danse macabre 301, 302, 303, 304, 305\nZ. Kratochvíl: Esquisses 306, 307\nA. Procházka: Cactus 311\nLa pyramide á Papantha 313\nJ. Gočár: Architectures . 316, 317\nP. Janák, O. Gutfreund: Monument ě Žižka\n318, 319\nP. Kropáček: Architectures 315, 322\nJ. Škára: Le théátre á Brno 320, 321\nIVe L'exposition de Skupina V. U, á Prague . . 323\nAuguste Renoir: Femmes 335\n\nGRAFIA\nDĚLNICKÁ KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ\nV PRAZE, LIYSLÍKOVA ULICE 1959;\ndoporučuje se bu provedení vešLerýcli obcliodních i společenských tiskopisů\n' TELEFON 2134."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.3", "texte": "Archanděl Gabriel přichází k Mohamedovi.\nPodle rukopisu Jami-al-Tawarikh.\nMongolská škola. XIV. st."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.4", "texte": "Žena v horách indických.\nZ rukopisu Jami-al-Tawarikh.\nMongolská škola. XIV. st."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.5", "texte": "Indické hory.\nZ rukopisu Jami-al-Tawarikh.\nMongolská škola. XIV. st."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.6", "texte": "Paul Gauguin:\nŽeny."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.7", "texte": "Paul Cézanne:\nPodobizna paní Cézanne-ové.\n(1885.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.8", "texte": "Henry Matisse:\nZátiší."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.9", "texte": "Pablo Picasso:\nZátiší. (1909.)\n(Z výstavy Galerie Feldmannovy v Kolíně.)"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.10", "texte": "Vlaminck:\nKrajina.\n(Fot. Kahnweiler, Paříž.)"}, {"page_pdf": 11, "page_imprimee": "293", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.11", "texte": "G. Kars:\nZátiší."}, {"page_pdf": 12, "page_imprimee": "294", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.12", "texte": "Juan Gris:\nKniha.\n(Fot. Kahnweiler, Paříž.)"}, {"page_pdf": 13, "page_imprimee": "295", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.13", "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}, {"page_pdf": 14, "page_imprimee": "296", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.14", "texte": "Emil Filla:\nZátiší."}, {"page_pdf": 15, "page_imprimee": "297", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.15", "texte": "Vincenc Beneš:\nZátiší."}, {"page_pdf": 16, "page_imprimee": "298", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.16", "texte": "El Greco:\nLáska nebeská a pozemská.\nDetail."}, {"page_pdf": 17, "page_imprimee": "299", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.17", "texte": "Honoré Daumier:\nV zahradě.\nAkvarel."}, {"page_pdf": 18, "page_imprimee": "300", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.18", "texte": "Otto Gutfreund:\nHlava."}, {"page_pdf": 19, "page_imprimee": "301", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.19", "texte": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.\n\nDenní episoda.\nFrant. Langer:\n\nČekání.\nV restauraci sedí muž, který se neliší naprosto ničím od ostatních hostů. Jenom že, ač\nvše v místnosti má svoji každovečerní tvářnost, stejné množství odlišného i všedního,\nmuž vidí vše mnohem nicotnější než se mu zdálo ještě včera nebo bude opět zdáti již\nzítra. Přehlíží celek i jednotlivosti. Nevnímá svého okolí. Sedí zde a vyčkává jen osmé\nhodiny, na kterou jest mu stanovena schůzka.\nPro něho jsou v celé síni jenom dvě věci: Zasklené dveře vedoucí do ulice a hodiny\nnad nimi.\nHodiny jsou prosté, bílý ciferník a černé číslice. Leč ani hodiny, tak jak jsou, pro čeka-\njícího člověka nic neznamenají. Ale všechen jejich význam jest obsažen v jejich jediné\nčásti, která iest ohraničena přítomnou polohou velké ručičky a místem, na kterém se\nocitne, až bude osm hodin. Bílá trojstranná ploška jest spojena se všemi city, s nimiž\nsem přišel: S nedočkavým chvěním, které míří k onomu okamžiku, s touhou, jež dojde\nv něm splnění. A tak od svého příchodu až po určenou dobu stojí člověk mezi postupu-\njícím hodinovým ukazovadlem a místem, jehož se nakonec dotkne jako mezi dvěma\npohyblivými stěnami, které se posléze sevrou. Když ukazovadlo bylo ještě vzdáleno,\ncítil se bezpečen v této mezeře. Jeho trpělivost byla tak volná a široká, že se jí neprotivily\nani věci zcela odlehlé: Muž mohl vypiti sklenku likéru a čisti v časopisech. Ale když se\nručička blížila konečné poloze, všecka dřívější volnost a šířka jeho cítění se napínala a\nsoustřeďovala, a napjetí docházelo svého zobrazení na stále se úžící prostoře hodinového"}, {"page_pdf": 20, "page_imprimee": "302", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.20", "texte": "Dřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol.\n\nvýseku. Tam rychle houstl čas. I jeho nejmenší částky byly stlačeny jako stísněná pružná\nhmota a rozpínaly od sebe vteřiny, právě minulé od bezprostředně nadcházejících, takže\nkaždý zlomek mezi nimi se zdál již tak zhuštěným, že vysiloval svým trváním, že nebylo\nmožno již v něm ani dýchat a žít. A v těchto malých, natlačených prostorách času\nměnil se pocit života v ostré čekání a svíravou úzkost.\nDruhou věcí, na kterou se člověk všecek upíná, jsou dveře. Chvílemi jimi dolehne zvuk\nz venku, někdy se na nich objeví stín pouličního chodce nebo je přešlehne světlo z je-\ndoucího vozu. Tyto dveře se stále proměňují. Dokud jsou uzavřeny, znamenají pro če-\nkajícího chvilku klidu. Když se otevírají, jsou nadějí. Když se zavírají za někým cizím,\njsou zklamáním. Ale v pozdější době zmizí klid. Jenom dvé po sobě následuje: Kdykoliv\nse dveře pohnou, v očekávání pozdvihne muž všecku svou mysl k nějaké radosti, jeho\nduch se rozzáří. A kdykoliv vejde někdo jiný, než očekává, okamžitě jest s výšky\nsetřesen a ihned klesne rozmach, k němuž se povznesl. Čím později, tím rychleji a ostřeji\nse střídají vlny, které ho vynášejí vysoko a zase hluboko srážejí, rychleji, ráz na ráz, takže\njest unaven, udolán a rád by jinam než na dveře upřel oči, kdyby je ovládal.\nRučičky na ciferníku ukázaly osm hodin. Člověku zmizela jeho bezpečná opora, půda,\nna které se pohyboval, prostor v němž žil. Zmizel čas. Stál na pokraji prázdnoty, která\npro něho mohla trvati stále a bez konce. Nyní již není času, který byl pevným bodem\na spásou. Jest jenom úzkostlivá, na chvíli se vracející naděje a v ní sám, samoten, jest"}, {"page_pdf": 21, "page_imprimee": "303", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.21", "texte": "jenom mnohokrát opakované zklamání a samoten uprostřed něho, ba téměř již ani není\nnaděje, jenom chvilková, co se dveře otvírají a ihned potom již jí není vůbec a jest pouze\ntrpící člověk, kterému jest líto toho, co ztrácí a čeho se nedočkává.\nJeho lítost jest tak mohutná, že náhle překypí z něho a rozlije se tak do široka, že\npojednou se člověk sdílí o ni se svým okolím i se svými vzpomínkami. Přináší ji stejně\nvšemu, jako jí potřebuje pro sebe. Pojednou cítí s tím, čeho si dříve ani nepovšiml:\nS hubenými drožkářskými koni, kteří stojí celé noci zapřaženi u chatrných povozů.\n5 malým pikolíkem, který stojí v koutku restaurace a opírá se o stůl; celé jeho tělo jest\ntak unaveno, že by se shroutilo, kdyby se neopíral. Vzpomíná současně, jak dnes na\nodpolední procházce šel kolem ohromné hromady smetí, jež vyvrhuje město, a jak viděl,\nže po ní lezou lidi slídící po odpadcích jídel a šatstva. A nyní jest mu líto tohoto ne-\nčistého hmyzu jako sebe sama.\nSpěch.\nv\nZena, kterou muž očekává, dokončuje rychle své oblékáni a vychází z domu.\nProchází, míjí a potkává množství lidí, které bezdeštný večer vylákal na ulici. Nechává\nzmizeti za sebou ty, kteří jdou v opačném směru, nebo předstihuje někoho, jehož záda\na klobouk viděla již z dálky. Každé předstižení působí jí radost. Praví si: „Tamhle kdosi\njde; až budu po jeho straně nebo až jej předejdu, budu již mnoho u předu a mnohem\n\nDřevoryt z knihy: „La Grande danse macabre“. XV. stol."}, {"page_pdf": 22, "page_imprimee": "304", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.22", "texte": "blíže/' Stejně si říká o stromech na kraji chodníku, o obchodech, které zná nebo o sví-\ntilnách, jejichž koule jsou jako navlékány na dvou provázcích ve stále kratších a kratších\nvzdálenostech. A že se těší a že si ustavičně představuje budoucnost „Až budu tam a tam\",\nrozestavuje se také již v myšlenkách po celé délce cesty, po všech určitých místech, na krok,\nna padesát, na sto před sebe. Každou vzdáleností, kterou pak ujde, jen samu sebe do-\nstihuje a navrátí do svého celku jako část sebe, kterou předeslala. A tak čím více se blíží\nsvému cíli, tím jest úplnější a celistvější.\nNa křižovatce zastavilo se několik povozů, které jí i hloučku lidí zabránily přejiti přes\nulici. Tu teprve poznala, jak jenom její malý díl dlí na tomto místě. Jak obrazy její bytosti\njsou již v předu, vzdáleny a jak zůstává sama za sebou. Jest netrpělivá, chce dostihnouti\ntěch představ sebe samotné, které spojila s určitými časy a místy a které ji nyní předběhly.\nProto zrychlí své kroky, jakmile se vozy rozjedou a jakmile se vybaví z hloučku, který\nse vrhnul do ulice a chvíli ji nesl s sebou. Opět prodírá se mezi jednotlivými chodci. Jsou\njí nepohodlní. Kdyby ulice byla prázdna, přidržela by si sukně a běžela. Ale lidé jsou\njí jenom překážkou. Nerozlišuje jednoho od druhého, tomu, komu se před chvílí vy-\nhnula od jiného, na něhož právě narazila. Všichni společně jsou pro ni jediným tělesem,\nkteré se všude a současně kymácí po ulici, a kterým jí jest násilně a obratně pronikat.\nJest unavena a stane na chvíli před výkladní skříní s obuví. Vystavené střevíce a botky\nupoutají její pozornost. Není již v duchu někde jinde. Všecka se vrací a všecka se svolává\npřed čisté sklo výkladu. Ale když její oči se počnou toulati po něm, opět její celistvost\npřestává, zase se rozděluje na množství jednotlivých představ. Tu jedna z nich se chápe\nstřevíců v předu hluboce vykrojených a váže si je stuhami k noze. Jiná obouvá střevíčky\nz bezleské kůže, které se dívají z pod ovruby sukní jako hlavy myšek. Na nohou jiné\nse ocitají boty s řádkou z perleťových knoflíků na šedé, měkce objímávé vložce. Opět se\nobjevuje jiná, zase jiná, každá jinak obutá a žena prohlíží se v nich, zkouší, porovnává se.\nMá radost ze své zkrášlené osobnosti, stále se měnící a pokaždé jinak hezké, raduje se\nze všech proměn, jimiž může současně projeviti svůj půvab, cítí se bohata touto růzností\nv sobě. Usmívá se.\nNáhle však se rozpomene na účel své cesty: Ze jest očekávána, že vzbudí výčitky, že\nneměla se omeškati, že se sama tolik, tolik těší na setkání... A v tom okamžiku všecky\ntyto roztěkané postavy shrne opět do sebe. Všechny jakoby odhodily přítěž obuvi, kterou\ns takovou rozkoší na ně oblékala. Náhle jsou nohy lehké, k ničemu nepřipoutané. Již se\nžena nerozděluje v žádných myšlenkách. Jenom jde, cele se účastníc své cesty, kroků,\nsměru. A na lehkých, jako bosých nohách províjí se mezi lidmi, až dojde ke dveřím,\nkteré čekají jen na ni, aby je otevřela.\nSchůzka.\nKdyž dveře otevírala, ale čekající muž ještě nevěděl, že se otevírají před ní, jejich\npohnutí jej opět na okamžik pozdvihlo do výšky nadějí a těšení jako jej zdvihalo po-\nkaždé. Nyní vešla. A tu již nenásledoval pád, pokles do sklamání, do hloubky, v níž se\ncítil politováníhodný, smutný, nešťastný. Muž setrval již stále na výšce, na kterou byl"}, {"page_pdf": 23, "page_imprimee": "305", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.23", "texte": "vznesen, na výšce radosti, kterou by rád proměnil v nějaký projev, skutek, čin, kdyby\nměl k tomu sil. Ale takto jen cítil a stál uprostřed svého citu na vysoké rovině, která se\nprostírala nad jeho posavadním pocitem života. Odkud se již ztrácelo vše lidské a denní\na nenalézal již ničeho, čím by se mohl jakkoliv zabývati.\nDokavad muž na ženu čekal, utvořil si z ženy cíl celého svého myšlení. Jeho myšlenky\nsledovaly ji nyní po ulicích, jimiž by mohla jiti, v šatech, které si snad oblékla, sledoval\ni způsob, jakým asi kráčela, jak se dívala kolem sebe, a aby mohl svou představu pro-\nměňovat, doplňovat a zdokonalili, rychle shromažďoval z dřívějška vzpomínky na ni\na probíral se jimi. A když tak jeho myšlenky za ní bloudily, bylo jim šířiti se do všech\ndálek. A když přecházely po všemožných představách o ní, rozptylovaly se do neurčitá,\ndo šířky bez hranic. Byly sněním Ale jakmile vstoupila, vše co kní cítil, seběhlo se\nz široširého prostoru, po němž bylo rozptýleno, a mířilo k ní v přímých a hustých čarách.\nA čím šla blíže, tím více bylo jistoty mezi oběma lidmi. Paprsky, ptýlící se dříve ve snění\na v dálkách, zkrátily se a ztužily v bezpečné spojení. Nebylo snění, nastala skutečnost\nJiž nic, pozornost, myšlenka, cit, zcela nic neunikalo mimo prostor ohraničený jimi dvěma,\nnebylo nikde a ničeho kromě nich, žádných lidí ani věcí. A co bylo mezi nimi, počalo\nožívati novým životem.\nTak byli k sobě obráceni jako lastury: lesklým vnitřkem proti sobě a křečovitě zavřené.\nŽivot jest pouze mezi nimi, co se děje vně, toho si nepovšimnou. Ale co se děje uprostřed\njich, jest provázeno současně city i myslí obou, má ihned jinou cenu než dříve, stává se\nobřadem, ať již pouze si podávají podnos s pečivem či nalévají vína. I každá věc má větší\nhodnost než měla před chvílí a pohled, úsměv, slovo vyzařují ztajené vlastnosti, kterým\njediní dva rozumějí.\nNyní cítí svoji přítomnost ve dvou a odloučení sebe od ostatních a zároveň cítí svoji\nexistenci v jiné! rovině, než v jaké se život pohybuje a v jaké jej žije\" jejich lidské okolí.\nSlučují odloučení s povýšením. Zde plyne mezi nimi všecko jako ve sladkém a krásném\novzduší, vše, co se nyní děje, jest posvátné oběma a vrývají si všecko dění do své paměti.\nTak tito dva lidé, jichž vztahy jsou tolik všední, že se stejně opakují u nepřehledného\npočtu lidských dvojic každého dne, dnes slaví nějaký svátek. Malé pozornosti, tajné doteky\nruky rukou, zazvonění sklenic, když pijí současně i všecko ostatní děje se v jejich prožívání\nvysoko, kam už nedoléhá nic ze života, jakým žijí lidé jsoucí kolem nich, všecko ovzduší jest\nslavnostní, a vše, co zde jest mezi nimi, má sváteční šaty a sváteční tvář jako v neděli, ve\nsvátek, o svatbě."}, {"page_pdf": 24, "page_imprimee": "306", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.24", "texte": "Zdeněk Kratochvíl:\nKresba."}, {"page_pdf": 25, "page_imprimee": "307", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.25", "texte": "Zdeněk Kratochvíl:\nKresba."}, {"page_pdf": 26, "page_imprimee": "308", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.26", "texte": "O podstatné proměně duchové po-\nvahy naší doby.\nRud. Procházka:\n\nLeč filosofie intuicionismu není omezena jen co do rozsahu platnosti svých soudů,\nnýbrž iv jich povaze jako platných soudů založených na bezpečných intuicích vůbec. Jest\nto její odvislost od empirického materiálu, jež ji ohrožuje s této strany a filosofie Berg-\nsonova také zřejmě ukazuje charakter svého původu, určení zkušeností, z níž vyrostla.\nEmpirie jeho jest totiž jednostranně přírodní, především psychologická a biologická, stu-\nduje skutečnost duševní i fysickou, život organický i osobní, nevšímá si však skutečnosti\nkulturní, obecného žití a tvoření lidského, jež ukládá se v objektivních systémech vědy,\nmravnosti, právního řádu, náboženství, umění. Tím se stává, že iv duševním životě osob-\nním, pro který má přece tolik jemného a hlubokého porozumění, přehlíží právě to ob-\nsažné, co dává mu smysl a hodnotu, jeho orientaci k objektivnímu, jeho zájem\nna duchových statcích a jeho oddanost určitým řádům a službě určitých idejí. Život kul-\nturního individua není jenom pestrý proud stále nového a jiného, není ani pouhý orga-\nnický růst stále zkušenějšího a hlubšího vědomí. Jest to především práce o jistých úko-\nlech, boj a úsilí, přemáhání odporu a snaha o cíl, za ideály, které jsou objektivní. A te-\nprve loto nové určení, tento zákon autonomní, tato determinace, již sám si ukládá, tvoří\ndíla, jež jsou příklady a řády, jež znamenají život, ta osvobozuje, paralysuje a láme de-\nterminaci přírodní, determinaci vnějšími, vlastnímu lidství cizími motivy, af již leží mimo\nnebo v organismu samém. Bergson vycházející ze zkušenosti vlastní a opírající se pouze\no data přírodovědná neuvědomuje si vůbec tuto osvobodnou roli kultury, toho\nduchově objektivního, íranssubjektivního a nadindividuelního, ale přece lidského a kul-\nturní osobnosti příbuzného. Tím jest zaviněno, že již duševní jako takové pokládá za svo-\nbodné, tvůrčí, osobní přehlížeje, že takovým se teprve stává právě životem kulturním\na že může býti také docela mechanickým. Co platí o geniálním jednotlivci, neplatí obecně,\nnení lze vysloviti o životě duševním vůbec. Co Bergson nalézá v sobě, to tvůrčí bohat-\nství svobodného, osobního života, který jest původnější než kultura, jest jeho genialita.\nTento subjektivní zážitek tvořivé potence, jíž udivuje naši dobu, dává mu přehlédnouti\nobjektivní funkci kulturní, jež zdvihá teprve přírodní individua vlastní svou logikou z pod-\nlehlosti hmotě.\nTok projevuje se vliv jednostranné empirie Bergsonovy v samém centru jeho filosofie,\nvěd ný nátur alism XIX. st. Hlubokou introspekcí Bergsonovou objeven v nitru osob-\nnosti mohutný proud dění schématy psychologie jako vědy nepojatelný. Život objeven\nrozumu a jeho vědomí nadřazeným. Absurdním stal se tudíž nárok intelektuální formy\nna určení veškere skutečnosti a diktát poznaní některe vědy, z určité oblasti zkušenosti\nvyrůstající, v celém rozsahu života. Positivní filosofie Bergsonova ovšem jest odsouzena\npovahou svého orgánu - intuice - k esoteričnosti, rovněž založena na zkušenosti jedno-\nstranně přírodní není s to nevystoupiti, třeba sama překonala hlavní jeho blud, ze sta-\nrého naturalismu docela, nýbrž obměňuje jej pouze v biologism a nedovede zbavili se\ntudiz subjektivismu a psychologismu minulé epochy. Zůstává čiře theoretickou, všechen"}, {"page_pdf": 27, "page_imprimee": "309", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.27", "texte": "moderní aktivism, úsilí o hodnotnost a význam dění, o smysl a duchový obsah života jí\njest cizí. Leč veliký problém, který ona především vysunula opět v popředí a centrum lid-\nského zájmu, problém svobody není lze rozřešiti uspokojivě a dokonale bez rozvinutí\ncelého komplexu otázek souvisejících s pojmem kultury. A tak filosofie Bergsonova uka-\nzuje za sebe, dál v oblast zkušenosti universálnější, již respektovali v plném rozsahu zna-\nmená odhodlati se ku pronikavé revisi staré logiky. Odtud také všechny nesnáze pojmů\npravdy a skutečnosti, jež zaměstnávají kritiku pragmatismu i intuicionismu nabudou\nnového osvětlení a problém poznání nového smyslu. Cesta, na níž moderní filosofie do-\nspívá k nové orientaci o svém problému, aniž narazila na Charybdu pustého probabi-\nlismu, aniž utonula ve Scylle intuitivní mystiky je cesta Kantova.\nOsobnost a dílo Kantovo patří k těm činitelům kulturním, jichž působení neo-\nchabuje, nýbrž roste a mění se s dobou. Každá generace přibližuje se jim se svým\npsychickým laděním, hledá v nich odpovědi pro své problémové nesnáze, vybírá z ne-\nvyčerpatelnosti jich obsahu látky ku stavbě svého systému. Vztah obou jest vzájemný;\ndoba chápe veliké dílo, jehož hodnota a poslední smysl tkví mimo čas, svým způsobem\ndaným irracionální souvislostí proudu světového dění, vyzdvihujíc z neproniknutelného\nbohatství jeho celku ty momenty, jež právě jí jsou blízky a ve shodě s její vlastní inspirací;\nveliké dílo opět se své strany hledí uplatniti úplnost svých různorodých motivů, jíž prae-\nsentuje se v něm nepojatelná šíře a hloubka života. Proto po vyčerpání po-\nsitivního působení zákládáním a konstruováním dobového názoru dostavuje se nezbytně\nnegativní, reaktivní, kdy ony momenty díla, jimž dobové pochopeni, konkrétní svou po-\nvahou nutně jednostranné, bylo neznámo, uplatňují svou logickou váhu a touto oposicí\npřipravují a spolutvoří nový karakter kulturního žití. Období naturalistického positivismu\nrozčarované a nevýbojné, nedůvěřivé k duchovým potencím lidstva, zakládalo své od-\nmítání metafysiky, v jejímž pojmu zahrnovalo všechno ušili filosofického myšleni o niterne\na celkové pochopení života vůbec v těch partiích kriticismu, jež ukazuji subjektivní pod-\nmíněnost našeho poznání. Kant byl jí především autorem „kritiky čirého rozumu\",\njiž chápala především faenomenalisticky. Leč postupem, jak studium jeho filosofie po-\nkračovalo ku „kritice praktického rozumu\" a „kritice souzení\", shledána vní jako základní\nmocná tendence ku kladnému založeni všeho duchového snaženi člověka. Roz\ndrcení intelektualistní metafysiky, jež dosud pokládáno za vlastní zásluhu a podstatnou\nhodnotu jeho práce, objevilo se tu v širší souvislosti celku pouhým vedlejším výsledkem\njeho úsilí. Kant neresignoval na proniknutí smyslu a povahy naší existence, naopak jeho\ndílo ukazuje pravou cestu, dokumentujíc dosavadní postup jako nesprávný. Pojmy nejsou\nvěci a logický řád poznání není ontologickou formou skutečnosti, jak se naivně domní-\nvala dogmatická metafysika, leč kromě přírodního kosmu, který jest vyjádřen v systému\nfysiky, ale svou materií existuje mimo ni, nepřístupen tak „o sobě , j ještě jiný\nkosmos čiře racionální, jehož zákon jest v nás a jehož obsah vyrůstá z nás, kultura,\nsvět mravnosti a umění projevovaný v tvorbě a soudu morálním a esthetickém. Ra\ntohoto kosmu je právě tak objektivní, váže lidské individuum právě tak přísně ja o\nlogický přírodu. Odtud jeví se tedy subjektivita kategorií zcela opáčně než se stanoviska"}, {"page_pdf": 28, "page_imprimee": "310", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.28", "texte": "naturalismu. Jemu byla konstitutivní vadou lidského organismu, který nedovede vidět\npřímo a jasně skutečnost, jakou jest, od sféry kulturní jeví se však pravou objektivitou,\nzaručující bezpečnost a jednotu všeho poznání suverénním ovládáním látky formou\nRozumu, jež tvoří skutečnost, jakou býti má. - Doba, jíž vracela se zmocňováním síly\na tvůrčí potence ve všech oblastech kultury, nejprve hmotné, v technice a hospodářství,\npozději znenáhla i duchové, ve vědě, umění, sociální politice, náboženství i odvaha ku\nfilosofii t. j. k úsilí pochopiti celek a pochop iti se v celku, nalezla v tomto\nmotivu Kantovu základní osu své nové orientace, jíž určován jest pak vývoj logicistického\nnovokantismu, na němž sledovati lze měnící se raz dobové theorie, obrazící se tu právě\ntak výrazně jako naturalistické v psychologismu jeho starší periody. Ještě dříve však než ex-\naktní studium kantismu, dopracovalo se nového, adaequatnějšího a nové tendenci kulturní\nsympatičtějšího pojetí mistrova díla, byl to Rudolf Eucken, myslitel osamělý, vzdá-\nlený cest, jimiž moderní filosofie prodírala se k novému názoru, který dospěl, nejsa si\ntoho plně vědom, k posicím, k nimž ukazoval i směřoval duch transcendentálního kri-\nticismu. Naopak Eucken cítil se dokonce na rozhodujících místech v oposici proti němu,\nnetuše, že potírá tu spíše literu, historicky podmíněnou, nebo ještě častěji chybný výklad\nžáků, synů doby naturalismu, nežli vlastní smysl a intenci díla Kantova. Nejvlastnější\nmotiv i konečný účel práce jest u obou téže povahy: jest praktický. Oběma záleží nej-\nvíce na mravním činu člověka. Jich pozornost obrácena jest tudíž týmže směrem: ku sféře\nduchové tvorby lidstva. Konkrétní ráz práce určován jest ovšem celkovou povahou\nepochy. Kant patří osvícenství, jest intelektualista, intelektualism byl jím překonán právě\nže v něm vyvrcholil, proto orientuje se na racionálních systémech kulturních, na vědě\nna theorij toho kterého životního oboru; Eucken naopak vyrůstá v době volného roz-\npjetí člověka, jest to tudíž život sám, dění, práce, z nichž staví, voluntarism moderní je\nv nem vyčerpán ze všech možností - a tudíž také překonán. Odtud jich rozdíl a leckde\nprotiklad; jest dan východiskem, nikoliv smyslem, povahou a úkolem práce. Proto mizí\nKanílÍTU mo<Jerním, který basi mathematické přírodovědy nahradil historií a při-\nblížil se tak co nejtěsněji životu a jeho dynamismu. Tu jest pak i místo styku s druhým\nproudem modernosti, jenž přichází se strany opáčné, od sféry přírodní, ale biologií a\npsychologu usti také v život: pragmatismem a intuitivismem.\nŽivot jest tedy tím velikým jednotitelem všeho moderního duchového úsilí. V něm fest\nzna nového idealismu v nejširším a nejhlubším významu tohoto mnoho zmítaného\na mnoho zneužívaného slova, té nové citovosti, nového niterného ladění, toho přílivu\nnových stav a nových míz v starý kmen kultury. Veškero vědomí doby rythmováno jest\ndnes tímto tušením, pocitem, nutkáním i představou života. Vše, co myslí a chce, co žije\ndusevne, vi a naplněno jest především tímto právě, že žije. Dnes opět platí, že život\n\"eJ7S^°,dnotou' ba lépe ještě: život jest dnes základní hodnotou, prvníma\njí ay .kladem' vse ostatní jest již v něm, rozvíjí se jedině z něho, měří se jedině\n* V°?nUje ?OUíe z \"eho- Není lze mluviíi ° Pojmové zřetelnosti toho všeho, není\nňnS M T' ZekpreSV,edčer!ř ° tom a nutnost zdůrazňování toho žene představitele\nnového az k obrazoborectvi a k nepřátelství rozumu. Všechen proiev kulturní fatdn.s"}, {"page_pdf": 29, "page_imprimee": "311", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.29", "texte": "Ant. Procházka:\nKaktus."}, {"page_pdf": 30, "page_imprimee": "312", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.30", "texte": "zmítán pravou bouři vět a gest. Ti, kteří se cítí v těsném kontaktu s prudkým žilobitím\nmoderního života, jenž ve svých centrech starého i nového kontinentu nabyl docela\nnové povahy, barvy i formy, pohrdají vším, co neshoduje se s překotným tempem dění\npřítomnosti zachycovaným kinematy. Manifesty futuristů vyjadřují nejhlučněji tuto změ-\ntenou vitalistní náladu. Leč filosofie, jejíž pojem jest právě v theorii, v kritice, nemůže se\noddávati extaticky tomu podvědomému, temnému, zmatenému vztlaku organických sil,\nkteré pudí k pohybu a přeměně, aniž znají směr a cíl. Úkol myslitele jest právě v analysi,\nv racionálním pochopení a zdůvodnění toho, co se stalo a co se děje v žití modernosti,\nv jeho kontrole a zkoumání na oněch věčných kriteriích lidského usilování o sebe-\npoznání a autonomii ducha, konečně v rozlišení, aby bylo lze stanovití positivní a nega-\ntivní, postaviti proti strhujícím kalným proudům skutečnosti bezpečné vědomí o tom,\nco býti má.\nFilosofie pragmatismu a intuitivismu nejsou schopny právě pro svou irracionální\npovahu podati toto rozlišení, založiti tento rozdíl, postavili se v jistém smyslu proti životu,\nto jest mimo život. Filosofie právě proto, že degradovala v nich rozum, zbavila ho jeho\npovýšené, nečasové posice, zbavila i sebe toho specifica, jež ji odlišovalo od umění a ná-\nboženství kriticismu a stala se ze soudce interpretem života, hlasatelem skutečnosti,\njeho dítětem jako poesie a mystika. Pragmatism a intuitivism vyznávají život, oni ho\nnechápou. Bergson popírá, že by život vůbec mohl býti pochopen a učí milovati jej.\nSympathie rozlije nitrem přísvit intuitivního poznání, jímž sdělí s námi kosmos veliký\nrythmus chvějící jím od nekonečna do nekonečna. To jest vše. A pragmatism ve svém\npraktickém a čiře lidském postoji nerozumí vůbec otázce racionálního pochopení života\na jeho kritice. Člověk sleduje určité cíle, jako individuum i jako druh. Jeho život jest\ncharakteristický právě tímto aktivním rázem. On viiskuje svou podobu světu. Přizpůso-\nbuje ten neurčitý a tvárný objekt, jehož odpor cítí svému přání. Skutečnost není, nýbrž\nvzniká takto, žitím roste. Ale neroste jen objekt, nýbrž na něm a jím i subjekt.\nČlověk a jeho cíle se mění s výsledky jeho práce. Rozum a kultura plynou v tomto\nproudu. Kritika jest tudíž možná jen ve službě života. Hierarchie účelů je dána mírou\njeho užitku. Co činí život bohatším a větším, je kladné.\nLeč irracionalism, který vymstil se metafysice intuitivismu, že učinil ji tak esoterickou a\nnedopustil dospěti k jakékoliv elhice, k jakékoliv otázce po hodnotách a účelech, zatížil\nethiku pragmatismu (který tu má všechen svůj smysl) tímže subjektivismem, znemožnil\nobecné, ten který bod místa a času přesahující hledisko. Neboť jde životem, který jest\npohyb a všechno založiti nějaký určitý klad nebo zápor. Jak rozhodnouti, přispívá-li ten\nonen jev vzestupu nebo sestupu života, nemám-li pevných cílů, na nichž bych směr cesty\nzjistil. Pouhý cit psychické jistoty osobní nebo dobové není právě kriteriem objektivním.\nDuch individua ani období není materielně jednotný. Jak rozhodnout, na které straně\njest pravda ? Pragmatism nevěří v pravdu, zná jen pravdy, ale to jest jen symptomem,\nže sam jí nemá. Jeho pravdou jest duchová skutečnost sama, ale vše jest nic. Poněvadž\nžití jest nikánf, jest vždy vznik jednoho zánikem druhému a naopak. Jak tedy zjistili,\nkde jest pravý klad ? Abych se dověděl o směru života, abych mohl určit, co jest v něm"}, {"page_pdf": 31, "page_imprimee": "313", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.31", "texte": "Pyramida v Papantle v Mexiku.\n\nkladné a co záporné (neboť obé jest v něm, i smrt jest projev života), musím dovést vy-\nstoupiti nad něj, octnouti se mimo proud. Pragmatism i intuitivism naopak postuluji\nsestup do něho, a třeba prvý byl subjektivistní, vyzdvihoval člověka a jeho práci, druhý\nobjektivistní, nořící se v proudy obecného tvůrčího vývoje, upírají oba pozornost ku\npřítomnosti a její pohybu a znehodnocují trvalé a platné. Tyto specificky moderní filosofie\nvycházejí z oné nejpohnutější a nejvřelejší sféry života: duševní a nedovedou se vybaviti\nze závratí tohoto prudkého kmitání. Měla-li moderní filosofie nabýíi opět pevnosti a bez-\npečnosti podkladu musila se obrátiti k oné oblasti života, jež jeho divoký a zmatený po-\nhyb podrobuje kázni a svírá ve formu: ku sféře duchové. Po orientaci psychologické musila\npřijíti logická. Proti irracionální náplni života, jež vzedmula se proti všem hrázím, bylo\nnutno uplalniti opět formalism racionálního hlediska, mělo-li se dospěti k jednotě a řádu.\nV tomto smyslu působila a působí filosofie Euckenova. Kotví rovněž v životě a jeho\nplodném pádoc, jeho hluk a ruch, práce a zmítání, všechen ten mohutný projev volní\nhýbající dnes Evropou, jest i jemu datem základním. Leč nikoliv konečným. Jemu ne-\nzáleží na volnosti a rozpjetí pro pouhou rozkoš pohybu. Život jako život není hodnotou,"}, {"page_pdf": 32, "page_imprimee": "314", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.32", "texte": "v\nnýbrž nositelem všech hodnot i nehodnot, mohutným tokem kalu i zlatého písku. Člověk\nnedovede ani radovati se prostě z pocitu žití, má určité své intence a postuláty, tvoří a\nočekává výsledků. Pragmatism velmi dobře proti intuitivismu uvědomuje si humanism\nnašeho života. Jenže utkvívá v bezprostředně subjektivním a relativním. Přestává na\naktivitě a intencionalitě lidského života samé a neptá se po objektivních a pevných\nkriteriích jeho pravdy. Leč má-li býti vůbec organisován chaos světového dění, není lze\nčekat, až protikladná úsilí se vyrovnají a převaha určité strany stvoří novou pravdu, nýbrž\ntřeba vědomím pracovali pro pravdu, aby to, co platí a tudíž býti má, se stalo, nikoliv\naby to, co se stalo, již tím nabývalo sankce a povahy hodnotného a platného. Pojetí\npravdy nemůže ovšem po Kantovi míti významu poznání transcendentní skutečnosti.\nSkutečnost transcendující vědomí jest veliký život sám a o adaequatním poznání toho,\nponěvadž jest věčnou změnou, možno mluviti právě jen ve smyslu Bergsonově sply-\nnutím s ním. Člověk však ku své práci a životu plně vědomému potřebuje jiného poznání,\npoznání účelového a hodnotného. To chápe správně pragmatism. Jenže při své výlučně\npraktické posici řeší jen poměr člověka a jeho vůle k danému jako materiálu a nehledí\nkriticky, to jest autokriticky, na všechen projev lidského snažení, neřeší celkové povahy\nducha a smyslu jeho činnosti. Život roste a přeroste tudíž každou formuli, jíž má býti\npřeveden na jednotný výraz, polemisuje pragmatism proti racionalismu. Nikoliv však\ntak, aby nebyl stále týmž, sebou samým totiž, odpovídá filosofie kultury. Život kulturní\nnení pouze ruch a změna něco trvá v universálním pohybu, kultura sama. Jsou to formy\nkulturního projevu, jež sice postupující zkušenost naplňuje stále novým a novým obsahem,\njež však ve svém formálním charakteru v tom, čím býti chtějí, co žádají, co přikazují, se ne-\nmění a tak i naše přibývající zkušenost neznamená svou proměnou nic jiného než niterné\nprojasnění, zlepšení přiblížení se věcnému účelu. Tak náboženství, umění, mravnost, právo\nzůstávají stále týmž právě určitě karakteristickými projevy ducha, řadami kulturními, for-\nmami, jichž kulturní náplň mění se s dobou, aniž však porušila jednotu a souvislost smyslu.\nDogma, stil, právní řád, vládní systém, jsou skutečnosti a jako takové podléhají toku\nžití, ve své hodnotnosti však, jako projevy ideí v poměru člověka k tajemství (nábožen-\nství), tvárného výrazu světa, jak se jeví duchu umělcovu, osobností, době (umění), spra-\nvedlivého řádu společenského, politicky i hospodářsky (právo) trvají s lidstvím, mají plat-\nnost absolutní a existenci věčnou mimo proud času. Neboř náležejí ku specifické oblasti\nracionálních entit, která jest docela odlišnou realitou „třetí říše\", nepodobná sféře „já\"\n(skutečnosti psychické) i „ne-já\" (skutečnosti fysické). Soud je základním jevem této po-\ntencované skutečnosti. Tvoří svým výrazem a = a nebo 2X2 = 4 platnost, která trvá ne-\nodvisle od náhodného uplatnění ve vědomí člověka. Jest soběstačná bez ohledu na uznání\nči neuznání, myšlení či nemyšlení tím kterým mozkem. Všechny kulturní formy jsou\ntakovýmito systémy soudů, jež svou platnost nezakládají na uznání a existenci ve sféře\nlidského dění, nýbrž naopak ji teprve povznášejí, uplatňujíce se k hodnotné a bezpečné\nexistenci. Všechno co jest na nich materiálního náleží ovšem skutečnosti, prostoru a době.\nŽádný mravní názor, právní řád, stil umění není věčným, ale věčnou jest mravnost, právo,\numění, náboženství, věda. Žádná věta fysiky, článek víry, umělecký čin není dedukován"}, {"page_pdf": 33, "page_imprimee": "315", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.33", "texte": "z axiomů logiky, náboženství, uměni, nýbrž každý jest projevem nové, osobní zkušenosti,\nale každý měří svou hodnotu na apriori vlastní ideje, neboť ta jest určitou attiudou lid-\nského ducha. Pravda jest tedy v sebepoznani ducha, který rosta zachovává svůj kara-\nkter ve svých formách projevu. Jest třeba obráiiti svou pozornost zpět ke kulturnímu dílu\nlidstva a studovat jeho souvislost a jednotu, aby bylo lze postaviti se kriticky k tomu, co\nstále novým a novým tryská v duších. Rudolf Eucken stal se iniciátorem tohoto hnutí,\nkteré pro volnost nezapomíná na zákon a pro nové na kladné. Jemu jest život lidstva\nživotem universální osobnosti, jež se mění pouze, aby stale více splňovala sebe saťnu.\nModerní německá filosofie, orientující se na historii a pracující o logice kulturní, usiluje\nv tomto smyslu o interpretaci života. Vitalistnímu radikalismu obou nových, netradičních\nfilosofií dostává se tak korektivu odtud, kde brutální přelom tradice znamená barbarství.\nModerní ušili o novy vyraz nového žiti nemůže byti než zápasem o novou formu, nový\ntvarný jeho zákon ve smyslu věčného kulturního účelu.\n\n(Dokončení.)\n\nPetr Kropáček:\nStudie štítu."}, {"page_pdf": 34, "page_imprimee": "316", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.34", "texte": "Josef Gočár:\nSoutěžný návrh na Spořitelnu v Pardubicích."}, {"page_pdf": 35, "page_imprimee": "317", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.35", "texte": "Josef Gočár:\nPřístavba k ville."}, {"page_pdf": 36, "page_imprimee": "318", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.36", "texte": "Pavel Janák:\nNávrh na Žižkův pomník.\nVarianta architektury."}, {"page_pdf": 37, "page_imprimee": "319", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.37", "texte": "Pavel Janák a O. Gutfreund:\nNávrh ze soutěže na Žižkův pomník."}, {"page_pdf": 38, "page_imprimee": "320", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.38", "texte": "J. Škára:\nNávrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně.\nDetail průčelí."}, {"page_pdf": 39, "page_imprimee": "321", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.39", "texte": "J. Škára:\nNávrh ze soutěže na Nár. divadlo v Brně.\nŘez."}, {"page_pdf": 40, "page_imprimee": "322", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.40", "texte": "Petr Kropáček:\nStudie ze soutěž. návrhu na Spořitelnu v Pardubicích.\nDetail."}, {"page_pdf": 41, "page_imprimee": "323", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.41", "texte": "IV. Výstava Skupiny V. U. v Obecním domě.\n\nKronika a poznámky\n\nArcosovy prosy.\n\nZa rok 1913 otiskl René Arcos několik\nsvých prosaických prací zejména ve dvou\nčasopisech: „Les Bandeaux ďor\" a „L'effort\nlibře\". Jedna z nich byla přeložena v Měsíč-\nníku. Tyto práce tvoří souvislou řadu, v níž\nkaždá následující stojí nad tou, jež jí před-\ncházela ne nějakou novostí, která leckdy\njest stotožňována s vývojem, ale větší čisto-\ntou, jakou se jeví to, co již v základě bylo\nobsaženo v práci čajově nejprvnější. A to\njest právě krásným u Arcose, jak stále jde\nk větší a větší jasnosti svého výrazu, k větší\nčistotě svého nazírání, jak pracuje do hloub-\nky i výšky, stoje stále na onom podkladě,\nna nějž jej postavila jeho přirozená povaha,\njeho talent a jeho životní názor. A jistě tato\npráce na své vlastní individualitě jest hrdin-\nštější a úctyhodnější než jakékoliv experi-\nmentování, konané jen za tím cílem, aby\nbyl učiněn nějaký nový objev, nebo jaká-\nkoliv změna. Proto také jako na krásný\npříklad hlubokého a pozvolného vnitřního\nvyvíjení pokládám za nutno upozorniti na\nArcosovy práce.\nJeho prosy mají jen zcela úzkou thema-\ntickou nit. Kdosi jede vlakem a proti němu\nusedne cizí dáma. Starý chovanec chudo-\nbince marně očekává návštěvu svého syna\nv pouliční kavárně. Muž, který chce roz-\ntrhnouti svazek, jímž jest poután ke své mi-\nlence, přichází večer do zahrady se rozlou-\nčili před svým odjezdem."}, {"page_pdf": 42, "page_imprimee": "324", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.42", "texte": "Tyto obsahy jsou pouze jakýmisi fakty\nnebo ještě spíše příležitostmi. Neboť oprav-\ndový děj nalézá se v Arcosových prosách\nv jiné sféře. Kolem základních dějů vytváří se\na vznáší nové dění, které vyvěrá na všechny\nstrany z duše některé súčastněné osoby jako\npohyblivý a prchavý material, prostírá se\na opřádá po ostatních osobách, jež se hlavní\nosoby jakkoliv dotknou, i po věcech, které\nse zjevují na dějovém jevišti. Na prvý po-\nhled se zdá, že toto dění, které jest projevo-\nváno konstatováním množství vzájemných\nvztahů, jimiž jest vše spojeno s ústřední oso-\nbou tohoto děje, jest vytvářeno jenom ze\nzjemnělého psychologického pojímání. Ale\nnení tomu tak. Toto pojímání jest nejenom\nširší a bohatší, než jakým bývalo dříve jen\ntéměř fysiologické pozorování změn a stavů\nduševních. V ně jest shrnuto všecko cítění,\nchápání, pojetí hmotné i metafysické, na-\nzírání vědomé i intuitivní, zkrátka jakoby\nvšecka stajená činnost duše vybavovala svoji\npráci a sdělovala se všecka a zároveň.\nProto mají prosy Arcosovy nehmotnost\na prosvitavost a jsou rozvěšeny jenom na\nněkolika málo pevných, předem daných\nbodech jako průsvitné, ale nesmírně husté\npředivo. Při tomto cílení k abstrakci, k pro-\nžívání ve světě, kterému zemskost a tělesnost\njest pouze pevným základem (avšak nikdy\nnějakým útočištěm pro dokumenty) hrozí\nvždy nebezpečí, aby abstrakce se nezvrhla\nv theoretisování, aby vysoko vyzdvižené\npředstavy a pojmy neztratily své smyslnosti\na skutečnosti ve svém světě a neproměnily\nse ve spekulativní, knižní a neživé obrazy\na slova.\nPrvní z pros Le Soir dává nejplněji tušiti\ntoto nebezpečí. Zde nezbavíte se dojmu, že\njest pouhým theoretickým zpracováním du-\nševního děje v člověku, při náhodném se-\ntkání ve vlaku nebo zcela theoretickým uva-\nžováním o možnostech, o skutečnosti, do-\nčasnosti, pomíjivosti nebo věčnosti. Stáváte\nse jenom pohlížejícím divákem i tehdy,\nkdy nalézáte v práci kus sebe sama. V po-\nzdějších prosách mizí již tento nepříjemný\npocit.\nZ úvah stává se skutečné prožívání, z mate-\nrielnosti uvažování skutečné očištěné vidění\na pojímání. V nejkrásnější prose L'adieu\nstává se z vás bezděčný účastník zastřeného\na kouzelného dění, které se vlní mezi dvěma\nlidskými bytostmi a jste vpiati v ně, v jejich\nrovinu, jakobyste byli jedním z jejích před-\nmětů, nebo součástí okolí, ve kterém se děj\nloučení odehrává.\n\nFrant. Langer.\n\nRichard Weiner: Usměvavé odříkání.\n(V komisi Aloise Srdce v Praze.)\n\nKnize R. Weinera především nelze upříti\nvlastnost tak touženou u všech mladých lite-\nrátů, totiž že je moderní. To znamená, že\nopírá se o literární tradici jen tak dalece,\njak jest nutno, a že její autor převážně ak-\ncentuje sebe, svoji přítomnost a své\nvztahy k okolní přítomnosti. Než kdežto v\nleckterých ostatních zjevech, jež se posled-\nním časem u nás vyskytují, jest o tuto vlast-\nnost pouze snaženo, avšak za každou cenu\na každým způsobem, takže převládá zde\nsnaha-vůle a chtění, které jest vyhnáno až\ndo křečí a násilností, zatím co výsledek jest\nplaný a nehorázný R. Weiner prostě po-\ndává výsledek toho, jak cílí sebe samotna\na jak cítí právě to, nač pohlíží či o čem uva-\nžuje, prostě a lidsky, třebas napiatě a hlu-\nboce. A všechny kladné vlastnosti jeho sbírky\nvyvěrají z tohoto prostého a lidského nazí-\nrání i jednoduché poměry, které nalézá mezi\njednotlivostmi, i to, že se nikde neuchyluje"}, {"page_pdf": 43, "page_imprimee": "325", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.43", "texte": "k všedním, stále se opakujícím a z knihy do\nknihy přecházejícím obrazům a thematům,\ni že jest ustavičně věcný, přímý a bezpro-\nstřední. Jeho pocity, poznatky, vědomé vzta-\nhy jsou bohaté, tak četné, že se někdy kupí\nna sebe bez přítrže a leckde zatěžují a činí\nnedosti srozumitelným obsah jeho veršů.\nJinde naproti tomu jsou uvedeny v přesný,\njednostejný rytmus, ve vyrovnaný básnický\ncelek, z jehož vlnění vystupují jasně a zře-\ntelně: Le déjeuner sur I'herbe, Musée de\nČluny (III.), Jean Baptisté Chardin, Na příští\nzklamání, Usměvavé odříkání a jiné básně,\nve kterých jest překonána improvisační ná-\nklonnost básníkova. Kniha Weinerových\nveršů má nad to svou osobitou dikci, v níž\njest četná zásoba slov a významů, přejatých\nz abstraktní, někdy i vědecké řeči, které lec-\nkdy dodávají větě upiatost a škrobenost,\njinde a to častěji rozšiřují její hloubku, či-\nníce z ní jakési nové úsloví nebo přísloví.\nTo opět spočívá na míře prostoty a nechtě-\nnosti, s jakou se Weiner dovede vyjadřovali.\nOpět plus, které plyne ne ze snahy, ale z při-\nrozené podstaty. A totéž stejně se jeví v jeho\nveršových formách, které se vyznačují čet-\nnými modifikacemi, v nichž jsou stejně za-\nstoupeny strofické vazby jako proměnlivý\nrytmus, pravidelnost vracejících se přerý-\nvek i plynulost nebo překotnost volného\nverše.\nA tak jest tato sbírka veršů, jejichž duch\njest více usměvavý než odříkavý, v nichž jest\nvelmi mnoho víry a při kterých jest tato víra\npodepřena a potvrzena opravdovým vnitř-\nním cítěním básnickým, stejně schopným\nrozumové meditace jako obdařeným cito-\nvým bohatstvím, zdravou basí dalšího mož-\nného vývinu. A nic není tak radostného jako\nzdravá base.\n\nFrant. Langer.\n\nAntonín Sova.\nAnt. Sova, který v tomto roce oslavil své\npadesátiletí, jest vedle Březiny a Saldy mladé\nliterární generaci z jejích předchůdců nej-\nbližší. Jeho cesta vedla širokým obloukem\nod realismu až k epoše, v níž se právě na-\nchází a která jest charakterisována širokým\nuvědoměním života, úsilným zbavováním\nse všech skepsí a radostným zdůrazňováním\njeho kladů.\nPod uměním Sovovým jakoby proudily\ndva proudy. Prvým z nich jest jeho velmi\nvnímavé cítění sebe samotna uprostřed\nvšeho. Z tohoto osobního lyrismu vzniká\nbohatost a jemnost, s jakou se jeho pocity\npřetvářejí ve slovní obrazy, z jeho opravdo-\nvosti se rodí teplá nálada, kterou jsme nad\nnimi rozechvíváni, i stále laskavá sdílnost,\njíž jest milo naslouchali. Druhým jest citli-\nvost pro záchvěvy dění, jsoucího kolem něho.\nSova ze svých vrstevníků nejhlouběji vy-\njádřil prchavé a neuvědomělé cítění člověka\nsvé generace. Ale vyjadřuje nejenom cítění\núzkého okolí. Jako reakce na celé dobové,\nskoro sociální cítění, ovšem osobně prožitá\na přeíormovaná, jest jeho kniha „Dobro-\ndružství odvahy\", podobně jako dříve celo-\nnárodní cítění vzbudilo jej k širokému gestu\nbásně „Theodoru Mommsenovi\".\nTam, kde jest Sova dnes (kniha „Žně\"),\nblíží se obě tyto složky k sobě a mohou\njednoho dne dojiti klassického, harmoni-\nckého splynutí. Klassického, protože prošly\ndlouhou životní zkušeností, jsou výsledkem\nkaždého jednotlivě uváženého kroku a jsou\nprosty pouhého experimentu nebo záliby.\nHarmonického, protože cítíme z této knihy,\njak to, co dříve bylo jen podnětem, stává se\ndnes součástí básníkovy osobnosti, jehož cit\nse nyní rozlévá do širokého neosobná, aby"}, {"page_pdf": 44, "page_imprimee": "326", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.44", "texte": "z něho vyvážil to, co dříve vyvažoval ze svého\nintimního osobná. Tak se zde vytváří roz-\nsáhlá plocha, kterou se Sovovo dílo plně stýká\ns tím, oč se snaží nynější literární generace.\n\nKubistická výstava v Manesu.\n\njsme rádi, že máme tak hojnou příležitost\nshlédnout tolik příkladů omylů nového vý-\ntvarnicoví, ku poznání špatných cest a ku\nsnazšímu pochopení děl dobrých srovná-\nním. Není však ani možno dost se ohradit\nproti honosnému a chvástavérriu způsobu\nuvádění této výstavy u nás. Započal Merce-\nreau seskupením výstavy, přednáškami a\núvodem katalogu a dále v jeho tonu pokra-\nčují jeho čeští součinitelé bratři Čapkové.\nMercereau přišel k nám v představě mesiáše\nnaší kultury. Měl dvě přednášky, jedna lite-\nrární, o níž i spřízněná „Scéna\" píše, že nám\nneřekla nic nového a jak jest nízké niveau,\nna které si nás Mercereau vyzvedl. Druhá\nbyla o výtvarnictví se vztahem k přítomné\nvýstavě. Nevím, snad je Mercereau dobrým\nbásníkem, ale soudě dle části této předná-\nšky publikované v katalogu, nemá autor ani\nzdání o nejprimitivnějších pojmech výtvar-\nnictví, přes to, že přichází ze samého centra\nvýtvarné kultury.\nPostavíme-li se na stanovisko umění,\na jest si toto nutno stále připomínali dnes,\nkdy proud sensace a spekulace s uměním\nčiní tolik zmatků a zároveň nároků na oce-\nnění, najdeme na celé této výstavě obsahu-\njící 188 děl 35 tak zv. umělců jen několik\nobrazů nějaké hodnoty, jsou to především\nobrazy Frieszovy, které nám připomínají,\noč výše stojí Derain, dále z části jedno zá-\ntiší Marchandovo a pak snad celkem ale již\nslabé věci Kieslingovy a Lhoteovy. je cha-\nrakteristické, že těchto několik jedině pří-\npustných věcí jest rázu expressionistického,\nu nás již sdostatek známého (Friesz byl zde\njiž r. 1910) a tedy nehodící se do okruhu\npředváděného kubismu. Jádrem výstavy je\nGleizes a Metzinger. Gleizes má zde celý vý-\nvoj od r. 1908, kdy maloval ještě zcela kon-\nvenčně, jest zde tedy i pro laika názorný\nobraz celé jeho osobnosti. Akvarely z roku\n1908 jsou takové übohosti, že i na výstavě\n„Jednoty\" by se nedobře vyjímaly. A kva-\nlita všeho ostatního jest zcela táž; v čem\nrůzní se další obrazy od prvních, je jen ku-\nbisující manýra, t. j. obrazy tyto jsou docela\nšpatně naturalisticky malované genry jako\nty z 1908, jen je na ně přilepeno, jakoby\ndodatečně teprve hranaté, plošné trakto-\nvání, přejaté z naprostého nepochopení\ndíla Picassova a Braquova a více snad je-\nště vzniklé vlivem názvu „kubismus\", jímž\nbyly jako nadávkou charakterisovány hned\nna počátku obrazy Picassovy a jež značí\npo česku asi krychlovost nebo hranatost.\nOvšem podobné označení bylo velice ne-\nvhodné a nevýstižné. Ale na podobné eti-\nkety čekají vždy již chabé osobnosti, jako\nna znak příslušnosti, hrdosti a zneuznání,\nučiní si z nich prapor, pod nímž se žene do-\nbývat svět. Znak a v malbě manýra. Proto\nza tento termín vtěsnaly se všecky slabé a\nzároveň spekulující osobnosti malířů, po-\ndobně jako druzí za futurismus a nyní mají\nplná ústa oněch -ismů, jimiž chtějí otřásat\nsvětem. U nás v Čechách zašlo se však ve\nsměšnosti toho ještě dále. Nejen že akcep-\ntovaly se hned od počátků díla těchto ku-\nbistů (Fauconier, Metzinger, Archipenko a\nYan Rees ve Volných Směrech redakcí J.\nČapka), že byla učeně vykládána, ale též na-\nšlo se hluboké a jiné než v Paříži zdůvod-\nnění termínu „ kubismus \". Arch. Hofman\nvykládá v loňském roč. V. Směrů, že „ku-"}, {"page_pdf": 45, "page_imprimee": "327", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.45", "texte": "bus\" je tvárný prostor a Picasso že je archi-\ntekt malířských kubusů. Dnes však po půl\nroce zapomínají bři Čapkové na toto hlu-\nboké, „principielní\" odůvodnění a píší kde\nse dá, na př. v Lumíru: „Kubismus, toto\nslovo jest jen přezdívkou, jež vzniklo zcela\nnahodile.\" Což dříve toto pánové nevěděli?\nNež k výstavě. Druhým hřebem výstavy\nje Metzinger. Zde jest třeba zmíniti se dříve\naspoň sumárně o novém umění. Formální\npodstata všeho vskutku nového a dobrého\numění, jehož představiteli jsou Picasso a\nBraque, spočívá ve větším bohatství, zmno-\nžení a dokonalosti tvárných prostředků.\nTyto prostředky týkají se vždy ve své první\na hlavní podstatě ve všech uměních chá-\npání plastiky a prostornosti, a každá vývo-\njová změna, která nadchází, je vždy způso-\nbena hlavně změnou názoru na tyto dva\npodstatné elementy. Formálně dochází no-\nvé umění oproti umění dosavadnímu ku\nplošnosti a sice proto, že má-li dosáhnouti\nvíce než trojrozměrné hmotnosti, kterou\nvyjadřuje forma umění minulého, je nutno\ndosud dominující třetí rozměr omezit. Není\nto však plošnost orientálců a primitivů, jež\npro nás dnes jest chudobou, je to plošnost\nzbohacená, obsahující v sobě ne méně,\nnýbrž ještě více než jen třetí rozměr. A toto\nvíce jest dění, jakožto příčina a též výsle-\ndek života; tedy život oproti dřívější mrtvé\nhmotnosti. Jest třeba zbavit se této mrtvé\nhmotné přítěže, by mohl v abstraktním\npojmu plochy rozvinout se sám život. Ploš-\nnost ona není tedy bezobsažnou a není ani\njiž plošností, protože se hloubí před námi\ndo nekonečna, obsahuje v sobě nedozírný\nprostor nekonečno a zde jsme u důvodu\nvšeho umění.\nNekonečnost věčnost absolutno. Pro-\nmítnout náš život a náš svět v zrcadle ne-\nkonečná, v absolutno. Opakuji to již po ně-\nkolikáté. Bratři Čapkové nazývají to něme-\nckým filosofováním a nebeským pískem.\nMercereau říká cosi podobného o těchto\nznámých faktech v katalogu. Nyní snad bra-\ntři Čapkové prokouknou, když mají toho\nsankci. Či snad jéstě budou zaměňovat věč-\nnost za věcnost? Jak zdá se, odsuzují páni\nvěčnost spolu s náboženstvím, kteréž pojmy\nse jim asi kryjí, a pak též s idealismem.\nKdyž tedy zbavuje se nový malíř charak-\nteru formy trojrozměrnosti, t. j. vytvoření\ndojmu skutečné hmotnosti ilusivním způ-\nsobem, stínováním forem, kulacením, ilu-\nsivním vystupováním, perspektivou, a sku-\ntečného prostoru, musí dát za toto ochuzení\nnejen náhradu, ale ještě mnohem více, když\njiž jednou měl potřebu a odvahu dřívější\nprostředky odstranit. Dříve podávala se pla-\nstika předmětu jednopohledová a jaksi jen\nreliéfní, chudá, ilusivní nové umění chce\npředstavovat plnou realitu, zmnoženou,\nzbohacenou skutečnost našeho světa a ži-\nvota a to je hlavní důvod vzniku a doža-\ndování se životního práva pro toto umění\na nikoli jak Mercereau tvrdí, že příčinou je\ntechnický pokrok, věda, dokonalost foto-\ngrafie a kina.\nJe tedy prostému rozumu chápatelno, že\nnové obrazy nemohou obsahovati ony pod-\nstatné formální složky umění minulých, tedy\npředevším ilusivní vymodelování kulatých,\nhmotných tvarů předmětu. To však shledá-\nváme téměř na všech obrazech kubistické\nvýstavy. Příčinou je nepochopení nové for-\nmy, důvodu, proč odhoditi formu bývalou.\nJak mohou být pak díla dobrá, když im-\npulsivní předpoklady nebyly pochopeny.\nU Metzingera je toto tím nápadnější, pro-\ntože používá mnoho plošností, převzatý to\nvzhled z Picassa, ovšem plošnosti po vět-"}, {"page_pdf": 46, "page_imprimee": "328", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.46", "texte": "šine chápané zas jen malerielně, plachty\nlodic, zdi domů, ornamentální záclony a ta-\npety; části obličejů mají pěkně masovou\nbarvu a jsou docela konvenčně kyčařsky\nstínovány, rovněž ruce a válečky prstů atd.\nÚdy jsou pak pokrouceny a přeřezány (do-\nslovně). Činí právě jako u Gleise dojem ka-\nrikatur a zmrzačenin. Typickým dokladem\nk tomuto je také „složený\" portrét od Ri-\nvery. Příčinou toho je mateři elní, neumě-\nlecké chápání - nedostatek talentu. K tomu\nMetzinger rád používá kde jen možno or-\nnamentů, spirál, kvítků atd., tedy duše ma-\nlicherná, malby povrchní, dekorativní, na\nvídeňského Klimta silně vzhledem i kvali-\n\"V\ntou upomínající. Čapkové chválí si u tohoto\njeho methodičnost a jasnost podání. Jasné,\naž příliš všecko průhledné. Metzinger slyšel\nasi něco o více prostorech v obraze a proto\nzcela mrtvě a popisně klade vedle sebe stří-\ndavé součásti krajiny, zcela kyčařsky oby-\nčejně malované, strom, vodu, krajinu v dáli\natd. a takto methodicky počíná si všude.\nHlavním zástupcem sochařství je tu Ar-\nchipenko. Má zde sošky nazlacené zřejmě\nfalešným pozlátkem, podobné osekaným,\nněkde nemožně na jednu stranu přihnutým\npahýlům, jež K. Čapek nazývá elegantní,\njednoduché, jako součástky podivuhodných\nstrojů. Formálně je to chudoba. Připadá to\njakoby obyčejné sošky byly okleštěný tak\nže z nich zbudou jen nevkusné pahýly. Tedy\nméně než to, stále tak kaceřované „statické\"\numění a náhrada nijaká. Poslední práce\nArchipenkova je „cirkus Medrano\". Při\ntomto napadá mimoděk dojem, který má\ndivák, vstoupí-li do velkého sálu výstavy:\ncirKus, varieté, jarmark, kde vše křičí, pere\nse a hledí upozornit. Umění kubistické\numění. Tedy cirkus Medrano. J. Čapek píše\no tom: „Kolorovaná plastika ze dřeva, ple-\nchu a skla, věc velmi půvabně a přesně\nkonstruovaná, která svým nezvyklým\nmateriálem vydražďuje diváky k posměš-\nkům\". Archipenko užívá zde místo plných\núdů jen plošné desky. Vidí však, že to ne-\nstačí, ale dál neví si rady. Vezme tedy barvy\na na tyto plochy noh, rukou a plošná ko-\nlečka ramen přimaluje docela starým, ku-\nbisty vehementně odsuzovaným obyčejným\nzpůsobem ilusi stínovaných válců a koulí.\nTak pomáhá si z nouze. Na místo, aby vy-\ntvořil tvary bohatší starších, kombinovaným\nskladem ploch, jak to činí na př. Gutfreund,\nsahá üboze a nemožně k prostředkům sta-\nrého malířství. A o těchto sochách tvrdí K.\nV\nČapek v Lumíru oproti Gutfreundovi, že\nvycházejí z čisté sochařské, plno-\ntvárnéformy. Ostatní pomalování této\nsochy barevnými pruhy je odvozeno asi\nz Delaunayova orfismu, a je bezpodstatné,\nspíše na podivnou reklamu než na účin vy-\npočítané.\nVětšina obrazů v této výstavě hemží se\npodobně jak u futuristů genrovými motivy,\nhon na jeleny, footbal, ženci a p., zájmy\nstarších naturalistních malířů. Není náho-\ndou, že dobří noví malíři nezabývají se po-\ndobnými scénickými a literárními zájmy a\nomezují se jen na to nejmenší (zátiší, hlava,\npoprsí, nejvýše 2 figury), jako není náho-\ndou, že žádný z dobrých impressionistů ne-\nmaloval na př. ukřižování, nemohl ne-\nsměl. Umělec zná své příkazy a možnosti -\nkyčař dovolí si vše.\nPodobnou scénou je též obraz de la Fres-\nnaye, dvě pohmožděné figury u stolu, pod\nstolem (doslovně) krajina, na nebi boule\nmraků a nějaké praporce, vše sprostě na-\ntřeno a o této lakýrnické práci píše p. K. Ča-\npek: „veselý a srdečný obraz nedoceněného\nde la Fresnaye\" a J. Čapek: „sympaticky pů-"}, {"page_pdf": 47, "page_imprimee": "329", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.47", "texte": "sobi velký obraz de la Fresnaye pěkně zmo-\nženým plátnem, působícím osvěživě svými\ndobře ovládnutými barevnými massami a\nsvým jadrným a mužným podáním/' Toto-li\npíší bři Čapkové, pak vůbec nemají práva\nu nás soudit ani nejhoršího člena „Jed-\nnoty\". O českém oddělení na výstavě\nmožno říci, že jak kvalitou, tak tendencemi\nnevystupuje z rámce celé výstavy.\nKubín chce se snažiti o komposiční kon-\nstrukci a hlavně o harmonické dělení plochy\nobrazu, odvozené z formátu obrazu, a na\nšpatném pochopení této zásady zakládá\ndnes celou svoji odlišnost a novost. Rozdělí\nsi rám na díly, a plochy vzniklé spojováním\ntěchto a často rohů obrazu, prostě natírá\nbarvami. A teprv dodatečně přimaluje ná-\nznaky figury, a nazve to třeba ticho, radost,\npokora atd. Z těchto názvů usuzuje asi K.\nČapek, když píše: „obrazy téměř mystické\",\na dále: „nové a cenné pokusy\". Není zde\nžádné vytváření, žádná plastická představa,\njen mechanické, geometrické dělení plochy\na dodatečné pokládání barvou.Typický pří-\nklad módní horečky podivnosti, novosti a\noriginelní odlišnosti, třeba za cenu umění.\nObrazy Spálový ve smyslu expressionisti-\nckém jsou úplně nevýtvarné, bez každé mož-\nnosti prostoru, nedostává se jim citelně jem-\nnosti cítění a přednesu. Tento špatný expres-\nsionismus není už ani jen kubismem, ale prý\n„kubismem rustikálním\". Tak dalece se již\nu nás kubismus specialisuje, ovšem zase po\nvzoru francouzském, kde Apollinaire roze-\nznává několik jeho druhů a K. Čapek jeho\ndělení po něm papouškuje třeba: „To je\npravý realistický či „vědecký\" kubismus\" a\njmenuje pak v jedné řadě Picasso, Braque,\nRivera, Síma a j. Před obrazy j. Čapka\npředevším si zopakujeme všecko to informo-\nvání a namlouvání o samostatnosti vymý-\nšlení, leč ku podivu, odevšad hlásí se již\nznámé detaily (Picasso). Ale jsou používány\njaksi nesměle, snad ze strachu před prozra-\nzením, značeny často jen jako náznaky sla-\nbou barvou, aby tam byly zdomácněly a\nnikdo jich neviděl. Stejně jak u P. značené\nvlasy, nos, struktura barvou i pastou, stejné\nnáznaky plastiky forem. Rozdílnost však a\nV\nto kardinální, kterou Čapkům přiznám, je\nnejen ve špatné aplikaci těchto P. složek, ale\nhlavně v celkovém účinu. Čapkovy obrazy\njsou dekorativní, t. j. nevýtvarné, plocha\nobrazu zůstává plátnem, tupou stěnou ne-\nprolomitelnou, divák stále se cítí vně, před\nnimi jen, kdežto u každého dobrého obrazu\njsou možnosti prohloubeného prostoru a\nhlavně však u dobrých děl nového umění,\nkde náš cit má možnost postupu bohatstvím\nnakupených forem a ploch prohlubování do\nnekonečna. A tato vlastnost neprostorovosti\nje společná všem novým obrazům léto vý-\nstavy a poukazuje na jejich neuměleckost a\ntím na nedostatek talentů.\nCo hlavně ale při obrazech J. Čapka na-\npadá, je naprostá nehybnost a statika (slovo,\njímž bři Čapkové kaceřují vše minulé). Ob-\njekty jsou zde bez nejmenší živosti, mrtvé,\ncož je již také v souvislosti s nedostatkem\nprostorovosti. Chápání tedy nezasáhlo tu\nkořenů, je v podstatě staré, s nesměle při-\nlepenými etiketami novosti a tato neúplnost,\nnedostatečnost a umělecká nedokonalost je\nV '\npříčinou, proč obrazy Čapka a všech ostat-\nních kubistů liší se od dobrých nových\nobrazů.Vyhlašovaný predikát samostatnosti\na odlišnosti je, zdůrazňuji, ve všech těchto\ndílech důsledek špatného pocho-\npení děl Picassa a Braquea a špat-\nného používání jejich složek,vja-\nkémsi zakrnění jen. Není to tedy ctnost, jak\nse důležitě Čapky rozhlašuje, ale chudáctví."}, {"page_pdf": 48, "page_imprimee": "330", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.48", "texte": "Především jedná se vždy o to, je-li dílo dobré\nnebo špatné. A tu jsme u podstaty všeho\npsaní bří Čapků. Nikdy nenapíší přímo a\nrozhodně, je-li věc umělecky dobrá či ni-\nkoliv. Vždy jen charakterisují, protože hájí\ntendenčně věci, o kterých nemohou napsat,\nže jsou dobré a haní ty, o kterých by psali\njinak, kdyby byli sami před sebou upřím-\nnými. Vždy jen kladou epitheta na př.: „dy-\nnamické komposice Mondrianovy nebo Bol-\nzovy, jež jsou absolutní, nic objektivního ne-\nzobrazující\", a používaná „kriteria\" (jen ná-\nhodně vybráno): strojovost, elegance, zají-\nmavost atd..., sošky Archip. elegantní, jed-\nnoduché, jako součástky podivuhodných\nstrojů\" atd. stále jen vábné přívlastky, kde\nvšak zůstává stanovisko kritika třeba k této\n„absolutnosti\"? Je jedním z mnohých po-\nblouzení malířů tato „absolutnost\". Nemají\nna mysli určité představy objektu ani pro-\nstoru chtějí jakousi obdobu hudby, jen ja-\nkýsi rytmus vln, linií a barev. Podobné chtění\nnebylo ve výtvarnictví nikdy přípustno, na-\ntož nyní v novém umění, které je nejreel-\nnějším uměním všech dob. Tyto „zásady\"\nfalešných modernistů za každou cenu zase\nvznikly naprostým nepochopením díla Pi-\ncassova, kde laik často zprvu vůbec před-\nmětu nevidí. K nim patří Mondriau, Bruče,\nKandinský, Kupka.\nK výstavě v Mánesu jsou připojeny ještě\nnávrhy architektů. V nové architektuře byl vy-\nsloven názor o plošné tendenci, potřebě re-\ndukování prostorů architektonických výtvar-\nným způsobem v plochu a ovšem zase v plo-\nchu aneb lépe opačně, je ploš-\nným výrazem a zhuštěním všech vnitřních\nprostorů a ostatek je rozvedením tohoto\nprincipu do důsledku. Je tomu obdobně jak\nv sochařství i malířství: kde převádí se fak-\ntická hmotnost a konkrétní plastika v pla-\nštiku abstraktní, v úplnou plošnost, na roz-\ndíl od propagované kubistické hmotnosti a\nobjemovosti, kteráž je jen důkazem dosud\nstarého myšlení.Ve Stylu arch. Hofman zdů-\nrazňoval naproti tomu platnost skutečných\nobjemností a „Kubusů\". Je zajímavo, že na\nnynější výstavě Manesa arch. Hofman nemá\nvůbec ani jediného ze svých obvyklých ku-\nbistických t. j. škatulovitých a špalkovitých,\nsymetrických návrhů staveb, nýbrž jen samé\nU Hofmana je jednou z ploch\nomezujících skutečný prostor architektury, a\nta plocha je jen jistým způsobem trakto-\nvána, zůstává tedy stále jen mrtvou plochou\nbez možnosti prohloubení. Stojí proti sobě\nvýtvarné a zároveň iniciativní hodnoty a od-\nvozená povrchní manýra (dekorativnost).\nJe to zase kubismus, starý způsob chápání\nprostoru s novou, kubisující jen manýrou,\nobdobně jako ve všech malbách výstavy, a\nnásledkem této příbuznosti zapadá též archi-\ntektura dobře do toho programu. O jmeno-\nvané architektuře K. Čapek píše mimo jiné\nvrcholné chvály: „zcela nové a vysoce dů-\nležité architektury Hofmanovy\" a jinde zas:\n„návrhy arch. Janáka jsou těžko uchopi-\ntelný a jeho poslední, dosti choulostivou\ncestu by bylo možno posoudili jen po po-\ndrobnější revisi jeho dnešní práce\".\nK. Čapek píše, že kubistická výstava je\nrovnocennou dřívějším výstavám orientu-\njícím vývoj u nás, výstavě Impressionistů a\nNeodvislých jakožto poslední meta a zapo-\nmíná při tom, že tuto úlohu vyplnila již\nloňské jaro Skupina (to ovšem nebylo v Má-\nnesu) a sice dobře a rovnocenně oněm jme-\nnovaným minulým, když vystavila nejlepší\na jediné dosud umělecké zástupce nového\numění z Paříže, Picassa, Braqua, Deraina a\nGrise. Přišli tedy bratři Čapkové nejen pozdě\n\n* V „U. M.\" č. 6.-7. bylo reprod. průčelí P.Janáka."}, {"page_pdf": 49, "page_imprimee": "331", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.49", "texte": "se svými činy, ale přinesli jen nechutné od-\nvary z celého světa a dnes s Mercereauem\nnamlouvají našemu publiku, že je to nej-\nbohatší výstava světa a dávají ji jako pří-\nklad vší moderní krásy —, místo které před-\nkládají hnus. Co do počtu výstava zůstává\ndaleko za Berlínským podzimním salonem\na za „Neodvislými\". Picasso v Mánesu nikdy\nnevystavoval jak tvrdí J. Čapek mezi řádky,\na smysl důvodů, proč dobří umělci nejsou\núčastni výstavy, takéjnení správný. Je pravda,\nže Kahnweiler má zásadu nevystavovat své\numělce s kubisty, ale proč, J. Čapek neřekl;\nprotože jak on tak jeho lidé nechtějí se\núčastnit výstav tak nízkého niveau, kde sne-\nšeno vše možně paumění. A důvod, že\nPraha má pověst špatného uměleckého tr-\nžiště, je chabý, čehož důkazem je loňská\nvýstava Skupiny, těch umělců, kteří v Má-\nnesu chybí.\nJe nechutným psát o podobných zjevech,\nv našem kulturním životě. Všecky ty po-\nvrchní osobní zájmy nechaly by nás zcela\nlhostejnými, protože v umění se nedá prostě\nšvindlovat, kdyby záležitosti ony nestaly se\nsvým způsobem až příliš naléhavými dnes,\nkdy v názoru na umění je tolik desorien-\ntace a zmatku. Bři Čapkové a společníci,\nmísto aby plnili kulturní úkol ujasnění a\ntříbení, na který se povyšují, činí sami co\nnejvětší chaos svými přemety.\n\nVincenc Beneš.\n\nJak se píše.\n\nKollekce futuristických maleb vystavená\nnedávno v Praze zavdává příčinu dodatečně\npoohlédnout se po určitém pokroku v kri-\ntičnosti u našich domácích příznivců a stou-\npenců futuristů. Když v „Uměleckém Měsíč-\nníku\" postavili jsme se proti -ismům, když\nod počátku neustávali jsme poukazovali na\nzakuklené zpátečnictví futurismu a špatnou\nkvalitu t. zv. kubistů, J. Čapek u příležitosti\nFauconierovy výstavy, v článku kubisty Met-\nzingera a v soustavném referováni spolu\ns jinými prohlásil se pro „široký proud\",\nneboť prý „v tomto živém proudu mají\nvšechny -ismy svoje oprávněné místo a do-\nkazuji svobodnou intensitu\". Od té doby\nvyplýtvala se ve „Volných Směrech\" všechna\npéče, aby tyto kongeniální veličiny kubismu\nbyly skrývány pod ochranná křidla a urov-\nnala se všem stejná oprávněnost, třeba na\núkor dobrého uměni, kdežto kvalita ať úmy-\nslně či nikoliv hodila se přes palubu, po-\ndobně jako Neumann: „Hoďte si třeba Pi-\ncassa přes palubu\". Největši práci však při-\npravil Fauconier, reprodukovaný společně\nMetzingerem ve „V. Směrech\" A tak držíce\nse své průpovědi: „V umění není možno\nbýti neomylným \"prohlašovali jednou: „Do\nhnutí kubistického lze z h r u ba přičísti i Pi-\ncassa a Braqua\"; futuristé jsou z moderny\n„nejradikálnějšími revolucionáři\", aby třeba\nna téže stránce milostivě přiznali, že „v kubi-\nstickém směru zvlášť slibným se jeví\numění P. Picassa\". Při každém jmenování\nmoderny nebo Picassa nebo Braqua úmy-\nslně dodávali: „a celý jejich živý a inten-\nsivní proud\", aby nikdo nezapomněl na\ntyto ostatní existence. Zrozenínového -ismu,\na sice orphismu, ihned slavnostně přivtělili\nk svému živému proudu. „Orphisté připo-\njují vedle všech sensací barevných i elementy\nmalířsko-hudební\", píše VI. Hofman ve „Vol.\nSměrech\" a o Kupkovi, který prý je stoupen-\ncem tohoto -ismu, referuje se tamže: „Znám\nKupkův boj. Kéž jej šťastně vybojuje. Při-\nvede lidi k tomu, aby zavrhli jako on pro-\nstor a vůbec hmotu v prostoru?\" J. Čapek\nu Metzingerova článku chrání všechny stou-\npence -ismů, neboť prý tento článek „může"}, {"page_pdf": 50, "page_imprimee": "332", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.50", "texte": "vzbudit nepřízeň též u těch, kdož z ultra-\nmontáního zaujetí aznervosy prohlašují\nvalnou část spolučinitelů v novém umění za\nšarlatány a za umělce nedostatečného\nvýznamu\". Výstava futuristů v Praze, sou-\nstavné poučování a konečně i sama moc\nkvality jinak, dle nich, jen „slibných\"\numělců, působila na tyto zastance -ismů\njako konečně působí na všechny laiky tak\nneodolatelně, že se odhodlali k harakiri a\nneslyšnému salto mortale ve svém kritickém\nžonglérslví veřejně před publikem. Tak ně-\nkteré z futuristů hodí na krk Moderní Re-\nvui,vůdceorphistů Delaunayevjednom\nz posledních čísel „Lumíra\" prohlásí za sta-\nrého (J. Čapek: „obrazy Delaunayovy mohly\nby se rovněž zařaditi do nějakého postim-\npressionismu\") atd. atd.\nCelý slavně valící se proud obratem ruky\nscvrká se na dva průbojníky moderny. Ně-\njak divně rychle ona pověstná „nervosnost\"\nzachvátila tyto kdysi klidné přitakače všemu\nproudu a nekvalifikovanosti.\nVýstava tak zvaných kubistů s Gleizem\nv čele, proponovaná v Mánesu na únor, in-\nscenovaná J. Čapkem a Mercereauem v Pa-\nříži, zavdá snad podnět našim futuristům\nvypustit i tyto dva „z proudu\" a prohlásit\nse sami bratrskou kritikou Karla Čapka za\nsamospasitelné a samostatné proudovce a\nostatní (třeba nás) za tupé kopisty Picassa\na Braqua*) a za tanečníky kol zlatého telete.\nNebof dle úsudku A. Nováka a K. St. Neu-\nmanna bylo prý by už na čase neohlížet se\nna cizinu a byl by čas, aby v Čechách již\nvznikl nějaký odlišný domácí -ismus. Dne\n30. března 1913 však J. Čapek Cie myslili,\nže „v Čechách nebyly dosud žádné roz-\nhodující umělecko-formální obnovy nale-\nzeny a nebudou tak ihned vynalezeny\".\nA zdá se též,že sami io i dnes uznávají,\nneb dle doznání p. Tausigova ve Scéně dělá\nse nad celým Almanachem 1914 kříž aze\nvšech básní a jiných literárních příspěvků,\nz nichž na př. Fischer prý „si obohatil svůj\nslovník o několik výrazných slov\", prohla-\nšuje se za jedině kladný čin theorie od V.\nHofmana. Když vše ostatní je nemohoucně\nnegativní, tedy aspoň takové theorie jsou\npositivní, na př.:\nNeumann: „Genius spoléhá se na svůj\npud, netheoretisuje\". K. Čapek: „S geniem\nnaopak je spojeno vědomí a theoretičnost\".\n„Vol.Směry\",referát z pařížského Salonu:\n„Bezradnost formová jest v Légerovi, jenž\njest kubista bez vnitřní nutnosti. Picabia kon-\nsternuje, člověk by u něho řekl bluff\". —J.\nČapek: „Z Francouzů vývojově nejzajíma-\nvější jest Legera Picabia\".\nJ. Čapek: „Futuristé na rozdíl od nového\nfrancouzského tradicionalismu přinášejí po-\nžadavek co největší modernosti a neodvis-\nlosti od všeho umění starého; pařížští ma-\nlují nehybné, statické stavy přírody, což je\nvede ke kultu minulosti a posléze k masko-\nvanému akademismu\". VI. Hofman teď\npo roce o těchže futuristických obrazech:\n„Správné vyjádření nestatického prostoru\nhmoty nebylo však dosud důsledně prove-\ndeno nikým (z futuristů).\"\n„Vol. Směry\", čís. 5.: „Italští futuristé jsou\nnejradikálnějšími revolucionáři. Jsou vel-\nkými popírači jakékoliv tradice, neboť hle-\ndají styl pohybu, o nějž se dosud\nnikdo nepokusil\".\nVI. Hofmann nyní: „Futuristé jsou pře-\nchodné úkazy, i s vůdcem Marineltim;\nvýznam tohoto hnutí jest jen lokální. Po-\nvrchně pojímají složité otázky moderního\nmalířství. Způsob, jakým pracuje Severini,\nje jakýsi dekorativní a styli sovaný\n\n*) Stalo se již. J. Čapek v „Čase\" dne 8.-IV. 1914."}, {"page_pdf": 51, "page_imprimee": "333", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.51", "texte": "impressionismus. O důslednost či zmo-\nžení theorie rozbíjejí se ostatně všichni\nfuturisté.\"\nV\nJ. Čapek před rokem: „Podkladem\ntvorby futuristů není theorie, nýbrž zcela\nvýznačný a do jistých důsledků rozvinutý\nnázor. Vycházejí od předpokladu v š es vě-\ntového dynamismu. - Styl, který z tohoto\nnázoru má vzniknouti, bude stylem pohybu,\numěním naprosto novým; jejich obrazy, jež\nvyjadřují pocity absolutně moderní atd.\"\nJ. Čapek před rokem: „Nyní tu jsou\nještě další důsledky pohybového názoru\nfuturistů. Pohyb a světlo ničí mateři e 1-\nnost\". Hofman po roce: „Futuristé\ndospěli k zdůraznění, či spíše k zhmot-\nn ě nj světla a pohybu.\"\nJ. Čapek před rokem: „Prostorové nazí-\nrání Picassovo i umění futuristů i přes to,\nže mají málo společného, mohou se doku-\nmentovali obrazy plně uzavřenými a\nvyjádřenými obsahovými jedno-\ntami. U obrazů, kde je názor futuristů nej-\nvysloveněji vyjádřen, můžeme shledali v ý-\nznačnéformové odlišnosti od ostatního\nsoučasného nového umění, ale právě tam\ntaké se nejlépe k němu přiřazují důsledností,\ns jakou po svém způsobu vyjadřují mnohé\núkazy z toho, co by se mohlo nazvati tradicí\numění XIX. stol. Vždyť skutečně ani umění\nPicassovo není reakcí na impressionis-\nmus.\"\nHofman po roce: „Futuristé nedovedou\ntuto (svou) smíšeninu spojili v nějakou prin-\ncipiální a čistou soustavu právě svojí\nrůznorodostí a komplikovaností podání při\njednom obrazu. Vlastní snahy moderního\numění směřují naprosto jinam, k samobytné\numělecké principiálnosli, přísnosti a korekt-\nnosti, jížovšemcestoufulurismuni-\nkdy by nebylo možno dosáhnout i.\nV našem hnuti působí nejvíce vý-\nznam Picassův. Metzinger a Fauco-\nnier rozkládají iělesa ve formální části, jež\njakoby zmontují v plnou kompaktní pla-\nstiku, která se od starých obrazů liší v celku\njen zevním kubisujícím oděním.\"\nČapek, 8. č. „V.Směrů\": „Mnozí snaží se\nvyřaditi Deraina, Picassa a Braqua, jakožto\njedině hodnotné zjevy. Není snad adorace\njednotlivých zjevů vlastně estétstvím a příliš\nkultivujícím stanoviskem?\"\nVedle VI. Hofmana, jenž charakterisuje\nchuť moderní architektury jako strohou,\nsyrovou, barbarskou, bez potřeby líbivosti\natd., pomáhá mu ji charakterisovat J. Čapek\nv „Lumíru\": „Sochy Archipenkovy působí\ndojmem až elegantním a líbezným,\nzajímavé hlavně tím, že způsobem plasti-\nckého podání nejvíc se přibližují k chara-\nkteru moderní architektury atd.\nPodobné moderní věcnosti vylaborované\na nesoucí znaky „samostatného vymýšlení\na snažení dávají ovšem potom odvahu „bez\nmilosrdenství\" napadnout jiné mínění, jak\nto za všechny učinil Kodíček na článek\nKramářův v Uměleckém Měsíčníku; Neu-\nman posloužil opět v Lid. Novinách zprávou,\nže Um. Měsíčník se stal „jednostranným a\nmalicherným\" a pochvaluje si Scénu s pře-\norganisovanými Futuristy, jako Martenem\na j. Brojili proti patřičnému charakteriso-\nvání Fauconiera, Kubistů a Futuristů v článku\nKramářové, v odsudcích a\njiných a nyní Hofman s Čapky za půl\nroku potom vše podepíše a opíše a před\npublikemsvémukardinálnímu „zásadnictví\"\ndá vale. V literárním a kritickém světě se\ntomu říká necharakternost, nevěcnost neb\nnesamostatné myšlení. U nich však se to\nkryje s pojmy temperamentu, vývoje, samo-\nstatného vymýšlení a lásky k experimentu."}, {"page_pdf": 52, "page_imprimee": "334", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.52", "texte": "Neuman, jehož dávno známý íheoretický\npathos pudí ho k stálé zpovědi (o jeho\nbásních nemluvím), nemůže přirozeně ve své\ntemperamentnosti pochopiti „malicherné\"\nrozdílnosti mezi různými -ismy a mezi\nvlastním tvořením. Obrazně mohl by však\npochopili, že jako mezi anarchistou, ná-\nrodním socialistou, sociálním demokratem\na křesťanským sociálem jsou určité, po pří-\npadě kardinální rozdíly, tak je tomu nějak\ntaké v umění. A přece býti vším najednou\naneb sankcionovat celý tento „živý\" soci-\nální proud vzhledem k tomu, že všichni\njsou synové dnešní moderní doby, nelze\nv politice doporučovat.\nNeuman točí si v íheorii modernu dle\nsvého starého naturismu smíchaného s na-\nturalistickým blouzněním, a jsa odkázán na\nreprodukce v U. Měsíčníku a Volných Smě-\nrech, odhaduje v posledním čísle V. Směrů\nCézanna na pouhý talent, kdežto současně\nAleše iaxíruje na genia. Měřítkem však ne-\nbylo mu nic jiného, než že Aleš byl „neča-\nsový\" aneb jinak dle J. Čapka „trvale ča-\nsový\" t. j. „stál zcela osamocen a mimo\nplynoucí vývoj umělecký poslouchal jen\nsvého neomylného ingenia a kašlal na\nvšechno t. zv. theoretisování\", neměl nic\nspolečného s aeroplány, s gramofonem a\ntovárním komínem a přes to „kvetl, kvetl\nstále stejně, neomylně, nemohl jinak, bylo\nmu lhostejno, co tomu kdo řekne, a nikoho\nrozumného nenapadlo, že by měl kvésti\ntak neb onak způsobem jinačím\". Dle této\ntheorie obáváme se, že si redakce Volných\nSměrů objedná nový článek pro repro-\ndukce svých „beztrestně nečasových\" členů\na že stejně s nimi (na př. Lauda, Wiesner,\nHonsa, Sejnost, Skramlík, Vondrouš, Pol-\nlak, Lada Novák, Klusáček, Šikanedr a\npozůstatí dnešní impressionisté budou pro-\nhlášeni za genie a sice ze stejného důvodu,\nže „naslouchají toliko nemilosrdnému, ka-\ntegorickému vnitřnímu hlasu, který nemá\nco činiti se zákony soudobé naší esthetiky\",\nže se „vysmívají jako jiní geniové přímo\nneb nepřímo esthetickým názorům doby\"\na že „jejich harfa zní, zní, nemůže jinak,\ndokud struny nebudou přetrhány\". (Vol.\nSměry).\nDnes dle theorie Neumanovy z Volných\nSměrů pěstuje se talentnictví, poněvadž\n„talent je zcela po lidsku řiditelný a hně-\ntitelný\" a redakce V. Směrů „nestojí před\nním nikdy bezradna\", jak dokazuje prakse,\nže místo kvality propaguje se futurismus,\nGleizes,Fauconier, Mondrian,Šejnost, Honsa\natd. Takoví lalenti „prostší, lidštější a ob-\nčanštější než genius - jsou jednoduše za-\njímavější než genius, jako všechny věci lidské,\npřelidske jsou zajímavější než věci božské,\na my (říká Neuman) máme před nimi milý\npocit bezpečnosti\". Taková sofistika jest\nhlavně již moc starou tradicí (ačkoliv dle\nScény páni jsou proti tradici), dle které byly\nVolné Směry vždy pěstěny. - Tam byli\npřinášeni Sidaner, Henri Martin, Cottet a\nBesnard, kdežto praví a „možní impressio-\nnisté\" museli stále čekat, až před nimi budou\nmíti v Cechách „milý pocit bezpečnosti\",\nzatím co ve Francii za nimi přicházela ge-\nnerace za generací. Když již však tolik nebyli\nživotu českému nebezpečni a nosily se ve\nVol. Směrech reprodukce, stále ještě v origi-\nnále (Gogh) „sklamával\" redakci, kdežto\nsoučasně Sargent a Whistler nedráždili, byli\nmilí, protože (dle Neumana) „nevzbuzo-\nvali toliko úctu a strach, jak to činí každé\ntajemství, to jest nevědomost, při níž jsme\nse přistihli\". Před takovými Besnardy,\nWhistlery, Gleizy, Fauconiery a futuristy\nstaré vedení Vol. Směrů s nynějším, dle"}, {"page_pdf": 53, "page_imprimee": "335", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.53", "texte": "Auguste Renoir:\nŽeny.\n\nrady Neumanovy může nebojácně volat:\n„jsme z jedné krve, ty i já, vhoďme si třeba\nPicassa přes palubu.\"\nV poslední době však kuráž, nebáti se ani\nmoderny „kubistické\", dostoupila vrchole,\nkdyž Neuman (dle 1. č. Vol. Směrů) ve-\nřejně vyznává, že nebojí se ani před Spá-\nlovým obrazem z r. 1912, „jedním českým\nrustikálně kubistickým obrazem\", ačkoliv\npřiznává, že zažil již podobné rozčilení před\nobrazy Muncha a L.v. Hoffmanna!\nL.v. Hoffmann musel tedy čekal opět na\nčeského kritika, až bude r. 1913. svou hod-\nnotou stavěn vedle Muncha. Neuman jme-\nnuje Špálův obraz rustikálním kubismem.\nNevím, co kubismem mini možná, že dle\nněho Munch, Matisse jsou též rustikální\nKubisté. Jesliže však kubismus dle vynálezu\nNeumanova zplodily aeroplány, beton,\nelektřina, pak (ježto těchto vymožeností na\nvenkově nestává) musí logicky vyvodit, že ru-\nstikální kubismus pochází od parní mlátičky."}, {"page_pdf": 54, "page_imprimee": "336", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.54", "texte": "Uměl. Měsíčník, poněvadž nepolemisuje,\nnemá možnost zakročovat pokaždé, avšak\nkojí se naději, že zakročí vždy pan Arne\nNovák, nebol' dle jeho vlastních slov v Pře-\nhledu: „všichni tito budou v něm míti\npřísného kritika\".\nNebudeme též s nikým polemisovat. Toto\nje uvedeno jen v zájmu umění, protože\nnikdo z publika do všech těch „činů\" ne-\nvidí a jako bilance za celý čas. Nemáme\nzásadu polemisovat, budeme zase tiše, lidé\nnejsou zde pro hádky, ale aby pracovali.\nPoznámka redakce:\n„Umělecký Měsíčník od svého počátku stál proti\nfuturismu a t. zv. pro u d u kubistickému a trvaje stále\nna stanovisku kvality, uváděl jediné skutečné\numělce Picassa, Braqua a Deraina. Naproti tomu pp.\nČapkové Si Co. postavili se „samostatně\" na stranu\nfuturismu a kubismu, téměř proti Picassovi. To byla\ntaké jedna z příčin rozloučení těchže pp. od Skupiny.\nPp. Čapci S> Co. neustávali pak především úfočiti na\n„U. Měsíčník\" a Skupinu, pro její odpor k futurismu\na vrcholem útoku byl loni útok „Přehledu\" na článek\nDra. Kramáře proti -ismům, který „U. Měsíčník\" při-\nnesl v č. 5. Celá obsáhlá kampaň, vedená proti nám,\nposkytuje materiál, který musí být konečně předložen\nveřejnosti.\n\nEmil Filla.\n\nVýstava J. Obrovského\n(v Obecním domě v březnu 1914).\nVelký soubor obrazů Obrovského nepři-\nnáší v náš názor o jeho umění nějaké změ-\nny. Je to stálé opakování téhož, pohybující\nse jen v okruhu, ležícím naprosto mimo\noblast umění, a dnes je u Obrovského již\njisto, že hranici této domény nepřekročí.\nVše, co tento náš malíř produkuje a co to-\nlik se líbí nejširšímu publiku, není krása u-\nmělecká, leč je jen pěknost a líbivost, kterou\nobdivujeme u krásných výkladních skříní\nnebo ladnost záhonů květin, krásných žen,\nrůžových západů atd., jen hezkost a ladnost\nobjektů, tedy záliby ne umělecké, ale mate-\nrielní, kterých Obrovský je neúnavným sna-\nšečem; liší se od obratného a vkusného a-\nranžéra výkladů jen zručností reprodukční.\nVšecko to psaní t. zv. kritiků, jež je v sou-\nhlasu se zálibami i nejposlednějšího diváka\no tvořivé fantasii a bohatém koloritu, je jen\nnaprostým nepochopením vskutku oprav-\ndové tvořivé činnosti a o funkci barvy a ko-\nloritu v dobrém obraze."}, {"page_pdf": 55, "page_imprimee": "[337]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.55", "texte": "Veselý koutek VIII.\nCapitaine Mr. Alexandre fflercereau\nuvolil se se vzácnou ochotou zavítati do Prahy a předvádí v pavilloně pod Kinskou svůj\nensemble tulenu\njakého dosud kontinent nezřel.\nChovanci kapitána Mercereaua jsou inteligentní, ba i citlivost a intuice byla u nich objevena. Provádějí cvičení\ni mnohému člověku obtížná a poskytují vždy roztomilý pohled. Balancují lampu, kužel, globus atd.\nDoufám, že naleznou v elitě hluboký ohlas. Jako závěreční číslo: 99Hommage á Cézaiine41 pij\ns ohledem k tomu, že tento umělec (známý malíř) těší st v poslední době zřejmým sympatiím majitelů pavilonu.\nPřes nepřekonatelné překážky v cestu se stavící, podařilo se umožniti také vystoupení české tlupě\nLes augustes Tchěques.\nProvádějí na houpačce vždy nové, nečekané, nevysvětlitelné, normálnímu člověku nemožné předměty a\nobraty. Živé houpačky. Vždy znovu dokazují, že jsou jedině originelní. Vše ostatní padělek."}, {"page_pdf": 56, "page_imprimee": "[338]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.56", "texte": "Veselý koutek IX.\nRozhovor Jaroslava Haška s Janem Žižkou.\nV intencích a v zájmu kultury dostavil jsem se dne 1. února k Janu Žižkovi z Troc-\nnova, který právě zabýval se studováním nových militárreglama. Byl jsem od něho\npřijat a intervievoval jsem ho okamžitě v otázce, týkající se návrhů na jeho pomník.\n„Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte\", trochu nejapně započal jsem inter-\nviev. Podotýkám, že Jan Žižka z Trocnova jako pravý kavalír neodpověděl na tuto\nnarážku, nýbrž rozvrhl jednoduchými slovy, přecházeje ihned na thema otázky,\nsvůj názor na celou záležitost. Snažil se při tom používat pokud možno co nej-\nvíce češtiny dle Gebaurovy gramatiky.\n\nZÁBAVNÍ PODNIK\n„M ONTM ARTRE\"\nPRAHA 1., ŘETĚZOVÁ ULICE.\nZAČÁTEK V 10 HOD.\nVSTUP VOLNÝ.\njr\n\npro celé fagady i detaily těchže, práce sochařské a\nštukatérské provádí umělecko - průmyslové atelier\nJindřicha Čapka, Praha L,\nVeleslavínova 95 Telefon 5017.\nVzorky umělých kamenů stále k volnému prohléd-\nnutí. Práce figurální prov. ak. sochař M. Kocourek.\n\nPetříkova\nvinárna\nv Pra ze 1.,\nPerštýn č. 5.\nVýběr dobrých pří-\nrodních vín. Dosta-\nveníčko umělcův a\nliterátů.\n\nF. Sajna\nzávod\nlakýrnický a\nmalířství písma\nPraha 11.\nč. 1172\n\nStavební a nábytkové\ntruhlářství, obrábění\ndřeva a strojní výro-\nba dveří a oken\nVÁCLAVv\nHANUŠ\nPRAHA 111., C. 503\nlOdkolkovy mlýny,\nnabízí práce všeho druhu\ndo oboru toho spadající ve\nvkusném, důkladném a lev-\nném provedení."}, {"page_pdf": 57, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.57", "texte": "Drobné zprávy.\n\nV Rakouském Museu ve Vídni je právě otevřena\nvelká retrospektivní výstava uměleckého průmyslu za\nposledních 60 let. Do výstavy jsou pojaty všecky slohy,\nkteré se v této době vystřídaly: třetí rokoko, roman-\ntism, novogotika, staroněmecký sloh at. d.a zastou-\npeny nejen nábytkem, ale i bronzy, kostelním nářadím,\nšperky, textiliemi, pracemi z kůže atd. Mnoho objektů\npochází od umělců v této době ve Vídni působících,\nHansena, Van der Nůlla, Siccardsburga, Schmidta,\nFerstla atd. Jsou mimo jiné vystaveny tři úplně zaří-\nzené pokoje v „Makartově\" slohu dle návrhu Schmid-\ntova, provedené před 50 lety pro výstavu a nyní znovu\nvystavené. Uspořádání této výstavy je zajisté pří-\nznačné. Především je jakýmsi příznakem pro poslední\nfase uměleckého vídeňského průmyslu a odpovídá\nzde se objevujícímu tápání, rozpakům a recidivám.\nReakcí jest tato výstava vítána tím hlučněji, oč dříve\nživý umělecký průmysl reakci zatlačoval a lokalisoval.\nHlavně významna jest výstava však jako příznak no-\nvého posunutí historického nazírání. Hranice „minu-\nlosti\" je opět posunuta do pozdějších let XIX. století,\na přítomnost, ještě nedávno sahající až do 80. let, jest\nzkrácena až do našich let. Slohy, jako novogotika\natd., které ještě nedávno byly akutní, stávají se ukon-\nčenou periodou. Byly považovány za poblouzení,\ndnes historie je již správně zařazuje jako historické,\nze své doby vyplývající zjevy, tak jako byly všecky\nvelké historické slohy. To všecko způsobilo moderní\numění tím, že změnilo se samo v jisté kladné hod-\nnoty a vytlačilo dřívější slohy z jich míst v našem ži-\nvotě do historie. Také tyto staré slohy byly našimi\nnepřáteli a sice špatnými a vykořenění zasluhujícími,\n\n„Máme tu,“ pravil vážně, „pomník můj dle návrhu\nJana Štursy. Raději bych viděl, kdyby mne,“ dodal\ns trpkým úsměvem, „udělal, jak tančím břišní tanec.“\n\nNeuzavírejte žádného pojištění, aniž byste požádali o rozpočet „Pojišťovací\nkancelář Karel Gutfreund ve Dvoře Králové n. L.\"\nSKUPINA A UMĚLECKÝ MĚSÍČNÍK\nmají svoji kancelář a administraci od nyní v nové místnosti v krámě\nPraha L, Veleslavínova ulice 5.\nTamtéž stále vyloženy jsou obrazy, grafiky atd., jakož i časopisy nového uměni.\n\nSVĚTOZNÁMÁ KOLA\nKORUNA\ns pětiletou písemnou zá-\nrukou , dodává firma:\nLADISLAV ŠVESTKA\nPraha, Václavské n. 53\nÚvěruhodným osobám též namírné\n'V\nměsíční splátky. Žádejte cenníky.\nv"}, {"page_pdf": 58, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.58", "texte": "„A co Bílek?“ Žižka vzdychl: „Tomu se podařilo\nvystavit frázi a mne vyrobil jako bakaláře, chudého,\nhladovícího, nezdobného, z roští a hvoždí lezúcího.“\n\nproti nimž bylo třeba bojovat. Dnes, kdy moderní\numění ovládá, můžeme se na ně dívati nikoliv již\ns hněvem, ale s příslušejícím jim porozuměním.\n★\nVe Vídni byla v těchto dnech u Mietkeho Derai-\nnova výstava. #\nSkupina V. U. vydá v nejbližší době jako prémii\npro své přispívající ěleny (roční příspěvek K 10'—)\nAlbum, obsahující 4 původní grafické práce a sice:\nlinoleum E. Filly, litografii V. Beneše, dřevoryt F. Ky-\nsely a litografii Z. Kratochvíla. Záznamy a přihlášky\njiž nyní přijímá administrace.\n*\nNa pražské Umělecko-průmyslové škole uprázdnilo\nse místo profesora-sochařepoprof.Wurzlovi. V době,\nkdy v umění nástává nový ruch, kdy názory se pro-\nnikavě prohlubují, je obsazení tohoto místa dvoj-\nnásob důležité, neboť má být opětně definitivním\nstavem na dlouhou dobu. Situace umělecká je nyní\nopravdu složitá: vedle zralé moderní generace a mladé\ngenerace za ní rostoucí, chce se umístiti, od nějaké\ndoby naléhavěji i konservativní strana umělecká, ko-\nřistící právě jen z vývojových poměrů, nastalých\nmezi oběma prvními generacemi. Okamžik je však\nještě těžší tím, že přistupuje k tomu další moment,\nkterý se musí konečně doznat nutnosti rekon-\nstrukce Umělecko-průmyslové školy. Je možno\nříci, že v celku tato škola v posledních letech, jsouc\nzatížena řadou přežitých stolic a nepotřebných osob\nučitelských, vymknula se zúplna svému poslání.\nUmělecky činní a významní učitelé její jsou zatlačo-\n\ns\nv >\nFOTO PRISTROJE\ntriedry a dalekohledy\njen světozn. známek dodává firma\nLAD. SVESTKA,\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ N. 23.\nÚvěruhod. osobám na mírné\nměs. splátky. Žádejte cenníky.\n\nNově nádherně a moderně zřízená velkokavárna\nI. patro. LOUVRE\" I. patro.\nStředisko umělců a elegantního pražského jakož i\nvenkovského obecenstva."}, {"page_pdf": 59, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.59", "texte": "váni ostatní nicotnou majoritou do trpné posice, kde\nvšecka jejich dobrá činnost se topí, nebo se musí\nomeziti jen na obranu. Tak ztratilo se několik let, jež\nměla být využita pro prospěch národní. Úlohu a\nposlání, ku kterému by měla přispět silně právě Um.-\nprům. škola, musí plnit umělecko-průmyslové své-\npomocné organisace a podniky umělecké (Dílny,\nArtěl) a k těm staví se dokonce vedení Um.-prům.\nškoly do oposice ! A totéž vedení neostýchá se\nbeze vší zodpovědnosti obrátiti se ke všem těmto po-\nměrům zády, vpraviti do terna na obsazení uprázd-\nněné stolice vedle sochařů Mařatky a Kafky primo\nloco sochařskou živou mrtvolu (Šalouna) a přípravo-\nvati tak jeho jmenování! !\n\nA aj, fu Janáka jsem viděl, který retoval se před pro-\nblemem za kubistické šance za hradbu (vozovní). „A co\nostatní?“ Žižka vstal a beze slova vynesl mne před dvéře.\n\nGRAFICKý ZÁVOD REPRODUKČNÍ\nJAN ŠTENC\nPRAHA 1., SALVATORSKÁ 8. TEL. 1800.\nREPRODUKCE jedno- i vícebarevné pro díla\numělecká, vědecká a časopisy. FOTOGRAFIE\nobrazů, plastik, architektur, interiérů, kreseb, před-\nmětů um.-prům. a jiných v dokonalém provedení.\nHELIOGRAVURA. TISK LEPTŮ.\n\nPUŠKAŘSTVÍ fy LAD. ŠVESTKA\nPRAHA, VÁCLAVSKÉ NÁM. 53\nwx\nL3\ndoporučuje daleko-\ns třelně, na leta trvaní.\nLANKASTERKY,\nREVOLVERY, FLO-\nBERTKY A BROW-\nNINGY- uvěruhod. osobám mírné\nplateb, podmínky nebo měs. splátky.\nVelký eennřk 80 h v pošt. známkách."}, {"page_pdf": 60, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.60", "texte": "VÁCLAV HODEK\núředně oprávněný mistr tesařský, sta=\nvebních a vodních prací, majitel pily,\nstálý přísedící znalec c. k. soudu ve\ncech civilních i trestních\nPRAHA-VyŠEHRAD\nVRATISLAVOVA TŘÍDA 68.\n\nFRANTIŠEK\nTSGHOCHNER\nZÁVOD ŽELEZÁŘSKÝ\nstavební a nábytkové kování, nástroje jen Ima\njakosti,\nfournýry, lišty, fošny, řezbářské, soustružnické\nzboží, mořidla, laky, jakož i veškeré potřeby\nna rakve\nPRAHA 11., VODIČKOVA UL. 15\n(Hlávkův palác.)\n\nV admin. Uměleckého Měsíčníku vPra-\nzel., Veleslavínova ul. 5, jsou vyloženy\nlepty\nA. Deraina, P. Picassa, O. Braqua\nz nakladatelství Kahnweilera vPaříži\nCeny od K 20, 40.\n\nTabulové sklo SI\nz jediné české sklárny v Třmících, zrcadlové\nsklo pro výkladní skříně, jakož i všechny druhy\nskel a zrcadel potřebných do staveb a nábytku\ndodává velkoobchod sklem a zrcadly\nBroft a Spol. v Praze I.\nBetlémské nám. čís. 254.\nVlastní dílny na stříbření a opravu chybných zrcadel.\n\nFILIP KAUFMANN\nTOVÁRNÍ SKLAD\nKOB??5S SáS;?li,-í-ÁTEK NÁBYTKOVÝCH CVILINKŮ NA ŽÍNĚNKY VEŠKE-\nRyCH PREDMETU A POTŘEB PRO CALOUNIKy A TOVÁRNy NÁByTKU\nPRAHA 11., JINDŘIŠSKÁ ■?, PALÁC GENERALI TEL2|SON\n\nPRAHA\nRYSO-\nVADLA\n\nZe 45 druhů, též leštěného\nUMĚLÉHO KAMENE\nfasády, hrobky, pomníky, práce sochařské,\nkostelní, provádějí ateliery uměl. průmysl.\nKRALIMAN, PICCARDT,\nSIMONO VSKý\nPRAHA 111., ŘÍČNÍ 539\nPrače štukaterské, modely pro bronz, dřevo, kámen.\n\nJOSEF\nKOCH\nelektrotechnický\nzávod\nPRAHA-\nBUBENEČ\nSchnellova ul. 317.\nTelefon 5815."}, {"page_pdf": 61, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.61", "texte": "H. TAINE:\nFILOSOFIE\nUMĚNÍ\n♦\nJeden z pilířů moderní kritiky a\ndějin umění, klasicky jasnou\nformou, přístupnou každému,\nkdo má zájem o umění.\nO povaze a tvorbě uměleckého díla.\nRenaissanční malířství v Itálii. Malíř-\nství v Nizozemí. Sochařství v Řecku.\nO ideálu v umění.\nVyšlo vPelclově Knihovně Roz-\nhledů. Za K 6'—, váz. K 7'40.\nNAKLADATEL JOS. PELCL, j\nPRAHA 11, JEČNÁ ULICE 8. í\n\nRočník X.\nLES MARGES\nnezávislá francouzská revue pro\nliteraturu, do níž přispívají přední\nautoři. Každé číslo přináší poesii,\nnovellu, kritické studie atd.\nRočně 7 fr.\nZa 1 fr. zasílají se 2 různá čísla.\nLES MARGES\nPAŘÍŽ, 5 RUE\n\nyzz\nzoa\nCjJCJ >-\nOá>H\ng <>u\nMh E—l /^\\v!—h\nŠ«gi\nfšog\n&o*<\n>-'g\nPágS\nCOft •> W\no^<>\n2tJZO\ntíZ , Oá\n>03.53 I 0,\nDZ-C\nNQog\nSxOw\ngs^u\n\\J n <H—<\n3 zo\n9hďí\nLl] [—<\n£>OcO\nHRŮZA A ROSENBERG\nPRAHA\nTELEFON 1732\nOLOMOUC\n•■iN\n:;r:í:\nr '\nm\nm\n:-±\n><■\níltellli\n'■ -• -\nO\nCO\npí\n*\"0 >\n>n a\npí < 3\nN<^!Ts\nPz>\nco r-\n-3 co\n> —3\nH<<\nOfi\"\ny cd ca\nnz w\n<Qn\nPl*E 2\n> < 2\nDO\nPí 70\nH\nO\nZ R >\np<\nI p>\nI co\nO\n<\nÓ co\nCO -3\no\n<\npí"}, {"page_pdf": 62, "page_imprimee": "n. p.", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabk1913-07.1.62", "texte": "SVAZEK 11. KAREL TOMAN: SVAZEK 11.\nSLUNEČNÍ HODINY\nKniha básní. V úpravě as původními dřevoryty F. Kysely. K I'so.\nVšechny dosavadní knihy Karla Tomana jsou úplně rozebrány. Karel Toman\nobdržel cenu za nejlepší lyrickou báseň za rok 1913.\n\nPřispívající členové Skupiny V. U. dostávají\nza roční příspěvek K 10'— umělecké\nPRE M I E\nMimo ío pak „U. M.\" za snížené předplatné\nK 10*— ročně.\nPremie na rok 1913:\nO. G U TFREUND:\nPŘI T O I L\nSádra.\nPremie na rok 1914:\nGRAFICKÉ ALBUM\n4 původní grafické lisly (litografie a dřevoryty)\nV. Beneše, E. Filly, Z. Kratochvíla a F. Kysely.\n\nI. roč. „U. M/'jest téměř rozebrán.\nZe sešitového nákladu I.a 11. ročníku byly\nsestaveny\nUKÁZKOVÉSVAZKY\n,UMĚLECKÉHO MĚSÍČNÍKU\"\nv takovém výběru sešitů, že vždy obsahují\núplný přehled jednoho umění. Interesentům\nmohou tyto levné svazky podati úplnou in-\nformaci o vývoji toho kterého umění.\nL Francouzské umění: Cézanne, Gogh, Seu-\nrat, Rousseau, Derain, Picasso, Braque a t. d.\nK 4#—. 11. České malířství a sochařství K 3'—.\n111. Architektura a umělecký průmysl K3'—.\nIV. Staré umění K 4'—.\n\nKNIHOVNA UMĚLECKÉHO MĚSÍČNÍKU „VINICE\"\nSVAZEK I. FRAN T. LSVAZEK I.\nSVATÝ VÁCLAV\nTragedie veršem ve 3 dějstvích.\nV úpravě as původními kresbami Z. Kratochvíla. K 2*40."}]}